Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4.

Hermioniny prsty se zachytily za jeho hedvábnou vestu a rty se setkaly s jeho úzkými.

Byla si jistá, že ji v té chvíli odstrčí. Nehodlala polibek přerušit. Naopak se ještě víc přitiskla a pomalu rty pohnula, aby si do paměti vtiskla tvar jeho úst.

Nic neudělal. Neškubnul sebou, ani jí neodtrhl ruce.

Ztuhle seděl.

Nevěděla, jestli je to lepší nebo horší než být odtlačena.

Ještě vteřinu držela rty přitisklé k jeho a pak pomalu, toužebně narovnala prsty a odtáhla se s omluvou na jazyku.

Když se jejich rty rozdělily, pohnul se.

Jednou rukou sevřel její a naklonil se, aby polibek prohloubil.

Hermioně poskočilo srdce a překvapeně rozevřela rty. Snapeův jazyk je pečlivě obkroužil a hladil, než vklouzl mezi zuby. Druhou rukou ji popadl za rameno a přitáhl si ji blíž.

Vztáhla ruku k jeho tváři. Chtěla se ho dotknout. Konečky prstů sotva přejela po kůži a sledovala lícní kosti, dál, až zabořila prsty do jeho vlasů. Rychle a nervózně dýchala, když se přisunula těsněji, až o sebe narazili nosy. Vlasy měl příjemné. Hedvábné. Zamotala si do nich prsty.

V paži jí pulzovalo v rytmu nervózního tepu, v bolestivém, zrychleném tempu, které ignorovala, protože teď – teď se cítila živá.

Zapomněla, jaké je to cítit se jako živá. To vzrušení a spěch žití, které nebyly přerušované ani zahalované hrůzou a děsem.

Rukou jí klouzal vzhůru po rameni a krku, štíhlými prsty přejížděl po křivce tváře, hledal chvění jejího tepu a prohlubeň u ucha.

Snape líbal stejně precizně a pečlivě jako připravoval lektvary. Byl tak přesný, až se zdálo, že si drží odstup, ale v tom, jak si ji přitáhl, cítila jeho napětí. Rukama přejel k pasu lehce jako pírkem. Objal ji a otáčel, až ležela na zádech pod ním.

Naklonil se nad ni, vlasy mu spadly dolů a polechtaly ji na tváři. Úzkými rty si pohrával s jejími, jako by ji ochutnával. Neohmatával ji neurvale. Štíhlými prsty přeletěl po látce hábitu přes vyvýšeniny a prohlubně jejího těla. Těmi nejlehčími, nejnepatrnějšími doteky, které jí neuvěřitelně zrychlovaly tep. Rukou jí mučivě sklouzl po břichu.

Nebylo to jako líbat kluka.

Celý mozek se jí rozsvítil. Nikdy si tak intenzivně neuvědomovala své tělo, aniž by to souviselo s agónií.

Toto nebolelo. Bylo to – zářivé. Opojné.

Třpytící.

Trysk v žilách. V hrudi jí tlouklo. Dech se jí zadrhl, když se snažila odhadnout, kam by mohl svými prsty zamířit příště. Když se sotva dotkl oblečením zakrytého ňadra, celé tělo se jí roztřáslo. Bradavky jí ztvrdly a naplnilo ji chvění.

Jen matně si uvědomovala stálou bolest k paži, kterou přebíjel tepot vzrušení. Naplňovala ji příjemná vášeň, každý nerv v těle byl naladěný a čekal, až se jí dotkne. Popadla jej za vestu a zaryla prsty pod knoflíky, aby si jej přitáhla.

Odtáhl svá ústa a špičkou jazyka jí přejel po čelisti až k ušnímu lalůčku, který jemně stiskl.

Zadýchaně zakňučela a pevněji stiskla jeho oblečení, kterého se stále držela.

Jako by ji zaplavila vlna. Strhující a omílající a beztížná a on byl vzduch.

Prsty jí vklouzl pod záda a podél páteře, takže se prohnula a zalapala po dechu.

Sama mu přejela po krku a podél dlouhé, bledé jizvy napříč hrdla. Líbala jej znovu a znovu. Nohama se zahákla za jeho.

Tíha jeho těla ji tiskla dolů. Ta pálící potřeba v ní téměř vibrovala. Hermiona se zavrtěla a prohnula proti němu, aby jej popohnala.

Víc. Chtěla víc. Chtěla, aby to narůstalo, až by úplně zapomněla na umírání.

Cítila na boku jeho tvrdost.

Vzrušila jej. Chtěl ji. Byla pro něj sexuálně žádoucí.

Celým tělem se na ni tiskl. Zasténala, zvedla proti němu boky a cítila jej.

Ano…

Rty se jí dotýkal na krku, rukou na prsu. Nebyla si jistá, kdy jí rozepnul blůzku, ale cítila na holé kůži hedvábí a knoflíky jeho vesty, když prstem lehce přejížděl po ňadru. Roztřeseně zalapala po dechu a prohnula se mu do ruky.

Prsty jí objal zápěstí a přišpendlil nad hlavou. Volnou rukou se nemotorně pokusila rozepnout mu oblečení. Mělo tolik zatracených knoflíků. Propracovala se hábitem k vestě a konečně začala s košilí. Prsty byly napůl cesty po jejím trupu, když se přesunul a hrudníkem jí přitiskl levou paži k žebrům.

Vykřikla, protože jí svojí vahou drtil pulzující ránu na předloktí.

Rychle ten zvuk zadusila, ale bylo pozdě.

Ztuhl a s trhnutím se oddálil. Široce rozevřenýma černýma očima na ni zíral, jako by si až teď uvědomil totožnost ženy, se kterou se chystal spát.

Jeho bledá hruď se zvedala, zatímco pohledem přejížděl nahoru a dolů po pod ním ležící postavě s rozepnutou halenkou, vyhrnutou podprsenkou a sukní kolem pasu. Její hruď se zvedala a klesala, jak se snažila popadnout dech. Několik vteřin na ni nepřítomně hleděl, než se najednou probral, spravil si oblečení a vstal. Beze slova ji opustil.

Hermiona ležela na posteli a snažila se sebrat. Sukni měla nepohodlně skrčenou kolem boků. Podprsenku vrátila na místo a zapnula halenku.

Posadila se na kraj postele a pokusila se nějak uchopit, že najednou přešla od fantazií o sexu s profesorem k téměř samotnému aktu.

Kdyby mu prakticky nezaječela do ucha, už by k sexu došlo.

Ta představa ji rozechvívala.

Měla by toho litovat. Měla by alespoň být vděčná za to přerušení, ale místo toho kypěla frustrací.

Celý život usilovala o správná rozhodnutí a teď umírala a čekal ji jen úzký, rychle se zmenšující časový interval, kdy bude mít sílu užívat si života.

Vůbec ji nevzrušovaly etické a jakési mravní důvody, proč by neměla spát se svým profesorem, mužem, který je o dvacet let starší, který ji v dětství týral a který byl zamilovaný do mrtvé matky jejího kamaráda.

Na tyto věci nechtěla myslet. Právě zažila pravděpodobně ten nejpříjemnější a nejintenzivnější život vyvolávající pocit. A do roka patrně bude mrtvá nebo stěží při vědomí v nemocnici nebo Doupěti.

Bylo načase, aby podnikala to, co chce. Teď k tomu měla poslední příležitost. Jestli si chtěl někdo stěžovat, ať si stěžuje její mrtvole.

Kdyby se se Snapem vyspala, nelitovala by toho. Vlastně to chtěla víc než kdy dřív. Teď už věděla, jaké to je, když se jí dotýká a líbá jí. S ním vše zmizelo a zůstal jen pocit života.

Ochutnával její kůži a přejížděl jí prsty po těle. Cítila jeho tělesnou odezvu na ni. I navzdory jeho náhlému odchodu, to, jak daleko zašel, naznačovalo, že po ní mohl toužit.

Palce se jí zkroutily.

Severus Snape nevyvolával dojem, že dělá něco bez předchozího promyšlení.

Trhaně se nadechla a všimla si, že si zapnula halenku nakřivo. Když ji spravila, uvědomila si, že jí obvazy prosákla krev.

Povzdechla si a odešla do kuchyně. Zatímco si převazovala ránu, vyšel ze svého pokoje Snape.

Nevzhlédla k němu okamžitě. Poslední písmeno bylo vryto hlouběji. Pokud gázu nepřiloží pečlivě, když pohne rukou, řez se otevře a bude bolet a krvácet.

Jakmile byla gáza na místě, začala ji opatrně ovazovat.

Snape nakonec promluvil. „Byla to chyba.“

„Ne,“ prohlásila Hermiona pevně a zavrtěla hlavou, zatímco pokračovala v práci. Vzhlédla a setkala se s jeho pohledem. „Už nějakou dobu jsem na to myslela.“

Převlékl se. Vlastně se zdálo, že se i osprchoval. Vlasy měl stále vlhké.

Chřípí se mu rozšířilo a hleděl na ni s nečitelným výrazem.

„V tom –“ začal zvolna, „to není. Jsem váš profesor.“

„Mohla bych lektvarů nechat,“ argumentovala Hermiona nevýrazně, zatímco zasunovala konec obvazu, aby ho mohla upevnit.

„Pořád budu vaším profesorem.“

„Víte, sex se mnou by byl stěží tím nejvíc neetickým činem, který jste provedl. Loni jste tu nechal učit Carrowovy,“ založila si ruce na hrudi. „Jsem dospělá. Je mi skoro dvacet. Dostudovala bych už loni, kdybych Harrymu nepomáhala zachránit svět.“

„V tom –“ ta slova byla úsečná, „to také není.“

Jsi dětinská.

Jsi dítě.

Ta nevyřčená slova visela ve vzduchu.

„Byla to chyba. Jste jednou z mých studentek,“ pronesl s konečnou platností, ačkoliv se při tom na ni nedíval. „Nebude se to opakovat.“

Hermiona se snažila nemračit ani nic podobného, co by mohlo být popsáno jako ‚dětinské‘. Ale i navzdory tomu protočila očima.

„Učíte tady od svých jednadvaceti. Téměř všichni v kouzelnické Británii, kteří jsou víc než o čtyři roky mladší než vy, byli nebo jsou vašimi studenty,“ oponovala.

Snape byl kousavě potichu. Cítila, jak se na ni mračí.

Hermiona k němu vzhlédla.

„Chci se s vámi vyspat,“ prohlásila s pohledem upřeným do jeho očí.

Jeho výraz potemněl a oči se mu nebezpečně přimhouřily.

Neohroženě pokračovala. „Přemýšlím o tom už nějakou dobu. Proto jsem vás políbila. Chci se s vámi vyspat. Neměla jsem v úmyslu vás zastavit – nezastavila bych vás. Nemyslím, že náš polibek byl chyba a nebudu toho litovat.“

Odfrkl si. „Uvidíme.“

ooOOoo

Snape dál pracoval v kuchyni do pozdních nocí. Hermiona dál sedávala na konci pracovní plochy a známkovala eseje a dělala si úkoly.

Začal se věnovat lektvarům, které předtím zavrhl jako nepoužitelné nebo bezcenné kvůli vedlejším účinkům.

Nicméně zase byl chladný.

Zlý jako býval.

Dotýkal se jí zprudka a co nejméně.

Ponížil ji v hodině lektvarů, když se na ni výsměšně ušklíbl, protože nedokázala rozlomit obal fazolky dřímalky, a Nebelvíru odebral třicet bodů.

Hermiona čekala, že bude nepřátelský, ale ovlivňovalo ji to víc, než předpokládala. Věděla a připomínala si, že sexuální zájem nutně neznamená jeho chuť emocionálně se zaplést či jeho zájem. Teoreticky tomu rozuměla.

Přesto jí ta nenucená krutost, kterou ji příležitostně bombardoval, přidávala tíhu na srdci, takže každý následný den bylo o něco těžší ji nést.

Byla tak unavená. Všechny lektvary, které na ní začal testovat, byly horší. Zhoršovaly její stav.

Lil jí je do krku, jako by byla laboratorní krysou; jeho zájem o výsledky a vedlejší účinky byl čistě akademický, bez výrazu zájmu ohledně toho, co vše musela vydržet.

Jeden lektvar způsobil tak pomalý tok krve, že jí srdce sláblo, až jí bodalo na hrudi, když musela jít chodbou. Zhroutila se po zdolání jednoho schodiště a musela být celé odpoledne na ošetřovně. Ani se neobtěžoval ji navštívit. Kvůli dalšímu lektvaru byla ospalá a kůže se jí vysušila tak, že jí na kloubech popraskala; jako by už tak dost nekrvácela.

Vždycky si myslela, že kdyby umírala, byla by tím nesmírně trpělivým pacientem. Zjistila, že není.

Na všechny se utrhovala nebo utíkala, aby se nezhroutila pokaždé, když někdo řekl něco absurdně nenápomocného, nebo když s ní někdo jednal opatrně. Celou dobu byla vzteklá, nebo na pokraji slz, často oboje najednou. Neměla zásoby trpělivosti, protože veškerou sílu spotřebovávala při pokusech o normální život.

Každá další necitelná interakce se Snapem byla jako zabodávání kůlu do jejího těla, úder za úderem.

Když musela podstoupit další léčbu ohňovými kraby, sevřel jí čelist, zaryl prsty mezi zuby, až je otevřela, a strčil jí mezi ně roubík s takovým nezájmem, jako by nasazoval uzdu koni.

Nedotkl se jí, ani neutrousil slovo útěchy, když poté zhroucená ležela v pláči.

Odlevitoval ji do pokoje a rychle seslal několik diagnostických kouzel.

Když se otočil k odchodu, promluvila.

„Vyhrál jste,“ pronesla slabě a vyčerpaně.

Zavřela oči. „Už toho lituju…“

ooOOoo

Hermiona seděla za stolem a skoro hodinu zírala na rozvrh. Do konce roku zbývalo osm týdnů a musela se vzdát jednoho předmětu, nebo možná dvou. Nebo tří.

Byla tak blízko. Závěrečné zkoušky byly za rohem a téměř jich dosáhla s maximálním hodnocením ze všech předmětů.

Stále se snažila vzchopit k poslednímu tahu, ale už neměla síly.

Dvakrát omdlela, pokaždé v knihovně. Poprvé skončila na ošetřovné téměř na celý den. Podruhé byla v tak vzdáleném konci oddělení s omezeným přístupem, že se probrala za pár hodin na podlaze.

Pokud se na konci června bude cítit dostatečně dobře, mohla by zkusit OVCE i z předmětů, které opustí. V tom byla její naděje.

Nebyla si jistá smyslem své tvrdošíjnosti, se kterou na tomto lpěla, snad jen že byla zarputile odhodlaná nesplnit přání Harryho a Weasleyových, aby nechala školy. Ne že by odeklínací kliniky a nemocnice požadovaly od pacientů OVCE. Nebo že by někdo jiný kromě ní trval na tom, že dostuduje. Ne že by někdo nakonec řekl: „No, aspoň dostudovala, než zemřela.“

Vyryjí jí na náhrobek její úspěchy? Hermiona Grangerová, absolvovala Bradavice s jedenácti zkouškami OVCE.

Chtěla dostudovat. Vždycky si říkala, že dostuduje.

Ponořila brko do kalamáře a zaváhala. Zhluboka se nadechla a napsala X přes lektvary a obranu proti černé magii. Po chvilce váhání přeškrtla i dějiny kouzel. Procházet materiály může i bez Binnse.

Cestou na formule nechala svůj upravený rozvrh u ředitelky.

Už neměla pokročilé lektvary, a tak získala dlouhé prázdné odpoledne. Vrátila se do svého pokoje a zdřímla si. Měla materiály ke čtení, několik téměř zpožděných referátů do bylinkářství, dva překlady run a rovnici z věštění z čísel s jednodenním prodlením, protože čas, který jí chtěla věnovat, strávila na ošetřovně.

Na nic neměla energii.

Místo toho spala.

Byl pozdní večer, když se vzbudila. Komnaty páchly depresivně hnusnými lektvary, zesílenými ostrým čpěním čerstvě rozdrcených lístků na plamenu.

Beze slova se posadila ke vzdálenému konci stolu, co nejdál od horka bublajících kotlíků.

„Dnes jste chyběla,“ poznamenal Snape chladně po několika minutách. „To je dvacet bodů dolů.“

Hermiona vzhlédla a chvíli mlčela. „Vzdala jsem se lektvarů,“ pronesla nakonec a pečlivě sledovala jeho reakci.

Výraz se mu ani nezachvěl, ale ruka se krátce zastavila, než pokračoval v práci.

„Nezvládám praktickou stránku lektvarů, takže mi připadalo jako zbytečné plýtvání silami, kdybych dál pokračovala,“ prohlásila pevně, věcně. „Také jsem se odhlásila z obrany a dějin magie. Dopoledne jsem informovala ředitelku McGonagallovou, že je toho na mě moc. Doufám, že složím aspoň teorii lektvarů, pokud budu dostatečně stabilní.“

Mlčel.

S pohledem upřeným do modrých plamenů pod stříbrným kotlíkem se pomalu se nadechla. „Ráda bych pokračovala v léčbě ohňovými kraby, ale asi bude v mém nejlepším zájmu ukončit experimentální léčbu. Ráda bych dožila konce roku se všemi zbývajícími předměty.“

Zvedla oči a podívala se na něj.

Polkla. „Doufám, že vás to neurazí.“

Prudce se zvedl. Rychle máchl hůlkou a uhasil plameny, upustil míchací tyčinku do kotlíku.

„Stěží,“ poznamenal chraplavě se stočenými rty.

Otočil se na patě, vyšel z místnosti a zabouchl za sebou dveře.