Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Název kapitoly je v originále Sparks Might Fly – stejně se jmenuje písnička od Mari Black https://www.youtube.com/watch?v=rlORcdqwCWQ. Původně jsem název přeložila jako „Jiskří to“, ale LadyF napadlo tohle geniální řešení, takže si k tomu písničku určitě pusťte https://www.youtube.com/watch?v=NNC0kIzM1Fo.

Výzva #9 – zasněžené vlakové nádraží

9. prosince – Ve vzduchu je láska

„Šťáva,“ vykládá Harry Oolongovi. „V tom tkví tajemství opravdu dobrého pastýřského koláče.”

Otevře dózu s Oolongovým krmením, nasype barevné vločky na hladinu a rybka okamžitě zamrská ploutvičkami a plave vzhůru.

„Není nic horšího, než řídká šťáva s nevýraznou chutí. Kromě kaše z pytlíku, samozřejmě. Ale všichni víme, kam přijdou ti, kdo ji používají,“ pokračuje Harry a nepřítomně pozoruje, jak v Oolongovi mizí večeře. „Někdo tvrdí, že všechno závisí jen na dobrém mase, ale já myslím –“

„A já myslím, že řezník za pět minut zavírá,“ pronese Draco, aniž by vzhlédl od pokladny, a dál rozpočítává do pytlíčků denní tržbu.

Harry se obrátí k hodinám. Draco pro jednou nepřehání. Je skoro šest a to znamená, že vypráví Oolongovi o dnešní večeři už skoro půl hodiny. Na jeho obranu, Oolong je vynikající posluchač a nevypadá, že by mu to vadilo. I přesto se Harry rychle nasouká do kabátu a vyběhne na potemnělou ulici. Bez slíbeného pastýřského koláče by se Draco obešel, ale Harry tuší, že kdyby nestihl řezníka kvůli klábosení s rybou, měl by to na talíři hodně dlouho.

„Ahoj,“ zavolá v poklusu na Nishu se Sparksem.

Dívka právě hltá pomačkanou hrušku, zvedne hlavu a zamává mu. Pejsek zavrtí ocasem a bez většího zájmu dál očichává ztvrdlou housku, kterou má nejspíš k večeři. Při pohledu na ně Harry zpomalí, ale hned si připomene své poslání a tryskem se rozběhne dolů ulicí. Na zmrzlých dlažebních kostkách mu to uklouzne a nahlas zanadává. Když vchází do řeznictví, má pocit, že zaslechne Nishu, jak se mu směje.

„Mohl bych poprosit kilo mletého?“ zeptá se a sotva popadá dech.

„Stihnul jste to akorát – zrovna jsem se chystal zavřít,“ poznamená řezník – vysoký muž s huňatým obočím a ohromným zrzavým plnovousem. Natáhne se pro tác s mletým masem a zkušeně hodí porci na váhu. „Takhle můžu nechat?“

Harry na váhu koukne. „Perfektní, děkuji.“

Zatímco mu řezník balí maso, Harry se rozhlíží po obchodě a prohlíží si obrovské vánoční krocany, neoškubané bažanty, kteří visí od stropu, a hory dozlatova upečených masových koláčů.¹ Zakručí mu v břiše a řezník se srdečně rozesměje.

„Co byste řekl na sýrovo-cibulovou taštičku,² abyste vydržel do večeře?“ navrhne a položí balíček s masem na skleněný pult před Harryho. „Dělal jsem je sám a ručím za to, že nebudete litovat.“

„Tak mi jednu dejte,“ souhlasí Harry s pohledem na pečlivě vroubkované okraje taštičky a loví po kapsách mince. „Asi byste neměl pár kostí, že? Pro psa, víte?“

„Co bych to byl za řezníka, kdyby se u mě nenašlo pár kostí pro psa, mladý muži,“ brblá sotva slyšitelně řezník a zmizí pod pultem. „Tady,” řekne po chvíli, vynoří se s nechutně vypadající sbírkou zvířecích částí a nahází je do papírového pytlíku. „Zůstalo na nich i dost masa. Nevěděl jsem, že máte psa.“

„Nemám. Je to… tak trochu na delší vyprávění,“ odvětí Harry a najednou si připadá hloupě, takže mu předá peníze a vezme si trojici balíčků.

Řezník to nijak nekomentuje, poděkuje Harrymu a zamkne za ním dveře obchodu. Přesto se Harry nemůže zbavit pocitu, že ze sebe udělal kolosálního pitomce. Všimne si, že v kavárně se ještě svítí, takže se tam zastaví a koupí velký kelímek kávy. Přejde ulici a podá ho zaskočené Nishe.

„Díky,“ řekne a užasle na něj civí. „Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem pila něco teplého.“ Zvedne papírový kelímek k obličeji a blaženě vdechuje voňavý kouř.

Harry ji s úsměvem chvilku pozoruje a potom obrátí pozornost ke Sparksovi, který neochotně okusuje svou housku.

„Něco jsem mu přinesl – jestli to nevadí.“

„Přinesl jsi něco pro mého psa?“ zeptá se Nisha a svraští obočí.

„Je to jen drobnost,“ odpoví Harry, dřepne si a rozbalí pytlíček s kostmi. Jednu zvedne a ukáže ji Sparksovi. Pes okamžitě ztratí zájem o housku a rozrušeně očichává Harryho ruku.

„Sedni,“ zamumlá Nisha a pejsek okamžitě poslechne. „Hodný kluk.“

„Mohl bych mu ji dát?“ zeptá se Harry.

Nisha přikývne. „Je to od tebe vážně milé… já nemám nic, co bych ti mohla dát.”

Harry se na ni překvapeně podívá. „Já nic nepotřebuju.“

Hodí kost Sparksovi a dalších pár minut s Nishou mlčky sledují, jak okusuje kousky masa z kosti a loví ji na kluzké zemi. Po chvíli se začne cítit nepohodlně a ztuhle, a tak hůlkou usuší zem, sešle i pár ohřívacích kouzel a posadí se vedle Nishy. Ve chvíli, kdy se vzduch kolem ní ohřeje, upře na Harryho velké tmavé oči a usměje se.

„Takže ta kouzla děláš ty.“

Harry jí úsměv oplatí, přitáhne si kolena k hrudníku a obejme je rukama. Teď, když je mu teplo, Nisha má na zahřátí horké pití a Sparks pořádnou večeři, nepřijde mu to venku tak strašné. Několik posledních otevřených obchodů lákavě září ve tmě a vánoční světélka Prvotřídních potřeb pro famrfpál vrhají barevné odlesky na dlažební kostky před obchodem.

„Asi bys mi nevěřila, kdybych se to pokusil popřít.“

Nisha se pořádně napije kávy. „Asi ne. Vypadáš jako ten typ.“

„Jaký typ myslíš?“

Ona si s povzdechnutím opře hlavu o zeď obchodu. „Laskavý. Dobrosrdečný. Tenhle typ.“

„Hm…“ řekne Harry nejistě.

„Není na tom nic špatného,“ ujistí ho. „Jen je to neobvyklé.“

Harry přikývne a chvíli není schopný mluvit, protože se kvůli ní cítí smutně. „Mrzí mě, jak se k tobě někteří naši sousedi chovají,“ řekne nakonec.

„To je dobrý,“ řekne a rozpačitě si poposedne.

„Ne, to není.“

„Já si s tím poradím, jo? Nezvládám to jenom, když je někdo hnusný na něj,“ řekne a dívá se na Sparkse, který se teď rozvaluje na zemi a spokojeně okusuje kost.

„Jak dlouho ho máš?“ zeptá se Harry. Uvědomí si, že stejně jako jiní majitelé zvířat by mohla ochotněji mluvit o svém psovi než o sobě.

„Od konce léta… tři, možná čtyři měsíce.“

„Vypadá to, jako byste spolu prožili spoustu let,” překvapí Harryho. Mezi věkem psa a mladé dívky nemůže být moc velký rozdíl. Nishe nebude víc než dvacet a Sparksovi, navzdory jeho elánu, nebude o moc míň.

Nisha se usměje. „Připadá mi to tak.“

Sparks, jako by poznal, že se mluví o něm, zvedne kost a přesune se vedle Nishi, která jednou rukou pustí kelímek a přitiskne ji na jeho studené uši.

„Našel si on tebe nebo ty jeho?“ zajímá se Harry a opře si bradu o kolena.

Nisha posmutní. „Procházela jsem přes Camden Lock a ve vodě jsem zahlédla tašku. Dámskou tašku – takovou tu obrovskou kabelu. Myslela jsem, že ji někdo ztratil, takže jsem ji vylovila a uvnitř byl on. Ještě pár minut a nejspíš by se utopil.“ Během vyprávění se pro pejska instinktivně natáhne a posadí si ho na klín.

Harry na ni šokovaně zírá. „Někdo se ho pokusil utopit?“

Nisha přikývne. „Nejspíš jo… asi proto, že je starý nebo že není úplně v pořádku… Nevím, ale ať to bylo jakkoliv, je mi špatně pokaždé, když si na to vzpomenu.“

Sparks upustí ožužlanou kost Nishe do klína a přátelsky vycení zuby. Harry se k němu smutně natáhne a podrbe ho na drobné hlavě.

„Mně přijde skvělý,“ řekne rozhodně. „A je to osobnost.“

„Tak to každopádně,“ rozveselí se Nisha. „Moc rád pozoruje lidi, kteří chodí k vám do obchodu. Zaleze si do spacáku, uvelebí se mi na nohách a vystrčí hlavu, aby viděl, co se kde šustne. Na můj vkus je až moc zvědavý. Tuhle ráno – jak jsi křičel z okna, pamatuješ?

Harry se rozpačitě kousne do rtu. „Jo.“

„Štěkl na tu paní, ona se lekla a upustila věci na zem. Proto tak nadávala. Nenechala si ode mě vysvětlit, že mu přejela kolečkem vozíku ocásek a jeho to rozrušilo. Slyšel ji předtím přicházet, tak se běžel podívat.“ Nisha pokrčí rameny a přísně se na pejska podívá. „Jsi zvědavý jak opice, že?“

„Omlouvám se za to řvaní,“ poví Harry a vyloví Sparksovi ze sáčku další kost.

„Není potřeba,“ řekne Nisha. „Zlepšilo mi to den.“

Než Harry stihne odpovědět, rozlétnou se dveře a z obchodu vykoukne Draco.

„Tady jsi,“ vydechne. „Mám počkat?”

„Na mě?“ zeptá se Harry nevinně.

„Na tebe, na vás tři, na celou ulici… Je mi to úplně jedno. Jestli ten pes zvládne uvařit večeři, může přijít nahoru klidně jenom on,“ pronese Draco a oklepe se zimou, protože je jen v košili.

„Mám to mleté,“ hlásí mu Harry a sbírá se ze země. „I když teď už je to spíš mražené.“

Draco mu věnuje podrážděný pohled a zmizí zpátky v obchodě. Harry ho pobaveně sleduje a pak se otočí k Nishe.

„Na, tady máš zbytek,“ řekne a podá jí pytlík s kostmi. „A tohle si vezmi taky,“ vzpomene si na sýrovou taštičku a vtiskne jí ji do ruky. „A víš, že můžeš jít dovnitř, kdybys chtěla.“

Nisha na něj vytřeští oči. „Já vážně… díky,“ špitne, položí prázdný kelímek od kávy a pevně k sobě přitiskne oba balíčky, jako by měla strach, že si to Harry každou chvíli rozmyslí. „Jsme v pohodě. Děkuju.“

„Dobře.“ Harry se na ně ještě naposledy ohlédne a zmizí v obchodě.

„Takže?“ vyzvídá Draco, který se vynoří ze skladu a s očekáváním si ho prohlíží. „Máme hosty?“

„Ne.“ Harry s balíčkem mletého masa zamíří ke schodišti. „Dneska ne.“

**~*~**

Na nádraží v Prasinkách se snáší sníh, dopadá tiše na měkké závěje na okraji nástupiště a zasypává i Harryho vlasy a oblečení. Zimní vzduch je čerstvý a štiplavý chladem, ale jemu zima není. Naprosté ticho je svým způsobem uklidňující a současně nereálné.

Pozoruje, jak na mlhavě bílé obloze víří neuvěřitelně velké sněhové vločky. Každá je úplně jiná a složitá jako pavučina. Někdo se ho dotkne. Sundá mu z obličeje brýle, očistí je od sněhu, obrátí ho čelem k sobě a je to Draco – kdo jiný, než Draco. Harry se na něj usměje a pocítí příval tepla, které se mu rozlévá po těle. Draco mu úsměv oplatí, a je to to pomalé, skoro váhavé pousmání, díky kterému se Harry cítí…

… ano, jako by měl v břiše motýly. Přesně takhle.

Draco si vysvleče kabát – svůj nejoblíbenější kabát – a rozesměje se, roztáhne ruce do stran a zakloní hlavu. Nechává na sebe padat sníh, dokud se mu ve světlých vlasech a řasách netřpytí sněhové vločky. Harry roztřesenými prsty rozepne knoflíky kabátu a také si ho sundá. Upustí ho do sněhu a užívá si jediný slyšitelný zvuk: Dracův smích.

Když nastane znovu ticho, Draco k němu natáhne ruku, Harry ji chytí a nechá se odvést na konec nástupiště. Pomalu se k sobě otočí a navzájem se prohlížejí. Dracovy oči jsou jasné a hřejivé. Harry ho nejspíš nikdy neviděl takhle zranitelného.

„Ty ne?“ řekne a jeho hlas zanikne ve větru.

„Co já ne?“ zeptá se Harry. Nebo to spíš jen zkusí, protože nevydá ani hlásku.

„Přijíždí vlak,“ řekne Draco a zní tak neuvěřitelně smutně, až to Harryho zabolí.

Zadívá se do dálky a spatří, jak se červený, nablýskaný Bradavický expres v naprosté tichosti přibližuje ke stanici. Otočí se k Dracovi a zakroutí hlavou. Jakmile vlak odjede z nástupiště, tak Draca odveze. Na Harryho je toho najednou moc… Srdce mu buší a oči ho pálí. Padne na kolena do sněhu a teď už cítí chlad, uvědomí si ledovou vlhkost i mrazem znecitlivělou pokožku na obličeji.

Prosím, pomyslí si a snaží se spatřit Draca přes sílící vánici. Prosím, miluju tě.

Vlak už je ve stanici, vyfukuje kouř a tiše čeká, aby odvezl Draca pryč.

„Potřebuju tě,“ namáhavě ze sebe dostane Harry a tentokrát jsou slova slyšet – hlasitá a ostrá.

„Je to jen jedno zaklínadlo, ne?“ zeptá se Draco a najednou klečí taky, ledovou rukou ho pohladí po tváři a Harry ho políbí, něžně, pomalu a láskyplně. Zavře oči, aby neviděl sníh ani vlak, a jen pevně v prstech svírá látku Dracovy košile. Srdce mu tluče tak zběsile, až má pocit, že by se mohlo zastavit.

Harry prudce otevře oči. Zvedne se na jednom lokti a zmateně se rozhlíží po tmavém pokoji. Srdce mu stále buší, když chvíli šmátrá po hůlce, a potom vykouzlí Tempus. Je těsně po druhé ráno a v tichu pokoje je slyšet jen jeho vlastní znepokojený dech.

Dojde mu, že je nejspíš úplně v prdeli.

¹ https://www.greatbritishchefs.com/recipes/pork-pie-recipe

² https://www.bakingmad.com/recipe/cheese-and-onion-pasties