Preklady fanfiction Harryho Pottera

---------------------------------------------------

Kapitola štyridsiata ôsma

Magie Blacků

---------------------------------------------------

 

„Musí myslet Remuse!“ zalapal po dechu Harry.

„Nebudeme ji budit, abychom se zeptali,“ vyštěkl Draco. „Říkal jsem, že na mluvení je příliš slabá!“

„To jsi řekl i jí,“ zamumlal Severus, „a ona neposlechla. Takže mi z toho vyplývá, že nám chce sdělit něco důležitého.“

„To ale neznamená, že bychom ji měli vyslýchat –“

„Chceme jen její vzpomínky,“ souhlasil Snape stále tím klidným, tlumeným tónem.

Dracovi polknutím poskočil ohryzek. „Ano, dobře. Ale, Severusi, zeptáš se jí ty. Viděl jsi… neposlouchala mě.“

„Chtěla, abys věděl, že tě miluje. Měla na mysli jen to, dokud mé jméno nevyvolalo konkrétní vzpomínku.“

„No, měla by se bát, co si po celé té době budu myslet. Koneckonců stála s Luciusem proti mně –“ Draco si dlouze povzdechl. „Ale na druhou stranu, snažila se mi zajistit vlastní trezor…“

Harrymu chvíli trvalo, než mu ta poznámka dala smysl. Myslel, že to on je jediným, kdo Dracovi dal trezor, aby nestrádal, kdyby byl vyhozen. Ale pak se mu vybavilo cosi, co Draco před měsíci vysvětloval v Komnatě nejvyšší potřeby. Někdo další z rodu Blacků, to bylo ono. Souhlasil, že Dracovi odkáže nějaké peníze, ale bál se, aby nezemřel za podivných okolností, a pak najednou zemřel, když sepsal závěť…

„Tvoje matka zavraždila tvého vlastního strýce!“ zvolal Harry. „Pro peníze! Můj bože, jak bys jí po tom všem mohl věřit?“

Draco se na něj zamračil. „Snažila se mi jen pomoct!“

„No, co kdyby ti chtěla pomoct tím, že mě dopraví Voldemortovi?“

„Krevní ochrany ji pustily dovnitř!“ vycenil Draco zuby. „Severusi, šoupni Harrymu nějaký lektvar, aby začal používat mozek, protože toho zjevně není schopný!“

„Naser si!“

„Pánové,“ Snape zvedl hlas. „Tímhle ničemu nepomůžeš. Harry… Draco má právo strachovat se o matku. A Draco… Harry nedělá chybu, když se obává, co její nečekané objevení se může znamenat. Takže oba přestaňte, buďte tak laskaví!“

Harry zatnul zuby a zdržel se odpovědi.

Draco se na něj ještě jednou zamračil, ale jeho pozornost zase upoutala matka, kterou hlasité zvuky zjevně probudily. Jen malinko se zvedla na třesoucích se rukou. „Draco…“

Snape poklekl vedle pohovky. „Nesnaž se mluvit, Narciso. Mohla bys zase ztratit vědomí, kdybys to přehnala. Jestli nám chceš něco říct, tak na to jen mysli, ano? Máme myslánku.“

Když Severus zvedl hůlku na úroveň jejích očí, svaly paní Malfoyové se vzdaly a ona s žuchnutím padla na pohovku. Ale pak dokázala kousíček pokývnout hlavou a děsivě bílýma očima prosila. O co, Harry nevěděl.

„Pensare non pensatum,“ zakouzlil Snape a dotkl se špičkou hůlky jejího spánku. Vytáhl z něj dlouhé průsvitné vlákno vzpomínky. Vznášelo se nad myslánkou, jako by je přitahovala nějaká neznámá síla. Harry si okusoval spodní ret a přemýšlel, co s nimi ta žena bude sdílet.

„Matko, je jen pro mě?“ zeptal se Draco a zlehka jí zase prsty přejížděl po líci. „Nebo to má vidět i Severus?“

Stejně prosebným pohledem postupně přejela po všech.

„Všichni se máme podívat?“ zeptal se Draco a k Snapeovi se obrátil, až když matka nepatrně kývla hlavou. „Nechci ji tu nechat bez dozoru. Ty a Harry půjdete první a pak já.“

„Moudré opatření,“ zamumlal Snape a odtáhl Harryho k myslánce. „Neváhej nás vytáhnout, kdyby bylo třeba.“

Draco ostře přikývl a obrátil se k pohovce. „S teplým vývarem v žaludku se budeš cítit líp,“ bylo poslední, co Harry zaslechl, než se s otcem ponořil do vzpomínky.

****

Narcisa Malfoyová, štíhlá jako obvykle, stála mezi veřejemi hlavních dveří úzkého třípatrového domu. Když vyšla na širokou terasu zdobenou dekorativními spirálami z tepaného železa v tlumených odstínech zelené a stříbrné, měla čelo svraštěné starostmi a rty pevně sevřené. Obrátila hůlku na samotný dům.

Slabě pohybovala rty, ale nevyšel z nich jediný zvuk, zatímco třikrát prošla kolem domu a na každé dveře, okno, i na to vysoko nad zemí sesílala kouzla. Harrymu se zdálo, že zakouzlila i samotné zdi.

Snape se přiblížil, aby temnýma soustředěnýma očima sledoval její práci s hůlkou a pak její rty, když pokračovala v inkantaci. Tu samou znovu a znovu, připadalo Harrymu. Pokaždé, když ukročila doleva, hůlkou v ruce slabě pootočila, než se posunula dál.

„Můžeš mi říct, co to dělá? Nějaké obrany?“

Snape se na něj pochmurně podíval. „Zdá se. Odezřel jsem jen pár slov. Lupus meum, a možná argenti…“

Harryho latina nebyla tak hvězdná jako Hermionina, ale první část se zdála jasná. „Můj vlk?“ zeptal se. „Buď používá kouzlo zakrývající těhotenství, nebo je těhotná jen krátce. A už ví, že žije s vlkodlakem?“

„Zdá se.“ Snape se zastavil, aby prozkoumal pohyb jejích rtů. „Ano, argenti. Latinsky stříbro, Harry.“

„Chrání budovu proti vlkodlakům,“ prohlásil Harry.

„Zdá se,“ zopakoval Snape, ale tentokrát slabě.

Harry myslel, že ví proč. „Vsadím se, že proto je Remus týdny v bezvědomí! Přišel za ní, jak řekla, a střetl se s těmito obranami! Jak to, že to nikoho nenapadlo? Je to dost jasné, ne, že protivlkodlačí obrany by vlkodlakovi sotva prospěly!“

„Takové obrany jsou zcela neznámé,“ odsekl Snape. „Vlkodlaci by nebyli považováni za nebezpečné, pokud by je složitější obrany zadržely.“

To byla pravda, připustil Harry nevrle.

„Sleduj,“ pronesl Snape, když se okolí trochu posunulo.

Stále stáli před stejným domem, ale tentokrát byly stíny hlubší a mrazivý vítr zvedal čerstvě padlý sníh ze zmrzlé země. Lucius Malfoy mířil okrasnou zahradou k terase s holí v ruce a hůlkou v pohotovosti. Když se přiblížil, celá budova se zamihotala, jako by ji vlnící se závoj hodlal zakrýt.

„V pořádku, Harry?“ zeptal se Snape. Nebylo divu, protože Harry se začal chvět. Při pohledu na ty rysy jej kůže rozbrněla, i když se na úšklebek Luciuse Malfoye tehdy při Samhainu nepamatoval.

„Jo,“ odvětil krátce. „Říkám si, že je to Remus, takže… jo.“

S tím, jak se Lucius blížil, objevil se s puknutím dům a pozemky zaplavila magie, která Luciusovi dokonce odvála vlasy z ramenou.

„To jsou patrně obrany Malfoyů, které jej rozpoznají jako pána,“ zamumlal Snape. „Vysvětlil ti Draco, jak se nám to povedlo?“

Harry trhl hlavou v pokývnutí. Mlhavě si na to pamatoval. Přenášedlo naplněné Luciusovou magií. Znamení zla se naučilo absorbovat ji, takže oklamalo nejen obrany, ale i domácí skřítky Malfoyů. Detaily někde v hlavě měl. Ale mohl myslet jen na jediné. Není to Lucius, není to Lucius, není to Lucius…

Snape jej okamžitě vzal za ruku a pevně držel. Harry zaškobrtl, přestože stál na místě, natolik byl v šoku. Po dlouhé chvíli si uvědomil, že si té podpory cení. Nebo možná se mu líbilo mít člověka, komu mohl říct, že ji potřebuje.

Venku se najednou objevila Narcisa, bledě žlutý hábit kolem ní vlál, takže bylo těžké vidět víc než jen obličej. Čekala, dokud manžel nedošel na okraj terasy, aby bez jakékoliv emoce v hlase promluvila. „Manželi. Co tě přivádí?“

Remus-alias-Lucius neodpověděl, alespoň ne okamžitě. Namísto toho k ní přistoupil a ke rtům pozvedl nejdříve jednu, ale pak i její druhou ruku.

Narcisa zalapala po dechu a roztřeseně, s vrtěním hlavy ustoupila.

„Myslím, že si rozumíme,“ pronesl Lucius svým uhlazeným, kultivovaným tónem. „Přicházím s varováním, má nejdražší. Pán zla touží po tvé přítomnosti.“

Narcisa ustoupila o další krok. „Co to na mě hraješ, Luciusi?“

Remus-alias-Lucius zkroutil rty a vykročil k ní. Jeho postoj Harrymu připomněl zmiji chystající se zaútočit. „Měla by ses skrývat lépe, Narciso.“

Dalším krokem Narcisa couvla do nitra domu. Hábit se jí přestal vlnit, zplihl a odhalil vyklenuté břicho. Žena zalapala po dechu, máchla hůlkou a kouzlem skryla svůj stav. „Odejdi,“ téměř zasyčela. „Odejdi a už se nevracej. Nemůžu předstoupit před Pána zla. Myslím, že víš proč!“

Luciusovi se rozšířilo chřípí. „Pán zla očekává poslušnost od všech svých služebníků a jejich rodin, má drahá ženo! Náš bývalý syn mě zostudil na deset životů a tobě nedovolím udělat to samé! Půjdeš se mnou a to hned!“

Další krok dopředu a Remus-alias-Lucius překročil práh.

„Ne!“ zakřičela Narcisa v panice. „Nevstupuj! Nesmíš vstoupit!“

Remus nevstoupil. Když jeho noha překročila práh, okamžitě se rozkřičel a padl venku na kolena. Rysy se mu zkroutily bolestí a něčím dalším. Tvář se mu začala měnit, ale ne do jeho vlastních, známých rysů. Ne že by to Harry dokázal poznat. Přeměna probíhala rychle, Luciusovy rysy zablikaly, téměř jako když projektorům starých filmů došla páska, ale mezi těmi světelnými záblesky Harry spatřil strašlivý čenich a srst…

„Bože můj,“ zasténal Harry uprostřed vzpomínky. „To je jeho vlk a snaží se osvobodit…“

Snape pevněji sevřel jeho ruku.

„Ale vždyť šlo o její obrany,“ přemýšlel Harry. „Copak nevěděla, že zaúčinkují takto a že skončí s vlkodlakem na lovu před svým domem?“

„Vlk mimo úplněk spí,“ zamumlal Snape. „Narcisa musela čekat, že se bude potýkat s vlkodlakem v kómatu. Ale zdá se, že upravený mnoholičný je komplikací.“

Remus ležel na zádech, mlátil sebou, křičel a kroutil se. Hábit měl na cáry. Tlapa tady, dráp támhle, ale mezitím se objevoval Lucius jen v záblescích.

Najednou ztuhl a celý vzhled přeskočil do známé podoby Remuse Lupina. Narcisina hůlka byla vytasena a namířena na něj, i když ležel za hranicí štítů jejího vlastního prahu.

„Proč?“ zaskřehotal Remus a prsty mu zašátraly po hůlce. Luciusova ohavně zdobená hlavou hada ležela opodál. „Nikdy jsem tě nezranil, nikdy ti nehrozil –“

Na to Narcisa neodpověděla. Ze svého místa uvnitř domu jen mířila hůlkou Remusovi přímo mezi oči.

A pak už bylo pozdě, aby něco udělala. Remus zmizel ve víru barev a terasou se rozlehlo tlumené úpění, dokud zcela nezmizel.

Narcisa padla na trojnohý stolek a téměř jej shodila, jak se snažila získat rovnováhu. Okamžik nato se však změnila v pohyblivou šmouhu, když přivolala a schovala do kapsy Luciusovu hůlku. Tu svoji měla celou dobu připravenou.

Pak také zmizela a zanechala za sebou jen prásknutí přemístění.

****

Když se Harry a Severus vynořili z myslánky, Narcisa Malfoyová vypadala o maličko lépe. Seděla opřená o nadýchané polštáře a pomalu usrkávala vývar ze lžíce, kterou jí Draco znovu a znovu trpělivě přikládal ke rtům.

Draco se k nim otočil. „Tak co?“

Harry si nebyl jistý, kde začít, ale Severus se nezdráhal. „Zdá se, že tvá matka zná obranná zaklínadla proti vlkodlakům,“ pronesl s očima přimhouřenýma Narcisiným směrem, aby mu neunikla její reakce.

Draco zamrkal. „To nemyslíš vážně.“

Narcisa si slabě a trhaně odkašlala. „A-ano. Rodinná m-magie –“

Draco odložil lžíci a misku, vývaru už mnoho nezbývalo. „Proč mě ty obrany nikdo nenaučil?“

„Blacků, magie Blacků -“

Draco se na židli vzpřímil a pyšně zvedl bradu. „A? Jsem Black! To kouzlo se můžu naučit až v dospělosti? Takže mohu nyní –“

„Ne,“ odvětila Narcisa tiše. Zdálo se, že upadá zpět do naprostého vyčerpání. „Rodinná magie, Draku, můj poklade…“

„Mám za to, že se to podobá rodovému lektvaru,“ pronesl Snape, když ženin hlas umlkl. „Jen ten, kdo nese dané jméno, může takovou magii použít. Jedná se o ten případ, Narciso?“

Nepatrně přikývla a její kůže zešedla.

Harry se zamračil. „Ale počkat, jestli Sirius znal obrany proti vlkodlakům, použil by je té noci, kdy jsme byli uvěznění v Zapovězeném lese s Remusem v jeho vlčí podobě!“

Narcisa se prosebně podívala na Snapea, který pochopil, co chce, a upřel na ni dlouhý pohled. Pak si povzdechl.

„Sirius to kouzlo neznal. Vymyslel je Narcisin otec, Cygnus Black, a podělil se o něj jen se svými třemi dcerami.“

„Madame Pomfreyová říkala žádný nitrozpyt!“ Draco vyskočil na nohy s hůlkou pevně v ruce. Naštěstí ji nepozvedl.

„Tvá matka mě do své mysli pozvala,“ pronesl Snape klidně. „Nicméně, budu již opatrnější.“

Draco pomalu, neochotně odpověděl: „Dobrá.“

Harry vydechl a vyhledal Snapeovy tmavé oči. „To vysvětluje, jak se Remus zranil, ale pořád nám zbývá zvrátit, co mu ty zatracené obrany provedly –“

Draco pohrdavě stočil rty. „Chtěla se ochránit před jedním z nejnebezpečnějších tvorů, kterého kouzelníci znají! Ochránit sebe a nenarozené dítě, jestli můžu dodat! Není její chyba, že musela žít s vlkodlakem, víš!“

„Remus by ji nezranil!“

„A jak to matka měla vědět? Za předpokladu, že je to vůbec pravda! Celý problém s vlkodlaky leží v tom, že se nedokážou o úplňku ovládat!“

„Lucius,“ najednou se ozvala Narcisa zřetelně, jako by jí ten krátký odpočinek dodal sílu. „Úplněk? Stále Lucius.“

Teď mohl Harry jen zamrkat. „Počkat. Remus se o úplňku nepřeměnil, to máte na mysli? Pořád vypadal jako Lucius?“

Snape si povzdechl. „Říkal jsem ti, že pracuju na vylepšení vlkodlačího, Harry. Co myslíš, že vyvolalo takový výzkum, pokud ne zjištění, že můj modifikovaný mnoholičný může občas přeměnu potlačit?“

„No, nepamatuju se, že bys zmiňoval vylepšení vlkodlačího,“ přimhouřil oči Harry. „Možná, protože mám amnézii?“

O vteřinu později si pomyslel, že je zajímavé sledovat, jak se tvář Mistra lektvarů slabě zbarvuje. Zároveň jaksi podivně uspokojující. Asi že Snape, který pro jednou na něco zapomněl, vypadal lidštěji.

Ale na druhou stranu Harrymu tak teď připadal skoro pořád.

„Já si pamatuju, že Lupin říkal něco o tom, že o úplňku zůstane mimo panství,“ ozval se Draco. „Povídalo se něco o možnostech pro případ, když ho v takové chvíli zavolá Pán zla, ale nikdo nic neříkal o vyléčení lykantropie!“

„Zdaleka ještě nelze hovořit o vyléčení,“ odfrkl si Snape. „A jak by ti mohl Remus Lupin říct víc než jen prvotní plán? Ještě neužíval modifikovaný mnoholičný ve dne v noci bez přestání několik týdnů.“

„Od té doby mohl něco zmínit,“ zamumlal Draco. „Třeba Harrymu. Měli příležitost promluvit si, co začala ta maškaráda. Rád bych tehdy věděl, že mé matce nehrozí nebezpečí roztrhání.“

„Od začátku jsme byli upřímní,“ pronesl Snape rázně. „A ani já, ani Albus jsme nevěřili, že by bylo nejlepší spekulovat o výzkumu vlkodlačího a směru, který může nabrat.“

Jeho tón řekl víc než slova, alespoň Harrymu. Není vhodná doba probírat záležitosti Řádu.

Draco to musel pochopit, protože téma opustil. Jemně vzal matčinu ruku a nahnul se nad pohovku, na níž ležela. „Chci všechno pochopit, ale nemluv, pokud toho bude na tebe moc,“ naléhal. „Jen zlehka pokývni, pokud budu mít pravdu. A vůbec se nehni, pokud bude odpověď ne. Dobře? Takže… věděla jsi, že Lucius je falešný? A věděla jsi, že je vlkodlak? I když nebyl přeměněný? Proto jsi odešla na kontinent, aby ses dostala pryč od něj? Protože by mohl zranit tebe a dítě?“

Narcisa nepatrně přikývla na všechny otázky, až na poslední.

Draco jí volnou ruku položil na rameno. „Chtělas od něj pryč, ale ne pro to, že by ses ho bála? Ale bála ses?“ Draco nakrčil obočí, jak se snažil problém rozlousknout. „Že ti vezme dítě?“

Ne, řekla Narcisina naprostá nehybnost.

„Pak… že se bude snažit být dítěti otcem?“

Ne.

Draco byl zjevně v koncích. „Ehm, že řekne Pánovi zla, že jsi těhotná?“

Okamžitě střelila pohledem k Severusovi, ale tentokrát neprosila o nitrozpyt, ale o něco jiného. Možná něco, co Draco postrádal.

„Aha,“ Snape si přitáhl židli vedle Draca. „Pán zla, Narciso? Toho ses obávala?“ Na chvíli se odmlčel a po jejím pokývnutí se snažil na to přijít. „Bála ses Pána zla, ale ne kvůli těhotenství.“

„Falešný,“ dokázala Narcisa, „manželka.“

„Manželka by měla svého manžela znát,“ zkusil Snape a následoval tak naznačený směr. „Věděla jsi, že bys měla podvodníka hlásit. Opustila jsi Anglii, aby ses tomu vyhnula.“

„Měla jsem,“ řekla Narcisa.

Harry viděl rudě. „Myslíte, že jste měla Remuse nahlásit?“ zařval a vykročil.

Když před ním ucukla, Draco se rozzuřeně otočil.

„Měla jsem to vědět,“ zašeptala Narcisa a z očí ji skanuly slzy, když bezmocně otočila hlavu ke zdi.

To Harryho zastavilo před dalším křikem. „Ale věděla to,“ namítl, sám nejistý, zda hovoří ke Snapeovi nebo Dracovi. Nebo k ní.

„Samozřejmě.“ Snape se naklonil k Narcise a prstem pod bradou jí jemně otočil hlavu zpět. „Jakmile jsi zjistila, že Lucius je falešný, měla jsi jen pár reálných možností. Pokud by Voldemort podvodníka odhalil, i od tebe, mohl by prohlásit, že jsi ho měla nahlásit dřív. Tvé nejlepší východisko bylo zmizet, takže kdyby došlo k nejhoršímu, mohla bys prohlásit, že jsi nemohla jeho falešnou totožnost odhalit, protože jsi celou dobu byla v zahraničí.“

„Ale to nefungovalo,“ dodal Draco a počkal na její přikývnutí, než pokračoval. „Proto tě Pán zla proklel? Stalo se, čeho ses obávala. Zuřil, že jsi mu neřekla o falešném ‚Luciusi Malfoyovi‘.“

„Řekl… měla jsem vědět,“ potvrdila Narcisa a tváře se jí leskly slzami.

„No, tady tě nikdo nezraní,“ přísahal Draco zuřivě. „Nedovolím to. Tady s námi jsi v bezpečí.“

Slabě se zachvěla. „Bela,“ zasténala a z očí jí stékaly další slzy, když je pevně zavřela.

„Teta Belatrix tě nezraní. Nikdo.“

Narcisa vypadala, že chce ještě něco říct, ale nedokázala zformulovat slova.

Draco jí položil ruku zpět k boku a divoce na Harryho zazíral. „Takže teď víme,“ téměř vyštěkl. „A doufám, že jsi spokojený. Je v tomto stavu, protože se snažila chránit tvého drahého Lupina.“

Harry to téměř začal zpochybňovat; copak Dracova matka zrovna nevysvětlila, že jen chránila sebe? Ale nemyslel, že má smysl toto zdůrazňovat. Alespoň ne teď. Kromě toho, v této chvíli měli na starosti důležitější věci.

„Zdá se, jako by tato rodinná magie Blacků znamenala, že jen ona teď může Remusovi pomoct,“ trval na svém.

Dracův pohled zaplál pohrdáním. „A ty požaduješ jako záruku jejího pobytu zde, že odčerpá i ten zbytek magie, který ji udržuje naživu? A jestli to zabije i to mimino, tak jde asi poctivý obchod, že!“

„To jsem nemyslel!“ zvolal Harry. „Ale jako ty máš starost o ni, tak já mám starost o něj, to je vše!“

„To není to samé. Lupina znáš jen čtyři roky, Harry! Ona je má matka. Není divu, že tomu doopravdy nerozumíš –“

„No jistě, dělej si ze mě srandu, jak jsi míval ve zvyku, vysmívej se mi, že má máma a táta umřeli!“

„Pánové,“ přerušil je Snape. „Navrhuji, abychom neomílali minulost. Záleží na současnosti –“

„A má matka není ve stavu, aby sesílala protikouzla!“

„Germanium,“ zašeptala Narcisa a slabě nadzdvihla ruku. Dokázala ji udržet jen okamžik, než zase dopadla na pohovku. „Sůl.“

„Ještě vývar?“ hádal Draco. „V tom by měla být sůl. Ale gerbery? Chceš nějaké červené pro dobré zdraví?“

Tentokrát nepřikývla. Ve skutečnosti pohlédla na Snapea s prosebným pohledem.

„Chceš, abych ti četl myšlenky, Narciso?“

„Ne. Absolutně ne!“ vybuchl Draco. „Ani bychom s ní neměli mluvit, měli bychom jen požádat o další vzpomínku!“

„Myslánky takto nefungují a ty to víš, Draco,“ odsekl Snape. „Mohou jen pomoci se sledováním události. Nějak pochybuju, že by tvá matka někomu do detailu vysvětlila svůj stav mysli zahrnující její obavy a pohnutky, poté co si uvědomila, že žije s falešným manželem. Nicméně, můžeš mít pravdu ohledně toho, co si přeje nám sdělit.“

Snape na ni shlédl a jemně se zeptal: „Můžeš myslet na vzpomínku s touto informací?“

Škubla hlavou nahoru a dolů a dodala: „Ty. Sám.“

Snape přikývl. „Jak si přeješ. Pensare non pensatum.“

Další kroutící se mlha vzpomínky zamířila do myslánky. Než se do ní Snape ponořil, kriticky na své syny pohlédl. „Nechci se vrátit a zjistit, že se vy dva zase hádáte. Nebo, Merlin chraň, bojujete. Je to jasné?“

„Jako Lubaantum,“ Draco zvedl bradu o kousek výš.

„Jo, fajn.“

Snape na chvíli zaváhal, ale pak přešel k myslánce a strčil do ní hlavu.

Draco mezitím vrhl na Harryho ošklivý pohled a pak se zvedl, aby požádal skřítky o další vývar. Harry zůstal sám s Narcisou, která na něj upírala oči s výrazem někde mezi prázdnotou a bezútěšností. Nevěděl, co s tím. Ani si nebyl tak docela jistý, co cítit. Ale necítil k ní nenávist, opravdu ne. Nepovažoval ji za dobrou osobu, ale nechtěl, aby takto trpěla. Skutečnost, že byla… Neomlouvalo to ostatní věci, které provedla. Jak by mohlo?

Byl si jistý jediným – nevěřil jí.

„Tady,“ Draco se posadil s přiklopenou miskou v ruce. „Je to řídká polévka jen s několika nakrájenými kapustičkami a kousky kuřete. Požádal jsem o sůl navíc.“

Narcisa vydala zvuk, který mohl být smíchem potlačeným v zárodku. Oči jí změkly, když ji Draco začal krmit.

Severus zamířil k pohovce. „Ta vzpomínka obsahuje návod k nápravě Lupinova stavu,“ oznámil. „Což, díky Merlinovi, je tinktura, kterou zvládne kdokoliv bez ohledu na příbuzenský vztah k magii rodiny Blacků. Práškové germanium smíchané se slanou vodou.“

Harry sebou trhl. Téměř se bál mít naději, ale musel se zeptat. „Kolik květin? A kolik soli? A nemůže mu to ublížit, když se to smíchá špatně?“

V patách této myšlence se objevila rýpavá pochybnost, jestli to vůbec bude fungovat. Co když se je Narcisa snaží nějak podvést?

Přesto se to nezdálo pravděpodobné. Nebyla hloupá a v dohledné budoucnosti závisela na jejich dobré vůli.

„Germanium,“ zdůraznil Snape. „Je forma kovové horniny, ne květina. Právě jsem sledoval, jak Cygnus Black vysvětluje protilék do detailu svým třem dcerám, kdyby chtěly probrat uloveného vlkodlaka, jakmile skončí úplněk. Měl bych ten lék konzultovat s lékouzelníky, kteří se o Lupina starají.“

Harry si nemohl pomoci. „Ale co když –“

Snape mu na rameno položil ruku v uklidňujícím gestu. „To je jediné, co máme,“ jeho hluboký tón pronikl k Harrymu, aby jej ukonejšil. „Je přirozené mít obavy, ale vážně, Harry… tohle je jediné, co máme. Lupin leží a nevnímá už delší dobu, než je záhodno, a to i s magií.“

Harry zdráhavě přikývl.

„A když se Remus Lupin objeví bez úhony,“ dodal Draco, „budeš si pamatovat, že to má matka ho zachránila. Nemusela lék prozradit!“

„V první řadě jej tvá matka proklela,“ zamumlal Harry. „I když… asi se o to nesnažila,“ dodal, když se vrátil ke způsobu, jak ‚Luciusovi‘ říkala, aby nepřekročil práh. Ale to bylo taky v jejím nejlepším zájmu, ne? Nechtěla, aby se odhalilo, že její ‚manžel‘ je někým jiným, protože pak by ji Voldemort obvinil, že nenahlásila podvodníka dříve! Pravděpodobně věděla, že její protivlkodlačí obrany sejmou jakákoliv kouzla, která zajišťovala, že ten muž vypadal jako Lucius Malfoy!

„Snažila se jej neproklít?“ zeptal se Draco vesele. „To rád slyším. Severusi, můžeš odstranit tu poslední vzpomínku, abych mohl vidět tu první? Ale… proč nechtěla, abych viděl tuto s tinkturou? Zní docela neškodně…“

„Řekl bych, že měla své důvody, a přestože je znám, nepřivítala by, kdybych je prozradil,“ prohodil Snape suše. Zatímco mluvil, odstranil vzpomínku a na hůlce ji přenesl k Narcisinu spánku, aby se mohla vstřebat zpět do její mysli. „Věř mi. Bylo to vskutku neškodné.“

Draco přikývl a pokračoval v matčině krmení. Snape se mezitím ztratil v hale. Harry předpokládal, že odešel poslat stříbrnou zprávu do bezpečného domu, kde byl Remus, aby Narcise neprozradil jeho jméno nebo místo. Což naprosto schvaloval.

Když se Snape vrátil, udělal na Draca posunek, aby se ponořil do myslánky.

„Ještě nedojedla polévku,“ zamumlal Draco. „Nechtěl bys jí pomoci, Severusi? Jestli ne, můžu na polévku seslat stázové kouzlo.“

„Musím dohlédnout na nějaké záležitosti,“ ohlásil Snape. „Ať pomůže tvůj bratr.“

Draco zkroutil rty. „To jen sotva považuji za vhodné.“

„Pro smilování boží,“ zvolal Harry. „Neotrávím ji, abys věděl!“

„Nechtěl jsi ji ani vpustit dovnitř! A ptám se tě, co udělala od té doby? Jen zajistila, abychom věděli, jak vyléčit tvého vlkodlačího přítele! Pořád nevíme nic o té pustošivé kletbě a proč? Protože si vybrala, že tvůj drahý Remus Lupin je důležitější!“

„No, může mít jiný důvod,“ řekl Harry, i když na žádný nedokázal přijít. Proč by Narcisa neupřednostnila sebe? Nebo miminko?

Namísto toho zajistila, aby Remus Lupin přežil.

„A ty jsi chtěl, abych k ní pustil Harryho,“ vysmíval se Draco.

Snape ignoroval jejich handrkování. „Narciso, bude ti vyhovovat, když ti na pár minut bude pomáhat Harry Potter?“

Ulevilo se jí. Harry to nechápal. Nijak netajil, že má podezření ohledně její přítomnosti. A stejně přikývla.

„Harry, jsi podobně svolný?“

„Ach, jistě,“ odpověděl rozjařeně, aby Draco pochopil – Harry je důvěryhodný, i když Narcisa ne. „Jistě.“

Draco stiskl rty a frustrovaně šlehal pohledem mezi Harrym a Snapem. Jeho zjevné znepokojení udusilo Harryho touhu mu v tom vymáchat nos.

„Běž,“ pokynul polohlasem. „To já mám ten zachráncovský komplex. Nezraním tvoji matku.“

Díky bohu Draco neřekl, co si Harry začal okamžitě myslet. Protože bez ohledu na zachráncovský komplex, zabil přece Dracova otce?

Přestal být mým otcem dávno před tím, než mě Severus adoptoval, zašeptal Draco v Harryho mysli. Nebo možná šlo o zapomenutou vzpomínku? Severus je mým otcem.

Draco mu věnoval poslední, dlouhý pohled, předal mu polévku a zamířil k myslánce.