Preklady fanfiction Harryho Pottera

ÚVOD

Jak se dělají hafoňátka

and they called it puppy love

Originál: https://archiveofourown.org/works/34212454

Autor: Pineau_noir

Překlad: LadyF   Beta: Violeta    

Povolení k překladu: Ano

Humor

Harry/Draco
(a jejich hafoni)

Rating: 15+

Slov: 5872

Preslash

Éra/období: po válce

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Pineau_noir. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Draco Malfoy si Harryho vyhlídl.

Anebo lépe řečeno Harryho hafoně.

„Promiň, co že to chceš?“ zeptal se, když ho Draco poprvé oslovil.

„Tvůj hafoň má vznešený původ a dlouhý rodokmen. Jelikož mám chovatelskou stanici hafoňů a moje Královna je zdravá a připravená stát se matkou, chci z tvého hafoně udělat otce.“

Harry na něj civěl s pusou dokořán. Podíval se na Punťu, který zrovna rotoval kolem Draca a nadšeně vrtěl oběma ocásky. Z ničeho nic divoce zahnul a napálil to rovnou do Draca.

„Pozor,“ vyjekl a natáhl ruce, aby Draca zachytil. „Ehm, promiň, ale fakt říkáš svojí hafoňce Královna?“

Draco se narovnal a věnoval mu povýšený pohled. „Matka je velká fanynka Lewise Carrolla. Její registrované jméno je Bílá královna z Říše divů.“

„A chceš využít služeb mého hafoně,“ mávl rukou směrem k Punťovi, kterého srážka s člověkem nebrzdila v dalším rozletu, „pravděpodobně nejtupějšího stvoření pod sluncem, za tímto účelem?“

Draco hlasitě vydechl, podíval se na Punťu a zavřel oči. „Nechápu, jak se ti podařilo adoptovat z útulku čistokrevného hafoně, který je přímým potomkem –“

Harry zdvihl ruku, aby Draca umlčel dřív, než se rozjede. Věděl, že se Draco se svou matkou věnovali chovu a výstavám hafoňů od té doby, co se Narcissa vykašlala na svého chotě. Harry to sice nechápal, ale Narcissa na něj byla po válce moc milá. Pravidelně obědvala s Andromedou a pomohla s přípravou oslavy Teddyho pátých narozenin. Za posledních pár let vynaložili Narcissa a Draco mnoho úsilí, aby očistili své jméno. Harry z doslechu věděl, že oba radikálně změnili své chování i názory.

„Udělá to tvojí mamince radost?“ zeptal se poté, co se mu podařilo zarazit Dracův slovní průjem.

„Ano.“

„Tak jo,“ souhlasil Harry. „Naši hafoni si můžou zatrtkat, ale nebudu na štěňátka platit alimenty.“

Draco protočil oči v sloup a odsekl: „Bezva.“ Poté luskl prsty, aby se otevřela přepravka, z níž se vynořila Královna. „A říká se jim hafoňata,“ zamumlal si pod nos.

„Punťo,“ zavolal Harry, „sedni.“

Punťa se zastavil a sedl si, načež si začal s labužnickým mlaskáním olizovat zadek.

„Promerlina,“ zanaříkal Draco. „Nemůžu se rozhodnout, jestli seš větší dobytek ty nebo tvůj hafoň.“

Harry se usmál. „Rozhodně já. Učím ho sprostě nadávat, ale máme technický problém s tvarem jeho tlamičky.“ Uculil se. „Nedávno skoro zavrčel prrd.“

„Nesnáším tě,“ řekl Draco. „Jsi příšerný člověk a skutečně nechápu, jak můžeš vlastnit takhle vzácného mazlíčka a pojmenovat ho jako pitomého Punťu.“

„Zkráceně mu říkám Punťa.“ Harry na něj mrkl. „Pitomý Punťa byl jeho tatínek.“

Draco to ignoroval. „Výsosti,“ oslovil svoji hafoňku. „Běžte se seznámit s Punťou.“

Královna přiběhla k Punťovi a přitiskla k němu čumáček. Vypadala skoro stejně jako on, ostatně jako většina hafoňů, zamyslel se Harry. Na krátkém, statném tělíčku hnědá hlavička s bílou čárou uprostřed. Na zádech hnědý flíček ve tvaru sedla a na ocásku typická vidlice.

„Vypadají jako klony,“ komentoval to Harry bezděčně, zatímco pozoroval, jak se hafoni vzájemně oťukávají.

„S tím rozdílem, že tvůj hafoň má koule,“ podotkl Draco.

„Pozoruhodná volba kariéry.“

Harry se uchechtl, když ho Draco opovržlivě sjel pohledem. Oba se podívali na své mazlíky. Čenichání už zřejmě bylo dost, a tak pokročili k olizování tlamiček.

„Neměli bychom jim poskytnout trochu soukromí?“ zeptal se Harry. „Připadám si jako nějaký čumil.“

„Musím se ujistit, že byl akt úspěšný,“ vysvětlil Draco. Vytasil hůlku, jednou mávl a nechutné mlaskání utichlo. „Ale rád je umlčím, opravdu je u toho nepotřebuju slyšet.“

„Kolikrát už jsi to dělal?“ zeptal se Harry, fascinovaný proti své vůli.

„S Bílou královnou je to poprvé. Se Srdcovým králem, chovným hafoněm matky, jsem za účelem rozmnožování navštívil kolem pěti chovatelských stanic –“

Harry přidušeně vyprskl smíchy. Vážně se chtěl udržet, ale: „Promiň, ale čím dýl mluvíš, tím větší říkáš kraviny.“

„Tak abys věděl –“ naježil se Draco, než se podíval na podlahu. „Do prkýnka –“ Luskl prsty a v místnosti se rozezněl Punťův hlasitý chrapot.

„Dáme si čaj?“ navrhl Harry. „A počkáme, až se probudí?“

„Přijdu jindy,“ zavrčel Draco. Vytáhl hůlku a mávl k cestovní přepravce, která se rozpadla a znovu složila kolem spící Královny. Něžně ji zvedl a kývl na Harryho. „Pošlu ti sovu.“

Vyšel z obýváku ke hlavním dveřím. Před chodbou se zastavil a otočil se k Harrymu.

„Děkuji,“ hlesl. „Matka bude mít ohromnou radost.“

„Příště to určitě klapne.“ Harry na něho mrknul. „Aby ses se mnou nemusel otravovat dlouho.“

Draco nic neodpověděl. Harry jen slyšel zaklapnout dveře, když odešel.

––

O týden později čekal Harry s Punťou v chodbě. Hafoň měl kšíry a vodítko a doslova se chvěl nedočkavostí.

„Za chvilku tu budou,“ konejšil ho Harry. „A pak půjdeme vykonat tu činnost, kterou nemohu zmínit nahlas, protože bys počůral podlahu.“

Draco dodržel svůj slib a poslal Harrymu sovu. Domluvili se, že hafoně vezmou do kouzelnického parku nedaleko Harryho bytu.

Harry, stálo v dopise, snad trocha pohybu na čerstvém vzduchu našim hafoňům dodá potřebnou inspiraci. Jelikož ani jeden z nás nemá čas na zdlouhavé námluvy mezi Její Výsostí a Punťou, bude v nejlepším zájmu nás obou, když si na sebe trochu zvyknou. Vážím si tvé ochoty ke spolupráci.

Dopis byl podepsán zdobnými iniciály DM.

Když Harry v duchu přemítal nad kudrlinkami v Dracově podpisu, vyrušilo ho zaklepání na dveře. Punťa se okamžitě rozštěkal, Harry ztratil rovnováhu a rozplácl se na zem.

Z druhé strany dveří se ozvalo pár nadávek a pak tiché: „Seš naživu?“ Po krátké odmlce následovalo hlasitěji: „Nestalo se nic hafoňovi?“

„Dík, vole,“ zaječel Harry. Punťa zaštěkal na souhlas. Pokud to nebyl projev nadšení, že se mu podařilo Harryho stáhnout na zem. Hafoň vyskočil na zadní, přední packy si opřel o Harryho levé rameno, naštěstí ne o to bolavé, a olízl mu obličej.

„Jsem v pohodě,“ uklidnil Punťu. „Hodnej.“

Harry vstal, oprášil svoje oblečení a otevřel dveře.

„Jdeme?“

„Upřímně se nemohu rozhodnout, kdo z vás dvou je větší debil,“ odvětil Draco.

„Děkuji, Harry,“ parodoval Harry jeho hlas. „Moc rád znovu vidím tebe i tvého hafoně. Obzvlášť když vezmu v potaz, že by si většina lidí účtovala poplatek za krytí, ale ty to děláš jen z dobroty –“

„Ano, ano,“ odmávl to Draco rukou. „Jsi hotový dobrodinec a budu nadosmrti tvým dlužníkem.“ Zakoulel očima. „Tak a teď konečně můžeme vzít naše miláčky na procházku, aby si na sebe přivykli a vrhli se na výrobu hafoňátek.“

„Takhle jim říkat nebudu,“ ohradil se Harry, vymotal se z Punťova vodítka a bez nehody vykročil ze dveří.

„Je mi u prdele, jak jim budeš říkat,“ rozohnil se Draco. „Ale až se narodí, rád ti jedno nechám jako dárek za pomoc, když budeš chtít.“

Harry zamknul dveře a obrátil se k Dracovi. „To je na tebe nezvykle pozorné.“

„Byl to matčin nápad.“

Harry si odfrkl a sešel ze schodů na chodník. „To už dává větší smysl.“

Draco si tlumeně povzdechl a zamířil s hafoňkou k parku. Harry je pozoroval a obdivoval, jak jim to spolu krásně ladí. Královnička hbitě kmitala nožkami, aby dohnala Dracovy dlouhé kroky. Harry v duchu dumal nad tím, zda to byla přirozená schopnost, anebo to měli nacvičené z výstav.

Celou cestu nepromluvili, dokud si Harry něco neuvědomil.

„Co když začnou… však víš… v parku?“ Harry si nervózně odkašlal a významně sklopil hlavu k zemi.

„Jsme kouzelníci, Harry,“ dobíral si ho Draco. „Vytvoříme jim soukromí a necháme je vykonat, co je potřeba.“

Bez dalších slov pokračovali v procházce a Harry si užíval svěží podzimní počasí. Venku bylo asi 18 stupňů a sluníčko příjemně hřálo. Měli docela štěstí, protože od Dracovy poslední návštěvy lilo každý den.

„Dneska je nádherně,“ přerušil Harry ticho.

Draco zamručel. „Konečně přestalo pršet.“

Harry přikývl. „A sluníčko pěkně svítí.“

„Ach,“ vydechl Draco. „Už jsme tady. Nemusíme dál tlachat o počasí.“

Harry se k němu se smíchem obrátil. „Podle mě to byla vzrušující debata.“

Draco na to nic neřekl, ale když se otočil, aby pustil Královnu z vodítka, Harry měl pocit, že mu jiskří v očích a v koutcích mu cuká úsměv.

Harry si klekl a podíval se Punťovi do očí. „Nezlob,“ varoval ho. „Hezky se seznam.“ Podrbal Punťu za ušima a nechal ho, aby k němu přitiskl čumáček. „Běž se dvořit vznešené Královně.“ Odepl Punťu z vodítka a nechal ho upalovat k magicky ohraničenému prostoru, kde si mohli hafoni hrát na volno.

„Dvořit?“ komentoval to Draco, když se Harry postavil.

„Sice je to pako, ale jinak je Punťa opravdový džentlmen.“

„Když myslíš.“

Harry v jeho tváři spatřil další náznak úsměvu. Dosud si neuvědomil, že jeho úsměv je něco, co touží vidět, ale jakmile ho jednou zahlédl, nemohl se ho nabažit.

„Byl jsi na poslední ministerské akci?“ zeptal se Harry.

„Na podporu…“ Draco zamyšleně mávl rukou. „Svobody domácích skřítků?“

Harry překvapeně nadzvedl obočí. „Týjo.“

„Co?“

„Tam jsem nebyl,“ přiznal Harry. „Myslel jsem tu na podporu válečných vdov a sirotků.“

„Ne,“ odpověděl Draco. „Těm se s matkou raději vyhýbáme.“ Zamračil se. „Bývá na nich příliš mnoho osob, kterým můj otec ublížil. Nejsme tam vítaní.“

Harrymu došel k náhlému uvědomění. „To znamená, že jsi byl na charitativním večírku lobbujícím za osvobození domácích skřítků!“

„Je to jeden z projektů, které podporuje má matka,“ povzdechl si Draco. „V současnosti zaměstnáváme čtyři svobodné skřítky.“ Po chvíli zkroušeně pokračoval: „S Dobbym si byla docela blízká a jeho smrt ji hluboce zasáhla.“

Ostře se na Harryho podíval. „Ani nemusíš říkat, co si myslíš.“

Harry dal ruce vzhůru a zavrtěl hlavou.

„Otec byl hlavou rodiny, a proto mohl skřítky osvobodit jedině on.“ Pak zamumlal něco, co nebylo slyšet.

„Hele, koukej!“ vykřikl Harry, aby trochu odlehčil atmosféru. „Tvoje hafoní slečna úplně ignoruje mého hafoně.“

„Paráda.“

Přesto se Draco tvářil o něco méně smutně.

„Půjdeme zpátky ke mně?“

„Jsme tu teprve deset minut,“ namítl Draco.

„Jo, ale Punťa je idiot,“ argumentoval Harry. „Nejspíš už zapomněl, že se má s Královničkou skamarádit.“

Draco luskl prsty, Královna k němu přicupitala a poslušně si sedla k nohám.

„Punťo!“ zavolal Harry. „Jdeme!“

O pět minut později byl Harry sice špinavý od bláta a trávy, ale Punťa byl konečně připnutý na vodítku. Draco neskrýval své pobavení nad Harryho marnými snahami zkrotit svého hafoně.

„Díky za pomoc,“ řekl, když se Punťa konečně uklidnil a pochopil, že se jde domů.

„Není zač.“

Celou cestu zpátky po něm Harry po očku pokukoval a snažil se nevnímat jeho růžové tváře a vlasy třpytící se ve svitu slunce.

Když konečně dorazili do jeho bytu, nechal Draca s Královnou vstoupit první.

„Mazej se plazit o přízeň Jejího Veličenstva,“ nařídil Harry Punťovi, když ještě oba stáli na schodech.

Harry se nechal vést Punťou dovnitř a po cestě na sebe seslal rychlé Pulírexo, aby ze svého oblečení dostal aspoň největší špínu. Jakmile byli oba uvnitř, pustil Punťu a oba vstoupili do obýváku, kde už si Draco s Královničkou udělali pohodlí.

„Dáš si čaj?“ zeptal se.

„Proč ne.“ Draco nespouštěl pohled z hafoňů, kteří o sebe po procházce v parku konečně projevili zájem.

„Nechám tě teda v klidu šmírovat hafoně.“ Harry se usmál, když Draco přiškrceně vyjekl. „Mlíko nebo cukr?“

„Jenom mléko bez cukru, děkuji.“

„Jasně.“

Harry postavil vodu, vyndal nejkvalitnější sáčky s čajem a mléko pro Draca. Byl opravdu rád, že svoji bisexualitu objevil už během osmého ročníku v Bradavicích. Nikdy předtím si nevšiml, že je Draco docela fešák, ale jak ho viděl kráčet ve svitu slunečních paprsků, v přiléhavých, tmavě modrých džínách a zeleném svetru, musel uznat, že opravdu vyrostl do krásy.

Pískání konvice Harryho vytrhlo z myšlenek, a tak zalil hrnky, do svého nasypal tři vrchovaté lžičky cukru a do Dracova nalil trochu mléka. Opatrně uchopil tác a vrátil se do obýváku. Draco se zkroušeně choulil na gauči.

„Co se děje?“

Draco se natáhl pro čaj. „Už zase chrní,“ povzdechl si.

––

Harry Dracovi poslal sovu s návrhem na příští setkání.

Draco, v Příčné ulici je taková restaurace, něco ve stylu mudlovské kočičí kavárny. Akorát nenabízejí kočky, ale zákazníci tam můžou chodit se svými mazlíčky. Takže je to vlastně spíš pravý opak kočičí kavárny. Každopádně tam jsou prostory, kde se můžou lidi se svými mazlíčky najíst. A taky nabízejí zvláštní pokoje pro zákazníky, kteří se chtějí najíst v soukromí. Jmenuje se to Pac a chuť. Královnička a Punťa by si to určitě užili a prý tam vaří docela dobře. Co ty na to?

Harry se pokusil svoje iniciály také ozdobit kudrlinkou, ale místo toho je celé počmáral. Nakonec je úplně přeškrtl a raději se podepsal celým jménem.

Draco obratem poslal sovu zpět.

Jasně, v téhle fázi už jsem ochoten zkusit cokoli. Napiš mi v kolik a my tam s Výsostí dojdeme. Podepsal se svými obvyklými dokonalými iniciály DM a pod ně dodal: Škrábeš jako kocour.

Harry s Punťou měli trochu zpoždění, ale Draco s Královnou na ně trpělivě čekali před restaurací.

„Vítejte, Bílá královno, Punťo a jejich páníčkové,“ přivítala je čarodějka u vchodu, když vešli dovnitř. „Máme pro vás připraven soukromý pokoj.“

S úsměvem jim pokynula, aby ji následovali.

„Taky ti to připomíná madame Pacinkovou?“ vyhrkl Harry nahlas. Ulevilo se mu, když se za jeho zády ozvalo Dracovo zahihňání.

„Vsadím se, že tapeta a prostírání mají stejný odstín růžové,“ souhlasil Draco.

Harry přikývl. „Jo, mám pocit, jako by si někdo vyfotil tamní interiér, nahradil květy motivy zvířátek a měl o výzdobu vystaráno.“

Žena, která je vedla do jejich pokoje, se k nim otočila a sjela je káravým pohledem. „Každý pokoj se magicky přizpůsobí vašemu vkusu,“ ujistila je, když vstoupili do chodby plné dveří. „Stačí, když po vstupu do soukromého pokoje uvedete, co si přejete, a on se podle toho zařídí.“

„Jak zabráníte lidem –“ začal Harry a zkřivil rty.

„Pokud se v prostorách restaurace bude pohybovat obnažený člověk jinde než na toaletách, okamžitě bude transportován ven na ulici tak, jak je.“ V očích jí tančily jiskřičky, když jim to oznamovala.

„Dobré vědět,“ řekl Draco. „Měli bychom vědět ještě o dalších pravidlech?“

Podívala se na Královnu a Punťu, kteří poslušně stáli přivázáni na vodítku. „Pokud se pokoušíte o hafoňata, naše líbánkové apartmá má devadesát tři a půl procentní úspěšnost.“ Prohlédla si Harryho a Draca od hlavy k patě. „Pokud se jedná o lidské dostaveníčko, doporučuji místnost s piknikem při západu slunce.“ Zjevil se velký klíč, který odemkl dveře. Harry a Draco nakoukli do naprosto prázdné místnosti.

Čarodějka přikývla a nechala Harryho, Draca a hafoně stát v chodbě. „Hodně štěstí,“ popřála jim, než odešla.

Harry a Punťa vstoupili dovnitř. „Líbánkové apartmá?“ zeptal se, když se k nim připojil Draco.

Ten pokrčil rameny. „Třeba.“

„Ehm, místnosti?“

Draco si odfrkl. „Přejeme si líbánkové apartmá,“ vyslovil autoritativním hlasem.

Ostré světlo lustru se během okamžiku ztlumilo v jemnější žlutou a podlaha se proměnila v dřevěné parkety pokryté huňatými koberečky. Stěny se zbarvily do uklidňující cihlového odstínu a podél nich se zhmotnily pohovky hafoní velikosti. V zadním pravém rohu se objevil stůl s prostřenými talíři, sklenicemi a svíčkami.

„Působivé kouzlo,“ pochvaloval si Draco. Královna mu způsobně seděla u nohou.

Punťa se urputně snažil přesvědčit Harryho, aby ho pustil k hafoní pohovce, zřejmě aby se na ní mohl vyválet. Anebo ji ohlodat, tím si Harry ještě nebyl jistý. Přidušeně se zasmál a sehnul se, aby Punťu pustil.

„Jestli něco rozbiješ, tak si na to vyděláš sám,“ napomenul nadšeně poskakujícího hafoně.

Draco se uchechtl, s lusknutím prstu odepl Královnino vodítko a podíval se na ni. „Běž si hrát,“ zašeptal něžně.

„Máš ji opravdu rád,“ uvědomil si konečně Harry.

„Je dobře vychovaná, má skvělý rodokmen a –“

„No jo, ale máš ji fakticky rád,“ přerušil ho Harry. „Ne jenom jako výstavní hafoňku.“

„Je to poslušný mazlíček.“ Draco se zamračil. „Dáme si oběd, anebo tu budem jen tak okounět uprostřed místnosti, která byla stvořena za účelem soulože našich hafoňů?“

Harry se zasmál. „No, když to podáš takhle, skoro bych dal přednost té úchylnější variantě. Ale klidně si dám tu baštu.“

Draco se kousl do rtu. „Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli seš větší čuně ty nebo –“

„No jo,“ uťal to Harry. „Je mi to jasné.“ Vydal se ke stolu. „Pojď se najíst. Můžeš mi povyprávět, jak se má tvoje maminka a ostatní hafoni, než se Královnička a Punťa nechají strhnout romantickou atmosférou.“

Zmínění hafoni se tulili na jedné pohovce, hemžili se a něžně na sebe povrčávali. V tandemu na sebe vrtěli ocásky. Byl na ně hezký pohled. Pak Harry spočinul pohledem na Dracově tváři ve stínu svíček.

„Ach,“ vydechl.

Draco ho naštěstí neslyšel, neboť zaujatě studoval nabídku. Harry mezitím zpracovával zjištění, že je Draco opravdu pohledný a docela milý, i když pořád trochu hubatý. Snažil se na sobě nedat nic znát.

„Líbí se ti něco?“ zeptal se přiškrceně.

„Mají široký výběr masových koláčů,“ prohlásil Draco nadšeně. „Po těch se můžu utlouct.“

„Není to příliš prosté?“

„Harry,“ oslovil ho Draco s vážnou tváří. „Dobrý masový koláč má rád každý. Vsadím se, že je jedl dokonce i Voldemort, dokud mu zbýval ještě kousek duše a pár chuťových buněk.“

To, že Draco mluvil o Voldemortovi, no, jako o Voldemortovi, a navíc s lehkým tónem, Harryho upřímně rozesmálo.

„Já bych na to raději nesázel,“ řekl s úsměvem.

„Dám si koláč s hovězím na pivu a modrým sýrem,“ rozhodl se Draco.

Harryho pozornost upoutali hafoňové a navíc byl rozrušen svým duševním rozpolcením ohledně Draca, takže své menu ještě ani neotevřel. „To zní dobře,“ řekl. „Dám si to samé.“

Menu zmizela a na talířích před nimi se objevily dva koláče, z nichž se ještě kouřilo.

„Ještě si dám pivo,“ prohlásil Harry.

„Proč ne,“ souhlasil Draco s úsměvem. „Taky si dám jedno,“ oznámil místnosti.

Stejně jako jídlo se před nimi objevily dvě sklenice s napěněným ležákem. Draco svoji uchopil a podržel ji před Harrym. Ten to ihned pochopil a také pozvedl sklenici, aby si mohli přiťuknout.

„Na budování nového vztahu,“ zašeptal Draco.

„Ano,“ přitakal Harry zmateně. „S trochou štěstí z nás budou brzy hafoní dědečkové.“

Dracovi zamrzl úsměv a nahradil ho útrpný úšklebek. „Ano,“ hlesl. „Jak jinak.“

Harry se podíval na hafoně a frustrovaně si povzdechl.

„Už zase chrápou, že jo?“ zeptal se Draco.

„Bohužel jo,“ odpověděl Harry. „Třeba se nám podaří je vzburcovat po jídle.“

„Pokoj máme zamluvený jenom na hodinu,“ zavrhl to Draco rezignovaně.

„Krucipísek.“

––

Draco došel k závěru, že potřebují s Královnou trávit víc času u Harryho, aby si na sebe s Punťou zvykli a nevyplýtvali při každém setkání veškerou energii na seznamování. V následujícím týdnu proto každý den chodili na návštěvu, která pokaždé dopadla tak, že si hafoni chvíli hráli a poté usnuli.

Jelikož byl pátek a Harry neměl žádné plány na víkend, pozval Draca s Královnou na večeři. Říkal si, že když se hafoni pořádně vyspí, třeba se potom probudí a… dají se dohromady. Harry se zašklebil, neboť mu slova páření a krytí pořád nešla přes pusu. Když se se svým terminologickým problémem svěřil kamarádům, Ron se zahihňal a vymyslel označení hafoní milováníčko. Jak Harry, tak Hermiona po něm hodili, co měli zrovna po ruce.

„Jak říkáš tomu, co mají Královnička a Punťa udělat?“ zeptal se Harry na přivítanou.

„Ahoj, Harry, taky tě rád vidím,“ opáčil Draco poté, co vešel s hafoňkou dovnitř. Zavrtěl hlavou a přimhouřil oči.

„Říkám tomu krytí hafoňů,“ řekl nakonec.

„Jakože Punťa nakryje…“

„Ale ne, promerlina!“ Draco se otřásl. „Chci, aby počali hafoňátka, a tak je prostě nechám… ať dělají, co mají.“

Harry se uchechtl. „To zní, jako by potřebovali na záchod.“

„A jak tomu říkáš ty?“ Draco se s mrzutým výrazem vydal ke kuchyni.

„Já tomu neříkám nijak,“ řekl Harry. „A chovej se jako doma.“

Draco zakoulel očima. „Jsem tady pátý den v řadě, Harry,“ podotkl. „Vím, kde co je, a pokud se nemýlím, tak jsi slíbil, že uvaříš večeři.“

Harrymu zrudly tváře. „Ehm, za chvíli to bude,“ přiznal.

„Voní to nádherně.“

„Je to kuřecí koláč s jablky,“ zamumlal Harry. „Poprosil jsem o recept Molly.“

Draco se celý rozzářil a pokynul Královničce, aby šla s Punťou do obýváku. Dospěl totiž k závěru, že jejich hafoni potřebují strávit víc času o samotě, což zřejmě znamenalo, že bude Harrymu asistovat v kuchyni.

„Můžu s něčím pomoct?“ zeptal se Draco.

„Když jsem kupoval suroviny, vzal jsem taky pár lahví vína,“ řekl Harry. „Jestli se ti chce, můžeš jednu vybrat a otevřít.“

Draco přikývl a přešel ke stolu, kde stálo asi tak půl tuctu lahví. Harry se k němu obrátil, když se uchechtl.

„Možná jsem jich pořídil trochu víc,“ připustil Harry. „Nebyl jsem si jistý, co piješ.“

„Určitě najdeme něco, co se hodí k masovému koláči.“

Draco víno chvíli zkoumal, než vybral lahev bílého, vytasil hůlku a svižně mávl. Víno rázem zchladlo a korek se vznášel nad hrdlem.

„V Bradavicích nás tohle neučili,“ posteskl si Harry, když se sehnul, aby zkontroloval koláč.

Draco neelegantně zachrochtal. „Ne, to jsem se naučil po válce, když jsem žil v Evropě.“ Zrůžověly mu tváře. „Konkrétně ve Francii.“

Harry si odfrkl, natáhl se k lince pro svoji hůlku a otevřel troubu. Teploměrné kouzlo potvrdilo, že je koláč hotov, a tak odlevitoval pekáč ven z trouby a nechal ho chladnout na plotně.

„Voní to báječně,“ ozval se Draco z větší blízkosti, než Harry čekal.

„Díky,“ řekl Harry. „Říkal jsem si, že když tady musíme tvrdnout celý večer, než naši hafoni… vykonají, co je potřeba,“ Draco vyprskl smíchy, „tak si aspoň můžeme dát něco dobrého.“

Draco si povzdechl. „Proč si prostě nemůžou normálně vrznout?“ naříkal a ohnivě u toho gestikuloval.

„Je to spiknutí,“ zažertoval Harry a mrkl na něj. „Jedou v tom všichni, od nejvyšších.“

Draco obrátil oči v sloup a natáhl se kolem Harryho pro dvě sklenice vína. „To má být kdo?“

Byl tak blízko, že Harry cítil pronikavou citrusovou vůni sálající z jeho kůže.

„Ehm…“

Jakoby se zastavil čas, když na něj Harry, stále omámen Dracovou vůní, nepřítomně hleděl. „Nejvyšší představitelé registru chovatelských stanic hafoňů?“ navrhl.

Draco se zářivě usmál. „Pojď si dát víno a koláč, Harry.“

Jakmile odstoupil, Harry se mohl konečně zhluboka nadechnout. Naporcoval koláč a přidal se k Dracovi u stolu.

Za večer vyžahli půlku lahve.

„Jsem rád, že tě můžu líp poznat,“ prohlásil Harry opilecky. „Sice nedokážeme přimět mého hafana, aby oplodnil tvoji samičku, ale aspoň se z tebe vyklubal docela zajímavý člověk.“ Ležel rozpláclý na jedné z nadýchaných pohovek v obýváku. „Znáš užitečná kouzla na víno.“

Draco zasténal. „Neříkej to takhle.“

„Co?“ Harry nadzvedl hlavu, aby dohlédl k Dracovi, který měl hlavu opřenou o protější opěradlo pohovky. Poklepal na Dracovy nohy, které odpočívaly vedle jeho obličeje. „Na vínová kouzla seš fakt machr.“

„Uf, myslím to druhé,“ vysvětlil Draco. „Kryjeme hafoně.“

Harry viděl, jak Draco mává rukou ve vzduchu. „A moc se nám to nedaří,“ konstatoval Draco a ukázal na hafoně, kteří usnuli hned poté, co si spolu dohráli. „Ten tvůj je asi vadný kousek.“

„Použil jsem vědecký termín,“ zamumlal Harry do Dracovy ponožky. „A Punťa se náhodou hezky snaží.“ Podíval se na Dracovu nohu. „Líbí se mi tvoje zlatonkové ponožky.“

„Taky nejsi takový blbec, jak jsem se zprvu bál,“ odvětil Draco. „Ale pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsi míň chápavý ty, nebo tvůj pitomý mazlíček.“

„Já ti složím poklonu a ty mě urazíš,“ pokáral ho Harry s úsměvem. „Takže takhle to funguje.“

Odpovědí mu bylo hlasité zachrápání, jež se ozvalo z opačného konce pohovky.

„No, když chceš spát,“ řekl, „tak já taky.“

––

Vlastně za to mohla Hermiona. Básnila totiž o malebném kouzelnickém penzionu, kde byli s Ronem minulé léto na dovolené a dalo se zde ubytovat i s mazlíčky. Harry to zmínil před Dracem a ten prohlásil, že se nebrání výletu s přespáním. A tak se ocitli na cestě k jižnímu pobřeží a byla to Hermionina vina, že museli čelit této trapné situaci. To ona mohla za to, že nyní Harry a Draco stáli v pokoji se svými hafoni a nevěřícně zírali na jedinou manželskou postel.

„Tohle je naposledy, co jsem dal na doporučení kamarádů,“ zamumlal Harry hned u dveří.

„Suň se, nemehlo,“ komandoval ho Draco a postrčil ho dovnitř. „Proč jsi – aha.“

„Jo,“ souhlasil Harry. „Objednal jsem dvojlůžák.“

Punťa i Královna nedočkavě poskakovali v přepravkách, protože se těšili, až je pustí ven.

„Ale řekli, že mají volný jenom jeden pokoj vhodný pro zvířata,“ líčil Harry. „Nedošlo mi, že to znamená –“ mávl směrem k posteli, na níž se vrstvila hromada polštářů a překrývala ji deka se srdíčky.

„Poradíme si,“ řekl Draco důrazně. „Snad jsme už dost staří, abychom z toho nedělali vědu.“

„Jasně,“ zasípal Harry. „Ale je to Hermionina vina.“

Draco si odfrkl. „V tom se shodneme.“ Vešel do pokoje, posadil se na postel a luskl prsty, aby vypustil Královničku z přepravky. Neomylně se vydala do druhé poloviny místnosti, která byla očividně vyhrazena pro mazlíčky.

Vlastně Harrymu docela připomínala líbánkové apartmá v restauraci, kterou s Dracem navštívili před několika týdny. Podél jedné zdi byly vyskládány psí pelíšky a v rohu stála dřevěná krabice plná hraček. Také zde byly misky na vodu a jídlo a plakát, který návštěvníky se zvířátky lákal na procházku do parku, včetně provozní doby. Místnost měla velká okna a působila útulně. Harry však nedokázal spustit oči z manželské postele uprostřed, jež mu naháněla hrůzu.

„Vezmeme hafoně vyvenčit do parku?“ navrhl Draco, když Harry vypustil Punťu z přepravky. Jak byl ztracený v myšlenkách, tak na něj úplně zapomněl.

„Jasně,“ souhlasil Harry a hodil své obavy za hlavu. „Určitě budou rádi.“

Draco přivázal na vodítko Královničku i Punťu a oba je vedl, zatímco Harry se loudal pár kroků za nimi. Nejednou se přistihl, že civí na Dracovo pozadí, a musel si neustále připomínat, že spolu nejsou na romantickém prodlouženém víkendu, nýbrž organizují romantický prodloužený víkend pro své hafoně.

„Život kouzelníků je zvláštní,“ zamrmlal Harry.

„Proč myslíš?“ Draco Harrymu držel dveře. Královna mu klidně seděla u nohou, zatímco Punťa splašeně pobíhal okolo a zamotal se do vlastního vodítka.

Harry přikývl, aby poděkoval. „Já jen že děláme opravdu divné věci jenom proto, že chováš hafoně, kteří vyžadují mnohem romantičtější přístup než obyčejní psi.“

Draco zakoulel očima a vydal se do nedalekého parku. Luskl prsty a oba hafoni najednou běhali na volno. Ihned se dali do pohybu a hlasitě štěkali, očividně ve svém živlu.

„S ničím podobným jsem se ještě nesetkal,“ přiznal Draco, pohled upřený na hafoně zapálené do hry. „S Králem vždy stačilo navštívit druhého chovatele a po dvou návštěvách byla hafoňka obvykle březí. Nejsem si jistý, jestli je Její Výsost tak rozmazlená, nebo je Punťa… no…“

Harry se s laskavým povzdechem podíval na svého hafoně. „Klidně řekni, že je blbej,“ dal mu svolení. „Varoval jsem tě.“

„To je pravda.“ Draco se usmíval a Harryho svíralo u srdce, poněvadž ve svitu slunce vypadal nádherně a díky šedému svetru získaly jeho sivé oči stříbrný odlesk.

„Aspoň si dáme další dobré jídlo.“

„A vypadnout na chvilku z Londýna člověku nikdy neuškodí.“

„Přesně,“ přitakal Harry. „Na venkově je mnohem míň lidí a je tu čistší vzduch.“

Draco zakoulel očima, ale usmál se. „Třeba změna prostředí nakonec pomůže.“

„Navíc budou mít dost času, aby se pořádně vyspali, a až se probudí, třeba na to vlítnou.“

Při pohledu na Draca a hafoně se Harry cítil spokojeně.

Hafoni opět nezklamali. Hráli si, posléze usnuli a k tomu hlavnímu se nedostali. Harry a Draco si dali dobrou večeři a strávili trochu rozpačitou noc v posteli, která se jako prázdná jevila větší. Harry se probudil s erekcí, obklopen Dracovou vůní, a měl s ním propletené nohy. Během snídaně měl problém dívat se Dracovi do očí.

Než se rozloučili, Draco mu věnoval pátravý pohled.

„Asi se přikláním k závěru, že chudák Punťa je vnímavější než ty,“ oznámil. „Vlastně jsem si tím docela jistý.“

„Co tím chceš říct?“ zeptal se Harry.

Draco zavrtěl hlavou a vydal se s Královnou domů.

––

Tentokrát pozval Draco Harryho a Punťu na večeři k sobě. Vysvětlil mu, že hafoni obvykle trávili většinu času s matkou v rodinném sídle, ale od té doby, co se stýkali s Harrym a Punťou, byla Královna čím dál častěji u Draca.

Jakmile Harry vstoupil dovnitř, úplně se mu vyprázdnil mozek. Stůl byl nádherně prostřený: ve sklenicích se lesklo tmavě červené víno a zapálené svíce navozovaly romantickou atmosféru.

„Čekáš někoho jiného?“ zaskřehotal Harry.

Draco obrátil oči v sloup. „Snažím se tě svést, ty troubo.“ Luskl prsty, aby pustil Punťu z vodítka. Ten se utíkal přivítat s Královničkou ve vedlejší místnosti. „Budou v pohodě,“ uklidnil Harryho. „Obývák je vybaven proti nadšeným hafoňům.“

„Ty mě svádíš?“ zeptal se Harry.

Draco zakoulel očima. „Snažím se o to od chvíle, cos pro mě upekl kuřecí koláč s jablky.“

„Ach.“

Draco ho galantně dovedl ke stolu a vysunul pro něho židli. Harry se podvolil slabému pocitu v nohou a klesl do ní.

„Musel jsem se Weasleyho zeptat na radu, co ti mám uvařit – příliš bereš ohledy na druhé, Harry – a prý sníš úplně cokoli.“ Draco se kousl do rtu. „Jelikož stejně neumím vařit, objednal jsem jídlo s sebou. Takže doufám, že ti chutná kari.“

„Miluju kari,“ přitakal Harry.

„Hned je přinesu z kuchyně.“

Harry zůstal sedět u stolu, úplně beze slov. Věděl, že k Dracovi chová něžné city, ale ani ve snu nedoufal, že to platí i obráceně.

„A co Punťa s Královničkou?“ zeptal se Harry, když Draco přinesl tác s miskami, z nichž se ještě kouřilo.

„To už jsem dávno vzdal,“ přiznal Draco a položil tác na stůl. „Najdu jiného hafoně.“

„Takže tu jsme jenom kvůli mně?“

Draco přikývl. „Klidně jsi mohl Punťu nechat doma, ale nechtěl jsem tě vyděsit.“

„Jsem do tebe blázen už hrozně dlouho,“ vyhrkl Harry, načež zrudl.

„Nemůžu se rozhodnout, jestli jsi větší pošuk ty nebo Punťa,“ dobíral si ho Draco s úsměvem.

„Rozhodně Punťa,“ řekl Harry sebevědomě. „Myslí si, že je vhodné čmuchat novým lidem k přirození.“ Harry se ušklíbl. „Já s tím většinou počkám aspoň do chvíle, až si s tou osobou potykáme.“

„To má být nemravný návrh?“

„Nenávidím tě,“ řekl Harry, rudý až za ušima. „Navrhuju si dát nejprve večeři a pak uvidíme.“

„Nejsem si jistý, jestli je to víc sexy nebo ulítlé,“ svěřil se Draco.

Harry se zvedl, obešel stůl k místu, kde stál Draco a vzal ho za ruku. „Nechci být příliš smělý, ale vážně bych ocenil, kdyby k našemu prvnímu polibku došlo předtím, než si dáme kari.“

Draco vehementně přikývl. „Dobrý nápad.“

Harry ho k sobě přitáhl blíž a volnou rukou ho pohladil po bradě. „Takže tohle je v pořádku?“ zašeptal.

„Naprosto.“

Pak se Draco naklonil a políbil Harryho. Měl vlahá ústa a zřejmě ochutnal kousek omáčky, ještě než Harry přišel, protože měl polibek trochu pálivou příchuť.

Draco se z ničeho nic odtáhl.

„Promiň!“ vyjekl Harry.

Draco se zamračil a naklonil hlavu na stranu. „V pohodě,“ uklidnil ho. „Jen mám pocit, že slyším…“

Harry se zaposlouchal a když se dostatečně soustředil, slyšel funění hafoňů, kteří zřejmě prováděli něco, na co by opravdu raději nemyslel.

„Takže nakonec přece jen budeme hafoní dědečkové,“ prohlásil.

„Nemůžu uvěřit, že tě chci políbit,“ odpověděl Draco a přitáhl si Harryho k dalšímu polibku.