Preklady fanfiction Harryho Pottera

Ne, děkuji 3. část final

Albus Brumbál se do svého bradavického hradu vrátil v moc špatné náladě. Musel všeho nechat, aby se odebral na ministerstvo kvůli nějaké velmi naléhavé schůzce, a když tam dorazil, ukázalo se, že ho vůbec nevolali. A stále ještě neměl žádný nápad, jak přesvědčit Harryho, aby nastoupil do Bradavic! I kdyby tu nebyl ten aspekt ‚Harry je jediný, kdo může porazit Voldemorta‘, který bylo nutné brát v úvahu, Brumbálovo rozhodnutí poslat Harryho do bezpečí k mudlům a pak neschopnost přivést ho zpět byly naprostou noční můrou, pokud by pronikly na veřejnost.

Když dorazil do své kanceláře, všiml si, že se aktivovala kouzla, která nastražil, aby mu dala vědět, jestli někdo vstoupil do chodby ve třetím patře. Že by Quirrell udělal svůj tah?

Zamířil dolů ke kameni mudrců a uvědomil si, že se mu téměř ulevilo, když se Quirrell konečně pohnul. Schovávat celý rok ve škole plné dětí návnadu na Voldemorta ho znervózňovalo. Aby to vyvážil, nechal Hagridova strážného kerbera Chloupka odradit většinu zvědavců. Ti, kterým se podařilo obrovského trojhlavého psa obejít (věděl, že se najdou i takoví, kteří přijdou na to, co udělat, protože Hagrid nikdy nedokázal udržet tajemství), narazili na nějaké snadno překonatelné překážky. Brumbál nenašel žádný způsob, jak je vyzkoušet, ale domníval se, že i značná část odhodlaných studentů prvního ročníku dokáže většinu nástrah překonat. To bylo v pořádku, samotné překážky měly jen ukolébat všechny případné zloděje do zrádného pocitu bezpečí, než je polapí s pomocí zrcadla z Erisedu.

A opravdu, když Brumbál došel k zrcadlu, našel před ním stát Quirrella, jak si pro sebe něco mumlá. Nepřekvapilo ho tohle, ale fakt, že si sejmul turban a na temeni jeho hlavy se nacházelo cosi, co vypadalo jako samotný lord Voldemort. Brumbál na ně seslal tiché omračovací kouzlo a oni se zhroutili v bezvědomí.

No, uvědomil si, tohle bylo rozhodně štěstí. A teď se může soustředit na výzkum, proč Voldemort není mrtvý a jak z něj znovu udělat smrtelníka, aby si už nemusel lámat hlavu s jeho otravnými pokusy o znovuzrození.

xxx

„Vy lidi se musíte naučit, že ne znamená ne,“ informoval Harry Brumbála a zkřížil si paže na prsou. „Jsem naprosto spokojený ve Smeltings.“

„Ale Harry, Bradavice jsou úžasná škola,“ přesvědčoval ho Albus.

„Stejně jako Smeltings. A řeknu vám, že jsem za celý rok málem neumřel ani já, ani nikdo jiný. No, až na jednoho ragbyového hráče, ale on aspoň věděl, do čeho jde, a podepsal zřeknutí se práva…“ Harryho hlas se vytratil do ztracena.

„Proč si, jak se zdá, myslíš, že Bradavice jsou smrtící pastí?“ zeptal se Brumbál znechuceně.

„Protože jsem slyšel, že o Halloweenu se po hradu volně pohyboval troll,“ informoval ho Harry. „A famfrpál! Ani mi o něm nezačínejte. Nemluvě o tom, co jsem slyšel o lektvarech…“

„A kdo ti o tom všem řekl?“ zeptal se Brumbál s nadějí, že najde zdroj jeho znalostí a využije toto spojení s kouzelnickým světem, aby Harryho přiměl se k němu připojit.

„Dcera mých zubařů Hermiona Grangerová,“ odpověděl Harry věcně. „Zřejmě loni nastoupila do Bradavic, a když jsem o jarních prázdninách přišel na kontrolu, měla o mně přečtenou spoustu totálně pomýlených knih a zeptala se mě, proč tam nechodím. Když se mě pokusila přesvědčit, že je to jinak, než myslím, vyšla najevo velmi nebezpečná povaha školy a ona souhlasila, že zůstat mimo bylo možná to nejlepší, co jsem mohl udělat.“

„Takže to znovu neuvážíš?“ zeptal se Brumbál zklamaně.

„Ne,“ řekl Harry vesele. „Ale vy to příští léto pravděpodobně stejně zkusíte znovu.“

xxx

„To šlo dobře,“ rozzářil se Vernon poté, co sektáři odešli. „Vlastně nás chtějí na příští dva týdny poslat na Mallorku.“

„Super,“ řekl Harry. „Můžeme se hezky opálit, než začne škola.“

„Kdy odjíždíme?“ pátral Dudley.

„Zítra,“ informovala je Petunie. „Takže bude dobře, když se vy kluci začnete hned balit.“

Když Harry došel do svého pokoje, našel na posteli sedět nějakého tvora, podobného skřítkovi. „Hej!“ vykřikl překvapeně.

„Jsi v pořádku tam nahoře?“ zavolala Petunie.

„Jo, fajn,“ odpověděl. „Kdo jsi?“

„Dobby, pane. Dobby musí Harrymu Potterovi říct, že nesmí jít do Bradavic!“

„Už jsem to řekl,“ spustil Harry rozčileně. „Nechci mít nic společného s -“ Zarazil se, když mu docházelo, co vlastně Dobby řekl. „Počkej, ty nechceš, abych šel do Bradavic?“

Dobby nadšeně přikývl. „Jestli se Harry Potter vydá do Bradavic, bude ve smrtelném nebezpečí!“

Harry si odfrkl. „Beze srandy. Podívej, nejsem si jistý, co jsi slyšel nebo co se teď děje, ale absolutně nemám v úmyslu nastoupit do Bradavic, ani teď ani nikdy jindy, takže si opravdu nemusíš dělat starosti, i když mě trochu dojímá, že tě to tak znepokojuje.“

„Ach, děkuji!“ Dobby objal Harryho, který mírně ztuhl. I tento skřítek byl očividně duševně nevyrovnaný. Harry se začínal ptát, jestli existuje někdo, kdo je dlouhodobě vystavený takzvanému kouzelnickému světu a zůstane příčetný. Měl by si pamatovat, že má po návratu z Mallorky varovat Hermionu.

„Dobby věděl, že Harry Potter uzná důvod, a teď to stojí za to, i když si Dobby musí vyžehlit uši, až přijde domů.“

„Ehm… no dobře, jsem rád, že jsem mohl posloužit,“ řekl Harry, když Dobby s prásknutím zmizel. „Když o tom tak uvažuju, asi bych měl Hermioně zavolat dnes večer.“

xxx

„To je deník?“ zeptala se Hermiona a zvedla knihu, na kterou si Uršula stěžovala.

„Všechny ty trable kvůli deníku?“ zeptala se Levandule. „Uršula kvílí celé odpoledne!“

„No, víš, jak dokáže být přecitlivělá,“ připomněla jí Parvati. Tři dívky šly kolem toalet, když zaslechly Filchův křik, kolik práce mu Uršula přidělává tím vyplavováním umývárny, a tak se rozhodly tam nahlédnout. „A Hermiono, zacházej s tím opatrně. Kouzelné knihy mohou být velmi nebezpečné.“

„Stojí tam T. R. Raddle,“ četla Hermiona. „Získal cenu za speciální služby škole.“

„Jak tohle víš?“ divila se Levandule.

„Má obrovskou plaketu  se svým jménem,“ namítla Hermiona. „Není divné, že jsem ji viděla a jméno si zapamatovala. Zajímavé je, že tu cenu dostal před padesáti lety. Pokud je to jeho deník, možná tam píše něco o komnatě.“ Rychle listovala. „Vypadá to jako obyčejná kniha,“ řekla zklamaně. „A není v ní ani nic napsané. Nejsem si jistá, proč by ji někdo házel po Uršule, ale zdá se mi dost neškodná.“

„Tak to tedy nevím,“ namítla Levandule. „Chci říct, našly jsme  ji ve velké kaluži vody a stránky nejsou promočené? Tohle není normální.“

„Je možné, že použili kouzlo, aby zabránili jejímu zničení, pokud by se namočila. Ale proč by to dělali, kdyby byla opravdu nepopsaná, to nedává smysl. Zkus tam něco napsat,“ navrhla Parvati.

Hermiona ochotně vytáhla z tašky brk a napsala: „Zkouška raz, dva, tři.“ Ta slova tam chvíli zůstala a pak zmizela. Na jejich místě se objevila jiná slova. „Ahoj, já jsem Tom Raddle. Kdo jsi ty?“ četla Hermiona.

„Máte pravdu, je to moc podezřelé. Pojďme to odnést profesoru Brumbálovi.“