Preklady fanfiction Harryho Pottera

Harry odešel a nečekal na Dracovu odpověď. Boty se mu bořily do písku a tím mu chůzi dost ztěžovaly. Sundal si je tedy spolu s košilí a prostě je nechal ležet. Okamžitě pocítil úlevu, a tak ještě proměnil své kalhoty na kraťasy. Když se ohlédl, zaznamenal, že Draco stojí pořád tam, kde jej zanechal, a sleduje Harryho s rukama v bocích.

Útes se zblízka jevil dost nebezpečně. Byl hodně příkrý a nenabízel moc úchytů pro ruce nebo nohy. Harry o prázdninách slézal pár skal, ale nikdy takhle bez jištění. Zaclonil si oči a hledal úchyt, co by se mohl stát počátkem jeho stoupání. Chvíli chodil podél a přemýšlel, zdali nevymyslí lepší start k prozkoumávání ostrova, ale pak to zavrhl. Lezení mu pomůže zbavit se alespoň části vzteku, který jej sžíral.

Umístil chodidlo do štěrbiny, natáhl ruku a přitáhl se k útesu. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že se měl porozhlédnout po nějaké bezpečnější cestě nahoru. Jak se slunce opíralo o tmavý povrch skály, byla horká na dotek a jeho ruce byly hned pořezané a odřené po natahování se a zvedání vlastní váhy. Harry sebou škubl, když stoupl na ostrý kus skály a celou nohou mu projela bolest. Skousl zuby; neměl jinou možnost než pokračovat v lezení.

Blízko vrcholu zaklel, když vzhlédl a uvědomil si, že okraj útesu má větší převis, než si myslel. Bez lana a karabiny bude nemožné jej překonat. Pot mu stékal do očí a on rychle hledal jinou cestu nahoru. Svaly na ramenou protestovaly, když se snažil udržet a balancoval na úzké římse.

Pěkný výčnělek se nabízel pár stop po jeho pravici; mohl by mu poskytnout potřebnou oporu pro překonání převisu. Harry přesunul váhu a ignoroval bolest vystřelující z poraněné nohy. Z čela mu kapal pot, a tak jej přitáhl k natažené paži, aby jej otřel. Zoufale si povzdechl, docházely mu síly. Vyzkoušel stabilitu chytu, a když se ani nepohnul, přesunul levou ruku, aby podpořil svoji rovnováhu. Poprvé od začátku výstupu měl pocit jistoty a trochu se uvolnil, aby nabral dech.

Výčnělek se uvolnil.

Harry se rychle chytil malého keříku, zatímco zrádný kámen padal dolů. Visel na levé ruce a cítil ozvěnu padajícího kusu skály, jako by to byl on sám. Odvrátil hlavu a nohou šátral po něčem, co by uneslo jeho váhu. Uslyšel lupnutí a jakoby zpomaleně sledoval, jak se keřík trhá ze štěrbiny, hlína a suť mu padá do očí, a pak padal i on.

Vzduch mu ovíval tvář, padal nazad a viděl záblesky modrého nebe a černého písku. Natáhl ruce, když se zem přibližovala, aby alespoň trochu ztlumil svůj pád. Zavřel oči v očekávání nárazu.

Ten však nepřišel.

Harry otevřel oči a zjistil, že hledí na černý písek dvě stopy pod sebou. Cítil závan magie, to jak překážkové kouzlo přerušilo jeho pád.

Draco.

Další záblesk kouzla a Harry cítil, jak přistává do písku obličejem napřed. Přetočil se na záda a u toho prskal písek na všechny strany. Zíral na azurové nebe, přičemž mu srdce bušilo z hovoru, který zajisté bude následovat.

„Ty jsi prostě zasraný sobecký spratek.“ Dracova tvář se objevila nad jeho a zablokovala slunce i nebe. Měl ruce v bok a zíral dolů na Harryho. Harry zaznamenal, jakkoliv to bylo nepatřičné, že Draco si přeměnil svetr i kalhoty na šortky a košili s krátkým rukávem.

Jelikož nechtěl být v nevýhodě, Harry se s námahou posadil. Celé tělo se třáslo vypětím z výstupu a šokem z pádu. Lapal po dechu, až se rozkašlal.

„Máš představu, co by se stalo se mnou, kdyby Zázračný chlapec zemřel při pádu v přítomnosti svého exmanžela?“

„Tak to se omlouvám, mrzelo by mě, kdyby ti má smrt způsobila nějaké obstrukce,“ zachraplal Harry. Cítil, jak mu stéká pot po čele, a setřel jej. Když se podíval na ruku, s překvapením zjistil, že pot je smíchán s něčím červeným.

„Podívej se na sebe. Jsi zasraně nechutný.“

„No, podle tebe jsem takový byl vždy,“ podíval se Harry na krvácející chodidlo a ruce, „prostě běž pryč, Draco,“ vydechl unaveně. Byl příliš vyčerpaný, než aby měl chuť bojovat, navíc se cítil jako emoční a psychická troska. Slyšel křupání písku pod chodidlem, a tak zvedl hlavu a sledoval, jak Draco odchází.

Pomyslel si, že na pohled, jak od něj Draco odchází, by už měl být zvyklý, a padl zpět do písku. Natočil hlavu a rozhlížel se po vodě. Byl hrozně vyčerpaný z horka i z výstupu. Voda představovala lákavé osvěžení, ale byla dvacet stop daleko. Harry zavřel oči; potrvá pár minut, než se přestane cítit jako pod vlivem Cruciatu.

Ucítil šťouchnutí a spatřil Draca, jak pokleká vedle něj se soustředěným výrazem. Uchopil Harryho ruku, otočil ji a zamračil se nad řeznými ránami. „Co to děláš?“ vykřikl Harry, když si sedal, a vytrhl ji.

„Léčím idiotského spratka, který si myslí, že je nesmrtelný sedmnáctiletý hošík, ale ve skutečnosti je velmi smrtelný skoro čtyřicetiletý chlap,“ odsekl Draco a škubnul Harryho rukou zase zpět. Tentokrát Harry neprotestoval a sledoval, jak Draco dává jeho ruku do pořádku a vyndává přitom z kufříku jednu ampulku za druhou. Z toho samého, co mu Harry dal na jejich první společné Vánoce.

Draco si pevně přidržel Harryho ruku a vyndal korek z ampulky pomocí zubů, pak jej vyplivl a opatrně začal kapat průzračnou tekutinu na paži. Kapky se zachvěly, když přistály na kůži, a Harry sledoval, jak se samy rozeběhly ke špinavým a krvavým místům na jeho ruce a postupně se stávaly neprůhlednými. „Drž pořádně,“ štěkl Draco a stiskl jej pevněji, „mám toho málo.“

„Co to je?“ podivil se Harry, když sledoval kapky, které čistily jeho dlaň přímo pod jeho očima.

„Čistič,“[1] odvětil Draco a natáhl se po další ampulce. Opatrně natočil Harryho ruku, aby nepřišla nazmar ani kapka lektvaru, který znenadání zfialověl a ztrojnásobil objem.

„Tvůj vynález?“ zeptal se Harry zcela fascinován tekutinou. I po všech těch letech v kouzelnickém světě žasl, co vše magie dokáže. Jeho ruka byla pořád pořezaná, ale byla úplně čistá i od pikočásteček písku, které předtím vnikly do ran.

Draco krátce přikývl a zvedl další ampulku. Harry ucítil známou vůni esence z třemdavy. Draco opatrně odkápl tři kapky. Hnědá tekutina spadla na ránu a začala ji hojit.

Harry sledoval jeho obličej i při léčení druhé ruky. Dracovy oči se soustředily na podávání lektvarů a zamračily se na dvě kapky, které stekly z Harryho ruky a ztratily se v písku. Při práci zatínal zuby a Harry si nebyl jistý, zdali to je ze vzteku, protože pomáhá Harrymu, nebo kvůli situaci, v níž jsou.

„Draco,“ šeptl, neboť jej nechtěl vylekat. Draco zvedl oči od čističe a podíval se Harrymu do očí poprvé od té doby, co ho zachránil. „Děkuji ti za, ehm, záchranu před pádem a ochotu dát mě do pořádku.“

„Těžko bych tě mohl zachránit před zlomením vazu a pak ti nechat hnisat rány a nechat tě vykrvácet,“ odvětil Draco krátce. „Otoč se, musím ti spravit nohu.“

Harry si otřel pot z čela, když se otáčel na břicho: „Jak to, že se v tomhle vedru nepotíš?“

„Vedru? Raději mi ani neříkej, že jsi na sebe neseslal ochranné kouzlo.“

„Cože? Ach. Já zapomněl,“ uvědomil si Harry a v tom okamžiku Draco seslal kouzlo a jej ovanul chladivý pocit. Než mohl Dracovi poděkovat, zasáhlo jej bodavé kouzlo přímo do pozadí. Okamžitě se otočil, aby inkriminované místo zakryl. „Tohle jsi fakt nemusel dělat.“

„Je naprosto zarážející, že jsi dokázal přežít tak dlouho, Pottere.“ Draco se sklonil a natočil mu hlavu na jednu stranu, pak na druhou. „Vypadá to, že ses vyhnul úpalu i úžehu. Máš vůbec představu, jak je tady slunce ostré?“

„Ve skutečnosti ne. Ale vypadá to, že ostřejší než v Anglii,“ odpověděl, hlas se mu mírně zachvěl pod Dracovým dotykem. Úlevu, když Dracovy prsty opustily jeho tvář, vystřídalo napětí, když Draco uchopil jeho levou nohu a začal ji oprašovat od písku. Harry zasténal, když cítil své tělo reagovat na dotek a okamžitě se to snažil potlačit. Vzpomínka na Dracovu masáž chodidel nebyla něčím, co právě teď potřeboval. Nepatrné zaváhání v Dracových rukách při oprašování mu prozradilo, že mu jeho reakce neunikla.

„Ohni nohu, potřebuji vidět plosku,“ nařídil Draco a uchopil Harryho chodidlo. Harry mu vyhověl a pak zaslechl, jak si Draco mumlá pod nosem.

„Co se děje?“

„Máš velké úlomky sutě v ránách a čistič to nedokáže odstranit. Musím je vyndat rukou a nemám pinzetu.“

„Já mám v pohotovostní krabičce,“ nabídl Harry, „ale neboj se, jsem si jistý-“

Harry se zasekl, když vzhlédl a viděl Draca, jak rázuje po pláži, aby z jeho hábitu krabičku vytáhl. Zabralo mu pět minut, než ji našel a zase se vrátil. Blonďaté vlasy rozfoukal slabý větřík a ostré rysy obkreslovalo slunce. S jemnými stopami vrásek kolem očí a dospělostí, která se mu zrcadlila v očích, si Harry uvědomil, o kolik je Draco přitažlivější, než když byli manželé.

„Mohl ses zmínit, že máš pohotovostní krabičku,“ vypálil Draco, když si sedal vedle Harryho a ne příliš něžně mu naznačil, ať si lehne na zem.

Harry se podrobil jeho povelu a přetočil se na břicho. „Nemyslel jsem na to,“ odpověděl, zatímco si Draco mumlal něco o idiotech z Nebelvíru. Harry pohlédl na své vyléčené ruce; jediné, co zůstalo, byly tenké růžové stopy. „Měl ses stát léčitelem.“

„Neopovažuj se o tom zase začínat,“ varoval jej Draco.

„Měl jsi na ně víc zatlačit,“ Harry se ohlédl přes rameno na Draca, který seděl před jeho nohama a měl jeho chodidlo v klíně. „Udělali chybu, když tě nevzali do přípravného programu.“

Před jejich manželstvím, když byli ještě přátelé, se Draco třikrát ucházel o tréninkový program léčitelů Sv. Munga. Měl nejvyšší skóre ze všech vstupních zkoušek, a stejně byla přihláška zamítnuta. Opakovaně bylo prohlášeno, ať Draco napíše stížnost nebo ať se přihlásí do jiného programu.

„Bylo správné, že mě nevzali. Zbylo místo pro osobu, která měla šanci opravdu se stát léčitelem.“

„To je hlou-“

„Pottere, žádný příčetný kouzelník či kouzelnice v Británii by nenechal smrtijeda, aby je léčil.“

„Já ano. Vlastně, zrovna teď tě nechávám léčit mě,“ zašklebil se Harry a ohlédl se na Draca.

Draco obrátil oči v sloup: „No, jenže ty nejsi příčetný.“ Zmáčkl jeho nohu. „A je mi opravdovým potěšením ti říct, že tohle bude bolet,“ prohlásil, sklonil hlavu a začal dlabat špínu z ran.

Hary zakňučel, když Draco vedl pinzetu ranami. „Au! Co takhle znecitlivující lektvar?“

„Promiň, ale lektvar proti bolesti ve tvé krabičce je starý a já jsem zřejmě všechen vypotřeboval. Přestaň se hýbat.“

„Ale jistěže vypotřeboval,“ zatnul zuby Harry, když Draco vyndával další kámen.

Uteklo dalších patnáct minut, než Draco vyčistil obě Harryho nohy a prohlásil jej natolik zdravým, aby si mohl najít jiný způsob, jak se zabít. Nato se Draco otočil a schoval si všechny ampulky do kufříku s lektvary.

Harry se postavil a oprášil ze sebe písek. Jak si oprašoval hrudník a břicho, zaznamenal, že Dracovy oči sledují každý pohyb jeho rukou. Nevědomky se mu sevřel žaludek, ale pokračoval s oprašováním ramen jako by nic. Harry věděl, že není v perfektní formě, ale na svůj věk nevypadal vůbec špatně.

„Musíme se ale odsud hnout, jestli se tady chceme pořádně porozhlédnout,“ pronesl Harry, zaclonil si oči proti slunci a zadíval se na útes. Dracovo rameno se dotklo Harryho, když se postavil vedle něj. Rozhlédl se, ne směrem k útesu, ale k džungli, co se táhla od jeho úpatí podél celé pláže.

„Možná, než se do toho vrhnout po hlavě jako Nebelvíři, bychom se mohli porozhlédnout kolem, zda neobjevíme jednodušší cestu přes džungli,“ ušklíbl se Draco a šel směrem ke stromům. Kolem palem nebyl moc velký podrost, písek pravděpodobně nedal šanci mnoha druhům listnatých dřevin, ale jak Draco postupoval hlouběji, žádná stezka se neobjevovala.

„Jsme ze školy dvacet let, myslíš, že bys mohl přestat ze všeho, co udělám, obviňovat mou kolej?“ mumlal Harry a následoval Draca.

„Mohl bych, hned co přestaneš-“ Draco se náhle zastavil a Harry do něj narazil.

„Co-ah.“ Harry konsternovaně pohlédl na stezku, která se zjevila přímo proti nim a vedla skrz džungli. Draco k ní vykročil a rozhlédl se.

„Nedávno pročištěno,“ podivil se a ukázal na čerstvě udusané rostliny a prořezané větve.

Harry přikývl: „Umím si představit, že to udělal Krátura, nebo někoho zaúkoloval. Kam si myslíš, že vede?“

„Doufám, že tahle k chatce,“ ukázal Draco napravo. „Možná, že ta další vede na druhou stranu ostrova.“ Oba se s nevysloveným souhlasem natočili doleva. Pokud se odsud chtějí dostat, musí zjistit, co dalšího se nachází na ostrově.

Nevedla na druhý konec ostrova. Harry cítil, jak se červená, když se cestička stočila ani ne po patnácti stopách a oni se ocitli na úpatí inkriminovaného útesu s kamenným schodištěm vytesaným do srázu.

Harry musel uznat, že Draco neudělal nic víc, než že otráveně zvedl obočí a mávl na Harryho, ať jej následuje po schodech. Výhled, který se jim naskytl, byl úžasný a děsivý zároveň. Harry měl pocit, jakoby se pomalu točili v kruhu. Dohlédl na všechny strany a nebyl tam žádný další ostrov, ani loď či veslice nebyly vidět, jen tyrkysové moře, které se táhlo do nekonečna. Vzdálená část ostrova neměla žádný vlnolam a obří vlny narážely na pobřeží plné kamenů a na kolmé útesy. Draco popošel pár metrů a vypadalo to, že pečlivě studuje horizont.

Ostrov byl malý, ne víc než dvě stě yardů napříč. Harry mohl vidět výraznou doškovou střechu, která svítila z džungle na mýtině kousek od pláže. Palmy, které lemovaly pláž, ustupovaly před vyššími tenčími stromy uvnitř ostrova, široké větve se táhly třicet stop i víc. V tu chvíli si vzpomněl na Hermionin dopis. Nazvala to jeho ostrovem.

Jeho.

Harry se nevěřícně rozhlédl; patří mu ostrov. Po válce zjistil, že dědictví po Siriusovi není tak transparentní, jak si nejprve myslel. Kromě domu na Grimmauldově náměstí vlastnil Blackův rod mnoho nemovitostí, všechny podléhaly zákonům starým jako Merlin sám. Harry vzdal snahu objevit všechno. To, co našel, bylo plně černé magie a pastí. Když s Billem Weasleym pracoval na odstranění všech nástrah z dědictví, zjistil, že sám je dobrým odeklínačem.

„Doprdele,“ zaklel Harry a mávl hůlkou. Černá magie. Pokud je tohle ostrov Blacků, mohl by ukrývat pasti a on a Draco udělali velkou chybu, když se zde procházeli bez kapky ostražitosti. Ověřil si, že je Draco pořád za ním, a začal zaklínat. Sesílal záplavu kouzel tak, aby pokryly každičkou píď ostrova. Cítil, jak se Draco přiblížil, ale nepolevoval, zatímco pečlivě sledoval měnící se barvy a schémata.

Hned poté, co seslal poslední kouzlo, chvějící se fialový proud, který rozvířil vzduch a proplul nad chatou a pokračoval za ní, aniž by se změnil na obávanou okrovou, sklonil hůlku a cítil se vyčerpaný. Zaklínadla odhalila známky staré magie a Kráturových kouzel, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by zde byly ukryty předměty černé magie mezi porostem či v chatce.

Kolena se mu třásla úlevou a vypětím a Harry klesl na zem. Po chvilce si k němu Draco přisedl. „Ruce do hrsti,“ rychle přikázal. Harry se ani neobtěžoval otázat se a udělal, co mu poručil.

„Aquamenti,“ namířil Draco na Harryho dlaně a naplnil je vodou. Harry vděčně vypil vodu a nechal Draca naplnit jeho dlaně ještě dvakrát, než hlesl ‚stačí‘.

„Lepší?“ zeptal se Draco.

„Ano, máš žízeň?“ optal se Harry a zvedl hůlku, aby mu oplatil laskavost.

„Po tomhle představení,“ ukázal Draco na poslední fialový záblesk, který stále poletoval nad ostrovem, „pochybuji, že bys měl dost magické síly na pouhé Accio.“

„Zapomněl jsem to tady otestovat na černou magii. Jsem zasraný pitomec! Odeklínač a nenapadne mě to udělat hned,“ kroutil hlavou Harry, který stále nemohl uvěřit, že takto ohrozil Draca.

„Když uvážíme, jak dezorientovaní jsme oba byli, když jsme skončili tady, myslím, že ti to můžeme odpustit.“

 „Je to divné, opravdu, není tady ani známka černé magie. Jen nějaká velmi stará kouzla a také ta Kráturova. Všechno ostatní po Blackových bylo zamořené.“

„Prostudoval jsem vegetaci, když jsme procházeli džunglí. Domnívám se, že tento ostrov byl používán pro pěstování mudlovských rostlin. Přirozené rostliny tohoto regionu nejsou vhodné k tvorbě lektvarů,“ Draco si při proslovu protáhl nohy. „Před mnoha staletími čistokrevné rody, které si to mohly dovolit, měly své vlastní ostrovy, kde potřebné ingredience pěstovaly. Malfoyovi měli jeden, ale prodali jej před stoletím, když už byli prodavači lektvarových ingrediencí snadno k sehnání. Ostrov byl udržován relativně bez magie, aby se zachovalo přirozené prostředí pro rostliny.“

„Zmínila se vůbec tvá matka, že její rodina vlastní ostrov?“

„Ne. Možná, že tento byl opuštěný už desítky let. Zapomenut, dokud jej Sirius Black nepotřeboval.“

Harry se usmál: „Legrační pocit, že tady Sirius byl. Muselo mu to tady po pobytu v Azkabanu připadat jako nebe.“

„V nebi, ale sám,“ odvětil Draco, „společník nic než vítr.“

„Lepší vítr než mozkomoři,“ postavil se Harry. Trochu se chvěl, seslání tolika kouzel jej vyčerpalo víc, než si myslel. Draco se na něj díval znepokojivě. „Mám hlad.“

„Měl bys mít, v Anglii je určitě čas večeře,“ konstatoval Draco, když pohlédl na postavení slunce. Sáhl do kapsy a vytáhl dva kousky čokolády. Jeden podal Harrymu a druhý si nechal.

„Díky.“

„Neděkuj mi, jsou z tvé pohotovostní krabičky.“

„Dobrá, děkuji, že jsi nesnědl oba,“ zamumlal Harry, jak strhával obal. Úlevně zamručel a zakousl se, žvýkal pomalu a užíval si sousta v ústech. Po skončení se podíval po Dracovi a zjistil, že se směje. „Copak?“

„Máš tady kus čokolády,“ Dracův hlas zněl chraplavě, když ukazoval do koutku Harryho úst.

„Mmmm, díky,“ usmál se Harry a vysunul jazyk za kouskem čokolády, užívaje si poslední záchvěv chuti. Draco se stroze postavil a poodešel pár stop.

„Tohle je neobhajitelné,“ mumlal spíše pro sebe než pro Harryho.

Harry se postavil a připojil se k němu. Shlíželi na střechu chaty. „Já vím, nemyslím, že budeme schopni se z ostrova dostat.“

„Neříkej,“ poznamenal Draco suše.

„Nemám s tím nic společného, Draco,“ opatrně připomenul Harry. Nechtěl zničit křehký mír, který nějakým způsobem v poslední hodině vznikl.

„Ano, to jsem pochopil, když jsem viděl tvou urputnou snahu zabít se, aby ses ode mě dostal pryč.“

„Já jsem se ne-“ Harry větu nedokončil. Opravdu se snažil dostat pryč od Draca, když vyrazil k útesu.

„Pojďme dolů k budově, třeba tam najdeme více odpovědí. Nebo alespoň jídlo. Pokud nás Grangerová neplánuje obrátit na kanibalismus, aby vyrovnala naše odlišnosti,“ aniž by se na Harryho podíval, vydal se Draco ke schodům a Harry jej následoval.