Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Neodcházej tiše

Kapitola 5.

Neodcházej tiše
Vložené: Lupina - 03.02. 2021 Téma: Neodcházej tiše
Lupina nám napísal:

Autor: SenLinYu                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/5/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 5.

 

Snape dál bádal nad Hermioninou kletbou, ale už ji ničím nedopoval, ani při práci nevyžadoval její přítomnost.

Hermiona zůstávala ve svém pokoji, studovala na OVCE nebo spala.

Trávit čas na veřejných místech hradu bylo utrpením. V této době si většina studentů udržovala odstup. Ostatní profesoři ji znepokojeně hlídali a pozorně sledovali. ‚Kamarádi‘ se jí věnovali, jako by každý rozhovor byl jejím posledním, nebo se ji agresivně snažili rozveselit, jako by veselá mysl měla léčivé účinky. Každý jí připomínal, jak velký bojovník je.

Přežije, protože je bojovník, slyšela víckrát, než mohla spočítat. ‚Povzbudivé‘ postoje byly zapracovány téměř do každého dopisu, který dostala od Harryho, Rona a Molly.

Což vlastně naznačovalo, že až zemře, bude to její chyba, protože se dost nesnažila.

Většina lidí se nejspíš ani neobtěžovala promyslet své otřepané fráze, které se jí snažili vecpat.

Vším tím opovrhovala. Jako by to vše bylo divadelním představením. Všichni jen čekali, jestli se zlomí nebo zemře, nebo bude potřebovat ‚pomoc‘, takže oni se budou moci chlubit svojí samolibou šlechetností, a pak klevetit o jejím stavu, jakmile bude z doslechu.

Snape se na ni nepodíval, když vešla do jejich komnat. Předpokládala, že je uražený, ale nemělo smysl se s ním bavit a potvrdit si to.

Každý den po večeři šla přímo do svého pokoje a vynořila se až ráno na snídani. Nikdy nezašel za ní a ona, pokud mohla, mu nezkřížila cestu.

Toho dne si pořádně zdřímla, protože ji čekalo další léčení ohňovými kraby. Dveře do pokoje měla otevřené a slyšela bublání kotlíků přerušované cvakáním nože a tichým klepotem míchacích tyčinek.

Několik minut zírala do stropu, než vstala. Začala přijímat fakt, že zemře. Šok a popření vyprchaly a zaplavil ji podivný klid, téměř jako smíření. Od té doby, co přestala se zkušebními lektvary, se cítila mnohem lépe.

Nenapadlo ji, jak vyčerpávající je naděje. Bylo to jako změnit tok řeky.

Teď, když přestala bojovat, proud řeky Styx byl překvapivě snesitelný.

Vstala a beze slova se šla posadit na své místo u stolu.

„Hodláte se příští rok vrátit jako Mistr lektvarů?“ zeptala se Hermiona po několika minutách ticha.

Snape neuhnul pohledem od lektvaru. „Ještě jsem se nerozhodl.“

Přikývla a přinutila se k úsměvu. „Jen pomyslete, kolik volného času budete mít.“

V očích se mu krátce zablesklo, ale neodpověděl.

„Děkuji vám, pane profesore,“ přerušila několikaminutové ticho. „Vím, že jste mě nikdy neměl nijak zvlášť v lásce, ale oceňuji vaše úsilí – a uvědomuji si obtíže, které musíte snášet – v nalezení mé léčby.“

Jenom zíral do lektvaru a neodpověděl.

Poslal sedativum po desce stolu mnohem pomaleji než obvykle a zkoumavě si ji prohlédl.

Neuhnula před jeho neodbytnýma očima. Už neměla co skrývat.

Vzala sedativum a dala si roubík mezi zuby, než stihl obejít stůl.

Pak, když plakala, převázal jí ruku a nehybně stál vedle ní několik minut. Zjevně čekal, až sama odejde.

To uvědomění přineslo mrazivou nevíru.

Nemohla čekat déle, ale nechtěla tady sedět a brečet, zatímco on stál a vyčkával, až mu zmizí z cesty, aby mohl v klidu pokračovat ve svém odeklínačském projektu. Teď, když ji nemohl využít jako testovací subjekt, byla pro něj bezcenná.

Na chvíli si dala pauzu, ale pak se zhluboka nadechla a beze slova se vrávoravě zvedla. Svaly a nervy byly ještě v křeči v bolestném protestu vůči léčbě. Vypadalo to, jako by její tělo celkově zkřehlo. Ta ostrá bolest v těle ji tak přemáhala, že necítila nohy. Když přenesla váhu, podvrtl se jí kotník. Napůl se chytla stolu, ale pak to vzdaly i ruce.

Cítila, že padá, ale nedokázala přimět paže k reakci.

Byla odchycena.

„Co to děláte?“ Snape ji popadl a vtáhl si ji do náručí.

Hermiona na něj zírala. Určitě jí něco unikalo, ale byla tak unavená jeho zlobou, že se nehodlala zabývat novými aspekty jeho chování.

To on je donutil žít pohromadě. Mohl se sžít s tou otravností, když jí každých čtrnáct dnů pomáhal do pokoje.

Uhnula očima a nic neřekla.

Nevěděla, že je možné mít umírání plné zuby a prostě chtít být mrtvá.

Několik vteřin stál ve středu místnosti, držel ji, jako by nebyl rozhodnutý, co udělat. Pravděpodobně vymýšlel ty nejhorší věci, které by mohl vytáhnout.

Jako by jeho konstantní kreténské chování bylo jedinou obranou, aby na něj neskočila.

Hermionu najednou zasáhla absurdita celé situace a ramena se jí roztřásla, jak se snažila nesmát nahlas.

Jako by jeho přívětivost byla důvodem, proč hlavně s ním chce spát.

Hermioně se stáhl hrudník, jak dusila další smích.

Sledoval ji pohledem, který by se dal zaměnit za znepokojení, asi nad jejím duševním stavem, a konečně přešel k pohovce, kde se posadil stále s rukama pevně omotanýma kolem ní, jako by se jí snažil zabránit utéct.

Cítila jeho prsty ve vlasech, téměř na krku. Ta palčivá bolest v těle jí projížděla jako zpětné nárazy. Obyčejně omdlela nebo usnula do pár minut, ještě než nervy přestaly pálit.

Stulila se mu k hrudi a čekala, až bolest odezní.

Ale zůstala při vědomí s hlavou položenou na Snapeově rameni.

Jak minuty ubíhaly, nejistota ohledně toho, co bude následovat, vzrůstala.

Odmítala se zeptat.

Jako by čekal, až usne.

Beze slova seděl a držel ji. Po deseti minutách jí začal nepřítomně pročesávat vlasy.

Pokožka jí brněla a srdce pádilo, ale ani se nepohnula.

Do konce školního roku zbývalo něco přes šest týdnů. Neměla energii, aby ustála jeho opakovaně vyvolávanou zlomyslnost. Odhodlaně stiskla víčka.

Ale stále v ní byla ubohá část, která dál toužila po tom krátkém okamžiku, kdy se skoro zdálo, že má o ni zájem – kdy ji líbal.

Bohužel, ať už měl jakýkoliv neočekávaný sexuální zájem, zjevně nezahrnoval Hermionu jako osobu. Což by jí za jiných podmínek vadilo, ale protože umírala a trpěla zjevně nepotlačitelným sexuálním puzením, zdálo se to v pohodě. Kdyby omezil své pohrdání, mohli by se spolu vyspat a bylo by to fajn.

Zjevně po něm žádala hodně. Ošklivila se mu a to potlačilo jakoukoliv sexuální přitažlivost, jakou byla schopná vyvolat.

Ještě nikdy nikoho nesvedla. Nevěděla jak. Kdyby chtěla začít s něčím takovým, vybrala by si snazší cíl, třeba nějakého hocha a ne profesora. To by zjevně fungovalo za předpokladu, že by chtěla být dívkou, která příležitostně svádí muže, což nebyla. Teď na tom nezáleželo, neměla šanci.

Povzdechla si a vzhlédla.

Hleděl na ni, jako by se snažil něco rozlousknout. Potkala se s jeho pohledem a čekala, až uhne očima jako obvykle, nebo jí neodbytně vklouzne do mysli.

Místo toho ji studoval. Pak se jeho výraz krátce zachvěl a změnil na rozhodný.

Hermiona se okamžitě napjala. Rozhodný Snape nevěstil nic dobrého.

Prsty z jejího krku přejely po čelisti, dlaň jí přitiskl na tvář a zvedl ji. Hermiona sebou nepatrně cukla, ale udržela pohled a čekala; napůl jej vyzývala, aby udělal něco bezdůvodně zlomyslného.

V poslední době neprovedla nic, za co by ji mohl kritizovat.

Ne že by ho to dřív zastavilo.

Přiblížil k ní pátravý obličej. Tep se jí zrychlil, přestala dýchat a obrnila se.

Nosy o sebe narazily, když sklonil hlavu, až se jejich čela dotkla.

A pak pomalu přejel rty po jejích.

Ztuhla a bojovala sama se sebou.

Opravdu byl tím nejneuvěřitelnějším kreténem. Po všem, co provedl, se teď chtěl líbat? A čekal, že ona bude chtít? Měla by mu jednu vrazit.

Měla. Opravdu byl kretén.

Namísto toho mu zamotala ruce do vlasů a líbala jej tak zoufale, jako by jej dýchala. Posunula se, rozkročila nad ním a koleny jej stiskla za boky, aby se k němu ještě víc přitáhla. Zuby o sebe cvakly.

Rukama jí projížděl po páteři, pásl se na jejích rtech a polibek prohloubil. Jazykem hladil její a obsadil jí ústa, až ji začaly pálit plíce.

Prsty měla na jeho oblečení, rozepínala mu vestu a košili, dokud rukama nepřikryl její a nestáhl se.

Mlčky se studovali.

Chyba. Zase.

Hermiona se hořce, krátce zasmála a s trhnutím osvobodila své ruce. Upravila si halenku a začala vstávat. Vystřelil ruku a objal ji kolem pasu, aby ji přitáhl zpět.

„Toto –“ pronesl pomalu, napjatě, ale s pečlivou výslovností, „zůstane v těchto komnatách.“

Ztuhla a zkoumala jej, až nakonec přikývla.

Jedna jeho ruka se zvedla a jemně jí přejela po tváři, špičkami prstů putujíc po křivce čelisti. Pak přejel k uchu a přitáhl si její obličej, až byli chloupek od sebe.

„Chci ti říkat Severusi,“ zašeptala.

Přikývl a políbil ji.

Mezitímco škubala za knoflíky vesty, aby rozevřela oblečení, ocitla se pod ním na pohovce. Jeho kůže byla hladká a teplá. Cítila, jak se i její halenka rozevřela a jak jí prsty putuje po odhaleném těle.

Dotýkal se jí, jako by ji chtěl ochutnávat postupně. Jako by byla hostinou o několika chodech.

Její oblečení mu pod prsty klouzalo, když ji zkoumal. Sama mu přejela po těle k ramenům a dolů po hrudi. Zasyčel skrz zatnuté zuby a na chvíli sklonil hlavu, jako by se snažil získat kontrolu nad svojí reakcí na ni.

To ji povzbudilo.

Přitáhla si ho blíž, objala jej stehny kolem boků, takže jej cítila, zatímco vzala jeho tvář do dlaní a políbila jej.

Zručnými prsty jí odsunul košíček podprsenky, dlaň položil na ňadro a palcem začal líně kroužit po jeho vrcholu, takže se se zaúpěním proti němu prohnula.

S každým dotekem prstů a jazyka jí tělem proběhly elektrické jiskřičky. Políbil ji na krk a zuby přejel k rameni tak příjemně, že zanaříkala.

Zvedla proti němu boky a ucítila jej přes kalhoty.

„Prosím, Severusi,“ přiměla se říct, aby pod ním jen nesténala. Na použití jeho jména bylo něco hříšně rozechvívajícího.

Pokusila se najít knoflíky od jeho kalhot, ale chytil ji za ruku a přišpendlil ji nad hlavou. Jen na ni hleděl a zhluboka se nadechl.

„Už je to nějakou dobu, kdy jsem toto dělal naposledy. Buď trpělivá,“ řekl. Jeho hlas zněl skoro jako dřív, jako ten sametový protahovaný baryton.

Hermiona po chvilce přikývla. Ale nepolíbil ji, posadil se a pohlédl přes pokoj. „Měli bychom jít do postele.“

Hermiona chtěla nabídnout svoji ložnici, ale předběhl ji.

„Můj pokoj,“ prohlásil a postavil se. Užuž jí nabídl ruku, aby jí pomohl vstát, když ji zase stáhl. Vypadal zamyšleně.

„Možná,“ zaváhal unaveně, „by bylo lepší počkat. Dnes jsi podstoupila léčbu. Zítra to bude lepší –“

„Ne,“ prohlásila kategoricky. Posadila se sama a cítila se neomluvitelně nestoudně. „Zítra to můžeme udělat znovu. Chci se s tebou vyspat teď.“

Hleděl na ni s výrazem, který nedokázala rozluštit, a nakonec přikývl. „Budiž.“

Přešel ke kuchyni a několik minut strávil kontrolou lektvarů a sesíláním stázových kouzel na ně.

Hermiona se postavila ke dveřím k jeho ložnici a čekala.

Byla jedna věc líbat se s ním a plynule postupovat k sexu. Něco zcela jiného bylo vzájemně a doslovně souhlasit se sexem, ale pak se přesunout do jiného pokoje a muset stát a čekat, než si zkontroluje lektvary.

Srdce jí začalo nervózně tlouct. Nikdy v jeho ložnici nebyla. Má tam vejít a svléct se, možná být tou, která svleče jeho, a pokračovat sexem. Může to být moc dobré, nebo příšerné; se Snapem to v tomto znamenalo jen tyto dvě možnosti.

Možná chtít se s ním vyspat dnes večer nebyl dobrý nápad. Zítra se bude cítit mnohem líp. Nervy ji stále bolely a mozek měla jako v mlze kvůli zbytkům sedativa, které ohňoví krabi nespálili.

Ne. Musí to být dnes večer. Další den úzkostného očekávání věci nezlepší.

Dnes se spolu vyspí a zrovna v jeho ložnici. Nechápala, proč nemůžou být v jejím pokoji, kde by jim bylo pohodlněji. On nikdy nenechal otevřeno ani na okamžik déle, než trvalo prostrčit ramena dveřmi. Nikdy neviděla víc než pár centimetrů vnitřku. Možná tam má sexuální sklepení.

Odfrkla si. Byla si jistá, že ona a její ujetá představivost by si všimly známek, kdyby byl Snape tajný sexuální zvrhlík.

Povzdechla si a zavrtěla se, zatímco on strkal nos do kotlíků; zjevně nespěchal pokračovat v tom, co začali.

Vážně to bylo nepřístojné.

Podívala se dolů, na své nohy v punčochách. Asi navrhl svůj pokoj, aby ona musela v noci v hanbě přejít kuchyní.

Znělo to jako něco, co by udělal.

Jestli s ním chtěla mít poměr, bude očekávat, že všechny nesnáze padnou na ni.

Nebyl typem muže, který nechá někoho přes noc ve své posteli.

Ne že by chtěla.

Nebylo by dobré, kdyby k sobě začali něco cítit. I tak měla víc pocitů, než by chtěla.

Snape – Severus, v duchu se opravila – jí nepřišel jako typ, který s někým udržuje fyzický kontakt déle, než je nezbytné.

Sledovala, jak došel dál do kuchyně a otevřel skříňku. Vytáhl několik lektvarů a podal je Hermioně. Díval se, jak je užívá. Dokrvovač jako obvykle. Lektvar na odbourání sedativ. Ani nevěděla, že ho má.

Antikoncepční.

Krátce se zarazila, než jej polkla. Copak to nakonec plánoval? Nebo prostě mívá v zásobě antikoncepční lektvar?

Rozhodla se, že to nechce vědět.

Znovu lahvičku zazátkovala. Severus ji vzal z jejích prstů a strčil do kapsy. Nejdřív na ni hleděl, než otevřel dveře do svého pokoje.

Hermiona vstoupila první. Žádné sexuální sklepení.

Pokoj se podobal jejímu. S více knihami. Velký stůl zakrývaly různé složky do lektvarů. Stejný stůl, postel a křeslo. A krb, jak si závistivě všimla. Nebyl zapálený a místnost byla chladná.

Zavřel za nimi dveře. Otočila se k němu. Stále rozepnuté oblečení odhalovalo úzký pruh kůže až do středu hrudi.

Sledoval ji s predátorským výrazem zabarveným nejistotou. Několikrát se nadechl, než promluvil.

„Teplota je příjemná?“

Hermiona zamrkala. „V pořádku,“ odpověděla automaticky, aniž by se to obtěžovala zvážit.

Rozhodně nechtěla čekat dalších pět minut, než zapálí oheň.

Přikročil k ní a opět natáhl ruku s roztaženými prsty, ale zastavil se, než se jí dotkl, a ruku stáhl.

„Do postele,“ pokynul tiše.

Hermioně bušilo srdce v hrudi. Sedativum i lektvar proti bolesti vyprchaly a ona cítila, jak jí v ruce tepe v nervózním rytmu srdce. Zamířila k jeho posteli.

Měla bílé povlečení. Z nějakého důvodu čekala černé nebo zmijozelsky zelené. Její bylo standardně v nebelvírských barvách.

Vzhlédla k němu. Upíral na ni oči, a když zadní částí stehen narazila do sloupku postele, konečně se jí dotkl, rozevřel prsty a obtočil je kolem jejího ramene. Pak ji dotlačil na kraj postele.

Posadil se vedle ní a stáhl jí halenku z ramen.

Vše se dělo tak pomalu, že se jí zintenzívnělo vnímání.

Hostina.

O několika chodech.

Také to dávalo její mysli prostor rozletět se do sfér a k věcem, na které nechtěla myslet, ale nemohla si pomoct…

Jemně přitiskl ústa na její odhalené rameno a nechal halenku spadnout na zem. Prsty zlehka přeběhl po levé paži, ale zastavil se nad loktem. Rukou vklouzl zpět na rameno a pusou pomalu doputoval ke krku.

Zavřela oči.

Cítila dotyky jeho jazyka na pokožce, jako by chtěl ochutnat každý centimetr její kůže. Druhou rukou jí sklouzl po zádech, dokud nenašel zapínání podprsenky.

Pásek podprsenky jí stiskl žebra, ale pak se uvolnil a on jej stáhl.

Hermiona otevřela oči a letmo pohlédla na svůj hrudník. Přemýšlela, jestli Lily Potterová byla vnadnější a lepší než ona. Hermiona dřív měla křivky.

Tento směr myšlenek zapudila. Muži se nestávají dvojitými agenty a nechrání dítě osmnáct let jen kvůli fantastickým prsům jakékoli čarodějky.

Pak přestala přemýšlet úplně, protože Severus ji přitiskl na matraci a ona na nahé kůži ctila jeho dech. Zachvěla se a bradavky jí ztvrdly, ještě než se jich dotkl.

Cítila jeho dlaň přitisknutou na straně jednoho ňadra, když jí oždiboval cestičku k hrudní kosti.

Chtěla si jej přitáhnout, ale pevně její ruku odtlačil zpět na matraci.

Zastavil se. Hermiona se kousla do rtu, když cítila jeho prsty blížit se k bradavkám, ale pak zase vzdálit se a putovat zdlouhavou cestou k břichu.

„Prosím, prosím, dotýkej se mě,“ žadonila, když se potřetí ústy přiblížil ale ne zcela tam, kde ho chtěla mít.

Neviděla jeho výraz, vlasy mu popadaly kolem tváře jako závoj a jemně ji lechtaly na kůži, když jí rukou přeběhl po boku.

Část v ní se bála, aby předehru neprotáhl tak, že doslova zemře, než se vůbec dostanou k sexu v této části rovnice.

„Nechci na to jít tak pomalu,“ vyhrkla.

Zvedl hlavu a pronikavě se na ni podíval. Cítila, jak jí tváří stoupá horkost. Ztěžka polkla.

„Nechci tady jen ležet a ty abys odvedl všechnu práci,“ podívala se mu do očí. „Chci se tě dotýkat a chci, abychom se na tomto – podíleli oba.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 5. Od: solace - 10.02. 2021
Mám pocit, ako keby som čítala príbeh situovaný do obdobia romantizmu. Hlavný hrdina sa nechce prispôsobiť svetu a realite, v ktorej žije, a obracia do vnútorného sveta. Pôsobí tu doslova autisticky. A hlavná hrdinka nerobí nič, iba pasívne čaká, či sa daná situácia zmení. Som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať ďalej. Či sa Hermiona už konečne vzchopí a prejaví svoje chrabromilské povahové vlastnosti. Veľká vďaka za preklad, Lupina.

Re: Kapitola 5. Od: Jacomo - 05.02. 2021
No páni! Zase to byl koncert. Báseň v próze. Doslova jsem ke konci nedýchala, jak mě ta přečtená slova zbavila vzduchu. Tedy, takhle popsat předehru! Skoro se bojím (= třesu nedočkavostí), co bude následovat. Moc, moc děkuju za famózní překlad.

Re: Kapitola 5. Od: Gift - 05.02. 2021
Achjp, mela bych se za Hermionu tesit, ze se ji konecne deje neco hezkeho, kdyz ja mam porad strach, ze to Severus nejak pokoni. Mozna uz ne ted v loznici, ale pak. Copak ten mezek nevidi, cim si ta holka uz musela projit?! To aspon na chvili nemuze byt lidsky?! No jo... Sice rada vidim, ze alespon pri sexu na Hermionu ocividne mysli, ale porad mi to neni dost. Hermiona si zaslouzi vic. Tak at ji to chlapec rychle vynahradi!! :-) Dekuji, jak je vidno, tato kapitola me dostala do raze.

Re: Kapitola 5. Od: katrin - 04.02. 2021
Myslienky sa mi rozutekali z tejto kapitoly na zvlastne smery. Myslienka 1: Severusa by mali dodavat s navodom na pouzitie. Myslienka 2: Viete, aky je vzacny chlap, ktory vidi vas a nie vase jazvy a ktoremu sa zdate krasna, aj ked ste na dne? Myslienka 3: Toto je sex ci vztah ci naplast? Myslienka 4: Ako sa s tymto vyrovnaju rano po tom? Obaja...

Re: Kapitola 5. Od: TaraFaith - 04.02. 2021
Myslím, že se stalo nemožné a mě tak trochu došly slova.. :D Takové "konce" kapitoly, fakt nemám ráda... Moc se těším na pokračování.. DÍKY!

Re: Kapitola 5. Od: kakostka - 04.02. 2021
No, to jsou ale skoky:-)) nejdřív se ji nedotkne ani násadou a nakonec jsou na bílém povlečení:-))) hm, hostina o několika chodech, jeeeeeeee, to zní lákavě. jsem zvědavá, jestli se Severus vrátí k ignoraci a kopání kolem sebe Lupinko, děkuju za překlad.

Re: Kapitola 5. Od: zuzule - 04.02. 2021
Huh, pani. Severus si to potreboval promyslet asi. :) Jsem zvedava, jak to bude dal. Dekuju!
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 04.02. 2021
Tak hlavně, že už ví co a jak :D Děkuji za komentík, zuzule.

Re: Kapitola 5. Od: margareta - 04.02. 2021
Myslím, že Hermiona to už úplně vzdala. Jinak by nepostávala u dveří jako pejsek, čekající, až ho páníček vezme na procházku. Už jí nezáleží, jak ji Severus vidí nebo co si o ní myslí. Na to už jí nezbývá čas ani síla. Touží jen po troše tepla a tělesné blízkosti. A zdá se, jako by Severus čekal právě na to, až by se už z její strany nemusel do budoucna obávat nějakých sexem vyvolaných citových bouří! Podle jeho chování bych totiž řekla, že se hlavně rozhodl užít si sám, že na její prožitek se ani moc neohlíží. Ale už se těším, jak uvízne drápkem a chycen bude celý ptáček! A jak bude potom ten trpělivě čekající u dveří on sám! Děkuji za tuhle sice jímavou, ale taky dost rozčilující kapitolu, Lupino! Už aby byla další!!
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 04.02. 2021
Zajímavý pohled na Severusovu motivaci. I takto by to mohlo být. Uvidíme na konci povídky, jestli by toto vysvětlení mohlo sedět. Vzhledem k dobrému konci se lapení ptáčka dá očekávat :-) Ale co se týká požiků, možná Severus překvapí... Ta scéna u dveří, kdy Hermiona čekala, až si Severus obstará lektvary, ta mi drásala nervy obzvlášť. Ale bylo to tak Severusovské - k tomu to Severusovi se to hodilo. Jedna by ho nejradší zaškrtila. Děkuji moc za komentář, margareto.

Re: Kapitola 5. Od: sisi - 03.02. 2021
To, ono, tamto, Hermiona je úplně v pasti svých pocitů. Kam se poděl slovník, vyjadřovací schopnosti a další intelektuální komodity? Zdá se, že všechny si momentálně berou fofrem neplacené volno a nechávají Hermionu s jejím tělem samotnou, aby si poradila, jak umí. Naštěstí Severus myslel na všechno, dal jí i potřebné lektvary a mohou se plně věnovat vzájemným radovánkám, pokud Hermiona vyčerpáním neusne v půlce lekce. Moc děkuji za překlad, i bez nápovědy se dá tušit, nebo doufat, že Hermionu může vyléčit právě něco jako láska.
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 04.02. 2021
Trefná poznámka, že by Hermiona mohla usnout uprostřed. Taky jsem si to říkala. Protože s tímhle vyčerpáním by to bylo normální. Co se týká lásky a Hermionina vyléčení, tak svým způsobem ano :-) Děkuji moc za komentář, sisi.

Re: Kapitola 5. Od: luisakralickova - 03.02. 2021
No, tak motivace sexem, to tu ještě nebylo;) Asi se mu Hermiona zdála rezignovaná a smířená s osudem, tak trochu "zašarmí" a třeba budou pozitivní výsledky. Díky Lupinko, pěkné čtení.
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 04.02. 2021
Ano, už se to blíží. Docela překvapivé. když se postelovým scénám vyhýbáme, ale tyto nějak k povídce patří, takže asi tak. Budou, co přinesou, to teprve uvidíme :-) Díky za komentář, luiso.

Re: Kapitola 5. Od: denice - 03.02. 2021
Takže Severus je taky jenom mužský a nakonec neodolá, když je mu nabídnuto. Zaujalo ho Hermionino chování, nebo že by už byl citově zainteresován? Popis jejich večerních hrátek rozhodně nebyl nudný, a moc se mi líbilo, že autorka v nejlepším přestala. Díky.
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 03.02. 2021
No, hrátky... Ty budeme muset přežít, protože budou, ale příběh je tak skvělý, že mi to ani extra nevadilo překládat. Jak píšeš, Severus je taky jenom mužský :-) Děkuji za koementář, denice.

Re: Kapitola 5. Od: dianiita6 - 03.02. 2021
Zaujímavo (a prekvapivo) sa to vyvíja. Som zvedavá čo bude ďalej. Ďakujem za preklad :)
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 03.02. 2021
No, nejbližší děj se nabízí, ale důležité je, jak pokročí Hermionina prokletá rána... Děkuji moc za komentář, dianiito.

Re: Kapitola 5. Od: Jimmi - 03.02. 2021
Kam táto poviedka smeruje? Zaujímavé čítanie, nádherne preložené. Možno sex či láska bude liekom? Dopadne to dobre, nie? Ďakujem moc
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 03.02. 2021
Když já nemůžu spoilerovat!!!! Můžu říct jen ANO, dopadne to dobře :) Děkuji, Jimmi, za komentář.

Re: Kapitola 5. Od: Yuki - 03.02. 2021
Ufff... páni, skoro jako recept na dokonalou předehru :D Uvědomuji si, že je Severus složitá osobnost se všemi jeho zážitky a krutostmi, kterými si prošel... přesto... tak nějak si nejsem jistá, jestli to celé nedělá jen z lítosti. Ale snad ne...
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 03.02. 2021
Překvapivě se to vyvíjí, co? A to ještě není konec ;-) Severus je tvrdý muž na druhé, ale hlavně na sebe. Neusmívá se, nedává najevo city. U něj člověk musí číst mezi řádky, podle zabledknutí v oku, podle toho, co neřekne. Ale jak myslí tento vztah bude do konce povídky jasné. Díky za komentář, Yuki.

Re: Kapitola 5. Od: lenus - 03.02. 2021
Už sactesim ako si to prečítam všetko od začiatku a na jeden sup, je to napínavé. Severus to teda vie :)
Re: Kapitola 5. Od: Lupina - 03.02. 2021
No jo, a to ještě není konec povídky ;-) Dík za komentík, lenus.

Prehľad článkov k tejto téme:

SenLinYu: ( Lupina )16.03. 2021Kapitola 10.
SenLinYu: ( Lupina )03.03. 2021Kapitola 9.
SenLinYu: ( Lupina )24.02. 2021Kapitola 8.
SenLinYu: ( Lupina )17.02. 2021Kapitola 7.
SenLinYu: ( Lupina )10.02. 2021Kapitola 6.
SenLinYu: ( Lupina )03.02. 2021Kapitola 5.
SenLinYu: ( Lupina )26.01. 2021Kapitola 4.
SenLinYu: ( Lupina )20.01. 2021Kapitola 3.
SenLinYu: ( Lupina )13.01. 2021Kapitola 2.
SenLinYu: ( Lupina )09.01. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod