Autor: SenLinYu Překlad: Lupina Beta: marci Banner: Jimmi
Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/1/
Rating: 16+
Do not go gentle into that good night.
Rage, rage against the dying of the light.
~Dylan Thomas
Do dobré noci neodcházej tiše,
běsni a zuř, když světlo stěží dýše.
Kapitola 1.
Začalo to nenápadně. Prvních pár měsíců to považovala jen za stres vyvolaný válkou. Dalších pár za stres ze soudů. Pak, když se přiblížila zima, to považovala za stres ze školy.
Za stres to považovala, dokud nevešla do komory pro přísady do lektvarů. To se zdi začaly přibližovat a chvět se, až ji pohltily.
Probrala se na ošetřovně.
Vedle její postele stál Severus Snape a shlížel na ni s výrazem opravdového podráždění.
„Copak vás nikdy nenapadlo nechat si to zranění na ruce prohlédnout odborníkem?“ zeptal se jí, když se posadila.
Hlas měl hluboký a chraplavý. Hrdlo mu trvale poškodilo Naginino kousnutí.
Hermiona se podívala na stále čerstvou ránu vyrytou do předloktí. Šmejdka.
Obvazy, opatrně překrývající to zranění, zmizely.
Zase krvácelo.
Krvácení nepřestávalo bez ohledu na to, jak se je snažila zastavit.
Otočila paži, aby ty rozedrané řezy nebyly vidět. „Fleur to zaléčila. Řekla, že rána je prokletá, aby vyléčit nešla. Není to hluboké a udržuju to čisté. Zdálo se mi zbytečné dělat kvůli tomu povyk.“
Jeho rty se stočily do uštěpačného úsměšku. „Zabíjí vás to.“
Hermiona na něj nepřítomně hleděla, jako by ji uhodil. Do plic se jí nedostal žádný kyslík, hrdlo se stáhlo a ona na něj mohla jen zírat.
Po chvíli se opět podívala na paži a roztřeseně se nadechla.
I když ji toto nikdy nenapadlo, nějak nebyla překvapená.
Byla tak unavená. Nepamatovala si, kdy naposledy si užila jídlo nebo knihu, aniž by skončila s migrénou, nebo kdy ji v posledních týdnech něco dokázalo nadchnout.
Tak dlouho ji všechno stálo nezměrné úsilí, že si na to zvykla.
Když teď tak seděla a přemýšlela, všechno začalo po událostech v sídle Malfoyů. Tam se všechno rapidně zhoršilo.
Jen stěží se přinutila myslet na onen dávný incident. Pokud to jen šlo, raději to nedělala.
Kdyby ji tam nemučili, nezjistili by, že Belatrix má šálek Helgy z Mrzimoru. Kdyby ji nemučili, Harry by neodzbrojil Draca Malfoye a nezískal loajalitu Bezové hůlky.
Válku by prohráli.
Sídlo Malfoyů bylo životně důležité. Zlom ve válce.
Zemřel Dobby.
Hermiona nebyla při vědomí, když Dobby zemřel. Zjistila to až následně, když se probrala a slyšela Harryho kopat hrob.
Harry o Dobbyho smrti mluvil často. Pro něj šlo o naprosto nejvýznamnější událost celé války. Dostalo-li se na přetřes sídlo Malfoyů, Harry nejdřív zmiňoval Dobbyho. Občas se zpožděním zmínil, že Hermiona byla skvělá, jak lhala i pod mučením.
Ale toho dne byla nejdůležitější Dobbyho smrt. Byla to tragédie.
Mučení za tím pokulhávalo a Harry a všichni ostatní raději dělali, že k němu vůbec nedošlo.
Hermiona nikdy neměla pocit, že nastala přijatelná situace, aby vytála problém své krvácející paže.
Měla štěstí, že zažila jen mučení. Mnozí zemřeli.
Několik vteřin zírala na druhou stranu místnosti na bílé dělící závěsy a vstřebávala řečené.
„Asi se to nedá zvrátit, že?“ zeptala se nakonec.
„V tom bývá záměr prokletí.“
Pomalu přikývla. Jestli jí Snape říká, že zemře, tak asi zemře. Jinak by se vzbudila u svatého Munga.
„Kolik času mám?“
„Pokud se budete zodpovědně starat o své zdraví, mohla byste zvládnout rok.“ Hlas měl chladný.
Pokožka ji bolestivě zabrněla. Vnitřní orgány se scvrkly a ona myslela, že se pozvrací.
Srdce jí začalo tlouct, výsledkem čehož ty řezy na předloktí zabolely. Pořád bolely, jako by v nich tepalo v rytmu srdce. Když se srdce zrychlilo, bolest je následovala. Všechny řezy písmen začaly krvácet.
Zvykla si tu bolest ignorovat nebo na to místo položila dlaň. Tlak a teplo občas pomáhaly.
Zatímco seděla na posteli a snažila se nezhroutit před profesorem, který nikdy její existenci nepovažoval za nic jiného než nepříjemnost, k zápěstí jí zamířilo pár pramínků krve.
Krev měla řídkou a vodnatou. Ve všem tom úsilí s dokončováním úkolů a zvládnutím vyučování si ani nevšimla.
Nevěděla, proč nemohly být madame Pomfreyová nebo ředitelka McGonagallová těmi, kdo jí řeknou, že pravděpodobně zemře před dvacátými narozeninami.
Oči ji pálily a snažila se mrkáním udržet jasné vidění. Po válce se rozhodla, že už nebude plakat. Vyčerpávalo ji to a vždycky ji pak urputně bolela hlava. Nebude plakat. Prostě to odmítla.
Polkla a slova se jí zadrhla v krku. Ale dokázala je protlačit. „Děkuji, že jste mi to řekl, pane profesore. Omlouvám se, že jsem vám narušila hodinu.“
Snape si odfrkl a pak zakašlal, protože mu to přetížilo poškozené hlasivky.
„Informuji vás já z jistého důvodu. Mám několik teoretických lektvarů, které mohou zpomalit účinek kletby nebo ji i zastavit, možná ale dáte přednost péči u svatého Munga. Nicméně –“ čelist se mu pohnula, jako by následující slova měla ohavnou pachuť, „jestli se rozhodnete zůstat v Bradavicích, jako Mistr lektvarů budu usilovat o vyvinutí léčby.“
Hermiona na něj zírala několik vteřin.
Přesun ke svatému Mungovi by znamenal, že odejde ze školy a bude žít buď v nemocnici nebo s Weasleyovými.
Znamenalo to, že bude invalida.
Znamenalo to, že to bude muset říct Harrymu a Ronovi.
Snape byl výjimečným odeklínačem. Brumbál by zemřel do pár hodin po nasazení Gauntova prstenu. Namísto toho žil skoro rok kvůli kouzlům, které Snape použil na zpomalení kletby.
Jestli má rok, Snape by to mohl natáhnout na desetiletku i víc. Jestli zůstane v Bradavicích a dostuduje, mohla by mít víc příležitostí využít ten čas konstruktivně.
„Informujte ředitelku o svém rozhodnutí.“ Narovnal se a napjal ramena, takže neobyčejně připomínal netopýra. Nevlídnýma černýma očima se na ni mračil, jako by se snažil vyjasnit, že jeho nabídka přišla jen z povinnosti.
Už se otáčel k odchodu.
„Ráda bych zůstala, jestli to nevadí, pane profesore,“ rychle se ozvala Hermiona tichým hlasem.
Snape ztuhl a upřel na ni netečný pohled.
Po chvíli zamrkal. „Doufám, že se nepřemáháte jen proto, abych se neurazil, kdybyste se rozhodla odejít.“
Hermioně se sevřel krk, ale zvedla bradu. „Ne.“
Z hloubi hrdla se mu vydal zvuk oscilující mezi odrfknutím a kašlem, obrátil se a se zavířením pláště odešel.
ooOOoo
Když byla Hermiona propuštěna z ošetřovny, většinu večerů strávila v podzemí. Ruku zbavenou obvazů měla položenou na stole ve Snapeově soukromé laboratoři, zatímco on nad ní mumlal formule a míchal lektvary, které musela se sebezapřením polknout, nebo musela zatnout zuby a nechat jej aplikovat je na otevřenou ránu.
Belatrix při mučení Hermiony použila prokleté ostří a na zranění seslala kletbu navíc. Protože použila Cruciatus hned po zakletí rány, kletba se správně ‚neusadila‘. Místo aby se kletba soustředila na Hermioninu paži, dokud nebude natolik smrtící, aby ji zabila, rozšířila se a ‚usadila‘ po celém krevním řečišti.
Výsledkem toho byla Hermiona stále naživu, ale ačkoliv kletba byla oslabená svým rozšířením do prostoru, nedalo se ji zlomit tradičními metodami.
Snape byl brutálně nepříjemným společníkem. Pracoval v hrobovém tichu a promluvil na ni, jen aby vyštěkl, ať zmizí, nebo aby ji nepřátelsky vyslechl, jak se cítila před a po dávce nechutného lektvaru. Při její odpovědi se pak na ni mračil, jako by byla schválně nevyléčitelně nemocná.
Hermiona byla příliš unavená, aby přispívala do konverzace. Stejně by neocenil, kdyby se pokusila. Seděla tiše a pročítala učebnice, sepisovala poznámky, nebo jej jen sledovala při práci a teoretizovala o tom, co dělá.
Doufala, že celá záležitost se stane rutinou natolik, aby jí čas strávený s ním nepřipadal jako neustálé, vysilující přejíždění smirkovým papírem po emocích. Ale s ubíhajícími týdny a Hermioniným zhoršujícím se zdravím se Snapeova nepřátelskost zvyšovala.
Zanechala čtení a jen seděla s hlavou opřenou o hromádku knih, zatímco on pracoval, dokud neusnula. Pak se vzbudila v prázdné laboratoři, odlevitovaná na pohovku, zabalená v dece.
Poprvé v životě nestihla udělat domácí úkol a omdlela v hodině formulí. Pak, o tři dny později, opět omdlela v dějinách kouzel.
Minerva si ji zavolala do pracovny a zeptala se jí, jestli by neměla napsat o své nemoci kamarádům, protože její stav už se nedal zatajit, když do hodin docházela se zpožděním a smrtelně bledá.
Hermiona se zakousla do rtu.
Většina kamarádů se do Bradavic nevrátila. Alespoň ne ti, se kterými byla v pravidelném kontaktu. Když školní rok začal, dala jasně najevo, že je jen málo slávy, na které můžou spolužáci paběrkovat. Hermiona se do Bradavic nevrátila kvůli novým přátelům nebo aby vykládala příběhy o dobrodružstvích s Ronem a Harrym.
Mezi studenty nikdy nebývala zvlášť oblíbená. Trvalo jen pár týdnů a už se na ni zapomnělo, i když nedávné omdlévání k ní pozornost zase přitáhlo.
Bylo jen otázkou času, než se dostane ven, že není v pořádku.
„Harry a Ron přijdou o prasinkovém víkendu,“ pronesla po chvíli ticha. „Řeknu jim to osobně.“
Po dlouhém večeru ve Snapeově laboratoři pomalu zamířila z podzemí. Na schodišti se zastavila na třetím schodu, příliš vyčerpaná, aby pokračovala. Přemýšlela, jestli spadne tak hluboko, aby poprosila zmijozelského prefekta o odlevitování do přízemí.
Ramena jí poklesla. Jakmile se dostane z podzemí, čekají ji další schody. A pak další.
A až by došla k nebelvírské věži, čekalo by ji sedm posledních schodišť, aby se dostala do postele.
Možná by nebylo od věci přiznat, že umírá. Měla by odejít z Bradavic, využít zbývající dny a nepokoušet se předstírat, že ji potká štěstí a bude mít času víc.
K čemu bude osvědčení z Bradavic o zkouškách OVCE mrtvole? Jen být tady bylo pomatené.
Oči ji začaly pálit, když hleděla na schodiště. Zabořila tvář do dlaní a potlačila vzlyk.
„Je tak neúnosné přiznat, že potřebujete pomoc, místo abyste plýtvala časem všech okolo tím, že brečíte na chodech?“ zachraptěl jí Snapeův vzteklý hlas přímo do ucha. Jednou rukou ji pevně objal kolem pasu a druhou ji popadl za pravou paži kvůli rovnováze, zatímco ji vedl ven z podzemí. „Někteří z nás si užívají svůj značně limitovaný osobní čas, který ještě mají.“
Jeho ruce byly i přes hábit hřejivé. Soustředila se na jeho zraňující sevření a ne na závrať vyvolávající tlukot v hlavě.
Neopustil ji na vrcholu podzemního schodiště, ale dovedl ji na ošetřovnu a předal do péče madame Pomfreyové. Když Hermiona ležela zhroucená na posteli, slyšela, jak hlubokým, ostrým hlasem podává léčitelce dlouhý seznam přesných pokynů.
Následujícího dne dorazila Minerva, aby oznámila, že Hermioniny komnaty budou přemístěny. Přestěhuje se do křídla učitelského sboru, do soukromé části bez tolika schodišť, a s ní tam bude také Severus, aby na ni dohlédl a pracoval na zvrácení kletby. Už tak spolu trávili většinu času, takto toto uspořádání bude pro Hermionu méně ničivé a každý večer po školním dni nebude muset šplhat celým hradem.
Hermioně spíš připadalo, jako by McGonagallová právě rozhodně oznámila záměr umístit Hermionu do neustálé blízkosti agresivního škorpiona, ale její současné možnosti byly Snape nebo svatý Mungo.
Svatý Mungo znamenal vzdát se.
Snape se navztekaně mračil, zatímco stěhoval celou soukromou laboratoř do kuchyně ‚jejich komnat‘, a zlostně zahlížel s chladnou zuřivostí, zatímco přerovnával krabice ve svém pokoji.
Hermiona ležela stočená do klubíčka na pohovce a pokoušela se nebrat si osobně každou zamumlanou nadávku.
Žít se Snapem bylo tak nesnesitelné, jak se bála. Sotva na ni promluvil, vrhal kolem sebe zlověstné pohledy pokaždé, když se prohnal bytem s hromadou esejí, které měl ve svém pokoji oznámkovat, a neustále trousil narážky, že jeho cenný volný čas již neexistuje. Když neučil, buď známkoval domácí úkoly, nebo se skláněl nad tucty kotlíků, ve kterých se zuřivě snažil najít lék na Hermioninu kletbu.
Její neustále se zhoršující zdraví bral jako osobní i profesionální urážku.
Nakonec Hermiona došla do ředitelčiny pracovny s žádostí o vyloučení.
„Cením si toho, že jste požádala profesora Snapea o pomoc, ale myslím, že bych měla být realistická,“ pronesla Hermiona, když padla do sedadla proti ředitelčinu stolu. Hlavu měla bolestně prázdnou. „Za poslední měsíc jsem narušila jeho život víc než dost. Aby na mě dohlížel o svém volnu, navíc všechny ty hodiny, které tráví vývojem léčby… je to příliš těžké břemeno.“
McGonagallová se opřela a pronikavě si přeměřila Hermionu tmavýma očima, než promluvila.
„Slečno Grangerová, nejsem Albus Brumbál. Bradavický sbor je sbor, nepracují pro mě z laskavosti, ani neprovádějí rozsáhlé výzkumy na moji žádost. Severus se sám od sebe nabídl, že vyvine léčbu, sám mě upozornil na fakt, že nebelvírská věž je těžko přístupná, a sám navrhl přemístění jeho laboratoře.“
Hermiona zírala, dokud se ředitelčina ústa nezacukala. McGonagallová se předklonila a její ostrý pohled změkl, zatímco studovala Hermionu a přisunula k ní žádost.
„Severus je nepoddajný muž i v nejlepších dnech. Jestli dáte přednost pobytu u svatého Mungovi, pochopím to. Ale ujišťuji vás, Severusovo úsilí je zcela jeho vlastní iniciativa a vůle. Nejste nikomu břemenem.“
Hermiona vstala, zvedla žádost ze stolu a zastrčila ji do kapsy. Po návratu do ložnice se schoulila na posteli a přitiskla ruku na pulzující paži.
Slyšela prásknout dveře, Snapeovy mumlané nadávky a pak hrkotání kotlíků sundávaných z držáku. Když se zvuky ztlumily do tichého klapání nože a syčení par, vstala a zamířila ke dveřím, aby jej sledovala při práci.
Vůbec netušila, proč by Snape chtěl vynaložit tolik úsilí pro její záchranu, když se mu celý její život ošklivila.
Desetiletí pracoval pro záchranu syna Lily Potterové. V tom byl smysl veškerého jeho konání. Hermiona nechápala, proč by se měl obtěžovat udělat cokoliv pro ni.
Uhlově černé oči upíral do obsahu malého stříbrného kotlíku, zatímco rychle míchal a přidával pár kapek žluči pásovce. Byl zcela ponořený do přípravy, neústupný výraz kontrastoval lhostejnosti během vyučování. V těchto dnech přestal i předstírat, že mu na výuce záleží. Už nebyl ředitelem Zmijozelu a už nikomu nenadržoval.
Uvědomila si, že se nudil.
Sedmnáct let učil to samé děti, které nesnášel. Pokus vyléčit ji byl něčím zajímavým. Když se nabídl, patrně to považoval za snadný úkol, ale teď pokračoval kvůli své pýše a tvrdošíjnosti, neschopnosti připustit, že by ho nějaký problém pokořil.
Nezachraňoval Hermionu Grangerovou. Jen chtěl porazit tu věc na její ruce. Chtěl porazit Belatrix Lestrangeovou.
Skutečnost, že k onomu problému je připojená Hermiona, byla jen přidruženou nepříjemností.
Snape si její přítomnosti ve dveřích snad ani nevšiml. Tváře měl zarudlé horkem a chřípí rozšířené. Pár minut zde postála, než se vrátila zpět do pokoje.
Na malém stolku vedle postele ležela fotka Harryho a Rona obrázkem dolů.
Hermiona ji zvedla a minutu hleděla do rozesmátých obličejů kamarádů, než ji vrátila na místo a vzala do ruky učebnici.
O víkendu jim bude muset říct, že umírá, a na to nechtěla myslet.
PP: I když je první kapitola o Hermioně, dovolila jsem si ji věnovat Severusovi k narozeninám, protože mu tato povídka dopřeje štěstí.
SenLinYu: ( Lupina ) | 16.03. 2021 | Kapitola 10. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 03.03. 2021 | Kapitola 9. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 24.02. 2021 | Kapitola 8. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 17.02. 2021 | Kapitola 7. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 10.02. 2021 | Kapitola 6. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 03.02. 2021 | Kapitola 5. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 26.01. 2021 | Kapitola 4. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 20.01. 2021 | Kapitola 3. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 13.01. 2021 | Kapitola 2. | |
SenLinYu: ( Lupina ) | 09.01. 2021 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Lupina ) | 24.12. 2020 | Úvod | |