Preklady fanfiction Harryho Pottera

Den sedmý

Harry se vrátil z plavání a našel Draca stát u knihovny a svírat přenášedlo v dlani.

„Přemýšlíš, že odejdeš beze mě?“ zavtipkoval a položil svou paži kolem Dracova krku. Ten se o něj pohodlně opřel.

„Nepokoušej mě, měl bych to udělat jako ponaučení. Proč sis myslel, že bys mohl vyšplhat na palmu –“

 „Řekl jsi, že o ten vzorek pylu opravdu stojíš.“

„Jistě. Připomeň mi, abych byl příště více konkrétní a zdůraznil, že by to bylo hezké, ale ne za cenu riskování tvého krku.“

Harry si vzal z Dracových dlaní přenášedlo a ztuhl, když uvnitř něco slabě zachřestilo: „Tys dal něco dovnitř?“

„Ne, když jsme to použili pro cestu sem, bylo to prázdné. Zjišťoval jsem, zda dovnitř Hermiona nedala nějakou zprávu.“

„No, ale něco je uvnitř teď,“ pohlédl Harry přes pokoj na stůl, kde ležela jeho hůlka, „měl bych zkontrolovat, zda –“

„Cokoliv je uvnitř, pochází to od Hermiony,“ uchopil Draco krabičku a otevřel ji. Harry nevěřícně zakroutil hlavou, když spatřil povědomý kus stříbra dlouhý tři palce spočívající na červeném sametu.

„Co je to?“

„Zatemňovač, Brumbálův zatemňovač,“ Harry vzhlédl k Dracovi. Věděl, že se mu zamlžují oči, ale bylo mu to jedno. „Vyprávěl jsem ti, jak jej Brumbál odkázal Ronovi a jak nás pomocí něj pak Ron našel.“

„Toto je on?“ Draco jej vzal z Harryho rukou a převracel jej v prstech, aby prozkoumal symboly vyryté na boku. „Co ale dělá tady?“

„Hermiona jej musela poslat. Je to její a Ronův nejvíce ceněný majetek. Myslím, že se nám tím snažila poslat zprávu.“

„O tom, že jsme ve tmě?“

Harry se usmál a přikývl: „Ron by nás bez něj nikdy nenašel. A pro ty dva je to symbol jejich vztahu. A připomínka toho, jak blízko byli od toho, aby jeden druhého ztratili.“

„Takže jej nám chtěla dát jako naši vlastní připomínku?“

„Jsem si jistý, že nám ho jenom půjčuje, protože my jej nepotřebujeme, máme vlastní talisman. Ostrov. Jestli věci půjdou špatně, vrátíme se tady a urovnáme je.“

„Taky pokud vše půjde hladce, tak se vrátíme,“ dodal Draco a v Harryho objetí se otočil, aby mu byl tváří v tvář.

Když se slunce začínalo táhnout směrem k západu, ruku v ruce se vydali dolů k pláži. Na to, aby se převlékli do ministerských hábitů, bylo příliš horko, takže byly jejich uniformy zmenšené a uložené v kapse spolu s jejich zavazadly. Harry se ohlédl směrem k chatrči a přemýšlel, jak dlouho potrvá, než se budou schopni vrátit znovu zpět.

„Brzy,“ zašeptal mu Draco do ucha. Harry přikývl a shlédl na dřevěnou krabičku ukrývající zatemňovač v jeho dlani. Draco zkontroloval potřetí čas.

„Už je čas. Připraven?“

„Nejsem si jistý, jestli budu schopný zvládnout Hermioninu samolibost, že její plán fungoval, ale ano, hádám, že se musíme vrátit do jámy lvové.“

…

Dracova ruka na Harryho paži jej stabilizovala a pro jednou Harry neklopýtl, když jej přenášedlo přeneslo do Hermioniny kanceláře. Hermiona stála u okna, zatnuté pěsti si tiskla ke rtům. Harry a Draco na ni hleděli beze slova.

„Dobrá, jak to bude? Půjdu do Azkabanu za únos nebo…“ Hermiona zněla nadějně a kmitala očima mezi Harrym a Dracem. Harrymu bylo jasné, že mapovala každičký detail.

Chtěli ji déle napínat, ale Harry si uvědomil, že to nemá smysl, a odpověděl: „Těžko bychom vodili Huga a Rose na návštěvu za matkou do vězení.“

Hermiona radostně zavýskla a vrhla se k nim. Prudce Harryho objala: „Věděla jsem to! Hned jak jsem spatřila tvé vousy, tak jsem to věděla!“

„Hermiono!“ ustoupil Harry v rozpacích a třel si strniště, o němž Draco prohlašoval, že si jej nesmí oholit.

„Je to tak! Pamatuju si, jak z tebe Draco nebyl schopen sundat ruce už tehdy, když jsi měl odpolední strniště na tvářích,“ usmála se Hermiona poťouchle, když Draco ovinul své paže kolem Harryho.

„Máš hodně co vysvětlovat, Grangerová,“ oznámil Draco, ale v jeho slovech nebyla ani kapka nenávisti.

„Ano, ale to může počkat. Jsme si jistá, že oba chcete využít výhody skutečnosti, že nejste očekáváni na svých odděleních do zítřka,“ culila se Hermiona a opírala se o desku stolu.

„Jak konkrétně jsi zajistila nám oběma týden neplánovaného volna?“ podezřívavě se zeptal Draco.

„Poté, co jste se přemístili,“ samolibě se usmála, „v papírech stojí: naléhavá rodinná záležitost, požádáno o týdenní volno.“

„Grangerová, nemohla jsi prostě –“

„Já vím, já vím, hrubé zneužití mé moci, a to ani nemluvím o únosu,“ pokrčila Hermiona rameny, „ale když jste nepoužili Harryho přenášedlo, abyste se vrá –“

„Moje co?“ zíral Harry zmateně na Hermionu.

Hermiona se zasmála Harryho výrazu v tváři: „Tvé přenášedlo v pohotovostní krabičce. Ujistila jsem se, že jej máš, takže pokud by ses opravdu chtěl vrátit, stačilo –“

„Úplně jsem na něj zapomněl,“ zašmátral Harry v kapse a vytáhl krabičku. Hůlkou jej zvětšil a na krabičce visel přidělaný sedm centimetrů silný kovový kroužek s nápisem „Pohotovostní přenášedlo: pouze k oficiálním účelům“.

Draco otočil hlavu k Harrymu: „Jak jsi na něj mohl zapomenout?“

„Tys věděl, že jej mám?“ Harry se překvapeně podíval na Draca. „Proč jsi nic neřekl?“

„Našel jsem jej poté, co jsi spadl a já šel pro pohotovostní krabičku. Předpokládal jsem, že o něm víš, a protože ses o něm nezmínil, chtěl jsem vědět, proč jsi jej zatajil,“ přejel Draco prstem přes Harryho rty. „Vidím, že jsi na něj úplně zapomněl.“

„Vůbec mě to netrklo,“ zachytil Harry jeho zápěstí.

„Tak jo, vy dva, ať už jste pryč,“ vykázala je Hermiona gestem ruky.

Harry otevřel přenášedlo a vyndal z něj zatemňovač. Podal jej Hermioně: „Děkujeme ti.“

Hermiona přes něj přejela prsty. „Někdy každý z nás potřebuje připomenout, co je nejvíce důležité.“ Schovala jej do kapsy a poťouchle na ně pohlédla: „Můžete mi poděkovat tím, že pohlídáte Huga a Rose, až přiznám Ronovi, co jsem provedla. Věřím, že nejlepší bude, když budou z domu, až tato konverzace proběhne. A potom někdy chci slyšet všechny detaily.“

„Všechny rozhodně ne, Grangerová,“ prohodil Draco přes rameno, když mířili ke dveřím.