Preklady fanfiction Harryho Pottera

Den šestý

Harry snesl box s poslední snídaní ze skříňky a zarazil se, jak málo jídla zbývá. Tři chody a vrátí se do Anglie. Před šesti dny se týden zdál neuvěřitelně dlouhý a teď by dal cokoliv za to, aby se čas vrátil zpět a oni si zopakovali poslední dva dny znovu a znovu.

„Nedumej,“ postavil se Draco za Harryho a ovinul mu paže kolem hrudi, „pojďme se najíst a pak máme nějakou práci.“

„Práci? Takhle nazýváš to, co tady poslední tři dny děláme? Hádám, že vzrušení se začíná vytrácet,“ škádlil jej Harry a opřel se do Dracovy náruče.

„Jsi nenasytný. A nemáme na to čas, musíme prozkoumat, jaké rostliny nám ostrov nabízí,“ odvětil Draco a vydal se připravovat kávu.

„Cože?“

„Když jsme to zde onehdy zkoumali, zjistil jsem, že jsou zde rostliny, které podezřívám, že jsou velmi specifickým druhem dokonce i na Karibik. Chci odebrat vzorky a analyzovat je, abych si byl jistý, ale tento ostrov je něco jako zlatý důl. Lektvaroví specialisti se budou chtít vzdát svého jmění u Gringottů jen pro šanci –“

„Ne,“ zakroutil Harry hlavou, „nebudeme tady mít stovky bylinchtiv–“

„Samozřejmě, že ne. Nechci, aby tady vstoupil kdokoliv kromě nás, ale pokud mohu –“ Draco se zarazil a opravil se, „pokud mi to dovolíš, až se vrátíme, rád bych to tu opět navštívil a transplantoval některé vzorky do skleníků v Anglii. Dovedu si představit, že takový Longbottom by byl víc než ochoten udělat jim místo.“

Harry se podíval z okna na džungli, která mu připadala jako změť zeleně. „Proč?“

„Rostliny se stejně jako zvířata vyvíjí. Tyto změny se urychlily uvedením nepřírodních druhů, znečištěním, změnami klimatu. Blackova rodina musela použít mocná kouzla na ochranu ostrova proti drsnému počasí a mudlům, stejná kouzla ochraňovala i rostliny. Když něco nasbíráme dnes, můžu je dodat Longbottomovi, aby se vyjádřil.“

„Jen tehdy, pokud ostrov samotný zůstane tajemstvím. Beru tvůj slib, že se sem vrátíme, pokud doma všechno půjde k čertu,“ zatřepal Harry hlavou. „Poslední den v ráji a ty ho chceš strávit stříháním rostlin.“

…

Harryho vzbudilo kručení v břiše. Pokoj byl zalit měsíčním světlem, které vytvářelo dlouhé stíny po pokoji. Uvědomil si, že už v žádném případě neusne, aniž by se najedl; opatrně sklouzl, aby nevzbudil Draca. Popadl spodek od pyžama a po špičkách přešel pokoj. Šilhal ve tmě a snažil se přečíst nápisy na krabičkách. S uspokojením našel jednu nazvanou „Svačiny – sušenky a čokoláda“.

Sklenici mléka v jedné a svačinu ve druhé ruce se vydal ven a posadil se na schody. Otevřel krabičku a usmál se při pohledu na chutné sušenky a velkou láhev Nutelly spolu s nožem na roztírání čokolády. Natřel sušenku krémem, opřel se o zábradlí a sledoval noční oblohu.

Písek byl ve tmě neviditelný, ale paprsek měsíce ozařoval vodní hladinu, čímž vytvářel téměř magickou hru světel. Zvuky džungle se mísily s příbojem. Vysoko nad hlavou na obzoru přecházel slabý záblesk světla – letadlo mířilo k východu tak vysoko, že jej vůbec neslyšel. Cítil se zde naprosto vyňat z celého světa.

Zaskřípění prkna bylo jediným varováním, pak se vedle něj posadil Draco se svou vlastní sklenicí mléka.

Harry se usmál, když si Draco vzal sušenku a dopřál si štědrou porci čokolády navrch.

„Vždycky ucítíš čokoládu na míle daleko.“

„A ty si vždycky dáš svačinu uprostřed noci, když tě něco trápí,“ odvětil Draco, když navrch pokládal další sušenku. Harryho ústa zvlhla při pohledu na Draca, jak slízává přebytek ze svých prstů. „Doufám, že se nechystáš opět vytahovat svůj idiotský nápad ohledně –“

„Ne,“ zakroutil Harry rozhodně hlavou, „jen jsem přemýšlel nad Siriusem, jak dlouho tady byl. Musel tady zamířit přímo z Bradavic hned na konci našeho třetího ročníku a nevrátil se do Anglie až do února během Turnaje.“

„Tedy osm měsíců. Patrně mu to po Azkabanu nevadilo,“ huhlal Draco během opatrného okusování sendviče, aby mu mazlavá čokoláda neprosákla ven.

„Ale –“

„Pamatuju si, že poté, co byl můj otec propuštěn, přál si jen klid a být sám. A to tam byl pouze pět let. Black jedenáct,“ dojedl Draco sladký sendvič, opřel se o ruce a zahleděl se na moře. „Navíc on nebyl sám, když tady trávil čas, měl s sebou hipogryfa. Samozřejmě měl štěstí, že neskončil jako jeho první večeře.“

Harry se smál, když Draco dramaticky natáhl paži, kterou mu Klofan před lety poškrábal. „Od konce války jsem Klofana neviděl, předpokládám, že jej Hagrid má někde v Zapovězeném lese?“

„Možná, pokud není někde tady.“ Draco se postavil: „Pojďme se vrátit do postele.“ Harry se chystal zavřít víko od Nutelly, ale Draco jej zastavil: „Myslím, že tohle ještě schovávat nemusíme.“