Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 1., část 2.

„Co u čerta je arašídové máslo?“

„Víte co? To teď není podstatné, důležité je podat tuto dokumentaci, že? Dovolte mi to provést hned. Ujišťuji vás, že za pár týdnů obdržíte od Výboru pro patentové přihlášky dopis s informací, že máte poslat vzorek vašeho lektvaru.“

Pan Edgerton na ni podezíravě pohlédl, ale pak ustoupil od pultu.

„Ano, tedy, výborně. Postarejte se o to, děvče.“ Otočil se a odešel.

Hermiona opětovala pohled Snapeovi; ušklíbli se na sebe, než se opět sklonil ke svému pergamenu.

„Dal byste si čaj?“ nabídla mu. „Mám tu i nějaké sušenky.“

Znovu zvedl hlavu a podezíravě se na ni podíval.

„Běžně nabízíte žadatelům čaj?“ pátral.

„Popravdě obvykle ano. Pan Edgerton přišel o svou příležitost, protože je drzý a velmi povýšený kretén.“

Snape se znovu lehce ušklíbl. „Při mnoha příležitostech jsem byl informován, že i já jsem drzý a povýšený kretén, takže vaše měřítka jsou chybná.“

„Pravda. Ale vy jste o mnoho lepší než on, a pak je tu fakt, že vás mám v oblibě. Zatímco jeho vůbec ne.“

Opřel se a založil si paže na hrudi.

„Slečno Grangerová, jaký smysl má tato nepravdivá lichotka? Vím jistě, že jste mě nikdy v oblibě neměla.“

„Nelichotím vám. To si schovávám pro pitomce, jako je Edgerton. A mám vás ráda. Vždycky jsem měla. No, vlastně jsem vás nenáviděla, když jste urážel moje zuby. A po té noci na věži jsem docela obtížně hledala laskavé slovo, které bych o vás řekla, ale to bylo po celou dobu součástí vašeho plánu, že? Neměli jsme vás mít rádi. Jakmile vyšla pravda najevo, hned jsem vás začala znovu považovat za docela obdivuhodného. Děsivým a urážlivě povýšeným způsobem, myslím. Proto všechna ta přání uzdravení, ale bez osobních návštěv, zatímco jste se dával dohromady. Čaj?“ zeptala se znovu a zvedla konvici.

Několikrát zamrkal a pak pomalu přikývl.

„Jak ho pijete?“

„S mlékem a dvěma cukry, děkuji,“ řekl.

Nalila mu šálek, postavila ho na tácek a zvedla odklápěcí část přepážky, aby mu ho přinesla s talířkem sušenek.

„Děkuji vám, slečno Grangerová,“ zamumlal.

„Není zač,“ odpověděla. „Kdybyste potřeboval mou pomoc, dejte mi vědět.“

Přikývl a věnoval se své záležitosti.

Vrátila se za pult a připravila si svůj šálek čaje. Vzala žádost pana Edgertona, vytvořila duplikát, originál svinula do roličky a vložila jej do tubusu. Originály byly příliš cenné, než aby se mohly skládat do papírových letadel. Pečlivě tubus označila, přešla k malému skluzu potrubní pošty na opačném konci přepážky a klepnutím hůlky jej odeslala. Kopii žádosti zařadila do kartotéky a byla hotová. Splnila všechny své povinnosti.

Upíjela čaj. Ani nestačil moc vychladnout.

Uždibovala sušenku.

Pak, protože neměla nic jiného na práci, zírala na Snapea.

Nosil vlasy o něco delší než v minulosti, ale byly stejně zplihlé a mastné jako dřív. Visely mu do tváře a zakrývaly ji téměř celou, kromě ostrého, zahnutého nosu. Na sobě měl svůj obvyklý černý hábit, který jako by mu dodával na děsivosti, a zároveň vypadal méně hrozivě. Když vstal, nezaměnitelně kolem něj vířil. Když seděl, zdálo se, že se v něm ztrácí. Seděl shrbeně, tváří docela blízko pergamenu, podobný studentovi unavenému psaním.

Uvažovala, jestli nepotřebuje brýle.

Jak tak stála u pultu a upřeně ho pozorovala, došlo jí, že na té situaci je něco nesmírně zábavného. Hleděla na něj dál, až nakonec zareagoval, jak čekala. Téměř neviditelný za oponou černých vlasů, na ni vrhl pohled a jeho brk se přestal pohybovat. Nakonec si povzdechl a zvedl hlavu.

„Slečno Grangerová, je v tom vaše zírání nějaký záměr?“

„Proč? Vadí vám, když někdo stojí nad vámi a civí na vás, zatímco sedíte u stolu a snažíte se soustředit? Někdo s pravomocí? Je pravda, že je to nicotné množství pravomoci, když zahrnuje sotva čtyři krát čtyři metry, ale koneckonců vládnu nad všemi žádostmi.“

Naklonil hlavu na stranu a zvedl obočí. „Myslím, že jsem si nikdy neuvědomil, jak zvrácená jste byla, Grangerová. Neměl jsem ani tušení.“

Uchechtla se. „Nikdy jsem si neuvědomila, jak normální jste byl, Snape. Řekla bych, že dnešek byl celkem vzato poučný den.“

Znovu ohrnul rty. „Nemáte na práci nic jiného?“

„Nee.“

„Knihu?“

„Už jsem ji dočetla.“

„Tak tedy buďte užitečná a připravte mi další šálek čaje,“ řekl a vrátil se k pergamenu.

Zasmála se, znovu poklepala na konvici a Evanescem ji vyčistila.

Sestoupila ze svého trůnu a šla pro jeho šálek. „Prosím, řekněte mi, že jste vymyslel něco zajímavějšího než arašídové máslo,“ prohodila, když si brala šálek.

Odfrkl si a oba se shodně nadřazeně zatvářili nad panem Edgertonem.

„Rozhodl jsem se předložit k testování a možnému využití u Munga lektvary, které jsem vyvinul během rekonvalescence.“

„To je úžasné! Takže je na cestě víc patentových přihlášek?“

„Ano. Mám jich několik. Ale nebudu se moci dostat k dalším, dokud na mě nepřestanete žvanit a nenecháte mě pokračovat v papírování.“

Otočila se, udělala obličej a on zamumlal: „Já jsem to viděl.“

Zasmála se, znovu mu nalila čaj a na talířek přidala ještě pár sušenek. Když mu je přinesla, poděkoval jí, a ona se rozhodla nechat ho na pokoji.

Vrátila se za svoji přepážku a pustila se do seriózní činnosti, výroby skulptur z kancelářských sponek.

Nakonec přišla chvíle, kdy vstal od stolu a přistoupil k ní se svými formuláři a očištěným nádobím.

Naklonil se dolů přes pult, a když viděl její minimalistickou interpretaci koně, odfrkl si a zavrtěl hlavou.

„Bude to všecko?“ zeptala se, vzala od něj podložku a vytvořila kopii jeho žádosti.

„Ano. Pro dnešek vše.“

„Postarám se, aby to ihned odešlo. Z ministerstva by se měli ozvat během několika týdnů. Dejte mi vědět, pokud budete mít nějaké problémy nebo otázky. Opravdu se těším, až vás znovu uvidím, pane. Vaši návštěvu jsem si užila.“

Zvláštně na ni pohlédl a pak sklonil hlavu jako dobře vychovaný muž. „Děkuji za čaj, slečno Grangerová. Byl to… poučný zážitek.“ Pousmál se na ni a tiše odešel.

Když byl pryč, povzdechla si a pohlédla na originál jeho žádosti. Známé pavoučí písmo jí vracelo vzpomínky na šťastnější časy, kdy byli neustále vyděšení a báli se o svůj život. Srolovala pergamen, vsunula ho do tubusu a odeslala. Pak vzala kopii a otevřela kartotéku. Našla šanon označený ‚S‘ a chystala se strčit do něj kopii. V poslední chvíli vytáhla ven celé desky a začala je prohledávat. Nakonec, poté, co prošla asi polovinu záznamů, je našla. Snapeovy poslední přihlášky patentů se stužkami, značícími schválení, připevněnými voskem.

Fascinovaně na ně hleděla.

Severus Snape držel téměř třicet patentů. Poslední žádost schválili během jejího prvního ročníku v Bradavicích. Od té doby nic, až dodnes. Podívala se na administrativní kód a zjistila, že téměř všechny patenty byly postoupeny jako veřejné vlastnictví k využití u Munga. Nejenom že byl Snape génius, byl také nezištný génius. Vydělal tolik, aby se uživil, a zbytek nechal světu.

Vložila novou přihlášku navrch složky a strčila ji zpět do šanonu.

Otočila se a rozhlédla se kolem, ale ve svém nejrušnějším pracovním dni už neměla co na práci. Pohlédla na hodiny a zjistila, že je teprve půl čtvrté.

Povzdechla si.