Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #15 – horká čokoláda

15. prosince – Někdy je lepší nevědět

Ukázalo se, že si Harry o Nishu vůbec nemusel dělat starosti. Ona, Ron a Hermiona si padli do noty a rozhovor u jídelního stolu je tak živý, že si nikdo nevšimne trošku rozpatlané zeleniny, kterou Harry v zamyšlení nedopatřením rozvařil. Po jídle se přesunou do obýváku a Harry se rozhodne zpříjemnit jim dnešní pochmurné počasí horkou čokoládou. O pět minut později se připojí k ostatním a před ním se vznáší pět hrnků s čepicemi ze šlehačky ozdobené marshmallowny. Rona, Hermionu a Nishu najde uvelebené na pohovkách, zatímco zamračený Draco dřepí před krbem.

„Co to vyvádí?“ zeptá se Harry, tři z hrníčků pošle do vděčných rukou a Dracův položí na kávový stolek, kde na něj počká, až skončí…  s čímkoliv, co dělá.

„Má pocit, že se oheň dost nesnaží,“ vysvětlí Ron, zvedne hrnek k ústům a zamaže si nos roztátým marshmallownem.

Harryho to rozesměje, postaví se tak, aby měl výhled na Draca, a ruce si přitom zahřívá o hrneček. Draco se sebejistě nakloní blíž k ohni, vytáhne hůlku a nasadí ten nejsoustředěnější výraz, jaký u něj Harry kdy viděl. Když oheň poslušně zaplápolá, Dracovi se usadí na tváři spokojený úsměv a Harrymu poskočí srdce radostí. Musí odvrátit pohled a raději se zaměstná zíráním na svou horkou čokoládu, aby si nikdo nevšiml, že je víc mimo než obvykle.

„Nedokážu pochopit, jak si někdo může myslet, že je v pořádku vzít jiné lidské bytosti možnost volby,“ vykládá Hermiona a Harrymu dojde, že promeškal začátek něčeho důležitého, a tak se otočí zpátky k ostatním. „Na lásku má právo každý a nemůžeš člověku jen tak nařídit, aby se do někoho zamiloval.“

Harry zpozorní, usadí se vedle Nishy a čeká na její reakci. Ona a Hermiona se už během večeře přiblížily tématu, které se týká její situace doma, a teď se zdá, že se Hermiona rozhodla jít až na dřeň. Harry měl čekat, že to přijde. Zná ji dost dlouho na to, aby věděl, že nenechá bez odezvy žádnou nespravedlnost, i kdyby ji tak vnímala jen ona. Ron po jejím boku usrkává čokoládu a rezignovaně, ale zároveň zvědavě těká pohledem mezi Nishou a svou ženou. Draco se usadí na prostorném, chlupatém otomanu a na klín si posadí Rose, která se zbožňujícím výrazem pozoruje svou matku.

Nisha dlouho mlčí. Nakonec promluví tiše, ale odhodlaně.

„Máš pravdu. A nemáš.“

„Ale já -“ naježí se Hermiona, ale Nisha pokračuje.

„Ne všechna domluvená manželství jsou taková. Skoro všem mým kamarádům vybrali partnery rodiče a většina z nich je šťastná. Naučili se vzájemné lásce.“

„Neměla by ses učit milovat svého manžela,“ pohoršeně namítne Hermiona. „Měl by se stát tvým manželem právě proto, že se milujete, ne naopak.“

Nisha se pousměje a podrbe Sparkse za ušima. „V ideálním světě jo. Jen říkám, že vždycky to neskončí katastrofou a neštěstím. Většinou se rodiče opravdu poctivě snaží najít pro své děti ty pravé partnery.“

„Nevytratí…“ začne Ron, ale zarazí se, protože se k němu obrátí čtyři páry očí najednou.

„Povídej,“ pobídne ho Nisha.

„Ehm… nevytratí se tak z toho veškerá zábava? Myslím… není lepší, když si najdeš dokonalého partnera sám?“ zeptá se Ron a pohlédne na Hermionu, která zčervená a sklopí pohled ke svému hrníčku.

Nisha přikývne. „Já s tím souhlasím. Ale některým lidem to až tak nevadí. Musejí řešit spoustu věcí najednou a… jejich rodiče… mají strach, že nebudou mít čas si někoho najít sami. Moje kamarádka Nathalie – její rodiče jsou velká zvířata na ministerstvu -“

„Wolstenholmovi?“ zeptá se Draco.

Nisha přikývne. „To jsou oni. Nathalie byla tak zaneprázdněná studiem léčitelství a potom specializací, že neměla čas na vztahy. Nakonec jí rodiče představili Dereka – terapeuta, který pomáhá hlavně lidem s pamětí pozměněnou během války. Mají hodně společných zájmů, podobný životní styl, stejné názory na výchovu dětí i mudlovskou problematiku. Už jsou spolu tři roky. Někdy to vyjde.“

Hermiona se kouše do rtu a očividně svádí vnitřní boj. „Ale stejně… nemohla si vybrat.“

„Vlastně mohla. Kdyby se jí Derek nelíbil, rodiče by jí ho nenutili. Většina z nich to nedělá. A to je právě ono – obvykle je možnost volby, jen já jsem žádnou neměla,“ dokončí Nisha.

„Aha,“ řekne Hermiona po chvíli. Zamyšleně svraští čelo. „Omlouvám se.“

„V pohodě. Můj otec má dost extrémní názory a matka…“ Nisha si povzdechne. „Má matka je skvělý člověk, ale občas… je zbabělec.“

Harry se zhluboka nadechne a ona se na něj podívá.

„To bych asi neměla říkat, že? Ne, že bych byla o moc lepší, když jsem před tím vším utekla.“

„Podle mě jsi velice statečná,“ ujistí ji Harry.

„Má pravdu,“ souhlasí Hermiona a opět zní sebevědoměji. „Převzala jsi kontrolu nad svým životem a já si myslím, že je to úžasné. A… mrzí mě, že jsem kvůli domluveným sňatkům takhle vybouchla. Pořád s tím úplně nesouhlasím, ale očividně je toho hodně, co jsem si neuvědomila.“

Když domluví, je v obličeji celá zrůžovělá. Pobavený a potěšený Harry si všimne, že se na sebe s Nishou usmějí.

„Ano!“ vykřikne Rose. Draco ji pohoupe na kolenou a ona se neovladatelně rozchechtá.

Sparks, který doteď spal s hlavou položenou na Nishině koleni, se s leknutím probudí a skutálí se z pohovky na zem. Přistane na zádech a chvíli zmateně třepe pacičkami ve vzduchu.

„Myslíte, že byl koordinovanější, než přišel o nohu?“ zeptá se Ron.

Harry vcucne z hladiny horké čokolády poslední roztavený marshmellown a usrkne z hrníčku překvapivě sladkou tekutinu. „Možná se už se třema nohama narodil?“ podotkne.

„Nedokážu odpovědět,“ přizná Nisha. „Ani na jednu z těch otázek.”

„Ano!“ prohlásí Rose a ukáže na Sparkse. „Pes!“

Sparkse její pozornost potěší, zvedne se a rozběhne se k ní, drápky mu přitom klapou o naleštěnou podlahu. Rose se rozzáří radostí. Sparks vycení zuby do úsměvu, opatrně jí zubama stáhne z nožičky ponožku a odběhne s ní do kuchyně. Chvíli se na sebe všichni rozesmátě dívají, ale když je jasné, že se Sparks nemá v plánu vrátit, Harry se zvedne. Rose je chybějící ponožka úplně fuk, ale umí si představit, že Hermiona ji časem bude chtít zpátky.

Hermiona ho následuje do kuchyně, aby mu ponožku pomohla hledat, a nakonec ji najdou ve Sparksově misce s vodou. Sparkse objeví Hermiona schovaného za dveřmi. S klapnutím je zavře, opře se o ně zády a měří si Harryho zkoumavýma tmavýma očima.

„Ale ne,“ zasténá Harry a zhoupne se mu žaludek. „Provedl jsem něco? Provedl něco Draco? Jsme v -“

„Ne,“ přeruší ho Hermiona. „Draca se to netýká… ačkoliv mě velmi zaujalo, že první, na koho myslíš, je on.“

„Hermiono,“ naléhá Harry, ruce má zkřížené na prsou. „Přestaň. Co se děje?“

Zhluboka se nadechne. „Fajn. Jen jsem se chtěla ujistit ohledně Nishi.“

„Co tím myslíš?“

„No… bydlí teď ve vašem bytě, pracuje v obchodě. Neznáte ji moc dlouho. Asi si chci jen být jistá… důvěřuješ jí?“ zeptá se s obavami Hermiona.

Zaskočený Harry váhá. Hermiona má samozřejmě pravdu: znají Nishu jen krátce. Přesto má pocit, že na tom nezáleží. Instinkty ho málokdy zklamaly a na jejím postoji, na způsobu, jak mluví s lidmi, a na tom, jak za každou cenu chrání Sparkse, něco je. Něco, co mu usnadňuje jí důvěřovat. Pokud by přeci jen potřeboval další důvody, tak skutečnost, že raději trávila noc co noc ve sněhu nebo dešti, než by prodala řetízek od matky, byla pro něj dostačující.

„Nikdy mě nenapadlo jí nedůvěřovat,“ odpoví konečně.

Hermionin obličej se rozjasní. Odstoupí ode dveří a pevně ho obejme. „Děkuju,“ zašeptá. „A přála bych si, abys viděl, jak se na tebe Draco díval, když Nisha mluvila.“

Harry se na ni přísně podívá, ale motýly v břiše nedokáže zpochybnit, proto se vydá zpátky do obýváku a mokrou ponožku nese vítězně před sebou. Ron s Dracem jsou zabráni do diskuze nad famfrpálovým časopisem, který leží Ronovi na klíně, a ani nezvednou hlavy. Nevšimne si jich ani Rose, která zaujatě sleduje, jak pro ni Nisha na nejbližší zdi vytváří krásné stínové loutky. Nejdříve pomocí rukou vykouzlí labuť, ta se promění v sovu, a nakonec v hopsajícího králíčka. Rose se nadšeně chechtá, natahuje ručky a snaží se stíny chytnout, ale Nishe se přesto bez větší námahy daří udržet ji bezpečně na klíně.

„Vážně ti to s ní jde,“ poznamená tiše Hermiona.

Nisha se na ni usměje. „Čtyři mladší bráškové a sestřička. Za ty roky jsem se naučila pár triků, jak je zabavit.“

Hermiona chvíli zamyšleně mlčí. „Ronovo oddělení pořádá zítra večer vánoční raut… nemohli bychom ji tu na pár hodin nechat?“

„Promiň, Hermiono, máme NUDU¹,“ odpoví Harry, Draco zasténá a konečně ho vezme na vědomí.

„Musíme?“

„Musíme.“

„Co to znamená mít nudu?“ vyzvídá Nisha.

„Naše Ulice – Dobrá Ulice¹,“ zarecituje Draco zamračeně. „Všichni majitelé obchodů se třikrát ročně setkávají v Děravém kotli, aby prodiskutovali ‚důležité záležitosti’. Bývá to strašná otrava.“

„Máš pravdu, ale taky moc dobře víš, co všechno bychom si vyslechli, kdybychom tam nešli,“ připomene mu Harry.

„Přesně tak,“ řekne Hermiona, „nicméně neptala jsem se vás. Ptala jsem se Nishi.“

Nisha na ni vykulí oči. „Fakt? Teda, hrozně ráda, pokud to myslíš vážně…“

„Smrtelně,“ ujistí ji s úsměvem Hermiona a Harry má sto chutí ji popadnout do náruče. Hermionina žádost je projevem důvěry nejen Nishe, ale i jemu a on ji za to miluje.

„Jsi si tím jistá?“ zeptá se Nishi Ron. „Zrovna jí rostou zuby.“

Nisha se usměje a její tmavé oči září nadšením. „Poradím si.“

Harry se posadí na pohovku vedle brblajícího Draca: „Nechci jít na to zpropadené NUDU setkání.“  Ron, Hermiona a Nisha se ponoří do vážného rozhovoru o nouzových kontaktech, vyměňování plenek a kousacích kroužcích a jemu nedá moc práce je ignorovat.

„Ani já ne, ale jdeme tam.“

„Dokážeš být nebezpečně přesvědčivý,“ pronese Draco s úšklebkem, potom se protáhne a podívá se na Harryho přes zatoulaný pramen blonďatých vlasů.

„A to jsem se ani moc nesnažil,“ zamumlá Harry a divoce se mu rozbuší srdce, protože mu tahle chvíle připadá velmi důvěrná. Vnímá teplo Dracova těla a připadá mu, že pohovka je jejich malým soukromým ostrůvkem v moři a všichni ostatní jsou daleko.

Draco se ležérně usměje. „Já vím.“

Harry se nadechne a cítí citrusy, čokoládu a čistou, omamnou vůni Draca a v hlavě mu jako ozvěna znějí Hermionina samolibá slova: Přála bych si, abys viděl, jak se na tebe Draco díval.

Uvědomí si, že se na Draca culí – a co hůř, jenom se culí – takže se vzpamatuje a podívá se jinam. V obranném gestu k sobě přitáhne kolena a přinutí se věnovat pozornost ostatním.

„Ukládám ji většinou kolem osmé,“ říká právě Hermiona a Harry slyší jen slova, ale žádné mu nedává smysl.

„Harry? Je ti dobře?“ zjišťuje Draco, rukou ho starostlivě drží za paži a když se mu Harry odváží podívat do světlých očí, dojde mu to.

Není cesty zpět. Všechno to, co cítí on, je čitelné i v Dracově tváři. Na zlomek sekundy ho naplní příval až bolestné radosti. Zbývá jen překonat vzdálenost mezi nimi. Momentálně po ničem jiném netouží a strašně moc to chce udělat. Dává to perfektní smysl, ten jediný smysl. A potom si vzpomene.

Vzpomene si, že by to byl hodně špatný nápad, a stejně rychle jako přišla, se všechna radost vytratí a zanechá v něm pocit prázdnoty a ublížení, ale zároveň i úlevy. Neztratí přítele, jako je Draco, kvůli nějakým směšným pocitům. To by bylo špatné.

„Hodně, hodně špatné,“ řekne si pro sebe.

Draco se zamračí. „Co?“

„Nic. Zrovna jsem si vzpomněl, že na posledním NUDU setkání jsem málem usnul. Měli bychom si s sebou tentokrát vzít kafe.“

„Nebo bychom se mohli stavit u George pro pár rachejtlí,“ navrhne Draco a vypadá to, že je trošku vyvedený z míry. „Trochu by to tam oživily.“

„Už bychom měli jít,“ oznámí Hermiona, která se objeví za sedačkou, a snaží se navléct do kabátu. „Prosím neodpalujte rachejtle v Kotli, mohli byste chudákovi Tomovi způsobit infarkt.“

„Nic neslibuju,“ odpoví Draco a Hermiona obrátí oči v sloup.

„Žádné hlouposti,“ přikáže, shromáždí Rona, Rose i tašku s jejími věcmi a všichni zamíří ke krbu.

Harry na to nic neřekne. Udělá, co bude v jeho silách.

¹ Překladatelský oříšek: v originále je to SODA (Shopkeepers of Diagon Alley). Asi by to šlo přeložit i věrněji originálu, ale potřebovala jsem, aby zkratka dávala i smysl pro další použití. Zasekla jsem se na tom pěkně, ale nakonec se mi to celkem zamlouvá.