Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Obtížný rozhovor

„Nemusím znát žádné podrobnosti o informacích, které jsi předával ministerstvu,“ Hermiona byla v plně profesionálním režimu. Považovala to za nejlepší řešení této nepříjemné situace. „Potřebuji ale všechny detaily transakce, která by mohla vést k tvému prozrazení.“

Draco si ji prohlédl od hlavy až k patě, jako by umíral touhou pronést nějaký sarkastický komentář, ale ovládl se. „Byla to dodávka věcí, na které jsem je chtěl nalákat.“

„Nalákat je na ně?“

„Většinu položek by ministerstvo neschválilo,“ vysvětlil, „a proto byly pro některé z mých známých zajímavé.“

„Můžeš mi dát pár příkladů těch položek?“ zeptala se Hermiona. Během rozhovoru zběsile psala, jako vždy si dělala podrobné poznámky.

„Proč? Chceš si koupit pár nelegálních přísad do lektvarů, Grangerová?“

Ignorovala ho. „Vlastně budu potřebovat úplný seznam položek, ale jen abych si udělala představu, s čím budu mít co do činění…“

„Nelegální přísady do lektvarů, neschválené hůlky, kouzelné sledovací předměty, nějaké nelegální urychlovače výbuchů…“

Hermiona zvedla ruku. „Dobře, chápu – a proč jsi tohle kupoval?“

„Nejsem u výslechu, Grangerová.“

„Dělám svou práci,“ probodla ho očima. „Jsem si plně vědomá toho, že nejsi u výslechu.“ Položila pero. „Koupil jsi je se záměrem prodat je konkrétním lidem. Tím by kouzelníci, kteří je od tebe koupí, usvědčili sami sebe a zároveň by tě nechali proniknout hlouběji do jejich kruhů. Možná by ti dokonce řekli, k čemu ty věci chtějí použít.“

„Když už to všechno víš, proč se mě ptáš?“

Hermiona se odmlčela. „Jestli chceš, abych ti účinně pomohla, potřebuji všechny informace, a potřebuji je od tebe. Někdy může ten nejmenší detail znamenat velký rozdíl.“

„Nechceš vědět, co jsem ten den obědval?“ řekl Draco sarkasticky. Zabodla do něj pohled, než znovu zvedla pero. „Už jsi něco z toho prodal?“

„Ano, skočili po tom,“ odpověděl. „Ale neprojednal jsem ten prodej s Potterem, takže transakce spustila poplašné zvonky v nějakém jiném směšném oddělení ministerstva.“

„Na Odboru kontroly magického vybavení,“ informovala ho. „Dostal ses na vrchol jejich seznamu.“

„Skvělé.“

„Můžu tě odtamtud dostat,“ řekla. „Ale ne bez toho, abys jim řekl, proč ty věci kupuješ.“

„To nejde. Nikdo jiný z ministerstva nesmí vědět, co jsem udělal,“ namítl Draco. „A kouzelníkům, kterým jsem je prodal, jsem řekl, že všechno zboží už prošlo kontrolou ministerstva. Jestli zjistí, že mě budou vyšetřovat…“

„Za jak dlouho od tebe bude mít ministerstvo dost informací o tvých společnících?“

„Nemám tušení! To je Potterova věc, zeptej se jeho.“ Dracova odpověď zněla příkře a Hermiona k němu znovu vzhlédla.

„Kdyby to netrvalo moc dlouho, mohla bych tě přesunout na spodek hromady složek,“ uvažovala Hermiona nahlas.

„Myslel jsem, že Potter je šéf, proč mě nemůže z té hromady odstranit?“ remcal Draco.

„Takhle to nechodí. Tato transakce je zaprotokolovaná a zpracovaná, Harry ji nemůže jen tak nechat zmizet.“

„Typická ministerská byrokracie,“ Dracův hlas zdrsněl, vstal a začal se protahovat.

„Tyto postupy jsou zavedeny na ochranu nás všech,“ odpověděla téměř automaticky. Jednala se stovkami lidí, kteří si stěžovali na ministerstvo, a měla připravenou řadu odpovědí.

„Posloucháš se, Grangerová?“ zeptal se. Pohrdavě na ni shlédl. „Nikdy sis nepřála za něco bojovat jinak, než citováním ze zatracené právní příručky?“ Naklonil se k ní.

„Nechceš se dostat zpoza svého dokonale uspořádaného stolu ve své dokonale uspořádané kanceláři a skutečně něco udělat, abys věci opravdu změnila?“

Hermiona pomalu odložila knihu a pero, pak se také postavila a čelila mu tváří v tvář. „Jsem si jistá, že tvému egu vyhovuje předvádět se, jaký jsi hrdina, ale pěkně děkuji, já to nepotřebuji. Existují i jiné způsoby, jak být hrdinou, aniž by ses musel uchylovat ke hře na dvojitého agenta, a podle mého názoru brzy přijdeš na to, že jsou to moje dokonalé, nudné postupy, které tě dokážou udržet naživu.“ Naklonila se k němu, oči jako led. „Takže si to ujasněme, než budeme pokračovat. Nebudu tolerovat tvoje ponižování. Tohle malé ujednání je zcela mimo záznam, a když budu chtít, můžu se zítra vrátit ke svému stolu a už se s tebou nikdy víc neobtěžovat.“ Narovnala ramena. „Takže jestli chceš, abych ti pomohla, očekávám na oplátku trochu zdvořilosti.“

„Byl jsem absolutně zdvořilý.“

„To sotva.“ 

„Čekala jsi při příchodu fanfáry, nebo že se budu plazit, protože jsem ti tak vděčný za záchranu?“ pokrčil rameny. „Možná jsem udělal chybu, když jsem požádal Pottera, abys mi pomohla ty. Měl jsem vědět, že mě budeš soudit.“

Nevěřícně potřásla hlavou. Přestala se ovládat, když ji dohnal k vzteku. „Samozřejmě, že tě budu soudit! Vedeš své podnikání, které se ti očividně velmi dobře daří,“ mávla rukama kolem sebe, „tak, že spolupracuješ s nejhorší sortou lidí. Neříkej mi, že to všechno děláš kvůli informacím pro ministerstvo, protože to ti věřit nebudu. Vsadím se, že o spoustě tvých obchodů ministerstvo informované nebylo. Kšefty, které přestavěly tento dům a zaplatily ty drahé šaty, které máš na sobě. Tak se nezačínej tvářit jako světec, protože to z tebe zároveň se vším ostatním, čím jsi, dělá pokrytce.“

„V téhle místnosti je jen jediná osoba, která si myslí, že je zatracená světice!“ Pohodil svou pohlednou hlavou jejím směrem. „Kdybych s těmihle lidmi neměl nic společného, ministerstvo by nevědělo ani o nich, ani o tom, co plánují dělat, ale to nevidíš, že? Vrať se zpátky ke svým složkám a papírování. Dostanu se z toho nějak jinak.“ Zvedl její kabelku a strčil do ní jeden z mohutných svazků.

Zhluboka se nadechla a přihlížela, jak Draco popadl druhou knihu a začal ji také cpát dovnitř. Byla ve vážném pokušení přijmout jeho návrh a okamžitě odejít. Tyto provokace nepotřebovala a mohla zcela pravdivě říct Harrymu, že Draco její pomoc nechce. Problém byl v tom, že měla svědomí, a kdyby mu nepomohla, riskovala by jeho život. Také se ještě nikdy nevzdala případu a neměla v úmyslu s tím začít teď. Musela se nad tím povznést a nenechat se zatáhnout do uječeného sporu s tímto nepříjemným, sobeckým mužským, a musela to zvládnout, protože to bylo součástí její práce. Draco hrubě rval její poznámky do tašky, takže vykročila vpřed, jednou rukou mu vzala kabelku a druhou zmačkaný pergamen.

„Víš, že mě musíš nechat, abych ti pomohla,“ řekla tiše. „Ještě důležitější je, abys přestal muchlat mé papíry, na mém dokonale upraveném stole by to vypadalo jako nepořádek.“ Podívala se na něj a čekala, jak zareaguje na její sebeshazující poznámku, v níž využila i jeho opovržlivé komentáře o ní.

Ty omračující šedé oči pohlédly do jejích. Na okamžik očekávala, že jí tašku vyrve, než ji vyhodí ze svého domu. Měl ledový výraz a pevně sevřené rty. Ani si nebyla jistá, jestli má Draco smysl pro ironii, a nedokázala si představit, že by si někdy dělal legraci sám ze sebe. Možná, že její olivová ratolest uboze selhala?

O krok ustoupil a sklopil oči. Když o pár okamžiků později znovu vzhlédl, ledový výraz se změnil, rty se pootevřely a několikrát rychle zamrkal.

„Pošlu pro tebe za pár dní, až se s nimi znovu setkám. Budu mít pro Pottera nějaké nové informace, a to ti dá čas podívat se, co můžeš udělat.“ Dracův hlas byl bez emocí, ale v jeho tváři se neobjevovalo nepřátelství. Hermiona přikývla a v půl minutě byla zpět ve své kanceláři. Točila se jí hlava.

Zdálo se, že dohoda stále platí.