Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
„Jak to myslíš, že je mudla? Chodíš s tím klukem už přes měsíc a já se teprve teď dozvím, že je mudla?“
„Nevěděla jsem, že tě musím informovat,“ řekla a otevřela novou krabici se vzorky. „A proč tě překvapuje, že je Reginald mudla? Dobře víš, že v Británii není žádný kouzelník, který by se mnou chtěl chodit. Sám jsi jeden z nich.“
„Grangerová,“ zavrčel.
„Nelíbí se ti to?“ prohodila a zvedla lahvičku, aby si prohlédla lektvar v ní.
Ať už chtěl říct cokoli, zmlkl, když uchopil jednu z lahviček a podržel ji proti světlu. Vylil ji do misky a přidal lžičku prášku z kořene rakytníku. Z lektvaru se začalo kouřit, zčernal a naplnil místnost odporným zápachem. Snape ho nechal zmizet.
„Zkontroluj ostatní v té krabici. Okamžitě.“
Začala lahvičky vytahovat a prohlížet proti světlu. Z balení dvaceti čtyř kusů jich bylo šest zkažených.
„Co to tam je?“ zeptala se jeho zad, když zamířil po schodech do přízemí.
„Kořen hlavěnky dávivé. Někdo tu šarži úmyslně zkazil. Každý, kdo by lektvar požil, by se okamžitě pozvracel. Musíme se dostat do výroby. Ihned.“
Hermiona povytáhla obočí a rozběhla se za ním.
S hlasitým prásknutím se přemístili přímo do hlavní kanceláře Tajuplné alchymie, s.r.o. Snape si ji přidržel po boku, když zakolísala, pak se obrátil k ředitelce a zeptal se: „Včerejší várka už byla distribuována?“
„Ne, pane. Bude se odesílat po obědě,“ odpověděla Denebia Prýtová s rukou přitisknutou k hrudi.
Otočil se k Hermioně a zasyčel: „Složky zaměstnanců.“ Vyrazila ke kartotékám, zatímco on se otočil k paní Prýtové a nařídil: „Zastavte celou výrobu a všechny zaměstnance shromážděte v odpočívárně. Nic nevysvětlujte a nikomu neříkejte, že jsme tady. Nedovolte nikomu opustit budovu a nepřipusťte, aby se jakékoli výrobky dostaly ven.“
„Ano, pane. Smím vědět, co se děje?“
„Včera se někdo pokusil zničit můj podnik,“ odpověděl.
Seděli v kanceláři paní Prýtové, procházeli složky zaměstnanců a dávali dohromady seznam jmen všech lidí, kteří předešlého dne přišli do přímého styku s procesem vaření lektvarů, pak si Hermiona vytáhla jejich žádosti o zaměstnání.
„Vím, že je to švagrová profesorky Prýtové, ale jsi si jistý, že jí můžeme věřit?“ zeptala se tiše.
„Bezvýhradně,“ odvětil.
Paní Prýtová se vrátila dovnitř. „Všechno je zavřené a budovu jsem zajistila. Každý, kdo se pokusí odejít, si bude myslet, že musí uvést své jméno, aby prošel, ale dveře se stejně neotevřou. Bude to stačit?“
„Výborně. Zde slečna Grangerová vám vysvětlí, co potřebujeme, já jdu zkontrolovat připravené várky lektvarů.“
Dvacet zaměstnanců Tajuplné alchymie, s.r.o., dceřiné společnosti Snapeových závodů, s. r. o., sedělo v odpočívárně a vzrušeně mezi sebou klábosilo, když vstoupila ředitelka, majitel a jeho učednice.
„Philipa Admunsenová?“ pátrala slečna Grangerová.
Všichni otočili hlavy k ženě, která seděla sama v rohu a vypadala dost bledě.
„Ano?“
Snape pomalu přešel místnost. „Pokusila jste se odejít poté, co vám bylo řečeno, že potřebujeme, abyste zůstala v budově, paní Admunsenová. Mohla byste mi vysvětlit důvod?“
Žena nervózně těkala očima kolem sebe. „Chtěla jsem si jen trochu vyjít na čerstvý vzduch. Neměla jsem v úmyslu nikam odcházet.“
„Ve vaší složce se píše, že jste tu začala pracovat před čtrnácti dny. Proč jste čekala dva týdny?“
„Na co jsem měla čekat dva týdny?“
„Abyste otrávila lék na bolest zubů,“ odpověděl.
Po celé místnosti se ozývalo lapání po dechu. Všichni se od té ženy rychle odtahovali.
„Nemám ponětí, o čem to mluvíte!“
„Ale máte, paní Admunsenová. Vidím vám to na očích. Nedokážete přede mnou skrývat pravdu. Vím, co jste udělala. Co chci slyšet z vašich vlastních úst, je proč. Jistě je vám známé, že můj lektvar se s oblibou podává kojencům, kterým se prořezávají zoubky. V testovacích dávkách, které mi dnes ráno poslali, jsem našel šest otrávených lahviček. Kolik jich ještě najdu, až zásilku zkontroluji? Kolika dětem jste chtěla ublížit? Kolik mých zaměstnanců jste chtěla připravit o práci?“
V místnosti zavládlo hrobové ticho. Všichni na Philipu zírali. Hermiona cítila, jak stoupá napětí, a začala ostatní zaměstnance obcházet v širokém kruhu, dokud na ženu dobře neviděla. Když sáhla po hůlce, Hermiona ji odzbrojila dřív, než stačila cokoli udělat.
Snape se usmál širokým vražedným úsměvem, když zvedl svou vlastní hůlku a zašeptal: „Legilimens.“
O deset minut později se otočil k paní Prýtové s pokynem: „Pošlete pro bystrozory.“
Hermiona přistoupila blíž s hůlkou stále namířenou na Philipu, a Snape se obrátil ke zbytku svých zaměstnanců.
„Je nutné, abyste zlikvidovali všechno, co se vyrobilo včera a dnes. Zejména dnešní várky Séra proti kašli. Ponechte jen tolik, abyste měli důkazy pro bystrozory. Až skončíte, pro dnešek zavřeme. Musíme si projít nová pravidla bezpečnosti.“
Admunsenová se vrhla na Snapea, otočeného zády k ní, a Hermiona zvolala: „Mdloby na tebe!“
Ozvalo se několik výkřiků, nejdříve rozrušených, a pak ještě upřímně pochvalných, když se žena sesunula k zemi.
Hermionina ruka s hůlkou se začala třást zlostí a Snape vztáhl ruku a stiskl jí rameno.
„Takže, proč to udělala?“ zeptala se Hermiona rozechvělým hlasem. Téměř všichni zaměstnanci se shlukli blíž, aby slyšeli odpověď.
„Aby nás zničila, Grangerová. Někdo jí zaplatil, aby nás zdiskreditovala. Ten, kdo ji najal, chtěl vyvolat dostatečně velký skandál, aby nás zlikvidoval nadobro. A to, že by lidé v celé Británii po požití našich lektvarů zvraceli, by bylo přesně to pravé."
„Kdo by udělal něco takového?“
Snape se k ní otočil a znovu se usmál svým děsivým úsměvem. „Rita Holoubková.“
xxx
„Denní věštec je zase v černých číslech. Prodej novin se opět zvýšil díky stanovenému datu soudu s Holoubkovou," oznámila Hermiona vstupující do místnosti. „Koho by napadlo, že nechají na holičkách vlastní hvězdnou reportérku? Čeká ji šest let v Azkabanu. Jak smutné pro ni,“ zlomyslně se zachichotala.
„Zdá se, že jsem propásl příležitost koupit noviny,“ konstatoval, když před ni na stůl položil talíř s vajíčky a připáleným toastem.
„Přemýšlel jsi o tom, ale pak ses rozhodl, že si nechceš ušpinit portfolio.“
„Zajisté.“
„Mimochodem, také jsi byl obdařen místem v rámci výzkumu poškození paměti u Munga. Příští týden se s nimi sejdeme, abychom probrali kritéria pro výběr pacientů.“
„To je skvělé. Jsem rád, že už se to rozjelo. Můžeš být hrdá.“
„To jsem, děkuji.“
„To ‚sejdeme se‘ je královské my? Nebo tam mám jít i já?"
„Královské.“
„Dobře.“
„Věděl jsi, že Obskurní knihy hledají partnera nebo kupce?“
„Ne, měl bych je koupit?“
„Přemýšlela jsem o tom, ale právě jsi koupil toho dodavatele z Turecka, takže by sis musel vzít půjčku na část podílu, abys je mohl převzít rovnou, ty nemáš chuť být jen partnerem. Kromě toho jsem nechtěla znovu utratit všechny naše peníze. Potřebuju nějaké na červnovou dovolenou.“
Zastavil se v půli cesty ke své židli a upřeně se na ni zadíval. „Na dovolenou?“
„Reginald mě pozval, abych s ním příští měsíc jela na týden do Řecka.“
Ztěžka se posadil a zamračil se. „Kdy jsi mi to chtěla oznámit?“
„Právě jsem ti to řekla,“ upozornila ho a mazala si toast marmeládou.
„Nemůžeš jet. Ten týden tě budu potřebovat.“
„Ale můžu. Mám to ve smlouvě. A ty ani nevíš, který týden to má být.“
„Myslel jsem, že si šetříš všechny peníze, aby ses mohla odstěhovat do Austrálie.“
„To ano. Tedy, když ti zrovna nepomáhám skoupit kouzelnický svět. Kromě toho, neplatím já, ale Reginald. Potřebuji jen peníze na útratu.“
„Nemůžeš jen tak trajdat po Evropě s nějakým klukem, kterého sotva znáš. Není to bezpečné.“
„Je mu dvacet devět – sotva se dá nazvat klukem, Snape - a já můžu a budu. Nikdy jsem v Řecku nebyla.“
„Bohové, Grangerová! Je skoro o deset let starší než ty! Je to zřejmě nějaký příživník, který tě chce jen využít.“
Praštila vidličkou. „Aspoň někdo mě chce využít!“ Zhluboka se nadechla a zadržela dech, než vydechla a řekla: „O tomhle nebudeme diskutovat.“
„Fajn. Běž si šukat, s kým chceš. Mě to rozhodně ani v nejmenším nezajímá.“
Vstal od stolu a vyrazil do své laboratoře, přičemž za sebou nechal nedojedenou snídani.
Složila hlavu do dlaní a rozplakala se.
xxx
Následující tři týdny byly pekelné. Pracovali v tichosti, pokud mu zrovna nepředkládala svou nejnovější stať z práce o lektvarové etice, pak ji čekaly hodiny uštěpačných narážek na její inteligenci ve formě kritických reakcí. Přestala časně docházet na snídani a mizela přesně v pět. V pondělí ráno vypadal Snape děsivě a bylo zřejmé, že víkendy trávil s lahví alkoholu.
Konečně přišel pátek před její dovolenou. Celý den byl nadpřirozeně klidný a ona chodila po špičkách. Rána dopadla ve čtyři hodiny, poté co uschovala poslední papíry a uklidila stůl. Ustoupila, otočila se a zjistila, že se nad ní tyčí.
„Nevracej se,“ řekl tiše.
Obrátila oči v sloup. „Snape, nemůžeš jen tak…“
Zmlkla, když v jeho ruce spatřila notářsky ověřený pergamen, doplněný stuhou připevněnou voskem.
„Vypověděl jsi mi smlouvu?“ zalapala po dechu. „Opravdu jsi mi vypověděl smlouvu?“ Chňapla po papíru, ale on jím ucukl z jejího dosahu. „Jak jsi to mohl udělat? Ty hloupý, malicherný fracku! Zatraceně, jak jsi mi to mohl udělat!“
„Zařídil jsem, aby ti na účet přišel zbytek roční výplaty a prémie. Máš dost peněz na cestu do Austrálie. Naše dohoda skončila. Tvoje služby už nejsou potřeba. Víc se nevracej.“ Otočil se k ní zády a odkráčel k místnosti se zásobami lektvarů na druhé straně suterénu.
Zírala za ním přes slzy vzteku.
xxx
Pitomý mužský…