Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Severus vstoupil do Doupěte hned za svou učednicí a jmelí, které viselo ve dveřích, nechal zmizet dřív, než si toho někdo všiml. Během halasného uvítání svíral čelisti, ale když neviděl žádné známky odsouzení nebo podezíravosti, uvolnil se a opětoval Mollyino a Arturovo srdečné přivítání. Z Potterova nadšeného pumpování rukou byl trochu v rozpacích a Ronaldovo bouchnutí do zad vyvolalo zamračení, ale bral to všechno jako přehnaně upřímné přijetí, jak to ostatně bylo míněno, a pobavilo ho to.
Nakonec se usadil v koutě a sledoval tento podivný kmen lidí, kteří jako by nebyli schopní v klidu posedět. Večeře byla hlučná a bouřlivá, a když se mu zdálo, že je téměř přemožený čirou weasleyovostí toho všeho, Grangerová zachytila jeho pohled, spiklenecky se na něj usmála a on se uklidnil.
Pudink se podával s čajem, kávou nebo portským. Vybral si portské.
U stromečku se rozbalovaly dárky. Bill oznámil, že čekají rodinu, a hodně se mluvilo o tom, jak to příští rok bude jiné, až tu s nimi bude slavit jejich dítě.
Snape dostal od Molly novou pletenou čepici a k ní ladící šálu, černou; od Pottera koženou peněženku, černou; od Ginevry teplé pletené ponožky, černé; a od své učednice nový železný kotlík číslo osm, aby nahradil ten, jemuž roztavila dno. Černý, samozřejmě. Nejlepším dárkem byla pořádná láhev armagnacu od Ronalda. Za většinu přerušení rozhovorů mohly ultradlouhé uši od George, který málem řezacím prokletím přišel o svoje, jakmile si Snape uvědomil, že jde jen o nevkusný vtip. Matka Georgeovi zbývající uši zabavila, zatímco Grangerová, sedící na podlaze u Snapeova kolena, mu potutelně stiskla kotník a docela důkladně odvedla jeho pozornost.
Když rozbalovala svůj dárek od něj, předstíral nezájem. Pokrčil rameny při zmínce o úsilí, které vynaložil na hledání náhradních hodin za ty, které se nakonec odmítly znovu opravit - přestože mu trvalo týdny plahočení se po mudlovských obchodech, aby našel stejně příšerně ošklivé kukačky, jako byly ty původní. Ta pitomá holka se rozbrečela; v tom okamžiku už toho měl dost, omluvil se, a šel si pro další sklenku portského.
Bylo po druhé hodině ranní, když večírek skončil a všichni se vrhli ke schodišti. Snape se držel zpátky, protože od svých učitelských dob měl dost toho, aby se s někým mačkal na schodech, a tak se stalo, že on a Grangerová byli mezi posledními opozdilci mířícími do svých pokojů, kromě opilého Ronalda, který zůstal na chodbě a pokoušel se zpívat koledy.
Snape se zastavil před svými dveřmi.
„Bavil ses dnes večer?“ zeptala se.
„Snědl jsem dost jídla zdarma, aby to ospravedlnilo všechny nepříjemnosti,“ odpověděl.
Zachichotala se a pak se vytáhla na špičky a políbila ho na tvář. Když se odtáhla, zanechala u jeho ucha obláček sladkého, teplého dechu.
„Dobrou noc, Snape. Šťastné a veselé Vánoce. Uvidíme se ráno u dalšího jídla zadarmo.“
Sledoval, jak se s novými hodinami v náruči plouží chodbou a s posledním zamáváním mizí v ložnici.
„Viděl jste její kozy, že jo? Říkal jsem jí, že to bude fungovat, dokonce i na vás. Jsou úžasné, viďte? Jako by se vznášely, jsou tak kypré a kulaté, a vůbec nevis-au!“
Řeč Ronalda Weasleyho se zadrhla a oči mu zašvidraly, když se Snapeova hůlka dotkla špičky jeho nosu. „Tak jo. Brou noc, pane profesore.“
xxx
„Severusi, určitě se s Hermionou nezdržíte přes víkend?“ zeptala se Molly, když mu do náruče skládala další poklicemi zakryté misky. „Už je pozdě a mně se nelíbí představa, že jdeš sám domů, do toho svého prázdného domu.“
„Děkuji, Molly, ale ne. Obávám se, že jsem dosáhl hranice svých společenských schopností. Slečna Grangerová může samozřejmě zůstat.“ Podíval se na dívku. „Víš, že se do práce budeš muset vrátit až po Novém roce.“
„No ano, ale potřebuji si zařídit různé věci a nakrmit kočku,“ odpověděla. „Já ti také děkuji, Molly. Skvěle jsem se bavila.“
Byl ušetřen nutnosti si s kýmkoli potřásat rukou, protože v náruči držel kotlík plný pleteného ošacení, brandy, uší a jídla, které by mu mělo vystačit skoro na týden, v závislosti na apetitu tasemnice jeho zaměstnankyně.
Spolu s Grangerovou zamířili k přemísťovacímu bodu a ona naposledy zamávala a s prásknutím zmizela. Kývl na Pottera, který stále máchal rukou kolem dokola jako blbec, a také se přemístil.
Přistál u kanálu, udělal několik kroků a uviděl Grangerovou, jak na něj čeká na vlečné stezce.
„Myslel jsem, že musíš nakrmit kočku.“
„To ano, ale měl jsi plné ruce a já myslela, že bys mohl potřebovat pomoc.“
Podíval se na její paže, kterými sotva pojala hromadu svých dárků, a zvedl obočí. Zrudla, otočila se a vyrazila ulicí k jeho domu.
Jakmile vstoupili, zamířili rovnou do kuchyně a odložili svá břemena na kuchyňský stůl. Sundal si plášť, přehodil ho přes opěradlo židle a otevřel ledničku. Začala mu podávat nádoby a společně rychle uložili nové zásoby jídla. Zavřel dveře lednice a otočil se k ní, stále ještě stojící v plášti, s novými jasně oranžovými palčáky a čepicí a tmavě zelenou šálou, celou posetou malými zlatými drápy, aby mohla na příštím zápase mezi Kanonýry a Harpyjemi vysílat patřičně zmatené signály.
„Nuže,“ řekl. „Vypadá to, že se budeme moct najíst aspoň do té doby, než nám zase přijdou peníze.“
„Jo, věděla jsem, že se na Molly můžu spolehnout.“
„Dáš si čaj?“
„Ráda bych řekla ano, jen abych měla záminku zůstat déle, ale myslím, že bych mohla vybuchnout, kdybych to udělala.“
Hleděl na ni ve slabém světle měsíce, dopadajícího dovnitř oknem, a osamocené svíce, kterou zapálil. Ticho se protahovalo, až to vypadalo, že vybuchnou oba.
„Pobyt tam byl pro mě potěšením, slečno Grangerová,“ řekl a sledoval, jak se jí na tváři objevuje drobná vráska, jako vždycky, když ji oslovil formálně.
Povzdechla si a zvedla hodiny. „I pro mě. Myslím, že je prostě pověsím a půjdu."
Vzala židli, přitáhla ji ke zdi nad dveřmi do malé koupelny a vyškrábala se nahoru. „Tak kolik je hodin?“
„Devět třicet dva.“
Zavěsila hodiny na zeď, sundala si palčáky, strčila si je do kapes a nastavila správně ručičky, než zatáhla za řetízek a spustila tikání.
Otočila se, on k ní přistoupil a natáhl ruku, aby jí pomohl dolů. Lehce ji vzala do své a ladně sestoupila na zem.
Okamžik, kdy bylo zdvořilé se pustit, nastal a pominul, zatímco na sebe mlčky hleděli. Pohladil ji palcem po hřbetu ruky a ona jen nepatrně naklonila hlavu. Očima zabloudil k jejím rtům a jeho tvář se k ní přiblížila jen o zlomek centimetru, než se odtáhl. Pustil její ruku, přitáhl jí šál kolem krku a jeden konec jí přehodil přes rameno.
„Dobrou noc, slečno Grangerová,“ řekl, odvrátil se a sebral ze židle svůj plášť.
Slyšel za sebou její tiché utrápené zavrčení a zavřel oči před bolestí, kterou mu ten zvuk způsobil, zatímco se kolem něj prohnala na cestě ke dveřím. Stěny se otřásly, když za sebou práskla dveřmi. Rychle se přesunul k oknu a díval se za ní, jak si strká ruce do rukavic a mizí ve tmě.