Kapitola 10 – Nikdy více
19. prosince – vánoční ples
„Páni, vypadá to tu nádherně!“ údivem zalapala Pansy po dechu, když vstoupili do velké síně.
Draco dal oči v sloup tak, aby to Blaise viděl. „Holky je snadné potěšit. Vyzdob sál pár dekoracemi a je to ta nejkrásnější věc, kterou v životě viděly.“
Pansy ho hravě udeřila do ruky. „Na mě neuděláš dojem tak snadno, Draco.“
„To není to, co řekl mně,“ zabručel Blaise pod vousy a ušklíbl se na Pansy. Ta praštila do ruky i jeho, ale o trochu více než Draca.
„Debile,“ zamumlala, ale na rtech jí stále hrál úsměv.
„Buď k Pansy milý, Zabini,“ okřikl ho Draco.
„Jo, Zabini, buď ke mně milý,“ zahihňala se Pansy. „Podívejte! Tamhle je Millicent!“ ukázala přes sál na Millicent Bulstrodeovou, která stála s Goylem u stolu s občerstvením. Popadla za ruku dívku, se kterou přišel na ples Blaise – šesťačku ze zmijozelu. „Jdeme za ní,“ informovala Draca, než odběhly.
„Mmhmm,“ souhlasil nepřítomně Draco. Rozhlížel se po síni a hledal Hermionu. Protože už zde bylo mnoho studentů, bylo těžké vyhledat někoho konkrétního. Začínal být nervózní, že se neukáže.
„Hledáš někoho?“ zeptal se ho Blaise, který ho sledoval.
„Ano, hledám Grangerovou.“
„Grangerovou?“ divil se Blaise, neschopný skrýt znechucení v hlase. „Z jakého důvodu bys ji měl vyhlížet?“
Draco si povzdechl. „Už jsme to přeci probírali, Zabini. Grangerová a já, jakožto primus a primuska, máme zahájit ples prvním tancem. Je to tradice.“
„Seru na tradici,“ odvětil Blaise. „Netančil bych s Grangerovou, ani kdyby byla poslední ženská na světě a můj život závisel na tom, jestli si s ní zatancuji nebo ne.“
„V tom případě je dobře, že primus není takový blbec, jako jsi ty,“ odsekl Draco.
Blaise vypadal zaskočeně. Přimhouřil oči a řekl, „Co to do tebe vjelo, člověče?“
„Netuším, o čem to mluvíš.“
„Ale ano, víš, Draco. Crabbe s Goylem mi povídali-“
„Proč posloucháš, co ti dva říkají? Jsou to hňupové, Zabini. Ty to víš.“
„Určitě. Jsou to idioti,“ souhlasil Blaise, „ale ty jsi teď potvrdil prakticky všechno, co o tobě rozhlašují.“
„Opravdu?“ zeptal Draco a konečně k Blaisovi obrátil svou plnou pozornost. „A co že to přesně říkají?“
Blaise otevřel ústa k odpovědi, ale ztuhl, když se jeho pohled zachytil za Dracovými zády. „Co to k čertu..“
Draco zíral bezvýrazně na Blaise ještě pár okamžiků, než si uvědomil, že celý sál ztichl. „Co se děje?“
Blaise se podíval zpět na Draca. „Myslím, že jsi právě našel tu, kterou jsi hledal.“
Draco se otočil tam, kam ukazoval Blaise a kam se dívali i všichni ostatní. Nejdřív se divil tomu všeobecnému humbuku, protože do velké síně pouze zrovna vešla dívka. Ale pak pozvolna začal rozpoznávat, že to není jen tak nějaká dívka – byla to Hermiona Grangerová.
Musel párkrát mrknout, aby se ujistil, že to je opravdu ona. Ale nebylo pochyb – Ginny, Levandule a Lenka udělaly to, co slíbily: vypadala naprosto nádherně.
„Kámo, poslintal sis kravatu,“ vtipkoval Blaise, ale Draco ho sotva slyšel.
Sledoval, jak Hermiona vstoupila do sálu společně s Nevillem, který vypadal úplně v extázi z toho, že přišla právě s ním. Když si všimla, že se na ni upírá tolik očí, trochu se usmála, začervenala se a pak sklonila hlavu.
Byla oblečená v bílé saténové róbě, která těsně přiléhala k jejím křivkám bez toho, aby byla příliš těsná nebo nápadná. Látka splývala až na podlahu a vzadu do vlečky. Kolem ramen měla průsvitný šál, který se třpytil při každém jejím pohybu. Vlasy měla volně stažené do drdolu na temeni a tváře, které měly o trochu více barvy než obvykle, jí lemovalo pár zvlněných pramínků. Hermioniny kamarádky očividně věděly, co dělají – hlavně že méně je někdy více. Zatímco Pansy se svými přítelkyněmi na sobě měly několik vrstev make-upu, Hermioniny pomocnice jí slabě nanesly tvářenku, oční stíny a rtěnku, jen tak, aby se neřeklo. Dívky nicméně věnovaly zvláštní pozornost jejím očím, nalíčily je linkami a řasenkou, aby vypadaly větší a jasnější. Dokonce takhle zdálky Draco cítil, že by se v nich mohl ztratit.
Vypadala jako bohyně. Nebo možná jako anděl. Nebo snad jako trochu z obojího. Ať tak či tak, celá zářila a Draco – společně se všemi ostatními v sále – z ní nemohl spustit oči.
„Nezapomeň se nadechnout,“ zašeptal Blaise Dracovi do ucha.
Přítelův hlas ho vytrhl z transu a uvědomil si, že opravdu zadržuje dech od chvíle, kdy ji spatřil ve dveřích.
Blaise se samolibě usmál. „A to jsi říkal, že s tebou není nic zvláštního.“ Pohlédl na Hermionu. „Nenech se zmást vzhledem, Draco. Pod tím vším je to pořád špinavá mudlovská šmejdka. Je důležité, abys na to pamatoval.“
Draco se musel kousnout do jazyka, aby neřekl něco, čeho by litoval. Nebylo to ale třeba, protože Blaise už spěchal za svou partnerkou a Pansy na druhé straně sálu. Povzdechl si, když ho pozoroval odcházet; uvědomil si, že Blaise se chová přesně tak, jak se dříve choval i on – je arogantní a plný předsudků. Až do této chvíle nevěděl, jak nepříjemní takovíto lidé dovedou být.
„Ahoj,“ uslyšel ženský hlas, když ho někdo lehce poklepal po rameni.
Otočil se a ocitl se tváří v tvář Hermioně. Takto zblízka byla ještě nádhernější. Vlastně byla tak krásná, že od ní musel raději odvrátit zrak. „Grangerová,“ zamumlal na pozdrav, zatímco se snažil znít tak nezaujatě, jak jen to bylo možné.
„Doufám, že nejdu pozdě,“ řekla, nevědomá si jeho lhostejného výrazu. Usmála se. „Tedy, ne že by ples mohl začít beze mě. Co by to byl za tradiční tanec primuse a primusky bez primusky?“
„Takový, který bych chtěl zkusit?“ odpověděl s úsměškem.
Zabodla do něj pohledem. „Okouzlující, Malfoyi,“ povzdechla si a protočila oči.
Zazubil se zrovna ve chvíli, kdy se hlas profesorky McGonagallové rozlehl velkým sálem.
„Mladé dámy a mladí pánové,“ řekla. „Ráda bych vás uvítala na vánočním plese. Než začneme, chtěla bych vás všechny upozornit, že nebudeme tolerovat vylomeniny žádného druhu. Kdokoli poruší toto pravidlo, bude se s námi muset na zbytek večera rozloučit. A když říkám žádné vylomeniny, myslím tím zejména žádné rvačky, vtípky a nic dalšího kromě tance a korzování s vašimi partnery. Rozuměli jste?“
Všichni studenti zaúpěli a zamumlali sborově „ano“.
„Výborně. Ples může začít. Kde jsou pan Malfoy a slečna Grangerová?“ McGonagallová zkoumala dav, když se po nich rozhlížela.
Hermiona zvedla ruku.
„Ach ano, tady jsou. Mohli by, prosím, primus s primuskou přejít do středu sálu, aby si zatančili první tanec?“
Draco přikývl a předstoupil. Když si uvědomil, že ho Hermiona nenásleduje, otočil se a vyzval ji, „Tak pojď, Grangerová.“ Natáhl k ní paži.
Přelétla úzkostlivým pohledem síň a všechny studenty. Myšlenka na tancování před tou velkou skupinou lidí jí očividně nedělala dobře a Draco ji nemohl vinit. Sám se na to zrovna netěšil, ale byla to tradice. Byla to jejich povinnost.
„Nekoušu,“ mrkl na ni. „Tedy… Jen pokud bys chtěla.“
Hermiona se slabě usmála, přiblížila se k němu, aby přijala jeho rámě a nechala se odvést do středu tanečního parketu. Než měla šanci reagovat, rychle ji k sobě přitáhl tak, že se jejich těla dotýkala. Uchopil její dlaň do své, zatímco druhou ruku ovinul kolem jejího pasu. „Uvolni se,“ zašeptal jí do ucha. „Prostě předstírej, že zase zkoušíme v naší společenské místnosti. Nikdo jiný tady není.“
Ucítil, že se trochu roztřásla, než přikývla. Zhluboka se nadechl a ucítil slabý závan jejího parfému, než se jemně odtáhl a podíval se na ni. Věnoval jí povzbudivý úsměv. „Povedu já,“ ujistil ji.
Jakmile se ozvala hudba, začali se pohybovat. Bylo to úplně stejné jako když nacvičovali tanec v jejich komnatách, až na to, že tentokrát hrála opravdová muzika. Díky tomu se snadněji drželi v rytmu. Ačkoli Hermiona párkrát na začátku znejistěla, rychle se do tance znovu ponořila a nabyla sebevědomí. Asi v půlce písně, když se k nim na tanečním parketu přidali i další studenti, se Draco zeptal, „Nebylo to tak hrozné, ne?“
„Asi ne,“ nepatrně pokrčila rameny.
Když se pohybovali po parketu, vrhali po sobě znepokojené pohledy. Odkašlal si. „Tvoje kamarádky… odvedly dobrou práci. Vypadáš jako holka.“
„Oproti tomu,“ odtušila Hermiona, „když jsem vypadala jako domácí skřítek.“
„Přesně,“ zazubil se. „Zázraky se dějí.“
„Chtěl bys, abych ti omylem zase šlápla na nohu?“
„Proč bys to dělala, Grangerová? Skládal jsem ti kompliment.“
„Aha – další pochybný kompliment. Stále zapomínám, že je pokládáš za opravdové lichotky, které si zaslouží poděkování.“
„Když o tom tak přemýšlím, 'děkuji' by bylo pěkné.“
„Proč jsi takový osel?“
„Protože když se chovám jako osel, pomáhá ti to zapomenout na to, že se mnou tancuješ před půlkou školy.“
„Díky za připomenutí,“ zamumlala Hermiona a rozhlédla se kolem na ostatní studenty. „I když všichni ostatní tancují, pořád mám pocit, že mě sledují. Ten samý pocit jsem měla, když jsem vešla do síně. Vypadalo to, jako by všichni přestali dělat, co zrovna dělali, a začali na mě civět.“ Povzdechla si. „Jsem asi paranoidní, viď?“
Nevěřícně se na ni podíval. Soudě podle zmatení v jejím hlase opravdu neměla tušení, proč na ní všichni zírají. Nemohl si pomoci a zasmál se. „Grangerová, ty dokážeš být tak hloupá.“
„Prosím?“
„Nechtěl jsem říct, že jsi hloupá,“ opravil se rychle. „Jen nemůžu uvěřit, že jsi nepřišla na to, proč se na tebe lidi tak dívají.“
„To moje vlasy, že ano? Vypadají divně. Říkala jsem Ginny, že vypadají příšerně.“
„Tvoje vlasy jsou v pořádku,“ ujistil ji. „Vlastně… vypadají hezky. Proto se na tebe všichni dívají, Hermiono – protože vypadáš nádherně.“
Zamrkala a vynechala krok. Stejně tak on, když si uvědomil, že nejen oslovil Hermionu křestním jménem, ale zároveň ji stejným dechem nazval nádhernou. Očividně to šokovalo i ji.
Po chvíli se začala chichotat a řekla, „Ten byl dobrý, Malfoyi. Málem jsi mě nachytal.“
Přimhouřil oči. „Ty si myslíš, že to byl vtip? Obtěžovala ses vůbec s tím, aby by ses na sebe podívala do zrcadla, než jsi sem přišla?“
„Vlastně ano, podívala,“ odpověděla, „a vypadala jsem divně.“
„Hmmm. Ale je to ta nejkrásnější podivnost, jakou jsem viděl za dlouhou dobu,“ zašeptal a vyhnul se jejímu pohledu. „Nemůžu uvěřit, že ti to musím hláskovat, Grangerová, ale všichni chlapi tady na tebe zírají, protože si myslí, že vypadáš sexy, a holky na tebe civí, protože tě tajně nenávidí za to, že si jejich taneční partneři myslí, že jsi sexy, a přály by si vypadat jako ty.“
Hermiona se na něj nevěřícně podívala. „Jak si tím můžeš být tak jistý?“
„Protože, jestli sis nevšimla, já jsem mužský. A kvůli tomu vím, co si ostatní o tobě myslí, když se na tebe dívají.“
„Opravdu?“ zeptala se. „A co si tedy myslí?“
Draco ztichl. Ani za nic jí nemohl říct, co si asi myslí – určitě by se červenala. A určitě jí nemohl říct, co si on sám zrovna teď myslel…
Poklepání na rameno ho zachránilo od vymýšlení nějaké výmluvy. Otočil hlavu napravo, kde uviděl stát Nevilla.
„První tanec skončil,“ informoval je a ostražitě se díval na Draca. „Mohu mít svou partnerku zpět?“
„Ano, jistě,“ řekl Draco rychle, okamžitě Hermionu pustil a ustoupil o krok zpět. Neville měl pravdu – píseň už dávno skončila a ani jeden z nich si toho nevšiml. „Je celá tvoje, Longbottome.“ Poplácal ho po zádech, na což Neville odpověděl vyděšeným nádechem.
Začal se chlapcově reakci smát, ale hned přestal, když zpozoroval, že ho Hermiona probodává pohledem.
„Draco!“ volala na něj Pansy, zatímco si probojovávala cestu k němu davem. Natáhla se a chňapla ho za ruku. „Teď je řada na mně.“ Zamračila se na Hermionu a řekla, „Pěkné šaty, Grangerová. Připomínají mi hadry, se kterými naši domácí skřítci uklízejí.“
„Pansy, zatáhni drápy,“ varoval ji Draco. Podíval se na Hermionu pohledem, říkajícím: Vidíš? Všechny holky na tebe žárlí…
Pansy našpulila pusu. „Proč tu šmejdku tak bráníš?“ zeptala se ho, když ho odváděla daleko od Hermiony a Nevilla.
„Já jí nebráním,“ odpověděl. „Jen si chci užít dnešní večer a ne poslouchat, jak urážíš Grangerovou.“
„Vzpomínám si na časy, kdy sis myslel, že urážení Grangerové znamená užít si večer,“ připomněla mu Pansy tiše, když začali tančit.
„Ano, ale teď by urážení Grangerové mohlo znamenat to, že přijdu o pozici primuse,“ upozornil ji, když jí vzal do náručí. Bylo to pro něj úplně jiné, než držet takto blízko Hermionu; nepasovala k němu tak dobře.
„To by asi nebylo moc dobré,“ souhlasila Pansy zamyšleně.
„No ne, opravdu si to myslíš?“
Svůdně se na něj usmála. „Co kdybychom udělali nějakou vylomeninu? Však víš… aby nás odsud vyhodili a my mohli jít k tobě do společenské místnosti, kde bychom byli sami?“
„Jo, vylomeninu. Myslíš další věc, kterou bych jako primus neměl dělat,“ řekl. Bleskl pohledem přes Pansyino rameno na Hermionu, která vypadala, že jí tanec s Nevillem příliš netěší – ne, protože tančila s Nevillem, pomyslel si, ale pravděpodobně kvůli tomu, s kým netančila.
„Tak možná po plese?“ zeptala se už trochu zoufale.
„Možná,“ zamumlal, když píseň skončila.
O tři písně později Pansy pustil. „Půjdu pro něco k pití. Co kdybychom příští tanec vynechali?“
Pansy znovu našpulila ústa. „Ale já bych chtěla ještě tancovat,“ naříkala.
„Rád Draca zastoupím, jestli si potřebuje odpočinout,“ řekl Blaise, který se vynořil z davu.
„Co si o tom pomyslí tvá partnerka?“ ptal se Draco.
Blaise pokrčil rameny. „Nemám tušení. Až ji uvidíš, můžeš se jí zeptat.“
„Ty už jsi ztratil, Zabini?“ ryla do něj Pansy.
Blaise přikývl. „Vypadá to, že má hodně ráda opačné pohlaví. Hlavně jednoho šesťáka. Někam se s ním před dvěma songy vypařila. Pravděpodobně dělat nějaké vylomeniny do křoví před hradem.“
Pansy se zahihňala. „Chudáčku, musíš mít zlomené srdce.“
„Určitě se z toho dostanu,“ odpověděl. Pohlédl na Draca. „Takže ti nebude vadit, když ti ukradnu partnerku, zatímco budeš pryč?“
„Jen do toho,“ vybídl ho Draco a pro klid Pansyiny duše doufal, že nezněl moc nadšeně. Ale upřímně ho vůbec nezajímalo, jestli bude s Blaisem tančit po zbytek večera.
Otočil se a začal si razit cestu ke stolu s občerstvením, zrovna když začala hrát další píseň – hezká a pomalá – a prudce se zastavil, když spatřil, co se děje na druhém konci síně: Potter přistoupil k Hermioně s Longbottomem a něco mu říkal, ten přikývl a rychle odcházel. Pak řekl něco Hermioně, která se začervenala a usmála se a než si Draco uvědomil, co se děje, Potter ji vzal do náručí. Ten debil ji vyzval k tanci a ona souhlasila!
Rozzuřený Draco pokračoval v cestě a nalil si pohár punče. Přešel k prázdným stolům, ale po celou dobu nespustil zrak z Hermiony a Pottera. Už dlouho ji neviděl tvářit se tak šťastně – bylo očividné, že září spokojeností. Vypadalo to, že jen Potter ji mohl přimět, aby se takto tvářila.
Posadil se a díval se na ně, jak tančí, usmívají se na sebe a smějí se snad celou věčnost a začínal nenávidět Pottera víc a víc za každou další vteřinu, která uběhla.
„Moc jim to spolu sluší, že?“ ozval se za ním sarkastický hlas.
Ohlédl se a spatřil za sebou stát Ginny Weasleyovou, která upřeně sledovala Hermionu s Potterem na tanečním parketu. Přesunula pohled na něj. „Je tu volno?“ Ukázala na židli vedle něj.
Přikývl. „Posluž si.“
Ginny sebou plácla vedle něj a vrátila se ke sledování svého přítele, jak tančí ploužák se svojí nejlepší kamarádkou.
„Myslím, že z ní nespustil oči od té doby, co přišla,“ zamračila se.
„A co jsi čekala?“ odsekl Draco. „Udělala jsi z ní nejkrásnější dívku na plese. Měla sis to dvakrát rozmyslet, jestli tě trápí fakt, že s ní tvůj kluk flirtuje.“
„Jen jsem jí chtěla pomoci!“ vykřikla Ginny. „Ještě před pár dny jí ani nikdo nepozval a ona se kvůli tomu cítila děsně. Vím, že si se mnou a Harrym a s Ronem a Levandulí připadá jako páté kolo u vozu. Jen jsem chtěla, aby se dnes večer cítila dobře. Myslela jsem, že když jí takhle vyparádíme, bude se cítit víc sebevědomě a – ach, prostě zapomeň, že jsem vůbec promluvila. Proč ti tohle všechno vlastně říkám?“
Povzdechl si. „Protože, Vízlice, se na ni zlobíš. Zrovna teď tančí s tvým klukem a vypadají, že se spolu cítí tak příjemně, až tě to trápí. Takže sis pomyslela, že si půjdeš postěžovat jejímu nejhoršímu nepříteli a doufáš, že se možná přidám a mohli bychom jí pořádně pomluvit. Ale abych byl úplně upřímný, opravdu teď na to nemám náladu.“
Ginny zalapala po dechu. „Kvůli tomu jsem nepřišla,“ bránila se. „A kromě toho, odkdy jsi Hermionin nejhorší nepřítel? Myslela jsem, že už je to za vámi. Myslela jsem, že jste teď přátelé.“
„Kdo ti řekl něco takového?“
„Hermiona. Řekla mi, že jste spolu uzavřeli příměří.“
Draco potlačil smích. „To ano, ale to z nás určitě nedělá přátele.“
Pohlédla na něj bokem. „Aha. Takže jste… víc než přátelé?“
„Grangerová?“ vyprskl. „A já? Ani náhodou!“
„Hmm, tak jak to, že když se na ni díváš, jak tančí s Harrym, vypadáš skoro stejně strašně, jako se cítím já?“
Otevřel ústa, aby se s ní hádal, ale nevyšla z nich žádná slova. Bylo to opravdu tak očividné, že nemohl vystát pohled na Hermionu a Pottera, jak spolu tančí v tak těsném objetí?
Nakonec zamumlal. „Pálí ti to, Vízlice.“
Slabě se usmála. „Už jsi jí řekl, co k ní cítíš?“
Povzdechl si. „Říct jí, co k ní cítím? Já k ní nic necítím. Je moje spolubydlící, nic víc.“
„Vždyť jsi zrovna přiznal, že žárlíš kvůli tomu, že tancuje s Harrym!“ vykřikla Ginny.
„Buď zticha!“ zasyčel. Rozhlédl se, aby se ujistil, že žádný student není tak blízko, aby zaslechl jejich konverzaci. Naklonil se k ní blíž a řekl tiše, „Podívej, já vím, že si myslíš, jak jsi pěkně chytrá, ale já nic necítím – opakuji necítím – k Hermioně Gra-“
„Pozor! Procházím!“ zaječel hlas za nimi. Draco se odtáhl od Ginny zrovna včas, aby mezi nimi mohl projít Protiva, který srazil vše z jejich stolu.
Hudba náhle zmlkla a všichni přestali tančit. Několik studentů vykřiklo, když kolem nich prosvištěl, zatímco ostatní na něj pískali a posunky ho přivolávali, aby se k nim přiblížil.
„Co to ksakru dělá?“ divil se Draco. Ginny pokrčila rameny.
„Protivo!“ zakřičela profesorka McGonagallová, když proletěl kolem ní a prakticky zničil vše, co mu stálo v cestě. „Protivo, okamžitě se zastav!“
Cestou přes velkou síň si broukal koledu a napřáhl ruku, aby všem ukázal nějakou rostlinu s lístky. Když se strašidlo konečně přestalo pohybovat, Draco byl schopný lépe zaostřit a rozpoznal, že drží jmelí. Najednou rozuměl, proč někteří studenti chtěli, aby k nim Protiva doletěl – chtěli, aby měli výmluvu pro to, aby mohli políbit své taneční partnery bez toho, aby byli pokáráni. Nemohl si pomoci a musel se usmát.
Jeho úsměv však okamžitě zmizel, když si to Protiva namířil k páru stojícímu uprostřed tanečního parketu – Hermioně a Potterovi.
„Potter a Granerová!“ zaječel Protiva. Vznášel se nad nimi a držel jim jmelí přímo nad hlavami. „Musíte se políbit pod jmelím!“
Všichni ve velkém sále – kromě Draca, Ginny, Harryho, Hermiony a všech profesorů – vydali kolektivní „Aaaaach!“
„PROTIVO!“ přímo zařvala McGonagallová, když k němu spěchala. „Varuji tě!“
„Je to tradice, madam. Přineslo by jim to smůlu, kdyby odešli zpod jmelí bez polibku!“ trval na svém Protiva.
Draco se narovnal na židli a upřeně pozoroval Hermionu, která vypadala pokořeně. Její tváře nabyly zářivý odstín růžové a i když to způsobilo, že vypadala ještě krásněji, nemohl si pomoct a musel ji litovat.
Pohlédl na Ginny, která bezvýrazně zírala před sebe; rty pevně stisknuté. Vypadala, že zadržuje dech.
Pak se pohledem vrátil zpátky k Hermioně a Harrymu, na kterých bylo vidět, jak nepříjemně se cítí. Zíral na Hermionu a tiše doufal, že se na něj podívá. Ale nepodívala. Místo toho vrhala rozpačité pohledy na Harryho, který vypadal, že si není jistý tím, co by měl udělat.
„Dej jí pusu, Harry!“ zvolal z davu hlas, který zněl podezřele jako Colina Creeveyho.
Všichni studenti začali povzbuzovat a pískat a pár dalších opakovalo, „Pusu! Pusu! Pusu!“ znovu a znovu.
McGonagallová vypadala docela znepokojeně – pravděpodobně proto, že polibek pod jmelím byl v přímém rozporu s jejím zákazem vylomenin, ale zároveň to byla tradice a tradice se musejí dodržovat. Věnovala Harrymu a Hermioně krátké pokývnutí, jako by jim chtěla říct, můžete to udělat, ale rychle.
Aspoň tak si to Harry vysvětlil, protože se okamžitě sklonil k Hermioně… a políbil ji přímo na rty.
Draco a Ginny se oba ve stejnou chvíli prudce nadechli a Draco zadržel dech a čekal, až se ti dva odtrhnou.
Uběhlo pár vteřin, ale on už nemohl čekat dál. Musel odtamtud odejít. „Seru na to,“ řekl a jeho hlas se utopil ve výkřicích a pískotu jeho spolužáků. Odsunul židli, stoupl si a vyrazil pryč, když narazil do Pansy.
„Draco! Kam jdeš?“ ptala se, když se protahoval kolem ní a Blaise. Úplně ji ignoroval a pokračoval v cestě směrem k východu.
Ve chvíli, kdy vkročil do chodby, se zastavil a pěstí udeřil do zdi. V mysli si na tom místě představoval tvář Harryho Pottera. Bolest mu vystřelila paže, ale ani sebou necukl. Dokonce si ani nevšiml krve, která mu stékala dolů po prstech ze šrámu, který si úderem do zdi způsobil. Párkrát zaklel a zády sklouzl dolů po zdi, až seděl na podlaze. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, ale doopravdy to moc nepomáhalo. To bylo však vše, co mohl dělat, aby si zabránil jít zpět dovnitř, odtrhnout Pottera od Hermiony a vymlátit z něj duši.
„Draco? Co se děje?“
Vzhlédl a uviděl Pansy, která ho následovala ze sálu. Zírala na ránu na jeho ruce. „Co to do tebe vjelo?“
„Nech mě být, Pansy,“ zamumlal skrze sevřené zuby.
„Jsi zraněný,“ řekla a přikročila k němu.
Vstal a ustoupil od ní. „Řekl jsem, abys mě nechala být.“
„Ale-“
Otočil se na podpatku a vydal se pryč. „Nechoď za mnou,“ přikázal jí bez toho, aniž by se na ni podíval.
Nebyl si jistý, kam jde; věděl jen to, že chce být od plesu co nejdál. Vidět, jak se Hermioniny rty spojily s Harryho, bylo víc, než mohl unést a věděl, že kdyby zůstal, byl by v pokušení Pottera zabít. Ani to by nebylo moudré, vzhledem k jeho postavení primuse.
Naštěstí pro něj ho Pansy nesledovala. Nemohl ji vinit. Proč by ho chtěla následovat potom, co jí tam nechal stát bez vysvětlení?
Namířil si to přímo k věži, kde byly situované komnaty pro primuse. Když tam dorazil, zamumlal k podobizně heslo.
„Proč nejsi na plese?“ zeptal se rytíř na obraze a zkoumavě si ho prohlížel.
„Jdi do háje,“ odsekl Draco, než zmizel v otvoru.
„Tak fajn!“ uslyšel ještě rozzlobený portrét, když se za ním zavíraly dveře.
Draco vpochodoval do společenské místnosti. V ruce mu začala pulzovat bolest. Podíval se na ni – modřina mu klouby ruky zbarvila do fialova a rána pořád krvácela – ačkoli ne tolik, jako předtím.
„Kurva,“ zaklel, když si všiml, že si zakrvácel košili. Rychle si sundal hábit a kravatu a zamířil do koupelny, aby se umyl. Jako první si opláchl zraněnou ruku mýdlem a vodou a pak si ji opatrně obvázal. Potom si svlékl košili a zkusil vydrhnout skvrnu od krve, ale bez výsledku. Zhruba po pěti minutách si uvědomil, že na ni mohl použít rychlé a jednoduché kouzlo, ale rozhodl se, že už to nemá cenu. Místo toho pevně uchopil strany košile rukama a zatahal, až ji roztrhl na dvě poloviny. Nebyla to ta nejlepší věc, kterou mohl udělat, ale ulevilo se mu.
Zmačkal oba kusy košile a vyhodil je do koše na odpadky. Pak vrhl pohled do zrcadla a byl šokovaný z toho, jak rozzlobeně působil. Jedna věc byla cítit zlost ve svém nitru, ale úplně jiné bylo to vidět. Musel si přiznat, že ho to trochu vylekalo.
Nebyl si jistý, jak dlouho zůstal v koupelně, musela to být ale nějaká doba, než odešel do své ložnice, aby se převlékl do něčeho pohodlnějšího. Když byl oblečený, cítil se lépe, ačkoli trochu hloupě kvůli tomu, že se k Pansy zachoval jako zmetek. Přemýšlel, jestli to tentokrát nebude poprvé, kdy mu nebude chtít prominout.
Když vycházel z ložnice, byl šokovaný tím, že vidí Hermionu, která právě přišla. Na tváři měla zasněný úsměv.
„Ach!“ vykřikla překvapeně, když ho uviděla. „Malfoyi – jsi doma brzy.“
„A ty jsi doma pozdě,“ řekl mrazivě a opřel se o stěnu.
Hermiona zavrtěla hlavou. „Pozdě? O čem to mluvíš? Vždyť ples ještě ani neskončil.“
„No, říkala jsi, že odejdeš brzy po našem tanci,“ připomněl jí. „Co změnilo tvé plány?“
Slabě se zamračila. „Nic, řekla jsem, že odejdu brzy a odešla jsem brzy.“
Draco se odstrčil ode zdi a přiblížil se o krok blíž k ní. „Ano, ale ne dřív, než sis zatančila s Harrym Potterem.“
Nechuť v jeho hlase ji přinutila sebou cuknout. „Nezůstala jsem proto, abych si s ním zatančila,“ obhajovala se.
„Aha, takže jsi zůstala proto, abys ho mohla políbit?“
Známá červeň se vplížila do Hermioniných tváří. „N-ne,“ zajíkla se.
„To je v pořádku, Grangerová, nemusíš se cítit trapně,“ řekl s falešnou upřímností. „Musela jsi přece políbit lásku svého života. Dobře ty! Určitě se teď vznášíš na obláčku.“
„Malfoyi-“
„Ale prosím tě,“ přerušil ji. „Ušetři mě detailů, dobře? Mudlovská šmejdka muchlující se se zázračným chlapcem není zrovna můj šálek čaje. Bez urážky.“
Hermiona otevřela ústa, aby promluvila, ale nevyšla žádná slova. Vypadala, že ji jeho slova opravdu ranila. Ale místo pláče – což by udělala dřívější Hermiona z prvního nebo druhého ročníku – zamračila se na něj a pobouřeně pronesla. „My jsme se nemuchlovali.“
„Ale, opravdu?“ divil se Draco. „Zkus to říct Vízlici.“
Její rysy trochu zjemnily. „Ginny to chápe. Vzala to v pořádku.“
„V pořádku? Opravdu? Protože když jsem ji naposledy viděl, byla cokoli jen ne v pořádku. Vlastně vypadala jako holka, která sleduje, jak se její kluk líbá s její nejlepší kamarádkou.“
„Nebyla to naše vina. Ona to ví! Museli jsme se políbit pod jmelím – a byl to cudný polibek! Jestli se Ginny zlobí, měla by se zlobit na Protivu. Ale jsem si opravdu jistá, že jí to nevadilo. Ona ví, že mezi mnou a Harrym absolutně nic není.“
Draco vybuchl smíchy. „Haha, Grangerová. Beru to tak, že jsi jí nikdy neřekla o citech, které v posledních pár letech chováš k Potterovi? Hádám, že jsi jí nikdy neřekla o tom, jak po něm toužíš a jak tě rozpálí, kdykoli vstoupí do místnosti. Myslím, že jsi jí nikdy neukázala svůj deníček, který je určitě přeplněný všemi sexuálními fantaziemi, které o něm máš. Vsadím se, že kdyby tohle všechno věděla, nebyla by ohledně toho polibku tak v pořádku, jak si myslíš, že je.“
Hermiona ho zabodávala pohledem. „Vůbec nevíš, o čem mluvíš, Malfoyi! Ty nevíš nic o tom, co cítím ke komukoli. Nemáš tušení, o čem si píšu do svého deníku. Jak si dovoluješ předpokládat, co cítím k Harrymu? A odkdy se staráš o Ginnyiny city? Nenávidíš jí – jako nenávidíš Harryho, jako nenávidíš Rona… Jako nenávidíš mě. Takže nepředstírej, že se o to jakkoli zajímáš.“
Její obrana ho nějak zvládla rozzlobit ještě víc, a když se kolem něj chtěla protáhnout do své ložnice, nebyl schopný ji nechat odejít.
„Nepřipadá ti to vtipné?“ zavolal za ní, než měla šanci otevřít dveře. Zastavila se a otočila, očima po něm vrhala nože.
„Co mi má připadat vtipné, Malfoyi?“
„No, však víš… objevíš se na plese a vypadáš jako… takhle,“ pokynul na její vizáž. „Oblékneš si pěkný hábit a uděláš si vlasy, nalíčíš se, a najednou jsi atraktivní. Najednou si tě na plese všimne úplně každý a hlavně on. Představ si to! Potter spatřil nádhernou dívku a najednou s tebou tancuje, flirtuje a líbá tě. Mezitím si užíváš jeho pozornost plnými doušky a ani jednou si neuvědomíš, co se vlastně děje. Jsi do Pottera zamilovaná odjakživa, Grangerová. A on si toho nikdy nevšiml. Nikdy si nevšiml tebe – až do dneška, samozřejmě. Dnes se na tebe podíval a uviděl krásnou mladou ženu stojící před ním. Ale neviděl Hermionou Grangerovou – ne tvé pravé já. Viděl osobu, kterou by chtěl, abys byla. Ale ty nejsi ta osoba, Grangerová. Nejsi šaty a vlasy a makeup, nebo další povrchní věci. Pro něj nejsi nic, když nevypadáš takhle. Rozumíš mi? Zítra, až budeš zase vypadat jako nudná Hermiona Grangerová, vrátí se ke své nádherné Vízlici a už ti nevěnuje ani jednu romantickou myšlenku. Nepřijde ti to vtipné? Nemyslíš si, že je to celé k popukání?“
Hermiona se tvrdě snažila potlačit slzy, které se jí začaly formovat v očích, ale bylo nemožné je zadržet. Když Draco konečně přestal mluvit a všiml si, jak ji rozrušil, okamžitě se začal cítit jako největší padouch.
„Jdi do prdele, Malfoyi,“ procedila mezi sevřenými zuby, ačkoli mluvila klidně a měkce. „Děkuji ti za zničení mého perfektního večera.“ Otočila se, otevřela dveře do své ložnice a zabouchla je za sebou.
Draco tam na chvíli otupěle stál. Takovou řeč vlastně neplánoval, dokud jí nepronesl. Kdyby ano, rozhodl by se raději nic neříct. To, co řekl, bylo kruté – věděl to. Věděl, že ji svými slovy zranil a cítil se kvůli tomu strašně. Ale i on byl raněný. Byl raněný tím, že strávila tolik svého času soužením se po někom, kdo ji nemiloval. Byl raněný tím, že mu připadalo, že si daleko víc užila tanec s Potterem než s ním. A jako obvykle, jediné, jak se uměl vypořádat s tou bolestí, bylo ranit ji.
Přecházel tam a zpět před jejím pokojem a zvažoval, co udělat. Jeho část si myslela, že by se jí měl okamžitě omluvit, ale jiná část mu našeptávala, že by ji měl nejdřív nechat vychladnout. Nakonec ale první část vyhrála a najednou se přistihl, že klepe na její dveře.
Trvalo jí několik vteřin, než otevřela. Když to konečně udělala, dveře se rozletěly a ona stála mezi nimi a zírala na něj.
Vypadala hrozně. Už se převlékla z šatů do svého obvyklého pohodlného mudlovského oblečení. Rozpustila si vlasy a ty teď splývaly podél jejích ramen. Pod jejíma očima byly tmavé šmouhy od toho, jak se jí rozpila řasenka a oční linky kvůli pláči. Nebyl si jistý, jak je to možné, ale dokonce i takto sklíčená vypadala nádherně.
Pár chvil na sebe navzájem zírali, než Draco konečně hlasem stěží hlasitějším než šepot řekl, „Omlouvám se.“
Hermiona slabě přikývla, když tiše přijala jeho omluvu. Možná by mu i odpověděla, ale Draco jí nedal šanci. Než mohl sám sebe zastavit, sehnul se k ní a políbil jí.
Mohl vycítit její zaváhání, když se jejich rty setkaly a na krátkou chvíli uvažoval, že by se odtáhl. Nemohl se ale přinutit. Čekal na tento moment tak dlouho a fakt, že ho ještě neodstrčila a nedala mu facku, mu dodal odvahu pokračovat.
Omotal jí paže kolem pasu a přitáhl si jí blíž. Neprotestovala; vlastně ho pomalu objala kolem krku a začala mu polibek vracet.
Srdce mu začalo bušit v hrudi. Co to dělají?
Zesílil sevření kolem jejího pasu a jemně se dotkl jazykem jejího, váhavě – jako kdyby zkoumal terén. Byl si skoro jistý, že se teď od něj odtáhne, ale mýlil se. Vlastně mu dovolila prohloubit polibek – něco, s čím neváhal dlouho.
Náhlá intenzita polibku ho přiváděla k šílenství. Než si uvědomil, co dělá, zvedl jí a zády jí pevně jí přitiskl na rám dveří. Přitiskl své tělo k jejímu, protože potřeboval být tak blízko, jak jen to bylo možné.
Líbali se ještě pár krátkých chvil, než najednou Hermiona zalapala po dechu a odstrčila ho tak tvrdě, jak jen mohla.
Okamžitě si dala dlaň před ústa a otřeseně na něj zírala. Draco jí upřeně sledoval a snažil se popadnout dech.. snažil se předejít tomu, aby mu srdce vyskočilo z hrudi.
Nejdřív se zatvářila šokovaně a pak zahanbeně. Pomalu se pohnula ode dveří do společenské místnosti, ale nepřerušila jejich oční kontakt.
Chtěl, aby něco řekla. Cokoli by bylo lepší než to trapné ticho a ten výraz, se kterým se na něj dívala. Ale když to vypadalo, že nepromluví, ustoupil a řekl, „Grangerová-“
Zavrtěla hlavou. Nebyl si jistý, jestli mu tím chtěla naznačit, aby nemluvil nebo protože prostě nevěřila tomu, co se právě stalo. Předtím, než to mohl zjistit, se otočila a utekla pryč ze společenské místnosti; ven otvorem za podobiznou a nechala Draca samotného. Sám sebe se ptal, co se ksakru právě stalo…
20. prosince
Příští ráno čekal Draco ve svém pokoji tak dlouho, jak jen mohl, v naději, že Hermiona už odešla za svými přáteli. Včera nedorazila zpátky dřív, než konečně odešel do postele. Půl noci strávil vzhůru přemýšlením, kde je. Půl noci strávil obavami, jestli je v pořádku nebo ne a tu další půlku (poté, co jí uslyšel přijít) obavami, co se zítra stane, až se setkají. Netoužil po tom, to zjistit.
Věděl, že nebude moci čekat celý den, než odejde, protože bylo možné, že vůbec nikam nepůjde. Takže se zhluboka nadechl a vydal se do společenské místnosti a do koupelny.
Naneštěstí Hermiona zrovna vycházela z koupelny, zrovna když se k ní blížil. Znovu voněla po jahodách. Dělal, co uměl, aby se vyhnul jejímu pohledu, ale bylo to skoro nemožné, protože do něj skoro vrazila. Očividně byla příliš rozptýlená, takže si nevšimla, že jí stojí v cestě.
„Ach!“ vykřikla, když ho uviděla. Rychle se mu vyhnula, aby mu umožnila vejít do koupelny. „Dobré ráno,“ pozdravila ho slušně.
„Ránko,“ zamumlal Draco, když kráčel dál. Nerad jí ignoroval, ale nevěděl, co jiného dělat.
„Počkej, Malfoyi,“ zastavila ho, zrovna když za sebou chtěl zavřít dveře.
Zastavil se a pohlédl na ni s očekáváním v očích.
„Podívej,“ promluvila, ale radši se na něj nepodívala. „Omlouvám se. Za minulou noc. Že jsem prostě jen tak utekla. Víš, já-“
„Grangerová,“ přerušil ji. „Nedlužíš mi omluvu, a nedlužíš mi ani vysvětlení, dobře? Co se stalo včera v noci, byla chyba a já bych byl rád, kdybychom zapomněli, že se to vůbec stalo.“
Hermiona zbledla. „Aha,“ řekla tiše. „Byla to chyba?“
„No, ano,“ odpověděl Draco, i když hluboko uvnitř věděl, že nebyla. „Hádali jsme se… vzniklo mezi námi napětí… jedna věc vedla k druhé… prostě se to stalo, dobře? Nic to neznamenalo.“
„V pořádku,“ podotkla Hermiona. „Ano, chápu. Já jen… ne, máš pravdu. Byla to chyba a už se to nikdy nestane.“
„Nikdy,“ souhlasil.
„Vůbec nikdy,“ přikývla. „Jen nechci, abychom se kvůli tomu cítili nepříjemně.“
Povzdechl si. „Bude to nepříjemné, pokud to budeš pořád vytahovat. Prostě na to pojďme zapomenout, souhlasíš?“ Podával jí ruku.
Podala mu svou a potřásla mu jí. „Souhlasím.“
Jejich ruce zůstaly spojené ještě chvíli, než ji Draco stáhl. „Jdu si dát sprchu.“
„Jasně. Ano, dobrý nápad. A já mám sraz s Ginny.“
„To je taky dobrý nápad. Takže se uvidíme později.“ S tím za sebou zavřel dveře do koupelny. Jemně praštil hlavou o zeď a tiše litoval toho, co jí právě řekl.
Nakonec ji však později nespatřil. Oba byli venku se svými přáteli až pozdě do večera a oba dorazili do svých komnat v rozdílném čase a bezprostředně pokračovali do svých ložnic. Ačkoli nechtěli, aby věci mezi nimi byly trapné, nemohli tomu zabránit. Ten polibek změnil jejich vztah – ať už byl předtím jakýkoli – a Draco předpokládal, že uplyne hodně vody, než se věci vrátí zpátky do normálu.
Kdyby jen věděl, jak málo času jim zbývá.
19. prosince – vánoční ples
„Páni, vypadá to tu nádherně!“ údivem zalapala Pansy po dechu, když vstoupili do velké síně.
Draco dal oči v sloup tak, aby to Blaise viděl. „Holky je snadné potěšit. Vyzdob sál pár dekoracemi a je to ta nejkrásnější věc, kterou v životě viděly.“
Pansy ho hravě udeřila do ruky. „Na mě neuděláš dojem tak snadno, Draco.“
„To není to, co řekl mně,“ zabručel Blaise pod vousy a ušklíbl se na Pansy. Ta praštila do ruky i jeho, ale o trochu více než Draca.
„Debile,“ zamumlala, ale na rtech jí stále hrál úsměv.
„Buď k Pansy milý, Zabini,“ okřikl ho Draco.
„Jo, Zabini, buď ke mně milý,“ zahihňala se Pansy. „Podívejte! Tamhle je Millicent!“ ukázala přes sál na Millicent Bulstrodeovou, která stála s Goylem u stolu s občerstvením. Popadla za ruku dívku, se kterou přišel na ples Blaise – šesťačku ze zmijozelu. „Jdeme za ní,“ informovala Draca, než odběhly.
„Mmhmm,“ souhlasil nepřítomně Draco. Rozhlížel se po síni a hledal Hermionu. Protože už zde bylo mnoho studentů, bylo těžké vyhledat někoho konkrétního. Začínal být nervózní, že se neukáže.
„Hledáš někoho?“ zeptal se ho Blaise, který ho sledoval.
„Ano, hledám Grangerovou.“
„Grangerovou?“ divil se Blaise, neschopný skrýt znechucení v hlase. „Z jakého důvodu bys ji měl vyhlížet?“
Draco si povzdechl. „Už jsme to přeci probírali, Zabini. Grangerová a já, jakožto primus a primuska, máme zahájit ples prvním tancem. Je to tradice.“
„Seru na tradici,“ odvětil Blaise. „Netančil bych s Grangerovou, ani kdyby byla poslední ženská na světě a můj život závisel na tom, jestli si s ní zatancuji nebo ne.“
„V tom případě je dobře, že primus není takový blbec, jako jsi ty,“ odsekl Draco.
Blaise vypadal zaskočeně. Přimhouřil oči a řekl, „Co to do tebe vjelo, člověče?“
„Netuším, o čem to mluvíš.“
„Ale ano, víš, Draco. Crabbe s Goylem mi povídali-“
„Proč posloucháš, co ti dva říkají? Jsou to hňupové, Zabini. Ty to víš.“
„Určitě. Jsou to idioti,“ souhlasil Blaise, „ale ty jsi teď potvrdil prakticky všechno, co o tobě rozhlašují.“
„Opravdu?“ zeptal Draco a konečně k Blaisovi obrátil svou plnou pozornost. „A co že to přesně říkají?“
Blaise otevřel ústa k odpovědi, ale ztuhl, když se jeho pohled zachytil za Dracovými zády. „Co to k čertu..“
Draco zíral bezvýrazně na Blaise ještě pár okamžiků, než si uvědomil, že celý sál ztichl. „Co se děje?“
Blaise se podíval zpět na Draca. „Myslím, že jsi právě našel tu, kterou jsi hledal.“
Draco se otočil tam, kam ukazoval Blaise a kam se dívali i všichni ostatní. Nejdřív se divil tomu všeobecnému humbuku, protože do velké síně pouze zrovna vešla dívka. Ale pak pozvolna začal rozpoznávat, že to není jen tak nějaká dívka – byla to Hermiona Grangerová.
Musel párkrát mrknout, aby se ujistil, že to je opravdu ona. Ale nebylo pochyb – Ginny, Levandule a Lenka udělaly to, co slíbily: vypadala naprosto nádherně.
„Kámo, poslintal sis kravatu,“ vtipkoval Blaise, ale Draco ho sotva slyšel.
Sledoval, jak Hermiona vstoupila do sálu společně s Nevillem, který vypadal úplně v extázi z toho, že přišla právě s ním. Když si všimla, že se na ni upírá tolik očí, trochu se usmála, začervenala se a pak sklonila hlavu.
Byla oblečená v bílé saténové róbě, která těsně přiléhala k jejím křivkám bez toho, aby byla příliš těsná nebo nápadná. Látka splývala až na podlahu a vzadu do vlečky. Kolem ramen měla průsvitný šál, který se třpytil při každém jejím pohybu. Vlasy měla volně stažené do drdolu na temeni a tváře, které měly o trochu více barvy než obvykle, jí lemovalo pár zvlněných pramínků. Hermioniny kamarádky očividně věděly, co dělají – hlavně že méně je někdy více. Zatímco Pansy se svými přítelkyněmi na sobě měly několik vrstev make-upu, Hermioniny pomocnice jí slabě nanesly tvářenku, oční stíny a rtěnku, jen tak, aby se neřeklo. Dívky nicméně věnovaly zvláštní pozornost jejím očím, nalíčily je linkami a řasenkou, aby vypadaly větší a jasnější. Dokonce takhle zdálky Draco cítil, že by se v nich mohl ztratit.
Vypadala jako bohyně. Nebo možná jako anděl. Nebo snad jako trochu z obojího. Ať tak či tak, celá zářila a Draco – společně se všemi ostatními v sále – z ní nemohl spustit oči.
„Nezapomeň se nadechnout,“ zašeptal Blaise Dracovi do ucha.
Přítelův hlas ho vytrhl z transu a uvědomil si, že opravdu zadržuje dech od chvíle, kdy ji spatřil ve dveřích.
Blaise se samolibě usmál. „A to jsi říkal, že s tebou není nic zvláštního.“ Pohlédl na Hermionu. „Nenech se zmást vzhledem, Draco. Pod tím vším je to pořád špinavá mudlovská šmejdka. Je důležité, abys na to pamatoval.“
Draco se musel kousnout do jazyka, aby neřekl něco, čeho by litoval. Nebylo to ale třeba, protože Blaise už spěchal za svou partnerkou a Pansy na druhé straně sálu. Povzdechl si, když ho pozoroval odcházet; uvědomil si, že Blaise se chová přesně tak, jak se dříve choval i on – je arogantní a plný předsudků. Až do této chvíle nevěděl, jak nepříjemní takovíto lidé dovedou být.
„Ahoj,“ uslyšel ženský hlas, když ho někdo lehce poklepal po rameni.
Otočil se a ocitl se tváří v tvář Hermioně. Takto zblízka byla ještě nádhernější. Vlastně byla tak krásná, že od ní musel raději odvrátit zrak. „Grangerová,“ zamumlal na pozdrav, zatímco se snažil znít tak nezaujatě, jak jen to bylo možné.
„Doufám, že nejdu pozdě,“ řekla, nevědomá si jeho lhostejného výrazu. Usmála se. „Tedy, ne že by ples mohl začít beze mě. Co by to byl za tradiční tanec primuse a primusky bez primusky?“
„Takový, který bych chtěl zkusit?“ odpověděl s úsměškem.
Zabodla do něj pohledem. „Okouzlující, Malfoyi,“ povzdechla si a protočila oči.
Zazubil se zrovna ve chvíli, kdy se hlas profesorky McGonagallové rozlehl velkým sálem.
„Mladé dámy a mladí pánové,“ řekla. „Ráda bych vás uvítala na vánočním plese. Než začneme, chtěla bych vás všechny upozornit, že nebudeme tolerovat vylomeniny žádného druhu. Kdokoli poruší toto pravidlo, bude se s námi muset na zbytek večera rozloučit. A když říkám žádné vylomeniny, myslím tím zejména žádné rvačky, vtípky a nic dalšího kromě tance a korzování s vašimi partnery. Rozuměli jste?“
Všichni studenti zaúpěli a zamumlali sborově „ano“.
„Výborně. Ples může začít. Kde jsou pan Malfoy a slečna Grangerová?“ McGonagallová zkoumala dav, když se po nich rozhlížela.
Hermiona zvedla ruku.
„Ach ano, tady jsou. Mohli by, prosím, primus s primuskou přejít do středu sálu, aby si zatančili první tanec?“
Draco přikývl a předstoupil. Když si uvědomil, že ho Hermiona nenásleduje, otočil se a vyzval ji, „Tak pojď, Grangerová.“ Natáhl k ní paži.
Přelétla úzkostlivým pohledem síň a všechny studenty. Myšlenka na tancování před tou velkou skupinou lidí jí očividně nedělala dobře a Draco ji nemohl vinit. Sám se na to zrovna netěšil, ale byla to tradice. Byla to jejich povinnost.
„Nekoušu,“ mrkl na ni. „Tedy… Jen pokud bys chtěla.“
Hermiona se slabě usmála, přiblížila se k němu, aby přijala jeho rámě a nechala se odvést do středu tanečního parketu. Než měla šanci reagovat, rychle ji k sobě přitáhl tak, že se jejich těla dotýkala. Uchopil její dlaň do své, zatímco druhou ruku ovinul kolem jejího pasu. „Uvolni se,“ zašeptal jí do ucha. „Prostě předstírej, že zase zkoušíme v naší společenské místnosti. Nikdo jiný tady není.“
Ucítil, že se trochu roztřásla, než přikývla. Zhluboka se nadechl a ucítil slabý závan jejího parfému, než se jemně odtáhl a podíval se na ni. Věnoval jí povzbudivý úsměv. „Povedu já,“ ujistil ji.
Jakmile se ozvala hudba, začali se pohybovat. Bylo to úplně stejné jako když nacvičovali tanec v jejich komnatách, až na to, že tentokrát hrála opravdová muzika. Díky tomu se snadněji drželi v rytmu. Ačkoli Hermiona párkrát na začátku znejistěla, rychle se do tance znovu ponořila a nabyla sebevědomí. Asi v půlce písně, když se k nim na tanečním parketu přidali i další studenti, se Draco zeptal, „Nebylo to tak hrozné, ne?“
„Asi ne,“ nepatrně pokrčila rameny.
Když se pohybovali po parketu, vrhali po sobě znepokojené pohledy. Odkašlal si. „Tvoje kamarádky… odvedly dobrou práci. Vypadáš jako holka.“
„Oproti tomu,“ odtušila Hermiona, „když jsem vypadala jako domácí skřítek.“
„Přesně,“ zazubil se. „Zázraky se dějí.“
„Chtěl bys, abych ti omylem zase šlápla na nohu?“
„Proč bys to dělala, Grangerová? Skládal jsem ti kompliment.“
„Aha – další pochybný kompliment. Stále zapomínám, že je pokládáš za opravdové lichotky, které si zaslouží poděkování.“
„Když o tom tak přemýšlím, 'děkuji' by bylo pěkné.“
„Proč jsi takový osel?“
„Protože když se chovám jako osel, pomáhá ti to zapomenout na to, že se mnou tancuješ před půlkou školy.“
„Díky za připomenutí,“ zamumlala Hermiona a rozhlédla se kolem na ostatní studenty. „I když všichni ostatní tancují, pořád mám pocit, že mě sledují. Ten samý pocit jsem měla, když jsem vešla do síně. Vypadalo to, jako by všichni přestali dělat, co zrovna dělali, a začali na mě civět.“ Povzdechla si. „Jsem asi paranoidní, viď?“
Nevěřícně se na ni podíval. Soudě podle zmatení v jejím hlase opravdu neměla tušení, proč na ní všichni zírají. Nemohl si pomoci a zasmál se. „Grangerová, ty dokážeš být tak hloupá.“
„Prosím?“
„Nechtěl jsem říct, že jsi hloupá,“ opravil se rychle. „Jen nemůžu uvěřit, že jsi nepřišla na to, proč se na tebe lidi tak dívají.“
„To moje vlasy, že ano? Vypadají divně. Říkala jsem Ginny, že vypadají příšerně.“
„Tvoje vlasy jsou v pořádku,“ ujistil ji. „Vlastně… vypadají hezky. Proto se na tebe všichni dívají, Hermiono – protože vypadáš nádherně.“
Zamrkala a vynechala krok. Stejně tak on, když si uvědomil, že nejen oslovil Hermionu křestním jménem, ale zároveň ji stejným dechem nazval nádhernou. Očividně to šokovalo i ji.
Po chvíli se začala chichotat a řekla, „Ten byl dobrý, Malfoyi. Málem jsi mě nachytal.“
Přimhouřil oči. „Ty si myslíš, že to byl vtip? Obtěžovala ses vůbec s tím, aby by ses na sebe podívala do zrcadla, než jsi sem přišla?“
„Vlastně ano, podívala,“ odpověděla, „a vypadala jsem divně.“
„Hmmm. Ale je to ta nejkrásnější podivnost, jakou jsem viděl za dlouhou dobu,“ zašeptal a vyhnul se jejímu pohledu. „Nemůžu uvěřit, že ti to musím hláskovat, Grangerová, ale všichni chlapi tady na tebe zírají, protože si myslí, že vypadáš sexy, a holky na tebe civí, protože tě tajně nenávidí za to, že si jejich taneční partneři myslí, že jsi sexy, a přály by si vypadat jako ty.“
Hermiona se na něj nevěřícně podívala. „Jak si tím můžeš být tak jistý?“
„Protože, jestli sis nevšimla, já jsem mužský. A kvůli tomu vím, co si ostatní o tobě myslí, když se na tebe dívají.“
„Opravdu?“ zeptala se. „A co si tedy myslí?“
Draco ztichl. Ani za nic jí nemohl říct, co si asi myslí – určitě by se červenala. A určitě jí nemohl říct, co si on sám zrovna teď myslel…
Poklepání na rameno ho zachránilo od vymýšlení nějaké výmluvy. Otočil hlavu napravo, kde uviděl stát Nevilla.
„První tanec skončil,“ informoval je a ostražitě se díval na Draca. „Mohu mít svou partnerku zpět?“
„Ano, jistě,“ řekl Draco rychle, okamžitě Hermionu pustil a ustoupil o krok zpět. Neville měl pravdu – píseň už dávno skončila a ani jeden z nich si toho nevšiml. „Je celá tvoje, Longbottome.“ Poplácal ho po zádech, na což Neville odpověděl vyděšeným nádechem.
Začal se chlapcově reakci smát, ale hned přestal, když zpozoroval, že ho Hermiona probodává pohledem.
„Draco!“ volala na něj Pansy, zatímco si probojovávala cestu k němu davem. Natáhla se a chňapla ho za ruku. „Teď je řada na mně.“ Zamračila se na Hermionu a řekla, „Pěkné šaty, Grangerová. Připomínají mi hadry, se kterými naši domácí skřítci uklízejí.“
„Pansy, zatáhni drápy,“ varoval ji Draco. Podíval se na Hermionu pohledem, říkajícím: Vidíš? Všechny holky na tebe žárlí…
Pansy našpulila pusu. „Proč tu šmejdku tak bráníš?“ zeptala se ho, když ho odváděla daleko od Hermiony a Nevilla.
„Já jí nebráním,“ odpověděl. „Jen si chci užít dnešní večer a ne poslouchat, jak urážíš Grangerovou.“
„Vzpomínám si na časy, kdy sis myslel, že urážení Grangerové znamená užít si večer,“ připomněla mu Pansy tiše, když začali tančit.
„Ano, ale teď by urážení Grangerové mohlo znamenat to, že přijdu o pozici primuse,“ upozornil ji, když jí vzal do náručí. Bylo to pro něj úplně jiné, než držet takto blízko Hermionu; nepasovala k němu tak dobře.
„To by asi nebylo moc dobré,“ souhlasila Pansy zamyšleně.
„No ne, opravdu si to myslíš?“
Svůdně se na něj usmála. „Co kdybychom udělali nějakou vylomeninu? Však víš… aby nás odsud vyhodili a my mohli jít k tobě do společenské místnosti, kde bychom byli sami?“
„Jo, vylomeninu. Myslíš další věc, kterou bych jako primus neměl dělat,“ řekl. Bleskl pohledem přes Pansyino rameno na Hermionu, která vypadala, že jí tanec s Nevillem příliš netěší – ne, protože tančila s Nevillem, pomyslel si, ale pravděpodobně kvůli tomu, s kým netančila.
„Tak možná po plese?“ zeptala se už trochu zoufale.
„Možná,“ zamumlal, když píseň skončila.
O tři písně později Pansy pustil. „Půjdu pro něco k pití. Co kdybychom příští tanec vynechali?“
Pansy znovu našpulila ústa. „Ale já bych chtěla ještě tancovat,“ naříkala.
„Rád Draca zastoupím, jestli si potřebuje odpočinout,“ řekl Blaise, který se vynořil z davu.
„Co si o tom pomyslí tvá partnerka?“ ptal se Draco.
Blaise pokrčil rameny. „Nemám tušení. Až ji uvidíš, můžeš se jí zeptat.“
„Ty už jsi ztratil, Zabini?“ ryla do něj Pansy.
Blaise přikývl. „Vypadá to, že má hodně ráda opačné pohlaví. Hlavně jednoho šesťáka. Někam se s ním před dvěma songy vypařila. Pravděpodobně dělat nějaké vylomeniny do křoví před hradem.“
Pansy se zahihňala. „Chudáčku, musíš mít zlomené srdce.“
„Určitě se z toho dostanu,“ odpověděl. Pohlédl na Draca. „Takže ti nebude vadit, když ti ukradnu partnerku, zatímco budeš pryč?“
„Jen do toho,“ vybídl ho Draco a pro klid Pansyiny duše doufal, že nezněl moc nadšeně. Ale upřímně ho vůbec nezajímalo, jestli bude s Blaisem tančit po zbytek večera.
Otočil se a začal si razit cestu ke stolu s občerstvením, zrovna když začala hrát další píseň – hezká a pomalá – a prudce se zastavil, když spatřil, co se děje na druhém konci síně: Potter přistoupil k Hermioně s Longbottomem a něco mu říkal, ten přikývl a rychle odcházel. Pak řekl něco Hermioně, která se začervenala a usmála se a než si Draco uvědomil, co se děje, Potter ji vzal do náručí. Ten debil ji vyzval k tanci a ona souhlasila!
Rozzuřený Draco pokračoval v cestě a nalil si pohár punče. Přešel k prázdným stolům, ale po celou dobu nespustil zrak z Hermiony a Pottera. Už dlouho ji neviděl tvářit se tak šťastně – bylo očividné, že září spokojeností. Vypadalo to, že jen Potter ji mohl přimět, aby se takto tvářila.
Posadil se a díval se na ně, jak tančí, usmívají se na sebe a smějí se snad celou věčnost a začínal nenávidět Pottera víc a víc za každou další vteřinu, která uběhla.
„Moc jim to spolu sluší, že?“ ozval se za ním sarkastický hlas.
Ohlédl se a spatřil za sebou stát Ginny Weasleyovou, která upřeně sledovala Hermionu s Potterem na tanečním parketu. Přesunula pohled na něj. „Je tu volno?“ Ukázala na židli vedle něj.
Přikývl. „Posluž si.“
Ginny sebou plácla vedle něj a vrátila se ke sledování svého přítele, jak tančí ploužák se svojí nejlepší kamarádkou.
„Myslím, že z ní nespustil oči od té doby, co přišla,“ zamračila se.
„A co jsi čekala?“ odsekl Draco. „Udělala jsi z ní nejkrásnější dívku na plese. Měla sis to dvakrát rozmyslet, jestli tě trápí fakt, že s ní tvůj kluk flirtuje.“
„Jen jsem jí chtěla pomoci!“ vykřikla Ginny. „Ještě před pár dny jí ani nikdo nepozval a ona se kvůli tomu cítila děsně. Vím, že si se mnou a Harrym a s Ronem a Levandulí připadá jako páté kolo u vozu. Jen jsem chtěla, aby se dnes večer cítila dobře. Myslela jsem, že když jí takhle vyparádíme, bude se cítit víc sebevědomě a – ach, prostě zapomeň, že jsem vůbec promluvila. Proč ti tohle všechno vlastně říkám?“
Povzdechl si. „Protože, Vízlice, se na ni zlobíš. Zrovna teď tančí s tvým klukem a vypadají, že se spolu cítí tak příjemně, až tě to trápí. Takže sis pomyslela, že si půjdeš postěžovat jejímu nejhoršímu nepříteli a doufáš, že se možná přidám a mohli bychom jí pořádně pomluvit. Ale abych byl úplně upřímný, opravdu teď na to nemám náladu.“
Ginny zalapala po dechu. „Kvůli tomu jsem nepřišla,“ bránila se. „A kromě toho, odkdy jsi Hermionin nejhorší nepřítel? Myslela jsem, že už je to za vámi. Myslela jsem, že jste teď přátelé.“
„Kdo ti řekl něco takového?“
„Hermiona. Řekla mi, že jste spolu uzavřeli příměří.“
Draco potlačil smích. „To ano, ale to z nás určitě nedělá přátele.“
Pohlédla na něj bokem. „Aha. Takže jste… víc než přátelé?“
„Grangerová?“ vyprskl. „A já? Ani náhodou!“
„Hmm, tak jak to, že když se na ni díváš, jak tančí s Harrym, vypadáš skoro stejně strašně, jako se cítím já?“
Otevřel ústa, aby se s ní hádal, ale nevyšla z nich žádná slova. Bylo to opravdu tak očividné, že nemohl vystát pohled na Hermionu a Pottera, jak spolu tančí v tak těsném objetí?
Nakonec zamumlal. „Pálí ti to, Vízlice.“
Slabě se usmála. „Už jsi jí řekl, co k ní cítíš?“
Povzdechl si. „Říct jí, co k ní cítím? Já k ní nic necítím. Je moje spolubydlící, nic víc.“
„Vždyť jsi zrovna přiznal, že žárlíš kvůli tomu, že tancuje s Harrym!“ vykřikla Ginny.
„Buď zticha!“ zasyčel. Rozhlédl se, aby se ujistil, že žádný student není tak blízko, aby zaslechl jejich konverzaci. Naklonil se k ní blíž a řekl tiše, „Podívej, já vím, že si myslíš, jak jsi pěkně chytrá, ale já nic necítím – opakuji necítím – k Hermioně Gra-“
„Pozor! Procházím!“ zaječel hlas za nimi. Draco se odtáhl od Ginny zrovna včas, aby mezi nimi mohl projít Protiva, který srazil vše z jejich stolu.
Hudba náhle zmlkla a všichni přestali tančit. Několik studentů vykřiklo, když kolem nich prosvištěl, zatímco ostatní na něj pískali a posunky ho přivolávali, aby se k nim přiblížil.
„Co to ksakru dělá?“ divil se Draco. Ginny pokrčila rameny.
„Protivo!“ zakřičela profesorka McGonagallová, když proletěl kolem ní a prakticky zničil vše, co mu stálo v cestě. „Protivo, okamžitě se zastav!“
Cestou přes velkou síň si broukal koledu a napřáhl ruku, aby všem ukázal nějakou rostlinu s lístky. Když se strašidlo konečně přestalo pohybovat, Draco byl schopný lépe zaostřit a rozpoznal, že drží jmelí. Najednou rozuměl, proč někteří studenti chtěli, aby k nim Protiva doletěl – chtěli, aby měli výmluvu pro to, aby mohli políbit své taneční partnery bez toho, aby byli pokáráni. Nemohl si pomoci a musel se usmát.
Jeho úsměv však okamžitě zmizel, když si to Protiva namířil k páru stojícímu uprostřed tanečního parketu – Hermioně a Potterovi.
„Potter a Granerová!“ zaječel Protiva. Vznášel se nad nimi a držel jim jmelí přímo nad hlavami. „Musíte se políbit pod jmelím!“
Všichni ve velkém sále – kromě Draca, Ginny, Harryho, Hermiony a všech profesorů – vydali kolektivní „Aaaaach!“
„PROTIVO!“ přímo zařvala McGonagallová, když k němu spěchala. „Varuji tě!“
„Je to tradice, madam. Přineslo by jim to smůlu, kdyby odešli zpod jmelí bez polibku!“ trval na svém Protiva.
Draco se narovnal na židli a upřeně pozoroval Hermionu, která vypadala pokořeně. Její tváře nabyly zářivý odstín růžové a i když to způsobilo, že vypadala ještě krásněji, nemohl si pomoct a musel ji litovat.
Pohlédl na Ginny, která bezvýrazně zírala před sebe; rty pevně stisknuté. Vypadala, že zadržuje dech.
Pak se pohledem vrátil zpátky k Hermioně a Harrymu, na kterých bylo vidět, jak nepříjemně se cítí. Zíral na Hermionu a tiše doufal, že se na něj podívá. Ale nepodívala. Místo toho vrhala rozpačité pohledy na Harryho, který vypadal, že si není jistý tím, co by měl udělat.
„Dej jí pusu, Harry!“ zvolal z davu hlas, který zněl podezřele jako Colina Creeveyho.
Všichni studenti začali povzbuzovat a pískat a pár dalších opakovalo, „Pusu! Pusu! Pusu!“ znovu a znovu.
McGonagallová vypadala docela znepokojeně – pravděpodobně proto, že polibek pod jmelím byl v přímém rozporu s jejím zákazem vylomenin, ale zároveň to byla tradice a tradice se musejí dodržovat. Věnovala Harrymu a Hermioně krátké pokývnutí, jako by jim chtěla říct, můžete to udělat, ale rychle.
Aspoň tak si to Harry vysvětlil, protože se okamžitě sklonil k Hermioně… a políbil ji přímo na rty.
Draco a Ginny se oba ve stejnou chvíli prudce nadechli a Draco zadržel dech a čekal, až se ti dva odtrhnou.
Uběhlo pár vteřin, ale on už nemohl čekat dál. Musel odtamtud odejít. „Seru na to,“ řekl a jeho hlas se utopil ve výkřicích a pískotu jeho spolužáků. Odsunul židli, stoupl si a vyrazil pryč, když narazil do Pansy.
„Draco! Kam jdeš?“ ptala se, když se protahoval kolem ní a Blaise. Úplně ji ignoroval a pokračoval v cestě směrem k východu.
Ve chvíli, kdy vkročil do chodby, se zastavil a pěstí udeřil do zdi. V mysli si na tom místě představoval tvář Harryho Pottera. Bolest mu vystřelila paže, ale ani sebou necukl. Dokonce si ani nevšiml krve, která mu stékala dolů po prstech ze šrámu, který si úderem do zdi způsobil. Párkrát zaklel a zády sklouzl dolů po zdi, až seděl na podlaze. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit, ale doopravdy to moc nepomáhalo. To bylo však vše, co mohl dělat, aby si zabránil jít zpět dovnitř, odtrhnout Pottera od Hermiony a vymlátit z něj duši.
„Draco? Co se děje?“
Vzhlédl a uviděl Pansy, která ho následovala ze sálu. Zírala na ránu na jeho ruce. „Co to do tebe vjelo?“
„Nech mě být, Pansy,“ zamumlal skrze sevřené zuby.
„Jsi zraněný,“ řekla a přikročila k němu.
Vstal a ustoupil od ní. „Řekl jsem, abys mě nechala být.“
„Ale-“
Otočil se na podpatku a vydal se pryč. „Nechoď za mnou,“ přikázal jí bez toho, aniž by se na ni podíval.
Nebyl si jistý, kam jde; věděl jen to, že chce být od plesu co nejdál. Vidět, jak se Hermioniny rty spojily s Harryho, bylo víc, než mohl unést a věděl, že kdyby zůstal, byl by v pokušení Pottera zabít. Ani to by nebylo moudré, vzhledem k jeho postavení primuse.
Naštěstí pro něj ho Pansy nesledovala. Nemohl ji vinit. Proč by ho chtěla následovat potom, co jí tam nechal stát bez vysvětlení?
Namířil si to přímo k věži, kde byly situované komnaty pro primuse. Když tam dorazil, zamumlal k podobizně heslo.
„Proč nejsi na plese?“ zeptal se rytíř na obraze a zkoumavě si ho prohlížel.
„Jdi do háje,“ odsekl Draco, než zmizel v otvoru.
„Tak fajn!“ uslyšel ještě rozzlobený portrét, když se za ním zavíraly dveře.
Draco vpochodoval do společenské místnosti. V ruce mu začala pulzovat bolest. Podíval se na ni – modřina mu klouby ruky zbarvila do fialova a rána pořád krvácela – ačkoli ne tolik, jako předtím.
„Kurva,“ zaklel, když si všiml, že si zakrvácel košili. Rychle si sundal hábit a kravatu a zamířil do koupelny, aby se umyl. Jako první si opláchl zraněnou ruku mýdlem a vodou a pak si ji opatrně obvázal. Potom si svlékl košili a zkusil vydrhnout skvrnu od krve, ale bez výsledku. Zhruba po pěti minutách si uvědomil, že na ni mohl použít rychlé a jednoduché kouzlo, ale rozhodl se, že už to nemá cenu. Místo toho pevně uchopil strany košile rukama a zatahal, až ji roztrhl na dvě poloviny. Nebyla to ta nejlepší věc, kterou mohl udělat, ale ulevilo se mu.
Zmačkal oba kusy košile a vyhodil je do koše na odpadky. Pak vrhl pohled do zrcadla a byl šokovaný z toho, jak rozzlobeně působil. Jedna věc byla cítit zlost ve svém nitru, ale úplně jiné bylo to vidět. Musel si přiznat, že ho to trochu vylekalo.
Nebyl si jistý, jak dlouho zůstal v koupelně, musela to být ale nějaká doba, než odešel do své ložnice, aby se převlékl do něčeho pohodlnějšího. Když byl oblečený, cítil se lépe, ačkoli trochu hloupě kvůli tomu, že se k Pansy zachoval jako zmetek. Přemýšlel, jestli to tentokrát nebude poprvé, kdy mu nebude chtít prominout.
Když vycházel z ložnice, byl šokovaný tím, že vidí Hermionu, která právě přišla. Na tváři měla zasněný úsměv.
„Ach!“ vykřikla překvapeně, když ho uviděla. „Malfoyi – jsi doma brzy.“
„A ty jsi doma pozdě,“ řekl mrazivě a opřel se o stěnu.
Hermiona zavrtěla hlavou. „Pozdě? O čem to mluvíš? Vždyť ples ještě ani neskončil.“
„No, říkala jsi, že odejdeš brzy po našem tanci,“ připomněl jí. „Co změnilo tvé plány?“
Slabě se zamračila. „Nic, řekla jsem, že odejdu brzy a odešla jsem brzy.“
Draco se odstrčil ode zdi a přiblížil se o krok blíž k ní. „Ano, ale ne dřív, než sis zatančila s Harrym Potterem.“
Nechuť v jeho hlase ji přinutila sebou cuknout. „Nezůstala jsem proto, abych si s ním zatančila,“ obhajovala se.
„Aha, takže jsi zůstala proto, abys ho mohla políbit?“
Známá červeň se vplížila do Hermioniných tváří. „N-ne,“ zajíkla se.
„To je v pořádku, Grangerová, nemusíš se cítit trapně,“ řekl s falešnou upřímností. „Musela jsi přece políbit lásku svého života. Dobře ty! Určitě se teď vznášíš na obláčku.“
„Malfoyi-“
„Ale prosím tě,“ přerušil ji. „Ušetři mě detailů, dobře? Mudlovská šmejdka muchlující se se zázračným chlapcem není zrovna můj šálek čaje. Bez urážky.“
Hermiona otevřela ústa, aby promluvila, ale nevyšla žádná slova. Vypadala, že ji jeho slova opravdu ranila. Ale místo pláče – což by udělala dřívější Hermiona z prvního nebo druhého ročníku – zamračila se na něj a pobouřeně pronesla. „My jsme se nemuchlovali.“
„Ale, opravdu?“ divil se Draco. „Zkus to říct Vízlici.“
Její rysy trochu zjemnily. „Ginny to chápe. Vzala to v pořádku.“
„V pořádku? Opravdu? Protože když jsem ji naposledy viděl, byla cokoli jen ne v pořádku. Vlastně vypadala jako holka, která sleduje, jak se její kluk líbá s její nejlepší kamarádkou.“
„Nebyla to naše vina. Ona to ví! Museli jsme se políbit pod jmelím – a byl to cudný polibek! Jestli se Ginny zlobí, měla by se zlobit na Protivu. Ale jsem si opravdu jistá, že jí to nevadilo. Ona ví, že mezi mnou a Harrym absolutně nic není.“
Draco vybuchl smíchy. „Haha, Grangerová. Beru to tak, že jsi jí nikdy neřekla o citech, které v posledních pár letech chováš k Potterovi? Hádám, že jsi jí nikdy neřekla o tom, jak po něm toužíš a jak tě rozpálí, kdykoli vstoupí do místnosti. Myslím, že jsi jí nikdy neukázala svůj deníček, který je určitě přeplněný všemi sexuálními fantaziemi, které o něm máš. Vsadím se, že kdyby tohle všechno věděla, nebyla by ohledně toho polibku tak v pořádku, jak si myslíš, že je.“
Hermiona ho zabodávala pohledem. „Vůbec nevíš, o čem mluvíš, Malfoyi! Ty nevíš nic o tom, co cítím ke komukoli. Nemáš tušení, o čem si píšu do svého deníku. Jak si dovoluješ předpokládat, co cítím k Harrymu? A odkdy se staráš o Ginnyiny city? Nenávidíš jí – jako nenávidíš Harryho, jako nenávidíš Rona… Jako nenávidíš mě. Takže nepředstírej, že se o to jakkoli zajímáš.“
Její obrana ho nějak zvládla rozzlobit ještě víc, a když se kolem něj chtěla protáhnout do své ložnice, nebyl schopný ji nechat odejít.
„Nepřipadá ti to vtipné?“ zavolal za ní, než měla šanci otevřít dveře. Zastavila se a otočila, očima po něm vrhala nože.
„Co mi má připadat vtipné, Malfoyi?“
„No, však víš… objevíš se na plese a vypadáš jako… takhle,“ pokynul na její vizáž. „Oblékneš si pěkný hábit a uděláš si vlasy, nalíčíš se, a najednou jsi atraktivní. Najednou si tě na plese všimne úplně každý a hlavně on. Představ si to! Potter spatřil nádhernou dívku a najednou s tebou tancuje, flirtuje a líbá tě. Mezitím si užíváš jeho pozornost plnými doušky a ani jednou si neuvědomíš, co se vlastně děje. Jsi do Pottera zamilovaná odjakživa, Grangerová. A on si toho nikdy nevšiml. Nikdy si nevšiml tebe – až do dneška, samozřejmě. Dnes se na tebe podíval a uviděl krásnou mladou ženu stojící před ním. Ale neviděl Hermionou Grangerovou – ne tvé pravé já. Viděl osobu, kterou by chtěl, abys byla. Ale ty nejsi ta osoba, Grangerová. Nejsi šaty a vlasy a makeup, nebo další povrchní věci. Pro něj nejsi nic, když nevypadáš takhle. Rozumíš mi? Zítra, až budeš zase vypadat jako nudná Hermiona Grangerová, vrátí se ke své nádherné Vízlici a už ti nevěnuje ani jednu romantickou myšlenku. Nepřijde ti to vtipné? Nemyslíš si, že je to celé k popukání?“
Hermiona se tvrdě snažila potlačit slzy, které se jí začaly formovat v očích, ale bylo nemožné je zadržet. Když Draco konečně přestal mluvit a všiml si, jak ji rozrušil, okamžitě se začal cítit jako největší padouch.
„Jdi do prdele, Malfoyi,“ procedila mezi sevřenými zuby, ačkoli mluvila klidně a měkce. „Děkuji ti za zničení mého perfektního večera.“ Otočila se, otevřela dveře do své ložnice a zabouchla je za sebou.
Draco tam na chvíli otupěle stál. Takovou řeč vlastně neplánoval, dokud jí nepronesl. Kdyby ano, rozhodl by se raději nic neříct. To, co řekl, bylo kruté – věděl to. Věděl, že ji svými slovy zranil a cítil se kvůli tomu strašně. Ale i on byl raněný. Byl raněný tím, že strávila tolik svého času soužením se po někom, kdo ji nemiloval. Byl raněný tím, že mu připadalo, že si daleko víc užila tanec s Potterem než s ním. A jako obvykle, jediné, jak se uměl vypořádat s tou bolestí, bylo ranit ji.
Přecházel tam a zpět před jejím pokojem a zvažoval, co udělat. Jeho část si myslela, že by se jí měl okamžitě omluvit, ale jiná část mu našeptávala, že by ji měl nejdřív nechat vychladnout. Nakonec ale první část vyhrála a najednou se přistihl, že klepe na její dveře.
Trvalo jí několik vteřin, než otevřela. Když to konečně udělala, dveře se rozletěly a ona stála mezi nimi a zírala na něj.
Vypadala hrozně. Už se převlékla z šatů do svého obvyklého pohodlného mudlovského oblečení. Rozpustila si vlasy a ty teď splývaly podél jejích ramen. Pod jejíma očima byly tmavé šmouhy od toho, jak se jí rozpila řasenka a oční linky kvůli pláči. Nebyl si jistý, jak je to možné, ale dokonce i takto sklíčená vypadala nádherně.
Pár chvil na sebe navzájem zírali, než Draco konečně hlasem stěží hlasitějším než šepot řekl, „Omlouvám se.“
Hermiona slabě přikývla, když tiše přijala jeho omluvu. Možná by mu i odpověděla, ale Draco jí nedal šanci. Než mohl sám sebe zastavit, sehnul se k ní a políbil jí.
Mohl vycítit její zaváhání, když se jejich rty setkaly a na krátkou chvíli uvažoval, že by se odtáhl. Nemohl se ale přinutit. Čekal na tento moment tak dlouho a fakt, že ho ještě neodstrčila a nedala mu facku, mu dodal odvahu pokračovat.
Omotal jí paže kolem pasu a přitáhl si jí blíž. Neprotestovala; vlastně ho pomalu objala kolem krku a začala mu polibek vracet.
Srdce mu začalo bušit v hrudi. Co to dělají?
Zesílil sevření kolem jejího pasu a jemně se dotkl jazykem jejího, váhavě – jako kdyby zkoumal terén. Byl si skoro jistý, že se teď od něj odtáhne, ale mýlil se. Vlastně mu dovolila prohloubit polibek – něco, s čím neváhal dlouho.
Náhlá intenzita polibku ho přiváděla k šílenství. Než si uvědomil, co dělá, zvedl jí a zády jí pevně jí přitiskl na rám dveří. Přitiskl své tělo k jejímu, protože potřeboval být tak blízko, jak jen to bylo možné.
Líbali se ještě pár krátkých chvil, než najednou Hermiona zalapala po dechu a odstrčila ho tak tvrdě, jak jen mohla.
Okamžitě si dala dlaň před ústa a otřeseně na něj zírala. Draco jí upřeně sledoval a snažil se popadnout dech.. snažil se předejít tomu, aby mu srdce vyskočilo z hrudi.
Nejdřív se zatvářila šokovaně a pak zahanbeně. Pomalu se pohnula ode dveří do společenské místnosti, ale nepřerušila jejich oční kontakt.
Chtěl, aby něco řekla. Cokoli by bylo lepší než to trapné ticho a ten výraz, se kterým se na něj dívala. Ale když to vypadalo, že nepromluví, ustoupil a řekl, „Grangerová-“
Zavrtěla hlavou. Nebyl si jistý, jestli mu tím chtěla naznačit, aby nemluvil nebo protože prostě nevěřila tomu, co se právě stalo. Předtím, než to mohl zjistit, se otočila a utekla pryč ze společenské místnosti; ven otvorem za podobiznou a nechala Draca samotného. Sám sebe se ptal, co se ksakru právě stalo…
20. prosince
Příští ráno čekal Draco ve svém pokoji tak dlouho, jak jen mohl, v naději, že Hermiona už odešla za svými přáteli. Včera nedorazila zpátky dřív, než konečně odešel do postele. Půl noci strávil vzhůru přemýšlením, kde je. Půl noci strávil obavami, jestli je v pořádku nebo ne a tu další půlku (poté, co jí uslyšel přijít) obavami, co se zítra stane, až se setkají. Netoužil po tom, to zjistit.
Věděl, že nebude moci čekat celý den, než odejde, protože bylo možné, že vůbec nikam nepůjde. Takže se zhluboka nadechl a vydal se do společenské místnosti a do koupelny.
Naneštěstí Hermiona zrovna vycházela z koupelny, zrovna když se k ní blížil. Znovu voněla po jahodách. Dělal, co uměl, aby se vyhnul jejímu pohledu, ale bylo to skoro nemožné, protože do něj skoro vrazila. Očividně byla příliš rozptýlená, takže si nevšimla, že jí stojí v cestě.
„Ach!“ vykřikla, když ho uviděla. Rychle se mu vyhnula, aby mu umožnila vejít do koupelny. „Dobré ráno,“ pozdravila ho slušně.
„Ránko,“ zamumlal Draco, když kráčel dál. Nerad jí ignoroval, ale nevěděl, co jiného dělat.
„Počkej, Malfoyi,“ zastavila ho, zrovna když za sebou chtěl zavřít dveře.
Zastavil se a pohlédl na ni s očekáváním v očích.
„Podívej,“ promluvila, ale radši se na něj nepodívala. „Omlouvám se. Za minulou noc. Že jsem prostě jen tak utekla. Víš, já-“
„Grangerová,“ přerušil ji. „Nedlužíš mi omluvu, a nedlužíš mi ani vysvětlení, dobře? Co se stalo včera v noci, byla chyba a já bych byl rád, kdybychom zapomněli, že se to vůbec stalo.“
Hermiona zbledla. „Aha,“ řekla tiše. „Byla to chyba?“
„No, ano,“ odpověděl Draco, i když hluboko uvnitř věděl, že nebyla. „Hádali jsme se… vzniklo mezi námi napětí… jedna věc vedla k druhé… prostě se to stalo, dobře? Nic to neznamenalo.“
„V pořádku,“ podotkla Hermiona. „Ano, chápu. Já jen… ne, máš pravdu. Byla to chyba a už se to nikdy nestane.“
„Nikdy,“ souhlasil.
„Vůbec nikdy,“ přikývla. „Jen nechci, abychom se kvůli tomu cítili nepříjemně.“
Povzdechl si. „Bude to nepříjemné, pokud to budeš pořád vytahovat. Prostě na to pojďme zapomenout, souhlasíš?“ Podával jí ruku.
Podala mu svou a potřásla mu jí. „Souhlasím.“
Jejich ruce zůstaly spojené ještě chvíli, než ji Draco stáhl. „Jdu si dát sprchu.“
„Jasně. Ano, dobrý nápad. A já mám sraz s Ginny.“
„To je taky dobrý nápad. Takže se uvidíme později.“ S tím za sebou zavřel dveře do koupelny. Jemně praštil hlavou o zeď a tiše litoval toho, co jí právě řekl.
Nakonec ji však později nespatřil. Oba byli venku se svými přáteli až pozdě do večera a oba dorazili do svých komnat v rozdílném čase a bezprostředně pokračovali do svých ložnic. Ačkoli nechtěli, aby věci mezi nimi byly trapné, nemohli tomu zabránit. Ten polibek změnil jejich vztah – ať už byl předtím jakýkoli – a Draco předpokládal, že uplyne hodně vody, než se věci vrátí zpátky do normálu.
Kdyby jen věděl, jak málo času jim zbývá.