Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nejvyšší čas na změnu, kapitola 6., část 1.
V poledne začaly kukačkové hodiny skřehotat a byly rychle smeteny ze zdi kletbou. Stejně rychle byly znovu opraveny.
„Opravdu budeš tohle dělat každou celou hodinu?“ zeptala se naštvaně a strkala si hůlku zpátky do rukávu.
„Ano,“ odpověděl, aniž by vzhlédl od svých patentových formulářů.
Obrátila oči v sloup a vrátila se ke své smlouvě.
„Tady se píše, že ti musím odevzdat všechny nové lektvary, které v příštím roce vyvinu, aby sis je nechal patentovat svým jménem. To není fér.“
„Tak to ze smlouvy vynech,“ odpověděl roztržitě. „Proč pořád čteš ty staré knihy? Už jsme vyjednali tvůj plat a procenta na příští rok, co chceš ještě řešit?“
„Ale ta historie učňovství je tak fascinující a já si nechci nechat ujít něco, co by mohlo být důležité. Píše se tam například, že mám nárok na džbánek piva, patku chleba se sýrem a slamník na podlaze poblíž ohně. Jo, a jednou týdně maso. To bych mohla něco ušetřit.“
Zvedl hlavu, s otráveným podrážděním se na ni podíval a pak mrskl hůlkou směrem ke spíži. Přilétl k němu bochník bílého chleba, který popadl, rozlomil a hodil po ní patku. „Pivo mi došlo,“ řekl s úšklebkem.
„Ty nakupuješ v Tescu? A kde mám sýr?" zakousla se do chleba.
„Co je na Tescu špatného? A neprovokuj mě. Mám kůrku ze starého parmezánu, po které by ti na čele naskočila boule.“
Znovu se zachichotala a polkla, než se začne dusit. „Jen jsi mi nikdy nepřipadal jako někdo, kdo by nakupoval v mudlovských potravinách. Nedokážu si tě představit při něčem tak přízemním, jako je tlačení vozíku.“
„No dobrá, ale ministerstvu se nelíbí, když se kouzlí tam, kde to mohou vidět mudlové. Jak sis již všimla, směnný kurz je v náš prospěch. Mudlovské jídlo je levnější. A teď se vrať k práci.“
Chvíli na něj hleděla s mírným úsměvem na tváři, než sklonila hlavu zpátky ke svým knihám.
„Máš vůbec představu, kolik bylo v patnáctém století předpisů týkajících se toho, jak často je učedník povinen poskytovat svému mistrovi sexuální služby? Je tam celá sekce o tom, kdy se považuje za nevhodné pít mužskou rosu…“
„Grangerová…“ zavrčel.
Znovu se zachichotala a vrátila se k práci.
xxx
Hermiona zaslechla klepání na dveře, spěšně odložila na stůl misky s občerstvením, a šla otevřít.
Ginny ji silně objala, podala jí dvě láhve vína a prosmýkla se kolem ní dovnitř. Harry ji políbil na tvář a odnesl do kuchyně indické jídlo z fastfoodu, které si později ohřejí. Ron vešel s úsměvem a pevně ji k sobě přitiskl, než odběhl, aby vzal do ruky dálkový ovladač televize. Jeho nejnovější závislostí byly Války robotů a ona mu nahrávala epizody, které zmeškal, když trénoval nebo byl pryč kvůli zápasu.
Otevřeli víno, nalili si skleničky a podávali si je, zatímco se navzájem zasvěcovali do všedních událostí posledních týdnů.
„Tak co, Gin, pořád máš v plánu převálcovat příští týden Kanonýry? Musím přiznat, že takhle strašně moc jsem se na zápas netěšila už celou věčnost. Vůbec nevím, komu z vás mám fandit.“
„Fandi Harpyjím. Ginny bude potřebovat veškerou pomoc, kterou může dostat,“ řekl Ron s plnou pusou bramborových lupínků.
„Nemůžu se dočkat,“ řekla Ginny. „Tohle bude taková psina! Ponížit bratra a naučit Harryho, kdo bude v tomhle vztahu odteď nosit kalhoty. Kolik srandy si může děvče užít!“
Harry se zasmál, objal ji kolem ramen a políbil ji na tvář. „Což mi připomíná,“ řekl a sáhl do kapsy košile. „Tady máš.“ Podal Hermioně dva lístky na zápas mezi Kanonýry a Harpyjemi.
„Skvělé! Ale proč dva? Pořád ještě se držíš té scestné představy, že si můžu sehnat rande mávnutím hůlky?“
„No,“ poznamenal Ron, „možná ne na romantickou večeři ve dvou, ale na famfrpálový zápas bys určitě někoho našla. Je spousta kluků, kteří jsou dost povrchní.“
„To je pravda,“ řekla Ginny. „Jako třeba ty.“ Znechuceně se od bratra odvrátila. „Nemusíš jít s doprovodem, Hermiono, klidně si s sebou vezmi kamarádku.“
„Přitáhni Snapea,“ nadhodil Harry. „Rád bych ho tam viděl.“
Hermiona se zasmála. „To si ze mě děláš legraci. Už vidím, jak se bude tvářit, až se ho zeptám. Na druhou stranu, už teď si myslí, že jsem napůl dementní, tak proč ne?“
„Pořád se ti snaží každou hodinu zničit kukačky?“ zajímal se Harry.
„Pokaždé. Začala jsem je umlčovat, když odcházím z práce, jinak musím druhý den shledávat všechny kousky.“
„Zkoušela jsi je zakouzlit, aby vydávaly jiný zvuk?“
„Jo, to byla první věc, kterou jsem zkusila. Nechala jsem je hrát operu. Tedy pár taktů z Tosky. Myslela jsem, že někdo jako Snape bude operu milovat.“
„A on zas tolik ne?“ smála se Ginny.
„A on zas tolik ne,“ přisvědčila Hermiona.
„Neuvažovala jsi o tom, že bys to vzdala a umlčela je?“ zeptal se Harry.
„Ani za nic,“ řekla. „Je to příliš velká zábava."
Harry se na ni usmál, naklonil se k ní a poplácal ji po koleni. „Jsem rád, že se zase bavíš.“
„Helemese,“ utrousil Ron, aniž by odvrátil tvář od obrazovky.
„Tak jak se jinak vede v práci?“ vyptávala se Ginny.
„Od té doby, co začaly chodit objednávky, je to vlastně šílené. Příští týden bude ještě větší zábava, až vyjde najevo, že Snape má patent i na vylepšený Životabudič. Tohle se určitě dostane do novin. Už jsem napsala tiskové prohlášení.“
Ginny potřásla hlavou. „Uvědomuješ si, že tě v novinách zase roztrhají na kusy, jakmile veřejnost zjistí, že pracuješ pro člověka, který je všechny drží za koule?“
Hermiona se děsivě zazubila. „Já vím.“
Ron otočil hlavu, podíval se na ni a pak se zasmál. „Jde z ní hrůza.“
„A neměla by? Snape říká, že jsem velmi znepokojující.“
„Vážně?“ řekl překvapeně. „Ty děsíš dokonce i Snapea? Výborně!“
„Jak dlouho budete držet patent na Životabudič pro sebe?“ zeptal se Harry.
„Myslím, že maximálně den nebo dva. Každý si zvládne v kuchyni uvařit starý recept, ale když zjistí, že prostě nefunguje tak dobře…“ Nevinně pokrčila rameny. „Není reálné, abychom vůbec kdy převzali výhradní výrobu, a lidé by mohli opravdu udělat nějakou hloupost, kdybychom to nechali příliš rozjet. Myslím, že když to správně načasujeme, tak se jen zhluboka nadechnou, aby začali vřískat, než jim podtrhneme židli tím, že patent vrátíme do veřejného vlastnictví a budeme předstírat, že to byla chyba v papírování. Jsem si jistá, že v tu chvíli se nějaký neohrožený reportér půjde podívat, co dalšího ještě Snape vlastní, a pak to začne být opravdu zábavné.“
„Jak moc se hodláte bavit?“ zeptala se Ginny a nalila si další víno. „Je tolik srandy vůbec legální?“
„Je to k zbláznění zábavné,“ odpověděla Hermiona s chichotáním. „Minulý týden jsem si omylem lokla veritaséra a Severus se opravdu chechtal, když mě griloval kvůli všem těm strašným věcem, které jsme vyváděli ve škole.“
„To je hrůza!“ vykřikla Ginny. „Mohl se tě ptát na osobní věci a byla bys mu vydaná na milost a nemilost!“
Hermiona zavrtěla hlavou. „To by nikdy neudělal. Vyhrožovat tím, no ano, ale je na to příliš velký gentleman.“
„Zdá se, že se ti líbí,“ řekl Ron.
„Samozřejmě, že se mi líbí! Uvědomila jsem si to před třemi týdny. Myslím si o něm jen to nejlepší. Ne že by si toho všiml. Je příliš zaneprázdněný vařením lektvarů. Tak je to dobře. Nejspíš je to jen přehnaná reakce na to, jak jsem teď šťastná. Uctívání hrdiny dovedené do extrému. Nejlepší je neudělat ze sebe idiota. On s idioty nezachází dobře.“
„Takže není šance, že by tvé city opětoval?“ zajímala se Ginny.
„Ale no tak, měj rozum. Snape a zajímat se o mě?“
„Proč ne?“ bránil se Ron. „Jsi kus!“
„Jsem kus, který je dost mladý na to, aby byl jeho dcera, a studentka, kterou doslova vytáhl ze stoky. Vážně pochybuju, že ve mně vidí něco víc než přinejlepším přítelkyni. Kromě toho se už teď cítí strašně provinile kvůli tomu, co se stalo s mou pověstí, když jen přišel a pokusil se mi pomoct. Ještě víc poskvrnit mou pověst je to poslední, co by udělal.“
„No, to už bude celkem zbytečné,“ konstatoval Harry. „Holoubková ví, že jsi to byla ty, kdo ji nahlásil jako neregistrovaného zvěromága. Jakmile se dozví, že vy dva spolu celý den pracujete sami v jeho domě, nikdo kromě nás neuvěří, že tě třikrát denně neposkvrňuje zezadu, zepředu i ze stran.“
Hermiona si povzdechla. „Já vím. Je to vážně škoda. Trochu poskvrnění bych docela brala.“
„Ukaž mu prsa,“ navrhl Ron. „Poskvrní tě v okamžiku.“
„Fuj, jsi nechutný,“ vyhrkla Ginny a hodila po něm polštář.
Ron uhnul, aniž by spustil oči z televize. „Co? Já jen říkám, že jestli chce Snapea sbalit, ať ho nechá všimnout si jejích prsou. Nemusíš je před ním zrovna natřásat, stačí, když si nevezmeš podprsenku. Pamatuješ, jak jsi tenkrát ve stanu nemohla najít podprsenku? Merline, celé dny jsem si ho poslepu honil, potom co jsem je pozoroval, jak si volně poskakují pod tvým svetrem.“
„Tak, a dost!“ vykřikla Ginny, vyskočila z pohovky a vtrhla do kuchyně. „Chtěla jsem ohřát večeři, ale kdo by chtěl jíst, když si tohle představí?“
Zbylí tři se po sobě podívali a pokrčili rameny.
„Mám hlad,“ řekla Hermiona.
„Já taky,“ přidal se Harry.
Ron jen souhlasně zamručel.