Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejvyšší čas na změnu, kapitola 4., část 1.

Severus Snape seděl ve své kuchyni, nohy měl na stole a pil brandy. Sledoval, jak úplněk putuje oblohou nad opuštěnými prádelními šňůrami na sousedních dvorcích, a přemýšlel, proč se mu útroby stahují úzkostí.

To se mu prostě nepodobalo. Zítra skládala první část OVCÍ Grangerová, ne on. Bohové. Tolik let už se ho toto hloupé drama netýkalo. Za svých učitelských dob se o něj nikdy tolik nestaral, ledaže měl naději, že student udělá svou NKÚ tak špatně, že ho už nebude muset znovu vídat ve své učebně.

Zamračil se a nalil si další brandy. Možná jen stárnul a byl sentimentální. Ta představa se mu hnusila. Kdyby Grangerová používala jen polovinu mozku, mohla s tím vším skoncovat už loni v létě, když nechali skládat zkoušky ostatní absolventy. Místo toho jí musel zvedat morálku a dostrkat ji k dokončení té věci, když byla příliš omezená na to, aby si tu možnost sama vyhledala.

Polkl polovinu svého pití a odfrkl do sklenice. Nebo je možná jen idiot, který rád lže sám sobě. Přesně věděl, proč tu sedí a dělá si starosti o tu hloupou holku. Celou dobu si uvědomoval, proč to všechno dělá. Faktem bylo, že by se o Grangerovou vůbec nestaral, kdyby mu ten první den v patentovém úřadě neřekla, že ho má ráda. Dokonce ho obdivovala.

Nikdo, kdo byl naživu, neměl Severuse Snapea opravdu rád. Možná ho respektoval, jako Minerva, ale mít ho rád? Kromě Albuse mu jen Lily skutečně řekla, že ho má ráda, a to pro něj znamenalo něco zvláštního - i když na konci bylo donekonečna omílané „ale jen jako přítele“.

Pak se zničehonic objeví Grangerová, iracionální dívka se zvráceným smyslem pro humor a matoucí směsicí síly a křehkosti. Žertovala s ním, škádlila ho, vyzývala ho, a pak, když už byl dokonale zmatený, mu najednou projevovala hluboký respekt, který mu od chvíle, kdy málem vykrvácel z prokousnutého krku, tak moc chyběl.

Celé ty měsíce měl skutečně někoho, koho považoval za přítele. Jen za přítele, navzdory tomu, jak to noviny překrucovaly. Představa, že by byli něčím víc, byla prostě absurdní a nezasloužila si energii potřebnou k tomu, aby ji popřel.

Polkl druhou půlku brandy a dolil do sklenice další, právě když přilétl Herkules, usedl do otevřeného okna a delikátně mu nastrčil nohu.

„Co jsi dělal? Ztratil ses? Pojď sem, jsem příliš unavený, než abych se za tebou obtěžoval.“ Sova zaštěbetala a doskákala přes stůl k němu. Odvázal lístek a ukázal jí na bidýlko.

Nikdy se neobtěžoval koupit si svou vlastní sovu, a tak když se u jeho okna začal objevovat tento ubohý mizera, konečně si jedno bidýlko nainstaloval. Ten přepracovaný panchart si někdy musel poradit s faktem, že Grangerová posílala i čtyři vzkazy za noc.

Než se znovu napil, zlomil pečeť a rozvinul pergamen.

Vážený pane Snape,

nezvládnu to. Vím, že vás zklamu, ale prostě se zítra nemůžu vrátit do Bradavic a složit tu první zkoušku. Udělám ze sebe hlupáka a vás ponížím. Zítra je přeměňování. Měla jsem všechno v hlavě, opravdu jsem měla, ale dnes večer to prostě zmizelo. Všechno. Nemůžu přeměnit ani jednu věc. Už se snažím několik hodin a jsem úplně na dně.

Všichni vědí, že mi pomáháte. Jestli tam zítra přijdu, tak vás zostudím. Zničím vaši pověst a udělám z vás terč posměchu.

Když se tam neukážu, všichni si budou myslet, že jsem jen nevděčná kráva, a na vás to vůbec nebude mít vliv. Chápete? Myslím, že to zní logicky.

Nedokážu dostatečně zdůraznit, jak moc pro mě znamená, že jste se takhle obětoval, a to kvůli studentce, která vám může být přinejlepším ukradená. Doufám, že vás tento drobný nezdar neodradí od toho, abyste v budoucnosti pomáhal ostatním. Jste úžasný učitel a skvělý člověk.

A právě proto tam zítra nemůžu jít, aby si nemysleli, že můj naprostý nedostatek schopností jakkoli souvisí s vámi.

Doufám, že to pochopíte.

Máte mou nehynoucí vděčnost za čas, který jste si pro mě udělal, a slibuji, že tohle je moje poslední sova.

S pozdravem,

Hermiona J. Grangerová

Zíral na pergamen a povzdechl si. Ta holka se očividně zbláznila.

„Raději bys tu měl přenocovat. V tomhle stavu by tě upracovala k smrti,“ řekl ptákovi. Odpovědí mu bylo úlevné trylkování. Se žuchnutím sundal ze stolu těžké boty a švihnutím hůlky zavřel okno. Schoval hůlku a dopil brandy, načež opatrně odložil sklenku a odpotácel se do postele.

xxx

Hermionu probudilo řinčení budíku, vřískání kočky a škrabání sovy na okno. Vyhrabala se zpod peřiny, doběhla k oknu a podala sově pamlsek, než odvázala vzkaz připevněný k její noze. Spěšně dopis rozbalila a četla: ‚Tak to nedělejte…‘ napsané známým pavoučím písmem, které jí vždycky zlepšilo náladu. Povzdechla si a přitiskla si lístek ke tváři, než se otočila ke kočce a usmála se.

„Je opravdu úžasný, Křivonožko."

Hodila vzkaz na postel a pospíchala do sprchy, aby se připravila na první zkoušku.

xxx

Když poprvé po téměř dvou letech prošla branou Bradavic, bojovala s nevolností a v ruce svírala lístek se třemi slovy. Zvládne to. Logika říkala, že v žádném případě nemůže selhat, když tak dobře zvládla předběžný test. Se vším tím opakováním a učením si od té doby mohla úroveň znalostí jen vylepšit. A kromě toho na tom vlastně nikomu kromě ní samotné nezáleželo. To jí Snape ukázal ten den, kdy přinesl test, a to jí připomněl i dnes ráno svou strohou odpovědí na její vražedný záchvat trémy z předešlého večera.

Pevněji sevřela svůj zápisník a zvedla bradu, když zamířila po schodech nahoru a uviděla profesorku McGonagallovou, jak jí s úsměvem hledí vstříc.

xxx

Hermiona vrazila do dveří Tří košťat s triumfálním výkřikem a Harry s Ronem jí rychle odpověděli. Hlasitě výskali, když ji poplácávali, točili se s ní dokola a střídavě ji objímali.

„Podle tvého úsměvu předpokládám, že jsi věštění z čísel a starověké runy zvládla skvěle?“ zeptal se Harry.

„Ale jdi, Harry, víš, že to zvládla na vynikající. Mluvíme tu přece o Hermioně.“

„Podle mého názoru jsem si vedla dost dobře, a to je to jediné, na čem záleží," řekla samolibě.

Harry se zastavil a zíral na ni. „Páni. Odkud se vzal tenhle nový postoj? Líbí se mi.“

„No, jistému uštěpačnému profesorovi se konečně podařilo vtlouct ho do mého malého ubohého ega.“

„Když už o tom mluvíme, myslel jsem, že už tu bude,“ poznamenal Ron. „Pozvali jsme ho na naši skromnou oslavu.“

„Vy že jste ho pozvali?“ zeptala se vzrušeně a otočila hlavu k baru. Na páteční odpoledne tu bylo hodně lidí, ale žádného vysokého čaroděje v černém neviděla. „Odpověděl?“

„Ehm, ne,“ řekl Ron.

„Aha. Tak to asi nepřijde,“ konstatovala. „Nerad chodí na veřejnost. Od té doby, co se jeho úsměv objevil v novinách, se se mnou mimo mou kancelář nesetkal. Pošlu mu sovu, až se vrátím domů, a dám mu vědět, jak jsem dopadla.“

„Možná bys mu měla napsat hned,“ navrhl Ron. „Až skončíme s oslavami, asi už moc fit nebudeme.“

Harry se rozesmál. „Tady Ron to plánoval celé týdny. Upozorňuju tě, že až se hrozitánsky opijeme, plánuje nás všechny odtáhnout do tetovacího salónu.“

„No nazdar,“ řekla jen.

xxx

Nohy měl jako obvykle na stole, ale boty měl sundané a skleničku s brandy vyprázdnil naposledy před několika hodinami. Herkules přistál na parapetu a jeho švitořivé houkání přehlušilo Severusovo chrápání, ale nevyrušilo ho ze spánku. Malá sova poskakovala kolem prázdné láhve a klovla do mužova kolena, než mu poodlétla z cesty.

Krví podlité oko se otevřelo a probodlo ptáka zlověstným pohledem, než sklouzlo stranou a pohlédlo na hodiny. Bylo půl čtvrté ráno.

Pták truchlivě zahoukal a nastrčil nohu.

„Nečekej slitování,“ ozvalo se dunivým hlasem.

Snape se posadil a zakroutil krkem, aby se pokusil uvolnit strnulost. Naklonil se dopředu, odvázal lístek a gestem ukázal směrem k bidýlku. Zvedl hůlku, naplnil sklenku od brandy vodou a zhluboka se napil, než z dopisu strhl pečeť.

Drahý Severusi,

ano, budu vám říkat Severusi. Všem svým přátelům říkám křestním jménem a jednoduše nevidím důvod, proč bych vás měla nadále oslovovat jinak než pravdivě. Sama k sobě nejsem vždycky upřímná, ale k těm, na kterých mi záleží, jsem pravdomluvná bezvýhradně. Vy jste můj přítel.

Dobře. Pojďme dál.

Mám nové tetování! Je nádherné a představuje mé nové já. Nemůžu se dočkat, až ho uvidíte. Ne, počkejte. Nemůžete ho vidět. No, ale stejně. Je velmi ‚moje‘. Nebo alespoň jako moje nové já.

Jak už jste si jistě domyslel, mám po zkouškách. Vím, že jsem si vedla dobře, díky vám. A vy byste věděl, že jsem si vedla dobře, kdybyste se obtěžoval přijít na můj malý, ale šťastný večírek. Nejdřív tam byli jen Harry a Ron, ale pak se objevil George a Neville.

Pamatujete si na Nevilla? On zabil toho zatraceného hada, víte? Mizerný had. Věděl jste, že jsem tam byla? Schovávali jsme se. Vím, že jste viděl Harryho, ale nejsem si jistá, jestli jste věděl, že jsem tam byla taky. V tu chvíli jste pro mě byl ještě špatný člověk, ale bylo mi moc zle, když jsem vás viděla vystaveného takové hrůze. Myslela jsem, že jste mrtvý. Přísahám, že jsme si všichni mysleli, že jsme vás viděli umřít. Bože, to je ale mizerný způsob, jak odejít. Hladem! Hlaď? Myslím hada. To je jedno. Ale to bylo tím lektvarem, který jste si vzal. Jste tak chytrý. Jste úžasný. Už jsem to říkala? Vím, že vám to říkám pořád, ale myslím to vážně. Posledních pár týdnů pro mě bylo opravdu důležitých. Když o tom tak přemýšlím, nikdo kromě Harryho, Rona a zbytku Weasleyových se o mě ani za mák nezajímá, jen vy. Doufám, že chápete, proč si myslím, že jste úžasný. A taky si myslím, že se mi udělá špatně. Tohle si nechte pro sebe.

Tak jo. Jsem zpátky a cítím se mnohem líp. Asi bych si měla vzít nějaký lektvar na vystřízlivění, ale myslím, že už je asi prošlý. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem byla naposledy venku a pila. Kde jsem byla? Ach, už nevím, o čem mluvím. Napíšu vám znovu, až se nebudu tak rychle točit, a sdělím vám všechny zatracené podrobnosti.

Jo! A ještě jedna věc! Minerva mi nabídla, abych se zúčastnila slavnostní promoce. Myslím, že tam chci. Budete tam? Jste opravdu jeden z mála lidí, na kterých mi teď záleží, a byla bych ráda, kdybyste tam byl.

Dobře. Musím zase zvracet, takže se odmlčím.

S láskou

Hermiona

Snape si dopis přečetl čtyřikrát, než se konečně odsunul od stolu.

Ta holka byla pořád idiot.