Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #12 – vánoční trhy

12. prosince – Řád věcí

Ráno vyjde Harry ze svého pokoje a potěší ho a zároveň trošku překvapí, že najde Nishu přesně tam, kde ji včera večer zanechali. V noci se dost budil a byl to pokaždé obrovský test jeho sebeovládání, aby se donutil zůstat v posteli, protože měl nutkání ji chodit kontrolovat. Takže další den, který začíná naprostým vyčerpáním, ale dneska mu to až tak nevadí.

Nisha sedí na pohovce zachumlaná v silné, vlněné přikrývce, drbe Sparkse za ušima a sleduje, jak se venku rozednívá. Když Harry stoupne na vrzající prkno v podlaze, podívá se na něj.

„Doufám, že jsem tě nevzbudila,“ poví ustaraně. „Když nemůžu spát, tak mu něco vykládám.“

Sparks při pohledu na Harryho zavrtí ocasem a ten ho po cestě ke konvici na čaj podrbe na hlavě.

„Věř mi, že pokud jsem byl vzhůru, nemůžeš za to ty,“ zívne a otevře skříňku s hrnečky.

Zamračí se. Hrnečky tu jsou, ale přijdou mu neobvykle poskládané a je mezi nimi zamíchaných i několik velkých sklenic. Zmateně se rozhlédne po kuchyni. Je uklizená, ale na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby si nebyl jistý, že se Draco hned po večeři přesunul s nimi do obýváku a věnoval se návštěvě. A určitě se potom nevrátil umýt nádobí. To znamená, že kuchyň musel uklidit někdo jiný.

Ach, Nisho, pomyslí si. Zaslechne vrznutí dveří od Dracova pokoje a snaží se rozhodnout, jestli má jít poděkovat Nishe nebo zabránit Dracovi ve vstupu do kuchyně. Nakonec se vrhne ke dveřím a chce je zavřít, ale Draco se k nim dostane dřív, rukou je zastaví a projde kolem Harryho s pohledem, který jasně říká: ‚Dobré ráno, zbláznil ses?’ Pohled se rychle změní v zaujatý a následně zděšený, protože si všimne, jak to v kuchyni vypadá. Harrymu to na první pohled připadá v pohodě. Linka září čistotou, všechno je sklizené, a dokonce je i vydrhnutý sporák. Nisha odvedla skvělou práci.

„Co se tady stalo?“ zeptá se Draco slabě.

Nisha, která se objeví hned za ním, odpoví: „Myslela jsem, že to tu aspoň uklidím.“ Doteď nezaznamenala Dracův výraz, takže se na Harryho usmívá, když oznamuje, že to je její práce. „To je to nejmenší, co jsem mohla udělat.“

„Děkujeme,“ ocení to Harry. „Bylo to od tebe moc milé.“

„Ano, ano, to jistě bylo,“ souhlasí Draco, ale podle jeho hlasu je poznat, že je rozrušený. „To jen že… no nic se nestalo… ty skříňky jsou… ale samozřejmě, bylo to od tebe moc milé.“

Nisha se zamračí. „Udělala jsem něco špatně? Hrozně moc se omlouvám,“ poví se svěšenými rameny.

Draco se k ní otočí čelem. „Ne,“ řekne přehnaně nahlas a ona se lekne. „Ne, vůbec ne. Je to můj problém. Mám ve skříňkách určitý systém, to je všechno. Nic, co by se nedalo napravit,“ ujistí ji, začne otvírat jednu skříňku po druhé a něco si pro sebe mumlá.

„Necháme ho být,“ navrhne Harry a vystrčí Nishu ven z kuchyně. „Nemůžeš za to, že je ohledně kuchyňských skříněk psychopatický pedant.“¹

„Vážně mě to mrzí,“ zopakuje Nisha, sehne se pro Sparkse a zhroutí se na sedačku.

Harry se rozesměje. „Netrap se tím. Já pořád dávám něco jinam, než to patří. Upřímně, správná místa se mění tak často, že snad ani Draco si nemůže pamatovat, co kam patří.“

Nisha se nejistě usměje. „Nechtěla jsem ho naštvat. Jen jsem chtěla pomoct.“

„A povedlo se ti to,“ ujistí ji Harry. „Vypadá to tam skvěle. Pochybuju, že dokonce Draco zvládne objevit nedostatky v tom, jak je to tam čisté. I tak bude ale jistější, když se do budoucna budeš kuchyni vyhýbat.“

„Co myslíš tím ‚do budoucna’?”

Harry hned neodpoví, protože ho rozptýlí Sparksovo mohutné zívnutí, které odhalí všechny jeho zuby a při němž hrozí zdánlivé nebezpečí, že se mu hlava rozpadne vejpůl. Nakonec pusu s klapnutím zavře a Harry se obrátí zpátky k Nishe.

„Promiň, cože?“

„Řekls, že do budoucna se mám kuchyni vyhýbat,” zopakuje opatrně.

„Přesně tak. Pokud vážně chceš s něčím pomáhat, můžeš dole. V tomhle období je v obchodě pořád co dělat.“ Harry si všimne jejího vyplašeného výrazu a zarazí se. „Proboha, to vyznělo blbě, omlouvám se. Absolutně tím nechci říct, že bys pro nás měla pracovat výměnou za bydlení. Jen jsem myslel… jestli jsi trochu jako já, budeš chtít něco dělat, takže…“

„Ne, to ne,“ přeruší ho Nisha a zase vypadá, že neví, jestli se má smát nebo brečet. „Moc ráda pomůžu, to není problém. Jen mě nikdy nenapadlo, že bych tady zůstala.“

„Jenom pokud chceš,“ ujistí ji Harry a musí zvýšit hlas, protože z kuchyně se začalo ozývat bouchání a řinčení. „Můžu ti nabídnout jen pohovku a společnost dvou nenapravitelných bláznů, ale mohlo by to stačit, aby ses postavila na vlastní nohy. Co ty na to?“

Nisha na něj zírá a potom schová obličej ve Sparksově kožichu. Když zvedne hlavu, oči jí září a větší úsměv ještě Harry neviděl.

„Slibuju, že se budu kuchyni vyhýbat,“ zašeptá ve chvíli, kdy Draco nakoukne do obývacího pokoje a podívá se na Harryho.

„Mohl bys říct Sophii, že budu mít chvilku zpoždění?“ požádá ho a obrátí se k Nishe: „On tady bydlí už roky a stejně byl minulý týden schopný udělat ve skříňkách mnohem větší zmatek než ty. Nelam si s tím hlavu.“

Zmizí zpátky v kuchyni a Harry s Nishou se na sebe podívají.

„Pojďme,“ vyzve ji. „V dohledné době nás tam nepustí, tak si půjdeme sehnat něco k snídani ven. Oblečení máš támhle,“ dodá a ukáže na okenní výklenek, kde leží úhledně srovnaná hromádka Nishiných vypraných šatů.

O deset minut později opouštějí byt. V obchodě Sophie zrovna rozsvěcí výzdobu a jakmile jí Harry oznámí, že Draco bude mít zpoždění způsobené kuchyňskými skříňkami, jen protočí očima. S úsměvem pozdraví Nishu a se zájmem si ji prohlédne, ale nic neřekne. Ti dva se Sparksem v patách vyjdou na ulici, která se ještě leskne po včerejším dešti.

Po sněhu a ledu nezůstalo nic víc než ubohé, tající hromádky. Déšť už úplně ustal a skrz pokrývku mraků se pokouší prodrat sluneční paprsky, které dodávají šedivému ránu záblesky naděje. Harryho pozornost krátce upoutají stánky na vánočním trhu. V některých je vystavena spousta krásného, lesklého zboží, v jiných to zase lahodně voní kořením. Po chvilce v souboji o jeho pozornost zvítězí hladový žaludek, takže se neochotně obrátí k trhům zády a zamíří do své oblíbené kavárny.

U pultu se nadechne, aby objednal dva klobásové sendviče, ale zarazí se. Nemá tušení, co by chtěla Nisha, co jí chutná nebo naopak ne. Pokud se z ní má stát dlouhodobý host, měl by to zjistit raději dříve než později.

„Ehm… co by sis dala? Je něco, co nejíš?“ zeptá se rozpačitě.

„Ne,“ odpoví bez zaváhání. „Já sním cokoliv. On je vybíravější.“

Harry se podívá na Sparkse, který se na něj ze země šklebí, jako by tím chtěl říct, že to on teda určitě není.

Rozhodne se, že by měl koupit pořádné psí jídlo, a objedná. Během snídaně se potulují kolem stánků, prsty mají upatlané od kečupu a studený vzduch kolem nich božsky voní jejich jídlem. Sparks, rozrušený směsicí vůní a davem lidí, se jim motá pod nohama a celkově působí samé problémy. Pobíhá mezi stánky a někteří prodavači na něj křičí nadávky. Když se štěkotem zmizí za bednou s banány, nejbližší stánkař se rozesměje.

„Ahoj chlapečku,“ zavolá a obrovskou rudou rukou ho podrbe. „Kdes nechal mámu? Mám tu pár legračně tvarovaných jablek, ze kterých bude nadšená.“

„Možná se najde někdo jiný, kdo je bude potřebovat,“ usměje se na něj Nisha a ukáže mu svůj klobáskový sendvič.

„No to se podívejme!“ prohlásí muž nadšeně. Přelétne pohledem z Harryho na Nishu, která stojí hrdě s hlavou vztyčenou, prohlíží si její čisté oblečení i kečup na špičce nosu a kroutí hlavou. „Nevím, jestli se najde někdo, kdo je ocení tak jako ty, drahoušku, ale zkusím to.“

Nisha zčervená a Harry se rozhodne nechat je o samotě, aby si mohli popovídat. Přesune se k vedlejšímu stánku, kde jsou vyrovnané drobné sošky ze dřeva a různé jiné podivné dekorace. Žena ve stánku ho probodává pohledem, tak rychle dojí sendvič, otře si špinavé ruce o džíny a teprve potom zvedne malého dřevěného šneka.

„Vždycky se ke mně choval hezky,“ vysvětluje Nisha po tom, co se k němu přidá, a vyslouží si další ostrý pohled od stánkařky. Ani si toho nevšimne. „Myslíš, že Draco už skončil se skříňkami?“

„Nejspíš. Nebylo to tak hrozné, vážně. Za ty roky jsem viděl daleko horší,“ odpoví Harry, položí šneka a přejde k dalšímu stánku dřív, než se žena nahne přes pult a vyrazí Nishe z rukou sendvič.

„Bydlíte spolu už hodně dlouho,“ řekne Nisha a nemyslí to jako otázku.

„Jo.“

Zamyšleně dojí snídani a lusknutím prstů k sobě přivolá Sparkse. „Hele, omlouvám se, že jsem předpokládala, že vy dva jste… však víš, spolu.“

Harryho žaludek nepříjemně poskočí. „Nemáš se za co omlouvat. Vím, že to tak vypadá.“

„Oříškovou směs?“ nabízí jim muž v klobouku Santy u vedlejšího stánku. „Žaludy v karamelu?² Sušené bobule?“

„Jen se díváme,“ odmítne Harry a nadechne se sváteční vůně pražených ořechů a kandovaného ovoce. „Díky.“

„Tušila jsem, že je to citlivé téma,“ zamumlá si Nisha pro sebe. „Neměla jsem nic říkat.“

„Není to citlivé téma,” trvá na svém Harry. „Je to… komplikované, nic víc.”

Nisha dlouho mlčí. Omotá si šálu pevněji kolem krku, schová ruce do rukávů a jde tiše vedle Harryho. Sparks se jí drží v patách. Zastavují se u každého stánku a prohlížejí si všechno od klobouků a šperků až po sušenky a mnohé další věci. U menšího stánku koupí Harry dva kelímky kořeněného dýňového džusu, ve kterém plavou celé hvězdičky badyánu.

„Pořád musím přemýšlet, jestli jsem se neměla vrátit,“ poví Nisha a vezme si od Harryho horký kelímek.

„K rodičům?“

Přikývne. „Vždycky, když mrzlo tolik, že jsem si pomyslela ‚tak to je konec‘, nebo když se někdo snažil nakopnout Sparkse, tak mě napadlo… že by to třeba nebylo tak hrozné. Nemohlo by to být horší než tohle. Ale bylo by.“

Harry chvíli fouká na svůj dýňový džus, než si opatrně usrkne. „Teď už to takové nebude.“

Nisha dlouze vydechne „Já vím. A vrátit se nemůžu, to vím taky. Nic by se nezměnilo. Už nad tím nebudu přemýšlet. Jen si přeju, abych bývala měla víc času.“

„Na co?“ zajímá se Harry a prohlíží si stojan se zimními hábity v jasných odstínech červené a zelené.

„Rozloučit se, nejspíš. Říct některé věci.“ Zamyšleně si Harryho prohlíží, jako by se ho snažila odhadnout. „Existoval někdo, koho jsem milovala a nikdy jsem mu to neřekla.“

Harry ji instinktivně chytne za paži, ale rychle ucukne zpátky. „Proč ne?“

„Myslela jsem, že to nemá smysl. Nepocházel jen z ‚nevhodné’ rodiny – byl to mudla,“ řekne a než stihne Harry zareagovat, zvedne šperk, který má nejblíž po ruce – ozdobný špendlík na hábit posázený kamínky – a obrátí se na stánkaře.

„Kolik to stojí?“

Odpověď Harry nezaslechne. Obcházejí zbývající stánky a on na Nishu nenaléhá, aby mu to dopověděla. Už tak se mu svěřila mnohem víc, než mohl očekávat. Navíc se na chvíli obejde bez dalších nepříjemných paralel.

S růžovými tvářemi a úplně promrzlí se vrátí do obchodu, kde je skoro prázdno. Draco se Sophií se sklánějí nad Oolongovou koulí a sledují černou rybku, jak plave do svého zámku a zase ven nebo okusuje zbytky rostlinek. Když zacinká zvonek nad dveřmi, zvedne Draco hlavu a šťastně se usměje. Harry má pocit, že se mu rozskočí srdce.

„Tak, co jste mi přinesli?“ zajímá Draca.

Harry neví. Ví však, že právě dopadl tak tvrdě, že se rozsypal na tisíce kousků. Navíc mu došlo, že tenhle pád měl očekávat už hodně dlouho.

¹ V originále je použit výraz analy retentive – hezké vysvětlení najdete zde https://www.e15.cz/magazin/anglictina-na-rovinu-trochu-freuda-1180742

² Většinou se to dělá z buráků a jiných ořechů, ale v kouzelnickém světě mají rádi originální příchutě ???? https://en.wikipedia.org/wiki/Brittle_(food)