Preklady fanfiction Harryho Pottera

What About Our Points?

https://www.fanfiction.net/s/11805102/1/What-About-Our-Points

Autor: Fairywm

Překlad: denice               Beta: Sevik99

Povolení k překladu: Ano

Drama

Rating: 9+      Kapitola: 1       Slov: 3 834

Shrnutí: Protest proti udělení bodů čtyřem nebelvírům v Harryho prvním ročníku.

Éra: Bradavice

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Fairywm. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Zřeknutí se zodpovědnosti: Nevlastním Harryho.

AP: Díky mé milované betě LadyLini (která prohlédla první verzi) za veškerou její pomoc, aby se vám, mým čtenářům, lépe četlo. Tato verze je betována darrelldeam a alix33. Všechny chyby jsou moje.

Kurzivou psaný text jsou citace z knihy Harry Potter a kámen mudrců, překlad Vlad. Medka, vydal Albatros r. 2000.

PP: Tuhle povídku jsem prostě musela přeložit.

A co naše body?

Zmijozelové jásali a tleskali, právě vyhráli školní pohár. Draco Malfoy vypadal zvlášť samolibě, jako by se o to zasloužil on sám. U ostatních stolů zdvořile tleskali, ale všichni byli zklamaní. Už mnoho let pohár nezískala jiná kolej, jenže s profesory jako Snape se to nikdy nemohlo změnit. Mnozí měli dojem, že pohár je fraška, a už před lety se o něj přestali snažit.

Síň ztichla, když ředitel zvedl ruce.

„Ehm,“ řekl Brumbál. „Na poslední chvíli musím ještě rozdělit pár bodů. Okamžik. Ano…“

„Za prvé – panu Ronaldu Weasleyovi…“

Ron zrudl; vypadal jako ředkvička, která má úpal. „…za nejlepší šachovou partii, jakou Bradavice viděly za dlouhá léta, uděluji Nebelvíru padesát bodů.“

Jásot od nebelvírského stolu málem nadzdvihl očarovaný strop; dokonce i hvězdy nahoře jako by se zachvěly. Slyšeli Percyho, jak říká ostatním prefektům: „To je můj bratr, chápete? Můj nejmladší bratr! Dokázal přejít přes obří šachy profesorky McGonagallové!“

Harry se podivil, jak se to Percy mohl dozvědět. Řekl to Brumbál všem, nebo to Ron vytroubil sám? Slyšel, že ředitel řekl, že o tom ví celá škola, ale co věděli? Byla jim známa každá past, nebo prostě jen to, že on a jeho přátelé zachránili školu? Že čelil Voldemortovi a porazil ho? Že zabil Qiurrella? Podíval se na ostatní stoly, aby viděl, co si o tom myslí.

Někteří studenti kolem sebe vrhali zmatené pohledy. Za co tito prvňáci získávali body? Porušili pravidla. Od kdy se za to v Bradavicích udělovala ocenění? Ach, jistěže slyšeli, co se Harrymu stalo, a byli vděční za to, že zachránil školu, ale nikdy jim nebylo řečeno, jak. O pastech věděli jen proto, že se tím nejmladší Weasley chlubil, ale přesto… spousta lidí z ostatních kolejí je prozkoumala a nástrahami prošla. Určitě by jim měly být také uděleny body.

Někteří studenti se pokoušeli protestovat, jak bylo slyšet na pozadí hluku, který vydával nebelvírský stůl, ale byli přehlušeni. Usadili se, aby si vyslechli, co se Brumbál ještě chystal říct; možná také získají body. Bylo zřejmé, že ředitel věděl, co se v během roku dělo ve třetím patře. Jistě bude spravedlivý.

Protestující byli velmi zklamaní, když znovu promluvil.

„Za druhé – slečně Hermioně Grangerové… za to, že tváří v tvář ohni dokázala použít chladnou logiku, uděluji Nebelvíru padesát bodů.“

Hermiona zabořila tvář do dlaní; Harry ji velice podezříval, že pláče. U nebelvírského stolu byli všichni bez sebe radostí – rázem měli o sto bodů víc!

Opět bylo matoucí, o které z pastí mluvil. Ty, které vyžadovaly logiku a jasnou mysl, byly dvě. Šlo o ďáblovo osidlo, nebo hádanku s ohněm a lektvary? Nevěděli, jestli byla oceněná za jednu či za obě; tak či tak, oni prošli oběma. Kde byly jejich body? Protestující se snažili překřičet hluk, ale zase se jim to nepovedlo.

Brumbál opět mlčky zvedl ruce. „Za třetí – panu Harrymu Potterovi…“ řekl Brumbál. V místnosti se rozhostilo hluboké ticho, „…za pevné nervy a mimořádnou odvahu uděluji Nebelvíru šedesát bodů.“

Proti tomu se ozvalo jen pár protestujících hlasů. Nevyžadovalo projít kolem psa a přes pasti mimořádnou odvahu? Nepotřebovali jste na boj s trollem pevné nervy? Celé uspořádání tam dole chtělo odvahu. A sami se dostali s důvtipem tak daleko, jak mohli. Ach, věděli, že si Harry ty body zasloužil, i když vůbec netušili, čemu čelil. To věděl jen Brumbál, a ten o tom nemluvil.

Síní zaburácel ohlušující řev. Těm, kteří stačili sčítat, zatímco hulákali do ochraptění, bylo jasné, že Nebelvír teď má čtyři sta sedmdesát dva bodů – přesně tolik jako Zmijozel. Boj o školní pohár byl v tu chvíli nerozhodný – kéž by Brumbál dal Harrymu jen o jediný bod víc!

Brumbál zdvihl ruku a v síni po chvíli zavládlo ticho. „Jsou různé druhy statečnosti,“ pronesl Brumbál s úsměvem. „Potřebujeme hodně statečnosti, abychom se postavili svým nepřátelům, stejně tolik ale i k tomu, abychom se postavili svým přátelům. Uděluji tudíž deset bodů panu Nevillu Longbottomovi.“

Pokud by v tu chvíli někdo stál venku před Velkou síní, mohl by si myslet, že uvnitř něco vybuchlo; tak hlasitý byl povyk, jenž zazněl od nebelvírského stolu. Nemluvě o všech protestujících hlasech, které se snažily, aby je bylo slyšet.

Harry, Ron i Hermiona vstali, křičeli a jásali, zatímco Neville zbledl jako stěna a zmizel pod hromadou studentů, kteří ho objímali. Až dosud nikdy nezískal pro Nebelvír ani jediný bod. Harry, i když dosud nepřestal hlasitě jásat, žďuchl Rona do žeber a ukazoval mu na Malfoye, který by se netvářil ohromeněji a zděšeněji, ani kdyby vůči němu někdo použil zaklínadlo pro Úplné spoutání.

„Což znamená,“ křikl Brumbál do bouřlivého potlesku, poněvadž i studenti z Havraspáru a z Mrzimoru oslavovali porážku Zmijozelu, „že musíme poněkud změnit výzdobu.“

„Počkejte ještě chvíli, já protestuji!“ vykřikl sedmák z Havraspáru a vyskočil na nohy. I mnoho dalších hněvivě křičelo. Jejich hlasy se rozléhaly v náhle ztichlé síni.

Profesoři si vyměňovali pohledy a usmívali se, tedy, Snape se ušklíbal a Kratiknot vyhlížel zvlášť samolibě.

Harry a jeho přátelé se na protestující dívali s obavami. Mysleli si, že tou smrtící pastí prošli jako jediní. Vydali se tihle kluci a holky také tam dolů? Harry si dělal starosti, že někteří z nich mohli potkat Quirrella-Voldemorta. Posedlý profesor by je zabil.

Brumbál na ně zmateně hleděl. Proč by někdo měl protestovat? Což jeho slovo nebylo v Bradavicích zákonem? „Nevěříš, že si tyto statečné děti zasloužily body tak, jak jsem je udělil?“ zeptal se stařec a díval se nad brýlemi tím zklamaným dědečkovským pohledem, kterým, jak doufal, mladíka zastraší.

„Ne, tak to není,“ potřásl mladík hlavou. „Myslím, že si je zaslouží, zvlášť Potter. Ale co my všichni ostatní, kteří jsme prošli skrz pasti?“ zeptal se a mávl rukou ke všem stolům, u kterých souhlasně přikyvovalo mnoho hlav. „Myslím, že to nebylo poprvé, co student splnil váš test. My jsme si jen mysleli, že těm, kdo prošli, udělíte ocenění na konci roku. Stejně jako jste ho teď dal jim,“ řekl a ukázal na čtyři nebelvíry. „Upřímně řečeno, nemůžete si myslet, že byli jediní. A co naše body?“ vzdorně si založil ruce a podíval se na ředitele, jako by ho vyzýval, aby měl jiný názor.

Brumbálovi poněkud pohasly jiskry v očích, ale Filius Kratiknot plně souhlasil. Nenáviděl, když ředitel takto zvýhodňoval hrdinského chlapce a jeho přátele. Ten muž pořád žvanil o tom, jak by neměli dávat záminky pro pomluvy a nenávist mezi studenty, a pak provede tohle. No, profesor formulí se s tím už nechtěl smiřovat.

„Souhlasím,“ prohlásil, když si stoupl na židli, aby ho bylo vidět. „Pokud se chystáte odměnit tyto čtyři za porušení pravidel, musíte odměnit každého, kdo pastmi prošel.“ Málem si dupl, ale na poslední chvíli se zastavil.

„Ano, přesně tak,“ potvrdila Pomona Prýtová a také vstala. I ji unavovalo zvýhodňování, které Brumbál a Snape ve škole soustavně předváděli. „I když neomlouvám porušování pravidel, souhlasím s tím, že jestli za to hodláte dávat body, musí to být plošné.“ Pevně přikývla a probodla starce očima. Rozhodně jí šlo o tvrdou práci a poctivost. Pokud se těmto drahým malým dětem dostalo odměny, museli ji dostat i všichni ti, kteří rovněž uspěli, dokud k tomu měla ona co říct.

Dokonce i Minerva McGonagallová a Severus Snape souhlasili, zejména Snape, protože si vždycky myslel, že Potter je rozmazlený spratek, který by měl být za nestoudné porušování pravidel vyloučen, a ne odměňován body. Nicméně chtěl tomu klukovi s hrdinským komplexem ukázat, kde je jeho místo, a pokud to musel udělat přidělením bodů ostatním, tak ať.

Když Brumbál viděl, že ho přehlasovali, povzdechl si. „Výborně. Budeme hlasovat a každý, kdo udělal to, co tito čtyři, bude oceněn stejným počtem bodů.“ V nitru byl nasupený, protože jeho okamžik slávy zničil sedmnáctiletý student.

Křik nebelvírů přehlušoval jásavý souhlas u ostatních stolů. Vyhráli, tak proč by měli ostatní protestovat? Přinejmenším nevyhrál Zmijozel! Další koleje by z toho měly mít radost. Někteří, jako Fred a George Weasleyovi, se bavili vývojem událostí.

Kratiknot mlčky zvedl ruce. „Začneme mou kolejí. Havrani, zvedněte ruce, kdo jste přišli k jednotlivým pastem a řekněte nám, jestli jste je překonali. První byl Kerberos; když vás vyzvu, řeknete mi, jak jste prošli, a dostanete stejný počet bodů jako čtyři nebelvíři.“

Pět studentů zvedlo ruce a Kratiknot ukázal na sedmáka, který protestoval nejhlasitěji. „Vy, pane Stewarte, jak jste prošel kolem psa?“ zeptal se a v duchu poskakoval radostí, že tolik studentů z jeho koleje bylo tak chytrých, aby test zvládli.

Student teď vypadal sebejistě, když věděl, že nebude mít potíže. „Každý mudlorozený, který studoval literaturu, by měl vědět, cituji: ‚V Aeneidě byl Kerberos zneškodněn podáním medových koláčů s narkotikem, a Orfeus toho tvora uspal hudbou.‘* Hrál jsem na flétnu a ukolébal ho ke spánku,“ řekl hrdě.

Kratiknot si uvědomil, že když se bude ptát každého jednotlivce, stráví tím celý den, a tak řekl čtyřem zbývajícím: „Zvedněte ruce, pokud jste použili hudbu.“ Tři zvedli ruce. „Výborně, protože pan Weasley získal padesát bodů za absolvování šachové hry, dostane Havraspár dvě stě padesát za to, že prošel přes Kerbera.“

Každý z profesorů se zeptal, spočítal to a výsledek byl: Havraspár získal dvě stě padesát, Mrzimor sto, Zmijozel dvě stě a Nebelvír sto padesát bodů, ale trio se nepočítalo, protože Chloupek už spal.

Profesorka Prýtová promluvila o další nástraze, která byla její. „Nuže, studenti u mého stolu, zvedněte ruku, pokud jste se dostali přes ďáblovo osidlo.“ Přihlásili se dva. „Slečno Jarvisová, prosím, řekněte nám, jak jste to udělala.“

Dívka z pátého ročníku vypadala trochu nervózně. „No, to bylo snadné, že? Chci říct, že jsme se v prvním ročníku učili, jak tuto rostlinu zneškodnit. Stačí malý ohýnek a ona se stáhne a nechá vás projít – nebo zůstaňte klidně stát a nic vám neudělá, že? Udělala jsem ohýnek a prošla skrz.“ Druhý student přikývl, že udělal totéž.

Prýtová byla na své studenty hrdá; bylo vidět, že jejímu předmětu věnují pozornost. Říkala Brumbálovi, že tato konkrétní rostlina je příliš slabá na to, aby cokoli chránila, ale neposlouchal ji. „Výborně,“ pochválila je. „Tak se podívejme… protože udělujeme padesát bodů za překonání pasti, bude to sto bodů pro Mrzimor. Teď zvednou ruce ti od ostatních stolů, kdo použili oheň.“

Nakonec měl Zmijozel čtyři studenty, kteří vyvolali oheň, a žádného, kdo by zůstal klidně stát, Havraspár tři za oheň a dva klidné, Nebelvír tři za oheň a Hermionu, ale ona už dostala padesát bodů za to, že si zachovala chladnou hlavu, takže třem přidali za oheň a jednomu za klid. To bylo Zmijozelu dvě stě, Havraspáru dvě stě padesát, Nebelvíru dvě stě a Mrzimoru sto bodů.

Kratiknot se znovu ujal slova, protože teď přišla na řadu jeho nástraha. „Nu, kdo se dostal přes klíče? Nepotřebujeme vědět jak, byla tam jen jedna možnost.“ Ve skutečnosti byl na toto kouzelné dílo velmi hrdý, i když byl proti, aby košťata zůstala v místnosti. Ale stejně jako u ostatních profesorů na jeho varování nebylo dbáno.

Ti samí studenti zvedli ruce, mezi nimi Harry, když ho Hermiona pošťouchla. Přidalo se tedy stejné množství bodů, jen Nebelvíru víc, za Harryho příspěvek.

McGonagallová zamračeně hleděla na svůj stůl. Fair play schvalovala, ale s porušováním pravidel nesouhlasila. „No, pojďme na to. Kdo se dostal přes šachy?“ Tři zvednuté ruce. Sevřela rty, když si všimla, že dvě z nich patřily dvojčatům Weasleyovým. „Pane Georgi Weasley, vysvětlete mi, jak to, že za každou past se hlásil jen jeden z vás, ale teď zvedáte ruce oba.“ Stiskla rty tak pevně, že téměř zmizely. Nebyla ráda, že se skrz její tak dobře připravenou nástrahu dalo snadno projít. Už dlouho měla nepříjemný pocit, že někdo vyřadil zvláštní opatření, která k ní přidala. Nikdo by ten úkol neměl dokončit bez vážného zranění. Přesto však nikdo ze studentů, kteří zvedli ruce, po něm neměl ani známku.

„No, paní profesorko, Fred věděl, jak uspat psa, a já jsem nás dostal skrz rostlinu a taky jsem chytal klíč, ale šachy jsme museli hrát oba. Kdybyste někdy hrála s naším bratrem Ronem, věděla byste, že jediný způsob, jak ho porazit, je spojit se. Takže jsme v tom měli spoustu tréninku,“ zářivě se usmál George. Byl nesmírně šťastný, že je taky jednou ocenili za porušování pravidel.

„Výborně,“ odfrkla si a založila si ruce, „jakkoli mě to mrzí, sto padesát bodů Nebelvíru.“ Sedla si, pohodlně se opřela a nechala zbytek tohoto fiaska hrát bez ní.

Sečtené body byly opět uděleny, Havraspár jich dostal dvě stě padesát, Zmijozel sto padesát, Mrzimor sto a Nebelvír sto padesát.

Tentokrát se ptal Brumbál. „Kdo a jak porazil trolla?“

Nechtěl ukončit rok tímto způsobem. Chtěl, aby Harry pocítil váhu ocenění. Pokoušel se zvednout chlapce na piedestal, protože věděl, jak snadno ho z něj bude moct srazit. Vždyť hoch musel být pokorný a k tomu nic nesloužilo lépe, než pád z výsluní slávy.

Věděl, že pastmi prošli i jiní, ale nemyslel si, že by se mu někdo postavil. Koneckonců zákon byl on. Tohle připustil z jediného důvodu, nechtěl, aby si budoucí politici mysleli, že dovoluje zvýhodňování. Kdyby došlo k válce, potřeboval, aby byli na jeho straně. „Zmijozelové, jste na řadě. Pane Flinte, jak jste porazil trolla?“ Vybral si ho v naději, že bude moct odečíst body za temnou magii.

Marcus se napřímil a řekl: „No, pane, trollové se bojí ohně. Jednoduše jsem vykouzlil pochodeň a držel ji před sebou, a pak jsem kolem něj bez potíží prošel.“ Studenti, kteří se přes trolla nedostali, zasténali, protože nepomysleli na něco tak snadného.

Skóre tedy bylo následující: pět havraspárů získalo dvě stě padesát, jen jeden mrzimor prošel, takže padesát, tři zmijozelové sto padesát, a Nebelvíru sto bodů, pouze za dvojčata Weasleyova.  Naše trio nic, neboť troll už byl zneškodněn.

A nyní přišla řada na poslední hádanku. Snape vstal a na shromážděné se ušklíbl. Zdálo se, že bude muset udělit body studentům, kteří nejsou z jeho koleje. To skoro bolelo, ale kdyby to neudělal, ostatní profesoři by se proti němu postavili, a tomu se chtěl vyhnout. „Ne že bych si myslel, že by to mnoho z vás, dutých hlav, dokázalo, ale zvedněte ruce, kdo se dostal přes lektvarový hlavolam. Opravdu mě nezajímá, jak jste to dokázali. Jsem si jistý, že pokud jste to zvládli, podváděli jste. Je však nutné udělit body,“ řekl odmítavě. Síní se rozléhal jeho hedvábný hlas a na tváři měl obvyklý úšklebek.

Ve výsledku tedy pět havraspárů získalo dvě stě padesát bodů, jeden mrzimor padesát, dva zmijozelové sto, totéž dva nebelvíři plus Hermiona, která přidala dalších padesát.

Havraspáři se dostali na vrchol; sečetli si to a konečně, po tolika letech útisku a do očí bijícího Snapeova a Brumbálova zvýhodňování, získali pohár.

Prýtová mlčky zvedla ruce. Přestože cítila, že už na tom nezáleží, stejně chtěla, aby tyto poslední body byly uděleny. „Takže teď, i když vím, že se radujete, havraspáři, je třeba udělit ještě jednu skupinu bodů.“

Všichni se trochu zmateně posadili. O jakých bodech to mluvila?

„Všichni, kdo se postavili svým přátelům a snažili se jim zabránit, aby se vydali na tuto pošetilou výpravu, zvedněte prosím ruce,“ řekla profesorka bylinkářství pobaveně, tohle byly body, s jejichž udělením souhlasila.

Mnoho studentů se nechtělo takhle předvádět. Hodně z těch, kteří mluvili předtím, je přimělo zvednout ruce a byly jim přiděleny body.

Součet tedy byl: šest havraspárů šedesát bodů, deset mrzimorů sto, dva zmijozelové dvacet; kromě Nevilla se v jeho koleji nikdo svým přátelům nepostavil, ale on své body už dostal, takže Nebelvír nic.

Brumbál vstal a zvedl ruce, aby síň umlčel. „Nyní, jak vidíte na počítadlech, si stojíme takto: na čtvrtém místě Mrzimor s osmi sty dvěma body, na třetím Zmijozel s tisícem třemi sty čtyřiceti dvěma body, druhé místo patří Nebelvíru s tisícem pěti sty osmdesáti dvěma body a samozřejmě, na prvním místě stojí Havraspár s tisícem devíti sty osmdesáti šesti body. Skvělá práce, Havraspáre!“

Hluk byl znovu slyšet až do Prasinek, všichni chtěli vykřičet své nadšení. Tleskalo se a jásalo u všech stolů; Nebelvír tleskal, protože Zmijozel nevyhrál, Zmijozel tleskal proto, že Nebelvír prohrál; Mrzimor jásal kvůli fair play a Havraspár proto, že vyhrál.

Ředitel tleskal a čekal, až jásání opadne. „Chtěl bych zdůraznit, že v budoucnu za porušování pravidel body udělovány nebudou,“ prohlásil a přes brýle se podíval na každý stůl. „I když chápu, proč se to dnes muselo udělat. Předpokládám, že jsme dnes udělili největší počet kolejních bodů najednou za více než sto let. Všichni jste si vedli výborně. A teď změníme barvy,“ prohlásil velkoryse, sepjal ruce, pak je doširoka rozpřáhl a praporce se změnily na modré a bronzové s vyobrazením orla.

Toho roku většina studentů odjížděla s dobrým pocitem a s radostí z toho, jak vše nakonec dopadlo. Dokonce i Zlaté trio souhlasilo s tím, co se stalo, i když s Ronem si o tom museli promluvit. Harry nesnášel být středem pozornosti a byl opravdu vděčný sedmákovi z Havraspáru, že mu tuhle tíhu sňal z ramen. Dokonce ho vyhledal ve vlaku a osobně mu poděkoval.

Chlapec ho jen poplácal po zádech a řekl: „Bylo to správné. Někdy musíš udělat to, co je správné, místo toho, co je snadné. Pamatuj si to, Pottere, a v životě dojdeš daleko.“ Pak se obrátil a šel dál, za sebou nechal zmateného prvňáka.

Když mu ta věta byla po letech opakována, měl Harry dojem, že se slovy toho mladíka měl celou dobu řídit. Možná by se nedostal do tolika problémů.

Ale to už je jiný příběh.

*zdroj Wikipedie

AP: Připadá mi velmi podivné, že Zlaté trio v Harryho prvním ročníku jako jediné prošlo pastmi. Nemůžete říct škole plné dětí a dospívajících, aby někam nešli, a očekávat, že poslechnou. Mnoho fanfikcí na to upozorňuje, ale nikdo se tím nezabývá podrobněji. Možná dvě, které jsem četla, ale většinou je to jen zmíněno a pak zapomenuto. Také mi přijde hodně divné, že nikdo z ostatních studentů neprotestoval, když za to trio dostalo body. Jsem si dost jistá, že Weasleyova dvojčata se dostala přes všechny nástrahy; byli to zatracení géniové. Také věřím, že kámen byl do zrcadla umístěn až na konci roku. A nemluvím o tom, že Neville dostal body za to, že se postavil svým přátelům. Vsadím se, že se to stalo ve všech kolejích, když na ty pasti došlo.

A teď – moje matematika nestojí za nic, i když používám kalkulačku, takže jestli jsem v tom nadělala zmatek, klidně na to upozorněte.

Když jsem příběh poprvé publikovala, dostala jsem mnoho protichůdných komentářů. Někteří čtenáři byli úplně na mé straně, jiní tvrdili, že poté, co by kdokoli spatřil trojhlavého psa, nepokusil by se pasti překonat; další pořád zdůrazňovali, že body si nezasloužil nikdo, protože jen Harry a jeho přátelé zachránili školu. Ať je to jak chce, mám dojem, že mnoho lidí zkusilo projít přes tyto překážky a že si zasloužili body, které získali Hermiona, Ron a Neville. Zatímco JEDINÝ prvňák, který si zasloužil body za to, že školu zachránil a přitom kvůli tomu málem zemřel, byl Harry. To je můj názor a toho se držím.

PP: Jestli se vám chce, klidně si body přepočítejte – přiznám se, že jsem to neudělala a dělat nemíním :-)