Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona seděla v křesle v obývacím pokoji a četla si Dějiny psychotropních lektvarů a směrnice k nim. Od té doby, co jejich lektvaristická společnost převzala výrobu, se Snape rozhodl vážně se zabývat jejím postavením učednice a nutil ji studovat svazky o regulačních postupech a etice, týkající se výroby lektvarů.

Zapsala si ještě několik poznámek a vzhlédla, když se dveře hlučně otevřely a vzápětí zabouchly.

„Grangerová!“

„Jsem tady,“ řekla. „Nemusíš křičet.“ Ačkoli věděla, že křičet bude, hned jak řekl, že jde nakupovat.

„Proč jsem krucinál zase na mizině? Uvědomuješ si, že nám došel toaletní papír a sušenky, nebo ne? Před pár dny jsem se podíval na svůj výpis z Gringottovy banky a byli jsme setsakra bohatí! Teď si nemám čím utřít zadek!“

Sáhla do batohu na podlaze u svých nohou a vytáhla obrovskou roli drsného papíru průmyslové kvality.

„To by mělo stačit, než se dostaneme přes tohle období.“

Popadl roli a zíral na ni, jako by ho urážela. „Kde jsi to sakra vzala?“

„Ukradla jsem to na veřejných záchodcích na stanici metra. Jejich chyba, že to nechali ležet na přepážce.“

„A proč přesně jsme nuceni krást toaletní papír?“

„Protože jsem viděla, že nám dochází, a věděla jsem, že brzy budeme mít napjatý rozpočet.“

Pohlédl na ni přimhouřenýma očima. „Přiměla jsi mě koupit něco dalšího, že je to tak?“

„Ty sis nepřečetl dokumenty, které jsi podepisoval před třemi dny, že ne?“

Zavrčel na ni. „Byl jsem roztržitý. Kdybys na mě nespěchala, byl bych si je mohl pořádně přečíst.“

„Měl jsi tři dny na to, aby sis je pořádně přečetl, Snape.“

„Tak co mi patří teď?“

„Dovoz Haversham.“

„A proč je vlastním?“

„Protože dodávají našemu podniku šedesát procent dovážených lektvarových ingrediencí a odírali nás. Jejich ředitel je bratranec Rity Holoubkové. Je to jejich vina, že se předlužili a nespláceli půjčku. Měli by dost peněz, kdyby se nerozhodli nově si zařídit kanceláře. Jen za kancelářský nábytek utratili dvacet tisíc galeonů. Pitomci.“

„Nechala jsi vedoucí pracovníky na jejich místech jako minule?“ zajímal se.

„Samozřejmě že ne. Včera jsi vyhodil celé jejich vyšší vedení. Taky jsi povýšil tři lidi a Andrewa Festerlinga jsi převedl z Tajuplné alchymie, s.r.o., aby převzal finanční oddělení.“

„Festerling je spolehlivý člověk. Rozhodl jsem se moudře.“

„Ano, rozhodl. Proto jsi mu také zvýšil plat.“

„Skvělé. Jsem si jistý, že bude vesele utrácet své peníze, zatímco já si budu odírat zadek kradeným toaletním papírem.“

„Kdybys potřeboval pomoct s léčbou jakýchkoli odřenin, stačí mi zavolat,“ řekla bezstarostně a znovu upřela pozornost na knihu.

„To by se ti tak hodilo,“ zamumlal.

„Celé dny nesním o ničem jiném,“ suše odpověděla.

„Výrazně bys zvýšila své šance, kdybys čirou náhodou měla v batohu i nějaké slušné sušenky,“ odsekl a dupal pryč.

Hermiona s přemýšlivým výrazem vzhlédla od knihy a popadla kus pergamenu.

Zatímco přivazovala vzkaz k nožce své sovy, Snape zařval ze schodů.

„Co je sakra tohle?“

„To je tvůj nový stůl!“ houkla na něj na oplátku. „Když Haversham skončil, zůstal po něm stůl dražší, než měli manažeři, takže jsem se rozhodla, že si ho zaslouží nový majitel.“

„Kde u všech čertů je můj starý stůl? Měl jsem ho rád!“

„Podívej se doleva!“

„Aha. No dobrá.“

xxx

Po několika hodinách si zašel do kuchyně na čaj. Herkules mu zahoukal na pozdrav ze stolu, kde se procházel sem a tam vedle krabice, na níž bylo rukopisem Molly Weasleyové napsáno Severusovo jméno. Poklepal na konvici a pak balík otevřel. Byl plný různých druhů Mollyiných domácích sušenek, včetně těch s malinami a hořkou čokoládou, které mu obzvlášť chutnaly.

Povzdechl si a podíval se na Grangerovou, která tam stála s přehnaným výrazem očekávání.

„Zjevně jsi duševně velmi nevyrovnaná mladá žena,“ zamumlal. „Co kdyby sis našla nějakého mladého muže, který by ti to tvoje svrbění podrbal?“

Povzdechla si a rukou si prohrábla ty její směšné vlasy. „Prostě mi řekni, proč pořád předstíráš, že mi ho nechceš podrbat sám, a pokud si budu myslet, že mluvíš pravdu, tak to udělám.“

Zamračil se a nalil vařící vodu do čajové konvice. „Třeba se nechci zaplést s holkou, která je o polovinu mladší než já.“

„Nepochybuji, že to tak zpočátku bylo, ale tuhle fázi jsme překonali před několika měsíci, když ses ke mně začal chovat jako k sobě rovné.“

„Napadlo tě, že o fyzický vztah prostě nemusím mít zájem?“

„Ano, a tohle vysvětlení jsem zavrhla na druhý svátek vánoční, když jsi mě málem políbil.“

„Jsme naprosto neslučitelní.“

„Snape, vždyť my už se chováme jako starý manželský pár. Trávíme pohromadě prakticky každou chvíli, děláme spolu všechno pod sluncem, jen ne to jedno, co si už skoro všichni v kouzelnickém světě myslí, že děláme.“

Bouchl o stůl talířem se sendviči, které vytáhl z ledničky. „Možná pro mě má nějaký význam, že jsem neklesl tak hluboko, abych z jejich lží udělal pravdu! Copak tě nikdy nenapadlo, že by mohlo jít o mou osobní čest? Že pro mě prostě může hodně znamenat vědomí, že jsem tě nezneužil, navzdory tomu, co si o tom všichni myslí?“

Zbledla a oči se jí zalily slzami. Zhluboka se nadechla. „Dobře,“ řekla. „Tohle je docela dobrý důvod.“ Odhrnula si pramen vlasů z obličeje a několikrát zamrkala, aby zahnala z očí slzy. „To můžu respektovat. Omlouvám se, jestli jsem ti to zkomplikovala.“

Ztěžka si povzdechl a přisunul k ní talíř s jídlem. „Grangerová, já…“

„Ne, neustupuj jen proto, že jsi mě rozrušil. Prostě toho nechme. Děkuji ti za upřímnost. Jen mi dej chvilku, abych si zvykla, a budu úplně v pořádku.“

Popadla sendvič a šálek čaje a zamířila zpátky do obývacího pokoje.

Díval se za ní, a pak svěsil hlavu a povzdechl si.

xxx

„Společnost Tajuplná alchymie, s.r.o. hlásí jisté problémy s distribucí. Zdá se, že po posledním pomlouvačném článku Holoubkové ve Věštci začalo několik lékárníků odmítat prodávat naše lektvary. Veřejnost je chce získat přímo od výrobce, ale oni nejsou vybaveni na to, aby zvládli zásilkový obchod. Svatý Mungo nás požádal, abychom se tímto problémem zabývali i my, protože jsou zahlceni lidmi, kteří se u nich snaží koupit obyčejné lektvary.“

„Které lékárny nás bojkotují?“

„V podstatě všechny, kromě Sluga a Jiggerse.“

„A co s tím budeme dělat?“

„Koupili jsme devětačtyřicetiprocentní podíl ve Slug a Jiggers, a získali jsme další čtyři objekty, abychom lékárnu rozšířili do řetězce. Jsou z toho naprosto nadšení.“

„Úžasné. Budu se moct najíst a utřít si zadek?“

„Do příštího čtvrtka máme v bance pět set galeonů, takže pokud nemáš v plánu do té doby šíleně utrácet, měl bys mít zadek bez odřenin. Potřebuju, abys podepsal tyhle papíry.“

„Prostě mi je nech na stole. Když mi pomůžeš zkontrolovat tyhle vzorky, můžu se na ně podívat před večeří. Mimochodem, co si dáme?“

„Ty budeš mít zbytky dušeného masa se zeleninou. Já mám schůzku, takže se sbalím dřív.“

Po její odpovědi nastalo hluboké ticho. Ohlédla přes rameno. Spatřila, jak naprosto nehybně zírá do zdi. Kousla se do rtu a vrátila se ke své práci.