Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 20. Budoucnost

Hermiona usrkla doušek horkého čaje a posté pohlédla na hodiny.

„Přestaň si dělat starosti – najdeme ho,“ ujistil ji Harry.

„Opravdu mu můžeš vrátit magii?“

„Ano. Jakmile jsme od Draca dostali zprávu, co nové kouzlo dělá, nechali jsme kouzelníky v Oddělení nové magie pracovat na způsobu, jak ho zneškodnit. Našli elixír, který u sv. Munga používají k posílení magie u kouzelníků. Upravili ho tak, aby dokázal kouzlo zvrátit.“

„Ale Draco řekl, že je trvalé.“

„Balsamo a jeho kamarádíčci si mysleli, že je, ale ve skutečnosti ho dostatečně nevyzkoušeli. Kdyby bylo kouzlo vynalezené na ministerstvu, prošlo by důkladnými testy a často by se mírně pozměňovalo, ale tohle je v surovém stavu. Mohlo by být trvalé, ale bylo by nutné ho vylepšit. Naštěstí si to neuvědomili.“

„Kolik času nám zbývá?“

„Asi dvacet minut. Půjdu to zkontrolovat.“

Hermiona chodila po pokoji, nedokázala se uvolnit. Jak minuty ubíhaly, její úzkost se zvyšovala. Hlava se jí točila, všechno jí připadalo neskutečné. Zpráva, že mají lektvar, který Dracovi dokáže vrátit magii, byla úžasná, ale jestli ho nenajdou, bude k ničemu. Dveře se otevřely a vešel Harry.

„Máme ho.“

Hermiona, která si před chvílí sedla, znovu vyskočila, přičemž převrhla svůj šálek čaje, a následovala Harryho do předního pokoje. Draco ležel na pohovce, očividně v bezvědomí. V tom okamžiku jí bylo do pláče, ale obrátila se k Harrymu.

„Co je s ním?“ zeptala se znepokojeně.

„Museli ho omráčit – vůbec nespěchal s návratem.“ Harry se nad ním sklonil. „Rennervate!“

Dracovy oči se otevřely. Zíral na Harryho a pak zvedl zrak k Hermioně. Nato bez varování vyskočil a odstrčil Harryho stranou.

„Nemůžu tady zůstat.“

„Nemáš na vybranou.“ Harryho ho rukou položenou na jeho rameni přiměl znovu se posadit. „Máme málo času, takže mě musíš vyslechnout.“

„Nepotřebuji přednášku,“ namítl Draco. „Vím, že dokážu přežít bez magie, ale musím se s tím vypořádat po svém.“ Přes Harryho rameno se podíval Hermioně do očí a jeho pohled byl stále bez výrazu.

„Draco, musíš Harryho poslouchat – musíš vypít tento lektvar.“

„Ne, nemusím.“ Draco se znovu vztyčil, ale Harry ho zatlačil zpět a pokusil se mu podat lahvičku s lektvarem.

„Tohle ti vrátí magii.“ Harryho slova zůstala viset ve vzduchu a Hermiona spatřila, jak se Dracův výraz nepatrně mění.

„Jak?“

„Na tom teď nezáleží. Musíš si to vzít, než uběhne hodina.“

„Ale kouzlo je trvalé,“ trval na svém Draco, stejně jako předtím Hermiona.

„To si mysleli oni, ale není. Vezmi si lektvar.“ Harry mu strčil lahvičku do ruky a Draco na ni nevěřícně hleděl.

„Vypij ten lektvar!“ Hermiona s ním chtěla zatřást, ale chápala jeho nedůvěru.

Draco k ní vzhlédl a pak do sebe překlopil obsah lahvičky. Harry s Hermionou ho pozorovali a čekali na náznak, že to zabralo.

„Za jak dlouho to začne fungovat?“ ptala se, ale Harry pokrčil rameny.

„Netuším – je to poprvé, co to někdo vypil.“

Hermiona na něj letmo pohlédla a pak se opět zadívala na Draca.

„Cítíš se jinak? Vracíš se do normálu?“

„Ne – necítím,“ odložil lahvičku. „Možná zázračný lék přece jen neexistuje.“

Harry vykročil ke dveřím. „Skočím pro Simpkin…“ Zastavil se s rukou na klice. „Počkat!“ Vrátil se k Dracovi a sáhl do hábitu. Vytáhl jeho hůlku a nabídl mu ji. „Dotkni se jí.“

Draco se podíval na mrtvý kus dřeva, který Harry držel, pak se natáhl a vzal si ho od něj. Jakmile to udělal, jako by do pokoje zavál mírný větřík, namířený přímo na Draca. Vlasy se mu rozlétly, oblečení se rozvlnilo, hůlka se roztřásla, jak se znovu probírala k životu. Draco na ni chvíli upřeně hleděl a Hermiona lapala po dechu. Vypadal pořád stejně, ale ona si byla jistá, že nyní se vrátil ke své dřívější formě. Draco opět držel hůlku. Vstal, stále na ni zíral a pak ji namířil na Harryho, který ho ostražitě pozoroval.

„Episkey.“

Malé říznutí pod Harryho okem se uzdravilo. Harry se toho místa jemně dotkl. Tvář se mu pak rozzářila širokým úsměvem, který se zrcadlil v Hermionině obličeji. Draco na chvíli zavřel oči a rukama si prohrábl vlasy, úleva z něj přímo prýštila.

„Merline, díky!“ pronesl hlubokým hlasem a natáhl ruku k Harrymu. „Děkuji.“

„Žádný problém.“

„Děkuji vážně nestačí,“ řekl Draco. Hermiona se zájmem sledovala dva muže, kteří se o ni tolik zajímali, protože věděla, že to je veliký okamžik.

Harry přikývl a jeho obvyklá skromnost zvítězila. „Děkuji víc než jen stačí – tvá informace zabránila, aby bylo na svět vypuštěno strašlivé kouzlo.“ Pohlédl na Hermionu. „Jsi v pořádku?“ Hermiona souhlasně přikývla a cítila na sobě Dracův pohled. Harry ji objal a pak ustoupil. „Bude lepší, když tu pár minut pobudete – vezmou Balsama s ostatními zpátky na ministerstvo. Půjdu se podívat, co se děje, tak tu zůstaňte, dokud vám neřeknu, že jsou všichni pryč.“

Odešel a nechal Draca a Hermionu hledět jeden na druhého.

„Opustil jsi mě!“ vyhrkla. Nechtěla to říct, ale vytrysklo to z ní a její emoce se draly ven. V Dracově tváři zahlédla mihnout se bolest.

„Je to jako kdyby z tebe vysáli duši,“ řekl, zatímco na něj upřeně hleděla. „Musel jsem odejít…“

„Chtěla jsem ti pomoct.“

Draco třemi kroky překonal místnost a vzal ji do náruče. Nemluvili, jen se vzájemně objímali, lhostejní k plynutí času.

Tak je našel Harry. Potichu vyklouzl ven, rozhodnutý, že zpráva, že mohou odejít, může počkat.

xxx

Hermiona si prohlížela prostorný sál, v němž stála; pořád ještě dostatečně nepřivykla rozměrům a velkoleposti Malfoyova sídla. Zdálo se, že týdny, které byli donuceni prožít s Dracem společně, založily zvyk, který ani jeden z nich nedokázal prolomit, a od událostí, k nimž před týdnem došlo na Grimmauldově náměstí, spolu trávili téměř veškerý čas.

O svém vztahu nemluvili. Prostě spolu byli šťastní bez jakýchkoli komplikací. Jejich vztah zůstal zcela platonický, polibky se neopakovaly, ale Hermiona stále cítila rozechvění pokaždé, když se k ní Draco přiblížil.

Dveře se otevřely a vstoupil jako obvykle sebejistý pán domu.

„Takže – myslíš si, že kulaté stoly budou nejlepší?“ zeptal se, čímž pokračoval v rozhovoru, který vedli o chvíli dřív. Pořádal ples a požádal ji, aby mu pomohla s organizací. Když neodpovídala, vzhlédl k ní a zjistil, že na něj hledí přes celý pokoj, v očích jí tančí světýlka a koutky rtů se zvedají. Napřímil se a prohlédl si sám sebe od hlavy až k patě. „Co? Co je směšné?“

Pokrčila rameny. „Jen my…“

„My?“

Rozhodila rukama. „Podívej se na mě! Za pomoci hostitele osobně chystám ples v sídle Malfoyů! To je legrační!“

Dracův pohledný obličej se rozzářil velkým úsměvem. „Jo – totálně.“ Pak nasadil smutnou tvář. „Jestli mi nechceš pomoct, samozřejmě to není tvá povinnost. Jsem si jistý, že bych to zvládl.“

„Víš sakra dobře, že tě v tom nenechám samotného, tak se přestaň tvářit jako mučedník.“

Ignoroval její poznámku, přišel blíž a na stůl, u kterého stála, položil velký katalog. „V tom případě – můžeš vybrat barevné schéma? To opravdu není nic pro mě.“

„Draco?“

„Ano?“

„No… přemýšlela jsem o plese… jestli ty…“ zmlkla, naštvaná sama na sebe, že takhle koktá. Proč to prostě nemohla říct? Vlastně ji na ples nepozval, i když předpokládala, že bude vítaná, a nevěděla, jestli se ho zúčastní s Dracem. Jistě si nemyslel, že si jako doprovod přivede někoho jiného?

Přestal listovat v katalogu a pohlédl na ni skrz své půvabné řasy. „Jestli?“ vyzval ji. Pozorně sledoval její tvář. Kousala se do rtu.

„No… ohledně plesu…“ povzdechla si. „Mám si pořizovat plesové šaty?“

Draco se s úsměvem napřímil. „Chceš formální pozvánku? Sotva bych po tobě žádal, abys mi pomohla s uspořádáním plesu, na který jsi nebyla pozvaná! Myslel jsem, že ti došlo, že jsi vítaná, ale jestli to potřebuješ oficiálně, osobně ti doručím pozvánku.“

Hermiona okolkovala a Draco ohrnul ret. „Tak to vybal! Co ještě? Musí být psaná zlatým písmem nebo co?“

„Ne – jen mě napadlo, jestli to bude pozvánka pro dva?“

„Pro dva?“

„Pro mě a pro hosta?“

Draco přimhouřil oči a probodl ji pohledem. „Myslíš to tak, že si někoho přivedeš?“

„Ne – ale musela bych někoho najít… Nebyla jsem si jistá, jak to bude.“ Znovu si povzdechla. Bylo to tak těžké!

„Nač přesně se mě ptáš, Hermiono?“ pronesl Draco tiše.

„Nevím, jestli půjdu… jestli půjdeme spolu.“ Sklopila oči k zemi. „Tohle je trapné!“ Cítila na sobě Dracovy oči a přála si, aby ten rozhovor vůbec nezačala.

„Trapné by to bylo jen tehdy, kdybys chtěla jít s někým jiným.“

„Ne, samozřejmě, že ne.“ Teď vzhlédla.

Draco vztáhl ruku a uchopil její dlaň. „Slečno Grangerová – budete tak laskavá a doprovodíte mne na letní ples Malfoyů?“ řekl nadneseně. „Je to dostatečně jasné?“

Stydlivě se usmála. „Zcela jasné, děkuji.“

„Takže?“

„Takže co?“

„Zdvořile jsem tě požádal a ty se ani neobtěžuješ s odpovědí!“ škádlil ji a ona se na něj zaculila.

„Bude mi potěšením přijmout vaše pozvání, pane Malfoyi,“ odpověděla s malým pukrletem.

„Jak sis mohla myslet, že bych chtěl jít s někým jiným?“ otázal se. „Zase loudíš komplimenty?“

„Ne,“ pokrčila rameny. „Jen jsem nechtěla předpokládat. O ničem jsme nemluvili,“ pokusila se vysvětlit. „O nás.“

„Snažím se tě nevylekat,“ odpověděl a Hermiona na něj překvapeně pohlédla.

„Nevylekat mě?“

„Dal jsem ti čas rozhodnout se,“ zaváhal podobně jako ona. „O nás.“ Pokrčil rameny a vypadal o něco méně sebevědomě než obyčejně. „Všechno to v tom domě nebylo skutečné, že? Byli jsme ve stresující situaci.“

Cítila, jak se jí nitro začíná rozechvívat, a neváhala s odpovědí.

„Mně to skutečné připadalo.“

Dracův hrudník prudce stoupal a klesal a jeho oči teď hleděly vážně. „Dávej si pozor na to, co říkáš, Hermiono.“

„Připadalo mi to skutečné… myslela jsem, že je to skutečné. Proč si mám dávat pozor na to, co říkám?“

„Protože bych mohl být v pokušení,“ řekl hlubokým, tichým hlasem.

Natáhla se, až se její rty setkaly s jeho. Tentokrát Draco nezaváhal s odpovědí. Přitiskl se k ní. Polibek byl hluboký a vášnivý, ale jako vždy na ni  nenaléhal. Jeho rty byly jemné a sladké a líbaly ji se zbožnou úctou, která jí vyrazila dech.

Odtáhla se; ne proto, že by chtěla, ale potřebovala vidět, že jeho oči říkají totéž, co jeho rty. Musela vidět, že cítí to, co říkají jeho rty, a není jen velmi dobrý v líbání. Nemusela mít obavy, protože v udivujících šedých očích, které pohlédly do jejích, se míhaly emoce, a když promluvil, jeho hlas byl chraptivý.

„Mám pro tebe novou přezdívku.“

Hermiona se usmála, do jejích citů se vmísil humor. „Bojím se domýšlet, co by to mohlo být.“

„MSD.“

„MSD?“ věděla, že chce, aby hádala. „Moc sexy…?“

„Špatně.“

„Nevím!“

Draco se znovu sklonil a přitiskl rty k jejímu uchu. „Má spřízněná duše.“

KONEC

PP: Jako vždy děkuji za práci, kterou jsi měla s betováním, Seviku99. Jsem velmi vděčná za čas a námahu, které povídkám věnuješ, moc dobře vím, že bez tebe by to nešlo.