Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ďaleko preďaleko

Kapitola 14 – Poslední Vánoce

Ďaleko preďaleko
Vložené: Jimmi - 18.06. 2021 Téma: Ďaleko preďaleko
Octavie nám napísal:

Ďaleko preďaleko

Prekladateľ :  Octavie

Názov originálu: A World Apart

Autor originálu : lolagirl

Počet slov originálu: : 141 703

Rating : M 16+ -

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 14 – Poslední Vánoce

 

25. prosince

Kdykoli se Draco Malfoy probudil v objetí s dívkou, vždycky to znamenalo jedno jediné: že se mu předešlý večer poštěstilo.

Což byl přesně ten důvod, proč začal okamžitě panikařit, když to Vánoční ráno otevřel oči a zjistil, že dívka, kterou objímá, je Hermiona Grangerová.

Posadil se a všechny myšlenky se mu v hlavě vyrojily najednou. Co se mezi nimi stalo? Pili alkohol? Bude naštvaná, až se vzbudí a zjistí, že leží v jeho posteli? A, u Merlina, co když-

„Dobré ráno,“ pozdravil ho příjemný hlas.

Podíval se na ni, jak k němu vzhlíží s třpytem v očích a vřelým úsměvem. Vypadala, jako by se probudila z nádherného snu. A i přes její nepoddajné vlasy rozházené po polštáři a rozespalý výraz v očích vypadala naprosto úchvatně.

„Ránko,“ zamumlal a rychle se podíval jinam.

„Stalo se něco?“ zeptala se. „Vypadáš… ustaraně.“

Užasle na ni pohlédl, ohromený tím, že na ni ještě nedopadla realita situace, ve které se nacházeli.

„No, každý den se neprobudím vedle primusky, víš?“

A teď už ho viděl – ten výraz dívky, která si právě začíná uvědomovat, že se probudila v posteli vedle někoho ze zmijozelu. Překvapivě však nezpozoroval žádné znechucení, trauma, zmatení ani zlost. Vlastně vypadala spíše pobaveně.

„Počkej,“ řekla, „nemyslíš si, že jsme-“ Najednou se začala chichotat. „Ty si myslíš, že se mezi námi něco stalo! Nepamatuješ si včerejší večer?“

Samozřejmě, že si ho pamatoval. Přišla do jeho pokoje celá nervózní a on ji uklidnil tím, že jí dal dárek, který pro ni koupil. A pak usnuli – nic víc. Byl hloupý, že si myslel, že se stalo i něco jiného.

„Samozřejmě si ho pamatuji. Jen – prostě jsem se vzbudil a můj mozek ještě nezačal fungovat. Měl jsem jen chvilkovou ztrátu paměti, to je všechno.“

Usmála se a sedla si vedle něj. „Ach. No, vypadal jsi naprosto zděšeně.“

„Ne, nevypadal,“ zavrtěl hlavou.

„Ale ano!“ vykřikla a potlačovala smích. „Opravdu jsi tak vypadal. Jako kdyby tě ta možnost, že se mezi námi něco stalo, vyděsila k smrti.“ Její úsměv povadl a pohlédla dolů na své ruce.

„Ne,“ ujišťoval ji. „Nebyl jsem zděšený. Určitě ne z důvodu, který tě pravděpodobně napadl.“

„Aha? A co myslíš, že si myslím?“

Pokrčil rameny. „Nevím. Asi si myslíš, že jsem byl zděšený, protože… protože jsem věřil, že jsem měl intimní styk s mudlovskou šmejdkou.“ Poslední slova pronesl měkce. Přesto sebou lehce trhl.

„No,“ pronesla Hermiona. „Tak to jsi měl asi pravdu – přesně tohle jsem si myslela.“ Věnovala mu polovičatý úsměv.

Draco se natáhl a jedním prstem ji zvedl bradu, aby se mu podívala přímo do očí. „To nebylo to, co mě vyděsilo,“ řekl. „Já jen… Na chvíli jsem se bál… že jsem mohl včera večer udělat něco nevhodného a… měl jsem strach, že jsem udělal něco, čím bych tě zranil – něco, čeho bychom oba litovali.“

Hermiona mrkla a uchopila ho za ruku, kterou ji stále držel pod bradou. „Včera jsi neudělal nic, čím bys mě mohl ranit. Spíše jsi mi pomohl. Hodně. A rozhodně toho nelituji.“ Zazubila se, vstala z postele a vzala hrací skříňku z nočního stolku.

„Šťastné a veselé Vánoce, Draco.“

„Šťastné a veselé… Hermiono.“ Začínal se mu líbit zvuk jejího jména splývajícího mu z úst.

Usmála se a otočila se k odchodu, ale zastavila se u dveří. „Co budeš dnes dělat?“

Na vteřinu se zamyslel. „No, jsou Vánoce. Myslel jsem, že bych možná mohl spát celý den a jestli budu mít náladu, mohl bych se jednou nebo dvakrát najíst.“

„A co večeře?“ vyhrkla.

„Večeře?“ zeptal se zvědavě.

„Ano. Večeře. Se mnou.“ Vyhýbala se jeho pohledu, jako by byla nervózní. „Vím, že jsem tě včera odmítla a jestli se mnou dnes nechceš povečeřet, naprosto to chápu. Já jen že jsem strávila celý Štědrý večer myšlenkami na to, že bych byla daleko radši s tebou. Tím chci říct, bylo od tebe včera tak sladké, že jsi mě pozval, abych s tebou povečeřela a já se pak cítila jako úplná kráva-“

„Grangerová,“ přerušil ji a potlačoval smích. Nikdy předtím neslyšel žádné děvče mluvit tak dlouho na jedno nadechnutí. „Jestli se mě ptáš, jestli s tebou povečeřím, odpověď je ano.“

Její výraz se během zlomku vteřiny změnil ze znepokojeného na úlevný. „Opravdu?“

„Nenechal bych si to ujít za nic na světě,“ odpověděl. „Všechno zařídím.“

„Ne,“ řekla. „Nech všechno zařídit. Přeci jen jsem pozvala tebe, ne naopak.“

„Ano, ale tě pozval dřív, už včera. A i když jsi mou nabídku odmítla, měla by to být moje zodpovědnost.“

„Ale tys mi dal nádherný vánoční dárek,“ ukázala mu svou hrací skříňku, „a já ti nedala nic. To poslední, co můžu udělat, je postarat se o večeři.“

„Grangerová, nebudu se o tom s tebou hádat,“ řekl s hranou zlostí. „Běž si hrát se svými kamarádíčky a až se vrátíš, budeme mít rande. To bude tvůj vánoční dárek pro mě. Co ty na to?“

Přimhouřila oči. „Jsi si jistý?“

„Úplně. Teď běž a připrav se na den s Weasleyovými a Potterem. Nechceš je přece nechat čekat. Ne o Vánocích.“

Hermiona dala oči v sloup. „Dobře. Uvidíme se později.“

Byla už skoro ze dveří, když za ní ještě zavolal, „Hej, Grangerová?“

„Jo?“ odvětila a otočila se tváří k němu.

„Cítíš se dnes ráno líp? Ohledně… no, ty víš… té věci s Trelawneyovou?“

Její úsměv trochu pohasl. „Jo, je. Vlastně si připadám trochu jako bláznivka, že jsem včera tak vyšilovala.“

„Nejsi žádná bláznivka,“ ujistil ji vážným tónem. Vstal z postele a přešel k ní. „A nemusíš se ani bát. Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo.“

Vděčně na něj pohlédla. „Věřím ti,“ zašeptala. S úsměvem se otočila a vyšla ze dveří.

****

„Dobby odmítá vařit pro Draca Malfoye! Draco Malfoy není přítel Harryho Pottera, není tedy ani přítel Dobbyho.“

Draco protočil oči nad paličatostí domácího skřítka. I když jeho loajalita k Potterovi – který nebyl ani jeho pán – byla obdivuhodná, pro něj v tuto chvíli nebyla zrovna užitečná. Samozřejmě nemohl skřítkovi vyčítat, že nechtěl pomoci Malfoyovi – před lety rodině Malfoyů sloužil a Lucius se k němu choval ohavně. Přesto byl překvapený, že se domácí skřítci drží své zášti tak dlouho.

„Podívej,“ začal a následoval skřítka po školní kuchyni, kam odešel brzy poté, co Hermiona zmizela v koupelně. Chtěl, aby dnešní večeře byla zvláštní, a to by nebyla, kdyby vařil on, protože to v životě nedělal. „Nežádám to pro sebe. Bude tam Hermiona Grangerová. Pro ni budeš vařit taky. Ona je kamarádka Harryho Pottera – velmi dobrá kamarádka.“

Dobby při zvuku Hermionina jména zastavil. „Dobby má rád Hermionu Grangerovou.“

„No… Draco ji má taky rád,“ promluvil Draco a ani si neuvědomil, že sám začíná mluvit jako domácí skřítek. „Hermiona Grangerová je speciální dívka, která si zaslouží speciální večeři, nemyslíš? Normálně bych tě o to nežádal, ale jsem si jistý, že Hermiona bude nadšená, že jsi pro nás vařil ty.“ Věděl, že je to pravda jen z poloviny – i když Hermiona měla ráda Dobbyho a ostatní domácí skřítky, určitě by neslyšela ráda o tom, že by jí měli sloužit.

Radši proto rychle přidal, „Harry Potter bude nadšený, že jsi nám uvařil.“

Domácí skřítek stál před ním ztracený ve svých myšlenkách – jako by se snažil rozhodnout, jestli Draco je nebo není skutečný. Nakonec pronesl, „Draco Malfoy si je jistý, že by to Harry Potter schválil?“

„Jistě. Harry Potter chce, aby byla Hermiona Grangerová šťastná.“

„Potom to Dobby udělá,“ odpověděl skřítek. „Dobby udělá večeři pro Hermionu Grangerovou a Draca Malfoye.“

„Paráda,“ ulehčeně řekl Draco. Poplácal skřítka po rameni. „Díky, Dobby. Zachránil jsi mi život.“

Dobby si zamumlal něco pod vousy, ale on ho neslyšel, protože už odcházel z kuchyně.

Vydal se do jejich komnat a cítil se se sebou spokojený, proto si celou cestu pískal. Včera si skoro začal myslet, že možná doopravdy byl Ebenezer Vydřigroš. Ale tyhle Vánoce si užíval, i když začaly teprve před pár hodinami a cítil se, že mu tu náladu nemůže nic zkazit.

Tedy dokud nedorazil zpět do jejich společenské místnosti.

Jakmile ho portrét uviděl, ušklíbl se na něj, což ho okamžitě znepokojilo. Všem bylo jasné, že obraz nebyl žádný jeho fanoušek a vypadalo to, že si náramně užívá jeho neštěstí.

„Proč jsi tak nadšený?“ vyštěkl na rytíře.

„Ale, nic,“ odpověděl mu zpěvavým hlasem. „Jsou Vánoce, to je vše. Čas radosti.“

Ani na vteřinu nevěřil, že Vánoce jsou pravý důvod rytířovy euforie a v okamžiku, kdy se otvor za obrazem otevřel a on vstoupil dovnitř, byly jeho pochyby potvrzeny.

„Zatraceně,“ zamumlal, když vešel do společenské místnosti, která byla momentálně obsazená dvěma Weasleyovými, jedním zázračným chlapcem, jednou Střelenkou Láskorádovou a Grangerovou.

„Malfoyi!“ pozdravila ho Hermiona radostně.

„Grangerová!“ odvětil s hraným nadšením. Ignoroval smrtící pohledy Pottera a Weasleyho. „Nevěděl jsem, že máš… hosty. Půjdu pryč.“

Otočil se k odchodu, ale Hermiona ho zastavila.

„Ne, nemusíš odcházet,“ řekla. „Už jsme tu stejně končili. Vlastně jsme chtěli zrovna odejít. Půjdeme na chvíli do Prasinek.“

„Nechceš jít s námi?“ navrhla mu Ginny s náznakem úšklebku ve tváři.

Všichni na Ginny šokovaně pohlédli – hlavně Potter, který vypadal tím nápadem absolutně šokovaný.

„To je báječný nápad!“ vykřikla Hermiona a otočila se k němu. „Pojď s námi! Bude legrace.“

Ron si odfrknul.

„Hermiono,“ začal Harry protestovat.

Ale Hermiona ho mávnutím ruky odbyla a dál se na Draca prosebně dívala.

Myšlenka na trávení Vánoc s kamarády Grangerové byla dost na to, aby se chtěl sám sebe na místě za-avadovat. Na druhou stranu, myšlenka na strávení Vánoc s Grangerovou – dokonce i s jejími přáteli – mu to více než vynahradila. Takže dřív, než si to mohl rozmyslet a rozhodnout se, že je to špatný nápad, prohodil, „Jasně, to zní dobře.“

Weasley se na něj zadíval s přimhouřenýma očima. Potter zamumlal něco nesrozumitelného. Ginny se vítězně usmála. Lenka se dívala do blba. Hermiona se na něj jen vřele usmívala a řekla, „To je super.“

****

Hospoda U tří košťat otevírala na Vánoce přesně v poledne – stejně jako většina obchodů a restaurací v Prasinkách – jako služba pro lidi, kteří svátky buď neslavili, nebo byli znudění po ranním otevírání dárků. Draco si říkal, že to je dobře, protože jinak by Hermiona a její kamarádi byli pořád v jejich společenské místnosti a on by určitě chtěl strávit den někde jinde – sám – až do večeře.

Když vstoupili dovnitř, Hermiona se otočila ke svým přátelům. „Běžte objednat pití. Malfoy a já vybereme stůl.“

Draco nadzvedl obočí a všichni ostatní se na ni dívali, jako by zešílela. Odkdy chodila Hermiona Grangerová kamkoliv sama s Dracem Malfoyem? Nemohl si pomoci a musel se ušklíbnout při pohledu na to, jak šokovaní se zdáli.

Hermiona ho vzala za ruku a táhla ho směrem ke stolu nejvzdálenějšímu od baru. „Jak si užíváš Vánoce?“

„Báječně,“ odpověděl suše. „Je to den plný cukroví a radosti.“

Trochu se na něj zamračila, když si sedali ke stolu. „Nechtěla jsem, abys byl dneska sám.“

„Opravdu? A proč?“

Pokrčila rameny. „Nikdo by neměl být na Vánoce sám. A kromě toho-“ Rychle pohlédla přes rameno, aby se ujistila, že jsou ostatní z doslechu. „S tebou je větší legrace než s nimi.“

Draco se uchechtnul. Tohle byla hudba pro jeho uši. „Proč? Co se stalo?“

„Vlastně nic. Ginny se ke mně chová pořád ty-víš-jak. Harry s Ronem se tváří divně. Jediná, s kým se necítím nepříjemně, je Lenka, ale ta je většinu času ve svém světě. Takže… vlastně jsem svým způsobem trochu osamělá. Proto jsem ráda, že ses rozhodl se k nám přidat.“

„Aha. Tak potom jsem taky rád,“ odvětil. Úsměv si začal pohrávat s jeho rty, ale okamžitě zmizel, když uviděl, jak se k nim přibližují její přátelé.

„Dnes je opravdu krásný den, že?“ zeptala se Ginny a sedla si od Hermiony tak daleko, jak jen to bylo možné.

Nikdo ale opravdu o počasí hovořit nechtěl – zejména Harry, který vypadal trochu mrzutě. Takže seděli v nepříjemném tichu tak dlouho, až se to Dracovi zdálo jako věčnost. Už litoval toho, že se k nim přidal. Jeho přítomnost určitě nepomáhala urovnat vztahy mezi nimi.

„Už musím jít,“ promluvil najednou a odsunul se na své židli od stolu. „Mám… nějaké zařizování.“

„Ne,“ protestovala Hermiona, natáhla se a vzala ho za ruku. „Prosím – zůstaň.“

„Co to s tebou ksakru je, Hermiono?“ vyštěkl Harry. „Nech toho pitomce jít, když chce.“

Bleskla po něm pohledem. „Harry, nebuď hrubý.“

„Hrubý!“ Harry odsekl. „ jsem hrubý? Sedíš vedle Draca Malfoye, Hermiono. Jestli chceš mluvit o tom, kdo je hrubý, obrať pozornost k němu.“

„On dnes neudělal nic špatného, Harry. Ve skutečnosti byl perfektní gentleman. Řekla bych, že to ty se chováš jako pitomec.“

Harrymu překvapením spadla čelist, stejně jako všem ostatním – včetně Draca.

„Proč ho bráníš, Hermiono?“ zeptal se Harry. Jeho tváře se zbarvily do odstínu tmavě červené, a Draco hádal, že ze vzteku.

„Proč se kvůli tomu tak vzrušuješ?“ zeptala se Ginny a otočila se k Harrymu. „Hermiona má pravdu – Malfoy neudělal nic špatného. Proč reaguješ tak přehnaně?“

„Já nereaguji přehnaně!“ vykřikl Harry. „Všichni víme, čeho je Malfoy schopný. Všichni víme, jak je zlý.“

„Hej,“ bránil se Draco. Nelíbilo se mu, že ho o něm říkali, že je zlý – i když to bývala pravda.

Harry ho ignoroval. „A přesto ho Hermiona prosí, aby neodcházel. A má ruku na jeho a on ani nemukne, že se ho dotýká mudlovská šmejdka.“ Přimhouřil oči. „Co se to mezi vámi dvěma děje?“

„N-nic,“ zakoktala se Hermiona. „Draco a já jsme jen-“

„Aha! Takže je to Draco?“ zavrtěl Harry nevěřícně hlavou. „To je prostě zatraceně úžasné, Hermiono. Bratříčkuješ se s nepřítelem!“

Uklidni se, Harry,“ zasyčela Ginny. „Hermiona se může kamarádit s kým chce.“

„Jo, jasně,“ zamumlal Harry. „Jestli jsou jen kamarádi.“ Probodával je pohledem.

Draco si nemohl pomoci, ale Potterův malý výbuch ho pobavil. Rozhodně byl nepřiměřený, takže důvod jeho reakce musel být mnohem hlubší. Možná pro něj bylo pomyšlení, že Hermiona je s Dracem - nebo vlastně s kýmkoli - víc než jen kamarádka, trochu moc. Možná Potter trochu žárlil.

To si očividně myslela i Ginny. Úplně rozzuřeně řekla, „Harry Pottere, ty žárlíš!“

Harry na ni šokovaně pohlédl. „To tedy určitě nežárlím! Proč bych, ksakru, měl žárlit na Malfoye?“

„Já nevím,“ odpověděla Ginny. „Možná proto, že Hermiona ještě nepustila jeho ruku.“

Draco i Hermiona se podívali na své spojené ruce. Ani jeden si nevšiml, že ho Hermiona stále ještě pevně svírá - tedy nikdo kromě Ginny. Rychle se pustili. Hermiona se začala červenat a vypadala poněkud zahanbeně, když upřela pohled na podlahu.

„Co?“ pronesl Harry. „Já ne – proč by – já ne-“

„Ale ano, Harry,“ řekla smutně Ginny a ještě se na Hermionu záštiplně podívala. "Víš co? Myslím, že se prostě vrátím do školy. Nějak se necítím moc dobře." Odsunula židli, otočila se na patě a zamířila k východu z hospody.

Harry se překvapivě nesnažil ji následovat. Ale Hermiona ano.

„Ginny! Počkej!“ volala za ní. Když se zrzka ani neotočila, ani nezastavila, Hermiona vstala od stolu a běžela za ní.

Draco potřásl hlavou a ušklíbl se. „Měl bys jít, Pottere. A ujisti se, že tvá přítelkyně pocítí tvou lásku.“

Harry na něj zlostně pohlédl. „Odpal, Malfoyi.“ A s tím vstal a vyrazil ke dveřím.

„To byl ale super nápad,“ řekl Draco sarkasticky.

Ron na něj zlostně pohlédl. „To proto jsi šel s námi, Malfoyi? Abys způsoboval nepříjemnosti?“

Draco si odfrkl. „Nevypadá to, že na to potřebujete . Kromě toho není moje vina, že tvůj kámoš neví, co chce.“

„A to má znamenat co?“

„Znamená to, že Harry miluje dvě dívky, ale neví, kterou miluje víc,“ odpověděla Lenka zasněně.

Co?“ zeptal se Ron nevěřícně. „To je nesmysl, Lenko.“

Draco se zamračil. Přesně na to narážel, ale když slyšel slova, která pronesla Lenka, zasáhlo ho to. Co když je to pravda? Co když byl Harry Potter do Hermiony Grangerové zamilovaný celou dobu, ale teprve nedávno si to uvědomil? Co by to znamenalo pro Ginny a Draca? A co by to znamenalo pro Hermionu, která ho očividně stále milovala? Nechtěl to zjistit. Musel Hermioně říct, co k ní cítí, a musel to udělat dřív, než jí své city stihne odhalit Potter. Rychle ho následoval z hospody v závěsu s Ronem a Lenkou.

Jakmile byl Draco venku, zastavil se. Ginny a Hermiona byly od Tří košťat docela daleko, mimo doslech, a Draco viděl, že se vášnivě hádají. Přál si, aby slyšel, co přesně si říkají, ale jejich téma docela dobře tušil, takže na tom vlastně nezáleželo.

Sledoval, jak Potter míří k dívkám. Něco Ginny řekl a pak ji přitáhl k sobě, aby ji objal, ale ona ho rychle odstrčila.

"Ach jo," zamumlal za ním Ron. "Vypadá to, že Gin je na Harryho naštvaná. Měl bych si s ní jít promluvit. Ona se dokáže zlobit hrozně dlouho."

„Jo a taky jí vymluv to, aby byla naštvaná na Grangerovou, když už tam budeš,“ řekl Draco, ale jestli ho Ron slyšel, nedal to nijak najevo.

„Jsi do Hermiony zamilovaný,“ pronesla Lenka zpěvavým hlasem. „A Hermiona je zamilovaná do Harryho, který je zamilovaný do Ginny i Hermiony. Je to vlastně docela složité,“ pokrčila rameny a následovala Rona.

Skvělé - "Střelenka" Láskorádová byla dost vnímavá na to, aby rozpoznala Dracovy city k Hermioně, což znamenalo, že Harry k Hermioně opravdu musí něco cítit. Báječné, pomyslel si Draco. Stačilo by, aby se Harry ke svým citům přiznal, a Hermiona by byla navždy jeho. To v žádném případě nehodlal dopustit. Následoval tedy Rona a Lenku k Harrymu, Ginny a Hermioně. Moc se na to netěšil, ale pokud se někdo chystal vyznat jí city, musel to udělat jako první, pokud chtěl mít vůbec nějakou šanci získat si její srdce.

„Grangerová,“ volal na ni, když se přibližoval.

Pohlédla na něj s lehkým zamračením – které ale nebyla namířené na něj. Cokoli jí Ginny právě řekla, ji očividně rozrušilo.

„Můžu s tebou mluvit?“ pokračoval. „O samotě?“

Hermiona přikývla a vykročila k němu, ale Potter mezi ně skočil, aby jí zabránil se k Dracovi přiblížit.

„Uhni, Pottere,“ požadoval.

„Donuť mě,“ zavrčel Potter. Na to, jak dětinsky promluvil, zněl smrtelně vážně.

„Fajn.“ Draco se celý den snažil chovat se mile z respektu k Hermioně, ale už toho měl dost. Natáhl se, chytil Pottera za košili a odstrčil ho stranou.

Hermiona na něj nesouhlasně pohlédla. „Malfoyi, nech ho.“

Nebyl to však Draco, koho měla napomínat, protože jen o pár vteřin později se na něj Potter vrhl a praštil ho pěstí do čelisti.

„Harry!“ zaječela a natáhla se po něm, aby ho zadržela od dalšího útoku, ale setřásl ji.

„Ty zkurvysynu!“ zavrčel Draco poté, co vyplivl trochu krve. Bezmyšlenkovitě se po Potterovi ohnal a zasáhl ho v podstatě do stejného místa jako on jeho.

Pak se to zvrhlo v plnohodnotný pěstní souboj, při kterém je Ron povzbuzoval - nebo přesněji řečeno povzbuzoval Harryho. Mezitím Ginny, Hermiona a Lenka zděšeně přihlížely a Ginny občas zakřičela, aby Harry přestal. Ale ani jeden z chlapců jim nevěnoval pozornost. Jediné, co je opravdu zajímalo, bylo, jak se navzájem mlátí. A ten, kdo vyhraje, bude mít šanci získat Hermionino srdce.

Všichni byli příliš zaujati jejich bojem, než aby si všímali čehokoli jiného. Draco se příliš soustředil na to, aby Pottera zmlátil do bezvědomí, než aby si uvědomil, že se něco děje. Všechno se odehrálo tak rychle, že nikdo neměl čas zareagovat, i kdyby si toho všiml. V jednu chvíli se Draco s Harrym prali a v další chvíli už Hermiona křičela: "Draco!" A ne proto, že by chtěla, aby přestali.

Draco z jejího hlasu vycítil nezměrný strach, instinktivně pustil Harryho a otočil se, aby se na ni podíval. Nacházela se nyní několik stop od svých přátel a držela ji velká tmavá osoba v kapuci - její ruka Hermionu pevně svírala kolem krku, zatímco se zoufale snažila vytrhnout.

„Hermiono!“ vykřikli Draco, Harry i Ron současně.

Draco se pokusil vyrazit vpřed, ale rychle si uvědomil, že se nemůže pohnout. "Co to sakra je," zamumlal a podíval se na své nohy, které se zdály být přilepené k zemi. Podíval se na ostatní, kteří zřejmě měli stejný problém.

„Harry!“ volal Ron. „Nemůžu se hnout!“

Hrozivá postava se zasmála. „A nejsi sám, mladý muži. Ani jeden z tvých přátel se nemůže hýbat.“

Mužův hlas byl hluboký a chraplavý. Draco pozorně poslouchal, doufal, že ten hlas pozná – ale nepovedlo se mu to. A ani nemohl vidět jeho obličej, protože byl dobře schovaný pod kapucí.

Harry a Draco současně sáhli do svých zadních kapes, aby vytáhli své hůlky, ale maskovaný muž byl příliš rychlý. „Expelliarmus!“ zařval a všechny hůlky – dokonce i Ronova, Ginnyina a Lenčina – vyletěly do vzduchu a spadly několik metrů od nich.

„Kdo jsi?“ dožadoval se Harry odpovědi.

Postava v kapuci pevněji sevřela Hermionu a odpověděla: „To tě vůbec nemusí zajímat.“

„Pusť ji,“ zasyčel Draco.

Muž zaklonil hlavu a srdečně se rozesmál. „A proč bych měl, mladý Malfoyi?“

Draco se zarazil, když z mužových úst zaznělo jeho jméno. Kdo to byl a odkud ho znal? „Znám tě?“

„Už jsi mě potkal. Ačkoli jsi byl velmi mladý; pochybuji, že si mě pamatuješ. Jsem starý přítel tvého otce. Nebo jsem byl, předtím, než byl loni zabit. Taková škoda.“

Jak muž hovořil, Draco se podíval do očí Hermioně, která se stále marně snažila vymanit z jeho sevření. Uklidňujícím způsobem na ni kývl, jako by jí chtěl říct, že všechno bude v pořádku. Ona na něj jen zírala širokýma, vyděšenýma očima.

„Šel jsem kolem,“ promluvil najednou muž, „a najednou jsem viděl tu vaší milou skupinku, jak spolu tráví vánoční odpoledne v hospodě. Taková idylka mě zahřála u srdce a v duchu jsem si říkal – co bych mohl udělat, abych jim tento den zkazil?“

„Proč bys něco takového dělal?“ zeptal se obezřetně Harry.

„A proč ne?“ odpověděl muž. „Hledal jsem něco, čím bych se pobavil. A pak jsem mezi vámi uviděl Harryho Pottera a hned jsem věděl, že chci, aby na tyhle Vánoce nikdy nezapomněl.“ Zatímco se muž snažil udržet Hermionu ve svém sevření, rukáv jeho hábitu se posunul o kousek výš a odhalil znamení, které Draco až příliš dobře znal.

„Jsi Smrtijed,“ zamumlal.

„Jsi velmi pozorný, Draco. Ano, jsem Smrtijed. A musím přiznat, že jsem vám všem lhal: nešel jsem jen tak kolem. Věděl jsem, že tu všichni budete. Vlastně jsem tu na vás čekal celý den. Trochu jsem se ale obával, jak to zvládnu. Jak se mi asi podaří ukořistit tady toho miláčka,“ kývl směrem k Hermioně, „bez nějakého zádrhele. Ale měl jsem štěstí – byli jste rozptýlení přesně tak dlouho, abych mohl udělat, co jsem chtěl. Měl bych vám všem poděkovat, že jste mi pomohli.“

Draco začal v nitru panikařit. Začínal si uvědomovat, jak je situace hrozivá. Měli co do činění se Smrtijedem - a ne jen tak ledajakým, ale zřejmě s nějakým, který tu byl účelově. A někde vzadu v Dracově mysli se začínala vynořovat slova předpovědi profesorky Trelawneyové, ze kterých mu běhal mráz po zádech.

„Poslouchej,“ řekl pomalu. „Ať už k tomu máš jakýkoli důvod, nemusíš do toho zatahovat Hermionu.“

„Ach, to je sladké,“ rozněžnil se Smrtijed. „Snažíš se zachránit té ubohé šmejdce život. Jsem si jistý, že se tvůj otec otáčí v hrobě.“

„Malfoy má pravdu,“ řekl Harry. „Očividně jste tu kvůli mně, tak to vyřešte se mnou – ne s Hermionou.“

Smrtijed se zasmál. „Ty automaticky předpokládáš, že všechno souvisí s tebou, že ano, Harry Pottere?“ Sáhl do hábitu a vytáhl předmět, který se ve slunečním světle jasně leskl. Dracovi stačil jediný rychlý pohled, aby zjistil, co to je: velká stříbrná dýka.

Hermioně se při tom pohledu rozšířily oči ještě víc, zatímco Ron, Ginny a Lenka zalapali po dechu. Harry i Draco však dokázali zachovat chladnou hlavu.

„Vím, co si myslíš,“ pokračoval Smrtijed. „Myslíš si, že mě Temný pán poslal s nějakým poselstvím, nebo abych dal Harrymu Potterovi lekci. Ale ani jedno, ani druhé není pravda. Jsem tu z vlastní vůle. Ale nejspíš to dělám jako službu Temnému pánovi. Nepochybně ze mě bude mít velkou radost.“ Muž dýkou lehce pohladil Hermioniny vlasy - každým pohybem způsoboval Dracovi muka. Ten muž si s nimi očividně chtěl hrát... chtěl je mučit. A věděl přesně, jak to udělat - pomocí jediné osoby, na které všem přítomným záleželo nejvíc. Draco mu musel dát za pravdu. Rozhodně to nebyl žádný amatér.

„Je docela hezká… na mudlovskou šmejdku,“ zamumlal Smrtijed, jako by mluvil pouze sám se sebou.

Muž měl štěstí, že se mu podařilo použít tak silné kouzlo a celou jejich skupinku přilepit k zemi, protože kdyby kouzlo náhle selhalo a Draco se mohl znovu pohnout, roztrhal by ho holýma rukama na kusy.

„Původně jsem si myslel, že by možná stačila obyčejná smrtící kletba,“ pokračoval. „Ale pak jsem si řekl, co by to bylo za zábavu? Namíříš hůlku, řekneš pár slov a šup! A je po nich. To je trochu nuda, nemyslíte? Proto jsem sem přivedl svého věrného přítele.“ Zvedl dýku, aby ji všichni viděli, pak ji zase sklonil a opatrně ji přiložil Hermioně ke krku. "Myslel jsem, že bude zajímavější, když se všichni budete nejdřív dívat, jak trpí."

Dracovi se zadrhl dech v hrdle. Tenhle chlap nechtěl opravdu Hermionu zabít, nebo ano? Ale samozřejmě, že chtěl. Smrtijedi si na nic nehráli. Nevyhrožovali planě. Když Smrtijed řekl, že někoho zabije, tak ho opravdu zabije. A Trelawneyová to předpověděla...

Kurva! On ji snad opravdu zabije. Pro jednou se předpověď Trelawneyové vyplní - a Draco tomu nemohl nijak zabránit. Ale snažil se - spolu s Harrym, Ronem, Ginny a Lenkou. Všichni se začali kroutit a snažili se osvobodit z kouzla, které na ně ten muž seslal, ale nebylo to nic platné.

„Nech ji jít. Prosím,“ snažně žádal Draco.

Smrtijed zavrtěl hlavou. „Nějaké návrhy?“

„Vezmi mě místo ní,“ navrhl Draco.

„Nebo ,“ řekl Harry.

„Nebo ,“ ozval se Ron.

„Ačkoli to jsou lákavé nabídky,“ řekl muž, „musí to být ona.“

„Ne, nemusí!“ zvolal Draco. „Nemusíš to dělat. Pořád jsi nám vlastně neřekl, proč to děláš.“

„Pěkně popořadě, mladý Malfoyi,“ byla jeho jediná odpověď. Spustil ruku z Hermionina krku.

Dracovi by se mělo ulevit, ale věděl, že to gesto neznamená, že ji muž nechá jít. Jen chtěl najít lepší úhel. A rychlostí blesku vrazil dýku hluboko do Hermionina břicha dřív, než si kdokoli pořádně uvědomil, co se stalo.

„NE – HERMIONO!“ zařval Draco

Ron a Harry zvolali její jméno ve stejnou chvíli jako Draco, zatímco Ginny a Lenka začaly křičet a vzlykat. Hermiona mezitím stála naprosto nehybně, když Smrtijed vytáhl dýku a nechal z rány volně vytékat krev. V šokované tváři se jí objevil bolestný výraz, když pohlédla z bodné rány na Draca - a nakonec se zhroutila na zem.

Další děj se mu rozmazal do barevné šmouhy. Ve stejném okamžiku, kdy se Hermiona zhroutila a Smrtijed začal prchat, zaslechl Draco v dálce dva hlasy, které vykřikovaly různá kouzla. Jedno z nich bylo očividně svazující kouzlo, které mělo Smrtijedovi zabránit v útěku - což bylo patrné z toho, že i on se zhroutil k zemi uprostřed kroku, jeho končetiny byly nyní spoutány řetězy. Dalším bylo zřejmě to, které všechny osvobodilo od kouzla, jež Smrtijed použil. Draco si ani neuvědomil, že bylo zlomeno, přestože teď spolu s ostatními běžel co nejrychleji k Hermioně.

„Hermiono,“ zalapal po dechu a padl vedle ní na kolena. Díval se na ni a snažil se nedívat na velké množství krve, které jí vytékalo z rány. Jemně ji pohladil po temeni hlavy. „Hermiono, podívej se na mě.“

Hermiona se skelnýma očima poslechla. „Draco?“ řekla omámeně. Zdálo se, že je v šoku.

„Ššš, nemluv,“ vybídl ji. „Budeš v pořádku,“ ujišťoval ji a doufal, že v jeho hlase neslyší pochyby.

Opatrně jí trochu nadzvedl košili, aby si prohlédl ránu. Bylo to horší, než si myslel. Smrtijed jí chtěl způsobit smrtelnou ránu a vypadalo to, že se mu to nejspíš podařilo. "Potřebuju hůlku," řekl Draco.

Ginny a Lenka stály nad Hermionou a vzlykaly, zatímco Ron a Harry byli s Dracem dole na zemi, opakovali její jméno a snažili se ji udržet při vědomí. Dracovi nikdo nevěnoval pozornost. „Dojděte mi někdo pro hůlku!“ zařval. Tentokrát ho naštěstí slyšela Lenka a poslechla ho; rychle se rozběhla směrem, kde přistály jejich hůlky.

„Ustupte,“ ozval se shora klidný, jemný hlas. Draco vzhlédl a uviděl, že dorazil Brumbál s profesorkou McGonagallovou. Samozřejmě - to oni vykřikovali ta kouzla.

Harry a Ron starce poslechli, ale Draco zůstal na místě. Brumbál si klekl vedle Hermiony. „Slečno Grangerová. Slyšíte mě?“

Hermiona pohlédla na ředitele a lehce přikývla. Z koutku úst jí vytekla kapička krve.

„Všechno bude v pořádku, slečno Grangerová,“ řekl Brumbál konejšivě. Vytáhl hůlku, namířil jí na břicho a začal mumlat zaklínadlo, které Draco nepoznal. Snad nějaké léčivé? Pokud to bylo kouzlo, nezdálo se, že by fungovalo.

Svět najednou strašidelně ztichl, byl slyšet jen Brumbálův tichý hlas a všichni vzlykali - jako by svět kolem nich přestal existovat. A možná... jen možná, opravdu přestal.

Draco upíral oči na Hermionu a tiše si přál, aby se cítila lépe - aby zůstala naživu. „Hermiono,“ zašeptal - tak tiše, že si nebyl jistý, jestli ho uslyší.

Ale zřejmě slyšela. Pomalu k němu přelétla očima. Už nevypadala vyděšeně ani šokovaně. Vypadala jako dívka, která si právě uvědomila svůj osud a přijímá ho. Slabě k němu natáhla ruku - nejspíš ji to stálo poslední zbytky energie, které v sobě měla - a vzala jeho ruku do své.

To gesto se Draca dotklo tak hluboce, že si nebyl jistý, zda bude schopen promluvit, protože začal cítit, jak se mu v krku tvoří knedlík. "Hermiono," zašeptal znovu a bylo mu jedno, jestli to někdo kolem nich uslyší. Musel jí to říct. Nemohl ji nechat odejít, aniž by jí to dal vědět. „Hermiono, já-“

Ale neměl šanci svá slova dokončit. Z očí jí po tváři pomalu stekla jediná slza a pak v jeho objetí ochabla.

„Ne,“ zašeptal a zavrtěl hlavou.

„Hermiono!“ vykřikla Ginny. Klekla si dolů vedle ní a strčila do ní. „Zatraceně, Hermiono! Tohle nám nemůžeš udělat! Probuď se!“

Ale Hermiona neodpověděla.

Brumbál zavřel oči a ruka s jeho hůlkou poklesla. Profesorka McGonagallová vzlykla a položila Brumbálovi ruku na rameno. Snažil se ji zachránit, ale selhal.

Draco uvolnil svůj stisk a nechal Hermioninu ruku něžně spadnout na zem. Přelétl pohledem Harryho … Rona … Ginny a Lenku… Brumbála a McGonagallovou.

Jejich zármutek byl hmatatelný a zdrcující. Ginny se teď tiskla k Hermioně, jako by se ji snažila objetím přivést zpátky k životu. Lenka vypadala trochu slabě v kolenou, ale vzlykající Ron ji pevně svíral. A Harry - Harry vypadal, jako by byl v šoku, jako by mu to ještě úplně nedošlo.

Draco se otupěle postavil. Nikdo se na něj při tom ani nepodíval, ne že by to čekal. Když se mu konečně podařilo odtrhnout oči od Hermionina bezvládného těla, otočil se a vydal se zpátky k Bradavicím.

Udělal však jen pár kroků, než se s ním zhroutil celý svět a když se proti němu zvedla země, pohltila ho naprostá tma.

****

Když otevřel oči, přivítal ho pohled na nepovědomý strop nad ním a pocit nepovědomé postele pod ním.

„Pane Malfoyi, vítejte zpět,“ pozdravil ho příjemný hlas.

Zasténal a posadil se. Rozhlédl se po místnosti a rychle si uvědomil, že lůžko, na kterém ležel, se nachází na ošetřovně. A ten hlas, který k němu zrovna promluvil, patřil madam Pomfreyové. Nemocniční křídlo? Proč je tady?

„Co tu dělám?“ zeptal se.

„Zkolaboval jste,“ odpověděla madam Pomfreyová. „Přinesl vás profesor Brumbál. Myslí si, že to byl možná vedlejší účinek kouzla. Budete úplně v pořádku.“

Omdlel? Nedokázal si vzpomenout, co se stalo, co by způsobilo jeho kolaps, ale nic ho nenapadlo. Nic, až na -

„Grangerová,“ zašeptal. Najednou vzpomínka vyplavala na povrch – muž v kapuci… dýka… Hermiona…

Jeho srdce se okamžitě rozbušilo. Hermiona byla mrtvá. Byla zavražděna před jeho očima. To vědomí ho málem porazilo a najednou nemohl dýchat. Hermiona… mrtvá. Ne, to nemůže být pravda. To není možné. Nemůže být mrtvá

Ale… samozřejmě, že není. Byla to jen strašná noční můra! Tak to je – omdlel, a zatímco byl v bezvědomí, se mu zdálo, že Hermiona zemřela – sen, který mu očividně přinesl jejich včerejší rozhovor o proroctví Trelawneyové. Určitě to je ono. Vydechl úlevou a začal se smát.

„Je tu něco vtipného?“ zeptala se sestra Pomfreyová.

„Vlastně jo,“ odpověděl. „Když jsem byl mimo, měl jsem sen – spíš noční můru.“

„Aha, opravdu?“

„Ano, zdálo se mi, že jsem se musel dívat na vraždu někoho, koho znám – a já tomu nemohl nijak zabránit. Určitě to znáte, to se ve snech stává. Vždycky úplně ztuhnete na místě v tu nejvíc nevhodnou dobu.“

Čekal, že se madam Pomfreyová zdvořile usměje a přikývne - možná mu dokonce poví o svých vlastních zkušenostech s podobným snem -, ale místo toho se rychle odvrátila. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že sestra není úplně ve své kůži. Obvykle mu rychle vynadala, kdykoli navštívil ošetřovnu, a poučovala ho o tom, že by neměl dělat to, kvůli čemu tam skončil. Až v tu chvíli si uvědomil, že když na něj hned po probuzení promluvila, zněl její hlas lehce roztřeseně a zcela bez jakékoliv veselosti, kterou obvykle míval - i když na něj byla přísná. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že má červené a opuchlé oči, jako by plakala.

„Byl to sen,“ šeptal. Neformuloval to jako otázku, protože nechtěl slyšet její odpověď. A když si bude říkat, že to byl jen sen, bude to pravda.

Madam Pomfreyová malinko zavzlykala. Další potvrzení už od ní nepotřeboval.

Okamžitě vstal z nemocniční postele. Trochu uklouzl, když se jeho chodidla dotkla podlahy, zakymácel se a závrať okamžitě doprovodila nevolnost. Zcela to však ignoroval a rychle se protáhl kolem madam Pomfreyové.

„Pane Malfoyi!“ zavolala za ním, zatímco mířil ke dveřím. „Nemůžete odejít! Musíte tu zůstat, dokud vám nebude lépe! Nejste ve stavu-“

„Jsem v pořádku,“ zamumlal, i když to bylo velmi vzdálené od pravdy. Nevěnoval jí pozornost a šel dál.

Zdálo se mu, že cesta zpět do společenské místnosti trvá celou věčnost. Většinu času ani nevnímal své okolí. Neměl skutečný přehled, kde se nachází, protože jeho mysl byla zahlcena představami, které chtěl tak zoufale dostat z hlavy. Skutečně žasl, že se mu podařilo najít cestu zpátky do věže, kde byly umístěny jejich komnaty - a ještě víc ho udivilo, že mu rytíř na portrétu pro tentokrát nevěnoval žádnou pozornost. Ve skutečnosti byl tak zaneprázdněný utěšováním Tlusté dámy z nebelvírského portrétu, jejíž hlasité vzlyky se ozývaly po celé chodbě, že si ani nevšiml, že Draco dorazil domů. Teprve když roztržitě vyslovil heslo, rytíř konečně vzhlédl. Beze slova otevřel dveře a Draco prošel otvorem.

Když vešel do společenské místnosti, první, co spatřil, byli Dobby a Winky, jak pobíhají kolem a dokončují přípravy na příjemnou sváteční večeři pro něj a Hermionu. Domácí skřítci odvedli při její přípravě skvělou práci. Veškerý nábytek byl z místnosti vystěhován, až na jídelní stůl, který už byl prostřený, spolu s vázou s květinami a svíčkami zdobícími jeho střed. Odněkud z místnosti - Draco si nebyl jistý, odkud přesně - hrála tichá houslová hudba a Winky si s ní úplně falešně pobrukovala. Z toho zvuku se mu vzteky vařila krev. Ne proto, že by zněla tak hrozně, ale proto, že zněla tak šťastně. Štěstí teď bylo pro Draca vzdálenou vzpomínkou. Nebyl si jistý, jestli ho ještě někdy bude cítit.

Dobby ho zahlédl a spustil nadšeně: „Dobby a Winky připravili dobré jídlo pro Hermionu Grangerovou a Draca Malfoye! Dobby a Winky už jsou skoro hotoví-“

Draco pomalu přecházel k jídelnímu stolu. Když dorazil k Dobbymu, odstrčil ho z cesty přímo na Winky a oba skřítci se skutáleli na zem. Dobby se zamračil a řekl, „Draco Malfoy si neváží práce Dobbyho a Winky!“

Draco ho ignoroval a vydal se přímo ke stolu. Na chvíli zaváhal, aby se podíval na to, jak je krásně prostřený, než všechno zničil.

Jednou rukou začal všechno shazovat na podlahu: talíře, příbory, sklenice, košík s pečivem - dokonce i svíčky, které po dopadu na podlahu okamžitě vzplály. Dobby se k nim rychle vrhl a začal plameny hasit dupáním. Draco, aniž by se zalekl spouště, kterou způsobil, pokračoval ve svém řádění a vší silou mrštil vázou s květinami o zeď. Pak postupně zvedl židle a hodil je co nejdál přes celou místnost. Nakonec uchopil stůl, úplně ho převrátil a s hlasitým žuchnutím ho nechal spadnout na podlahu. Když skončil, uvědomil si, že se mu zrychluje tep a těžce dýchá. Hlasitě a přerývaně se nadechl a sesunul se na podlahu. Nebyl si jistý, ale nejspíš v tu chvíli vypadal jako pomatený šílenec.

Soudě podle vyděšených výrazů na tvářích obou domácích skřítků tak určitě vypadal.

„D-Draco M-Malfoy děsí D-Dobbyho,“ koktal skřítek. Držel se Winky, jako by ji chránil – nebo ona jeho. „Hermiona Grangerová se teď nebude moci navečeřet. Kde je Hermiona Grangerová?“

„Hermiona Grangerová se k nám dnes večer nepřipojí,“ odpověděl Draco klidně. Najednou už necítil nekontrolovatelný vztek, jako jen pár momentů předtím. Necítil ani žal nebo zármutek. Vlastně najednou necítil vůbec nic.

„Proč ne?“ zeptal se Dobby tenkým hláskem, téměř jako by se bál odpovědi.

Draco vstal z podlahy a vydal se do své ložnice.

„Protože,“ odpověděl rozhodně bez dalšího pohledu Dobbyho směrem, „Hermiona Grangerová je mrtvá.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: lenus - 18.06. 2021
Fíha, riadne drsne, očakávala som že SŠ niečo stane ale teda tento spôsob má nenapadol. Zvlášť ľúto mi je draca ktorý sa chcel konečne vyznať a nestihol to. Ginny má tu naštvala, prečo je naštvaná na hermionu a nie Harryho? Ved jasne videla že draco a hermiona sa k sebe majú… A dýka otrávená keď ju brumbal nezachránil? A čo to proroctvo? Už sa neviem dočkať rozuzlenia :) diky za skvelý preklad!
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 19.06. 2021
Mluvíš mi z duše:-). Budu muset pohnout s překladem, abychom to rozuzlili :-D. Děkuji za komentář! :-)

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: kakostka - 18.06. 2021
taková pohoda, klídek, Hermiona začala pookřávat a bum, rovnou na komoru... jak to, že je sledoval a číhal na ně, kdo pak to byl? šel tam s plánem ji zabít, stříbrná dýka, nějak ošetřená? a najednou se zjeví Albus s Minervou? A Albus ji nezachránil? Divné, jak píše Margareta. No nevím. Rozhodně si chlapci vyjasnili, jak si stojí ve vztahu k Mione, Ginny se nedivím, taky bych byla nasraná, tutu tu a koukám po jiné... Lenka to rozsekla, baví mně snad v každé povídce, takhle postava se JKR moc povedla a fanfikce ji ještě vylepšila. Děkuju za parádní a dlouhý překlad. Přiznám si, že jsem si tuhle Hermionu užila, ta nová mně drásá
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 19.06. 2021
Nojono, ale už aspoň víme, co se jí stalo. Že je to nepochopitelné a náhlé, to ano. Autorka slibuje, že vše dovysvetli. Brumbal je rozhodně podezřelý. Koukám, že ho tady moc lidí rádo nemá. Ale rozhodně se nechová dvakrát tak, aby své renomé napravil, např. že nechá Hermionu umřít. To se nedělá. Tak teď jsem jen zvědavá, jestli to napraví! Lenku mám taky moc ráda! Děkuji za komentář:-)

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: margareta - 18.06. 2021
Herdek, to jsem se lekla! Ale hned jak jsem trochu vydýchala ten šok, mě uhodilo do očí to načasování. Jak to, že se tam Brumbál a Minerva zjevili tak rychle? Nebyli nějak podezřele blízko? Skoro jako by to drama očekávali, jako by bylo nutné pro nějaký jejich plán v budoucnu! Vůbec nevěřím, že by si Brumbál nebyl schopen poradit s dýkou v těle. Kdoví, co si to mumlal za kouzlo! Možná schválně chtěl, aby si všichni mysleli, že je Hermiona mrtvá, potom jí upravil vzpomínky a vrátil ji jako Hermionu z druhé dimenze, která klidně opustila Harryho a chová se pomalu jako Zmijozelka. To by na něj vypadalo, kašlat na to, co jiní cítí a jít si bezohledně za svým! Možná, že i ten vrahoun Smrtijed nebyl tak úplně Smrtijed. Klidně by tu roli taky mohl zahrát třeba Snape! Nedivím se Ginny, že má zlost, protože jestli někdo z přítomných mládenců dosud předstíral, že není do Hermiony zamilovaný, teď se vzájemně usvědčili ze lži. Děkuji za parádní kapitolu, Octavie! Těším se na další!
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 19.06. 2021
To, co píšeš, zní velice pravděpodobně! Až mě to dohnalo k dalšímu překladu, protože jsem sama zvědavá! :-) Další kapitola je zase tak trochu "vata", i když nás posune zase o trochu dál v přítomnosti. A ta další.. no těš se. Nebo radši ne? :-D Děkuji za komentář:-)

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: sisi - 18.06. 2021
"....Co do jména? Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně. a tak i Draco Malfoy, nebýt Malfoyem, by nebyl o nic méně drahocenný, než s tímto jménem. ..." (Shakespeare William, Romeo a Julie) Jaká škoda, že Ronald i Harry byli a zůstali kulturními barbary a nerozlišili city, které k sobě primusové chovají. Jak by také mohli, když si je navzájem nestihli vyslovit a i kdyby ano, stali by se terči výsměchu a hany. No, možná by nedošlo ke rvačce v ten nesprávný okamžik a byla tu šance na nezemření, leč osudu člověk neunikne nejsa více než drobným zrníčkem v písku tolika zemí pod tolika slunci. Moc děkuji za překlad, je to tragické a smutné, odejde-li kdo v rozkvětu, odejde-li zbytečně. Snad čas zacelí tu ránu v srdcích a na kamarádku nezapomenou. Sakra, mám takový vztek na Ginny! holka jedna rozmazlená, náfuka načučená.
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Tak s tím citátem jsi to vystihla nádherně! Moc příhodná kulturní vložka.. Ano, celé se to zdálo náhle a zbytečné, ale autorka to prý lépe dotáhne a dovysvetli v dalších kapitolách. S tou Ginny... nemůžu přijít na to, co jsi myslela, napadá mě jen nasoska a to mi tady moc nesedí:-D. Ale sprosté slovo si určitě zaslouží. Za tu situaci s Harrym nemůže přeci Hermiona, měla by si zamést před vlastním prahem a posvitit si na Harryho. Díky za komentář!
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: sisi - 18.06. 2021
ono se to vyhvězdičkovalo, takže pro upřesnění, nemám Ginny ráda, protože nebere Harryho jako kompletního člověka, hraje si na to, že on je jen jejím princem, který ji (pravda) vysvobodil ze zakletí, ale ona nevidí, že je mnohem víc, než jen Chlapec, který přežil, aby konal dobro. Najednou ho chce pro sebe celého a brání mu v rozletu, rozhledu, nedává mu svobodnou volbu. Svým způsobem je vztah Harryho a Ginny pro Harryho horším závazkem, než Temné znamení pro smrtijedy. A ano, způsobuje to další komplikace. Ginny je jedinou dcerou Weasleyových za posledních XY let a generací a rodina je na ni pyšná, ale zkazili ji. Je z ní pyšná princezna v anglickém středostavovském stylu. Ono vyhvězdičkované slovo v prvním komentáři je: ( n a f o u k a n á ) Takhle se to snad nedá vyložit jako sprosté anglické slovo uprostřed jadrné češtiny... Ještě jednou dík za překlad.
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 19.06. 2021
Máš pravdu, tady Ginny není moc sympatická. Překvapilo mě, jak se hned měla k nové Hermione. Ale doufám, že se chytí za nos a vylepší své chování. :-) Díky za vysvětlení! :-)
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: sisi - 18.06. 2021
ono se to vyhvězdičkovalo, takže pro upřesnění, nemám Ginny ráda, protože nebere Harryho jako kompletního člověka, hraje si na to, že on je jen jejím princem, který ji (pravda) vysvobodil ze zakletí, ale ona nevidí, že je mnohem víc, než jen Chlapec, který přežil, aby konal dobro. Najednou ho chce pro sebe celého a brání mu v rozletu, rozhledu, nedává mu svobodnou volbu. Svým způsobem je vztah Harryho a Ginny pro Harryho horším závazkem, než Temné znamení pro smrtijedy. A ano, způsobuje to další komplikace. Ginny je jedinou dcerou Weasleyových za posledních XY let a generací a rodina je na ni pyšná, ale zkazili ji. Je z ní pyšná princezna v anglickém středostavovském stylu. Ono vyhvězdičkované slovo v prvním komentáři je: ( n a f o u k a n á ) Takhle se to snad nedá vyložit jako sprosté anglické slovo uprostřed jadrné češtiny... Ještě jednou dík za překlad.

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Jimmi - 18.06. 2021
Mám dojem, že som to v originále len preletela alebo vytesnila. Vedela som, čo sa jej stane, ale až takto sa ma to nedotklo. Alebo to bude tým prekladom? Neuveriteľné, na tú dĺžku fantastický preklad. Ďakujem Aspoň už vieme, prečo to Draca tak vzalo, nestihol jej povedať, čo k nej cíti a ľútosť vie byť občas strašná, ak si ju v takýchto prípadoch pripustíme k telu. Smrť najviac bolí tých, čo prežili... Ďakujem ešte raz.
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Díky, jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-). Jinak máš pravdu, ale tady v tom bude ještě něco víc. Ta kapitola po té příští se mi zdá ještě drsnější než tahle... Tak uvidíme. Možná :-D. Podle toho, jestli tu bude letní pauza některých povídek jak v televizi nebo spíš něco jako netflix, kde furt přibývají nové a nové seriály bez ohledu na roční období? :-D

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: denice - 18.06. 2021
První část kapitoly byla moc pěkná, smála jsem se často, ale na tu druhou se budu snažit co nejdřív zapomenout. Díky.
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Bohužel nás v následujících kapitolách moc veselí nečeká, ale o to větší radost budeme mít potom, ne? :-) Díky za komentář!

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Yuki - 18.06. 2021
... Toto, bylo něco... přečetla jsem jedním dechem, po poslední větě vydechla a v hlavě naprosto duto. Stříbrná dýka, bílý sníh a Hermiona. Ani Brumbál ji nezachránil a to se tam objevil brzy. Byla otrávená, že? Ta dýka...
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Bylo to dost dlouhé, čtení dá pak zabrat :-D. Zvláště když se na konci rozhodně neresily duhové veci... Vidíš, otravena dýka, to by to vysvetlovalo, proč ji nezvládl Brumbal zachránit. Ale potvrzena informace to zatím není. Díky za komentář a za statečnost :-)

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Gift - 18.06. 2021
Tak podobnou smrt jsem necekala. Bylo to prekvapujici a trochu... divne. Na druhou stranu jsem rada, ze uz vime, co se Hermione vlastne stalo. Ted jen zustava otazka, kdo nebo co je nova Hermiona. Moc diky!
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Možná jsem mohla prelozit i poznámku autorky. Psala tam, že se smrt Hermiony může zdát poněkud náhlá a nedává moc smysl, ale ze to v následujících kapitolách vše vysvětlí. Takže nezbývá než si počkat:-). Děkuji za komentář:-).

Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: zuzule - 18.06. 2021
Merline! To byla sila, az mi vyhrkly slzy... Ale teda nechapu, co za kouzlo Brumbal pouzil... Vzdyt to ji preci musel zachranit, byl tam docela rychle... :( Dekuju!
Re: Kapitola 14 – Poslední Vánoce Od: Octavie - 18.06. 2021
Byla to síla a vypadá to, že ještě se smutkem nekoncime. Snad nám to autorka vynahradí v následujících kapitolách:-). Brumbal je rozhodně podezřelý! Taky děkuji :-).

Prehľad článkov k tejto téme:

lolagirl: ( Octavie )05.11. 2021Kapitola 31 - Epilog
lolagirl: ( Octavie )29.10. 2021Kapitola 30 – Před východem slunce
lolagirl: ( Octavie )22.10. 2021Kapitola 29 – Dobré věci
lolagirl: ( Octavie )15.10. 2021Kapitola 28 – Návrat domů
lolagirl: ( Octavie )08.10. 2021Kapitola 27
lolagirl: ( Octavie )01.10. 2021Kapitola 26 –Nadšení
lolagirl: ( Octavie )24.09. 2021Kapitola 25 – Příležitost ke snění
lolagirl: ( Octavie )17.09. 2021Kapitola 24 – Spát
lolagirl: ( Octavie )10.09. 2021Kapitola 23 - Slib
lolagirl: ( Octavie )03.09. 2021Kapitola 22 – …a následky
lolagirl: ( Octavie )27.08. 2021Kapitola 21 - Pravda
lolagirl: ( Octavie )20.08. 2021Kapitola 20 – Bouře přichází
lolagirl: ( Octavie )13.08. 2021Kapitola 19 - Sám
lolagirl: ( Octavie )06.08. 2021Kapitola 18.
lolagirl: ( Octavie )30.07. 2021Kapitola 17
lolagirl: ( Octavie )23.07. 2021Kapitola 16 – Nechat ji odejít
lolagirl: ( Octavie )25.06. 2021Kapitola 15 - Přijetí
lolagirl: ( Octavie )18.06. 2021Kapitola 14 – Poslední Vánoce
lolagirl: ( Octavie )11.06. 2021Kapitola 13 - Prázdnota
lolagirl: ( Octavie )04.06. 2021*Kapitola 12* - Předvečer
lolagirl: ( Octavie )28.05. 2021Kapitola 11 - Změna
lolagirl: ( Octavie )14.05. 2021Kapitola 10 – Nikdy více
lolagirl: ( Octavie )30.04. 2021Kapitola 9 - Milý deníčku
lolagirl: ( Octavie )23.04. 2021*Kapitola 8* - Štěstí
lolagirl: ( Octavie )15.04. 2021*Kapitola 7* - Dvojnice
lolagirl: ( Octavie )10.04. 2021*Kapitola 6 *: Odraz v zrcadle
lolagirl: ( Octavie )30.03. 2021Příjemné překvapení
lolagirl: ( Jimmi )18.03. 2021* Kapitola 4 *: Prímerie
lolagirl: ( Jimmi )27.02. 2021* Kapitola 3 *: Predstierať
lolagirl: ( Jimmi )13.02. 2021* Kapitola 2 *: Pravidlá spolužitia
lolagirl: ( Jimmi )11.02. 2021* Kapitola 1 *: Je preč
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )24.12. 2020Úvod