Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nejvyšší čas na změnu, kapitola 2., část 1.
‚Pohlédl na ni smaragdovými, slzami zvlhčenými zraky, a ona cítila, jak její srdce zaplavuje hudba, když porušil své odhodlání a vztáhl chvějící se ruku a jedním svalnatým prstem našel její drahocenný korálek lásky.
„Jsi nádherná žena, Lisle,“ řekl Etienne hlasem plným chtíče, touhy a trýznivé potřeby. „Chci pít z tohoto utajeného klenotu. Řekni, že smím! Řekni, že ses uchovala pro mne!“
Pramen zlatohnědých vlasů spadl přes jeho bezedné zelené oči a ona se natáhla, aby jej odhrnula.
„Ano! Uchovala! Vezmi si mě! Vezmi si mě celou, můj pane!“
Sklonil svou ušlechtilou hlavu mezi její smetanová stehna a po jediném pohlazení jeho hedvábného jazyka cítila, jak se vzpíná, když prožívala vše přesahující nádheru své úplně první chuti orgasmické extáze.‘
„Slečno Grangerová.“
‚Nastavil svůj meč ke vstupu do její pochvy a s pohledem, v němž se zračily všechny ty roky touhy, kterou tajně snášel, touhy, kterou už nebude muset skrývat, když král Leopold požehnal jejich lásce, začal tisknout své zduřelé mužství do jejího ženského tunelu.‘
„Slečno Grangerová?“
„Odpusť mi, má předrahá lásko! Kéž je to jediná bolest, kterou ti kdy způsobím!“ Vztáhl ruku, pohrával si s jejími měděně zbarvenými bradavkami a jeho pohlazení po oblých, zralých ňadrech ji na oblaku blaženosti vyslalo po spirále vzhůru. Zhluboka se nadechl a namířil svou pumpou lásky domů, protrhl její panenskou blánu, dokud nebyl zcela pochován v jejím skrytém místě. Žhavá, palčivá bolest ji rozplakala, ale držel ji v náručí a šeptal jí o své lásce, dokud nevnímala, jak se bolest mění v rozkoš a svět se nevrátil do svých kolejí.
Když ucítil, jak se proti němu začala pohybovat, chápavě se usmál a společně se hnali k nebeským branám. Lisle cítila, že se znovu přenesla tam, kde nikdy předtím nebyla, a slyšela, jak jí Etienne vyznává svou lásku, jako by z výšky hleděla dolů na svět, když vylil své sémě hluboko do jejího lůna.
Láskyplně se objímali, užívali si dozvuk jejich milování. Věděla, že trochu z něj teď má uvnitř, věděla, že nyní nosí jeho dědice, a byla hrdá.‘
„Nacpal své zduřelé mužství do jejího ženského tunelu? Co je to za žvást?“
Hermiona vypískla, když jí ruka s dlouhými prsty vytrhla knihu ze sevření.
„Snape!“ zaječela a vrhla se po svazku, který otočil k sobě a začal číst.
„No, no, no, Grangerová,“ řekl se sžíravým sarkasmem, když před ní s knihou ucukl. „Nesmírně jste mě zklamala. A podívejme,“ dodal, zatímco listoval stránkami, „ty nejšťavnatější kousky jste si založila ohnutými rožky, že?“
„Ne! Už to tak bylo!“ odsekla rozhořčeně a vylezla na pult, aby dosáhla dál. „Dnes ráno jsem si ji vzala z výměnného regálu v kavárně!“
Uhnul ramenem a dostal knihu z jejího dosahu. „Ale přesto už jste na straně… dvě stě osmdesát šest, a to je teprve deset hodin ráno.“ Uhnul stranou, když se spustila z přepážky, ale ona ho popadla za paži těsně nad loktem a přitáhla ji dolů tím, že se na ni vší silou zavěsila.
„Mohla jsem něco přeskočit,“ procedila skrz zaťaté zuby. „Víte, ne že byste mi mohl odebrat kolejní body. Teď mi to vraťte.“
„Ach, podívejme se, teď pije jeho mužskou rosu, zatímco se svíjí. Zní to rozhodně nechutně. To by mohlo člověka odradit od sexu na celý život. Čtete to jako formu antikoncepce?“
Zavrčela na něj, a on se doopravdy usmál, i když odporně blahosklonným způsobem. Když mu tak visela na lokti, začala si uvědomovat, jak moc silný je, a vtom je vyrušilo zasvištění z druhé strany místnosti, kam dorazil válec potrubní pošty se zprávami.
Strnuli a pohlédli na sebe. Teď, když byla nálada té chvíle zničená, neměli tušení, jak se zachovat. Narovnala se a natáhla ruku, on jí do ní vložil knihu.
„Co tady ještě děláte, Grangerová?“ zeptal se, když si uhladila hábit a stáhla se za svoji přepážku.
„Řekla bych, že už jsme si to ujasnili – pracuji zde,“ řekla, zatímco šla vyzvednout zprávu.
„McGonagallová se vám neozvala?“
„Ne. Proč?“
„Myslel jsem, že poté, co jsem jí napsal, by se mohla podívat na vaši situaci. Koneckonců jsou to už týdny.“
„Psal jste jí o mně?“ zírala na něj překvapeně.
Ztuhl a zvedl bradu. „Přišlo to na přetřes v dopise poté, co jsem se s vámi posledně setkal.“
„Jsem docela dojatá. Děkuji vám, pane profesore,“ řekla.
Odmítavě mávl rukou. „Očividně to nic nebylo a už nejsem profesorem, slečno Grangerová. Postačí prostě pane.“
„I tak jsem dojatá. To od vás bylo moc laskavé. Dáte si čaj?“
„Děkuji, ale nedám. Jen jsem přinesl vzorek svého lektvaru na regeneraci tkání, jakmile o něj požádali.“
„Aha, v tom případě…“ sklonila se, sáhla do zásuvky a vyndala vycpanou obálku. „Ještě jsem neměla příležitost nějakou použít! Vezmu si vzorek a vy vyplňte tento formulář.“
Podal jí označenou lahvičku, vzal do ruky brk a začal vypisovat potřebné informace. Vložila vzorek do obálky a vytáhla hůlku, aby ji uzavřela a ochránila vzorek před poškozením během transportu do laboratoře v přízemí.
„Řekněte mi, prostě pane Snape, co jste dělal od té doby, co jste před půl rokem odešel od Munga? Jsem beznadějně mimo, pokud se týká dění, protože už nesnesu číst noviny.“
Věnoval jí nevyzpytatelný pohled a rozhlédl se po kanceláři, než odpověděl. „Ve skutečnosti, slečno Grangerová, váš život oproti tomu mému vypadá jako smršť událostí. Nedělám vůbec nic, kromě toho, že si občas hraji se svými lektvary.“
„Kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům po útoku toho hada?“
„Ne, kvůli přetrvávající zlobě, podezírání a občasné výhrůžce smrtí,“ řekl posměšně. Když viděl, jak je překvapená, jeho výraz změkl. „Považuji to za riziko povolání. Víte, zabít svého zaměstnavatele, to v životopisu nevypadá dobře.“
Strnula a zírala. „Dobrotivé nebe!“ Přimhouřila oči. „Děláte si ze mě legraci?“
„Ujišťuji vás, že říkám nepříjemnou pravdu.“
„Chcete mi namluvit, že kouzelník tak mocný a inteligentní jako vy, se všemi vašimi zkušenostmi a znalostmi, nemůže tady na ministerstvu, nebo dokonce u Munga, sehnat práci ve výzkumu? Zkoušel jste si promluvit s Kingsleym?“
Otráveně svíral rty a probodával ji pohledem. „To říká nejbrilantnější čarodějka své generace, co uvízla v práci, kterou by zvládla cvičená opice.“
„Ale s vámi bude Kingsley jistě jednat, chci říct, koneckonců vy pro něj nejste jen dítě.“
„Tím říkáte, že s vámi Pastorek ani nemluvil?“
Zachmuřila se. „No, když je teď ministrem, je velmi zaneprázdněný. Tuto práci mi našel Artur. Vím, že je to začátečnické místo, ale řekl, že kdybych se osvědčila u nadřízených, mohla bych zkusit testy odborné způsobilosti, abych přešla na novou pozici, jakmile ji vypíšou.“
Snape zavrčel a strčil jí svůj vyplněný formulář.
„Tady máte.“
„Ihned to odešlu, pane. Ministerstvo vám dá vědět, jakmile učiní konečné rozhodnutí.“
„Děkuji vám, slečno Grangerová. Přeji vám příjemný den. A pro Merlina, najděte si něco lepšího ke čtení, než vám začne odumírat mozek.“
„Ano, pane,“ řekla se šibalským úsměvem. „Mohla bych vám to půjčit, až s tím skončím. Vynechal jste pasáž o tom, že anální sex se nepočítá, i pak je žena ‚stále pravá panna‘.“
Jeho obočí vystřelilo vzhůru. „Skoro se bojím slov, která použili.“
„‘Zakázaný tunel hříšného potěšení‘,“ s radostí odpověděla.
Ušklíbl se a potřásl hlavou. „To je prostě…“
„Že? Zasmála jsem se při pomyšlení na houkající vlak.“