Preklady fanfiction Harryho Pottera

„Ksakru!“ zařval Severus a zamával štosem objednávek. „Uvědomuješ si, co to znamená? Potřebuji víc zaměstnanců! Potřebuji větší místo pro výrobu! Dva lidé to nemůžou stíhat! Celý tenhle nápad byl absurdní! Byl jsem blázen, když jsem se k tomu od tebe nechal přemluvit!“ Práskl svazkem objednávek o svůj stůl a prudce se otočil, když se rozlétly kolem.

Sehnula se a začala je sbírat ze židle i z podlahy a znovu je úhledně skládala na stůl. Nechala ho řečnit. Kupodivu i po tak dlouhé době byla překvapená jeho schopností plivat jed. Její zaměstnavatel byl nepřetržitě rozzuřený už dvacet čtyři hodin.

Popadl kotlíky a začal s nimi třískat do laboratorních stolů. „Předtím jsem byl šťastný, víš,“ zavrčel. „Nemusel jsem se potýkat s tímhle. Mohl jsem vyjít ze svého mizerného domu, aniž bych měl v patách fotografy. Míval jsem čas na čtení zatracených knížek!“

Bouchl cínovým kotlíkem velikosti deset, až to hlasitě zadunělo, a otočil se k ní.

„Nemusel jsem se bát, jestli má učednice nebude přepadená venku na sněhu, obklopená opilci aspirujícími na násilníky, protože chtěla nakoupit zatracené dárky pro své zatracené poloidiotské kamarády! Nebyl bych nucený přemýšlet o tom, co se mohlo stát, o absurditě toho, že jsi musela utíkat do Obrtlé ulice, abys byla v bezpečí, ani o tom, že sis mě do hajzlu nezavolala na pomoc!“

Práskl o stůl prkénkem a začal velkým porcovacím nožem drtit fazole dřímalky. Pak do nich začal bodat.

„Namazala sis na modřiny další dávku masti? Říkal jsem ti, že je třeba ji aplikovat třikrát denně!“

Zvedla ruku ke své stále ještě citlivé tváři. „Půjdu to udělat teď,“ řekla tiše.

Vyšla ze sklepa a zamířila do kuchyně. Vzhlédla, když zaslechla sovu klovat do okna, rychle otevřela a strhla jí z nožky pergamen. Viděla, že je to další objednávka, a povzdechla si. Posadila se na židli, zírala z okna a po tvářích se jí koulely velké slzy.

Neslyšela ho vstoupit do místnosti, jen otočila hlavu, když ucítila vůni masti, a zavřela oči, když ji jeho teplé prsty začaly jemně roztírat po dosud citlivé modřině. Jeho dotek byl tak jemný, stejně jako chvění jeho ruky. Trhla sebou, jak ji zabolelo u srdce, že právě tahle odporná příhoda vedla k tomu, že se jeho ruka poprvé dotkla její pokožky. Naklonila hlavu na stranu, aby na svou práci viděl. Na konec si nechal odřeninu od kloubů po úderu, který jí málem zlomil čelist.

„Grangerová. Tohle musí přestat. Mohli tě zabít. Máš peníze, které potřebuješ, abys mohla začít nový život v Austrálii. Dám ti víc, jestli budeš chtít. Už teď jsme na tom dobře, i po pouhých pár měsících tvého šíleného plánu. Už toho bylo dost.“

Otočila hlavu, pohlédla do temných očí a zašeptala: „Pojď se mnou.“

Oči se mu rozšířily, couvl a mírně zavrtěl hlavou. „Slečno Grangerová…“

Bouchla dlaněmi do stolu. „Ne! Neříkej mi tak! Nemůžeš používat moje příjmení jako štít mezi námi! Je to absurdní a urážlivé!“

Oči se mu naplnily vztekem. „Vypadni! S touhle fraškou jsem skončil! Nejsem tvůj zatracený hrdina, Grangerová. Přestaň mě za něj považovat.“ Přitáhl si k sobě pevněji hábit a přimhouřil oči. „Jsi propuštěna. Sbalíš si věci a půjdeš.“

„Ty jsi ale kus vola, Snape,“ řekla, vstala a zamířila ke dveřím. „Nemůžeš mě vyhodit. Nevěděl bys ani, kde najít papíry k rozvázání naší smlouvy.“

Následoval ji do obývacího pokoje, pozorně sledoval, jak sundává plášť z věšáku, a jeho oči s rostoucím znepokojením sledovaly její prsty, zapínající jednu sponu za druhou.

„Musím si něco zařídit. Očekávám, že až se vrátím, dáš s touto komedií pokoj. Teď, když jsi přešel k nesmyslným nápadům, to začíná být únavné.“

„Myslel jsem to vážně, Grangerová! Ty jsi -“

„Přestaň.“ Zvedla ruku. „Nelži mi. Nechceš, abych odešla, stejně jako to nechci já.“

„Tak jako tak nakonec odejdeš, k sakru! Čemu uškodí, když se tě teď zbavím?“

Zírali na sebe v šokovaném tichu a uvědomovali si, že mu vyklouzlo mnohem víc, než měl v úmyslu. Znala ho dost dobře na to, aby věděla, že teď, když se stal zranitelným, by na ni mohl opravdu zaútočit.

„Potřebuješ něco z Tesca?“ zeptala se, zatímco na sebe sesílala zastírací kouzlo.

Zamrkal při té náhlé změně tématu a v jeho očích spatřila úlevu a záblesk vděčnosti.

„Ne,“ řekl tiše. Otočil se, a než stihla otevřít dveře, odešel do kuchyně, ale nenechala se oklamat. Věděla, že se požene zpátky a bude hlídat, aby se ujistil, že se bezpečně dostala pryč.

xxx

Hermiona vstoupila do domu a zrušila na sobě kouzlo, pak si pověsila plášť a zamířila do kuchyně.

Snape seděl u stolu a zíral z okna. Popřála mu dobré ráno, jako to dělávala vždycky, a jedinou jeho reakcí bylo uvolnění ramen a hluboký přerývaný nádech, který se změnil v povzdechnutí.

Viděla, že ještě nejedl, a začala se přehrabovat ve skříňkách. Vstal a hůlkou poklepal na konvici.

Když se posadili ke snídani, vytáhla z batohu tlustou roličku pergamenu a hodila ji na stůl vedle jeho talíře.

„Co je to?“ Zvedl ji, opřel se v židli a rozbalil dva svitky popsané právnickými termíny.

„Veselé Vánoce. Podepiš to."

„A co přesně mám podle tebe podepsat tentokrát?“

„Je to smlouva o výrobě. Tajuplná alchymie, s. r. o. převezme od třetího ledna naši výrobní činnost. Budeme schopní zvýšit naši produkci, aniž bychom museli dělat víc práce.“

„Jak jsi je donutila, aby s tím souhlasili?“ zeptal se podezíravě.

„Snadno. Ty jsi jim to přikázal. Včera jsi je koupil. O tom je ten druhý list. Ten musíš taky podepsat. Nechala jsem na místě celé jejich vedení, ale vědí, že pokud výrobní standardy nebudou odpovídat tvým náročným měřítkům, provedeš změny. Čtvrtého si prohlédneme výrobu. A oni jsou povinni ti poslat jednu náhodně vybranou lahvičku z každé várky každého lektvaru.“

„Nechci si prohlížet jejich laboratoře a mám na práci lepší věci než kontrolovat náhodně vybrané lahvičky.“

„To říkáš teď, ale až strávíš svátky tím, že se budeš užírat, protože tvé jméno bude spojeno s každým lektvarem, který ten podnik opustí, začne fungovat tvá šílená sebekontrola. Právě to jsem vzala v úvahu. Budeš mít zase čas přečíst si knihu.“

Zamračil se na ni a sklopil hlavu k pergamenu. Když znovu vzhlédl, usmál se. Byl to ten úsměv, ze kterého jí mohlo srdce vyskočit z hrudi.

„Uvědomuješ si,“ dodala, „že jsem kvůli tomu vyčerpala oba naše bankovní účty?“ Úsměv mu zmizel z tváře. „Takže v dohledné době nikdo nebude utíkat do Austrálie. Až do konce svátků jsme teď úplně bez peněz.“

„Kdy přesně jsem ti předal kontrolu nad mým bankovním účtem?“

„Minulý týden, když jsem si uvědomila, že nám to všechno začíná trochu přerůstat přes hlavu. Podepsal jsi formulář, když jsi obnovoval poslední patent. Opravdu by sis měl dávat pozor. Říkala jsem ti to celou dobu. Snad to pro tebe bude poučení.“

„Je ti jasné, že budu muset jít nakoupit potraviny, než nás zaplaví zisky z tvé poslední obchodní spekulace? Ach, ale já jsem zapomněl, ty máš nárok jen na chleba se sýrem a jednou týdně kousek masa.“

„Taky mám nárok na slamník na podlaze u krbu, který budu možná potřebovat, protože mé nájemné je splatné hned prvního. Co se týče jídla, už jsem se o ně postarala nejméně na dva dny. Dnes večer se mnou půjdeš do Doupěte na vánoční večeři a zůstaneme tam přes noc. Takže i zítra budeme jíst, co Molly uvaří. Když to dobře zahrajeme, můžeme sebrat, co zbude.“

Viděla, jak zděšeně se zatvářil, a zachichotala se. „Už jsem jí slíbila, že přijdeme oba. Jestli teď vycouváš, pošle na tebe Arthura, aby ses cítil mizerně.“

Znechuceně si odfrkl a zamračil se na ni, ale pak odhodil pergameny na stůl a dojedl snídani.