Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #13 – ledové ruce

13. prosince – Let

Harry se pomalu vyplíží z ložnice a cestou přes obývací pokoj se opatrně vyhýbá vrzajícím prknům v podlaze. On je sice vzhůru už nejmíň hodinu, ale venku je ještě tma a to poslední, co chce, je probudit Nishu, která spokojeně spí na pohovce se Sparksem schouleným u nohou. Není její chyba, že se mu do neklidné mysli vloudila myšlenka na ranní létání, která mu nedá spát. Obléká si kabát a už se vidí, jak letí s větrem o závod, a než sejde schody, málem se třese nedočkavostí.

Obchod je zalitý měsíčním svitem, a i když je tu sám, provinile se rozhlédne okolo a teprve potom se natáhne k držáku pro jeden z nových Nimbusů. O patro výš má naprosto vyhovující koště, ale tyhle nové krásné kousky ho lákají už několik dnů. Kromě toho už je unavený, jak se snaží odpovídat na otázky o koštěti, na němž vlastně doteď neseděl.

Je v podstatě životně důležité vzít ho ven na testovací let.

„Ani slovo Dracovi,“ zašeptá směrem k Oolongovi, který ho potichu sleduje.

Pevně sevře násadu koštěte a přemístí se. Za okamžik už stojí před tréninkovým hřištěm Puddlemerských spojenců. Díky Ginny, nynější hvězdné chytačce týmu, zná Harry vždycky aktuální heslo. Stojí ho to velkorysou slevu u nich v obchodě a slib, že se to nikdy nikdo nedozví. Na hřiště vchází chviličku po páté hodině, Nimbus má pod paží a pod nohama mu křupe zmrzlá tráva.

Nebe je jasné a sametově tmavé, jsou vidět hvězdy a kvůli absenci mraků Harry během chvilky necítí obličej ani ruce. Když nasedá na koště, klepe se zimou. Pořádně se odrazí od země a překvapeně vykřikne, protože koště okamžitě vyrazí k obloze. Četl sice, jak je tenhle model rychlý a výkonný, ale pocit, když koště z klidu doslova vystřelí do vzduchu, se nedá popsat žádnými slovy. Chvíli jen pomalu krouží a ledovýma rukama svírá násadu jako o život. Oči mu slzí a hrudník se mu svírá, protože ho proudící mrazivý vzduch okrádá o každý nádech. Jakmile si na koště zvykne a získá nad ním větší kontrolu, troufne si objevovat jeho drobné výstřednosti a tajemství a zvýšit rychlost, což je vzrušující. Jeho radostný smích pohlcuje noc a on stoupá ve spirálách stále výš a výš, prolétne brankou a střemhlav se vrhne dolů, těsně nad trávou košte vyrovná a pokračuje v letu.

Při honbě za imaginární zlatonkou mu hlavou bleskne myšlenka na Draca, ale potlačí ji. Na nevhodné pocity není prostor. Srdce mu teď buší spíš nadšením než úzkostí, všechno má pod kontrolou. Je Harry Potter, chytač Puddlemerských spojenců, právě se chystá chytit zlatonku a zajistit svému týmu vítězství. Zvedne ruku, natáhne po ní prokřehlé prsty a pevně ji sevře v dlani. S vítězně zvednutou rukou zamíří k zemi, kde se svižně, ale dost nešikovně skutálí z koštěte na trávu.

Přitiskne dlaně k obličeji a potom se rozesměje a roztáhne ruce. Plácne sebou na záda a je mu úplně jedno, že ho zmrzlá tráva škrábe na tváři a vlhne mu oblečení. Cítí se plný života a konečně je přesvědčený, že nový a ne zrovna levný Nimbus, stojí za každý svrček. Culí se tak moc, až ho bolí pusa, posadí se a přivolá k sobě koště. Musí ho otřít a vrátit tam, kam…

„Sakra.“

Harry zírá na škrábanec, který se táhne skoro po celé délce rukojeti. Nemá ponětí, kdy a jak se to stalo, ale je tam a je dost viditelný a bože, Draco z toho nejspíš nebude vůbec nadšený. Vzrušení z letu se rozplyne a Harry zamračeně zkoumá rozsah škod. Vada je jen kosmetická, ale je si jistý, že i dokonale opravené nabourané koště je pořád nabourané koště. Najednou si nepřeje nic jiného, než se vrátit v čase o hodinu zpátky, aby mohl svému minulému já doporučit, ať se na to vykašle a vrátí se radši zpátky do postele.

Zvedne se ze země, klepe se zimou a s těžkou hlavou se plahočí přes hřiště. Zpátky v obchodě vezme Nimbus nahoru a položí ho na víko od školního kufru, který má postavený u nohou postele. Svlékne si vlhké šaty a zaleze do postele pod deku. Bude to Dracovi muset říct, ale ještě je brzy. Možná by ho mohl obměkčit hrnek dobrého kafe.

**~*~**

Jestli kafe pomohlo, tak si Harry ani nedokáže představit, jaké by to bylo čelit Dracovu hněvu bez něj.

„Zešílel jsi? Podívej se na to!“ hořekuje zoufale a s přimhouřenýma očima zkoumá škrábanec na denním světle. „Jak se ti to vůbec povedlo?“

„Nevím,“ odpoví Harry, protože to není úplná lež. Rozhodne se, že o imaginárním famfrpálovém zápase Draco vědět nemusí. „Mrzí mě to. Odepíšeme ho ze skladu a já ho zaplatím.“

Draco ho probodne pohledem plným nefalšovaného rozčílení. „Nejde přece o peníze. Jde o to, že takhle nám ta zatracená košťata dojdou ještě před Vánocemi!“

„No vidíš. Na to jsem vůbec nepomyslel,“ vydechne Harry, svalí se na pohovku a rukama si mne obličej.

Draco frustrovaně zasténá a položí koště na kávový stolek. „Nemůžu tomu… Harry, ty idiote, k čemu jsou asi testovací kusy?!?”

„Testovací kus jsme nedostali,“ pronese Harry škvírou mezi prsty. „Pamatuješ? Volals k nim asi padesátkrát a pokoušel ses nějaký vymámit.“

„Jo vlastně,“ řekne Draco, zkříží ruce na prsou a naštvaně na něj zírá. Moc by to nepomohlo, ale Harry má nutkání se usmát. „Každopádně jde o to, že máme koště, které chce úplně každý, a nemůžeme ho prodat.“

Od krbu k nim dolehne tiché zachichotání. Harry tam stočí pohled a spatří Nishu, která je nevěřícně pozoruje přes okraj hrnku s kávou.

„Děláte si srandu?” zeptá se po chvíli. „Někdo zaplatí majlant za koště, na kterém doopravdy letěl Harry Potter.“

Harry rozpačitě svraští čelo, ale Draco se při té vyhlídce okamžitě rozzáří.

„To mi nedošlo. Výborný nápad!“

„Ne,“ namítne Harry chabě, ale ví, že to nemá cenu. „To tedy není.“

Draco znovu zvedne koště a usměje se. „Ano. Měli bychom ho vystavit do výlohy.“

Harry zaúpí. Je sice hrozně rád, že Draco vypadá zase šťastně, ale nemusí mu to dávat najevo.

„Vážně máme zapotřebí vydělávat na jméně Harry Potter?“ zeptá se unaveně.

„Pokud ti to vadí, peníze by se mohly dát na charitu,“ navrhne Nisha, přesune se blíž k ohni a přetáhne si rukávy červeného svetru přes ruce.

„Mohli bychom uspořádat dražbu,“ uvažuje Draco s rozzářenýma očima a začne koštětem pošťuchovat dovádějícího Sparkse.

„Vážně si nemyslím, že by dražba přilákala dost lidí,“ namítne Harry a obrátí pozornost ke svému hrnku s kávou.

Nisha se zasměje. „Když jsem sedávala před vaším obchodem, zaslechla jsem spoustu zajímavých informací. Myslím, že to nebude problém.“

„Ne, vážně?“ zeptá se Draco očividně pobaveně.

„Vážně,“ potvrdí Nisha a potutelně se usměje. „A ne všechny se týkaly Harryho.“