Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #10 – dobrodružné knihy

10. prosince – Pád

Další den těsně před zavíračkou konečně dorazí zoufale očekávaná zásilka nových košťat. Harry byl celý den rozrušený a podrážděný a teď otvírá doručovateli s ostrou poznámkou na rtech. Stačí však jediný pohled na tvář toho nebožáka a jeho rozladěnost je ta tam. Muž z Nimbusu vypadá přinejmenším tak ztrhaně, jako se Harry cítí. Pod očima má tmavé kruhy, ale unaveně se usměje, když Harrymu podává dokumenty k podpisu.

„Moc se omlouvám, že to vezu až teď,“ vydechne, sundá si čepici a poškrábe se na hlavě.  „Nechápu, jak můžou čekat, že toho zvládneme doručit třikrát víc jenom proto, že jsou Vánoce. To ale není váš problém. Máte tam deset procent slevu kvůli pozdnímu dodání, je to v pořádku?“

„Ano, naprosto. Děkuji,“ potvrdí mu Harry. Soucitně se na doručovatele usměje a je rád, že mu otevřel sám. Draco strávil většinu odpoledne nadáváním na opožděnou zásilku a pro nešťastníka, který by ji nakonec doručil, měl patrně připravenou pěknou řádku peprných slov.

Tenhle muž má očividně svých starostí víc než dost, pomyslí si Harry. Čeká, než roztřídí moře malinkatých krabiček, ve kterých jsou zmenšená košťata a které se mu pomíchaly uvnitř obrovské kožené brašny. Za zpoždění zásilky nejspíš nemůže a zcela jistě nemůže za Harryho špatnou náladu, za jeho nevyspalost a už vůbec ne za další nevítaný sen o Dracovi.

Konečně převezme hromadu krabiček, s úlevou zabouchne nohou dveře před závanem studeného větru a vrátí se do vyhřátého obchodu. Draco podrážděným mávnutím hůlky zamkne a společně začnou opatrně vracet košťata do původní velikosti. I když je takhle velká objednávka v tomto ročním období normální, lehce je zaskočí. Zabere jim bezmála dvě hodiny, než každé koště zvětší, rozbalí a zkontrolují. Jakmile jsou všechna shledána nezávadnými, vyberou ta, která vystaví na stojany v obchodě, a zbytek půjde do polic ve skladu. Harry zezačátku při pohledu na tolik nádherných zbrusu nových Nimbusů celý září a spokojeně si při jejich vystavování pobrukuje. Přejde ho to ve chvíli, kdy mu dojde místo a musí se přidat k Dracovi ve studeném skladišti.

„Není tady dost místa,“ slyší už z dálky hlasité reptání.

Déjà vu, napadne Harryho, zastaví se a zadívá se na Oolonga, který soustředěně žvýká list. „Každý rok. Tohle tvrdí úplně každý rok.“

Oolong k tomu nemá co dodat, a tak Harry vejde do skladu. Draco je podle očekávání obklopen novými, nablýskanými košťaty a tváří se poněkud šíleně. Otočí se k Harrymu, vlasy má rozcuchané a oči mu divoce planou.

„Tentokrát to myslím vážně. Prostě se to sem nevejde,“ lamentuje a mává směrem k němu jedním z košťat.

Harry mu pohled oplatí. „Ale vejde. Vyřešíš to, povede se ti je sem nacpat jako každý rok.“

„Tohle není otázka řešení, Harry! Tohle je otázka prostoru, který má své limity. Budu je muset zase zmenšit,“ durdí se Draco, ukáže na plné police, potom na hromadu ještě nesrovnaných košťat a v jeho podání vypadá situace opravdu bezvýchodně. Harry už se mu chystá dát za pravdu, ale v poslední chvíli se vzpamatuje.

Pravdou je, že lpí na drobných tradicích, obzvlášť v tomhle ročním období. A tohle i to, co se bude odehrávat dál, patří k jejich svátečnímu rituálu. Ten začíná Dracovým každoročním blázněním kvůli vánoční objednávce košťat, pak následuje Harryho nepříliš nápaditý pokus o obrácenou psychologii a vše končí Dracovým tvrdohlavým ujištěním, že se přece jenom vejdou a on rozhodně nepotřebuje žádnou pomoc.

„Nevím, na co jsi myslel, že jsi objednal tolik košťat,“ řekne Draco a probodne Harryho pohledem tak pobouřeným, že jeho veškerá dřívější podrážděnost je ta tam a zbude jen mírné vyčerpání a obrovská touha propuknout v záchvat smíchu.

„Máš pravdu,“ souhlasí a nasadí ten nejvážnější výraz, jakého je schopen. „Omlouvám se. Nevejdou se sem. Ani za milion let.“

Draco přimhouří unavené oči, neohrabaně složí ruce na prsou a protáhne obličej, protože se uhodí do hlavy koštětem, které stále drží v ruce. „Chceš tím říct, že to nezvládnu?“

Harry jen pokrčí rameny.

„Dobře,“ zamumlá Draco, odhodí koště zpátky na hromadu a vydá se k policím.

Harry chvíli poslouchá jeho mumlání, a potom uzná, že uzrál čas na poslední tah.

„Můžu ti s tím pomoct?“

„Ne, díky.” Draco přejede pomalu hůlkou po prostřední polici a když měřící kouzlo obarví povrch na zeleno, soustředěně svraští obočí. „Proč nejdeš radši postavit na čaj? Za chvilku to bude.”

„Samozřejmě,“ brblá na odchodu Harry, ale Draco už ho nevnímá.

V obchodě Harry nakrmí Oolonga, zkontroluje přes okno Nishu a zatáhne na noc rolety. Potom zhasne světla, nechá Dracovi svítit lampičku na pultě a se zíváním a protahováním se vyšplhá po schodech do bytu. Skopne z nohou boty, postaví konvici na sporák a rozhodne se navodit v bytě hřejivější a útulnější atmosféru. Ví, že než Draco nechá košťata košťaty a přijde nahoru, má dostatek času. Nedá si pokoj, dokud nebudou všechny nové Nimbusy perfektně srovnané a sklad nebude vypadat bezvadně, což může klidně zabrat pár hodin.

Harry se v uplynulých letech snažil Dracovi pomoct potlačit jeho lehce obsedantní tendence, ale ukázalo se, že Dracova pořádkumilovnost a sklon k panikaření k němu patří stejně jako suchý smysl pro humor a láska k zimnímu oblečení. Takhle je dokonalý a Harry nikdy neměl potřebu ho měnit. Což je nejspíš dobře, protože nikdy nepotkal nikoho tak umíněného, jako je Draco.

Unavený, ale spokojený si Harry navlékne tlustý svetr a přejde ke knihovně vedle krbu. Chvilku jen stojí, zahřívá si ruce nad plameny a pohledem přejíždí hřbety knih, jestli by ho nezaujala nějaká lehčí četba. Nakonec vytáhne ohmatané vydání Boje o ostrov a uloží se s ním na pohovku, pod hlavu si dá vlněný polštář a pohodlně natáhne nohy. Od chvíle, kdy knihu objevil v zapomenuté krabici v podkroví domu na Zobí ulici, ji četl už mnohokrát. Ponoří se do příběhu statečných dětí a pirátů z Lake District a děj ho pohltí natolik, že na konci první kapitoly už ani nevnímá rány a skřípání ze spodního patra.

Když se otevřou dveře, překvapí ho to, položí si knihu na hrudník a spatří naprosto vyčerpaného Draca. Posune se, aby mu udělal místo na pohovce, a přepadne ho pocit viny, že ho nechal vypořádat se s košťaty samotného, i když na tom trval.

„Tak jsi to zvládnul?“ zeptá se.

„Zvládnul,“ odpoví Draco, promne si oči a svalí se na pohovku. „Co čteš?“

Ukáže mu obálku knihy a Draco se usměje.

„Předčítej.“

„Jsem skoro v půlce,“ namítne Harry, ačkoliv je mu jasné, že tomuhle unavenému, prosebnému pohledu nedokáže nic odmítnout.

„To je jedno,“ zamumlá Draco a potlačí zívnutí. Vyzuje si boty, natáhne nohy na pohovku, jednu ruku položí na opěradlo sedačky a druhou si podepře hlavu.

Harry přikývne, otevře knihu a podivně se mu uleví, když Draco zavře oči.

„Kapitán John se bez nadšení řítil dolů. Neměl raději říci staříkům, že nemluví s přítelem, ale s nepřítelem pana Turnera, a že muž z hausbótu není, alespoň ne teď, strýček Jim Blackettovic děvčat, ale kapitán Flint, proti kterému se Amazonky a Vlaštovky slavnostně spojily?“¹ čte a Draco se spokojeně usmívá.

Harry se odmlčí, chvíli ze sebe nedokáže dostat ani slovo. Draco otevře jedno oko, a tak nejistě pokračuje.

“Utíkal, ale duchem byl kdovíkde. I když neběžel celým srdcem i duší, kdy se tak snadno zatočí hlava, že člověk nic nevidí a řítí se z kopce tak rychle, že se ani zastavit nemůže, šipky si nevšiml.“

„Řítit se není ani pořádné slovo,“ přeruší ho Draco, přemůže další zívnutí a sklouzne blíž k Harrymu.

„To víš, že je. Chceš abych četl, nebo ne?“ zeptá se Harry a snaží se ignorovat skutečnost, že se Dracovo stehno tiskne k jeho boku.

„Už budu hodný,“ slíbí Draco a několik kapitol to opravdu dodrží.

Harry čte dál, brzy si dodá odvahy a zkouší různé hlasy postav. Dracovy lenivé úsměvy a příležitostné pobavené zvuky ho povzbuzují. Únava očividně snížila Dracovu schopnost udržet se vsedě a Harryho to dost rozptyluje. Přesto se přinutí pokračovat v předčítání, i když se o něj Draco opře a v podstatě ho přikryje jako hřejivá deka, hlavu má položenou na Harryho rameni a oči zavřené.

“Zrovna když Vlaštovka přistávala u břehu malého přístavu, vklouzla Amazonka tiše dovnitř a zarazila vedle ní,” čte Harry. Zarazí se a očima zkontroluje pravidelně oddechujícího a naprosto klidného Draca. „Jsi vzhůru?“

Odpovědi se nedočká. Váhavě se dotkne Dracova ramene. Ani se nepohne a Harrymu se obavami sevře žaludek. Je v pasti. Draco na něm usnul – nechal Draca na sobě usnout – a teď je tu uvězněný. Srdce mu bije jako o závod při pohledu na bledý, hranatý obličej s ostře řezanou čelistí, uvolněnými ústy a vlasy, které mu zakrývají čelo. V měkkém světle lampiček vypadá klidně a pokojně.

Pod prsty zaznamená kašmír a vyschne mu v ústech, protože si uvědomí, že se pořád dotýká Dracova ramene a co hůř, jemně ho hladí. Zděšeně ruku odtáhne, jako by se popálil, ale oči od Draca odtrhnout nedokáže. Při tom pohledu se mu začíná vybavovat měkký sníh, jiskřivá námraza, bodavá bolest a tiché nástupiště. Na zlomek sekundy mu žádný z těchto výjevů nedává smysl, ale potom ho vzpomínka na včerejší sen smete silou Bradavického expresu, vezme mu dech a připomene mu až příliš skutečný pocit polibku s Dracem.

Zírá na svého spícího kamaráda a uvědomí si něco, před čím už se nemůže dál schovávat. Kniha mu začíná klouzat z ruky. Silně se zachvěje a cítí, že všechno, díky čemu se cítil v bezpečí, bylo v jediném okamžiku zničeno a on zůstal odhalený, zranitelný a úplně vyděšený. Je zamilovaný do Draca a neví, jestli se má smát, plakat nebo křičet vzteky.

Je zamilovaný do Draca.

Kniha s dutým bouchnutím dopadne na zem, Draco sebou trhne a pomalu otevře oči.

„Poslouchám tě,“ ujistí ho a přisune se k Harrymu, kterému z toho zatrne u srdce.

„Usnul jsi,“ řekne Harry a málem nepozná vlastní hlas.

Draco zamrká, nenuceně položí ruku na Harryho stehno a opře se o něj, když se zvedá. „Ne, neusnul.“ Slastně se protáhne a vypadá spokojeně, odpočatě a naprosto úžasně. „Dáme si čaj?“

Poznámka autorky: A odteď začíná toužení a kroužení kolem sebe...a ne, ani trošku se vám neomlouvám. Boj o Ostrov napsal Arthur Ransome a postavy Vlaštovek a Amazonek patří jemu.

Poznámka překladatelky: Takže, kdo si myslel, že už kolem sebe kroužili, tak teď to teprve začíná :-) 

¹ Citace z knihy Boj o ostrov, kterou napsal Arthur Ransome jsou z překladu Zory Wolfové, z tohoto vydání https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/vlastovky-a-amazonky-boj-o-ostrov-42047.