Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PA: Ačkoliv se tu snažím vyhnout jakémukoliv párování, potřebují doprovod (obzvlášť Harry jako šampión), a tak jsem je spárovala, byť jen na ples.

Kapitola 44.

Všichni kluci na hradě byli na Harryho v dalších týdnech poněkud naštvaní, protože teď cítili potřebu držet určitou úroveň při zvaní dívek na ples. Samozřejmě, Ron a Neville pomohli zvýšit laťku, ale zajímalo to někoho? Ne, všichni se rozhodli vinit Harryho. Nakonec se z toho skoro stala soutěž o to, kdo přijde s nejkřiklavějším pozváním, a málokdy se odehrálo nějaké shromáždění, kde by si někdo nepokusil zajistit doprovod.

Tento výsledek Harryho pochopitelně naplňoval náležitou hrdostí.

V den plesu nebylo po poledni možné zahlédnout skoro žádnou dívku. Zatímco Ron nahlas přemýšlel, co jenom mohou tak dlouho dělat, Harry byl jen vděčný, že od něj se neočekávalo, že stráví hodiny úpravou svého zevnějšku. Protože upřímně, nejspíš by se ani tak neobtěžoval.

Když nadešel čas sejít dolů do síně, Harry postřehl Lenku, jak stojí u schodů. Myslel si, že na něj čeká, ale vypadala pohlcená konverzací s jedním z hradních portrétů. Taky se zdálo, že její šaty hoří.

„Ahoj Lenko,“ pozdravil Harry.

„Ahoj Harry, vypadáš dobře,“ opětovala mu pozdrav.

„Díky. Mají tvoje šaty vypadat takhle?“ zeptal se Harry mírně nejistě.

Lenka se shlédla, jestli je s jejím oblečením něco v nepořádku. „Myslíš ty plameny? Ano, tak to má být. Nelíbí se ti to?“

„Ale ne, líbí,“ ujistil ji Harry. „Jen jsem si nebyl jistý, jestli je to úmyslné, a bylo by fakt hloupé ti to pochválit, pokud by tomu tak nebylo.“

Lenka vypadala pobaveně. „Myslím, že i já bych si všimla, kdyby mi hořely šaty a přitom neměly, Harry.“

„Nikdy nevíš,“ bránil se Harry.

„Asi je možné, že bych si nějak zvládla nevšimnout ohněchladicího zaklínadla,“ souhlasila Lenka mile. „I když normálně by tomu zabránila absence šimrání. Na druhou stranu, nikdy jsem nebyla zvlášť lechtivá.“

„Mohlo by se to stát!“ trval na svém Harry. „Půjdeme?“

„Šampióni, pojďte sem!“ zavolala v tu chvíli McGonagallová.

„Myslím, že ano,“ rozhodla se Lenka. „A taky myslím, že mluvila i o doprovodech.“

Harry pokrčil rameny. „Nejspíš. Ale mohla to říct přesněji.“

Fleur Delacourová se znovu rozhodla jít s Rogerem Daviesem, nejspíš kvůli tomu, že Cedric (Harry slyšel, že ji opět odmítl, a nikdo nemohl uvěřit, že to skutečně udělal, přestože měl holku) pořád chodil s Cho. Harry viděl, jak šťastná je, a vzpomněl si, kolik let to trvalo, než se nechala Mariettou odvléct na psychoterapii – mudlovskou, protože v kouzelnickém světě nic takového nebylo, musely tedy trochu příběh upravit – aby se skutečně srovnala se Cedrikovou smrtí. Doufal, že si tím nebude muset projít znovu. Byla to vážně milá holka, i když se na lidi trochu věšela. A taky věčně plakala, ale to se dalo pochopit. Vzhledem k Ronově veřejné pozvánce a jejímu přijetí nemohl Viktor pozvat Hermionu a podivnou hříčkou osudu skončil s Parvati. S trochou štěstí se k ní bude chovat pozorněji než Harry. Na druhou stranu, v tom horším chování ho dokázal překonat asi jen Ron, a Merlin ví, že pokud se mu to podaří, tak ho Hermiona prokleje. Fred šel zase s Angelinou a George s Katií.

Podle očekávání vzbudily Lenčiny plameny hodně pozornosti, ale nikdo se neodvažoval zeptat. Tedy alespoň dokud se neobjevil Draco.

„Pottere, tvůj doprovod doslova plane,“ informoval ho blonďák povýšeně.

„A tvůj zase vůbec,“ odpověděl Harry. „Ahoj, Pansy.“

Pansy mu kývla, ale nic neřekla.

„Znamená to, že už se mnou zase mluvíš?“ zeptal se Harry. Draco s ním nepromluvil od chvíle, kdy byl donucen vynaložit úsilí se svou pozvánkou. Vadilo mu, kolik ho to stálo práce, protože – jako Malfoy – nemohl klesnout pod Harryho úroveň.

Ale zdálo se, že Pansy ten půltucet pronajatých létajících koní ocenila.

Draco pokrčil rameny. „Jsou to tři týdny. Chtěl jsem to původně vydržet do konce roku, ale obavy o blaho jedné z mých spolužaček mě přiměly hovořit s tebou dříve, než jsem plánoval.“

Harry si odfrkl. „Jsem si jistý, že přesně tak to bylo.“

„Seřaďte se se svými partnery a následujte mě,“ instruovala je profesorka McGonagallová, když už byla většina účastníků ve Velké síni. Při vstupu jim začali všichni tleskat. Harry to ignoroval a zamířil k velkému kulatému stolu v čele síně. Porotci tam už byli: Pytloun, madame Maxime, Brumbál, Karkarov, Lockhart, Skrk a… Percy Weasley.

„Co tady děláš?“ zeptal se ho překvapeně Harry.

„Protože je tady Lenka v roli tvého doprovodu, požádala mě, abych ji tu zastoupil jako reprezentant Salemu,“ vysvětlil Percy. „A protože dva mí sourozenci soutěží, přišlo mi, že to není špatný nápad.“

„Co se toho týče…“ Fred vypadal velmi nervózně. „Percy, jak moc je mamka naštvaná kvůli celé té záležitosti s Kláním?“

„Harry zničil jejího huláka, takže jsme nic neslyšeli,“ dodal George.

Percy tu otázku zvážil. „Možná se tak úplně nechcete vracet domů na Velikonoce.“

„Ou, tak špatné?“ trhl sebou Fred.

„To není fér,“ stěžoval si George. „George ani nevybrali.“

„To ne,“ připustil Percy, „ale vážně si myslíš, že někdo uvěří tomu, že Fred se přihlásil a ty ne?“ Opět projevil svou schopnost neomylně od sebe dvojčata odlišit. „A i kdyby tomu věřila, tak sis úředně změnil jméno, abys mohl soutěžit.“

„Dobře, to…“ uznal George chabě.

„Zajímavé šaty,“ okomentoval Percy.

„Díky,“ rozzářila se Lenka. „Takže řekni mi… pracuješ teď pro pana Skrka, že? Jednou tě zmínil na setkání poroty.“

Percy se okamžitě rozzářil a začal si s Lenkou živě povídat o ministerstvu. Harryho napadlo, za jak dlouho dojde na Rotfangové spiknutí.

Rozhlédl se kolem a uviděl Fleur, jak kritizuje výzdobu. Roger by možná byl dotčený, kdyby z ní nebyl úplně mimo. „Nemáme šádná taková oššklivá brrnění na chodbách a kdyby sse v Krrássnohůlkách někdy objevilo strrašidlo, tak bychom sse ho okamšitě zbavili.“

„Strašidla tuží charakter,“ promluvil Harry.

„Tuší charrakterr?“ zeptala se Fleur skepticky. „Jssou zhouba!“

„To je pravda,“ souhlasil Harry. „Charakter tužící zhouba.“

„Nechodila bych do školy sse strrašidlem, ani kdyby mi za to platili,“ prohlásila Fleur.

„Vzhledem k tomu, že jsi Francouzka, byla bys vůbec ochotná navštěvovat Bradavice?“ zeptal se Harry řečnicky.

Fleur se zaškaredila. „A cco má tohle znamenat? Jenom prrotoše jsem Frrancouzka, tak nejsem dosst dobrrá prro vašše Brradavice?“

„To jsem neřekl,“ snažil se to vyžehlit Harry. „Ale Anglie a Francie mají poněkud… napjaté vztahy, nemyslíš? A i když Bradavice technicky vzato nejsou v Anglii, většina studentů i učitelů jsou Angličani.“

„Assi mášš prravdu,“ uznala Fleur a tvářila se, jako by ji to bolelo říct. „A ta pržíšerrná výzdoba tomu taky moc nepomáhá. Ale co by sse dalo čekat od Angličanů?“

Harry pokrčil rameny. „Náš ředitel se vždycky zajímal víc o politické hry a o aktuální dění na hradě než o výzdobu interiéru.“

„Udrržovat ssi pržehled o dění na hrradě?“ podivila se Fleur. „Kolik čassu to může zabrrat?“

Harry si odfrkl. „To bys byla překvapená. Vlastně tenhle rok, až na pár zahraničních studentů, nebyl tolik odlišný od těch předchozích.“

Fleur elegantně zvedla obočí. „Co jsste dělali, že sse to může srrovnávat sse stržetnutím sse s drrakem?“

Harry pokrčil rameny. „Před dvěma roky jsem zabil baziliška.“

„Á, ano, jaký skvělý příběh,“ vložil se Lockhart do konverzace. „Můžete si o něm všechno přečíst v mé nejnovější knize Štvanice na baziliška.“

„Jak jdou lekce zvládání slávy s Viktorem?“ zeptal se Harry ze zdvořilosti. „Pokusil jsem se ho zeptat, ale řekl jenom, že nad tím doteď nepřemýšlel tak jako vy. To asi znamená, že se toho hodně naučil, ale nic to neříká o tom, kam zatím dospěl.“

„Ach, jsem na něj tak hrdý,“ rozzářil se Lockhart. „Před dvěma týdny zvládl dorazit prvně včas na vyučování.“

Harry tomu nemohl uvěřit. „Začal –?“

„Ano,“ potvrdil Lockhart.

„Začal co?“ zeptal se nepřítomně Roger, zatímco pořád zíral na Fleur, která vypadala trochu otráveně jak nedostatkem jeho nenápadnosti, tak naprostou absencí mrkání.

„Začal s sebou nosit svoje podepsané fotky,“ vysvětlil Lockhart. „Pan… Davies, že?“

Roger přikývl, oči pořád na Fleur. Harry ho trochu znal a obvykle se vážně nechoval jako nějaký slizký stalker. Vílí krev asi mohla většinou zajistit to, co jste chtěli (obzvlášť s muži, lesbami a bisexuály), ale po čase to muselo být obtěžující. Není divu, že skončila s relativně imunním Billem Weasleym.

„A to pomáhá?“ zeptala se Fleur. „Rrozdávat podepssané fotky davům fanynek, co ho vššude prronássledují?“

„Ano,“ přikývl Lockhart. „I když ve vašem případě je do toho zapletená magie, takže by to nemuselo být tak efektivní. Za zkoušku to ale stojí.“

Fleur zamyšleně přikývla.

ooOOoo

Po jídle Brumbál odsunul stoly a nachystal pódium pro Sudičky. Harry se nostalgicky pousmál. Pamatoval si, jak byly populární, než je nahradily Věštkyně asi rok po Voldemortově pádu.

Harry natáhl ruku k Lence, která mezitím u večeře dokázala Percyho několikrát rozesmát. Zázraky se dějí, ale nechtěl vědět, jak to udělala. „Zatančíme si?“

„Vzhledem k tomu, že šampióni mají sólo, a všichni na nás stejně budou zírat, tak můžeme,“ souhlasila Lenka a přijala jeho nabídnutou ruku.

„Od kdy ti záleží na tom, co si myslí ostatní?“ poškádlil ji Harry.

„Kdo říká, že záleží?“ odpověděla Lenka. „Jen mám chuť tančit a zrovna tuhle písničku mám ráda. Je to Norbertina oblíbená, víš.“

„Muchlorozí chropotalové mají rádi Sudičky?“ zeptal se Harry s pozdvihnutým obočím.

„Jenom Norberta,“ vysvětlila Lenka. „Norbert má rád Beatles, Beethovena a Cyndi Lauper.“

„Vážně?“ usmál se Harry.

„Má trochu výstřední vkus,“ okomentovala to Lenka.

„Ale nemá rád Sudičky?“ zopakoval Harry.

Lenka zavrtěla hlavou. „Odmítá poslouchat cokoliv, co teď frčí. Očividně to chce čas, aby se protřídilo zrno od plev.“

„Na bájné stvoření je docela cynický,“ podotkl Harry.

Lenka se zasmála. „Jako ohrožený druh, který si není jistý svým přežitím, jsou pro něj takové věci pochopitelně důležité.“

O několik písní později se Lenka s Harrym rozhodli dát si přestávku a vydali se za Ronem, Hermionou, Nevillem a Ginny.

„Zdravím, přátelé a známí,“ zamával na ně Harry, když si sedal ke stolu.

„Hm, jasně, jsem ta ‚známá‘, co?“ zeptala se Ginny. „Protože nejsem součástí vaší exkluzivní čtveřice?“

„Není tak exkluzivní,“ odpověděl Harry. „Neville se do ní dostal.“

„Ano, ve vašem prvním ročníku,“ upozornila ho Ginny.

„To máš z toho, že jsi o rok a půl mladší než já,“ prohlásil slavnostně Ron.

Ginny praštila svého bratra do ruky. „Zmetku.“

„Ve skutečnosti řekl ‚přátelé a známí‘,“ poznamenal Neville. „Oboje v množném čísle. Protože Lenka už s ním byla, když nás pozdravil, ještě jednoho z nás kromě Ginny neřadí mezi přátele.“

„Proč nemůžete být všichni moji přátelé i známí?“ zeptal se Harry. „Protože vás znám a přátelím se s vámi.“

„To by šlo,“ oponovala Hermiona, „kdyby jedna z definic pro ‚známého‘ nebyla ‚ne blízký kamarád‘. A zatímco Ginny by se tak dala brát, tak my tři máme být tvoji nejlepší kamarádi.“

„Myslím, že jenom za to bych tě měl zařadit mezi své známé,“ pokrčil nosem Harry.

„Omluvte mě, půjdu se vyplakat,“ odpověděla suše.

„Vážně, Hermiono, proč ses našprtala slovník?“ škádlil ji Ron.

„Nenašprtala jsem si…“ začala Hermiona trochu zahanbeně. „Jenom ta slova, která jsem si někdy vyhledávala.“

„Proč mě moji přátelé nesnáší?“ přemýšlel Harry nahlas.

„Protože vynakládáš přílišnou snahu na to, abys jim zkomplikoval život?“ navrhla Lenka.

„Říkáš to, jako by to bylo něco špatného,“ zamumlal Harry.

„Myslím, že většině lidí by prospěla trocha komplikací,“ uklidnila ho Lenka. „Ale většina lidí jsou bohužel ovce. To už jsme řešili.“

Harry pokýval souhlasně hlavou. „Tak jak si zatím užíváte tancování?“

Hermiona se podívala na svůj doprovod. „Ron ve skutečnosti neumí tancovat, ale přečetla jsem si o tom pár knížek a trénovala jsem s Ginny, takže to nějak zvládáme.“

„Nemám vůbec pošlapané nohy,“ oznámila Ginny radostně.

„To je docela nízká laťka, nemyslíš?“ ozval se Neville.

Ginny pokrčila rameny. „Učila jsem Hermion a sice jí to teď jde slušně… ale chudáci moje nohy…“

„Nebylo to tak zlé!“ začervenala se Hermiona.

„Jsem ráda, že se Ron neobtěžoval požádat svou malou sestřičku o pomoc, protože to bych nemusela rozchodit,“ svěřila se Ginny. „Ačkoliv aspoň teď Hermiona ví, čím jsem si prošla.“

„Není to tak zlé!“ byla teď řada na Ronovi. „Ale řekněte mi… co tu dělá Percy?“

„Zaskakuje za mě dneska v porotě, protože tu jsem s Harrym,“ vysvětlila Lenka. „Hezky jsme si popovídali u večeře.“

Ron vypadal vykolejeně. „O čem? Neříkej mi, že jsi celou dobu poslouchala jeho zprávy o předepsané tloušťce dna kotlíků!“

„Ne, ve skutečnosti byl povýšený,“ odpověděla Lenka. „Asi bys s ním měl víc mluvit, pokud se to dozvídáš ode mě. Trochu jsme si povídali o ministerstvu. Má pár velmi zajímavých teorií, obzvlášť o Rotfangovém spiknutí.“

„O čem?“ zeptal se Ron tupě.

„Je to konspirační teorie, že se bystrozoři a další vysoce postavení ministerští úředníci snaží svrhnout ministerstvo pomocí kombinace černé magie a onemocnění dásní,“ vysvětlila Hermiona.

Všichni na ni nevěřícně zírali.

„Co je?“ vyštěkla. „Lenka mi to řekla, jen co zjistila, že moji rodiče jsou zubaři.“

„Bylo by geniální zahrnout do toho mudly, aby nás svedli ze stopy,“ řekla Lenka vážně. „Nemuseli by ani znát všechny detaily, aby udrželi Maškarádu.“

„Maškarádu?“ tentokrát byl zmatený Neville.

„Však víš, že my všichni s magií předstíráme, že neexistujeme, a ti bez magie, kdo o nás ví, ignorují naši existenci,“ objasnila Lenka.

„Aha, tohle,“ řekl Harry.

Ron nevycházel z úžasu. „Percy má smysl pro humor?“

ooOOoo

Když ples skončil, Harry doprovázel Lenku zpět k havraspárské společenské místnosti. Cestou narazili na Cho a Cedrika.

„Poslyš, Harry… máš minutku?“ zeptal se Cedric.

„Dokonce několik,“ odpověděl Harry. „Proč?“

„Rád bych s tebou mluvil… o klání. O samotě,“ řekl Cedric s významným pohledem na Lenku.

Lenka poslušně přikývla. „Jasně, pokud se chystáte podvádět, nejspíš bych u toho neměla být, i když tu nejsem v roli porotce.“

Cedric vypadal zděšeně. „Nechystáme se podvádět, jen jsem–“

„Čím míň toho uslyším, tím líp,“ přerušila ho Lenka. „Pojď, Cho, pojďme vymyslet, co budeme všem vyprávět o tom, jaké je to být na plese s šampióny. Jsem si jistá, že Roger si akorát vykoukal oči.“

Když dívky odešly z doslechu, Cedric se obrátil na Harryho. „Takže… víš o druhém úkolu, že?“

„Slyšel jsem o něm,“ potvrdil Harry.

„Jasně,“ zavrtěl Cedric hlavou. „Co jsem chtěl říct… víš o něm něco?“

Harry si byl téměř jistý, že o něm ví víc než Cedric, ale pokud se hluboce nemýlil, tak se mu Cedric snažil oplatit pomoc.

„Ten smrtonoščí vřískot má být nějaká forma nápovědy,“ řekl tedy. „Když jsem to vejce prvně otevřel, George řekl, že to zní, jako když si Percy zpívá ve sprše, a navrhl, že by úkol mohl zahrnovat útok na něj, když se sprchuje. Přijde mi znepokojivé, že jeho první nápad byl sprchující se Percy, ale co já o tom vím? Jsem sirotek.“

„Nežil jsi se svými příbuznými?“ zeptal se Cedric.

„To jo,“ souhlasil Harry, „než se Sirius vrátil z Mallorcy. Ale z představy Dudleyho ve sprše se mi chce zvracet.“

„V tomhle ti budu věřit,“ rozhodl se Cedric. „Takže netušíš, jak tu nápovědu rozluštit?“

„Vůbec,“ zalhal Harry. Cedric se snažil udělat něco hezkého a minule to velmi ocenil.

„Tvoje jizva ti nic neporadila?“ naléhal Cedric.

Harry pokrčil rameny. „Ví, že to nebudu řešit dřív jak týden před akcí.“

„Můžeš to pořád odkládat, ale přijde mi, že bych ti měl říct… že by ses s ním měl vykoupat,“ poradil mu Cedric. „To by ti mohlo pomoct s přemýšlením.“

„Takže teď jde o mě a koupel,“ poznamenal Harry. „Co to všichni mají s těmi koupelnovými představami?“

„Nevím,“ odpověděl Cedric neutrálně. „Ale je to zvláštní. Zamyslím se nad tím.“

„Nejsem si jistý, co sleduješ tím, že jsi mi řekl, abych se s tím vejcem vykoupal, ale určitě mě něco napadne. Díky,“ řekl Harry upřímně.

Cedric přikývl a otočil se k odchodu.

„Proč jsi mi to řekl?“ zeptal se najednou Harry.

„Proč?“ Cedric vypadal upřímně zmateně. „No, pomohl jsi mi s prvním úkolem, ne? Upřímně netuším, co bych si počal, kdybych tam jen tak naslepo létal, zatímco vy jste měli plán.“ Zarazil se. „I když ten Krumův nebyl úplně promyšlený. Prostě je to ta správná věc.“

Harry se usmál. „Jsi správný kluk, Cedriku. A teď, co hřbitovy?“

Taky s ním byla sranda. „Utíkat jako o život.“

PA: No vida, tak to nakonec nebylo tak hrozné. Převážně teda proto, že už je to za námi.klad: Ani