Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ďaleko preďaleko

Kapitola 29 – Dobré věci

Ďaleko preďaleko
Vložené: Jimmi - 22.10. 2021 Téma: Ďaleko preďaleko
Octavie nám napísal:

Ďaleko preďaleko

A World Apart

autor: lolagirl 


překlad: Octavie

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 29 – Dobré věci

 

„A koho přesně chceš, abych poznala?“ zeptala se Hermiona, zatímco se snažila s Dracem udržet krok.

„Někoho, s kým toho máš hodně společného,“ odpověděl s úsměvem.

Zalapala po dechu. „Mluvíš o – ona je tady?“

Přikývl. „Myslíš si, že jsem se rozhodl vrátit se za tebou jen tak sám od sebe? Samozřejmě že ne. Potřeboval jsem Hermionu Grangerovou, aby do mě vpravila nějaký rozum.“ Odfrknul si. „Zdá se, že si užívá, když mě může urážet. Bude se ti líbit.“

Zahihňala se, když se blížili ke své věži. „Bude to tak divné. Když jsem vyrůstala, fantazírovala jsem o tom, že se objeví mé dlouho ztracené dvojče a budeme se dělit o oblečení.“

Zboku na ni pohlédl. „Opravdu? Asi nechceš vědět, jaké fantazie jsem měl , když jsem dospíval.“

„Máš pravdu,“ souhlasila. „Nechci.“

Draco se drze pousmál. Blížili se k portrétu.

Když je rytíř zahlédl, zalapal po dechu. „Hele, ty nejsi ta nová!“ vykřikl a pečlivě si Hermionu prohlížel od hlavy až k patě.

„Ne, nejsem,“ zazubila se. „Je milé vás znovu vidět, Mariusi.“

Draco by mohl přísahat, že se rytíř začervenal a poklesla mu brada. Když se Hermiona stala primuskou, okamžitě si ji oblíbil – pravděpodobně protože si našla čas a zeptala se ho na jméno, což Draco nikdy neudělal. Vlastně až do tohoto momentu netušil, že rytíř nějaké jméno vůbec .

„Hermiono,“ zašeptal Marius. „Jsi to opravdu ty? Žádná náhražka?“

„Ano, Mariusi, jsem to opravdu já.“

„A-ale… vždyť jsi… mrtvá!“

„Je to dlouhý příběh,“ přerušil je Draco netrpělivě. „A jestli ti to nevadí, Hermiona tě do něj zasvětí jindy. Právě teď by totiž chtěla jít dovnitř. Takže… „cukrkandl“.“

Hermiona na něj překvapeně pohlédla. „Ty pořád používáš to heslo? Myslela jsem si, že už jsi ho určitě dávno změnil. Myslela jsem, že se ti nelíbí!“

Pokrčil rameny. „Nelíbilo se mi,“ zamumlal. „Ale tobě se líbilo, takže…“ Sakra – cítil, že i on sám se červená.

„Ó,“ řekla Hermiona a hravě ho šťouchla do paže.

„Nechutné,“ řekl Marius a protočil oči. „Běžte někam do soukromí!“

Šli bychom, kdybys otevřel ty zatracené dveře,“ odsekl Draco.

Rytíř po něm vrhl smrtícím pohledem a pak se láskyplně zadíval na Hermionu. „Musíš za mnou později přijít a všechno mi říct, Hermiono!“

Hermiona přikývla. „Určitě, Mariusi, přijdu.“

Když se protáhla otvorem za portrétem, Draco pohrozil rytíři prstem. „O tomhle nesmíš žádnému svému kamarádíčkovi z portrétu ceknout ani slovo,“ varoval ho.

„Neměj starost,“ vyštěkl rytíř. „Žádný portrét mi stejně nevěří ani slovo.“

Draco se na něj radši ještě pro lepší efekt zamračil a pak následoval Hermionu na cestě do společenské místnosti.

Jakmile tam dorazili, oba se na místě zastavili. Draco si pobaveně prohlížel velký improvizovaný banner, který visel ze stropu. Bylo na něm docela jednoduše napsáno „Vítej zpátky, Hermiono!“.

„PŘEKVAPENÍ!“ ozvalo se najednou a oba nadskočili překvapením.

Hermioně spadla čelist, když zpoza pohovky vyskočila dívka, která vypadala úplně stejně jako ona, s rukama nad hlavou a obrovským úsměvem na tváři.

Draco potlačil smích a řekl dívce vedle sebe: „Hermiono, dovol, abych ti představil... Hermionu.“

„Tak ráda tě poznávám!“ vykřikla druhá Hermiona, přiskočila ke svému dvojčeti a pevně ho objala.

Hermiona pohlédla široce rozevřenýma očima přes rameno druhé Hermiony na Draca s výrazem hraného děsu.

„Dolů, Grangerová,“ řekl Draco druhé Hermioně. Chytil záda její košile a odtáhnul ji pryč. „Nechceš se přece vyděsit k smrti, nebo jo?“

Zakabonila se. „Neděsím ji.“ Otočila se k Hermioně. „Neděsím tě, že ne?“

„Já, no…“ Hermionin hlas se vytratil, když nevěřícně sledovala sama sebe. „Ne?“

Druhá Hermiona vyplázla na Draca jazyk a řekla: „Vidíš? Říkala jsem ti to.“ Popadla Hermionu za ruku a táhla ji za sebou k pohovce, kde si obě sedly. „Máme si toho tolik co říct!“

Draco to bral jako pobídku k odchodu. „Na chvíli půjdu pryč,“ řekl. „Nechám vás dvě, ať se seznámíte.“

Hermiona na něj neklidně pohlédla. „Kdy se vrátíš?“

„Zanedlouho,“ ujistil ji. Obrátil se k druhé Hermioně. „Chovej se slušně, Grangerová. Nechci se vrátit a zjistit, že sis ji odvedla do svého světa.“

„A jak bych to asi mohla udělat, hmm?“ zeptala se. „Ty máš ten přívěšek.“

Měla pravdu; pořád ho měl pověšený kolem krku. Přikývl a řekl jim: „Bavte se. Uvidíme se za chvíli.“

„Ahoj!“ loučila se s ním druhá Hermiona rozzářeně.

Než se otočil na patě a vydal se ven skrz otvor za portrétem, vyměnil si úsměv se svou Hermionou.

Blížil se konec školního vyučování, takže Draco musel jednat rychle, pokud chtěl Harryho zastihnout při odchodu ze třídy. Zamířil rovnou do Snapeovy učebny, protože lektvary byly toho dne Harryho poslední hodinou. Do zvonění zbývalo ještě asi patnáct minut, ale i tak zrychlil krok. Chtěl si to co nejvíc usnadnit – nechtěl pak hledat zjizvence po celém hradě.

Zrovna zahýbal za roh nedaleko učebny, když narazil do Blaise.

„Hej!“ zakřičel Blaise. „Dívej se, kam-“

Chlapec se odmlčel, když si všiml, že to byl Draco, kdo do něj naboural.

„Ahoj,“ řekl s úšklebkem. „Draco, starý brachu, jak se máš?“

Slova nedokázala dostatečně popsat opovržení, které v tu chvíli cítil k Blaisovi Zabinimu. Kvůli všemu, co se v posledních dnech stalo, na něj prakticky zapomněl. Od incidentu s Veritasérem ho neviděl, takže usoudil, že je stále v domácím vězení. Ale soudě podle toho, že stál přímo před Dracem, už byl zřejmě propuštěn.

„Nejsem žádný tvůj brach, Zabini,“ zavrčel Draco.

„Ale byl jsi, kdysi. Nepamatuješ na ty staré dobré časy?“

Draco se na něj zadíval. Bylo tolik věcí, které chtěl Blaiseovi říct, tolik míst na jeho těle, do kterých by chtěl udeřit nebo kopnout. Momentálně však plnil úkol, který byl důležitější než pomsta Blaiseovi, a tak to muselo počkat.

Protáhl se kolem něj a vrazil přitom do Blaiseova ramene, takže chlapec klopýtl.

„Ale no tak, Draco,“ zavolal za ním Blaise. „Ani se se mnou nerozloučíš?“

Draco se zastavil. Otočil se a přimhouřil na něj oči. „Co tím myslíš, rozloučit?“

Blaise nadzvedl obočí. Ukázal na kufr, kterého si Draco ani nevšiml, že táhne za sebou. „Neslyšel jsi? Byl jsem vyloučen z Bradavic. Bohužel je proti školnímu řádu trávit mudlovské šmejdy.“

Draco v tu chvíli nechtěl nic víc než mu setřít ten samolibý úsměv z tváře, ale naštěstí se byl schopný ovládnout.

„To mě mrzí,“ řekl Draco bez špetky upřímnosti v hlase. „Toho, že tě vyloučili.“

„Ále, to neva,“ pokrčil Blaise rameny. „Naštěstí k tomu, abych se stal smrtijedem, nepotřebuju kompletní vzdělání.“

„Je mi tě líto, Zabini,“ řekl Draco výsměšně.

„Ano? A proč?“

„Protože jsi jen nástroj,“ odpověděl Draco. „Staneš se smrtijedem a budeš poslouchat rozkazy Temného pána jako hodný malý poskok a přitom věřit, že mu na tobě záleží. Půjdeš za něj do války, ale tvoje strana prohraje. Pokud nezemřeš během bitvy, pošlou tě do Azkabanu, kde strávíš zbytek své ubohé bezduché existence, mučený vědomím, že tvůj život se mohl vyvíjet úplně jinak, kdyby ses jen tak brzy v životě nevydal na špatnou cestu.“ Na chvíli se odmlčel a zadíval se na svého bývalého nejlepšího přítele. Chlapce, který stál přímo před ním, ale neviděl. Viděl jen to, čím se jednou stane.

„Blaisi,“ řekl něžně. „Ještě není moc pozdě.“

Blaise, který poslouchal každičké slovo, které Draco vyslovil, řekl: „Je mnohem později, než si myslíš, starý příteli.“ Vyhrnul si rukáv a odhalil temné znamení na předloktí.

Draco smutně zavrtěl hlavou. Nebyl šokovaný tím, že už byl Blaise přijat mezi smrtijedy. Byl však hluboce zklamaný.

„Takže se asi uvidíme v bitvě,“ řekl Blaise a poplácal Draca po rameni. „Opatruj se, Draco.“

Překvapivě jeho hlas nebyl zcela prost emocí. Ve skutečnosti Draco poznal, že chlapec mluví upřímně. Byla to pravděpodobně poslední upřímná slova, která kdy pronesl.

Draco sledoval, jak Blaise prochází chodbou a cestou si vesele pohvizduje. Mohl upřímně říct, že byl rád, že Blaise odchází, zvlášť když Hermiona bude v příštích dnech takříkajíc vzkříšena. Blaiseův odchod vnímal jako to, že má o jednoho člověka méně, o kterého se bude muset bát, že jí ublíží.

Nejspíš by tam ještě chvíli postával a truchlil nad tím, že kvůli smrtijedům přišel o nejlepšího přítele, ale zazvonění znamenalo konec vyučování. Draco rychle vyběhl zpoza rohu a běžel ke dveřím Snapeovy třídy, přičemž se vyhýbal studentům, kteří začali odcházet.

Harry, který vyšel ze třídy s Ronem po boku, byl zaneprázdněn v pravděpodobně velmi nudném rozhovoru. Vypadalo to, že si Draca nevšiml, dokud nepromluvil.

„Pottere,“ zasyčel a poklepal Harrymu na rameno.

Harry se otočil tváří k němu s rozčíleným výrazem v obličeji. „Malfoyi,“ vyprskl. „Jak to, že jsi nebyl na vyučování? Zapomněl jsi, že spolu máme pracovat na projektu?“

„K čertu, Pottere,“ řekl Draco netrpělivě. „O co ti jde? Už jsme ho přece dokončili.“

„Ne,“ řekl Harry. „ ho dokončil. Ty ses mi ani nepokusil pomoct.“

„Nedal jsi mi ani možnost ti pomoct, ty zatracený debile!“ bránil se Draco. „A ani ses nezeptal, jak to šlo s Grangerovou.“

„Brumbál mě zasvětil,“ objasnil Harry. „Nechci s tebou mluvit víckrát, než je nutné.“

Ron si odfrkl. Draco se zamračil.

„Dávej si bacha, Pottere, jinak ti neukážu to, co jsem se ti chystal ukázat.“

Harry přimhouřil oči. „O čem to mluvíš?“

Draco si povzdechl. „Chci ti ukázat něco opravdu důležitého – vám všem. Takže musíme najít Vízlici a tu její malou zasněnou kámošku.“

„Ani náhodou,“ řekl Ron a zlostně na něj pohlédl. „Nebudeme je do toho zatahovat, dokud nám neřekneš, co nám chceš ukázat.“

„Co se děje, Lasičáku? Nevěříš mi?“

„To si piš, že ne,“ zavrčel Ron.

Ale Harry na něj hleděl se zvědavostí v očích. „Ginny a Lenka se tu s námi mají za pár minut sejít. Zrovna jim skončilo přeměňování.“

Harry,“ zasyčel Ron.

Harry zvedl ruku, aby ho umlčel. „Jestli nechceš vidět to, co nám Malfoy chce ukázat, Rone, můžeš klidně odejít. Ale minimálně já jsem docela dost zvědavý.“

Draco se ušklíbl. „Udělal jsi správné rozhodnutí, Pottere. A Weasley, jestli víš, co je pro tebe dobré, radši bys měl jít s námi.“

„To má být výhrůžka?“ zeptal se Ron a pihovatá tvář mu zrudla.

„Nikdo nikomu nevyhrožuje,“ ujistil ho Draco. „Jen se snažím říct, že budete příjemně překvapení tím, co se vám chystám ukázat a že by mě mrzelo, kdybys o to měl přijít.“

„Přijít o co?“ pípnul za nimi ženský hlas.

Draco se obrátil a spatřil, jak se k nim přibližují Ginny s Lenkou. Ginny se na něj tázavě dívala, zatímco Lenka zírala s intenzivním zájmem na zeď.

„Malfoy nám chce něco ukázat,“ odpověděl Ron. „Ale nechce nám říct, co to je a já mu upřímně řečeno nevěřím.“

Ginny obrátila oči v sloup. „Ale no tak, Ronalde.“

Co?“ rozčiloval se Ron. „To jste se všichni dočista zbláznili? Jak to, že mě, jako jedinému, přijde podezřelé, že nám chce Malfoy ukázat něco, o čem říká, že je dobré?“

„Kdo si počká, ten se dočká,“ pronesla tiše Lenka. Odtrhla svůj zrak ode zdi a pohlédla na Draca velkýma očima. „Zajímá mě, co nám chceš ukázat.“

„Mně taky,“ řekla Ginny.

„Taky,“ přidal se Harry.

Ron své přátele zděšeně sledoval, ale nakonec se rozhodl to vzdát. „Fajn! Půjdu taky. Ale nestěžujte si mi potom, až vám budu muset opakovat 'já jsem vám to říkal'!“

Nikdo si Rona nevšímal, když se vydali za Dracem zpět do komnat primusů. Kdykoli ho někdo z nich požádal, aby jim napověděl, jaké překvapení je čeká, řekl jim jen, aby byli zticha. Překvapilo ho, že ho všichni tak ochotně následovali – tedy všichni kromě Rona – ale usoudil, že když Harry dokázal vycítit jeho city k Hermioně, pak to nejspíš dokázali i ostatní. A nejspíš si mysleli, že když byl kdysi zamilovaný do Hermiony Grangerové, nemůže být tak špatný.

Když dorazili k portrétu, Marius při pohledu na ně zasténal. „Další hosté, pane Malfoyi?“

„Co tím myslí, další?“ zeptala se Ginny.

„Už tam má dvě děvčata,“ řekl Marius. Založil si ruce na hrudi, zvedl nos a řekl: „Pfff.“

Draco na něj zlobně pohlédl a doufal, že neprozradí tajemství předčasně.

Dvě holky?“ zeptala se Ginny a nakrabatila čelo. „No, Malfoyi. Proč jsi chtěl, abychom se setkali se dvěma holkami?“

Ron najednou vypadal trochu míň podrážděný a trochu víc, že má zájem.

Draco si povzdechl. „Cukrkandl, Mariusi. Otevři ty zatracené dveře.“

Marius poslechl, ale ještě dodal naštvaným hlasem: „Jednoho dne se naučíš respektovat své portréty!“

Draco si stoupl bokem a pobídl všechny, ať vstoupí dovnitř. „Zůstaňte tu,“ požádal je, protože chtěl nejdřív zkontrolovat společenskou místnost, než je nechá vejít.

Ani jedna Hermiona tam nebyla a na okamžik Draco zpanikařil. Kam mohly odejít? Ale potom uslyšel z Hermioniny ložnice smích a úlevně si povzdechl.

„Tak jaké holky tu teda máš?“ ptal se Ron nonšalantně.

Draco ho ignoroval a vydal se do Hermionina pokoje. Její dveře byly zavřené, takže zaklepal.

„Holky, jsem zpátky. Otevřete.“

„Ještě moment!“ odpověděla Hermiona. Nebyl si ale jistý, která.

Harry, Ron, Ginny a Lenka pomalu následovali Draca.

„Ten hlas,“ řekl Harry. „Zní jako-“

Najednou se dveře rozlétly a před nimi stála Hermiona – jejich Hermiona – s velkým úsměvem na tváři. Druhá Hermiona přiskočila ke dveřím a chichotala se.

„Zrovna jsme-“

Hermiona se odmlčela, když spatřila zástup lidí za ním.

Ginny zalapala po dechu, zatímco Harrymu a Ronovi spadla čelist skoro až na podlahu. Lenka naklonila hlavu na stranu a zasněným hlasem řekla: „Hmm.“

„Miono,“ zašeptal Harry. „Co… jak… co?“

Draco vzal Hermionu za ruku a přivedl ji do společenské místnosti. „Je to velmi dlouhý příběh – který vám určitě bude chtít vyprávět. Ale teď… to je to, co jsem vám chtěl ukázat,“ řekl. „Hermionu. Naši Hermionu.“

Všichni se na ni zmateně dívali. Draco se usmál při pomyšlení, co jim musí právě procházet hlavou, když vidí dvě Hermiony a přemýšlejí, jak je možné, že ta jejich stojí před nimi.

Ale nikdo to prozatím nezpochybňoval.

„U Merlina,“ pronesla Ginny a zakryla si ústa rukama. Draco mohl vidět slzy, které se jí tvořily v očích. „Miono? Jsi to opravdu ty?“

Hermiona se usmála a přikývla. „Jsem to opravdu já, Gin.“

To bylo vše, co zrzka potřebovala slyšet. Okamžitě se vrhla vpřed a objala Hermionu kolem krku. „Jsi to ty! Jsi to opravdu ty! Ale jak?“

Hermiona se zahihňala a oplácela Ginny objetí. „Jak řekl Malfoy. Je to dlouhý příběh. Zatím to nechme při tom, že jsem naživu. Vlastně… Nikdy jsem nebyla mrtvá.“

„Zatraceně,“ zamumlal Ron. Pomalu přecházel blíž k Hermioně. Chytl Ginny, aby ji odtáhl a řekl: „Vypadni, ségra. Nejsi jediná, kdo se chce objímat.“

Ginny zlobně pohlédla na bratra, ale instinktivně Hermionu pustila.

„Miono,“ vydechl Ron. „Nemůžu uvěřit… Nerozumím tomu.“

„To mě nepřekvapuje, Ronalde,“ řekla Hermiona a vtáhla ho do přátelského objetí. „Nerozumíš docela dost věcem.“

„Hej!“ bránil se. Ale stále ji pevně objímal a u toho se celou dobu červenal.

„Hermiono, je to skvělé, že jsi zpátky,“ řekla Lenka poté, co Ron uvolnil své objetí. Pohlédla přes Hermionino rameno na tu druhou. „A i ty, Hermiono.“

Druhá Hermiona se nepohodlně usmála, když na ni padl zrak všech.

„Co ty tu zase děláš?“ zeptal se jí Ron. „A jak to, že ty jsi naživu?“ zeptal se opravdové Hermiony. „Nic z toho nedává smysl! To je určitě jen nějaký komplikovaný Malfoyův trik!“

„Weasley, zmlkni, zatraceně,“ řekl Draco.

Hermiona se zachichotala. „Není to žádný trik, Rone. Ve zkratce: Nikdy jsem neumřela. Brumbál jen chtěl, abyste si to všichni mysleli, kvůli mému bezpečí. Mezitím jsem strávila poslední dva měsíce v komnatě nejvyšší potřeby v kómatu, dokud mě Malfoy nenašel a nevzbudil. Vidíš? Je to docela jednoduché.“

Ron na ni ohromeně zíral, stejně jako zbytek jejích přátel. Všichni kromě Harryho.

Draco sledoval, jak pohlédla na svého nejlepšího přítele, jako by ho až doteď doopravdy neviděla. Sledoval, jak její tvář slabě zrudla… a jak se jí tváří rozlil upřímný úsměv.

„Ahoj, Harry,“ řekla tiše.

Harry neřekl nic. Jen udělal dva roky kupředu a objal ji, ramena se mu mírně třásla, jako by plakal.

Hermiona mu objetí vracela a sama začala plakat. A najednou se Draco na jejich shledání už nemohl dívat.

Tiše se vytratil do své ložnice. Usoudil, že od něj bude milé, když jí dopřeje čas o samotě s jejími přáteli. Ale doopravdy spíš nemohl snést pohled na to, jak se ti dva objímají.

Vešel do svého pokoje a chtěl za sebou zavřít dveře, když druhá Hermiona strčila mezi dveře a zárubeň nohu, aby je nechal otevřené.

„Můžu se k tobě přidat?“ zeptala se.

„Jasně,“ zamumlal a pokynul jí rukou, aby vešla. „Pojď dál.“

Věnovala mu úlevný úsměv, vešla do jeho ložnice a zavřela za sebou. „To bylo trochu trapné.“

„To mi povídej,“ řekl Draco a plácnul sebou na svou postel.

„Ta holka má takové štěstí,“ řekla smutně, když si sedala vedle něj. „Mít kamarády, kteří jsou šťastní, že ji vidí. Říkala jsem ti, jak reagovali na , když jsem se vrátila zpátky do mého světa?“

Draco zavrtěl hlavou.

„Vůbec nijak,“ odpověděla tiše. „Očividně už se mnou nechtějí mít nic společného.“

„To je mi líto,“ zamumlal Draco.

„No, mně ne,“ řekla a odmítavě mávla rukou. „Chci říct, kdysi to byli mí nejlepší přátelé, a já je milovala. Ale přestali se se mnou přátelit už před dlouhou dobou, takže mě to asi nezasáhlo tak moc, jak by mělo. Kromě toho jsem měla Draca. A Pansy a Blaise. Takže to bylo v pohodě.“

„To jsem rád,“ řekl Draco a s nuceným úsměvem.

„Hej, vzchop se,“ řekla Hermiona a položila mu ruku na koleno. „To objetí, které jsi tam právě viděl, není nic jiného než přátelské objetí. Věř mi. Právě jsem s tou dívkou strávila aspoň půl hodiny. Vím, komu patří její srdce.“

Draco se zasmál. „Opravdu?“

„Jo,“ odpověděla s velkým úsměvem. „Nemáš se čeho bát.“

Na chvíli se odmlčela a pak se zahihňala. „Ona je skvělá. A neříkám to jen proto, že jsem trochu předpojatá. Ona je opravdu jediná svého druhu – což je ode mě fakt divné, když to řeknu, vzhledem k tomu, že jsem její jiná verze. Ale stejně – je zábavná, chytrá, prostě… úžasná. A víš, co bylo první, co se mnou chtěla dělat? Vyměnit si se mnou oblečení!“

Draco se zasmál. „To byla vždycky jedna z jejích fantazií.“

„I jedna z mých,“ řekla. „Mít dvojče je super. Škoda, že už ji nikdy neuvidím.“ Její úsměv trochu ochabl, když se zadívala na své ruce v klíně.

„No, jo… to je fakt. Spojení bude ukončeno, až se vrátíš?“

Hermiona přikývla. „Jo. A pak už ani jednoho z vás nikdy neuvidím.“

Draco zjistil, že toho lituje. Začal mít tuto Hermionu rád, ačkoli ne tak moc, jako svou Hermionu, a určitě ji bude velmi postrádat, až bude pryč.

Chvíli seděli ve vážném tichu a poslouchali nadšené hlasy pronikající k nim z druhé strany dveří. Zanedlouho se však hlasy ztišily a ozvalo se zaklepání.

„Dále,“ zvolal.

Hermiona pootevřela dveře a strčila dovnitř hlavu. „Hej! Proč jste vy dva odešli?“

„Jen jsme tě chtěli nechat o samotě s tvými přáteli,“ odpověděl Draco napjatým hlasem. „A když už o nich mluvím, kam šli?“

„Odešli. Řekla jsem jim, že jsem unavená a přijdu za nimi později.“

Draco přikývl. „To je skvělé.“

Druhá Hermiona se usmála. „Jsem tak šťastná, že se to tu tak dobře vyvrbilo,“ řekla. „Ale už bych měla jít.“

„Ne!“ protestovala Hermiona. „Vždyť jsi sotva přišla!“

„Vlastně jsem tu už dost dlouho,“ řekla a vstala z postele. „Lidé z ministerstva si asi už říkají, co se se mnou stalo. Opravdu už bych měla jít, dřív, než si pro mě přijdou sem.“

„Aha. Jo,“ řekla Hermiona a zamračila se. Přešla k ní a objala ji. „No, jsem ráda, že jsem tě aspoň poznala.“

„Já taky,“ řekla druhá Hermiona a rychle si setřela slzy z tváře. „Bože, znám tě teprve tak krátce, ale vážně mi budeš chybět.“

Hermiona se zazubila. „Cítím to stejně.“

Draco si stoupl a sundal si z krku řetízek, na kterém visel přívěšek. „Tady,“ řekl a podal ho druhé Hermioně.

Zavrtěla hlavou. „Ne, můžeš si ho nechat jako vzpomínku na mě, abys nikdy nezapomněl.“

„To je nemožné,“ ujistil ji s vřelým úsměvem. Přitáhl si ji do objetí a zašeptal jí do ucha. „Opatruj se, Grangerová. A prosím, opatruj i druhého mě.“

Zahihňala se. „Určitě ho budu držet na uzdě.“

Zazubil se a trochu se od ní odtáhl. Pohlédl na ni. „Díky, Grangerová. Děkuju ti za všechno.“

„Rádo se stalo,“ odpověděla. Natáhla ruku a položila ji na jeho – tu, která svírala přívěšek. „Aperio.“

Vytvořil se před nimi ještě jednou, naposledy, portál.

„Páni,“ vydechla Hermiona a v úžasu na něj zírala. „Je krásný.“

Druhá Hermiona se na ni zakřenila. „To tedy je.“ Pohlédla na Draca a pak na Hermionu. „Oběma vám přeji hodně štěstí.“

„Děkujeme,“ řekl Draco.

Usmála se. Otočila se k portálu, ale Hermiona ji okamžitě zastavila. „Počkej!“

Druhá Hermiona se na ni zvědavě obrátila.

„Chci ti něco dát!“ řekla Hermiona. Rychle vyběhla z místnosti a Draco s druhou Hermionou si vyměnili udivený pohled. O pár vteřin později přiběhla zpět s jednou ze svých mudlovských košil v ruce.

„Chci, aby sis to vzala,“ řekla a podávala to druhé dívce.

Draco se usmál, protože věděl, proč jí dává kus svého oblečení.

Zdálo se, že i druhá Hermiona to pochopila. Zazubila se, vzala si košili a pak se jala sundávat si svou vlastní košili, takže na sobě měla pouze spodní košilku, a podávala ji Hermioně.

Sdíleli spolu oblečení.

„Děkuji,“ řekla Hermiona rozzářeně. Ještě naposledy své dvojče objala. „Sbohem.“

„Sbohem,“ řekla druhá Hermiona sladce. Pohlédla na Draca. „Chovej se k ní dobře, slyšíš?“

„Jasně a zřetelně,“ zakřenil se Draco.

A pak vstoupila do portálu a byla pryč. Navždy.

Draco s Hermionou si povzdechli nad náhlou prázdnotou, která zaplavila místnost.

„To byl tedy dlouhý den,“ řekla Hermiona najednou.

Draco souhlasně přikývl. „To ano.“

„Zítra půjdu na vyučování.“

„To jsem si myslel.“

„Budou to velmi zajímavé tři měsíce.“

„Velmi zajímavé, opravdu.“

Oby vyšli z jeho ložnice a zamířili do společenské místnosti.

Když procházeli kolem její ložnice, Hermiona řekla: „Víš, co je mi divné? Že jsi byl schopný vstoupit do mého pokoje, abys odtud vzal mého medvídka. Co se stalo s tím kouzlem, které jsem použila na začátku školního roku? Které mělo lidem zabránit vejít do mé ložnice?“

Pokrčil rameny. „Tvoje 'smrt' ho asi musela nějak zrušit. Asi jsi s tím kouzlem ztratila spojení. Doufám, že ti nevadí, že jsem tam šel a přinesl ti ho?“

„Ani ne,“ odpověděla. „Vůbec ne. To není jako bys tam šel kvůli tomu, aby sis přečetl můj deník nebo tak něco.“

Draco téměř zakopl přes svou vlastní nohu. Polkl. „Jo… hmm…“

Hermiona vybuchla smíchy. „Nepředstírej, žes ho nečetl, Malfoyi. Hermiona mi všechno řekla.“

V duchu druhou Hermionu proklel za to, že má tak prořízlou pusu. „Podívej, Grangerová, nechtěl jsem, ale… no, ona mě donutila!“

„Ušetři si to,“ řekla Hermiona a zvedla ruku, aby ho umlčela. „Pokud neřekneš, že ti držela u hlavy hůlku a vyhrožovala ti Avadou, dokud si ho nepřečteš, tak opravdu nechci slyšet tvé výmluvy.“

Draco si povzdechl. „Ona… držela mi u hlavy hůlku a vyhrožovala mi Avadou.“

„Dobrý pokus,“ ujistila ho a hravě ho šťouchla do ramene. Přehnaně si vzdechla. „Asi si pro něj teď budu muset najít novou schovku.“

Draco byl šokovaný tím, že to tak snadno přešla. Ani kvůli tomu nevypadala rozrušeně.

„Ty se nezlobíš?“

„Nezlobím se?“ zeptala se. „Ne. Cítím se ponížená? Definitivně. Beru to tak, že jsi četl, co jsem o napsala o tobě?“

„Ano,“ řekl pomalu.

„Všechno?“

„Asi jo.“

Zaúpěla a zakryla si tvář dlaněmi. „Jsem takový ztroskotanec.“

Draco se usmál. Natáhl se k ní, jemně jí odtáhl ruce z obličeje a vzal je do svých. „Nejsi žádný ztroskotanec. Moc se mi líbilo všechno, co jsi o mně napsala. Tedy kromě toho, co jsi napsala asi tak první měsíc.“

Zachichotala se. „Za to se omlouvám,“ zamumlala.

„Nemáš za co se omlouvat, Grangerová. Choval jsem se k tobě jako kretén. Vzhledem k tomu bych řekl, že jsi mě popsala docela velkoryse. Ale... možná jsi byla v pozdějších zápiscích trochu velkorysejší."

Začala se červenat. „Myslíš to, jak jsem psala o tom, že jsem-“

„Že jsi do mě šíleně zamilovaná a chceš se mnou mít děti? Jo, přesně to jsem myslel,“ dobíral si ji.

„Zmlkni!“ vykřikla a hravě do něj strčila.

Draco se zasmál. „To je v pohodě, Grangerová, protože já jsem do tebe byl taky bláznivě zamilovaný.“

Oba při těch slovech ztuhli. Hermioniny oči se rozšířily, když k němu překvapeně vzhlédla.

„Vlastně pořád jsem,“ pokračoval něžně. Ani nepřemýšlel, než to vyslovil. Ta slova se mu prostě valila z úst, jako by to byla ta nejjednodušší slova, která kdy v životě řekl.

„No vidíš,“ řekla tiše. „Další věc, kterou máme společnou.“

Draco si povzdechl. Byl to tak dobrý pocit se konečně vyslovit.

„Víš,“ řekl a ovinul paži kolem jejího pasu. „Ta Lenka řekla předtím něco opravdu hlubokomyslného. A myslím, že se to hodí perfektně na nás.“

„Ano?“ zeptala se Hermiona a zvedla obočí. „Co řekla?“

„Řekla, 'kdo si počká, ten se dočká'.“

Zavřela oči a zasněně se usmála. „Vždycky jsem věděla, že je Lenka chytrá holka. Přeci jenom je v Havraspáru.“

Draco se zasmál. Naklonil se k ní a něžně ji políbil na rty. Opřel se čelem o její a rukou se dotkl její tváře. Hluboce jí pohlédl do očí a začal se do ní znovu zamilovávat.

Opravdu se těšil na příští tři měsíce.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: MichelleF - 26.10. 2021
Konečně obrat k lepšímu, v mnoha směrech. Docela se mi ulevilo, že Blaise je vyloučen i když cestu si určitě najde i jinak. No a romantický závěr už jsem ani nečekala, ale potěšil :)

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Yuki - 23.10. 2021
Aaaa... usmívám se jako měsíček :D Tohle není konec, že ne? Ještě ne... Ještě jednu kapitolu, prosím! Nebo dvě. Nebo tři ;) Jak to dopadlo s Blaisem mě mrzí, přece jenom, beru ho jako loajálního kámoše Draca, který je přece jenom trochu víc "chytřejší" ohledně celého humbuku kolem Voldyho a tady... je na špatné straně. Takže druhá Hermiona je pryč na dobro. Ale má Draca, Pansy a Blaise, bude se mít dobře :) Moc děkuju za překlad.
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 24.10. 2021
A budeš se (snad) usmívat ještě víc. Zbývá jedna kapitola a epilog, dočkáme se pořádné romantiky, což v pokračujícím podzimu není k zahození:-). Aspoň dle mého. Děkuji, Yuki :-).

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Lupina - 23.10. 2021
Ach, to byla krása. Náramně jsem si to vychutnala. Děcka už ví, že je Hermiona naživu, Draco a Hermiona se vyznali ze své lásky. Co ale ještě připraví Blaise, že? Moc a moc děkuji za kapitolu, Octavie.
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
Už pomalu finišujeme, jen jedna kapitola a pak epilog. Myslím, že nás to hezky naladí na romantickou notu. Děkuji za komentář, Lupino :-).

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: sisi - 23.10. 2021
Typický Ron, dokud neuvidí, neuvěří, ačkoliv to mělo být tak, že by neměl věřit vlastním očím poté, co uviděl dvě Hermiony, ale nejlepší smysl to vždycky dává Lence. To je ta brilantní havraspárská logika věcí. Hermonino objetí s Potterem provázené slzami bylo nakonec upřímné. Děkuji za překlad, jsem ráda, že se věci vyvíjí dobře, totiž pro Hermionu z jiné dimenze asi zrovna ne, ale třeba si i tam poradí.
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
Druhá Hermiona, i když možná není ve svém světě nejchytřejší čarodějka své doby, si určitě poradí. Ještě se o ní něco málo dozvíme :-). Děkuji, sisi!
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
Druhá Hermiona, i když možná není ve svém světě nejchytřejší čarodějka své doby, si určitě poradí. Ještě se o ní něco málo dozvíme :-). Děkuji, sisi!

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: denice - 22.10. 2021
To byla moc pěkná kapitola, teď je všechno, jak má být. Vypadá to, že se blížíme ke konci, ještě nějaké dvě nebo tři kapitoly, že? Moc doufám, že už se nic nepokazí. Díky.
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
Ještě dvě - resp. jedna plus epilog. Takže se opravdu nemusíme už moc bát :-). Děkuji, denice, za pomoc i komentáře!

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: zuzule - 22.10. 2021
Aaach, to bylo krasne setkani Hermiony s Hermionou, az se mi taky udelalo smutno, ze uz ji nikdy neuvidi... Dekuju!
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
No jo, dvě Hermiony byly roztomilé. Mít dvakrát Draca ve víc než jedné kapitole, to by bylo vražedné :-D. Taky děkuji :-).

Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Gift - 22.10. 2021
To bylo hezke. Jediny problem, ktery s touto kapitolou mam je autorka, ktere neverim. :-) Vzdy, kdyz nam dala podobne hezky ladene sceny, prisla studena sprcha. Tudiz si sice uzivam klidne ladenou kapitolu, ale uz obezretne cekam na dalsi. Dekuji!
Re: Kapitola 29 – Dobré věci Od: Octavie - 23.10. 2021
Už zbývají jen dvě kapitoly, takže se nemusíme bát :-). Děkuji!

Prehľad článkov k tejto téme:

lolagirl: ( Octavie )05.11. 2021Kapitola 31 - Epilog
lolagirl: ( Octavie )29.10. 2021Kapitola 30 – Před východem slunce
lolagirl: ( Octavie )22.10. 2021Kapitola 29 – Dobré věci
lolagirl: ( Octavie )15.10. 2021Kapitola 28 – Návrat domů
lolagirl: ( Octavie )08.10. 2021Kapitola 27
lolagirl: ( Octavie )01.10. 2021Kapitola 26 –Nadšení
lolagirl: ( Octavie )24.09. 2021Kapitola 25 – Příležitost ke snění
lolagirl: ( Octavie )17.09. 2021Kapitola 24 – Spát
lolagirl: ( Octavie )10.09. 2021Kapitola 23 - Slib
lolagirl: ( Octavie )03.09. 2021Kapitola 22 – …a následky
lolagirl: ( Octavie )27.08. 2021Kapitola 21 - Pravda
lolagirl: ( Octavie )20.08. 2021Kapitola 20 – Bouře přichází
lolagirl: ( Octavie )13.08. 2021Kapitola 19 - Sám
lolagirl: ( Octavie )06.08. 2021Kapitola 18.
lolagirl: ( Octavie )30.07. 2021Kapitola 17
lolagirl: ( Octavie )23.07. 2021Kapitola 16 – Nechat ji odejít
lolagirl: ( Octavie )25.06. 2021Kapitola 15 - Přijetí
lolagirl: ( Octavie )18.06. 2021Kapitola 14 – Poslední Vánoce
lolagirl: ( Octavie )11.06. 2021Kapitola 13 - Prázdnota
lolagirl: ( Octavie )04.06. 2021*Kapitola 12* - Předvečer
lolagirl: ( Octavie )28.05. 2021Kapitola 11 - Změna
lolagirl: ( Octavie )14.05. 2021Kapitola 10 – Nikdy více
lolagirl: ( Octavie )30.04. 2021Kapitola 9 - Milý deníčku
lolagirl: ( Octavie )23.04. 2021*Kapitola 8* - Štěstí
lolagirl: ( Octavie )15.04. 2021*Kapitola 7* - Dvojnice
lolagirl: ( Octavie )10.04. 2021*Kapitola 6 *: Odraz v zrcadle
lolagirl: ( Octavie )30.03. 2021Příjemné překvapení
lolagirl: ( Jimmi )18.03. 2021* Kapitola 4 *: Prímerie
lolagirl: ( Jimmi )27.02. 2021* Kapitola 3 *: Predstierať
lolagirl: ( Jimmi )13.02. 2021* Kapitola 2 *: Pravidlá spolužitia
lolagirl: ( Jimmi )11.02. 2021* Kapitola 1 *: Je preč
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )24.12. 2020Úvod