Pavučina
The Spider's Web
autor: Merrick Mayfair překlad a banner: Jacomo betaread: Ivet
Kapitola čtrnáctá
Harry se probudil a našel u své postele Hermionu.
Byla to scéna, kterou za uplynulé roky sehráli tolikrát, že byl na chvíli zmatený, jako by se čas rozmazal a vrátil ho zpátky do dnů v Bradavicích.
„Ach jo. Znovu ne. Co jsem udělal tentokrát? Co se stalo?“
Hermiona ho uchopila za ruku. „Kolik si toho pamatuješ?“
Harry se zamračil, a pak beznadějně zavrtěl hlavou. „Pamatuju si, jak jsem ve vrtulníku s Dracem, a útes, moře… pak je to všechno trochu… zmatené… divné… ano, divné zní přesně. Rozhodně divné.“ S mžouráním se rozhlédl po pokoji. „Drží mě zase na těch dobrých lektvarech proti bolesti?“
„V jeskyni, kde jsi byl, došlo k výbuchu a strop se zřítil. Podle Draca jsi byl odhozený - nebo ses možná spontánně přemístil ven, ale zamířil jsi přímo zpátky dovnitř… v ten okamžik spadl zbytek stropu. Trvalo jim šest hodin, než tě vykopali.“ Oběma rukama mu stiskla dlaň. „Je mi to líto, Harry. Obávám se, že Ginny to nezvládla. Nevěděla jsem, že byla zapojená do případu. Předpokládám, že to ji ses snažil zachránit.“
Ginny.
Jako kdyby ho zalily tisíce litrů ledové vody, ale jeho mozek konečně pochopil Hermionina slova. „Ginny… nepracovala pro nás. Ona byla Araposa… pracovala pro Hydru. Neumřela v té jeskyni… zabil jsem ji.“
Hermiona totálně zbledla. „Hydra. Jsi si jistý?“
„Ano. Došlo k výbuchu. Portál, kterým jsem prošel, se ihned poté změnil, protože jsem se stal strážcem…“ nemohl si vzpomenout, kolik toho Hermiona ví, tak se uchýlil k neurčité formulaci, „... věci, kterou jsme hledali. Jakmile jsem prošel, portál, který ji skrýval, umožnil… že jsem k ní měl přístup jen já. Ginny se chystala zabít… já zabil ji a ona spadla přímo do portálu. Ale neměla oprávnění… ten portál vybuchl. Všichni jsme se začali zvedat ze země a snažili se dostat ven, jenže se zřítila část stropu… já… o moc víc si toho nepamatuju.“
„Získal jsi to, co jsi hledal?“
Až přijde čas, budeš si muset vybrat.
Harry zavrtěl hlavou. „Zničil jsem to. Pokud jde o Kingsleyho, udělal jsem to, abych zabránil Hydře se k tomu dostat, ale ve skutečnosti… udělal jsem to, aby se k tomu nedostal nikdo. Grindelwald, Voldemort, Hydra, Loki, Třetí říše - dokonce i SHIELD a samotné ministerstvo, pořád se někdo snaží získat další moc, aby ovládl svět, a ať přijdu do pekel, jestli dopustím, aby se jim to povedlo. Mým úkolem bylo postarat se, aby se to nedostalo do špatných rukou. No, tak to jsem zvládl… mise skončena.“ Opřel se o polštář, unavenější, než byl připravený si připustit. Přišla lékouzelnice, radostně zavýskla, že je vzhůru, mávala nad ním hůlkou a cosi si mumlala pod nos. Pak mu na nočním stolku zanechala další lektvar proti bolesti a přiměla Hermionu, aby jí slíbila, že než odejde, postará se, aby si ho Harry vzal. Harry její pobíhání ignoroval a sledoval Hermionu s jistým znepokojením, protože si povšiml neklamných známek mnoha slz a nedostatečného spánku.
Pak jí stiskl ruku. „Co Draco, je v pořádku?“
Hermiona přikývla, ale výraz její tváře se napjal. „Doufáme, že ano, ale ještě je příliš brzy to tvrdit s určitostí.“
Harry se slabě uculil. „Tak proč jsi tady a nedržíš za ruku jeho?“
Hermioniny hnědé oči zazářily a ona se kousla do rtu. Harry se cítil jako osel, že ji tak škádlí. „Protože od chvíle, kdy krátce po příchodu záchranné skupiny ztratil vědomí, ještě stále neotevřel oči. Odvedl setsakramentsky velký kus práce, když se dostal ven a dokázal mi poslat Patrona, jinak by nikdo nevěděl, že je potřeba přivolat pomoc. Co sis myslel, Harry? Jak už jsem řekla, trvalo šest hodin dostat ven tebe a ještě déle vytáhnout ta těla. Kromě Ginny tam byli taky muž a žena, on měl zlomený krk a ona díru v hlavě. Z čehož můžeme usoudit, že nezemřeli při výbuchu.“
Práce Nataši, pomyslel si Harry.
„A Nataša?“
Hermiona byla zřejmě stále myšlenkami u Draca a vzhlédla se zmatkem v očích. „Nataša?“
„Byla tam žena se světle zrzavými vlasy?“
Hermiona se zamračila a znervózněla. „Harry… vzpomínáš si? Ginny je mrtvá.“
Podrážděně zavrtěl hlavou a snažil se ignorovat bolest a závrať, kterou mu to způsobilo. „Ne. Nemyslím Ginny. Sakra, Hermiono, možná jsem dostal ránu do hlavy, ale nejsem… Byla tam ještě jedna žena, menší než Ginny a trochu starší. Měla na sobě šedou mikinu a džíny - a spoutané ruce. Jmenuje se Nataša Romanovová a já…“
„Pokračuj, Harry.“
„... já si myslím, že bych do ní mohl být zamilovaný.“
Ticho se táhlo tak dlouho, až si Harry myslel, že začne křičet. „Hermiono…?“
„Je mi líto, Harry, netuším, o kom mluvíš. Nikdo jiný v jeskyni nebyl.“
***
Trvalo dalších třicet šest hodin, než byl Harry schopný vstát z postele. Třicet šest hodin, během nichž ho navštívila řada mužů z oddílu Fénix, kteří mu přinesli sladkosti a další drobné dárky. Jeden z nich dokonce dokázal kolem lékouzelníků propašovat láhev nejlepší Ogdenské, ačkoliv se Harry necítil na to, aby se napil.
Fitch, šéf odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, ani Kingsley Pastorek se neukázali.
Čtyři dny poté, co Harryho vytáhli z jeskyně, byl konečně od Svatého Munga propuštěn. Ošklivá zlomenina způsobená kameny, které mu uvěznily na šest hodin nohu, se sice zahojila, ale pořád byla křehká a vyžadovala, aby ještě pár dní používal hůl. To, že si připadal jako Pošuk Moody, jeho náladě nijak nepomohlo. Než zvládl budovu skutečně fyzicky opustit, trvalo mu to dvě hodiny. Dvě hodiny, během kterých pročesával všechny úzké nerovné chodby nemocnice a pokládal každému zaměstnanci stejnou otázku, ale bez výsledku. Nikdo nic nevěděl o zrzavé mudle, ani o zrzavé ženě, která byla ještě v bezvědomí, takže by se mohli domnívat, že je čarodějka.
Nakonec to Harry vzdal a přemístil se do tichého kouta Londýna, odkud začal prohledávat mudlovské nemocnice a snažil se při tom ignorovat bolest v hlavě a obličeji, nemluvě o pulzujícím bodání v noze. Nakonec, když už bylo pozdě na to, aby bloudil po nemocnicích a kladl otázky, aniž by přitáhl příliš mnoho pozornosti, a bolest za očima začala být tak silná, že ji nedokázal ignorovat, to vzdal a vydal se domů na několik hodin neklidného spánku.
Našel ji následující den až v šesté nemocnici…
S ohledem na upozornění na recepci se rozhodl využít skutečnosti, že je čas návštěv, a sebevědomě vykročil po chodbě, přičemž prohledal každý pokoj, který míjel. Při druhé odbočce ji uviděl. Rychlý závan magie aktivoval poplach na druhém konci oddělení a stanoviště sestry se na chvilku vyprázdnilo. Harry využil šance, tiše vklouzl do pokoje a nemocniční ruch odřízl venku zavřením dveří za sebou.
„Ahoj.“
Pořád vypadala hrozně, pomyslel si, když uviděl modřiny a otoky, které jí stále pokrývaly většinu obličeje a paží. Prsty a zápěstí měla ovázané a rány na rtech a obočí zašité. Nejvíc mu však vadila jistá… prázdnota v jejím výrazu. Doufal, že ji potěší, až ho uvidí - nebo na něj bude aspoň naštvaná, že ji tehdy v zahradě pořádně nejistil. Výraz mírné zvědavosti byl… znepokojivý.
Zůstal stát a jen se díval. Zvědavost vystřídalo podezření a jedna obvázaná ruka nenápadně vklouzla pod přikrývku - pravděpodobně pro nějakou zbraň, kterou se jí tam podařilo schovat.
„Ahoj, Tašo. Jak se cítíš?“
Zamračila se a chvíli mu pátravě hleděla do tváře. „Promiňte, znám vás? Jste jeden z doktorů?“
„To jsem já, Tašo. Harry.“
Nakrátko ztichla, a pak zavrtěla hlavou. „Promiňte, ale musel jste si mě s někým plést. Myslím, že jsme se nikdy nepotkali.“
Jako kdyby ho někdo tvrdě praštil do břicha. Proč si ho nepamatovala? Dostala ránu do hlavy… trpěla ztrátou paměti? Musel si promluvit s ošetřovatelkami.
Rozhodl se netlačit na pilu… zdvořile se omluvil, zavřel za sebou dveře, a pak se na chvilku opřel o zeď a snažil se uklidnit. V uších mu burácela krev a bušilo mu srdce.
Jakmile se vzpamatoval, popošel ke stolku, kde nedbale mávnul bystrozorským odznakem, který se očím mudlů jevil jako průkaz inspektora Pottera od metropolitní policie. Když ho sestra uviděla, položila telefon a s roztržitým úsměvem vzhlédla. „Jak vám mohu pomoct, pane inspektore?“
Harry jí ukázal fotku Nataši, kterou pořídil ono odpoledne na pláži. „Hledám tuto ženu - v současné době je nezvěstná a existuje podezření, že se jí něco přihodilo. Vyrozuměl jsem, že tu máte pacientku, která by mohla odpovídat jejímu popisu.“
Sestra pečlivě prozkoumala jeho identifikační průkaz a poté přikývla. „Ano, inspektore Pottere, je tu už téměř týden. Ubohá paní Rushmoreová, našli ji sedět v čekárně na pohotovosti - netuší, jak se tam dostala. Ale vaše načasování je přesné, probrala se teprve včera večer.“
Harrymu se do žaludku zahryzl strach. Pokud byla v bezvědomí tak dlouho, musela být zraněná víc, než ukazovalo její vzezření… A jak to sakra, že se probrala v mudlovské nemocnici v severním Londýně? A proč se na něj sakra dívala, jako kdyby ho nikdy dřív neviděla? Posbíral zbytky své profesionality a zeptal se sestry, jak závažná byla Natašina zranění.
Sestra - podle jmenovky Jane - rychle projížděla soubory v počítači a během čtení se mračila. „To je divné. Zjevně byla tvrdě a soustavně bita, podle zbarvení modřin asi po dobu dvaceti čtyř až třiceti šesti hodin; rovněž se zdá, že se v poslední době poprala, což dokazují její ruce, ale kromě těchto povrchových odřenin neměla žádné známky poranění hlavy, které by mohlo vysvětlit hloubku a délku jejího bezvědomí. Zjevně ji někdo držel v zajetí, spoutanou na zápěstích a kotnících - kůže je místy odřená a silně pohmožděná - a mluvím tu o skutečných okovech, ne o takovém druhu pout, které si můžete normálně koupit.“
„Co si pamatuje?“
„No, to je taky divné. Nemá žádné vzpomínky na to, že byla zraněná, ani na události, které k tomu vedly. Je Američanka, víte?“ Harry stroze přikývl. „Říká, že si pamatuje, jak přiletěla do Londýna na služební cestu, a tím to končí…“ Sestřin veselý výraz zmizel. „Možná je to dobře.“
„Kvůli tomu bití?“
Zavrtěla hlavou: „Nejen kvůli němu. Budete muset projít formálním prověřením, abyste získal přístup k detailům… ale po přijetí jsme provedli celou řadu testů… byly tu důkazy o násilném sexuálním napadení.“ Vstala, protože ji znepokojil výraz na jeho tváři. „Inspektore Pottere, jste v pořádku? Nechcete šálek čaje? Strašně jste zbledl.“
Harry se se zapojením obrovské síly vůle sebral. „Ne, omlouvám se, byl to rušný den a vynechal jsem oběd. Taky je tu dost horko. Nechápu, jak to zvládáte. Děkuji vám za pomoc… Jane. Možná se zítra vrátím s kolegyní, aby si s ní promluvila.“
„To je dobrý nápad - když jsem ji před půl hodinou kontrolovala, zrovna spala.“
Harry roztržitě přikývl. „Pak ji tedy nebudu budit. Děkuju vám.“ Už se nedokázal déle ovládat, a tak se otočil na patě a odchvátal pryč.
Zvládl jen vtrhnout na nejbližší toaletu, kde začal prudce zvracet.
***
Tu noc skončil Harry Potter ve své knihovně na pohovce s lahví nejlepší Ogdenské ohnivé whisky a důkladně a zoufale se opil… Nic tak nezodpovědného a sebe ponižujícího neudělal od těch ubohých měsíců po konci války, kdy trávil čas na Grimmauldově náměstí za vztyčenými ochranami a jen spal, pil a zíral do zdi, dokud mu nekrvácelo čelo, zatímco se topil v bahně viny a sebeobviňování. Nakonec Hermioně došla trpělivost a vypůjčila si bradavického domácího skřítka, aby ji přemístil dovnitř – ochrany, podobně jako jiné druhy kouzel, neměly na magii domácích skřítků žádný vliv. Byla odhodlána dostat Draca z Azkabanu a trvala na tom, aby jí Harry pomohl.
Při zpětném pohledu vlastně zachránila Draca i jeho.
Mučený vzpomínkami na to, co zanechal na Onom světě, a při pomyšlení, čím musela Taša v rukách Donnellyho a Masonové projít, si Harry znovu důkladně lokl ohnivé whisky. Došel do stádia, kdy se používání sklenice jevilo jako strašně zdlouhavé a zbytečné, když pít z láhve bylo o tolik jednodušší a usnadňovalo systematické vymazávání prázdného pohledu, který odpoledne viděl v Natašiných očích. Skoro jako u někoho, komu byla…
„Ale ne, to si ze mě kurva děláte prdel. Kingsley, ty hajzle!“
I přes opar vyčerpání a alkoholu se mu Dracova slova - pronesená právě v této místnosti - vrátila s naprostou zřetelností. „Nepouštěj ji z očí, Harry.“
Ze srdce doufal, že má v koupelně lektvar proti kocovině. Zítra ráno bude potřebovat jasnou hlavu.
***
Následující ráno vpadl Harry - ze kterého káva a lektvar zase udělali z devadesáti procent člověka - do atria ministerstva s bouřlivým výrazem. Rázně se vyhýbal množství čarodějek a kouzelníků, kteří se chtěli ptát na jeho zdraví, a skočil do prvního volného výtahu vedoucímu ke kanceláři ministra kouzel.
Nataša odešla…
Ráno zavolal do nemocnice, jen aby byl informován, že předchozí večer dorazila jakási žena. Dáma vypadala, že ji ráda vidí, a po krátkém rozhovoru Nataša navzdory doporučení lékaře podepsala revers a už ji nic nezastavilo. Dělali, co mohli, aby ji přiměli v nemocnici zůstat, ale marně, řekli mu.
Čarodějka na recepci u Kingsleyho kanceláře mu sdělila, že se s ním pan ministr momentálně nemůže setkat, takže Harry nakráčel přímo dovnitř. Ještě že se ty dveře před ním otevřely, pomyslel si bojovně, protože byl naprosto připravený vyrvat je z pantů, kdyby musel, ale možná bylo lepší nedopustit se činu magického vandalismu v kanceláři nejmocnějšího muže v kouzelnické Británii - ať už dávného přítele či nikoliv - pokud mu má pomoct.
„Kde je, Kingsley? A co jste jí kurva udělali?“
Kingsley byl politik a zatraceně dobrý, pomyslel si Harry. Ale roky u bystrozorů naučily Harryho číst ve tváři jako v knize. Zlomek vteřiny předtím, než si Kingsley nasadil masku profesionální vlídnosti, byl jeho výraz naprosto jednoznačný.
Vina.
Co sakra udělal? Měl Draco pravdu, když pojal podezření, že Nataše hrozí nebezpečí nejen od Hydry, ale i od něj, od Harryho přátel a kolegů?
Jak daleko byl Kingsley pro ochranu jejich tajemství ochotný zajít?
„Harry. Jsi v pořádku, kamaráde? Vypadáš poněkud rozrušeně. Ale rád tě tu tak brzy vidím. Skvělá práce. Výtečná. Je samozřejmě škoda, že jsi musel zničit ty artefakty, ale přesto. Radši toto, než…“
„Kde je Nataša Romanovová, Kingsley?“ procedil Harry mezi zaťatými zuby.
„Ach.“
„Ach?“
„No, to máš tak, Harry. Půvabnou slečnu Romanovovou jsem neviděl od onoho dne u tebe v kuchyni. Ani jsem si neuvědomil, že byla i dál s tebou. Pravděpodobně je teď zpátky v New Yorku. Pokud…“
„Pokud co, Kingsley?“
„Jak důvěrně jsi obeznámen s jejím ehm… životopisem, Harry?“
„Detailně, Kingsley. A nezkoušej to na mě. Neexistuje možnost, že by patřila k Hydře. A když už jsme u tohoto tématu, můžeš nějak objasnit, proč když jsem ji konečně našel v té nejzapadlejší nemocnici, jakou si umíš představit a kde zjevně byla zcela bez okolků ponechána, tak proč neměla ponětí, kdo jsem, nebo že jsme se už někdy potkali?“
Kingsley pokrčil rameny. „Nepamatovala si tě? To je opravdu nešťastné. Pravděpodobně utrpěla úder do hlavy. Vzhledem k jejímu životnímu stylu… a možná kvůli dřívějšímu zranění…“
Harry se snažil ještě další půl hodinu, ale Kingsleyho štíty zůstaly neoblomné. Nakonec vstal ze židle tak razantně, že přerušil ministra uprostřed věty, a namířil si to pryč.
„Harry?“ Ale ten už byl mezi dveřmi. „Harry! Nezapomeň na hlášení.“
Mladík zavrčel přes rameno nadávku a práskl za sebou dveřmi. Na Kingsleyho stole najednou ožil jeden z brků a načmáral přes zprávu o nelegálním obchodu s exotickými přísadami do lektvarů tento vzkaz:
Vážený pane ministře Pastorku!
Končím. S okamžitou platností.
Se srdečným pozdravem
Harry Potter
***
Jakmile Harry dorazil zpět na Grimmauldovo náměstí, vylovil ze stolu Natašin mobil - byla to naprostá náhoda, že ho nechal v knihovně, když s Dracem odletěli na Anglesey… tehdy se za to proklínal, ale s odstupem času a vzhledem k tomu, co se na Anglesey stalo, je možné, že by ty události nepřežil. V důsledku vší té úzkosti uplynulých dnů na jeho existenci úplně zapomněl. S úlevou ho zapnul… a doufal, že není odpojený.
Bylo na něm pět zmeškaných hovorů ze stejného čísla.
„Rezidence pana Starka. Kam vás mohu přepojit?“
„Zdravím, Jarvisi. Rád s vámi znovu mluvím. Je pan Stark přítomen? Tady Harry Potter.“
„Pane Pottere, také vás rád slyším. Velice nás znepokojovalo, že jsme vás nemohli zastihnout. Bohužel, pan Stark se v současné době zabývá nějakou záležitostí Avengers a nelze ho kontaktovat, jedině v případě nejvyšší nouze. Chcete, aby vám zavolal, až se vrátí? Může to chvíli trvat.“
„Děkuju, Jarvisi, to by bylo skvělé. Můžete mě prosím mezitím uklidnit ohledně jedné věci… je Nataša v New Yorku?“
Byla to jen Harryho představa, nebo umělý hlas mírně změkl? „Tak jest, pane Pottere. Omlouvám se, nebyl jsem informován, že si nejste vědom, že jsme ji převezli zpět domů. Kdybych o tom věděl, sám bych udělal maximum pro to, abych vás informoval.“
Harry se zhroutil na židli, kolena se mu podlomila úlevou. „Jarvisi, tak to mi spadl velký kámen ze srdce, děkuju. Mohl byste předat panu Starkovi zprávu?“
„Bude mi potěšením, pane Pottere.“
„Mohl byste se ho prosím zeptat, jestli má zájem připojit ke svému technickému arzenálu také magii?“
„Velice rád, pane.“
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 14.08. 2021 | Kapitola 15. (závěr) | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 07.08. 2021 | Kapitola 14. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 24.07. 2021 | Kapitola 13. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 17.07. 2021 | Kapitola 12. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 10.07. 2021 | Kapitola 11. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 03.07. 2021 | Kapitola 10. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 26.06. 2021 | Kapitola 9. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 12.06. 2021 | Kapitola 8. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 05.06. 2021 | Kapitola 7. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 29.05. 2021 | Kapitola 6. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 22.05. 2021 | Kapitola 5. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 15.05. 2021 | Kapitola 4. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 08.05. 2021 | Kapitola 3. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 24.04. 2021 | Kapitola 2. | |
Merrick Mayfair: ( Jacomo ) | 17.04. 2021 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 18.03. 2021 | Pavučina - Úvod | |