Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #18 – zvířata ze sněhu

18. prosince – Umění popírat

Do rána Příčnou ulici přikryje tenká vrstva čerstvého sněhu. Nyní je obloha jasná a sytě modrá, vločky už nepadají, ale celá ulice vypadá jako vánoční dort nazdobený polevou.

„Nebo jeden z těch perníkových domečků,“ řekne Nisha, která klečí v okenním výklenku a obdivuje výhled. „Je jich plná ulice.“

„Co to dělá?“ mumlá Draco, který zamračeně stojí u vedlejšího okna.

Harry, který přerovnává Nimbusy vystavené na stojanech, se nakloní Nishe přes rameno, podívá se ven a navzdory zmatku v hlavě a další příšerné noci se usměje.

„To bude asi ten sněhový umělec.“

Draco na to nic neřekne a všichni dál sledují muže na ulici. Zdá se, že na většinu zasněžené plochy umísťuje různá ochranná kouzla, ale při obou krajích Příčné ulice nechá dostatek místa, aby zákazníci měli kudy chodit.

„Copak asi vytvoří?“ uvažuje Nisha, ale v tom se rozlétnou dveře a vejde hned několik zákazníků najednou, takže se všichni tři musí na pár minut odtrhnout od oken.

Harry je se svým zákazníkem hotový jako první a hned spěchá k oknu. „Je to labuť!” hlásí ostatním. „Dělá labuť!“

„Kdo dělá labuť?“ ptá se zákazník s hustým obočím a Nimbusem v každé ruce.

„Támhleten muž,” řekne Harry a naznačí mu, aby přišel k oknu.

„Na mou duši labuť!“ prohlásí zákazník překvapeně. „Sněhová labuť!“

Pan Huňaté obočí není jediný zákazník, na kterého to udělá dojem. Celé ráno jim každý, kdo vejde do obchodu, nadšeně sděluje svůj názor na labuť ze sněhu. Po dokončení musí být nejméně šest stop vysoká – rozhodně je vyšší než drobný a křehce působící umělec. Podle Harryho ale musí mít pořádně tuhý kořínek, už vzhledem k tomu, že na sobě nemá kabát ani rukavice. Jediné, čím se chrání proti zimě, je klobouk, ve kterém má zapíchnuté pero, ale podle Harryho ho nemůže moc zahřát.

Po majestátní labuti začne vytvářet další sochu a za pomoci hůlky a rukou tvaruje sníh do nepřirozených tvarů. Tahle trvá trochu déle a zákazníci přicházejí s různými nápady, co se z ní nakonec vyklube. Harry si je docela jistý, že to bude had, než přibydou nohy. Nisha si myslí, že to bude žirafa, a Jean, která si přišla pro leštidlo na košťata, je přesvědčená, že tohle, drahoušci, je žába.

Pravdu nemá nikdo.

„Zatraceně, je to drak,“ pronese Draco. Ostatní se nahrnou k oknu a musí mu dát za pravdu. Socha začala získávat finální podobu během chvíle, kdy Harry pomáhal několika dětem s výběrem prvního koštěte, a teď je to tak očividný drak, až se diví, že to nepoznal dříve.

„Maďarský trnoocasý,“ poznamená pobaveně. „Myslím, že se mi líbí mnohem víc než ten živý.“

Draco se otočí, podívá se mu do očí a váhavě se usměje – dnes poprvé. Harrymu úlevou spadne kámen ze srdce a úsměv mu oplatí.

„Matka tě pozdravuje,“ řekne Draco a obrátí se zpátky k oknu.

Harry svraští obočí, protože ho zmate náhlá změna tématu „Ehm?“

„Opět čelí vzpouře domácích skřítků. Rád bych řekl, že jsem se tam ukázal a vyřešil to, ale obávám se, že jsem to ještě zhoršil,“ přizná Draco a jeho hlas zní omluvně, což Harryho zasáhne.

„Včera večer?“ zeptá se tiše.

Draco přikývne, přešlápne z nohy na nohu a přitom se nechtěně ramenem otře o Harryho. Oba sebou trhnou.

„Zase kvůli vinnému sklípku?“

„Ne. Kvůli vánoční večeři.“

„Aha,“ řekne Harry lehce překvapeně. „No, tak to je novinka.“

„Viděli jste toho draka?“ ptá se puberťačka, která zrovna s kamarádkou vchází do obchodu. „Aha, viděli,“ vydechne zklamaně, když jí dojde, že úplně všichni sledují oknem, jak umělec dokončuje na drakovi poslední drobné detaily.

Její kamarádka zírá s vyvalenýma očima na Harryho. „Doopravdy jste letěl na tom koštěti? Na tom ve výloze?“

Harry se málem osype, když si vybaví velkou ceduli u vystaveného Nimbusu, na které stojí ‘samotný Harry Potter’. Přinutí se myslet na útulek, který vybrala Nisha, a to mu pomůže udržet nervy na uzdě.

„Jasně, všimla sis toho velkého škrábance, který jsem na něm udělal?“

Dívka dychtivě přikývne a její kamarádka se zachichotá. „Vrátíme se na aukci!“ slíbí a obě vyběhnou ven. Drží se za lokty, vzdalují se zasněženou ulicí a co chvíli se ohlédnou zpátky.

Draca to pobaví natolik, že jim dokonce zamává, a obě dívky mu zamávají zpátky.

Sněhový umělec pracuje neúnavně celý den. Do soumraku přibyde hipogryf, vlk, humr, sova a sob. Když odstoupí od poslední sochy a sešle kolem všech ochranné kouzlo, vyjdou na ulici všichni prodejci i zbývající zákazníci, aby mu zatleskali. Klobouk má brzy plný galeonů a srpců a paní Purleyová přinese z kavárny ten největší hrnek čaje, jaký kdy Harry viděl, a s jistou obřadností mu ho podá.

„Díky, že jsem tu mohl být,“ zvolá a uklání se na všechny strany. „Pokud sochy necháte tak, jak jsou, měly by vydržet až do Vánoc.“

„Ehm… máte chvilku, abychom si promluvili o vašem povolení?“ volá na něj Hector, který si k němu lokty proráží cestu z davu. „Je tu pár věcí, které spolu musíme probrat…“

Harry protočí oči, vhodí do klobouku několik mincí a vrátí se do obchodu. Nisha a Sparks ho po chvilce následují. Draco zůstane venku i potom, co zavřou obchod a odejdou nahoru do bytu, ala Harrymu na tom nepřijde nic divného. Nejspíš se zapovídal s některým sousedem nebo se baví tím, že popichuje Hectora.

Harryho pokus o Karibské kuře už bublá v troubě, když dorazí domu i Draco. Se zájmem zavětří, přitom si ležérně sundává rukavice – pěkně jeden prst po druhém a Harry se zamračí. Nevybavuje si, že by na sobě měl Draco dneska rukavice.

„Nisho,“ zavolá Draco, odloží rukavice na pohovku a naznačí jí, aby šla s ním.

Zmateně ho následuje k oknu, ale poslušně vykoukne ven. Harry je v půlce cesty k nim, aby se taky podíval, když se Nisha radostně rozesměje a rozzářeně se na něho obrátí.

„To je Sparks!” vykřikne a přitiskne hlavu k Dracovu rameni.

Draco vypadá dost zaskočeně, ale po chvíli ji jednou rukou obejme. „To je.“

„Co se Sparksem?“ zajímá se Harry, nakoukne jí přes rameno a pochopí to.

Úplně na konci řady vedle soba stojí malá sněhová socha třínohého psa.

„To jsi udělal ty?“ zeptá se ohromeně.

„Kdo jiný?“ dobírá si ho pobaveně Draco.

Harry si nemůže pomoct. Udělalo to na něj dojem. Je pravda, že vedle dechberoucích, šest stop vysokých soch působí Dracův výtvor drobně a jakoby nedodělaně, ale je jasně poznat, že je to Sparks. Harry má sto chutí odtrhnout ho od Nishi a pevně ho obejmout za to, že ho něco takového napadlo. Nisha, jako by mu četla myšlenky, Draca pustí a odběhne. Za moment je zpátky i se Sparksem, kterého zvedne k oknu, aby se taky mohl podívat na své sněhové dvojče.

„Podívej, to jsi ty!“ řekne a usmívá se od ucha k uchu.

Sparks hlasitě štěkne, vrtí ocasem, kroutí se jí v náručí a nadšeně se dívá z jednoho na druhého svýma kulatýma černýma očkama.

„Napadlo mě, že by se tam hezky hodil,“ prohodí Draco směrem k němu.

„Je to skvělé, Draco, děkuju,“ nadšená Nisha mu dá pusu na tvář a když Harry vidí jeho ohromený výraz, má co dělat, aby se nerozesmál.

Zatímco odejde do kuchyně zkontrolovat jídlo, zaťuká na okno, u kterého stojí Draco s Nishou, sova a oba dva nadskočí leknutím. Společně ho otevřou a vpustí ji do obývacího pokoje. Harry se ujistí, že se v nejbližší době nic nepřipálí, a vrátí se za nimi.

„Záhadná krabice,“ poznamená.

„Se záhadným vzkazem,“ dodá Draco, odlepí z víka krabice složený pergamen a přečte si ho. „Aha. To je pro tebe.“

„Nic jsem si neobjednával,“ namítne Harry a prohlíží si krabici. Je docela velká a není na ní žádný nápis ani logo, podle nichž by se dal poznat odesílatel.

„Ne pro tebe. Pro Nishu,“ upřesní Draco a podává jí pergamen.

Nisha trošku zbledne a tváří se nejistě. Dívá se na Draca, oči má rozšířené strachem a neřekne ani slovo.

„Není to od tvých rodičů,“ uklidní ji.

Mračí se, ale lístek si vezme, položí si ho na kolena a odhrne husté vlasy, které jí padají do očí.

„Milá Nisho,“ čte nahlas, „Dělala jsem pořádek ve skříni a napadlo mě, že tohle by se ti mohlo líbit. Pokud ne, nevadí, ale myslela jsem, že by ti to mohlo sedět.  Nejspíš jsi malinko vyšší než já, ale neměl by to být až takový problém. S Rose jsi odvedla skvělou práci – zbožňuje tě a neustále se ptá na Sparkse. Každopádně doufám, že se ti něco z toho bude líbit…“ Nisha se odmlčí, protože se jí při pohledu na krabici roztřese hlas.

Pomalu, jako by se jí bála dotknout, se pro ni Nisha natáhne a přisune si ji blíž.

„Hermiona?“ naznačí ústy Harry, když zachytí Dracův pohled. Ten přikývne.

Nisha krabici otevře a zalapá po dechu. Na Harryho se přenese trocha z jejího napětí a nakloní se blíž, zatímco ona se váhavě kouše do rtu a rukama si svírá kolena. Sparks se předníma packama opře o stolek a očuchává krabici, což jí dodá odvahy a vytáhne z ní dlouhý, proužkovaný svetr, který si Harry ihned na Hermioně vybaví.

„Poslala mi oblečení,“ zašeptá Nisha a zdá se, že neví, jestli má obdivovat svetr nebo se vrhnout na krabici a celou ji prozkoumat. Po chvilce svetr pečlivě složí, odloží ho na pohovku a sáhne dovnitř pro další kousek.

Harry se jde s úsměvem posadit vedle Draca, zatímco Nisha vytahuje z krabice sukně, kalhoty, svetry a trička a s každou věcí jí čím dál víc září oči. Skoro na dně objeví několikery džíny, úpletové šaty a lehce okopané semišové boty. Všechno je spíš teplé a praktické, nejsou to žádné módní výstřelky, ale vše je v hezkém stavu. Harry si dokáže představit, že Hermioně zabralo celé hodiny, než všechno vyprala a pečlivě poskládala. Ani na moment nevěří, že náhodou vyklízela skříň, ale to rozhodně Nishe říkat nebude. Vypadá užasle, ale šťastně a Harryho z toho pohledu hřeje u srdce.

„Myslíte si, že ty věci vážně nepotřebuje?“ zeptá se a rukou přejíždí po švu tmavě modrých džínů.

„Hermiona má spoustu oblečení,“ řekne Draco. „Nejspíš bude ráda, že se jí uvolní místo ve skříni.“

Harry mu věnuje úsměv a je vděčný za to, že ani Draco nemá v úmyslu zkazit Nishe radost a prozradit jí, že Hermiona na oblečení až tak moc není. Draco mu úsměv vrátí a po smutku v jeho očích už není ani památky.

„Nikdy předtím jsem neměla džíny,“ přizná Nisha. „Doma jsem musela nosit jenom hábity nebo šaty. Je to hloupé, že?“

„Ne, vůbec ne,“ ujistí ji Harry.

Nisha se usměje a je na ní vidět, že umírá touhou odběhnout do koupelny a okamžitě si je vyzkoušet.

„Vážně mi chce dát i tyhle?“ ptá se nevěřícně.

„Jinak by je neposlala,“ podotkne Draco. „Hermiona nedělá věci, které nemyslí vážně. To není její styl.“

Nisha přikývne a se zamyšleným výrazem se opře o polštář na pohovce.

„Je to od ní hrozně hezké… a já mám přesto pocit, že bych to všechno měla poslat zpátky a říct ‚ne, děkuji‘,“ povzdechne si a podrbe Sparkse, který se jí vyšplhal na klín. „Myslím, že by to tak bylo jednodušší.“

„Jednodušší v čem?“ zeptá se Harry, ačkoliv odpověď patrně zná.

„Podle mě je snazší být tvrdohlavý a odmítat něčí pomoc. Bylo stokrát lehčí říct ne pokaždé, když jsi mě zval dovnitř, než říct jednou ano,“ vysvětluje Nisha. „Věděla jsem, že potřebuju pomoc… Sama bych se z ulice už nikdy nedostala. I tak bylo jednodušší ji nepřijmout.“

Harry zírá na svoje ruce a v srdci mu začne klíčit semínko hanby. Má pravdu – je prostě zbabělec. Člověk, který dokola říká ne, protože říct ano by znamenalo skočit do neznáma a on zjevně není připravený to risknout. Možná ale opravdu mluví jen o sobě a on je už tak zmatený ze svých citů k Dracovi, že z toho začíná bláznit.

„Hrdost může být dost nebezpečná,“ podotkne Draco a Nisha přikývne.

„Určitě. Nakonec jsem si uvědomila, že pokud se neodhodlám přijmout od vás pomoc, nedostanu se už nikdy do situace, abych vám mohla laskavost oplatit. A došlo mi, že to bylo hloupé.“

„Nemusíš nám přece nic oplácet“ řekne Harry, ale ví, že je to zbytečné.

„Budu se alespoň snažit,“ pronese Nisha a odhodlaně se usměje. „Ať se vám to líbí nebo ne.“

 „A my se ti v tom dál budeme snažit zabránit, protože jsme konec konců jenom dva tvrdohlaví blázni, kteří nemají nic lepšího na práci,“ řekne Draco, vytáhne z kapsy váček na peníze a hodí ho Nishi.

Pokusí se ho chytit, ale má děravé ruce, takže ho popadne do zubů Sparks, který si myslí, že je to skvělá nová hra, a chvíli se o něj přetahují. Když ho Nisha konečně vybojuje, zamračí se na Draca.

„Co je to?“

„Tvoje výplata za první týden,“ řekne Draco jakoby mimochodem. „Zasloužíš si ji.“

Nisha nevěřícně zírá na lehce oslintaný váček a Draco se obrátí na Harryho, jako by v jeho tváři hledal známky nesouhlasu. Harry si nedokáže pomoct a zářivě se na něj usměje.

„Jsi geniální,” zamumlá a je odměněn Dracovým hřejivým smíchem.

„Jste si tím jistí?” zeptá se Nisha.

„Jsme,“ potvrdí Harry rozhodně. „A teď je ta pravá chvíle si vzpomenout, co jsi právě vyprávěla o popírání a přijetí.“

„Ano a ty bys měl taky,“ zamumlá Nisha a rychle zvedne hlavu. „Chci říct… je to od vás laskavé. Nevěřím, že bych pro vás byla až taková pomoc, ale přijímám to… a koupím vám vánoční dárky!“ dodá a oči jí září nadšením.

„Nemusíš -“ nadechne se Harry, ale Nisha mu zamává váčkem s penězi před obličejem.

„Vzpomeň si, je těžší říkat ano,“ připomene mu a když Sparks vyskočí a olízne jí obličej, rozesměje se.

Harry očima vyhledá Draca a zjistí, že ho nejspíš už chvíli upřeně pozoruje.

„Čaj,“ oznámí, zvedne se a odejde do kuchyně.

Harry z něj celou dobu nemůže spustit oči a když k němu skrz pootevřené dveře zavane zajímavá, kořeněná vůně jeho kuřecího experimentu, povzdychne si. Všechno a všichni se proti němu spikli, aby zlomili jeho odhodlání. Draco si začne prozpěvovat – znovu ta zpropadená koleda – a Harry se usměje. Není si jistý, jak dlouho se ještě dokáže držet zpátky.