Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #20 – masové koláče a teplý punč / svařené víno

20. prosince – Na vrcholu

Když se Harry probudí s pocitem hrůzy, který podle všeho tentokrát nemá nic společného s Dracem, je z toho trochu vyvedený z míry. Byt je prázdný, ale zespoda sem doléhají hlasy, takže si domyslí, že Draco s Nishou se dnes rozhodli být ranní ptáčata. Harry se osprchuje, v klidu se nasnídá, obleče se a celou dobu přemýšlí, co asi dělají tak naléhavého, že musejí být v obchodě před osmou.

Sejde ze schodů a přivítají ho tři rozesmáté tváře a výkřiky: „Šťastný aukční den, přichází samotný Harry Potter!“ Okamžitě je mu jasné, proč se probudil s tak špatným pocitem.

„Tohle hodláte dělat dalších šest hodin?“

„Nene, tohle hodláme dělat úplně celý den,“ pronese nadšeně Sophie. „Přišla jsem jenom kvůli tomu.“

„To jsi snad ani nemusela,“ zašklebí se na ni Harry a vykřikne, protože mu do nohou narazí Sparks a svalí se na zem. Harry ho pohledem zkontroluje a pejsek na něho na pozdrav vycení špičaté zuby.

„Udělali jsme ti čaj,“ nabídne mu Nisha a mávnutím hůlky hladce pošle k Harrymu hrníček, ze kterého se kouří. Vezme si ho a když sleduje, jak si zastrkuje hůlku zpátky do rukávu, culí se jako měsíček na hnoji.

„Díky.“ Střelí pohledem k výloze, kde je už několik dnů vystavené poškrábané koště. „Vážně si myslíte, že někdo přijde?“

„Ano,“ řekne Draco mrzutě, „a všichni na tebe budeme dohlížet, abys nechodil mezi lidmi a neodrazoval je od koupě.“

„To by mě ani nenapadlo,“ brání se Harry. „Chci vydělat peníze stejně jako vy. Jen bych si přál, aby to nebylo tak trapné.“

„Bude to v pohodě,“ řekne Sophie, která nakukuje do Oolongovy koule plné třpytek. „Ani si nevšimneš, že se něco děje.“

Tomu Harry nevěří ani zlomek sekundy a kolem půl druhé odpoledne je jasné, že se jeho obavy naplnily. Obchod praská ve švech pod náporem lidí, z nichž nikdo nevypadá, že by si přišel něco koupit. Nikomu nevadí, že tu není k hnutí, že se dá uvnitř sotva dýchat nebo že dražba začne nejdřív za třicet minut. Musí ale uznat, že díky všem světýlkům a dekoracím a příjemné, kořeněné vůni masových koláčů a teplého punče – které velkoryse poskytla paní Purleyová – tu vládne slavnostní nálada.

„Doufám, že toho bude dost,“ strachuje se paní Purleyová, když nalévá horký punč do kelímků pro rozrušenou skupinku dam ve středních letech v nebelvírských šálách.

„Určitě bude,“ ujistí ji Harry, ale nedostatek punče je momentálně jeho nejmenší starost.

Pomine tu nepochopitelnou skutečnost, že všichni tihle lidé zoufale touží koupit koště, které poškrábal. Ale téměř každé dvě minuty se k Harrymu někdo probojuje, aby mu mohl položit několik neustále se opakujících dotazů. V jednu hodinu a deset minut si začne dělat do notýsku čárky a do za pět minut dvě odpoví na otázky „je to vážně vaše koště?“, „jak jste udělal ten škrábanec?“ a „nemohl byste mi prostě říct, kolik za něj chcete, protože můj syn/dcera/manžel/babička je váš největší fanoušek,“ přesně dvaatřicetkrát, šestadvacetkrát a devětkrát.

„Obávám se, že ne, madam, budete se muset zúčastnit aukce, jako všichni ostatní,” říká zrovna zklamané dámě s obrovskou kabelkou a zapíše si do notýsku desátou čárku.

Vedle něho se objeví Nisha, před kterou se vznáší podnos plný masových koláčů, a vymění ho za prázdný, který leží na pultu. Nadšeně se na něj usměje a Harry jí úsměv oplatí. Od včerejšího odpoledne používá hůlku na každou maličkost a Harrymu silně připomíná Freda a George, kteří se každé ráno přemísťovali na snídani jenom proto, že získali povolení a mohli.

„Je v pořádku?“ zeptá se a skloní se k Oolongovi, který je zalezlý ve svém hradu a jen občas opatrně vykoukne.

„Myslím, že je tu na něj moc lidí,“ řekne Harry. „Mám pro něj pochopení.“

„Než se naděješ, bude to za námi,“ ujistí ho Draco, obejde pult z druhé strany a konejšivě mu položí ruku na záda.

Harry se na něho podívá a na zlomek sekundy v jeho očích zahlédne porozumění, které mu způsobí chvění kolem páteře a žaludku. Povzdechne si a upře pohled na nádobu s punčem, ve které rytmicky šplouchá fialová tekutina, a přemýšlí, jestli někdy přijde na to, jak dlouho už je do Draca blázen.

„Harry! Draco! Tady jsme!“

Harry se otočí za zvukem povědomého hlasu a potěší ho, když spatří Andromedu a Teddyho, kteří se mačkají mezi tou ženou s obří kabelkou a stojanem s týmovými šálami a nadšeně mávají.

„Není támhle vaše teta?“ zeptá se Sophie a s hlavou nakloněnou na stranu obdivuje modrá kočičí ouška na Andromedině klobouku.

„Ano,“ řeknou Harry i Draco najednou.

Harry zrudne. „Moje ne. Ne úplně.“

„Chystá se taky přihazovat?“ zajímá se Sophie pobaveně.

„Pochybuju,“ řekne Draco. „Myslím, že by se cítila provinile, kdyby vyhrála. Kromě toho, pokud by Teddy chtěl koště, může mít jakékoliv.“

Mumlání v davu začíná sílit a Nisha se nakloní přes pult, aby získala jejich pozornost. „Jsou dvě, neměli bychom začít? Lidi vypadají, že by se mohli zbláznit, pokud je necháme čekat,” dodá šeptem a Harry se uchechtne.

Když se ale podívá do davu, musí dát Nishe za pravdu.

„Dobrá! Dobré odpoledne všem!“ zakřičí Sophie a v obchodě zavládne okamžitě ticho.

Draco mávne hůlkou a koště z výlohy se vznese nad hlavy rozrušených zákazníků a bezpečně přistane na pultu přímo před nimi.

„Jak všichni víte, dnes dražíme toto výjimečné koště a výtěžek půjde na dobrou věc, takže vás prosím – sáhněte hluboko do kapes, nebojte se přihazovat a hrajte fér,“ pokračuje Sophie, několik lidí to rozesměje a Harry s Dracem odstoupí dál od pultu a obdivně ji sledují. Nikdo z nich nebyl nadšený myšlenkou, že by dělal dražitele, ale naštěstí je Sophie se svým výrazným hlasem a sebevědomou povahou pro tuhle roli jako stvořená.

„Začínáme na pěti galeonech, kdo mi nabídne víc?“ zvolá a zvedne se hned několik rukou.

Zatímco se Sophie snaží zjistit, kdo se přihlásil první, Harry si naleje do kelímku punč a když couvá zpátky na místo, šlápne Dracovi na nohu.

„Promiň,“ zašeptá, zbrkle se otočí a povede se mu vyšplíchnout punč Dracovi na svetr. Zděšeně sleduje, jak se tmavá skvrna na krémově zbarvené vlně rozšiřuje, a trvá mu několik vteřin, než se vzpamatuje a sáhne pro hůlku. Potichu zakleje, kouzlem odstraní skvrnu a než se podívá na Draca, ujistí se, že po ní nezůstalo ani památky.

Draco se z nějakého důvodu usmívá, koutky úst mu cukají a šedé oči mu pobaveně jiskří. „Ještě něco?“ zeptá se s hraným podrážděním. „Pokud máš v plánu mě třeba dloubnout do oka nebo mi vyrvat pár vlasů, teď se to hodí.”

„Patnáct galeonů – dáma v modrém kabátu!“ vykřikne Sophie.

„Nechystal jsem se, ale není problém, pokud máš zájem,“ pronese Harry vyzývavě a až pozdě si uvědomí, jak blízko u sebe stojí.

Dracův úsměv se ještě rozšíří. Úžasně voní a z jeho očí je Harry bezradný. Je v pokušení bez důvodu na něj vychrstnout zbytek punče, jen aby viděl, co se stane.

„Dvacet, pán v… dvacet pět…“

„Každý chce koště Harryho Pottera,” pronese Draco a zdá se, že čte Harrymu myšlenky, protože mu vezme kelímek z ruky.

Harry prudce zčervená. „Sklapni,“ pronese a snaží se soustředit na dražbu. Problém je, že za zády stále cítí Dracovo teplo, slyší jeho mírně zrychlený dech a připadá mu, že mezi nimi přeskakuje a jiskří statická elektřina.

Není možné, že by si toho Draco nevšimnul. Ví o všem a Harryho to děsí.

Instinktivně se rozhlédne po něčem, co by ho rozptýlilo. Dívá se, jak Nisha s rozzářenýma očima nervózně přešlapuje, protože se pořád přihazuje. Dívá se, jak se Sophii kolem obličeje pohupují světlé vlasy, když se rozhlíží po místnosti a ukazuje na lidi, kteří mají ruce zdvižené nad hlavou. Dívá se na Andromedu a Teddyho, kteří s úsměvem pozorují Sophii a sem tam po očku mrknou na Harryho, jako by se chtěli ujistit, že tam pořád je a že je v pořádku.

Cena se vyšplhá na padesát galeonů, potom na šedesát a Harry je napjatý, protože účastníci postupně odpadli a už zbývají jen tři. Vypadá to, že přihazující, kteří dosáhli svého limitu, se už se svým zklamáním vyrovnali a se zájmem sledují závěrečnou fázi dražby. Harry je chápe, úplně zapomněl na své rozpaky a celá věc mu připadá vzrušující.

„Sedmdesát pět gentleman v červeném kabátu,“ zavolá Sophie a ukáže na něj. „Dá někdo osmdesát? Ano, osmdesát od madam s růžovými vlasy.“

Žena s křiklavě růžovým kohoutem na hlavě se na Sophii usměje, ale třetí přihazující – amatér, který po nich vždycky chce něco zadarmo – zvedne ruku. „Devadesát,“ vykřikne.

„Ehm… dobrá,“ řekne Sophie, kterou to na okamžik rozhodí z rytmu. „Devadesát támhle vzadu. Co takhle devadesát pět?“

„Není to ten, co po nás vždycky chce věci zadarmo a tvrdí, že nám jednou přinese publicitu?” zeptá se Draco a nakloní se kolem Harryho pro masový koláč.

„Jo, to je on,“ vydechne Harry.

„Vypadá jako pitomec,“ pronese Nisha podrážděně, schová si ruce v rukávech a zkříží je na prsou. „Doufám, že nevyhraje.“

„Bylo by ode mě hodně špatné, kdybych ho zasáhnul matoucím kouzlem?“ zeptá se Draco.

„Jo,“ řekne Harry a snaží se potlačit úsměv. „Ale jestli to uděláš, budu předstírat, že jsem si ničeho nevšimnul.“

„Koukejte,“ zašeptá Nisha a šťouchne do Harryho loktem. „Vypadá to, že mu došly peníze!“

Harry skryje pobavení tím, že se zakousne do teplého masového koláče. Přijde mu úžasně uspokojující sledovat, jak se ten arogantní blbec mrzutě prohrabuje peněženkou a potom ji nacpe do kapsy hábitu.

„Dáte sto, pane?“ zavolá na něj Sophie, ale on se zamračí a zakroutí hlavou. „A co vy, přihodíte na sto?“ ukáže na muže v červeném kabátu, který přikývne. „Sto pět?“

Ženě s růžovými vlasy chvíli zabere, než zkontroluje všechny kapsy, potom přikývne a vypadá, že každou chvíli omdlí.

„Sto pět galeonů,“ opakuje Sophie a obrátí se k muži v červeném kabátu. „Dá někdo sto deset?“

Muž si povzdechne, podívá se na svou soupeřku a zakroutí hlavou. „Myslím, že jsem prohrál.“

„Prodáno dámě s růžovými vlasy za sto pět galeonů!“ zvolá Sophie, zvedne plechovku s leštidlem na košťata, klepne s ní o pult a celý obchod je hned plný hlasitého štěbetání, zatímco se růžovovlasá zákaznice rozesměje a schová obličej v dlaních. Nisha se Sparksem začnou za pultem nadšeně poskakovat a Harry, který podobně jako ostatní podlehne kouzlu okamžiku, chytne Draca za ruku.

Na zlomek sekundy se mu zastaví srdce, ale potom se studené prsty propletou s těmi jeho a pevně je stisknou. Harry těžce polkne.

„Nemůžu uvěřit, že jsem vyhrála,“ prohlásí vítězka aukce, když se protlačí k pultu a váhavě se dotkne koštěte. Šťastně se podívá na Harryho, který se pod pultem stále drží s Dracem za ruku. „Mohli byste mi ho zabalit, prosím? Nechci, aby ho dcera viděla před Štědrým dnem.“

„Gratuluju,“ řekne Nisha a opatrně koště zvedne. „Já vám ho zabalím.“

„Sto pět galeonů,“ řekne žena a podává Harrymu sametový váček. „Doufám, že za ně zachrání spoustu psů.“

„A koček,“ dodá Nisha a hůlkou rozvine hnědý balicí papír. „Starají se i o kočičky.“

Žena se usměje a Harry si od ní vezme těžký váček, konečně pustí Dracovu ruku a okamžitě mu chybí.

„Měl bych se jít pozdravit s Andromedou,“ řekne Draco a jeho hlas zní neobvykle chraplavě.

Harry s bolestí a touhou sleduje, jak vyklouzne zpoza pultu a proplétá se davem ke svým příbuzným.

„Co teď?“ mumlá si pro sebe, i když odpověď už zná.

Je to jedno zaklínadlo. Musí jen sebrat dostatek odvahy na to, aby se k němu odhodlal.