Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7 – část 2/3

I've got no defense, I've got no attack,
I can't leave, I can't stay, and I've got no way back,
Hard to deal with the way things have been,
I can't lie but the truth is so extreme.

Nenapadá mě žádná obrana ani útok,
nemohu odejít, nemohu zůstat a neznám cestu zpět.
Je těžké se vyrovnat s tím, co se stalo,
nemohu lhát, i když pravda je příliš krutá.

Woman Be My Country – Johnny Clegg

. . . . . . . .

Dean měl pocit, že slyšení ohledně majetku Luciuse Malfoye bylo jen volným pokračováním trestního procesu, jenž se konal před rokem. V zasedacím sále Starostolce se opět sešly davy diváků, mezi nimiž se Draco téměř ztrácel. Jediný rozdíl oproti procesu, jehož se účastnil předtím, byl v tom, že před nimi tentokrát neseděl odsouzený muž. Nálada však zůstala stejná a touha po pomstě byla ještě silnější než kdy dřív.

Členové Řádu opět zabrali nejlepší místa a obklopili Draca ze všech stran. Vstoupili do sálu hromadně v čele s Harrym, samozřejmě, což způsobilo značný rozruch. Dean musel uznat, že když Harry chce, tak budí respekt. Dnes vytáhl snad všechna esa z rukávu. Oblékl si svůj nejlepší společenský hábit, Merlinův řád první třídy se mu leskl na hrudi, aby byl všem na odiv, a sršela z něj moc. Po příchodu zamířil rovnou k Malfoyovi, okázale si s ním potřásl rukou, dal si záležet, aby je zachytil fotograf Denního věštce, naklonil se k Dracovi, aby mu zašeptal něco, co nikdo jiný neslyšel, a nakonec se posadil s veškerou velevážeností, kterou si mohl ve svém věku dovolit.

O minutu později vplul elegantně do sálu Snape bez doprovodu a celý rituál se opakoval. Na hrudi se mu vyjímal Merlinův řád stejně honosně jako Harrymu.

Členové Starostolce nezůstali pozadu a shromáždili se s veškerou autoritou, jež jim náležela. Dean nervózně sledoval jejich obličeje a snažil se odhadnout, na čí stranu se přiklánějí a jakou má Draco šanci obstát proti pletichám ministerstva.

Předseda rady, jenž zastával roli soudce, si vyžádal ticho. Hermiona, která seděla vedle Deana, ho úzkostlivě chytla za ruku a Dean ji pevně stiskl ve snaze vyslat k ní klid, který sám ani vzdáleně necítil.

Stranu ministerstva zastupovala stará, seschlá čarodějka jménem Droxa Aisengartová, kterou Dean už někde viděl, i když si nemohl vzpomenout, kdy nebo kde. Použila kouzlo sonorus, aby se její hlas majestátně nesl celým sálem. V duchu uvažoval nad tím, zda by ho svým jednáním rozčilovala stejně, kdyby nebojovala proti jeho kamarádovi. Nejspíš ano. Působila velmi nepříjemně.

Prezentaci případu Ministerstvo versus Malfoy by místo ní zvládl odrecitovat každý čtenář Věštce. Lucius Malfoy byl usvědčen jako zrádce. Jeho pozemky a jmění se tudíž měly stát majetkem státu. Ministerstvo podalo návrh ke konfiskaci majetku Malfoyů v řádném termínu. Při vyřizování žádosti však došlo k nevyhnutnému prodlení – v tomto místě se zamračila na Dracovy zástupce, aby dala jasně najevo, kdo je dle jejího názoru za toto zdržení odpovědný. Fakt, že je Lucius mrtev, je ve vztahu k návrhu irelevantní.

V právnické mluvě bylo shrnutí poněkud zdlouhavé.

Další na řadě byli Dracovi obhájci. Jejich argumenty opět nikoho nepřekvapily. Lucius po sobě zanechal platnou poslední vůli, jeho majetek v tuto chvíli právoplatně náleží Dracu Malfoyovi a jakékoli jednání proti Luciusovi tím pádem nemá právní základ. Navíc je všeobecně známým faktem, že Draco v žádném případě nebyl smrtijedem ani nepatřil k podporovatelům Pána zla. Ba právě naopak, riskoval svůj život v zájmu ministerstva a přispěl tak k vítězství ve válce. Sice to zůstalo nevyřčeno, ale snažili se svým proslovem zdůraznit, že návrh podaný ministerstvem není nic jiného než ukázka čirého nevděku.

Ministerstvo následně odmítlo odvolat návrh. Diváci si mezi sebou vzrušeně šeptali.

Další na řadě byly výpovědi svědků. Začalo to docela nevinně čtením Luciusovy poslední vůle. Vše odkázal Narcisse a v případě její smrti Dracovi. Tato část také trvala déle, než bylo podle Deana nezbytně nutné, ale snažil se sedět v klidu.

Skřeti zásadně odmítali vypovídat před Starostolcem kvůli povinnému svědectví pod vlivem veritaséra, ale bylo běžnou praxí, že za sebe posílali čarodějky a kouzelníky z řad svých zaměstnanců. A tak se započal zevrubný výčet movitého i nemovitého majetku Malfoyových. Dean byl ohromen jeho rozsahem. Sice věděl, že je Draco bohatý, ale bylo něco docela jiného mít to takto shrnuto. Zajímalo by ho, kdo si toto svědectví vyžádal. Během nekonečného výčtu bohatství si všiml, že ostatní diváci tiše bublají vzteky. Závist by mohla hrát ve prospěch ministerstva.

Obhájkyně ministerstva vyštěkla nečekané jméno.

„Nymfadora Tonksová.“

Hermiona mu věnovala ustaraný pohled. „Proč předvolávají bystrozory?“ zašeptala. Dean pokrčil rameny.

Pozoroval Tonksovou, když zkušeně polknula veritasérum. O několik minut později zahájila Aisengartová výslech.

„Byla jste členkou týmu, který sledoval aktivity různých smrtijedů?“

„Ano.“

„A byl jedním z nich zesnulý Lucius Malfoy?“

„Ano.“

„Jste si tedy vědoma zločinů, které Lucius Malfoy spáchal?“

„Ano. Svědčila jsem během jeho trestního procesu.“

„Vyprávějte, co se stalo jedné konkrétní noci. Bylo to sedmnáctého června před dvěma lety, v malém městečku jménem Bartstow.“

Následoval děsivý popis toho, jak smrtijedi umučili mudlovskou rodinu, a poté popis dalších událostí a mnoho dalších ohavných detailů. Tonksová vše shrnula hlasem zcela bez emocí.

„Proč to všechno vytahuje?“ zašeptala Hermiona. Byla trochu bledá a Dean se jí vůbec nedivil. Nečekal, že bude muset opět vyslechnout výčet Luciusových hříchů v plné parádě.

„Nejspíš chce ukázat, jaké to bylo monstrum, aby zdůvodnila, proč je v pořádku zabavit jeho majetek.“

Hermiona si netrpělivě odfrkla. „Všichni víme, že byl zrůda. O to tady přece nejde, ne?“

„To z tebe mluví tvůj vnitřní havraspár, Hermiono. Myslím, že oni cílí spíše na vnitřního mrzimora. Snaží se získat sympatie vůči zájmům ministerstva. Chtějí soustředit veškerou pozornost Starostolce na Luciuse a předstírají, že Draca se to vlastně vůbec netýká.“

„To je fakt hnus,“ čertila se. Souhlasil s ní a měl v úmyslu jí to potvrdit, ale jeho pozornost záhy upoutal horký dech na jeho tváři, když se k němu naklonila, aby mu do ucha chrlila své námitky.

Zástupkyně ministerstva byla velmi důsledná ve snaze předvolat k výslechu všechny bystrozory, kteří kdy přišli do styku s Luciusem Malfoyem. Když zodpověděl své otázky Pošuk Moody, Hermiona nebyla zdaleka jediná, komu se zvedal žaludek.

Poslední svědek popsal Luciusovo setkání s mozkomorem a jeho poslední chvíle před polibkem, než přišel o svou duši. Dean si všiml, že Harry se předklonil a položil ruku Dracovi na rameno, i když ten byl strnulý a upřeně hleděl na stůl před sebou.

„Chudák,“ zavrčel naštvaně Seamus, který seděl vedle Deana. „Proč ho takhle trápí? Jsou to sráči.“

Dean přikývl.

Droxa Aisengartová záměrně přešla k místu, kde seděl Draco se svými právníky. Svá slova adresovala Starostolci, avšak pohled upírala přímo na něj. „Ministerstvo předvolává jako svědka Draca Malfoye.“

Dean a všichni v jeho okolí okamžitě ztuhli. „Do prdele,“ nadával Ron pod vousy.

Dracův právník se pomalu postavil.

„Pan Malfoy se ve vší úctě zdržuje práva vypovídat.“ Čekal, dokud se neuklidnily očekávané výkřiky publika. „Jak jistě mnoho z vás tuší, Draco Malfoy z osobních důvodů složil slib mlčení, a proto žádáme, aby nebyl nucen tento slib porušit, přestože je situace nanejvýš vážná.“

Členové Starostolce se na tento moment zřejmě připravili předem, protože se nikdo z nich netvářil udiveně. Zdálo se však, že některé diváky tento zvrat překvapil.

Hlavní soudce poskytl právníkovi neméně formální odpověď.

„Rada byla o přáních pana Malfoye předem informována, ale přesto žádáme, aby svůj slib na chvíli přerušil, abychom si mohli vyslechnout jeho svědectví.“

Dracův právník na svého klienta ani nepohlédl. „Informoval jsem pana Malfoye o tom, že by bylo žádoucí, aby svědčil ve svůj prospěch. Pokud změnil svůj názor, vyzývám ho k tomu, aby se postavil.“ V místnosti panovalo absolutní ticho, ale Draco se tvářil, jako by právníkovu výzvu ani neslyšel.

Redmund přikývl. „Jak již bylo řečeno, můj klient nebude svědčit. Přeje si uplatnit právo nevypovídat.“

„Nuže dobrá.“ Dean netušil, jak moc toto odmítnutí ovlivní rozhodnutí Starostolce.

„Máme však mnoho svědků, kteří jsou připraveni svědčit v jeho prospěch.“

Soudce nadzvedl obočí. „Pan Malfoy má štěstí, že jsou za něj ochotni mluvit jiní, když to sám odmítá.“ Silnějšího odsudku se od něj asi nedočkají, ale přesto dal najevo jasné stanovisko: radě se toto jednání ani trochu nelíbí.

„Severusi Snape, můžete prosím předstoupit?“ Dean málem vyprskl smíchy, když Snape grandiózně vykročil vpřed a nechal za sebou vlát hábit. Snape rychle vypil veritasérum a dal se do řeči.

Záhy veřejnost poprvé slyšela částečné znění tajných záznamů o aktivitách Draca Malfoye jakožto špeha ve službách Řádu. Dean byl ohromen. Snape byl přirozený vypravěč, jeho řeč dramatická a plná emocí. Začal u Dracova pátého ročníku, popsal tajný trénink pod svou taktovkou, čas, který strávili s Luciusem a smrtijedy, a Dracův náhlý útek. „O tom se dozvíme více zanedlouho,“ ujistil právník diváky.

Po svém svědectví se Snape postavil s elegancí šlechtice a důstojně se odebral zpět na své místo.

Deanovi se na moment zastavilo srdce v očekávání nejhoršího. Uslyšel své jméno a neodvažoval se nikomu pohlédnout do očí. Nějakým záhadným způsobem se mu podařilo dojít ke stolu, uchopil roztřesenou rukou lahvičku a bez zalknutí ji vypil. Zatím dobrý.

„Jste Dean Thomas?“

„Ano.“

„A byl jste v noci dne šestadvacátého září téměř před třemi lety zajat smrtijedy?“

„Ano.“

„Můžete nám popsat, co se té noci stalo?“

Jímala ho panika. Očekával konkrétnější dotazy, kterého budou nenápadně cílit v co nejlichotivější vykreslení Draca. Rozhodně nečekal otevřenou pozvánku k tomu, aby na sebe vyblil úplně všechno. Copak se právníci na škole neučili, aby nekladli otázky, na něž znají odpověď?

Byl si však vědom toho, že jeho svědectví může Dracovi jedině prospět. Seamus už mu odpustil, takže se v tomto ohledu neměl čeho obávat. Na nic z toho, čeho se té noci dopustil, nebyl hrdý, ale nezbývalo mu nic jiného, než vše přiznat, před všemi přáteli, Denním věštcem, Starostolcem a celým světem. Podařilo se mu zrekapitulovat své zajetí a útěk navenek zcela bez emocí, i když uvnitř ho rmoutilo každé slovo.

Další Redmundova otázka se týkala období, kdy sloužil po boku Draca přestrojeného za Davida Carmichaela, a Dean podrobně shrnul vše, co si o něm z posledních týdnů války pamatoval.

Když konečně domluvil – výslech trval mnohem déle, než předpokládal – nedokázal čelit zklamaní ve tvářích přátel, které se jistě budou snažit skrýt. Koutkem oka pohlédl na Redmunda – zdálo se, že alespoň ten byl s jeho výkonem spokojený. Z jeho vyprávění vyšel Draco čistý jako lilie. Dean byl na druhou stranu vykreslen jako zrádce a zbabělec.

Ministerská právnička pro něj naštěstí neměla žádné další otázky. Pomalu se vrátil na místo, ale vyhýbal se šeptaným slovům útěchy. Žádná si nezasloužil.

Když se k němu Hermiona naklonila, zamumlal: „Nic neříkej. Prosím.“

S klidem na něj pohlédla a odvětila: „Dobře. Zatím.“ Pak ho vzala za ruku a odmítala ho pustit.

Další na řadě byl Seamus. K Deanovu příběhu toho nemohl moc dodat, ale přesto ho ohnivě bránil. „Chápu, proč jim řekl, kde mě najdou. Upřednostnil svou misi, přesně jak to mělo být. Nic mu nevyčítám. Z celého srdce mu odpouštím. To přece víš, Deane.“

Nezasloužil si odpuštění, ani poprvé, ani podruhé. Uvědomoval si však, že by byl nevděčný pitomec, kdyby tuto příležitost nechytl pevně za pačesy. Seamus si přál, aby se vykašlal na pocit viny, a tak se o to s vděkem pokusí.

Redmund si byl dobře vědom, že tento proces je velkolepá show, a tak si největší celebritu nechal na závěr. Harry se posadil za stůl, věnoval Dracovi krátký úsměv, pozvedl lahvičku v přípitku a vypil veritasérum.

Předklonil se, aby slyšel Redmundovy otázky, přestože právník mluvil tak hlasitě, aby jej slyšeli i diváci úplně vzadu.

„Pane Pottere, zrovna vy máte ze všech největší důvod nenávidět Luciuse Malfoye za činy, kterých se dopustil během války.“

„Možná,“ odvětil Harry.

„Povězte, souhlasíte s návrhem ministerstva konfiskovat majetek Luciuse Malfoye?“

„Ne, rozhodně ne. Myslím si, že je to špatné.“

„Proč jste proti tomu?“

„Protože Lucius Malfoy je mrtvý. Ministerstvo už ho nemůže potrestat, jakkoliv si myslí, že ano. Už nespadá do jejich jurisdikce. Aspoň doufám, že tomu tak je.“ Věnoval drobný úšklebek právničce ministerstva, která ho ignorovala. Z davu se ozval tlumený smích.

Harry pokračoval, jako by neřekl nic mimořádného. „Je zcela zjevné, že jediný, kdo tím bude trpět, je Draco. Zrovna jsme slyšeli důkaz, že je to hrdina a riskoval vlastní život, aby se vzepřel svému otci. Je zkrátka špatné, aby se ministerstvo snažilo zpochybnit jeho nárok na dědictví. Trestá ho za to, že je Malfoy. Jiný důvod v tom nevidím.“

Dean by to neshrnul lépe.

„Děkuji, pane Pottere.“

Deanovi se ani trochu nezamlouval predátorský pohled Aisengartové, když se postavila před soud. „Mám několik otázek pro pana Pottera.“

„Dobrá.“

„Jak dlouho znáte pana Malfoye?“

„Od jedenácti let. Poznali jsme se v Bradavicích.“

„A byli jste už tehdy přáteli?“

Harry se usmál. „Ne. Naše přátelství vzniklo teprve nedávno.“

„Podle nejnovějších zpráv na vás byla uvržena temná kletba. Je tomu tak?“

Harrymu po náhlé změně tématu zamrzl úsměv na rtech. „Nevím, zda je temná. Ale byla na mě uvržena kletba, ano.“

„Můžete nám ji popsat?“

Mohl a popsal. Deanovi se dělalo špatně z hltavých pohledů diváků, kteří bažili po detailech o nešťastném osudu jeho kamaráda. Supi.

„Nikdo tedy neví, kdo na vás kletbu seslal?“

„Ne.“

„Máte nějaká podezření?“

„Ne,“ vyprskl Harry rozmrzele.

„Padla ovšem nějaká obvinění?“

„Vždycky nějaká padnou. Ale neslyšel jsem žádné, jemuž bych přikládal důležitost.“

„Byla vznesena obvinění proti panu Malfoyovi?“

„Ano, něco o tom psali v Denním věštci.“

„Bylo zde také zmíněno, že datum, kdy pan Malfoy složil slib mlčení, koresponduje se začátkem kletby?“

Harry co nejdéle oddaloval odpověď. „Bylo to zmíněno. Nevěřím tomu.“

„To už jste říkal.“ Zdálo se, že si právnička vychutnává zlostné pohledy, které Harry vrhá jejím směrem. „Pan Malfoy je váš kamarád. Chcete ho chránit, že ano?“

„Chránit není to správné slovo. Chci, aby svět slyšel pravdu. Draco na mě neseslal kletbu.“

Čarodějka se blahosklonně usmála a Deanovi náhle připomněla Dolores Umbridgeovou. „Můžete to nějak dokázat?“

„Ne,“ přiznal Harry. „Nemůžu však dokázat ani to, že jste ji neseslala vy. Možná byste také měla čelit obviněním.“

Dean fandil Harryho snaze obrátit vše proti ní.

Právnička se však nenechala ničím rozhodit. „Mohu vás ujistit, pane Pottere, že jsem na vás neseslala temnou kletbu. Navíc jsem ochotna to odpřisáhnout i po pozření veritaséra, což ovšem o panu Malfoyovi nemohu říci.“

Dean slyšel, že si Ron cosi mumlá pod nos.

„Předpokládám, že jste ochoten se za něho zaručit a očekáváte, že to bude mít stejnou váhu. Jakožto svědectví objektivního svědka, nemám pravdu?“

„Ano.“

„Snad by to mohlo stačit. Pokud jste skutečně objektivní.“

Zdálo se, že to konstatování Harryho trochu vykolejilo. Deana také.

„Vypil jsem veritasérum. Co ještě chcete?“

„Popravdě by mě zajímalo, čeho si přejte dosáhnout svým vehementním bráněním pana Malfoye.“

Harry se tvářil zmateně. „Nechápu, co tím myslíte.“

„Jaký máte vztah k panu Malfoyovi?“

„Už jsem to říkal. Jsme kamarádi.“

„Nejste náhodou s panem Malfoyem v milostném vztahu?“

V místnosti to zašumělo, načež všichni utichli, aby slyšeli odpověď.

„Ne. To bych neřekl.“

„A on?“

Harryho úsměv nebyl ani trochu vlídný, naopak budil hrůzu. „No, to byste se musela zeptat jeho. Nemohu samozřejmě odpovídat za nikoho jiného než za sebe.“

„Samozřejmě. Tak se tedy zeptám přímo. Měl jste s panem Malfoyem milostný poměr, řekněme, v uplynulém týdnu?“

V místnosti vládlo hrobové ticho. Harry se tvářil šokovaně – do háje, celý Starostolec a všichni v obecenstvu se tvářili šokovaně. Dean se poprvé za ministerstvo upřímně styděl a jen žasl nad tím, kam až jsou jeho zástupci ochotní zajít, aby dosáhli úspěchu.

Harry vyštěkl odpověď. „Ano. Nerozumím, co to má společného s případem.“

Její odpověď zanikla v šumu, neboť každý rozhořčený divák šeptal svému sousedovi, že ano, skutečně je to pravda, Harry Potter právě přiznal, že má poměr s Dracem Malfoyem. Reportér Denního věštce se tvářil, jako by měl druhé Vánoce.

„Tys to věděl, Deane?“ zašeptal Seamus.

„Ne, ale nevadí mi to,“ zasyčel. „Mnohem víc mě sere to, že ministerstvo právě vyoutovalo Harryho jenom proto, aby shráblo Malfoyovy prachy.“

„To jo,“ souhlasil Seamus. „Myslíš, že Malfoye sledovali? Jak jinak by to věděli?“

Právnička ještě nebyla u konce. „Jen mě napadlo, že máte třeba skrytý důvod, proč tak zapáleně hájíte pana Malfoye. Starostolec si zaslouží znát všechna fakta.“

Harry přimhouřil oči. „V tom případě by měl vědět, že se nestydím vůbec za nic z toho, co se mezi mnou a Dracem stalo. Je to válečný hrdina a neudělal nic špatného kromě toho, že stojí v cestě ministerstvu, které se mu snaží ukrást dědictví. Snad by mělo zaznít, že si ministerstvo myslí, že má právo zničit Draca Malfoye jenom na základě toho, že je gay.“

„Pane Pottere, jednáme zde v záležitosti Luciuse Malfoye, nikoli jeho syna.“

„Myslím, že tomu už nikdo nevěří. Nečekal jsem, že ministerstvo klesne takhle hluboko. Museli jste mi do ložnice nastrčit štěnici, aby nás špehovala. Řekněte mi, stálo vám to za to?“ Dean poznal nebezpečný plamen v Harryho očích, který většinou zažehl těsně předtím, než se spustilo peklo. „Chlapec, který zůstal naživu se peleší s Dracem Malfoyem. A mimochodem, mám v úmyslu v tom pokračovat, pokud mi odpustí, že jsem ho právě se vší parádou vyoutoval před Starostolcem.“ Omluvně se usmál na Draca a oslovil přímo jeho. „Mrzí mě to, Draco. Myslím, že tohle nikdo z nás nemohl předvídat, ale i tak…“

Dean – stejně jako každý v sále – sledoval Draca, který věnoval Harrymu slabý úsměv. Deanovo přiznání ohledně jeho zrady se zřejmě stane jen bezvýznamným odstavcem v mnohem skandálnějším příběhu o milostné aféře mezi Harrym a Dracem.

Harry se nekompromisně podíval na oba právní zástupce. „Je to všechno? Mohu odejít?“

Aniž by čekal na odpověď, upaloval zpátky na své místo.