Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Neodcházej tiše

Kapitola 6.

Neodcházej tiše
Vložené: Lupina - 10.02. 2021 Téma: Neodcházej tiše
Lupina nám napísal:

Autor: SenLinYu                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Jimmi

Originál: https://www.fanfiction.net/s/13468167/6/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 6.

 

Severus bez hnutí zíral z okna. Hermiona jej popadla za oblečení a stáhla k sobě, aby se mohli zase začít líbat. Setkala se s jeho rty a sundala mu oblečení z ramen, přeběhla mu rukou po zádech a cítila, jak se jejich těla přitiskla.

Prsty jedné ruky si zamotal do jejích vlasů a druhou jí pevně stiskl ňadro, až mu do úst zasténala.

Celé jeho tělo nad ní ztuhlo a ona cítila jeho jemné chvění, když jej hladila. Přitáhla si jej, až mezi nimi nebylo žádné místo, objala jej kolem ramen a propletla si s ním nohy.

Rukou jí sklouzl po stehnu a prsty přejel po látce kalhotek. Zakňourala a dech se jí zadrhl v krku, když se prohnula do jeho doteku. Byla vlhká a jistá, že to musí cítit i přes kalhotky.

Přitiskl svůj dlouhý, štíhlý prst na citlivé místo, až zalapala po dechu. Pak zahákl za kraj kalhotek a stáhl je, takže na kůži ucítila chladný vzduch pokoje. Když vrátil prsty do vlhkého klína, s prohnutím ho popadla za ramena.

Roztřeseně se nadechla.

Věnovala ostudně velké množství času přemýšlení o jeho rukách. Představovala si, jak se jí dotýkají, jak je saje a přejíždí po nich jazykem, a jak jeho výraz ovládne hlad. V duchu viděla ty nespočetné způsoby, kterými se jí mohl dotýkat.

Cítit jej uvnitř ji tak přemáhalo, že by snad mohla dostat infarkt, a když přidal další prst, celé tělo se jí kolem něj sevřelo.

Slyšela, jak syknul.

Natáhla se po knoflících od kalhot, rychle je rozepla a i s trenýrkami stáhla.

Objala jeho pevnou délku a přejela nahoru. Zatlačil jí do ruky a zasténal tak chraplavě, jako by ho to trhalo. Nervy jí zajiskřily jako elektrickým výbojem.

Stáhl své prsty, pevně ji popadl za zápěstí a zastavil.

Cítila, jak se na ni jeho žebra v rychlém tempu tisknou a jak má tělo napnuté. Dýchání se mu pomalu zklidnilo a pak ruku zase odtáhl.

Hermiona k němu pozvedla boky. Zaklel, když její pohyb mimoděk napodobil.

„Trpělivost,“ zavrčel jí do ucha. Čelem se opíral o její rameno.

Hermiona poslechla. Ležela klidně a přemýšlela, jak dlouho to bylo, kdy naposledy souložil. Možná pár let.

Pevně ji popadl za bok a držel v klidu, než se přesunul mezi její stehna. Ani se nepohnula. Srdce jí v očekávání tlouklo a snažila se ignorovat ostrou, narůstající bolest v paži.

Byla živá.

Nemyslela na umírání.

Nemohla si pomoci a pohlédla na svoji ruku. Ztuhla, když si všimla rudé barvy, zářivé proti bělosti obvazu. Zvedla hlavu, aby líp viděla, a hrdlo se jí stáhlo. Obvaz byl krví celý prosáklý. Co když si Severus všimne a zničí to náladu jako posledně? Téměř ruku natočila ranou dolů, ale pak se zarazila. Mohla by mu zakrvácet povlečení.

Jistě porušovalo etiketu prolévat prokletou krev na mužovu pokrývku, i když nebyla kletba nakažlivá.

Kousla se do rtu a zaváhala, nejistá, co dělat. Než se mohla rozhodnout, opatrný tlak mezi stehny jí vypnul mozek.

Když do ní vstupoval, položila hlavu do polštáře. Při jeho pohybu vpřed zasténala a on do ní zcela pronikl.

Ležela se zavřenýma očima, pomalu dýchala a nechala se tím okamžikem pohltit.

Pak zase otevřela oči, chytla Severuse pod bradu a pobídla jej, aby zvedl obličej a ona ho tak mohla vidět.

Oči měl zavřené a rty se nepatrně hýbaly, jako by si něco recitoval. Nepoznala co. Pomalu jej políbila, objala jej nohama a posunula k němu boky.

Zasténal jí do rtů a následoval její pohyb. Vklouzl jí rukama pod ramena a přitáhl si ji těsně k hrudi.

Hermiona si ve svých fantaziích nikdy nepředstavovala, že se Snape bude hlasitě projevovat. Obyčejně ho v duchu viděla jako tichého, uzavřeného a kontrolovaného. Namísto toho jí do ohbí krku a ramene tiše sténal s každým přírazem.

Prohrábla mu vlasy a políbila jej na tvář.

Začala cítit napětí v těle, vášeň v ní vířila jako zlaté nitky potěšení, když vyklouzl a pak zase přirazil. Pokaždé ji jeho prsty stiskly víc.

Bylo to dobré.

Bylo to velmi dobré.

Oči se jí rozechvěle zavřely a ona se oddala jen pocitům, přejížděla mu prsty po ramenou, po konturách lopatek a do prohlubně páteře. Podél obratlů putovala ke krku.

Byl tak lidský.

Štíhlé svaly a jemná kostra. Byl křehký jako všichni, jako by vrstvy a knoflíky a vlající hábit byly brněním, za kterým se skrýval.

Přesto byl zde, vlídný, takže Hermiona mohla vidět tu jeho stránku, která byla méně nepřístupná světu a mnoho lidí ji nezažilo.

Přejela rukama ke krku, opatrně kolem zjizvení, a znovu mu zvedla bradu, aby viděla jeho obličej.

Oči měl stále zavřené a neotevřel je, když se o něj otřela lící.

Vášnivě jej políbila a objala kolem ramen.

Vstupoval do ní tvrději a hlouběji a ona mu jen dlouze zasténala do rtů. Jeho dlouhé, štíhlé prsty sebou škubly a zesílily stisk na jejích ramenou, když se proti němu hýbala. Tělo se mu napnulo a ona rozechvěle vydechla.

Celý se zachvěl a zasténal a boky sebou ještě párkrát trhly, než se na ni zhroutil. Žebry se přitiskl na její hruď při několika zalapání po dechu. Hermiona mu zapletla prsty do vlasů a položila hlavu na polštář, aby chytila dech.

Možná by tak mohli pár minut zůstat, než se vrátí do svého pokoje.

Minuta nebo dvě by snad nebylo nepřiměřeně důvěrné.

Severus nezůstal v klidu ani vteřinu, než se od ní odrhl.

Hermiona polekaně vzhlédla.

Bledé tváře měl červené a černé oči, teď otevřené, na ni shlížely s důvěrně známou krutostí.

Hermioně se stáhl žaludek, ještě než promluvil.

„Věděl jsem, že se to stane. Měla jsi mě nechat, abych se postaral nejdřív o tebe.“ Hlas se mu chvěl hněvem.

Než mohla odpovědět, vstal. Popadl hábit z postele, natáhl si jej a rychle zapnul.

Hermiona se nadechla a pak pomalu vydechla. Vášeň v ní zmizela jako voda vsakující se do země.

„Je to fajn,“ řekla. „Je to v pořádku. Bylo to pěkné.“

Jen okamžik na ni zíral, než se ušklíbl. „Nelži mi.“

Zvedla se na lokty, aniž by se pokusila zakrýt. „Nelžu. Je to tak.“ Protočila očima: „Nehladím tvoje ego. Nečekala jsem, že mi vysouložíš mozek z hlavy. Vážně,“ trhla ramenem, „ani bych toho dnes nebyla fyzicky schopná. Bylo to pěkné.“

„Mlč!“ Jeho příkaz byl chraplavý, přesto výbušný a vibrující vztekem.

Povzdechla si. Tento rozhovor byl podstatně větším zklamáním než absence orgasmu.

V hrudi jí vzkypěl chladný odpor. Při sexu se jí ani nedokázal podívat do tváře, ale vztekal se, že nezvládla vyvrcholit dřív než on?

Posadila se, oblékla kalhotky a stáhla sukni. „Takže už to asi nebudeš chtít opakovat.“

Sáhla po oblečení na zemi, vklouzla do podprsenky a postavila se s halenkou v ruce. Naštvaně se nadechla a prošla kolem něj.

Když popadla kliku, znenadání se ocitla přitlačená na dveře.

„Neřekl jsem, že můžeš jít,“ zavrčel jí do ucha.

Zamračila se na něj přes rameno. „Tady nejsem tvoje studentka! Nepotřebuju povolení.“ Namířila loket na jeho bránici a stiskla kliku.

Loket zachytil, než jej udeřila. Špičkami prstů sevřel její ovázanou ruku – téměř by jí mohl udělat modřiny, ale rychle povolil. Sklouzl jemným pohlazením po předloktí, hlavu si zezadu opřel o její.

Krátce ji napadlo schválně trhnout hlavou dozadu a zlomit mu nos.

„Počkej,“ pravil prosebně. „Počkej chvilku.“

Zněl chraplavě a upřímně bezbranně.

Zaváhala a polkla. Ruka na klice se jí rozechvěla, když se snažila sebrat.

„Nechci toto podnikat, jestli mě potrestáš pokaždé, když nedosáhneš vlastního přesného měřítka,“ přinutila se promluvit klidně.

Ale vlastně se jí chtělo smát, protože toto byl Severus Snape, se kterým chtěla spát. Jak jiný by mohl být?

Prsty jí obtočil kolem paží a Hermiona cítila, jak se k ní zezadu přitiskl.

„Omlouvám se,“ pronesl po několika vteřinách. „Dokážu být lepší.“

Měla podezření, že odkazuje na výkon a ne na chování – což bylo úplně mimo. Ale – sama toto chtěla. Ani si nebyla jistá proč.

Vydechla, najednou celá vyčerpaná. Obrátila se a podívala se mu do očí. „Dobře.“

Rukama sklouzl k jejímu pasu a přitiskl se, až ji polechtal vlasy na tváři. Zachvěla se.

„Zítra,“ pravila, než mohl pokračovat. „Zkusme to zítra.“

Prudce odtáhl hlavu a tváří mu proběhlo podráždění.

„Severusi, jsem teď unavená,“ předběhla ho.

Spustil ruce k bokům a přikývl.

Už nepromluvil ani se nepohnul, když se obrátila a vyklouzla ze dveří.

Na chvíli se zastavila, když je zavřela, a nepřítomně zírala před sebe. Pak se zhluboka nadechla a vydechla, stiskla halenku v ruce.

Byla unavená až do hloubi duše.

Cítila se vyčerpaná cestou kolem pohovky, kuchyní do svého pokoje.

Hlavu měla lehkou a bolestně prázdnou, když se šla osprchovat, převléct a řádně si vyčistit zuby.

Byla vyčerpaná tak, že jí bylo špatně, když se posadila na postel, vyměnila si obvaz na ruce a odměřila dávky lektvarů, které stály na nočním stolku.

Když se konečně zhroutila do peřin, byla příliš unavená, aby usnula.

Ležela v temnotě, přehrávala si večerní události znovu a znovu a poslouchala klepání pokliček na kotlících a rychlé cvakání nože na kuchyňském stole.

Nemohla se rozhodnout – ať už si to přehrála, kolikrát chtěla – nemohla se rozhodnout, jestli by neměla litovat toho, co dělá.

ooOOoo

Když se ráno vzbudila, v žaludku se jí usadil lehkomyslný pocit očekávání. Co když to zase skončí strašně? Co když ne?

Co se stane v obou případech?

Zůstala v pokoji a kontrolovala úkoly, dokud neuslyšela Snapea – Severuse – odejít na snídani. Na pracovní desce uviděla seřazené všechny lektvary, které měla užít po léčbě ohňovými kraby.

Během snídaně se pečlivě vyhýbala pohledu na učitelský stůl.

Den po léčbě se vždy cítila lépe. Tehdy se normálu přiblížila nejvíc.

S každou další dávkou trochu míň, ale pořád lépe než zbytek času.

Den uběhl v bolestné malátnosti.

Očekávání se do večeře plně změnilo do akutní úzkosti. Velké síni se vyhnula, odešla se osprchovat a dlouhý čas strávila převazováním vrstev obvazu přes extra tlustou gázu.

Když uslyšela bouchnout dveře do jejich komnat, žaludek se jí zhoupl, jako by skočila z útesu. Rozhodla se zůstat schovaná v koupelně. Pořád byl podvečer. Nechtěla vypadat jako nějaká zoufalá umírající coura, co se na Snapea vrhá pokaždé, když projde dveřmi.

Čas neprobrali. Může mít práci, eseje k oznámkování nebo lektvary, které potřebují dohled. Po pár minutách váhavě vstala a s úlevou si vzpomněla, že má stoh třeťáckých esejí, které pro něj oznámkovala.

Sebrala je, jako štít je přitiskla k hrudi a vykročila ke dveřím.

Okamžitě vzhlédl od kotlíku.

„Dodělala jsem ty eseje,“ řekla cestou k němu.

Strnule, rezervovaně přikývl.

Žaludek jí poskočil, když svitky odložila na pult. „Máš další… Severusi?“

„Ne.“

Hermiona se s pocitem nemístnosti zastavila. „Dobře.“ Ruce spustila k bokům a sledovala mihotání ohně pod kotlíkem. „Tak mi dej vědět, až budeš hotový.“

Už se chtěla otočit, když plamen zmizel. Severus obešel pracovní stůl a než se mohla nadechnout, zajal její rty a nenasytně ji začal líbat. Rukou ji popadl za pás a tlačil ke dveřím do jeho pokoje.

„Teď?“ podařilo se jí říct, když se otevřely.

„Ano,“ potvrdil do jejích rtů a svalil ji do postele.

Hladově si nad ni klekl. Dlaň jí přitiskl na hrdlo a prsty stočil podél spodní linie čelisti.

Jeho rty pálily a zraňovaly, když jí plenil ústa. Jako by si na ni dělal nárok.

Postupoval dolů po jejím těle, přeskočil prsa a břicho a vysunul jí sukni k bokům. Přitlačil na stehna, aby je rozevřela.

Strohost a nedostatek obřadnosti byl zjevný a zarážející.

Nešlo o důvěrnost.

Něco dokazoval sobě a také jí. Ležela a hleděla na nebesa postele, zatímco prsty přejel po vnitřní straně stehen a v klíně ucítila jeho dech.

V nervech se jí zvedlo vzrušující očekávání.

Hladil jí nahoru a dolů po stehnech, stáhl jí podkolenky. Pak se vrátil k bokům a ruku položil na měkké břicho. Nervózně ho vtáhla. Prsty se zahákl za gumičku kalhotek a svlékl jí je.

V paži jí cukalo, jak se jí zrychlil tep. Zachytila ret mezi zuby a vychutnávala si stezku lehkých polibků na noze. Tělem se jí prohnal žár. Palce se jí zkroutily. Už byla na okraji.

Pak prsty téměř vstoupil dovnitř.

Obličej jí zahořel až po špičky uší. Pokusila se nepředstavovat si jeho kritický výraz, když ji zkoumal, v kleče mezi jejíma nohama a plně oblečený.

Toto nechtěla.

Toto se ani zdaleka neblížilo tomu, co chtěla, o čem snila.

Cítila, jak jejich celý – vztah? – visí na vlásku toho, zda vyvrcholí nebo ne. Jako by to jediné bylo smyslem. Závislé na tom, zda její selhávající tělo zareaguje na něj a jeho vedení jistým způsobem.

Měla mít rozum a nemyslet si, že krátkodobý sexuální vztah jí ulehčí umírání.

Kousla se do rtu, když si beznadějně cosi uvědomila.

Nechtěla sex, ne opravdu. Chtěla jen něco, co v ní občas vyvolá pocit, že život má smysl, zatímco rychle míří k závěru.

Proč si myslela, že pletky se Snapem budou ideální, teď nedokázala vysvětlit ani sama sobě.

Asi proto, že Snape nebyl ani vzdáleně romantický. Byl otrávený a bezpečně emočně nedosažitelný. Nejen jí, nikomu.

Nikdy nepůjde o víc než sex.

Hermiona si uvědomovala, že nemůže soupeřit s mrtvou.

Toto však byla chyba. Severus Snape jí nedá, co ve skutečnosti chtěla. Měl vlastní plány.

Opět se jí palce zkroutily, když rty přejel po hrbolku a ještě víc jí rozevřel stehna.

Napjala se a chystala posadit. Okamžitě ji zastavil ústy v klíně.

Její boky zareagovaly, když ucítila jeho jazyk. Rukama vklouzl pod nohy a kolem boků a pevně je znehybnil.

Jako by do ní udeřil blesk. Nebo možná nákladní vlak. O rozum přišla přímo násilně. Tělo se jí napjalo a záda prohnula, zatímco ji líbal a sál tu nejcitlivější část těla svými nebezpečnými ústy.

S téměř děsivou hbitostí ji vtáhl do mlhy. Škádlil ji a oždiboval. Tvář měl zabořenou mezi jejími stehny, nos tiskl do toho svazku nervů a jazykem ji plenil, jako by ji konzumoval. Pak jej stáhl a nahradil prsty a sál a ona vyvrcholila s roztřeseným výkřikem.

Když si konečně dokázala něčeho všímat, tiskl se na ni celým tělem a líbal ji. Cítila se na jeho jazyku. Srdce jí bolestně bušilo v hrudi, jako by naráželo do žeber. Rukama ji malátně hladil po těle. Prakticky chutnala jeho spokojenost. Halenka se jí rozhrnula, když ústy putoval ke krku a pak ji zuby zachytil za rameno a začal sát.

Zasténala pod ním a on se jí usadil mezi stehny. Cítila ve vlhkém klíně látku jeho hábitu. Přetáhl jí halenku i podprsenku přes hlavu. Byla tak přemožená, že si nebyla jistá, jestli si užívá, co se právě děje, nebo je tím jen odnášena.

Obtočil dlaně kolem jejích prsou, sevřel je a líbal si cestičku až k jejich hrotům. Pak jeden vzal do úst a jazykem jej hladil, až se pod ním začala svíjet.

Snažila se najít knoflíky jeho hábitu, a když prsty nedokázaly zvládnout choulostivý úkol rozepnutí, prostě jen škubla.

„Sundej si to,“ pokynula mu nakonec frustrovaně, když se knoflíky odmítly vzdát. „Sundej si to oblečení.“

Zvedl hlavu a nechápavě na ni zíral.

„Chci se tě dotýkat,“ objasnila důrazně. „Už jsi splnil svůj úkol, teď mě nech dotýkat se tě.“

Posadil se a hleděl na ni s nečitelným výrazem, zatímco začal rozepínat sady malých knoflíčků na hábitu. Hermiona jen ležela a sledovala ho a snažila se popadnout dech. Když začal pracovat na vestě, posadila se a vzala si do parády košili, následujíc jeho prsty. Přitiskla se k němu a přejela rty po hrdle. Ucítila pod nimi jizvy, když mu shrnovala oblečení z ramen.

Napjal se a zastavil prsty, když mu rukou přejela po hrudi. Byl velmi štíhlý. Také zjizvený. Včera si jeho jizev nevšimla.

Odsunul se zpod jejího doteku a upřeně zíral do prázdného kouta pokoje, než dorozepínal knoflíčky vesty.

Hermiona mu vyšplhala do klína a přitiskla se k němu. Objala jej a položila mu hlavu na rameno. Nastala dlouhá pauza, než ucítila, jak se jeho ramena pohnula a ruce zvedly a skončily na jejích nahých zádech.

Zvedla hlavu a políbila jej. Rukama mu přejela po ramenou a přes hrudník a cítila, jak se pod nimi zachvěl, a jak ji stiskl.

Odtáhla se a prozkoumala jeho tvář. „Nikdo se tě nedotýká?“

Černýma očima na ni zíral a pohrdlivě v nich zajiskřilo. „Ne. Nikdo se mě nikdy nechtěl dotknout.“

Vykulila oči. „To je mi líto.“

Rty se mu stočily v začínající odpovědi, ale umlčela jej svými. Líbala jej, až se jí hlava začala točit. Pevně ji objal a přitiskl na postel.

Jednou rukou bloudila po hrudníku a druhou mu zamotala do vlasů. Jejich rty si spolu hrály.

Vychutnávala si, jak na ni reagoval. Jak se napjal, jako by jej její dotek přemáhal, a jak se mu pak s hlubokým zasténáním poddal. Nikdy by Snapea nepovažovala za majetnického, ale držel ji v náručí nenasytně, celé tělo měla v jeho objetí zabalené.

Vstoupil do ní pomalu s tichým zasténáním. Oči měl zavřené, čelo přitisklé k jejímu, když se jejich boky setkaly. Zakňučela pod ním, objala mu ramena a prohnula se v zádech.

Pohyboval se pomalu, dlouhými prsty jí přejížděl po těle. Dotýkal se jí, dokud se pod ním prakticky nechvěla. Srdce jí tepalo tak rychle, že bolest v ruce planula. Realita se ohlásila jako ostří nože.

Přitáhla si jeho ústa a políbila jej. Pohnula boky rychleji, ale měl svůj cíl. V pohybu ustal a rukou vklouzl mezi jejich těla. Prsty jí přejel přes klín a pak stiskl, až se mu pod rukou vzepjala. Hrudník se jí sevřel a dýchání se zkrátilo.

Rána v ruce začala bodat.

Neuvědomila si, jak vyčerpávající je sex.

Nevzpomínala si, že by byl vyčerpávající.

Ale zase, nevzpomínala si ani, že by ji vyčerpávalo lámání fazolek dřímalky nebo zdolávání schodiště, dokud si neuvědomila, že to sotva dokáže.

Polkla a už se chystala mu říct, aby přestal, ale než se k tomu dostala, špičkami prstů jí zavířil kolem přecitlivělého místa a ona bezmocně upadla do dalšího vyvrcholení.

Ochable ležela v doznívající rozkoši, když zavrčel a začal se zase hýbat, tvrději, delšími pohyby, pevně ji stisknul a sám vyvrcholil s hlubokým zasténáním.

Oddělil se od ní okamžitě. Hermiona otevřela oči, napjala se a obrnila a pohlédla na jeho výraz. Nevypadal v rozpacích ani navztekaný. Vypadal samolibě. Padl na postel vedle ní a bylo slyšet, jak se přerývaně nadechuje.

Klesla zpět s úlevou.

Ruku jí nechal chvíli na boku, než se stáhl.

Byl to pokyn k odchodu.

Zavřela oči a ztěžka vydechla.

Pokud to mají opakovat, musí jej požádat o výměnu pokoje. Pod žebry cítila napětí a nemohla ani dýchat.

Cesta do vlastní postele jí připadala neuvěřitelně dlouhá.

Přetočila se na bok a zastavila se. Čekala, až jí srdce přestane tolik tlouct. Kdyby se teď postavila příliš rychle, vidění by se jí rozmazalo, až by zcela oslepla. Podívala se na obvaz na ruce a ten naštěstí nebyl prokrvácený.

Oči se jí začaly zavírat a ona je přinutila otevřít. Nemohla usnout ve Snapeově posteli.

Ani nechtěla přemýšlet o tom, jak hrozné by bylo, kdyby ji vyhodil. Neměla emoční zásoby, aby to přežila.

Byla jí příšerná zima. Cítila na zádech, rukou a nohou husí kůži, která až bolela. Zachvěla se a připravila se posadit.

Přejela nad ní ruka a objevila se deka. Pak na zádech ucítila hřejivou hruď, jak ji Severus jednou rukou objal kolem ramene a přitáhl si ji blíž.

Měla jen tolik síly, aby zaregistrovala vlastní úžas, otočila hlavu a podívala se na něj. Oči měl zavřené, ruku pevně kolem jejích ramen.

Přitiskla se mu k hrudníku.

Zůstane to v jejich komnatách. To bylo jeho jediné pravidlo.

Vzbudila se uprostřed noci, sama. Z kuchyně se linuly zvuky klapání a bublání. Byla příliš unavená, aby pohledala oblečení. Opět usnula.

Vzbudila se, když se vrátil do postele a opět ji pevně objal.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 6. Od: solace - 16.02. 2021
No neviem, či práve po tomto tak veľmi túžila, ale už bolo neskoro cúvnuť. Keby to urobila, asi by to neniesol dobre. Čo sa odohráva v jeho vnútri, môžeme len hádať. Myslím, že by im viac prospelo emocionálne zblíženie, než to fyzické. Ďakujem za preklad.

Re: Kapitola 6. Od: Gift - 12.02. 2021
Kazdou kapitolu si rikam, jak je Hermiona neskutecne statecna a kazdou kapitolu ji musim vic a vic obdivovat. Tentokrat nejen ze pretrpela neco, co se ji muselo velmi dotknout, ale jeste se ji podarilo Severuse skrotit. I kdyz to je vlastne spatne slovo. Jednoduse se ji podarilo na nej mluvit jazykem, kteremu on rozumi a na ktery nevedomky reaguje. Preji ji kazdy, kazdicky spokojeny okamzik, ktery je schopna citit. Snad jich bude v pristich kapitolach jeste par. Mockrat dekuji za tuto emocni kapitolu!

Re: Kapitola 6. Od: TaraFaith - 11.02. 2021
Tohle je tak komplikovaný vztah a pořád nad nimi visí předtucha toho, že to Hermiona nezvládne... a stejně se nemůžu dočkat pokračování.. :D Díky za překlad.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Hermionina nemoc nad nimi visí jak meč, že? Děkuji za komentář, Taro.

Re: Kapitola 6. Od: denice - 11.02. 2021
Je dvojnásob těžké psát komentář k takové kapitole - všechno podstatné už tu bylo vzpomenuto v předchozích příspěvcích a kromě toho ještě je toto příliš ze života, zadírá se hluboko pod kůži. Kouzlily jste se slovy, Lupino a marci, a vyšlo z toho něco nezapomenutelného, dechberoucího. Děkuji.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Moc mě těší, že se líbilo. Že vyvolalo emoce, jak mělo. Děkuji za komentář, denice.

Re: Kapitola 6. Od: zuzule - 11.02. 2021
To zabolelo az v konecich prstu.. Silne emoce. A hlavne ten konec. Dekuju!
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Drásá to, že? Působí to tak reálným dojmem... Díky za komentík, zuzule.

Re: Kapitola 6. Od: tvefisto - 11.02. 2021
Trochu mám strášek, jak to bude pokračovat. Ale i tak, děkuji :D
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
No, veselé to nebude, ale šťastný konec se blíží... Díky za odezvu, tvefisto.

Re: Kapitola 6. Od: sisi - 10.02. 2021
Já fakt nechápu tuhle mužskou touhu předvést se jako nejlepší milovník na světě. Přece, pokud se mají lidi rádi a je jim spolu dobře, je to celkem jedno, jakým způsobem sdílí rozkoš těla. Pokud si vzpomínám, už Shakespeare vklínil mužské chvástání jak do Romea a Julia, tak do Snu Svatojánské noci. Jeho mužské postavy v dramatech se vždy hrdinně vypínaly nad průměrného smrtelníka a měli vlastnické a majetnické projevy ve vztahu, viz Ofelie a Hamlet, Desdemona a Othelo,... Moc děkuji za nádherný večer s touto kapitolou. Po pravdě to bylo tak silné kafe, že jsem nad ní strávila ne 20 minut čtení, ale s přestávkami asi 4 hodiny. Do toho jsem musela zvládnout kde co poklidit, a uklidnit rozjitřelé srdce. Snape byl tak něžný, tak lidský, takového nepotkávám příliš často v žádném žánru ff. Jak psala Jimmi, že další dva roky tu bude asexuální sterilita, tak mě to dnes nejen pohltilo, ale i překvapilo. Taková touha po životě. Hermiona má hodně co dohánět. Nejlépe se pustit do opravování esejí, anebo aby sepsala útlou příručku o tom, jak má vypadat správná esej do hodiny lektvarů, aby student získal maximální možné hodnocení. Moc děkuji za překlad, jsem zvědavá, jak najdou klid a mír její duše pro překročení hranice, a jestli se Hermiona vrátí jako duch do Bradavic, aby dokázala generacím kouzelnické omladiny, že studium je to nejdůležitější v životě, pokud to chcete někam dotáhnout.
Re: Kapitola 6. Od: sisi - 10.02. 2021
Karamba - je to samozřejmě Romeo a Julie, ne Romeus a Julius.. Jsem taková nešika, že jsem se úplně přepsala. Pardon. Sypu si hlavu popelem, nezávisle na začátku postního období, ale kvůli překlepu.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Severus je prostě pedant a chtěl odvést nejlepší výkon. Ale naštěstí celý jejich vztah nezahubil v zárodku a ten může pokračovat. Jinak bychom museli číst o značně nevrlém Mistrovi lektvarů a šťastný konec by byl v nedohlednu... :-) A že nás šťastný konec čeká. Možná Hermionu svým způsobem zachrání láska, uvidíme... Děkuji za koementář, sisi.

Re: Kapitola 6. Od: luisakralickova - 10.02. 2021
Děkuji moc za překlad. Jsem zvědavá na společné ráno, snad už bude jiné.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Třeba ano a nejen ráno a Hermiona konečně zažije radostnější dny. Díky za komentář, luiso.

Re: Kapitola 6. Od: Jimmi - 10.02. 2021
Dala som to na dvakrát, keď ma prvý raz zaskočilo, že prečo toto nie je bloknuté... na druhý raz som len v šoku zízala, že čo sa deje. Neuveriteľný preklad, v tom nie je problém, ale tie pocity a to všetko okolo toho, bože, chudák Hermiona. Neostal z toho vo mne dobrý pocit, je to zvláštne... už aby sme boli na konci, kde to má dobre dopadnúť, pretože toto trápenie triafia príliš blízko cieľa. Ďakujem, opakujem, neuveriteľné
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Je to hodně bolavé téma. Ale je to povídka o boji a vůli k životu tam, kde už jí mnoho nezbývá. Ale štěstí nakonec bude nalezeno. Jen si to prostě musí hrdinové odtrpět a my s nimi. Díky za komentář, Jimmi.

Re: Kapitola 6. Od: Yuki - 10.02. 2021
No... těžko se mi k tomu hledají slova... Celé to bylo takové rozporuplné. Ani nemám radost, že se spolu vyspali, protože... všechny jejich pocity, myšlenky, přijde mi to špatně. Tak strašně špatně. Jak jsem byla nadšená, tak teď se nemůžu zbavit pocitu, že je to celé příšerná chyba, které budou litovat, jakmile si to srovnají v hlavě. Ale děkuju za další část, milé čarodějky, Lupino a marci
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Hlas rozumu napovídá, že to nemusí být dobře, že se spolu vyspali. Že jejich důvody nejsou správné. No, nezbývá než doufat, že se to nějak nakonec vyvrbí dobře... Držme jim pěsti. Díky za komentář, Yuki.

Re: Kapitola 6. Od: margareta - 10.02. 2021
No, chvíli mi při čtení zněla v hlavě ta písnička Michala Prokopa ,Já ti říkal nech mě bejt', než si přece jen uvědomili, že v tom nemůžou jet každý jenom sám za sebe, ale pouze jako jeden. Ale ten první moment, no, směrem k Severusovi to bylo fakt na přeshubu!! Doufám, že s uzdravováním těla se taky postupně u obou dostaví i ozdravění mysli a srdce, vždyť jedno bez druhého by bylo jen živoření! A toho už se jim myslím dostalo určitě dost. Přinejmenším má teď Severus další, a dost podstatný důvod, hledat lék. Moc děkuji za kapitolu! Těším se na pokračování!
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
No, jak to říct a nespoilerovat. Láska je lék, ale není všemocný. Nicméně v jistém smyslu tady opravdu pomůže... Ještě je čekají těžké chvíle, než dojdou ke šťastnému konci. Děkuji za komentář, margareto.

Re: Kapitola 6. Od: kakostka - 10.02. 2021
Teda, to jsou zvraty-)))) jak to popsat? vzrušující, bolavé, zraňující, rajcovní a za chíli tak křehké... a tomu takové ty praktické věci, jako sakra, no jo,rychlejší tep znamená víc bolesti...ach jo a ktomu do noci sekající nůž a bublající kotliky a kurevská zima, jak to že tam má takovou zimu? Lupinko, děkuju, asi to bylo těžký přeložit, klobouk dolů,četlo se to jedna báseň.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
V téhle povídce nemůže jít nic snadno. Hermiona se konečně dočkala sexu. A možná i vztahu. Ale co teď? Zimu tam má proto, že pod těmi vrstvami oblečení by se jinak upekl! :D Jo, tyhle scény nerada překládám, takže když už se do nich pustím, povídka pro mě musí hodně znamenat. Snad se povedlo udělat z toho romantickou záležitost a ne návod, jak na to. Děkuji moc za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 6. Od: lenus - 10.02. 2021
Ja som neuveriteľne šťastná, že konečne čítam poviedku, kde hermiona pri prvom sexe so severusom nemá 4x orgazmus, dokonca on zareagoval úplne severusovsky pedantne :D ale že jej potom dovolil ostať v posteli má potešilo :) ďakujem
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Věděla jsem, že spoustu čtenářek tato scéna potěší. A navíc ta Severusova reakce, že? Je to prostě on! Díky za komentář, lenus.

Re: Kapitola 6. Od: Jacomo - 10.02. 2021
Uff. Tak k tomuhle se mi bude psát komentář těžce... No, zkusím to, snad z toho vyjde něco smysluplného. Hlavně a především oceňuju překladatelskou práci, protože moc dobře vím, co je s těmito scénami práce. Co práce, dřiny. A potěšení z toho vesměs žádné. Ovšem tady je to zvládnuté exkluzivně. Opravdu tleskám. A teď k povídce. Smekám před autorkou, protože dokázala do slov dostat všechny ty rozporuplné Hermioniny pocity. Živočišnou touhu po doteku, strach z bolesti a umírání, vyhladovělou potřebu po sblížení, obyčejné fyzické projevy před, při a po sexu, zmatek v hlavě, frustraci, tvrdohlavost, smutek... a ještě spoustu dalšího. Žádné hup na věc, bylo to skvělé, zítra si to zopakujeme, ale všechno to, co se za dveřmi ložnice opravdu děje. Během čtení jsem cítila, že se navzdory uspokojení Hermiona nedočká spokojenosti - a pak přišel ten konec. Deka a objetí. A to mě porazilo víc než všechny ty věci předtím. Netuším, jestli jsem já dostala do slov ten úžasný pocit, který ve mně kapitola zanechala, tak to zkusím na závěr obyčejně: Děkuju. Opravdu moc děkuju, Lupinko a Marci.
Re: Kapitola 6. Od: Lupina - 11.02. 2021
Jacomo, myslím, že jsi do svého krásného komentáře dostala to, co jsi chtěla. Sepsla jsi mé pocity z prvního čtení, které bych neuměla vyjádřit, i vlastně to, co následovalo při překladu. A jsem hrozně moc ráda, že se překlad povedl a vyvolal ty emoce, které měl. Protože autorka je opravdu skvělá a ví, o čem píše. Toto není nějaký vymyšlený příběh, ale příběh o pravdě. Je tak reálný, až z toho bolí srdce. Moc, moc děkuji za reakci, Jacomo.

Prehľad článkov k tejto téme:

SenLinYu: ( Lupina )16.03. 2021Kapitola 10.
SenLinYu: ( Lupina )03.03. 2021Kapitola 9.
SenLinYu: ( Lupina )24.02. 2021Kapitola 8.
SenLinYu: ( Lupina )17.02. 2021Kapitola 7.
SenLinYu: ( Lupina )10.02. 2021Kapitola 6.
SenLinYu: ( Lupina )03.02. 2021Kapitola 5.
SenLinYu: ( Lupina )26.01. 2021Kapitola 4.
SenLinYu: ( Lupina )20.01. 2021Kapitola 3.
SenLinYu: ( Lupina )13.01. 2021Kapitola 2.
SenLinYu: ( Lupina )09.01. 2021Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )24.12. 2020Úvod