Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 3., část 1.

Snape stál v přeplněném výtahu, ignoroval podezíravé pohledy a čekal tak trpělivě, jak jen dokázal, až dorazí do třetího patra.

Čarodějka vecpaná vedle něho, s měkkými prsy narážejícími do jeho paže, měla ten nejpříšernější dech, s jakým se setkal od časů s Macnairem. Nakonec jí uštědřil svůj nejzlovolnější úšklebek a zeptal se: „Musíte dýchat?“

Ucouvla se zafuněním, které málem slouplo malbu ze stěn, a ostatní uživatelé výtahu na něj s nelibostí upřeli pohled.

Výtah se zastavil ve třetím patře a on se začal prodírat ven. Byl přitom jen kousek od toho, aby ty lidi proklel, když se dveře začaly znovu zavírat, než se k nim probojoval. Asi nebyl dobrý nápad, že už při příchodu člověku nevzali hůlku. Vítězství ve válce představovalo nejrůznější nečekaná pokušení.

Se zavrčením vystřelil z výtahu, upravil si hábit a poplácal se po kapsách, než si to namířil pryč z Odboru magických nehod a katastrof k prosté a snadno přehlédnutelné Kanceláři patentových přihlášek lektvarů.

Otevřel dveře a okamžitě strnul. „Slečno Grangerová?“

Zíral na hromady knih, které tvořily metr dlouhou a přes půl metru vysokou bariéru na pultu, za kterým obvykle stála. Její hlava se vynořila za knihami a vyděšeně vykulila oči. Neobtěžovala se odklizením knih, aby mohla zvednout část přepážky; prostě prolezla pod ní. Při pohledu na ni poplašeně ustoupil.

Slečna Grangerová, se kterou se poprvé setkal v této kanceláři, byla sebejistá, pěkně upravená žena. Toto stvoření připomínalo vyšinutou bláznivou čarodějnici s rozcuchanými vlasy plnými brků, s inkoustovými skvrnami na konečcích prstů, na hábitu, a dokonce i pod nosem a na tváři.

„Vybouchla jsem. Že ano? Z dobroty svého srdce jste pro mě udělal tuhle úžasnou věc a já jsem vás zklamala!“ Přitiskla se k němu a sevřela v prstech jeho plášť. „Je mi to moc líto! Měl jste pravdu! Vždycky jste mě správně hodnotil!“ Její tvář ve zlomku vteřiny změnila výraz z lítosti na zuřivost. „Kromě zubů. Je zatraceně velký rozdíl mezi mírným předkusem a obrovskými tesáky, které vám sahají až na bradu, víte?“ Otočila se, zalezla zpět pod pult a zmizela za hromadou knih. „Jděte. Prostě mě jen nechte být. Tohle je jediná věc, na kterou mám kvalifikaci. Bylo od vás kruté dát mi naději,“ zakvílela přidušeně.

Po jejích posledních vzrušených slovech zavládlo ticho. Zavřel za sebou dveře a přistoupil k pultu. Zpoza knih se zatím ozývaly tiché vzlyky. Při bližším pohledu zjistil, že jde o různorodou směs školních učebnic a odbornějších svazků vypůjčených z knihovny ministerstva.

„Už jste skončila?“ zeptal se podrážděně.

Její hlava se znovu objevila. „Vy jste ještě tady?“ Rukávem si otřela obličej a rozmazala si po něm inkoust ještě víc. „Aha, vy chcete podat další patentovou přihlášku, že?“ Její hlava zase zmizela dřív, než ji stačil zastavit.

„Slečno Grangerová!“ vyštěkl.

Okamžitě se znovu objevila, v očích vyděšený výraz. „Ano, pane?“

„Už jste se rozhodla, jaké OVCE chcete skládat? V předtestu jste uspěla ve všech předmětech kromě věštění. Z toho jste dosáhla propastného výsledku.“

Zírala na něj jako nafouknutý ježík, což ho přimělo zamračit se ještě víc. „Všech kromě…?“

Sledoval, jak se jí oči obrátily v sloup, a se žuchnutím se ztratila z dohledu. Prodral se pod pultem a našel ji rozplácnutou obličejem k zemi.

„Slečno Grangerová?" zvolal, když se k ní doplazil.

Použil diagnostické kouzlo, aby zjistil, zda není vážně zraněná, a pak pod ni vsunul ruku, zvedl ji a otočil, takže skončila v jeho klíně. Rychlým Episkey jí ošetřil nos a seslal na ni Enervate.

„Slečno Grangerová?"

Otevřela oči a dezorientovaně se rozhlížela, než upřela pohled na něj, a pak se usmála. „Dobrý den, prostě pane Snape,“ řekla zasněně.

„Dobrý den, vskutku,“ odpověděl a odstrčil ji z klína zpátky na zem. „Co kdybyste mi ukázala, kde máte nádobí na přípravu čaje, vypadáte, že by se vám mohl hodit. Kdy jste naposledy jedla?“

„Jak je to dlouho, co jsem dělala test?“ zeptala se.

„Týden a půl,“ odvětil. „Nějaký čas trvalo, než všichni bradavičtí profesoři ohodnotili svou část. Jistě jste od té doby jedla?“

„Tím si nejsem úplně jistá. Ve skutečnosti bych řekla, že čaj mi došel minulý týden a pořád zapomínám nějaký si koupit.“

Vydrápal se do stoje. „Pojďte, Grangerová. Nakrmíme vás. Očividně trpíte halucinacemi z nedostatku výživy.“

Poté, co zamkli a zakouzlili dveře její kanceláře, vyrazili k výtahu a ke krbu zapojenému do letaxové sítě. Došli do Děravého kotle a zabrali si místo v koutě. Ošklivé pohledy, které ho obvykle pronásledovaly, pro jednou vystřídalo zírání se zaujatě otevřenými ústy na oblečení jeho společnice. Nakonec se zdálo, že si toho všimla.

„Kdybyste mi mohl něco objednat, hned budu zpět,“ řekla a šíleně zrudla.

Sledoval, jak bez rozhlížení kolem míří na toalety, a u číšníka, který se přišoural, objednal dvě speciality dne a konvici čaje. Vytáhl dívčino hodnocení a snažil se vyhladit záhyby tam, kde se v jeho kapse zmačkalo.

Dvě masové směsi v těstíčku a čaj dorazily ve chvíli, kdy se vrátila ke stolu. Když si sedala, hlasitě jí zakručelo v žaludku. Vypadala nesrovnatelně víc jako člověk a byla podstatně méně zamazaná od inkoustu. Pustili se do jídla, aniž by se obtěžovali konverzací. Až poté, co dorazila druhá konvice čaje, se opřel v židli a zvedl její hodnocení.

„Co to mělo znamenat tam ve vaší kanceláři, Grangerová? Určitě jste se nemohla tolik bát. Kromě vašich výsledků ve věštění – byly by vyšší, kdybyste jednoduše náhodně vybrala odpovědi – jste v dalším nejníže hodnoceném předmětu v percentilu osmdesát devět.“

Zvážněla a vypadala, jako by dostala ránu. „Který předmět to byl?“ zeptala se šokovaným, ustaraným hlasem.

Zamračil se na ni. „Lektvary.“

„Ach bože. Strašně moc se omlouvám, pane.“

Znechuceně odhodil papíry. „Grangerová, nevstoupila jste do třídy déle než rok a půl. Bojovala jste, a v mezidobí jste vyhrála válku. Nedal jsem vám čas na přípravu – dokonce jsem vám nedal dost času ani na to, abyste si naostřila brk – a stále jste měla výsledky v horních jedenácti procentech celé kouzelnické populace, a vy se omlouváte?“

„Ale to byl jen předběžný test. Jsem si jistá, že nebyl ani zdaleka tak obtížný jako samotné OVCE. A kromě toho jsem nikdy předtím v ničem neměla osmdesát devět. To je hrozné.“

„Ve skutečnosti jsem vám dal zkrácenou verzi zkoušek OVCE bez praktické části, takže to nebylo o nic jednodušší. A pokud se cítíte strašně s osmdesáti devíti z lektvarů, pak se nebudu obtěžovat informovat vás o vašich třiceti dvou z věštění.“

„Aha, ale věštění se nepočítá. Je to příliš hloupé téma, než abych si na něm dávala záležet.“

Zvedl obočí nad tím naprostým odmítnutím jedné stránky vzdělání. Poté, co byl svědkem jejího totálního zhroucení nad předměty, které v zásadě zvládla bez potíží, to bylo ještě víc matoucí.

„Na co byste se tedy chtěla soustředit?“ zeptal se a podal jí výsledky.

„Očividně ne na věštění,“ řekla, zatímco zkoumala arch. „Nemohla bych si vzít všechny ostatní předměty?“