Preklady fanfiction Harryho Pottera

Část 2/2

Měla zlomyslnou radost z toho, že Snape očividně neznal ani těch pár základních španělských frází co ona. Jakmile našli kavárnu, která podle něj stála za to, chvíli mžoural do jídelníčku, a když přišel číšník, jen na pár položek ukázal.

Když mu přinesli jeho pití, ukázalo se, že jde o ovocný koktejl s barevným papírovým deštníčkem a s kousky různého ovoce napíchanými na tyčinky. Mračil se na to a Hermiona nedokázala zadržet široký úsměv.

„Vypadá to dobře,“ poznamenala srdečně.

„Samolibost je neatraktivní,“ zabručel, usrkl z růžového brčka a ušklíbl se. „Vy víte, co jste si objednala?“

Sklopila zrak ke svému stejně okázalému nápoji, při jehož názvu se zakoktala, takže se na ni číšník shovívavě uculil, pokrčila rameny a zhluboka se napila. „Ne, ale je to dobré. Chcete ochutnat?“

„Opravdu se pokoušíte o společenskou konverzaci?“ zeptal se s pozvednutím obočí.

„Nevím, co jiného dělat,“ přiznala. „Pokud budu čekat, až se zeptáte, bude to poněkud připomínat výslech, ale když se na něco pokusím zeptat já, odmítnete odpovědět.“

Chvíli na ni hleděl s výrazem dokazujícím, že o tom skutečně uvažuje, a pak přikývl souhlasně hlavou. „Chápu, jak to myslíte, slečno Grangerová. Možná bych měl začít s vysvětlováním já?“

Usrkla ze své sklenice a jeho přikývnutí opětovala. „Pokud by vám to nepůsobilo velké obtíže, mohl byste mě přestat oslovovat ‘slečno Grangerová’? Mám při tom pocit, jako kdybyste se chystal vzít mojí koleji body.“

„Možná je to malá útěcha, sl- Grangerová,“ navázal, „ale prakticky si na vás jako dítě nevzpomínám. Moje roky v Bradavicích jsou poněkud rozmazané a studenti nebyli mojí základní prioritou.“

„Budu ochotná tomu věřit,“ řekla. „A na oplátku udělám, co je v mých silách, abych vám neříkala ‘profesore’.“

Pousmál se. „Můj současný klient mi jinak neřekne. Víte, co nyní dělám, že ano?“

„Jen okrajově,“ řekla a znovu si lokla svého koktejlu. Opravdu byl docela dobrý. „Vím, že přestože prohlašujete, jak lidi nesnášíte, věnujete překvapivě hodně času tomu, abyste jim pomohl.“

„Já… poskytuju služby,“ nakrčil mírně nos. „Těm, kteří nejsou schopni nebo ochotni jednat s ministerstvem. Na rovinu, Grangerová, pomáhám těm lidem, kteří zaplatí. Byl jsem zproštěn obvinění za své činy během posledního povstání, ale milosti se nenajíte.“

Uculila se: „I kdyby se topila ve spoustě hnědé omáčky.“

„Můj nejnovější klient,“ pokračoval důsledně s přehnaným protočením očí, „je nynější profesor bylinkářství v Bradavicích.“

Hermiona se krátce zamyslela, a když se jí vybavilo jméno, spadla jí brada. „To nemůžete myslet vážně,“ vydechla.

Teď se uculil on. „Moc svých studentů si nepamatuju, ale profesor Longbottom byl… nezapomenutelný.“

„Když jsme byli děti, děsil se vás,“ řekla. „Jak s vámi zvládne mluvit?“

„Značně se zlepšil,“ podotkl Snape a pokrčil rameny. „Ačkoliv stále existují chvíle, které shovívavě nazvu okamžiky váhání. Obrátil se na mě před několika dny kvůli zmizení své ženy.“

Hermiona se napřímila na židli a odložila koktejl zpět na stůl, aby ho nerozlila. „Cože?“ vykřikla. „Hannah zmizela? Proč ne-?“

„Myslím, že z mnoha důvodů,“ přerušil ji zlehka. „Vzhledem k jeho rodinné historii se Longbottom logicky rozhlíží mimo ministerstvo. Také věřím, že není z těch, kdo zneužívají svoje styky s lidmi jako Potter.“

V tom měl Snape pravdu. Po všem, co zažili, nedůvěřovala některým odborům ministerstva ani ona sama. Mohla by snad Nevillovi vyčítat to samé? „Takže hledáte Hannah v Peru?“ zeptala se skepticky a záležitost s ministerstvem odsunula pro tuto chvíli stranou.

„Pracuje na částečný úvazek v Děravém kotli,“ začal s vysvětlováním. „Host ubytovaný v jednom z pokojů v patře odešel bez placení přibližně ve stejnou dobu, kdy zmizela. Gawain Robards pracuje pro Gringottovy – oficiálně jako ‘odeklínač’, ale všichni ví, že to může znamenat tucet různých věcí. Tohle jsem našel v jeho pokoji,“ dodal a hodil na stůl zápisník mudlovského vzhledu s oslíma ušima.

Když ho otevřela a prolistovala pár stránek, naskočila jí spojitost. „Caralské kipu,“ zašeptala.

Zamrkal: „Cože?“

„Incké uzlové písmo,“ dodala na vysvětlenou a dál se probírala zápisníkem. „Inkové uchovávali náboženské, matematické a magické spisy pomocí složitého systému uzlíků. I mudlovští archeologové vědí, jak je používali pro čísla, ale platilo to i pro další věci. Naštěstí v době, kdy mudlové vykopali incká naleziště, kouzelníci už tam byli a většinu nejvýznamnějších artefaktů přesunuli.“

„Starodávné čarodějnictví,“ poznamenal Snape suše. „Zní to… potenciálně děsivě.“

Nemohla si pomoct – slova se jí hrnula z pusy jako voda tryskající z gejzíru. „Ach, ale je to tak fascinující. Víme tak málo o tom, jaké metody staří Inkové používali, ale musely být velmi účinné. Machu Picchu je zjevně vystavěné magicky. Kipu zaznamenává mnoho kouzel, ale protože neznáme jazyk, ve kterém je sesílali, jsou prakticky nepoužitelná. Ačkoliv… co je tohle?“ zeptala se sama sebe a zastavila se na jedné stránce v zápisníku, na které bylo několikrát zakroužkováno slovo Cibola. „Řekl jste, že Robards pracuje pro Gringottovy?“

„To se ptáte mně?“ zeptal se mírně naštvaným tónem. „Sama si vystačíte docela dobře.“

„Sklapněte,“ odsekla s vykulením očí, protože na zlomek vteřinu úplně zapomněla, že mluví s velkým zlým Severusem Snapem, základem nočních můr. „Robards není odeklínač – je to lovec pokladů. Pátrá po Cibole, jednom ze Zlatých měst.“

„Myslel jsem, že El Dorado bylo v poušti v Severní Americe,“ vložil se do toho se zábleskem v očích, kvůli kterému pojala Hermiona podezření, že se tím snaží zakrýt nedostatek svých znalostí o starých Incích. „Proč by bral Robards paní Longbottomovou do Peru?“

„Možná to neudělal,“ řekl po chvíli dalšího čtení. „Možná je to jen náhoda, že pláchl ve stejný den, jako zmizela.“

„Nepravděpodobné,“ namítl Snape. „On a paní Longbottomová byli při několika příležitostech viděni v družném hovoru a více než jeden svědek uvedl, že se při tom objevilo slovo Peru. Cuzco bylo jediným místem se slušným hotelem nejblíže k ruinám. Na jedné z části vykopávek se zjevně nacházelo něco, co Robardse zajímalo. Nedávný objev zvaný -“

„Kodex Miedo,“ přerušila ho. „Myslím, že Robards je možná hledač pokladů, ale taky by mohl být jihoamerickým výzkumník Gringottových. V kodexu je toho hodně a docela se to shoduje s tím, co jsem četla.“

„Zdá se, že jste ohledně tohoto tématu překvapivě sečtělá, Grangerová,“ ozval se Snape a znělo to natolik podezřívavě, že Hermiona vzhlédla od zápisníku, aby zjistila, jak se na ni dívá.

Opřela se pohodlně na židli, napila se zteplalého koktejlu a pokusila se o co nejnevinnější výraz. „Nevím, o čem to mluvíte.“

„Myslím, že nastal čas, abych se zeptal, proč jste tady vy,“ pronesl tichým, vyrovnaným tónem, který zněl mnohem nebezpečněji než ten nejhlasitější křik.

„Co vám řekl Draco?“

Znovu se napil ze své sklenice a znechuceně se zašklebil. „Předražené nic,“ poznamenal a odstrčil nápoj na okraj stolu. „Řekl, že provádíte něco hloupě unáhleného, a kdyby na vás někdo dohlédl, mohlo by to být jen k užitku. Taky řekl, že o práci pro ministerstvo jste nelhala, ale to nic neznamená. I když jsem neměl ponětí, že pro něj pracuje i on.“

„Technicky ne,“ sdělila mu s rozpolceností mezi hněvem a smutkem jako pokaždé, když myslela na Dracovu situaci. „Je držen ministerstvem ve vazbě od… no, od doby, co byl Voldemort zabit.“

„Držen ve vazbě?“ zeptal se s pozvednutím obočím.

„Na papíře byl Draco Smrtijed,“ řekla. „Veřejně potvrzený. Ale Harry zasáhl a zabránil, aby byl uvržený do Azkabanu.“

Snape s povzdechnutím protočil oči. „Proslulý Potter znovu zasahuje. Pravděpodobně tráví veškerý svůj volný čas péčí o vdovy a sirotky.“

Rozhodla se to protentokrát nechat být. „Draco nemá dovoleno opustit prostory ministerstva. S ohledem na všechny okolnosti se zachovali celkem velkoryse.“

„Ach, ano,“ souhlasil ironicky, „celé to zní ohromně fér. Jsem si jistý, že rovněž milostivě převzali kontrolu nad majetkem Malfoyových. Čistě proto, aby mu pomohli. Možná dokonce dali ostatky jeho rodičů nejprve do rakví, než je pohřbili a vymočili se jim na hroby.“

„Začali jsme spolupracovat před osmi lety,“ pokračovala, protože odmítla věnovat jeho poznámce pozornost. „Po… drsném startu jsme zjistili, že vlastně docela dobře fungujeme.“

Už nezmínila, že jejich ‘drsný start’ vyústil v dvoutýdenní pobyt obou dvou u Svatého Munga. Ve skutečnosti jim právě soucítění se zraněními, která si vzájemně způsobili, pomohlo vyřešit jejich problémy s komunikací.

„Každopádně,“ pokračovala a minulost odsunula nedbalým mávnutím ruky, „byl nám přidělen prioritní případ přímo od ministra.“

„Pastorek vám přiděluje případy osobně?“ zeptal se s jasně slyšitelnou skepsí.

Hermiona se zamračila; tohle nebyla situace, kterou by měla nějak v lásce. „Před pár lety začali v UKZ sčítat a zveřejňovat statistiky vyřešených případů a já s Malfoyem jsme se ocitli na nejvrchnější příčce. Nese to s sebou pár dobrých věcí, ale většinou je to na houby. Zvládáme všechny citlivé a politicky důležité případy navrch ke své běžné práci. Ale tenhle je prostě… zvláštní.“

Snape se rukama opřel o desku stolu v jednoznačně učitelském gestu a naklonil se blíž. „Jak to?“

Místo odpovědi vytáhla z tašky složku a hodila ji na stůl stejně, jako to on udělal s poznámkovým blokem. „Otevřete to na straně dvanáct tisíc osm set jedna.“

Sáhl po napohled tenkých prešpánových deskách a pozvedl obočí.

Nemohla si pomoct a široce se uculila. „Prostě to otevřete a uvidíte.“

V okamžiku, kdy odklopil přední stranu, se něco zamlžilo a uvnitř desek se objevil objemný stoh pergamenů. Stůl zlověstně zaskřípal. „Kterou stránku jste to říkala?“

Její úsměv se ještě rozšířil. „Bude to lepší. Vidíte tu záložku nahoře? Klepněte na ni.“

Jakmile to udělal, došlo k husí kůži nahánějící přeměně, na kterou si Hermiona ještě nezvykla – její mozek křičel, že se na zlomek sekundy dívá na dva kusy pergamenu ležících na tomtéž místě naráz. Snape zakroutil hlavou a zjevně dezorientován zamrkal. „To bylo… jaké kouzlo jste použila?“

„Není moje,“ přiznala, ač velice nerada. „A Draco má zálusk se k té složce znovu dostat, aby na něj mohl přijít. Zřejmě jde o něco, co ukuchtili kluci z OPRAKKTu.“

„Ministerská svoloč a ty jejich zatracené zkratky…“ povzdechl si a ohrnul ret.

„Mohl jste se prostě zeptat, co to znamená,“ napomenula ho. „Celé to nahrazuje označení oddělení pro regulaci a kontrolu kouzelných tvorů, ale to je na vyslovení moc dlouhé. A mimochodem, držíte kopii jejich Katalogu kreatur.“

Sklopil zrak k papírům. „Jaká stránka… Stručný souhrn, třída mozkomor,“ přečetl nahlas. „Proč je tohle důležité?“

„Podívejte se na desetileté průměry,“ doporučila mu.

Překvapilo ji, když si všimla, že při čtení pohybuje rty, ale po chvíli si uvědomila, že prováděl výpočty. „Nárůst o třicet dva procent za poslední dekádu,“ řekl. „Jinak během posledního století žádná významná změna. To je zajímavé, ale nejsem si jistý, co to má společného s Peru.“

„A přesto jste u sebe měl chybějící díl skládačky, aniž byste to věděl,“ sdělila mu a poklepala na notes. „Klíčem k celé té zatracené věci je Kodex Miedo. Ministerstvo chtělo vědět, proč se mozkomorové daleko víc množí, ale já jsem zjistila, že tomu tak není. Oni jsou vytvářeni.“

V celém obličeji měl vepsanou nedůvěru. „Tenhle závěr je nemožný, Grangerová,“ prohlásil rozhodně.

Totéž jí původně řekl i Draco. „Ne, pokud víte, co mozkomor vlastně je,“ namítla trpce. „Víte to, Snape?“

Stáhl rty do tvrdé linky. Vzala jeho mlčení jako ne.

„Abych byla spravedlivá, ví to málokdo,“ připustila. „Mně zabralo několik týdnů pátrání, než jsem vůbec našla knihu, která by se o tom zmiňovala, natož člověka, se kterým bych o tom mohla mluvit. Mozkomorové nejsou odlišná stvoření jako ďasovci nebo domácí skřítci. Jsou mnohem přesněji zatříděni do skupiny s vlkodlaky a upíry.“

„Chcete říct, že mozkomorové jsou lidé,“ doplnil s přimhouřením očí.

„Zrození ze životů věnovaných bídě a utrpení,“ přikývla na souhlas. „Pokud můžu soudit, tak kouzelníci, kteří používají k získání moci bolest a mučení, za to platí svou duší. Pokud zajdou tak daleko, že duši zničí, stanou se z nich stvoření, kterým říkáme mozkomorové. Věční bezduší poutníci, navždy se snažící získat to jediné, co nemohou.“

Snape zavrtěl hlavou, otočil stránku a začal znovu číst. „Asi poněkud vzletné. Od Pána zla bylo tedy celkem prozíravé svou duši rozdělit.“

„Bylo to zatraceně brilantní,“ přiznala žalostně. „Jakkoliv to zní strašně. Vytvořením viteálů se chránil a zároveň zatracoval. Ten ďábelský parchant se pokoušel dosáhnout nesmrtelnosti za svých vlastních podmínek.“

„Ano, ano,“ odmávl znuděným tónem. „Všichni jsme velmi rádi, že je to monstrum mrtvé. Můžeme vynechat to, co je očividné, Grangerová? Co jste objevili?“

„Většinou pověsti a legendy,“ odpověděla. „Ale váš notes valnou část z nich potvrzuje. Podle těchto příběhů znali Inkové způsob, jak spoutat strach a použít ho jako zbraň. Toto tajemství bylo popsáno na samostatném kipu. Na kipu bylo samozřejmě mnoho ochranných prvků a každý, kdo se ho dotkl, byl na místě mrtvý.“

„Užitečné…“ poznamenal a zároveň natáhl ruku, sloupl kousek jahody z okraje její sklenice a strčil si ho do pusy.

„Jezte si vlastní,“ odstrčila mu ruku stranou. „Zřejmě existoval nějaký zlatý klíč, díky němuž se mohlo kipu bezpečně použít, ale ten se ztratil už před dlouhou dobou. Nikomu nebylo nikdy úplně jasné, jak kipu fungovalo, ale dají se najít zprávy o démonické armádě inckých kouzelníků bez duší. Něco se ale stalo – možná zmizel ten klíč – a Inkové padli. Jsem si jistá, že to je ten důvod, proč je Španělé dokázali porazit; ztratili klíč k ovládání kipu.“

Naklonil hlavu na stranu a věnoval jí dlouhý, upřený pohled. Něco v jeho výrazu se změnilo. Kdyby se o to Hermiona pokusila, nedokázala by to vyjádřit slovy, ale ten zlověstný pocit, který ji tížil od chvíle, kdy na něj v oné uličce narazila, téměř úplně zmizel. „To… toto kouzlo je popsané v mém zápisníku?“

„Kodex Miedo byl objeven před osmi lety v kamenné truhle v Caralu. Po celé té zatracené věci byla vytesaná varování. Nikdo nepřišel s kodexem do kontaktu, čistě pro případ, že ty legendy jsou… nejsou legendy. Ještě před deseti minutami jsem si myslela, že pátrám po někom, kdo vytvořil kouzlo podobné kodexu a používá ho k vytváření mozkomorů, ale pokud váš hledač pokladů kodex studoval a je s ním nějak spojený, znamená to, že ať už sleduji kohokoliv, může mít kipu nebo klíč. Může být podstatně nebezpečnější, než jsem si myslela.“ Hermiona se snažila, aby jí v hlase nezazněly obavy, ale měla podezření, že se jí to nezdařilo.

„To kouzlo funguje jenom v Peru?“ zeptal se. „Uvědomujete si, jak šíleně to celé zní, že ano, Grangerová?“

„Uvědomuju,“ potvrdila ponuře. „A bude hůř. Za necelých čtyřiadvacet hodin je slunovrat. A nejen to, je to konec kalendářního cyklu, takže je to významný slunovrat. Starověká magie žila a umírala podle jednotlivých období a konkrétně Machu Picchu bylo vystavěno tak, aby fungovalo jakožto zesilovač.“

„Nabíjí se jako nějaká zatracená baterie,“ dodal. „A pokud tam ten váš cvok bude, až se všechna ta energie uvolní, a sešle buď nějaké nové kouzlo, nebo tu vaši uchovávací věc -“

„Bude to špatné,“ doplnila s přikývnutím, ohromená rychlostí jeho proniknutí do problému. „Hodně, hodně špatné.“

Snape si položil ruku na čelo a zatvářil se značně mrzutě. „Víte, Grangerová, štve mě, že by všichni ti pitomí mudlové, kteří blábolí o konci světa v roce dva tisíce dvanáct, mohli mít pravdu.“

„Jen náhodou,“ namítla. „A mám podezření, že ať už to způsobuje kdokoliv, možná využívá hysterie kolem tohoto roku ve svůj prospěch. Proto se musíme co nejdřív dostat na Machu Picchu. Zastavit ho.“

„Uvědomujete si, že pokud má tu udržovací věc, může být nezastavitelný?“

Probodla ho pohledem. „Nic není nezastavitelné. Jde jen o to najít ta správná slabá místa. A navíc teď mám vás.“

„Cože?“ zeptal se s podivně nervózním výrazem.

„To je přece jasné. Jdete se mnou, že ano? Hannah je téměř jistě tam, pokud tedy neutekla s tím chlápkem, co vede Děravý kotel. Však víte… s tím, co má hrb.“ Dala se znovu do listování v zápisníku a zvažovala, kolik toho bylo z kodexu přeloženo. Jestli vůbec něco.

„S ministerstvem nespolupracuju,“ prohlásil pevně. „A rozhodně nespolupracuju s nepříjemnými mladými ženami, které si libují v potížích. Nemůžete prostě kývnout prstem a přivolat Svatého Pottera?“

Našla potenciálně významnou pasáž o rytinách na kamenné truhle, ve které byl kodex objeven – Hermiona nenáviděla ohýbání rohů stránek, ale neměla na výběr. „Mohla, ale je bystrozor. Chybí jim… jemnost. Obávám se, že pokud se k této situaci nepřistoupí opatrně, věci se místo zlepšení spíš zhorší. Vzpomeňte si, co jste řekl o magické baterii pod nohama, Snape. Smečka bystrozorů sesílající merlinvíjaké kletby s takovým množství energie ve vzduchu…“

„Uznávám, Grangerová,“ připustil se zdviženou rukou, „ale stále nejsem -“

Byla zoufalá. Potřebovala někoho, kdo byl zvyklý cestovat. A kdo nebyl popudlivý pitomec. A měl Robardsův zápisník.

Opravdu chtěla mít i nadále přístup k Robardsově zápisníku.

„Prosím,“ přerušila ho. „Ať už je vaše běžná cena za takovéhle věci jakákoliv, ztrojnásobím ji. Prosím, pane profesore, nenechte mě v tom samotnou,“ věnovala mu svůj nejlepší prosebný výraz.

Jestli znechucený pohled, kterým po ní střelil, něco naznačoval, tak to, že naprosto selhala.

Ale pak promluvil. „Potřebujete lepší boty,“ prohlásil mírně. „Nepůjdu s vámi do těch zatracených hor, jestli hrozí, že budete celou dobu skuhrat kvůli nohám. A taky nějaké vhodnější oblečení. Copak nevíte, že je tady léto?“

Nepoděkovala mu – kdyby to udělala, pravděpodobně by okamžitě odkráčel pryč – ale nemohla si pomoct, zadívala se mu do očí a široce se usmála.

Zatvářil se vylekaně a odkašlal si. „Ano… dobře,“ kývl a slabě zafuněl, buď kvůli nepohodlí, nebo kvůli skutečnému podráždění. „Budete tu sedět a opíjet se, nebo zaplatíte účet, abychom mohli odejít?“

Vyprázdnila obsah své sklenice na jeden zátah a zářivě se na něj usmála. „Užijeme si spolu spoustu zábavy, Snape. Toto je začátek krásného partnerství.“

Zareagoval obrácením očí v sloup. „Vy jste fakt opilá, že ano?“