Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 37

„Paní Scottová?“ žena s mírně šedivými vlasy staženými do copu přikývla. „Jmenuji se Harry. Jsem tady kvůli Dylanovi. Toto je moje kamarádka Angelina.“

Žena se zatvářila překvapeně a pak ustoupila: „Pojďte dál, drazí. Znali jste mého syna?“

Harry zavrtěl hlavou, ale vstoupil do obývacího pokoje s Angelinou jdoucí za ním. Když se na Štědrý den dozvěděla, co plánuje udělat, požádala o to být toho součástí, a Harry souhlasil, protože se jí také osobně dotklo, co se stalo. Ztratila bratra a švagrovou.

Nikdo z Bradavic nebyl šťastný, že Harry jednou za víkend opouští školní areál a přemisťuje se po celé Británii, aby navštívil různé mudlovské domy, ale hezky jim řekl, že to udělá s jejich požehnáním nebo bez něj. Neochotně souhlasili a připustili, že Harry se mohl sám lehce dostat z nečekaných potíží.

„Ne paní, neznali jsme ho,“ Harry se porozhlédl po pokoji, aby našel znaky, jaký typ rodiny byli Scottovi. Byli tady fotografie mladého páru a jejich dítěte, obrázky dítěte samotného a dítě se svými prarodiči. Paní Scottová jim nabídla čaj a ovesné sušenky s rozinkami.

Rozčilovalo se i ministerstvo ohledně zákonu o mlčenlivosti, ale Harry trefně poznamenal, že pokud to mohli vědět Dursleyovi, tak není důvod, aby to tyhle rodiny vědět nemohly.

„Co pro vás tedy můžu udělat?“ Paní Scottová byla zmatená.

„Váš syn a jeho žena nebyli jediný pár, který byl o Halloweenu napaden,“ řekla Angelina tiše. „Můj bratr a jeho manželka byli též zavražděni a taky čtyřicet čtyři dalších párů s nemluvňaty.“

Rozšířily se jí oči a ruku si přitiskla na srdce. Byla to v podstatě stejná reakce, kterou již dostali od několika dalších párů. „Proč?“

„Tohle bude znít šíleně, madam, ale prosím, zkuste se zamyslet. Zapříčinil někdy Dylan, aby se stalo něco zvláštního, něco, co je těžké vysvětlit?“ zeptal se Harry.

„On...“ oči paní Scottové se naplnily slzami a její pohled se na chvíli vzdálil, jako kdyby si na něco vzpomínala. „Karen, jeho matka, prohlašovala, že blázní. Ty pleny, pořád mizely. Dylan z nich měl vyrážku a pořád brečel... Snažíte se mi říct, že Dylan měl něco společného s tím mizením?“

„Dylanovi rodiče byli zavražděni, protože Dylan je kouzelník,“ řekla stroze Angelina. V prvním domě, ve kterém byli, kroužili kolem horké kaše, ale to je dovedlo akorát k tomu, aby mudly, se kterými to ráno mluvili, naštvali. Přímost jim posloužila o mnoho lépe.

Paní Scottová na ně jenom zamrkala a Harry pomalu vytáhnul hůlku, jasně jí ukazoval ženě, „Slibuji, že Vám neublížím.“ Pak proměnil vázu květin na jejím konferenčním stolku na sochu hipogryfa.

„Oh, můj,“ odpověděla paní Scottová poté, co Harry nejdřív rozpohyboval sochu, pak jí změnil zpět na vázu s květinami a pak seslal osvěžující kouzlo pro vyzdvižení vůně květin. „Může Dylan...?“

„Časem,“ odpověděla Angelina a pak začala ženě vysvětlovat kouzelnický svět. Ta přikyvovala, a když začal Dylan brečet, pozvala je nahoru.

Dětský pokoj byl hezký, nijak přepychový, ale rozhodně zařízený s péčí. Podle Harryho mínění paní Scottová testem prošla.

Dům opustili se slibem opět se někdy ukázat a dát paní Scottové vědět, když bude muž, co zabil jejího syna a snachu přiveden před spravedlnost, tak či onak.

„Kdo je další?“ zeptala se Angelina, zatímco kráčeli podél mudlovské ulice hledajíc dobré místo na přemístnění.

Harry zkontroloval svůj seznam. „Alec Winters. Nevíme, ke komu ho dali, takže budeme muset udělat nějaký průzkum v okolí.“

Šli do domu, ve kterém žil Alec Winters se svými rodiči. Poté, co mluvili s několika sousedy, zjistili, že Alec byl umístěný ke své tetě a strýci, sestře jeho otce a jejímu manželovi. Jedna ze sousedek měla taky jejich jména a telefonní číslo, i když je to stálo trochu přesvědčování a pár kouzel, aby je od podezřívavé ženy získali.

Muž otevřel dveře a tvrdě se na ně podíval. „Nemáme zájem.“

Ještě, než zase zavřel, promluvila Angelina: „Nic neprodáváme, pane. Jenom bychom s vámi rádi mluvili o vašem synovci.“

Muž se zastavil a podíval se na ně pozorněji, jeho pohled se zastavil na Harrym. „Kdo jste?“

„Moje jméno je Harry Potter, pane, a tohle je Angelina Johnsonová,“ představil je Harry a natáhnul ruku.

Muž rukou neochotně potřásl. „Padraic Rivers. Moje žena Abigail právě Aleca krmí.“

„Chceme Vás požádat pouze o několik minut vašeho času,“ řekl Harry a promítl na muže klid a důvěru.

Pan Rivers chvíli váhal, ale poté je pozval dovnitř. Převedl je přes obývací pokoj, který byl odpovídající, pokud jde o Harryho, fotky tmavovlasého dítěte s jeho rodiči, panem Riversem a jeho ženou nebo sestrou. Byly tam i další, ale na ty Harry neměl dobrý výhled.

„Abby,“ pan Rivers je přivedl do kuchyně, kde hnědovlasá žena krmila lžící dítě, které vypadalo na sedm měsíců. Brečelo a mělo zavřené oči.

Žena se otočila a překvapeně pohlédla na Harryho a Angelinu, kteří s jejím manželem vešli. „Znovu odmítá jíst.“

Trápila se a Harry měl pro ni pochopení. Byla velice mladá a v okamžiku se stala matkou. Neviděl žádnou evidenci o dalším dítěti v domě.

„Tohle je Harry a Angelina,“ představil je pan Rivers své ženě. „A tohle je má manželka Abigail. Chtěli s námi mluvit o Alecovi.“

Po tomhle jim věnovala o mnoho pronikavější pohled a stejně jako její manžel se zastavila na Harrym. „Jste příbuzný Terri? Vypadáte jako ona. Nikdy jsme o její rodině moc neslyšeli, ale byla jsem toho dojmu, že všichni umřeli.“

„Bohužel, ne, nejsem,“ řekl Harry uklidňujícím hlasem. Ve vzduchu visela silná úzkost a on vysílal pocit klidu tak mocně, jak jen zvládl. Dítě pomalu přestalo plakat a otevřelo oči. Byly zelené, právě jako Harryho.

„Vidíte, co mám na mysli?“ Paní Riversová se s úlevou usmála. Alec přijal další pokus plné lžíce jídla. „Má oči po své matce.“

Harry se šel posadit na místo vedle Alecovi vysoké dětské židličky, zatímco Angelina zůstala stát u dveří.

Oba se setkali pohledy a Harry viděl mladou magii batole, celou zkroucenou a blokovanou. Harry natáhl ruku, uhladil mu vlasy a soustředil svou magii na tu chlapcovu. Vlákna Alecovy magie začala pomalu proudit, jak měla, a chlapec se viditelně rozzářil.

„Co jste udělal?“ zeptala se paní Riversová s úžasem. „Od té doby, co k nám přišel, se neusmál. Připravovala jsem se ho vzít k dětskému psychologovi nebo tak něco.“

„Možná byste měla,“ navrhla Angelina. „Byl svědkem smrti svých rodičů.“

Pan Rivers přikývl: „Promiňte, ale neřekli jste, proč jste tady.“

„Pane a paní Riversovi, asi to bude znít divně, ale Alec je čaroděj,“ řekl Harry rozhodně a vysvětlování opět začalo.

Mudlové byli vždy trochu omráčení, když Harry a Angelina odecházeli. Paní Riversová je vyprovodila ke dveřím. Aleca, který si hrál s jejími vlasy, měla usazeného na svém boku.

„Říkal jste, že vaše příjmení je Potter?“ zeptala se Harryho. Kývl. „Jméno vaší matky za svobodna bylo Raddle, nebo ne?“

„Kde jste to jméno slyšela?“ Harry ztuhl, ale zabránil tomu, aby se jeho strach projevil v hlase či výrazu obličeje.

„To bylo Terriino jméno za svobodna,“ vysvětlila paní Riversová.

Harry zavrtěl hlavou: „Moje matka se jmenovala Evansová, Lily Evansová.“

„Ale znáte jméno Raddle,“ paní Riversová tlačila. „Nevíme nic o Terriině rodině a z jejích papírů se taky nedá nic zjistit. Pokud jsou naživu, zaslouží si to vědět.“

„Zbyl jen jeden Raddle,“ Harry se snažil udržet narůstající zlost, ale nemohl si pomoct, takže jí trochu prosáklo. „On je osoba, která nařídila vašeho bratra a švagrovou zabít. Pochybuji, že vůbec věděl, kdo byla, ale myslím, že by jí nepomohlo. Jsem si tím dost jistý.

„Kdo tedy byla?“ paní Riversová se zeptala, vypadajíce trochu na sebe naštvaná.

„S největší pravděpodobností asi jeho neteř nebo praneteř, nejsem si jistý. Raddle zabil celou svoji rodinu před více jak čtyřiceti lety,“ vysvětlil Harry šokované ženě. Cítil hněv vycházející od Angeliny.

„Harry,“ vyhrkla Angelina, když byli z dohledu domu Riversových, „jak je to možné? Myslela jsem, že je Raddle zabil všechny.“

„To jsem si myslel taky.“ Harryho mozek probíral všechny druhy neobvyklých možností. „Bradavické záznamy budou mít jméno sirotčince, kde Raddle žil, když byl student. Můžeš to zkontrolovat tam a v Malém Visánku a uvidíme, zda zůstali další Raddleyovci.“

Angelina přikývla: „Zkontroluju to. Na univerzitě budu mít ještě další týden pauzu a během výuky si taky nějaký volný čas najdu.“

Harry ji rychle objal. Když zjistil, že ho mnoho lidí miluje, hodně ho to znepokojilo, ale nemohl se před tím úplně uzavřít. Věděl, že kdyby se oprostil od všech citů, mohl by skončit jako Raddle, ale taky nechtěl, aby měl Voldemort proti němu další munici. Harry pomalu šílel z vytváření rovnováhy mezi nezranitelností a tím, aby pořád zůstal člověkem.

„Děkuju,“ řekl jí Harry. „Dej o tom vědět řádu, dobře? Mohli by něco zjistit.“

„Dobře,“ souhlasila Angelina. Harry z ní pocítil váhání, pak odhodlání. „Harry, Fred mi řekl o tobě a Charliem.“ Harry ztuhl. Nechtěl se o tom s nikým mluvit, i když Hermiona často ignorovala jeho přání a přiměla ho. Opravdu musel přestat přijímat pití od ní nebo od Dobbyho, pokud byla Hermiona někde poblíž. „Všichni víme, kam směřuješ, ale pokud ho budeš stále odhánět, jednoho dne se nevrátí.“

„Já vím,“ zašeptal Harry bránící se slzám. Přemístil se rovnou do komnaty nejvyšší potřeby.

V Bradavicích začal nosit dýku pod hábitem, a když ho neměl na sobě, tak na ní měl uvrhnuté zakrývací kouzlo. Jen jemu to umožňovalo vidět nebo dokonce cítit dýku a její pochvu.

Jeho instruktor se objevil spolu s několika terči. „Vaše bojové schopnosti jsou dostatečné, Harry, na to, co potřebujete. Je čas naučit se házet.“

Se zarputilým pohledem Harry vytáhl dýku. Jak mu bylo řečeno, chytil ji za špičku. Hodil ji, jak nejsilněji mohl na terč přímo před ním. Dýka se zanořila až po jílec do spodního okraje cíle. Pohyb byl vyvolán švihnutím zápěstí a instruktor začal kritizovat jeho techniku.

***

Týden po začátku vyučování se na nástěnce v nebelvírské společenské místnosti objevilo oznámení. Všichni studenti sedmého ročníku se měli setkat se svou kolejní vedoucí, aby prodiskutovali své konečné plány na budoucí povolání. McGonagallová by měla mít potřebné žádosti na ministerské pozice, informace o učňovství, kontaktní informace na mnohá další pracovní místa a pomoc při hledání bydlení.

Harry se ze všech sil snažil ignorovat jeho nadcházející termín schůzky. Věděl, že McGonagallová nebude spokojena s tím, co musel říct.

***

„Můžeme si později promluvit?“ řekl Nott tlumeným hlasem během hodiny. Trvalo tři týdny, než Zmijozel řekl něco, co nesouviselo s jejich prací.

„Kdy a kde?“ zeptal se Harry a potom se podíval do svých poznámek. „Myslím, že potřebujeme více prášku z asfodelu.“

Nott trochu přisypal do jejich kotlíku a barva lektvaru se začala více podobat očekávané purpurově modré. „A co dnes v devět, ve staré učebně lektvarů?“

„Platí,“ přikývl Harry. Ve skutečnosti nehrozilo příliš velké nebezpečí z toho, kdyby je někdo zaslechl. Ron a Malfoy pracovali u stolu za nimi a Hermiona a Terry před nimi. Susan a Padma byly u stolu vedle nich. Všichni kromě Malfoye byli v BA a v této záležitosti byl Malfoy téměř jistě důvěryhodný. Corner byl co nejdále od Rona, přesně jak Snape řekl, že ho umístí.

Harry našel starou učebnu lektvarů ještě před devátou hodinou. Prohledal místnost, zda v ní nejsou nějaké pasti, než umístil svá ochranná kouzla. Usadil se s knihou, dokud se neobjevil Nott. Ten rok měl jen málo možností číst ze Zmijozelovy knihy. Dlouho to nevydržel, z psaného hadího jazyka ho rozbolela hlava.

V knihe bolo niekoľko elixírov a kúziel, ktoré mohol Voldemort použiť na predĺženie svojho života a zvýšenie svojej magickej sily. Harry bol ohromený obrovským množstvom kúziel a odvarov, ktoré museli Riddla nejakým spôsobom ovplyvňovať, a k tomu tu bola krv jednorožca a rituál vzkriesenia. Harry mal podozrenie, že to už bola len mágia, čo toho muža, hoci už pravdepodobne nebol človekom, udržiavala pri živote. Nenašiel nič ďalšie, čo by s tým elixírom súviselo, ale aj tak ho to k nemu stále ťahalo.

Pretrel si oči a odložil knihu. Potreboval sa uvoľniť, sústrediť sa, kým si vypočuje, čo mu slizolinčan chce povedať. Koncentroval sa na svoje kúzla a premýšľal, čo by uvidel, kebyže preskúma Riddla. Vtedy ho niečo napadlo. Už predtým tak trochu liečil upravovaním ľudskej mágie. Ak bola mágia to jediné, čo Riddla držalo pri živote, možno by dokázal zničiť jeho mágiu, a teda ho aj zabiť. Tak by nemusel použiť žiadnu kliatbu.

Musel by to však najprv vyskúšať. Mohol by začať s nejakým neživým predmetom a zistiť, či ho dokáže zbaviť mágie, a potom... potom by musel experimentovať na nejakom živom tvorovi. Možno existuje nejaký magický tvor, ktorého by mohol použiť. Mohol by si od Hagrida zaobstarať nejakého červoplaza. Jeho otec ich aj tak musel zabiť dosť na prísady do elixírov a neboli príliš zložité na to, aby Harry mohol vycítiť ich pocity.

„Potter?“ Harry otvoril oči. Tak veľmi sa sústredil na vlastné kúzla a možnosti využitia svojho nového talentu, že si nevšimol, ako niekto vošiel. Bude sa musieť o svojich nápadoch porozprávať s Ollivanderom. Na jeho prekvapenie boli s Nottom Blaise Zabini, Tracey Davisová a nejaká piatačka, ktorú nepoznal.

„Nečakal som vás všetkých,“ priznal Harry a hneď vedel, že povedal niečo zlé. Zo všetkých štyroch slizolinčanov vyžarovalo napätie.

„Pozrite,“ Davisová sa obrátila k dvom chlapcom a druhému dievčaťu, „možno by sme sa mali vrátiť.“

Harry sa postavil: „Nie, nič som tým nemyslel, len to, že mi Nott nepovedal, že príde aj niekto iný.“

Napätie sa trochu znížilo, ale len trochu a slizolinčania sa presunuli do miestnosti. Harry vrhol umlčujúce kúzlo a zaklial dvere kúzlom nevyrušiteľnosti, pričom zaklínadlá vyslovil zreteľne, aby slizolinčania vedeli, čo robí.

„Takže, Potter...,“ odmlčal sa Nott.

Harry k sebe privolal stôl, potom ďalšie štyri stoličky a pokynul im, aby si všetci sadli, dúfajúc, že sa im bude rozprávať trochu pohodlnejšie: „Môžete mi hovoriť Harry.“

„Harry,“ povedal Zabini, akoby to skúšal. „Tak dobre, my sme Blaise, Tracey a Teddy a toto je moja mladšia sestra Corinne.“

Harry prikývol: „Chápem to tak, že ste sa so mnou chceli rozprávať z nejakého dôvodu?“

„Draco mal pravdu,“ povedal Zabini a niekto sa zachechtol. Harry len nadvihol obočie. „Chrabromilčania nemajú zmysel pre delikátnosť.“

„Máme,“ obhajoval Harry svoju fakultu, „ale len vtedy, keď si to situácia vyžaduje. Ak nechceme byť vonku po večierke, nie že by mi to až tak vadilo, nemáme čas chodiť dlho okolo horúcej kaše.“

Slizolinčania si vymenili pohľady a Harry cítil, ako sa časť zvyšného napätia uvoľnila. Bola tu sebadôvera a rozhodnosť.

Davisová sa stala hovorkyňou skupiny. Pozrela Harrymu do očí: „Nechceme mať nič spoločné s Temným pánom, Potter. Radšej by sme bojovali proti nemu.“

„Chcete odo mňa niečo konkrétne, alebo ste mi to len chceli povedať?“ Harry sa naklonil dopredu a uistil sa, že ich nepretržite skenuje.

„Pravdepodobne poznáme viac temnej mágie, ako by sme mali,“ povedal Nott rozpačito, ako keby k niečomu mieril.

Harry sa usmial a prerušil ho: „Upokoj sa. Môj otec je Severus Snape. Myslíš si, že ma za posledný rok nič nenaučil? Budem musieť znova bojovať s Voldemortom, to vie celý svet, a budem potrebovať trochu viac ako Expelliarmus a omračujúce kúzlo, aby som to zvládol.“

„Správne,“ povedal Nott pevne. „Potrebujeme trénovať súboje a nemôžeme to robiť v našej spoločenskej miestnosti bez toho, aby sme niečo nezačali.“

„Môžem vám dať dve možnosti,“ povedal Harry vážne. „Môžete sa pridať k DA.“ Na ich zdvihnuté obočie a pocity nedôvery pokračoval: „A môžem vám zaručiť, že vám chrabromilčania nespôsobia žiadne problémy. Ak sa spýtate, môžete cvičiť aj v Malfoyovej a Hermioninej spoločenskej miestnosti. Trávim tam viac času ako v chrabromilskej.“

Slizolinčania si vymenili vzájomne pohľady, a keď dospeli k akejsi zhode, prikývli: „To druhé by mohlo fungovať.“

„Som tam takmer každý večer, aby som sa učil na MLOKy,“ informoval ich Harry a vstal. „Stačí prísť, keď budete chcieť začať.“