Preklady fanfiction Harryho Pottera

Den druhý

Probudil jej bolestivě plný močový měchýř. Cítil každý sval, když se zvedal ze země, a kalnýma očima zamžoural proti úsvitu. Usnul na útesu. Zasténal, když si zpětně uvědomil události poslední noci. Podíval se na ruce a trhl sebou při pohledu na své zřízené pěsti. Nepotřeboval další důkaz toho, že události v noci nebyly jen další noční můrou. A Draco vše viděl.

To, že byl Draco svědkem jeho ztráty kontroly, bylo víc, než mohl unést. Celou dobu, co jejich manželství krachovalo, byl Harry schopen udržet potřebný klid, aby se Draco nedozvěděl, jak jej ten rozpad ničí. Tentokrát toho schopen nebyl.

Žaludek se mu kroutil hladem, ale za nic na světě by se nevrátil do chatrče, kde byl Draco. Harry se vytáhl na nohy a opatrně se protáhl. Po včerejším lezení a spaní v křesle a poté na zemi se cítil jako devadesátiletý. Přiblížil se k okraji útesu, aby se vymočil, a se zaujetím pozoroval, jak moč stéká ve zlatém vodopádu do vody. Když vyprázdnil měchýř, sedl si zpět a pozoroval východ slunce.

Širé nebe bylo naplněno barvami a tmavě fialová a růžová se měnily a pohybovaly, jak slunce vystupovalo zpoza stromů, vlny byly klidné a vyrovnané, ranní vítr ohříval vzduch a plnil jej opojnou vůní květin a rostlin ostrova. Hejna racků se střemhlav vrhala pod vodu pro svou potravu.

Došková střecha chatrče byla v ranním slunci zlatavě hnědá a Harry uvažoval, zdali je Draco vzhůru. Pravděpodobně ano, Draco nikdy nebyl spáč a s časovým posunem muselo být v Anglii pozdní ráno. Přemýšlel, jak dlouho by mohl zůstat na útesu, než by jej hlad či žízeň přitáhly do chatrče. Vyběhl bez hůlky, takže si jídlo nemohl přivolat. Položil se na zem, zakryl si pažemi obličej a přemýšlel, nikoliv poprvé, proč je jeho život pořád tak komplikovaný.

Asi za hodinu spatřil Draca jít na vzdálenou část pláže, jedno z křesel z chatrče plulo za ním. Harry sledoval, jak jej Draco umístil a usadil se. Po pár minutách, kdy se ujistil, že Draco zůstane tam, kde je, krauloval Harry opatrně na druhou stranu, dokud nebyl schopen postavit se, aniž by jej Draco zahlédl, a vydal se po stezce.

Když měl na dosah schody chatrče, zaposlouchal se, ale neslyšel nic, co by nasvědčovalo Dracově návratu. Vyběhl schody a zastavil se na konci, napjatě se rozhlédl, ale k jeho úlevě byl pokoj prázdný. Pospíšil si dovnitř, čapnul hůlku zpoza křesla, kam se zakutálela, a šel ke kuchyňské skříni. Popadl jednu ze žlutě označených krabiček a zmizel do třiceti sekund. Vydal se směrem k útesu, ale hned se zastavil. Raději by měl jít někam jinam, napadlo jej při pohledu na zarostlou cestičku, které si všiml, když se včera sprchoval.

Stezka byla zaplevelená, musel se svou hůlkou prosekat skrz révové listy silné jako jeho vlastní pěst, přelézal přes popadané stromy a kameny. Klenba džungle byla tak silná, že jí prošly jen ty nejsilnější sluneční paprsky, ani vítr neprošel skrz. Ze všeho toho vlhka a vedra mu z čela odkapával pot. Když začal přemýšlet nad tím, zda stezka prostě nejde podél celé pláže, uviděl proud světla vycházející ze zatáčky. Zvuk tříštících se vln mu napověděl, že se nachází znovu blízko vody. Přibližoval se k ní opatrně, nechtěl riskovat setkání s Dracem.

Místo toho se vynořil na obrovské skále s vyhlídkou na zadní část ostrova. Před ním se roztahovaly skály rozptýlené po pobřeží, které předtím viděl z útesu. Vysoké vlny narážely proti skalám doprovázeny přehlídkou bílé pěny, než přišla další vlna. Harry spatřil úzkou pěšinu, která vedla vpravo. Následoval ji, dokud nedošel k velkému placatému kameni, na nějž se posadil. Hladový otevřel snídaňový box s úlevným povzdechem, když ucítil závan čerstvého pečiva. Sladké bochánky se mu rozplývaly v ústech a Harry zmohl dvě na posezení.

Když ukojil svůj hlad, zavřel krabičku a zbytek si nechal na později. Posadil se a sledoval vlny. Přemýšlel, zda by zvládl strávit zbytek týdne vyhýbáním se Dracovi. Neviditelné kouzlo by v tak malém prostoru snadno odhalil a neviditelný plášť visel na háčku v Harryho bytě.

Postavil se a spatřil rozházené masy balvanů, které lemovaly pobřeží. Vedly k zajímavému útvaru, který zabíhal do vody pod vlnami. Harry k němu pomalu skákal kámen po kameni, občas se zastavil a sledoval příliv tůněk, jež byly součástí průběhu mořského života. Hvězdice a sasanky se zasekly ve štěrbinách pod kameny, Harry dokonce zadržel několik krabů poustevníčků, kteří cupitali přes povrch hledajíce jejich vlastní snídani.

Útvar byl deset stop na dosah, vybíhal nad hladinou po několika stopách. Harry se nad něj vyšvihl a podíval se dolů. Srdce mu začalo bušit, když četl slova vydlabaná do jinak hladkého kamenného povrchu. Poklekl, aby je přejel prstem:

Sirius Black byl zde

i s Klofanem.

Celý den strávil Harry na kameni, jeho ruce klouzaly přes drsná vyrytá písmena a obtahovaly je. Jak jednoduché bylo představovat si, že Sirius sedí na kameni a hledí přes oceán směrem k Anglii. Poprvé jej napadlo, co by si asi Sirius myslel o jeho vztahu s Dracem.

Siriusův svět byl vždy černobílý a Harry si uměl představit, že by Dracovi nevěřil. Ze všech lidí nejlépe právě Sirius věděl, jaké to je vložit důvěru do rukou špatného člověka. Harry doufal, že kdyby Sirius žil a viděl je pohromadě, mohl by jej přesvědčit o tom, že Draco je jiný než jeho otec a stojí za důvěru. Stejně jako přesvědčil Weasleyovy a všechny ostatní, kteří o tom pochybovali. A opravdu se mu to dařilo, než šlo všechno k čertu.

Právě Hermiona Dracovi důvěřovala, byla přesvědčená, že se změnil, a vždy pečlivě zahrnula Draca do všech pozvánek, které se dostaly k Harrymu. Kdyby byl býval věděl, jak bude Hermionin nedostatek odporu k Dracovi klíčový  pro toto ostrovní dobrodružství o tři roky později, Harry by se ujistil, aby jej nenáviděla stejně jako ostatní.

Harry se na kameni unaveně protáhl, zkontroloval čas a obnovil ochranné kouzlo proti slunci, které bohužel neumělo ochránit i před větrem, co se zvedal a bral s sebou poprašek mořských kapiček z vln rozbíjejících se o skálu, čímž z Harryho útočiště udělal celkem nepříjemné místo. Potřeboval se zvednout a vymyslet jak získat více jídla. Poslední buchtičku dojedl před několika hodinami a jeho tělo vyžadovalo něco víc.

Ujít cestu zpět k chatrči bylo rychlejší, když šel po prořezané cestě. Než si to stačil uvědomit, stál jen pár stop od mýtiny. Ukázal hůlkou na chatku a vyslovil Homenum revelio. Chatka byla stále prázdná. Harry si oddechl, ale raději se opatrně rozhlížel, když obezřetně stoupal po schodech.

Zamířil přímo ke svému kufru. Vytáhl suché tričko a šortky a po chvíli váhání větrovku, co ležela na dně. Přešel ke kuchyňskému koutu a uviděl zbytek Dracovy snídaně a oběda ležet na lince.

Harry si všimnul, že Draco nechal polovinu z každého jídla v krabičkách, na nichž bylo sesláno ochranné kouzlo. Ruka mu zaváhala, poté si nabral a podíval se na kout s knihami. Pohled skrz okno neodhalil ani známku po Dracovi, takže přešel k policím, rychle prohlédl tituly, vybral dvě knihy a chystal se odejít, když zaslechl na schodech odhalující zakvičení.

„Ještě jsi nepřestal trucovat, co? Chystáš se zase zdrhnout?“ Dracův kousavý tón přicházel zpoza dveří a Harry si upřímně přál, aby se mohl přemístit. Dodal si odvahu a otočil se, aby Dracovi čelil. Co však viděl, jej donutilo zamrkat. Draco se opíral o zárubně, půlku límečku měl pokřivenou, košili zapnutou jen napůl, vlasy naprosto rozcuchané, ať už větrem nebo svýma vlastníma rukama.

„Co se ti stalo?“

Dracův smích zněl spíše jako hihňání, když se zadíval na Harryho: „Co se mi stalo… no podívejme se na to. Byl jsem unesen a teď tady trčím s tebou. A to je sranda asi jako plavat s obří olihní bez plavek.“ Draco zamrkal a rozhlédl se, jako by zapomněl, co právě říkal. „Správně. Takže. Rozhodl jsem se dát si trochu rumu.“

„Rumu? Ty nepiješ rum.“ Závan sladkého alkoholu však vyvrátil jeho slova dřív než Draco sám.

„Zjevně nemáš pravdu,“ oponoval mu Draco a pozvedl lahev. Zmateně se na ni zahleděl a otočil ji dnem vzhůru. „Ne, máš pravdu. Je prázdná.“ Popošel dva kroky do pokoje a pak se trhaně zastavil. „Pro co jsem přišel?“ Zatočil se dokola a prudce narazil do židlí a stolu, jak se snažil dostat se ke skříni a otevřít ji. Harry na něj nevěřícně hleděl. Draco za ty roky, co byli spolu, nikdy neztratil kontrolu nad sebou samým.

„Do háje, Draco, co tě to napadlo?“ odložil Harry svůj balíček a šel k Dracovi. Jediný pohled do jeho zakalených očí mu potvrdil, že je opilejší, než Harry kdy předtím viděl. „Musíme do tebe dostat nějakou vodu. Víš vůbec, jak je tahle věc silná?“

„Říkal jsem si, že nebudu mrhat časem…“ vytratil se Dracův hlas, jak strčil hlavu do skříně. Harry natočil sklenici vody. V jedné ruce vodu, druhou podpíral Draca, natočil jej a vedl k posteli. Tam ho posadil a naprosto ignoroval Dracovy mumlané protesty.

Draco se mračil, ale sklenici vypil. Když skončil, Harry mu sundal sandály a natáhl mu nohy přes postel. Draco se na ni svalil dřív, než Harry stačil odestlat.

Harry se posadil na postel vedle něj a pomalu nechal své prsty putovat po jemné linii Dracových skrání a jemně mu odhrnul vlasy z tváře. Měkký dotyk jeho vlasů mu chyběl. Chyběl mu Dracův rozcuch po ránu nebo po famfrpálu, což byly jediné chvíle, kdy blonďaté vlasy ztratily svou úhlednost.

Uvědomil si, jak je sentimentální, a donutil se vstát. Čekala ho dlouhá noc, kdy bude muset dohlížet, zda se Draco nedáví vlastními zvratky nebo hůř. Zvedl knihu, kterou upustil, a usadil se do křesla u okna. Snažil se začíst, ale zjistil, že zírá na Dracovo pevné tělo v posteli.

Bylo to možná dnem stráveným na slunci nebo nocí na útesu, ale Harry usnul v křesle. Vzbudil se za zvuku Dracových kleteb, jak se snažil vyhrabat z přikrývek. V okamžení byl u postele a z Dracova mělkého dechu a lepkavé pokožky mu bylo jasné, že bude zvracet.

„Ne, nebudeš, ne v posteli,“ popadl Harry Draca a přistrčil ho k nejbližšímu oknu. Držel mu hlavu z okna, když Draco začal. Při zvuku zvracení se ze všech sil snažil odolat vlastnímu puzení a třel mu záda a ramena. Když se konečně Draco narovnal bílý ve tváři a s třasem po celém těle, pomohl mu na zem a opřel jej o zeď. Šedé oči byly pevně zavřené.

„Jdu ti pro trochu vody, budu hned zpět,“ řekl Harry a Draco nepatrně kývl. Rychle naplnil sklenici a posadil se vedle Draca. Ten pomalu srkal vodu a společně oknem sledovali západ slunce.

„Zpátky do postele?“ zeptal se Harry a Draco přikývl. Harry se postavil a položil Dracovi paži kolem krku, aby mu pomohl na nohy. Draco přehodil ruku na Harryho ramena a pomalu se ubírali k posteli. Draco se těžce posadil, ale když se jej Harry snažil položit, zarazil jej a třesoucími se prsty si rozepnul a sundal košili. Potýkal se s opaskem, dokud Harry neodstrčil jeho ruce a rozčileně mu nepomohl. Spokojený Draco si stáhl šortky a teprve poté si lehl do postele a nechal Harryho zakrýt jej po ramena. Harry se otočil a chtěl odejít, když Dracova ruka popadla tu jeho.

„Zůstaň.“

„Já nemůžu-“

„Zůstaň,“ stiskl Draco jeho ruku, „nejsem ve stavu o něco se pokoušet. Prostě zůstaň.“ Draco se posunul, aby Harrymu udělal prostor. Ať už to bylo Dracovým nedostatkem obrany nebo prostě jeho vlastním vyčerpáním, Harry se natáhl vedle něj a pomyslel si, že odejde, hned co Draco usne.

Draco spokojeně vydechl a stočil se k Harrymu. Položil svou ruku na Harryho hruď, jako tomu bývalo tolikrát předtím. Harry stiskl víčka, poněvadž jej zabolela vzpomínka, když pohladil Dracovu ruku a vychutnával si ten pocit. Uvolnil se a usnul za zvuku Dracova pravidelného dechu.

„Harry,“ vzbudil Harryho Dracův výkřik. Dracova tvář byla bílá jako papír a Harry vyskočil, protože se bál, že bude zase zvracet. „Zadrž, jen se posaď,“ vyhrkl rychle.

Draco zakroutil hlavou a při tom pohybu zasténal. „Lektvar,“ těžce dýchal, jak se snažil poskládat slova. „Kufřík. Druhá polička. Žlutý vršek, modrá lahev.“

Hary se postavil a hledal kufřík na lektvary. Spatřil jej vedle šatní skříně, otevřel jej a zvedl horní zásobník. Prohlížel si řady lahviček a hledal tu podle Dracova popisu. Kontroloval štítek, aby se ujistil, že drží tu správnou, když v tom jeho oko něco zachytilo. Zvedl druhý zásobník a sedl si na paty. Uviděl obrázek, který Draco předtím hodil do písku. Sklonil se a dotkl se fotografie Dracovy tváře, která se smála, když si ji fotografie Harryho přitáhla k polibku.

Pomalu naskládal zásobníky zpátky do kufříku. Fotografii nechal tam, kde ji našel. Podal lahvičku Dracovi a ten se zvedl na loktech, aby ji vypil. Ani se neobtěžoval zkontrolovat, co mu Harry podal. Poté se zhroutil zpět do polštářů a čekal, až lektvar zabere.

Harry přešel ke kuchyni. Byla pořád tma, ale na východě se pomalu objevoval záblesk světla, rozbřesk nemohl být daleko. Harryho žaludek oznamoval, že prošvihl další jídlo. Prohledal krabičky, vytáhl jednu s názvem „šunkové sendviče“ a rozdělil obsah na dva talíře. Doufal, že až zabere lektvar, bude mít Draco hlad.

Naplnil dvě sklenice vodou a ochladil je kouzlem. Vrátil se k posteli a oddychl si, když viděl Draca sedat si. I do jeho tváří se vracela trocha barvy.

Draco se nad sendviči zašklebil, ale vzal si talíř z Harryho rukou. Odloupnul horní vrstvu chleba, vzal si plátek šunky a několikrát si opatrně kousl, aby otestoval stav žaludku.

Harry se posadil na postel vedle něj, ani nad tím nepřemýšlel a dal se do jídla. Když ucítil Dracův pohled, začal se zvedat, jenže Draco jej zastavil.

„Nechoď. Musím se ti omluvit.“

„Neudělal jsi nic špatného. Teda krom vypití lahve rumu.“

Harry se zasmál, když viděl Dracovu reakci na slovo rum. „Ani to nevyslovuj, myslím, že nebudu schopen si byť jen čichnout k rumu, aniž bych se pozvracel.“

Harry se postavil a tentokrát jej Draco nezadržel. „Sněz, co můžeš, a běž zase spát. Lektvar zabírá, ale spánek ti pomůže víc.“

Draco se rozhlédl, jako by teprve teď zaregistroval, že je stále tma. „Neodcházej. Myslím tedy neodcházej z chatky, já se klidně vyspím na lenošce, ty můžeš spát tady,“ začal dávat nohy z postele.

„Nebuď hloupý,“ zakroutil hlavou Harry, otočil se a vrátil talíře do kuchyně. Podíval se zpět na Draca, který vypadal zničeně. „Co je špatně?“

„Nechci, abys zase spal venku. Když nemůžeš spát v mé přítomnosti, lehnu si ven.“

Harry otevřel pusu, aby poukázal na nelogičnost toho, aby Draco spal venku místo něj, ale pak ji zase zavřel. Zhluboka se nadechl, podíval se na zem a souhlasil: „Vyspím se na lenošce. Jenom běž spát.“ Draco nevypadal, že mu uvěřil, dokud si Harry nelehl. Se spokojeným povzdechem Draco ulehl a v okamžiku usnul.