Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 42. Dezert k večeři 2/2

"Něco na posilněnou, předpokládám," zamumlal Snape k chlapcům, když se uvelebili ve sklepení. "Draco, postaráš se o to?"

Harryho trochu překvapilo, když se na stole v obýváku zjevily tři sklenice s vínem. "Myslím, že mluvil spíš o jídle--"

"To může počkat." Snape sáhl po sklenici, ze které asi polovinu vypil, potom se posadil a jim pokynul, aby učinili totéž. Harry si vzal sklenici, ale jen usrkl tmavorudé tekutiny. Draco, jak si povšiml, se vína ani nedotkl, přestože ho vybral.

Při pohledu do jeho tváře to vypadalo, že neočekává nic, co by mohl oslavovat. Což bylo trochu zvláštní, nebo ne? Konec konců, Draco nebyl ten, kdo by měl nějaký problém se Snapeovým rande. Každopádně ne takový, jako Harry.

Jak se ukázalo, Draco měl starosti s něčím jiným.

"Má to něco společného s mojí matkou, je to tak?"

Snape přikývl a zvedl temný pohled ze sklenice ve své ruce. Draco zalapal po dechu. "Můžeš mi to říct. Já zvládnu-- zvládnu to, ať je to cokoliv--"

Harry přemýšlel, jestli to může být pravda, když podle Dracova hlasu se zdálo, že je jen krůček od zhroucení.

Snape dopil zbytek vína ze své sklenice a odložil ji. Otočil se tak, že jeho nohy teď směřovaly k Dracovi sedícímu na gauči. "Narcissa byla spatřena ve Walesu."

"Je v pořádku?"

"Nevíme." Snape se setkal s Dracovým pohledem a zjevně opatrně volil následující slova. "Byla viděna jedním z našich zvědů ve společnosti dvou významných smrtijedů. Podle našeho zdroje s nimi byla dobrovolně a nezdála se zraněná. Přemístili se dřív, než zvěd stačil zjistit víc, ale byly tam nějaké známky toho, že byla předvedena před Temného pána."

„Aby ji vyslechl? Aby ji… mučil?“

"Pravděpodobně se jednalo o běžný výslech," řekl Snape klidně. "Pamatuj, že vlastně nevíme, proč byla až doposud na kontinentě. Také mohla plnit nějaký tajný úkol pro Voldemorta."

Harry se zamračil. "Neměl by to ale v tom případě Remus vědět? Jako jeho pravá ruka?"

"Lupin by to věděl pouze v případě, že by byl do toho plánu zahrnut, nebo kdyby pátral na vlastní pěst. Jinak nemusí mít tušení, proč Narcissa odjela do zahraničí. Což, zdá se, je právě tento případ."

"Ale Voldemort přece ví, že jsou manželé, proč by Luciusovi neřekl jaký má záměr s jeho manželkou?" Harry polkl. "Ach. Ach, nemůže to znamenat, že bylo Remusovo krytí dávno odhaleno? Musíme ho dostat ven, musíme něco dělat! "

Snape však zavrtěl hlavou. "Ujišťuji vás, že třeba Lestrangeovic manželství nebylo pro Voldemorta žádnou překážkou. Často je pro svoje rozmary využíval samostatně."

"Moje matka není žádný jeho nástroj,“ řekl Draco se zlostně přimhouřenýma očima. "No a co, že byla tak dlouho v zahraničí? Třeba uprchla ze země, aby se dostala z vlivu Temného pána, a teď za to čelí jeho hněvu!"

To Harryho vůbec nenapadlo, ale samozřejmě, on o Narcisse vždy přemýšlel jako o někom, komu nelze věřit. A Řád to musí vidět stejně, protože jí nikdy neřekli, že je její manžel mrtvý, natož že ho nahradil nějaký dvojník. Draco si zjevně odmítal připustit, jaký je jeho matka ve skutečnosti člověk. Na tom však teď nezáleželo. Bylo potřeba zjistit, jak na tom je. "Jak rychle můžeme kontaktovat Remuse? Možná předtím nevěděl co se děje, ale teď už by mohl."

"To mě přivádí zpět k dnešním zprávám," řekl Snape, obraceje pozornost k Harymu. "Lupin použil před třemi dny nouzové přenášedlo do bezpečného domu v Paříži. Přenášedlo bylo vytvořeno tak, aby ho přeneslo do nejbližšího bezpečného domu, ale Lupin nikoho z Řádu neinformoval, že by se chystal do zahraničí."

Harry se naježil. "Jsem si jistý, že má dokonalé vysvětlení pro to, co dělá ve Francii. Nebo kdekoliv jinde. Takže co vám řekl?"

"Nemyslel jsem to jako urážku," zamumlal Snape odhrnujíce si vlasy z obličeje. "Problém je v tom, že nám nemůže sdělit žádné informace. Dorazil v bezvědomí a prozatím v tomto stavu setrvává."

"V bezvědomí! Tři dny?" Harry se naklonil dopředu. "Je zraněný? Prokletý? Otrávený? Cruciatus? Bude v pořádku, bude--"

"Všechno, co jsme mohli udělat, jsme udělali," řekl Snape, natáhl se a chytil Harryho ruce do svých. "Lupin má nejlepší péči dvou francouzských  lékouzelníků spolupracujících dlouhá léta s Albusem. Podle jejich názoru je Lupinův stav způsoben reakcí silného strážního kouzla s Mnoholičným lektvarem.

"Ale on se přeci musel setkat se spoustou ochranných kouzel dlouho před tímhle--"

"Ne s takovým. Podle lékouzelníků se jednalo o takové, které mělo odhalit podvodníky pod mnoholičným lektvarem tím, že nakrátko zrychlí běh času. Upravený mnoholičný lektvar, který Lupin používal, měl jiný účinek."

"Můžu ho vidět?"

"Pro jeho vlastní bezpečnost, ne. Nemohl jsem vám to do dneška ani sdělit. Byla přijata veškerá bezpečnostní opatření."

Bezpečný dům, v pořádku. Poslední věc, kterou by Harry chtěl udělat, by bylo prozradit ho. "A víme alespoň, proč bylo přenášedlo použito?"

"Bylo očarováno, aby to udělalo na základě… určitých zdravotních potíží."

Ha. Harry by ho ani nemusel znát tak dobře, aby určitě poznal vyhýbavou odpověď, když ji slyšel. Bezděčně zatnul pěst, vymanil si ruce ze Snapeova konejšícího sevření a potlačil nutkání zavrčet. "Jaké zdravotní potíže?"

Snape sebou trhl. "Takové, které předcházejí smrti."

"On umírá? To je to, co mi nechceš říct?" Když Snape zaváhal, Harry zvýšil hlas. "Takhle si představuješ budování naší důvěry? Protože já si nemyslím, že by něco jako taková lež, nějak pomáhalo!"

V tu chvíli Draco zvedl hlavu. "Kdy Severus..."

"Sklapni a drž se stranou," vyštěkl Harry.

Kupodivu Draco poslechl. Očividně všechnu jeho energii spořádal strach o matku.

"Tak co?" nevzdával se Harry.

"Opravdu mi nepomáháš," řekl Snape tiše. "Já nevím, jestli Lupin umírá, myslím, že v tuhle chvíli to ví snad jen Merlin."

"A to všechno tvoje váhání?"

"Souvisí jen s tím, že nemám mnoho zkušeností se sdělováním špatných zpráv těm, které miluji."

Oh. Dobře. To Harryho nenapadlo. Což není tak zvláštní. Tahle nová, otcovská verze Snapea, byla něco, na co si teprve zvykal.

Draco se náhle napřímil a zíral na ně. "Už jste skončili? Protože se mi zdá, že teď by měla být prioritou záchrana mojí matky!"

Snapeův hlas byl soucitný, ale pevný. "Nevíme, jestli je v nebezpečí, Draco. Ale i kdyby byla, nevíme, kde právě teď je."

"S Temným pánem!"

"Bez Lupina nevíme, kde je on, to je ten problém."

"Fajn, ale musíme něco udělat!" zařval Draco. "A ano, vím, že ona nestojí ani za vaše obavy, protože znamená tak málo pro ty vaše naduté, moralistické tupce, co se motají v Řádu. Vím, že si nikdo nemyslí, že si zaslouží jakoukoliv pomoc, že vám na ní nezáleží, ale já--!

"Ze samotného toho důvodu znamená také něco pro mě. Víc, než si umíš představit, řekl bych, minimálně do okamžiku, než adoptuješ chlapce s žijící matkou."

Všechen hněv, jak se zdálo, Draca opouštěl a zůstávala jen křehká skořápka. "Tak proč nemůžeme něco udělat?"

Harry se kousal do rtu, přál si, aby mohli.

Snape náhle vstal, udělal dva kroky, a vtáhl Draca do náruče. Na dlouhou chvíli ho prostě držel u sebe. Draco s ním nebojoval, ale ani ho neobjal nazpět. Jen stál, ruce podél těla a třásl se.

"Oba moji synové si zaslouží pravdu," řekl Snape nakonec, jak mluvil, přitáhl si Draca ještě blíž. "Ve tvém případě je jakýkoliv pokus o záchranu momentálně nemožný."

"Já vím, co si oba myslíte, ale ona není jenom špatná, Severusi, Já to vím." Dracův hlas se zlomil. "Právě teď má problémy, protože utekla od Temného pána! Proč by jinak opouštěla zemi?"

"Vždycky jsi říkal, že odešla kvůli něčemu, co udělal Lupin," zamumlal Snape. "Nevidíš to Draco? My prostě nevíme."

S magií tady může být cesta, jak něco zjistit, pomyslel si Harry. "Má nějaký portrét?"

Draco se odsunul od Snapea, strčil ruce do kapes a otočil se k Harrymu. "Ne, díky Merlinovi. Nijak zvlášť si nechci ověřit její smrt. Nemůžeš si to pamatovat, ale... s Luciusem to bylo jiné."

Musela to být pravda, Draco se po tom portrétu nedávno sháněl, aby se Luciusovi mohl posmívat. Harry si pomyslel, že to bylo lepší, než kdyby to chtěl dělat přímo, ale i tak. Nejlepší by bylo, kdyby se vyhnul zmínkám o líbání, děvčatech a podobně. Možná, že by se mohl zeptat rovnou Snapea, ale nevěděl, jestli je připravený, aby se Maura Morrighanová dostala do jeho života, jako adoptivní matka, nebo jak se říká ženě, kterou si vezme váš adoptivní otec…

"Přál bych si, abych mohl něco udělat," řekl Draco hlasem, který skřípal zoufalstvím.

"S tím, jak známé teď je, na čí straně stojíš?" Snape zavrtěl hlavou.

"Pravda." Řekl Draco s povzdechem a zastrčil ruce hlouběji do kapes, i když si Harry nemyslel, že je to možné. "Skoro si přeju, abych tehdy ne… dobře, ne, ne doopravdy, ale jestli moje matka umře, protože se k ní nemůžu dostat jako nějaký dvojitý agent... budu si to už navždy vyčítat."

"Nic z toho není tvoje vina--"

"Na tom nesejde!"

"To je fakt," zamumlal Harry, který si vzpomněl na Siriuse. "Myslím, že víš, že na tom nezáleží Severusi."

Snape rozšířil chřípí. "Chápu. Je to příliš čerstvé, nicméně, není nic, co bychom mohli udělat, ale pojďme pokračovat." Zaváhal, zjevně hledal jiné téma. "Právě teď… myslím, je čas na večeři."

„Večeře?" hlesl Draco sklesle, jak tam stál. "Nedokážu nic sníst."

"Jo, taky nemám hlad, opravdu," řekl Harry mrzutě. V bezvědomí tři dny... co když se Remus už nikdy neprobudí?

"Ach. Na něco vás tedy zkusím nalákat."

Harry čekal, že objedná "něco vhodného", ale Snape věděl, že by to znamenalo dva prázdné talíře pro jeho syny. Jídlo, které se objevilo místo toho na nízkém stolku, byly drobné krychličky, jakoby krabičky, celé zabalené v lesklém barevném papíře, převázané tenkou stužkou.

Draco se na ně podíval a ušklíbl se. "Opravdu si myslíš, že nějaké Pettits fours vyřeší naše problémy?"

Snape mírně odpověděl. "Myslím, že ani neublíží."

"Dám si jeden," řekl Harry, nechtěl Snapea urazit. Ten muž se snažil, nebo ne? "Oh... to je něco jako dezert?"

"To je dezert, idiote."

Harry ten útok ignoroval. "Ale dezert k večeři, Severusi? Opravdu?"

Snape pokrčil rameny, jiskřičky v očích naznačovaly, že si všiml, že jej Harry oslovil jménem. "Oba se obvykle stravujete dobře. Jedno malé večerní porušení obvyklých zásad ničemu neublíží."

Draco klesl zpět na gauč. "Když už mluvíme o dobrém stravování Severusi... proč jsi tak často v tomto týdnu chyběl na snídani?"

Sakra, sakra, sakra, pomyslel si Harry. Jediné co mohl udělat, bylo nakopnout Draca pod stolem, ale bohužel pod konferenčním stolkem se mu to příliš nepodařilo.

Ale možná Snape neodpoví. Možná, neřekne ta slova nahlas a ona se pak nestanou skutečností.

Pořád se tvářil vážně, možná až ponuře, ale na druhou stanu v jeho očích se objevilo zvláštní světlo, které se Harrymu nelíbilo.

"Ještě jsem se o tom nechtěl zmiňovat," řekl Snape tiše, skoro zamumlal. "Ale když už toho dnes bylo vyřčeno tolik, myslím, že si zasloužíte pravdu, když už  jsi se zeptal." Než pokračoval, podíval se úkosem na Harryho. "Snídal jsem často ve svých komnatách… s Maurou."

Maura.Ugh. To jméno vyslovil velmi, ale velmi něžně.

"Nepotřebujeme vědět, proč tu byla tak brzy-- Myslím že toho nepotřebujeme vědět víc, než tohle," řekl Harry rychle. "Není to naše věc Draco, chápeš?"

"Některé věci jistě ne," odpověděl Snape. "Nicméně, musíte pochopit, to co je mezi mnou a Maurou, se stává vážným."

Draco se zamračil. "Tak rychle?"

"Vůbec ne. Tohle je něco, co se rozvíjelo po dvacet let."

Harryho najednou celého pohltil pocit nevolnosti. Zhluboka dýchal, pokoušel se srovnat, ale nepomáhalo to. Jeho žaludek se přetáčel jako rozbouřené moře. Přesto se snažil udělat správnou věc. Věděl, že by bylo špatné, aby zasahoval do Snapeovy šance na štěstí. Hlavně s ohledem na zřejmé -- Když Harry panikařil kvůli jeho schůzce, vyvodil si z toho špatný závěr, že si Harry myslí, že nedokáže navazovat intimní vztahy. Harry rozhodně nechtěl, aby došel znovu ke stejnému závěru, i když se cítil, jako by v něm něco umíralo. "Uh, potom, gratuluju..."

"Nemusíš být tak rozrušený," řekl Snape jemně, jak nabízel Harrymu další zákusek. Pak mu věnoval lehce ironický pohled, když ho Harry naráz zhltl a natáhl se po dalším. "Je to soukromá záležitost mezi Maurou a mnou, troufám si říct, že to tak i nějakou dobu zůstane."

Harry se snažil, aby zněl nezúčastněně, ale bylo to beznadějné. "Nějakou dobu?"

"Dokud se nesrovnáte s tou představou," řekl Snape pevně. "Oba dva, řekl bych."

"Představou?" Harry zaťal pěst, čímž naneštěstí rozmáčkl zákusek do kašovité mazlavé koule.

"S manželstvím, samozřejmě," řekl Draco.

"Nemusíš mluvit za mě," řekl Snape suše.

"Ale takhle jsi to myslel." Draco mu nabídl poněkud mdlý úsměv. "Omlouvám se, že nejsem v lepší náladě, abych přijal tvoje radostné zprávy, Severusi. Jsem myšlenkami jinde."

"Chápu."

Draco přikývl. "Přeju ti, aby ti to s ní vyšlo. Myslím to vážně, opravdu. Ale teď... Jdu si dát sprchu."

Snape neřekl ani slovo, dokud za Dracem nezaklaply dveře. "Myslím to vážně, Harry. Nezapomněl jsem na tvoje znepokojení ohledně Maury." Náhle si odkašlal. "Ve skutečnosti, jestli tě naše soukromé snídaně nutí… žárlit, jak jsi to sám nazval, promluvím si s ní a--"

"Asi jsi zapomněl," přerušil ho Harry. Cítil se špatně při té myšlence, ale proč by na tom mělo záležet, když Snape čekal dvacet let, aby mohl být se ženou, kterou... oh, Bože. Miluje. "Jednou jsem ti řekl, abys mě nechal létat na koštěti, když jsem měl strach z výšek, pamatuješ?"

"Řekl jsi, že se s tím musíš naučit žít. Jsi si jistý, že ti čas pomůže?"

"Jestli ty nepotřebuješ čas, proč bych ho měl potřebovat já?"

Snape mírně naklonil hlavu na stranu a pozoroval Harryho, jako by byl nějaká lektvarová výzva.

Harry to nemohl vystát. Měl by se zachovat lépe. Měl by se chovat dospěleji. Čas uchopit hůlku pevně do svých rukou. Čas čelit realitě. Věděl, že by ohledně toho neměl tolik váhat. Vždyť přece, sakra, ví, že Snape by ho kvůli ní neopustil! "Takže... um... už ses jí zeptal?"

Řekni ne, řekni ne, řekni ne, odříkával hlásek v jeho hlavě.

Snapeovy koutky se pozvedly v malém úsměvu. "Sice ne tolika slovy, ale máme něco, co lze chápat jako dohodu."

"Potom, gratuluju," Harry zopakoval. "Sverusi... jestli je opravdu... ta pravá, potom chci, abys--" Uh-no, jí měl znělo příliš hloupě, vzhledem k tomu co Harry viděl na plánku. "Chci, abys s ní byl šťastný," dořekl nakonec, a donutil se zajít ještě dál. Přidal i zbytek. "Opravdu. Takže, uh... možná bys jí měl požádat o ruku. Oficiálně, víš?"

"Tohle je sotva první příval mladé lásky, kdy se všechno zdá tak naléhavé," prohlásil Snape, ale na ústech mu stále pohrával úsměv. "Všechno zůstane tak, jak to je, dokud to pro tebe nebude snazší."

"Vůbec jsem nebyl v pohodě s létáním na koštěti, dokud jsem si na jedno nesedl. Vzpomínáš?"

"Proč na to tak tlačíš?“ zeptal se Snape podrážděně. "Předpokládal jsem, že pro tebe bude jednodušší, když budou věci postupovat pomaleji."

Protože se nechci stát tím špatným synem, pomyslel si Harry. I když to nechtěl vyslovit. Znělo by mu to víc pateticky než ta věc se "žárlivostí", kterou přiznal. Sakra, proč by nemohl být rád jen kvůli tomu muži, nebo když už to nejde, proč by měl nějak dávat svoje úzkosti najevo.

"Protože nemůžeš nechat mě, abych ovlivnil tvůj sňatek--" Tady chtěl to slovo stejně říct, jako zadržet v krku. "Odkládat ho vůli mě. Nemůžeš. Myslím, že bys s ní chtěl být oficiálně a nechci být tím důvodem, který by ti bránil.“

Snape to chvíli rozvažoval, pak zkřížil nohy v kotníku, když se opřel v křesle. "Možná, že se ti to nedaří správně pochopit, protože si to nepamatuješ, ale já nepotřeboval potvrzení o adopci, abych tě miloval, Harry."

"Možná ne, ale není manželství o něco odlišnější? Dříve, nebo později bys mě kvůli tomu mohl začít nenávidět!"

"Za to, že nás držíš od sebe?" Snape pozvedl obočí. "Věř mi, Harry. Tak to není."

Jo, mapa byla dostatečnej důkaz. Ne, že by to Harry chtěl znovu rozebírat, ale snídaně byly dost jasným ukazatelem, že tady ta žena trávila každou jednu noc!

Mít takové myšlenky na pozadí své mysli se ukázalo být chybou, skutečně. Donutilo ho to říct, co by neměl. "Ale co když otěhotní, Severusi? Nebylo by lepší se s ní oženit, než se to stane?"

Snape na něj zíral, jedno obočí vystřelilo ještě výš.

"Promiň, jestli je to moc osobní, ale měl bys to zvážit, víš."

Nakonec, muž lehce odkašlal. "To je od tebe poněkud zvláštní, jakoby jsme si vyměnily role otce a syna."

Harry cítil, jak mu hoří tváře. Nechtěl, aby to vyznělo takhle, opravdu ne, vzpomněl si jak Snape dával jemu přednášky o antikoncepčních kouzlech. "Jo, no, magie není stoprocentní," zamumlal. "Ne vždycky."

Snape se náhle naklonil dopředu, ruce zaťaté. "To je tvoje největší obava, Harry? Že bychom Maura a já měli dítě? Že by tě to odsunulo na druhou kolej?"

Co měl na tohle Harry odpovědět? Nebylo pravdou, že by ho to nikdy nenapadlo!

"Opravdu není čeho se bát," řekl Snape vrtíc hlavou. "Podívej--"

"Já vím, já vím," přerušil ho Harry. "Nikdy bys mě nezapřel. Dáváš to najevo opravdu jasně. Nikdy bys mě neodsunul stranou, nikdy. Nemůžu si pomoct s těmi hloupými reakcemi, Severusi. Já vím, že jsou opravdu hloupé. A mimochodem, říkal jsem ti, abys mě nechal se s tím vypořádat!"

"Neodsunu tě stranou, ne. Samozřejmě že ne." Snape si znovu odkašlal. "Mohu ti zaručit, že se to nikdy nestane, Harry. Jak víš, magie nedokáže všechno. Maura o jedno dítě přišla, víš. Od té doby už nemůže mít další."

Harry zamrkal. "Příliš jí to zlomilo srdce?"

Snape zaváhal a zamračil se. "To není to, co jsem měl na mysli, ale jsem si téměř jistý, že Maura by si nepřála, abych toto téma s někým rozebíral."

Oh. Něco se vážně pokazilo, tehdy. Něco, co nemohl napravit žádný lékouzelník.

"Pak jsi mi o tom raději neměl nic říkat."

"Byl bych rád, kdybys před Maurou nezmiňoval ani to málo, co jsem ti řekl," dodal Snape. "Stále je na to téma citlivá."

Harry si to dokázal představit. Až na to, že také věděl, že vlastně nedokáže. Ne opravdu. Ne úplně.

"To mě mrzí."

Snape na odpověď mírně pokýval hlavou.

"Mrzí mě to i kvůli tobě."

"Ano?"

"Jo." Když si znovu vzpomněl, jakým způsobem se Snape vyrovnal s vlastním mizerným dětstvím, dodal ještě: "Zasloužíš si mít vlastní děti jako kdokoliv jiný, Severusi."

Snape náhle vyskočil a chytil Harryho do náruče, přičemž ho lehce poplácával po zádech. "Ty pitomé, pitomé děcko! Kdy to pochopíš? Já mám vlastní dítě! Mám dvě!"

Harry se zamyslel nad tím, co prve řekl, a lehce sebou trhl. "Dobře. Máš. Myslím, víš... je přirozené, že bys chtěl dítě vlastní krve."

Snape se trochu naklonil k Harryho uchu. "Místo toho osud uznal za vhodné dát mi syna dle mého výběru a dalšího k tomu. Věř mi, Harry. Nemám si na co stěžovat."

Harry přikývl a snažil se dostat zpět k podstatnému. Na jeho vlastním nepohodlí nezáleželo. "Takže, zeptáš se jí?"

Snape se od Harryho trochu odtáhl a zadíval se na něj. Musel být spokojený s tím, co viděl, protože krátce přikývl. "Brzy."

Harry si to chtěl představit, ale selhal. "Um, poklekneš na koleno? Nebo jak to vlastně kouzelníci dělají?"

"Díky Merlinovi, ne." Snape to dál nerozváděl, ale možná to tak bylo lepší, Harry si to vlastně ani nechtěl představovat.

Harry se na něj pousmál, snažil se, velmi se snažil být ten druh syna, jakého si ten muž zaslouží. "Uhm, tak proč se trochu neosvěžíš a nepozveš ji pak sem na večeři? Jen my čtyři, tak, aby věděla, že si nám řekl, jak vážné to je?"

"Obávám se, že tvůj bratr nemá náladu na společnost."

To byla pravda. Harry na to měl pomyslet sám.

"Tak nějaký jiný večer, až bude Draco více společenský."

"Udělám z toho prioritu," slíbil Snape.

"A mezitím, budeš mě udržovat v obraze ohledně Remuse?"

Snape udělal krok dozadu. "Samozřejmě. Budu požadovat, aby nás Albus neprodleně informoval o jakékoli změně."

"Je těžké nevědět." Harry polkl. "Přál bych si, abysme mohli něco udělat. Chci říct, vím, jak se Draco cítí. Pokud dojde na nejhorší a jeho matka zemře..."

"Stále budu jeho otec," řekl Snape. "Cokoliv se stane, já tu pro něj budu."

Na okamžik se zdálo, jako by se magií zachvěl vzduch a poslal mrazení předtuchy po Harryho kůži. Ale předtuchy čeho?