Preklady fanfiction Harryho Pottera

Další den strávil Harry většinu času přemýšlením, co potřebuje zařídit na Vánoce. Už věděl, že hlavní dárek pro Snapea nebude objednávat sovou, ale rozhodl se přikoupit mu ještě nějakou maličkost. Jenom drobnost, ale doufal, že ji Snape ocení. Bylo bez diskuze, že musí pořídit nějaký dárek i pro Draca a to už ho stálo více přemýšlení. Samozřejmě chtěl také něco dát Dudleymu, sova to donese paní Figgové, která to mudlovskou poštou zašle do domu tety Marge.

Pak přemýšlel o dárcích pro své nebelvírské přátele.

Harry se na Rona ještě pořád zlobil a ve skutečnosti se mu nechtělo dávat mu vánoční dárek, ale říkal si, že by to celou situaci mezi nimi jen zhoršilo. Nedat mu vánoční dárek bylo jako říct, že se to mezi nimi už nikdy nespraví. A Ronovy vánoce v Doupěti už takhle vypadaly na pořádný průšvih. I když byl přesvědčený, že Arthur a Molly nebudou adopcí nijak nadšeni, rozhodně odsoudí ta příšerná nařčení, která se Ron rozhodl šířit. Ron bude mít určitě prázdniny na nic. Ne, že by si to nezasloužil, ale stejně.

Vzdychl a připsal na svůj seznam vánočních dárků pár věcí.

O dárku pro Hermionu nemusel tak dlouho přemýšlet. Sice ho štvalo, že si o něm myslí, že je příliš vyšinutý na to, aby byl schopen zodpovědně rozhodnout, kým bude adoptován, ale tak strašně, jako Ron, to nepřehnala. Proto jí koupí nějaký hezký dárek. Nakonec napsal několik kouzelných vánočních přání a rozeslal je ostatním přátelům.

„Píšeš esej?“ řekl Draco, když se přiloudal z laboratoře a natáhl se po pergamenu. Harry ho bleskově schoval mezi knihy a opřekot vysvětloval. „To ti nemůžu ukázat.“

Draco se na něj užasle podíval. „Nechceš, abych znal tvůj názor na dvoustupňové přeměňování? Nenapadlo mě, že je to tak osobní!“

„Nepíšu esej,“ vysvětloval Harry.

„Ale nepovídej,“ zlobil ho Draco. „Tak co tedy píšeš? Milostný dopis?“

„Objednávám vánoční dárky,“ smál se Harry.

Draco měl pusu od ucha k uchu. „Prosil bych si diamanty, smaragdy, nové koště...“

„Já vlastně potřebuju tvoji pomoc,“ přerušil ho Harry, vrtíc hlavou nad Dracovými přáními. Musel být Draco pořád takový... no, přátelský a vstřícný? Nějak tomu nerozuměl. „Jak to zaplatím?“

„Nejběžnější je přiložit k objednávce otisk klíče tvého trezoru a napsat, jaká maximální částka má být vybrána. To tě ochrání v případě, že by sis objednal něco dražšího, než jsi měl v úmyslu. V tvém případě by to, ale určitě šlo i bez klíče. Pokud napíšeš, že zaplatíš později osobně, každý kouzelnický obchod v Británii bude nadšen, že si ho vybral Harry Potter a rádi ti počkají s placením.“

„Nechci žádné speciální výsady. Jak mám přiložit ten otisk?“

Poté, co mu to Draco ukázal a Harry napsal maximální částku, sroloval svitek tak, aby ho Snape mohl odnést do Sovince. Stýskalo se mu po Hedvice. Jedna z nevýhod bydlení ve sklepení byla, že tu nemohl mít sovu. Hedviku nemohl zavřít do nějakého kurníku, kde by se cítila na míle vzdálená od volného prostoru. Harrymu se odloučení nijak nelíbilo, ale to nebyl důvod k tomu, aby svou krásnou sněžnou sovu trápil.

„Co to je?“ zeptal se Draca, který bezmyšlenkovitě míchal lektvar v kádince.

„To je maskovací lektvar,“ odpověděl zmijozelský chlapec. „Taky bys ho měl dělat. Je to v Severusově učebním plánu, jenže je potřeba kouzlem spojit čekanku s protěží. Myslím, že by ses měl podívat, jak má vypadat.“

„A jak víš, že ti vyšel správně?“ ptal se Harry pochybovačně.

„Vyzkoušel jsem ho.“

Harry přikývl a zdvihl kádinku, naklonil ji, aby zjistil viskozitu. Draco si skousl ret. „Možná jsem ti to měl říct dřív, ale... ehm, neviděl jsi tady někde svého hada?“

„Ne, proč...“ Harry náhle přivřel oči a bouchl kádinkou o stůl. „Ty jsi vyzkoušel ten lektvar na Salse?!“

„Zkoušel jsem to na cvrčcích, které mi tu Severus právě kvůli tomu nechal a Salsa je... snědla.“

Harry si nebyl jistý, jestli může takové pitomosti věřit. „A jak je asi viděla?“

„Copak já vím?“ krčil Draco bezradně rameny. „Je had. Možná, že je cítila, nebo tak něco.“

„Ach můj Bože,“ vzdychl Harry. „Ten lektvar se má používat jen zevně! Co se stane, když ho někdo sní?“

Draco taktně nepoukázal na to, že by to měl vědět z povinné četby.

„No, pro kouzelníky je trochu toxický,“ vysvětloval, ale rychle dodal, „a to Salsa není, takže snad bude v pořádku.“

Harry v panice vyskočil. Ztuhl, když se jeho křeslo překlopilo na zem. „Počkej! Nehýbej se! Už ani krok! Mohl bys ji zašlápnout!“

„Tak proč ji prostě nezavoláš, abychom věděli, kde je?“

Dobrý nápad. „Salso,“ volal Harry.

„Hadím jazykem, Harry,“ netrpělivě mu vysvětloval nehybný Draco.

„Já to nedokážu ovlivnit!“ protestoval Harry. „Funguje to jenom, když mluvím s hadem. Stačil by i obrázek...“

„Tak si ho představ, Pottere!“

Harry zavřel své oči a pokusil se o to. „Salso...“ Zavrčení, které vydal Draco, ho lépe než co jiného upozornilo na to, že to zase nebyl hadí jazyk. No, Draco byl přesně ten, kdo si měl stěžovat. „Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mi hned neřekl, co se stalo!“ vztekal se Harry.

„Nemohl jsem ti to říct!“ zaječel Draco, stále strnulý jako socha. „Jednak jsem doufal, že ten účinek pomine a pak mi taky došlo, že na mě budeš hrozně zuřit, když zjistíš, že...“

„Nechovej se jako pitomec!“ zavrčel Harry. „Nezlobím se na tebe!“

„Děláš si legraci?“ zamručel Draco.

„Vím, že jsi to neudělal schválně. Jen mám starost, chápeš?“ Harry se odmlčel a přemýšlel.

„Řeknu ti jak to uděláme. Prohledej své nejbližší okolí a podívej se, jestli tam někde není. Celé to tady prolezeme a zkusíme ji najít hmatem. Samozřejmě, že bych první prohlédl krb, ale

nemůžu tam dojít, protože bych na ni mohl šlápnout, chápeš to?“

„Chápu,“ řekl Draco a v jeho hlasu byla znát nevolnost. „Chceš, abych se rukama dotýkal té špinavé podlahy v naději, že se mi možná poštěstí dotknout tvého zatraceného hada.“

Harry už po čtyřech lezl ke krbu a opatrně propátrával podlahu před sebou. „Já vím, že s tím máš problém, Malfoy, ale pomůžeš mi nebo ne?“

S tichým klením se Draco spustil na podlahu a dělal příšerné obličeje, jako by ho kameny, kterých se dotýkal, mohly kousnout. Harry mezi tím prohlédl krb. „Ona tady není!“ rozklepal se a ruce se mu třásly tak, že skoro nemohl pokračovat v hledání. „A co budeme dělat, až ji najdeme? Je nějaký protijed nebo něco takového?“

„Učebnice nezmiňuje protijed pro každého tvora pod sluncem,“ odsekl Draco. „A v obsahu není ani žádný pro kouzelníky,“ přiznal.

Harry opatrně vstal tak, aby nepohnul nohama, nabral si letax z ebenové krabičky na krbové římse. Bez přemýšlení ho hodil do krbu a zavolal: „Kabinet Lektvarů!“

Nic se nestalo. Absolutně nic. Proč si myslel, že se jeho magie vrátila? To, že se mu podařilo potlačit svou divokou magii, ještě neznamenalo, že mu bude fungovat tohle.

„Severus teď učí,“ připomněl mu Draco.

Rozzlobený Harry zaskřípal zubama, hodil do krbu další letax a zavolal do učebny Lektvarů. Když se Snapeovo torzo vynořilo z plamenů, Harry leknutím zaječel a kecl si na zadek. „Funguje to,“ zašeptal nevěřícně.

„Máš problém?“ zeptal se Snape a bleskově přejel pohledem celý pokoj.

„S... Salsa se ztratila,“ začal vysvětlovat Harry.

„Pane Pottere, já skutečně nenechám hordu mrzimorských prváků zpustošit mojí učebnu, zatímco se budou mrzačit k nepoznání. Laskavě mi dovolte pokračovat.“

S těmito slovy zmizel a zanechal Harryho zírajícího s povislou čelistí do dohasínajícího ohně.

Pane Pottere? Pokusil si to vysvětlit tím, že Snape byl se studenty, takže byl plně v roli profesora Lektvarů. Mohl ho ale poslouchat déle než tu sekundu a půl.

„Mohl jsem ti říct, že neopustí prváky během vaření,“ poznamenal Draco. „Zdi by mohly být po jeho návratu posety mrzimorskými vnitřnostmi. Ale podívej se na to z té lepší stránky. Fungoval ti letax! Dojdi si pro hůlku a podíváme se, jestli bys nedokázal ještě něco...“

„Salsa je pořád ztracená!“

„Tak jo,“ povzdechl si Draco, klekl si a znovu začal třesoucíma rukama opatrně prozkoumávat podlahu.

***

Nakonec ji Harry našel stočenou v rohu koupelny. Její pravidelný dech říkal, že je v pořádku. Zamaskovaná - to nebylo zcela výstižné. Byla dokonale neviditelná.

Zdvihl ji a opatrně ji v dlaních donesl ke gauči.

„Sssalssso?“ zeptal se. „Sssalssso, jak ssse cítíš?“

Žádná odpověď.

„Pořád ti nefunguje hadí jazyk?“ ptal se Draco nevrle. Mezitím si přivolal ručník, namočil ho kouzlem Hydratus a o překot si s ním utíral ruce. Vzhledem k tomu, že už na ně použil čistící kouzlo, došlo Harrymu, jak moc zmijozelský chlapec nesnáší špinavé ruce.

„Myslel jsem, že ano,“ protestoval Harry.

„Vzhledem k tomu, že jsem ti rozuměl, tak ne.“

„Nedokážu to rozlišit, zní mi to oboje stejně.“

Harry se zhluboka nadechl. Myslel si, že když bude držet Salsino chladné tělo, bude to stačit k tomu, aby začal jeho hadí jazyk fungovat. Nejspíš ale potřeboval hada vidět. Ale když otevřel Tajemnou komnatu, stačil mu jen malý vyrytý had. Harry se soustředil, zíral na své ruce a snažil si ji představit.

„Sssalso, řekni mi něco,“ zkusil.

„Zase ne,“ informoval ho Draco a nechal ručník zmizet.

Harry stiskl víčka tak, až ho rozbolela hlava a vší silou se pokoušel soustředit. Představoval si baziliška, ty příšerné žluté oči, které ho chtěly oslepit, a řekl. „Sssalssso, chutnali ti cvrčkové zvláštně?“

„Co je to za otázku? Samozřejmě, že chutnali divně, byli napuštění lektvarem!“

„Přestaň, Malfoyi. Snažím se soustředit.“ Soustředil všechnu energii na to, aby si představil viditelného hada a vyvolal ve své paměti dávnou vzpomínku na zoo. „Sssalssso, vidíššš ssse?“

Slyšel, jak Draco zalapal po dechu, a cítil, jak se Salsa obtočila kolem jeho ruky. Ten pohyb byl tak pomalý, jako by se právě probudila. Očichávala ho svým malým jazykem a ten pocit byl uklidňující.

„Kde jsssem, Harry?“ zeptala se Salsa. „Vidím tebe, ale sssebe ne...“

„To bude v pořádku,“ řekl Harry. „Sssnědla jsssi... ehm... šššpatného brouka. Ale můj otec přijde užž brzy domů a on bude vědět, jak tě vrátit do normálu.“ Doufám, řekl si Harry v duchu. „Nevidím tě, Ssalsso, a trvalo mi sstraššně dlouho, nežž jsssem tě naššel. Kdyžž tě dám do tvojí krabice, zůssstanešš tam, prosssím?“

„Jasssně,“ zasyčela Salsa.

„Nelezz do krbu,“ naléhavě ji varoval. „Myssslím to vážně, Sssalssso.“

Cítil, jak Salsa přikývla a jemně ji položil do její krabice.

***

Nakonec nebyl žádný protijed potřeba. Před tím, než se Snape vrátil odpoledne domů, bylo Salsu už trochu vidět. „Maskovací lektvar je jedovatý jen pro teplokrevné tvory,“ vysvětloval Snape, jak držel hada v ruce, a přimhouřenýma očima sledoval jak se zviditelňuje.

„A stejně se ti nestane osudným, pokud ho nevypiješ litry.“

Draco už to dál nevydržel: „Harry tě zavolal krbem!“

Snape vrátil Salsu zpátky do krabice a tu položil na malý čtvercový stolek. Podíval se na Harryho zlověstně.

„Jakkoli je tato událost povzbudivá, žádám tě, aby sis příště lépe rozmyslel, kdy mě vyrušíš během vyučování, Harry. Ruka Arnieho Cumberbunda, za tu chvíli, co jsem byl zády, téměř zmizela.“

„Severusi, Harry použil krb,“ naléhal Draco. „Nikdy předtím mu to nefungovalo!“

„Děkuji ti, ale jsem si naprosto vědom toho, v jakém stavu se nachází magické schopnosti mého syna!“ vyletěl Snape na Draca, ten zrudl a sklopil zrak. Snape obrátil svou pozornost znovu k Harrymu.

„Krb bude používán jen v naléhavých případech, Harry. Je to jasné?“

„Tohle bylo naléhavé! Nemohli jsme nikde najít Salsu a já jsem myslel, že je otrávená a bude potřebovat protijed!“ protestoval Harry a srdce mu tlouklo jako o závod.

„Jestliže bude ohrožen tvůj a Dracův život nebo bezpečnost, potom mě můžeš vyrušit během vyučování. V ostatních případech,“ předklonil se Snape tak, že jeho zahnutý nos byl nebezpečně blízko, „ne. Je to jasné?“

„Ano, pane,“ zamumlal Harry. „Moje chyba, myslel jsem, že vás to bude zajímat.“

„Nemohu nechat studenty bez dozoru, abych hledal hada, Harry. Dokonce ani tvého hada.“

Harry zkřížil ruce na prsou a díval se jinam. „V pořádku. Chápu.“

Snape vzdychl a rukou si prohrábl vlasy. „Tak a teď k magii. Přines hůlku a zkus pár kouzel.“

To už Harry sice udělal, ale neměl náladu se Snapem mluvit, a tak jich prostě pár vyzkoušel: Lumos, Incendio, Wingardium Leviosa, a tak dál a stále hlasitěji. Dokonce pronesl i Expecto Patronum, říkal si ale, že by nefungovalo, i kdyby jeho magie byla zpět, protože se nedokázal dost soustředit na šťastné vzpomínky. Nemohl. Příliš se na Snapea zlobil.

Žádné z kouzel nefungovalo. Ani jedno jediné.

Draco to celé ještě zhoršil. „Harry,“ řekl, když ho následoval do ložnice, kam nebelvírský chlapec šel odložit hůlku. „Je to jenom had. Nemůžeš čekat, že Severus ohrozí své studenty...“

„Sklapni,“ odsekl Harry. „Nechci o tom mluvit, ok? Je mi to všechno úplně jasné.“

„Včera jsi měl důvod trucovat...“

„Drž hubu.“

A tak to Draco udělal.

***

Harry byl v pokušení znovu vynechat večeři, ale měl pocit, že Snape by stěží byl dvakrát za sebou tak tolerantní. Navíc byl hladový, takže zalézt si do pokoje by bylo dětinské. Uznal to, i přes to, jak byl na Snapea naštvaný.

Jídlo, co se Harryho týkalo, proběhlo v poněkud napjaté atmosféře. Snape vypadal naprosto spokojeně, když s Dracem rozebíral rozdílné účinky Maskovacího lektvaru na studenokrevná zvířata. Harry měl několikrát potřebu zařvat na Snapea, že jediná studenokrevná potvora je tu on... ale dokázal tomu odolat. Nechtěl, aby kvůli němu obě jeho koleje přišly o body, a navíc, když o tom tak přemýšlel, vůbec si nebyl jistý, že by ho Snape potrestal zrovna takhle. Mohl ho poslat třeba čistit kotlíky nebo něco podobného, a tak raději kypěl potichu.

Jako desert bylo něco hebkého, sladkého a navrchu s vrstvičkou karamelu, co se jmenovalo crém bruleé. Harrymu se to zdálo dost nevábné, a když si poprvé nabral, byl v pokušení říci, že něco tak hnusného jíst nebude. Jenže Draco se nad každým soustem tak rozplýval nadšením, že neodolal a ochutnal to.

Do háje, bylo to tak skvělé, že mu to téměř spravilo náladu. Téměř. Snape se své porce nedotkl, dal přednost sklence Rýnského. Poté, co Harry dojedl svou porci lahodného krému, Snape vytáhl z kapsy dopis a přes stůl mu ho podal. „Tohle přišlo. Jak chceš abych odpověděl?“

Harry byl tou otázkou poněkud překvapen, rozbalil pergamen a četl:

Vážený profesore Snape,

jsem si jistá, že již víte, že Ronald Weasley a já jsme včera navštívili Harryho. Byli jsme velmi překvapeni, když jsme se dozvěděli, že jste jej adoptoval. Obávám se, že naše reakce mohla Harryho poněkud rozrušit a chtěla bych se za to omluvit. Přeji si pro Harryho jen to nejlepší a rozhodně jsem ho nechtěla zarmoutit. Nicméně cítím povinnost sdělit Vám několik věcí. Bezpochyby řeknete, že to není moje věc a netýká se mě to. Dovoluji si nesouhlasit. Jste Harryho přítelem až v poslední době. Já jsem byla jeho nejlepší přítelkyně posledních pět let. Takže jsem přesvědčená, že starost o něj je moje věc. A nepokládám za troufalé, když poukáži na to, že jej neznáte natolik, abyste pochopil celou jeho osobnost. Jak byste mohl, většinu z těch pěti let jste strávil tím, že jste se k němu choval zlomyslně a krutě. Samozřejmě vím, že jste byl několikrát nápomocný při záchraně jeho života, ale častěji jste jeho život proměnil v utrpení. Není tedy racionální předpokládat, že to náhlé zalíbení Harryho ve Vás musí mít nějaký nezdravý důvod? Neznám všechny podrobnosti, ale jeho tak zvaná rodina ho úplně vyřadila z toho, co většina z nás pokládá za normální rodinný život. Od jedenácti let byl zatížený nejenom slávou, ale i vědomím, že mnozí z našeho světa by jej chtěli zničit pro něco, co udělal jako dítě. Nemůže být zdravé, že jste byl také jeden z nich. A nyní Vás tvrdošíjně nazývá otcem. Nezdá se Vám to divné?

Se vší úctou si dovoluji tvrdit, že Harry se na Vás pravděpodobně zafixoval poté, co se, po své příšerné zkušenosti se smrtijedy, neměl na koho jiného obrátit. Pokud se nad tím zamyslíte, musí Vám dojít, že se to stalo takhle. A mimo to, pokud necháme stranou dobré úmysly, napomáhal jste smrtijedům, kteří mu o Samhainu způsobili tak příšerná zranění. Není to normální, že jste pro něj momentálně nejdůvěryhodnějším člověkem. Muselo se to stát v období po Samhainu, kdy trpěl bezpochyby krutými bolestmi a byl na vás ve všem naprosto závislý. Vytvořil si k Vám nepřirozené pouto. Adopce sice tomuto poutu dává pečeť legality, ale protože to pouto samo o sobě je nezdravé, je i ta adopce špatná myšlenka.

Chápu, že v současnosti je pro Vás výhodné být Harryho otec, a samozřejmě bych ho nikdy vědomě neohrozila. Takže nenavrhuji, abyste změnili váš legální status, ale prosím, nepovzbuzujte ho, aby k Vám ještě více přilnul. Není pro něj dobré, aby ve Vás viděl otce, když jste byl prostě jen člověk, který byl k dispozici, když on někoho potřeboval.

S úctou

Hermiona Grangerová

„Strhnete body Nebelvíru ?“ zeptal se Harry poté, co dopis dvakrát přečetl.

Snape zavrtěl hlavou. „Nemohu přijmout za své její pocity, ale uvědomuji si, že je sděluje upřímně a zdvořile. Moje otázka trvá. Jak chceš, abych odpověděl?“

„No, hmm... hlavně ji neproklejte,“ bylo všechno, na co se Harry zmohl.

Snape netrpělivě zavrčel a vysvětloval: „Harry, nebudu strhávat žádné body a nemám v úmyslu tu mladou dámu trestat.“

Harry se zamyslel. Co by tak chtěl, aby Snape udělal s Hermionou? „Předpokládám, že byste jí měl napsat a vysvětlit jí, v čem se mýlí. Já jsem se o to pokusil, ale ona mě neposlouchala, protože si myslí, že jsem úplně mimo.“ Očekával, že Snape odmítne. Mimo jiné, nebylo úplně obvyklé, aby učitelé psali svým studentům.

Snape ale jen přitakal a přivolal si pergamen a brk. Asi pět minut přemýšlel nad tím, co odpoví, a potom bez váhání nebo škrtání psal. „Chceš to vidět?“

Stále ještě trochu rozzlobený Harry brblal: „Vy mi to chcete ukázat?“

„Váhám,“ odpověděl Snape a jeho oči byly neproniknutelné. „Dělej jak myslíš.“ Postavil se, odešel od stolu a zamířil do kanceláře, bezpochyby známkovat eseje.

„Zaslouží si, aby ses k němu choval lépe,“ zlobil se Draco, který kouzlem poslal nádobí do kuchyně. „Co se týče Salsy neudělal nic špatně. Jak by ses cítil, kdyby opustil třídu a pak bys zjistil, že někdo kvůli tomu skončil v nemocničním křídle?“

Draco měl pravdu a Harry to věděl. Ale stále se nemohl srovnat s tím, že mu Snape kvůli použití krbu vynadal. A ani se nezdál být šťastný, že Harry dokázal použít letax.

„Prostě mě jen nech přečíst ten dopis,“ bručel a studoval tu dlouhou řadu klikyháků, ze kterých byla složena slova.

Slečno Grangerová,

i pokud necháme stranou Vaše skrupulózní obavy o Harryho blaho, měla byste být opatrnější, než Vás Váš infantilní prekoncept ratifikujete. Harryho afinita ke mně není v žádném případě patologická. Je založena na synergii mnoha faktorů a byla utvrzena během otřesných událostí Samhainu.

Cítím se inzultován Vaším obviněním, které je implicitně obsažené ve Vašem dopise a to, že ho nepovažuji za svého syna.

Je zjevné, že psychologie není Vaším métier.

Profesor Severus Snape.

Harry si nemohl pomoci, ale na dopis prostě jen zíral. Aniž by cokoli řekl Dracovi, vyrazil do Snapeovy kanceláře a zaútočil: „Co to je, test inteligence? Rozumím tak každému třetímu slovu!“

Snape vzhlédl od pokaňkaného pergamenu, který měl před sebou. „Trochu obskurní, že?“

„Cože?!“

Snape se pousmál a odložil brk. „Použil jsem příliš mnoho komplikovaných slov?“

„Vy víte, že ano! Pokoušíte se dokázat, že jste chytřejší než Hermiona? Ale to ona přece ví. A jestli chcete něco vědět, je od vás sprosté takhle jí to dokazovat.“

Snape si odhrnul vlasy z obličeje. „Ve skutečnosti jsem složil slečně Grangerové poklonu.“

„Prekoncept, pro Merlina? Opravdu si myslíte, že zná slovo jako prekoncept? Vzbuďte se.“

„Zrovna tohle už je možná doopravdy moc,“ připustil Snape.

Harry přivřel oči. „V těch kouzelnických scrabble jste mě nechal vyhrát, že jo? Proč jste se tedy tak namáhal a nechal mě používat mudlovská slova, když jste stejně nehrál naplno?“

Snape se usmál. „Nemohl jsem si nechat ujít možnost naučit se tak fascinující slova, jako například hic.“

„Z tohohle dopisu je mi hic,“ odsekl Harry, ačkoli si nemohl pomoci a smál se také. „Mohl byste mi říct, co je v něm více méně napsané?“

Snape si od Harryho vzal dopis, držel ho oběma rukama a překládal. „Chápu, že máte starosti o Harryho, ale nemáte vůbec v ničem pravdu. On je v pořádku a my dva jsme se začali mít rádi ještě před Samhainem. Jak si můžete dovolit říkat, že není můj syn. Ničemu nerozumíte. Váš...“

Harry se kousl do rtu. „No... hádám, že ta komplikovanější verze bude pro Hermionu jaksi... ehm... přijatelnější.“

„Také si to myslím,“ odvětil Snape, sroloval pergamen a připsal adresu. „Donesu to do Sovince teď, takže si to bude moci přečíst u snídaně.“

Harry přikývl. „Mám také nějakou poštu, mohu vám ji dát?“ Zašel si pro ni a cestou se zeptal Draca, jestli také nechce něco poslat.

Když se vrátil ke Snapeovi, zhluboka se nadechl a pokusil se dospělým tónem říct: „Trápí mě, že jste mě neposlouchal, když jsem mluvil o Salse, pane.“

„Mě trápí, pokud si myslíš, že bych ohrozil své studenty kvůli tvému pohodlí...“

„Neřekl jsem, že byste měl, pane!“

Snape obešel stůl a vzal si od Harryho dopis. „Ale myslíš si, že bych měl. A to je špatně, Harry. Máš přednost přede všemi, ale musíš pochopit, že se to nevztahuje na tvého mazlíčka.“

„Stačilo by mi, kdybyste mě alespoň chvíli poslouchal,“ namítal Harry. „Kdybyste tak rychle nezmizel, mohl jsem vám to celé vysvětlit a zeptat se vás, jestli existuje nějaký protijed.“

„A než bychom tenhle rozhovor dokončili, nezůstaly by Cumberbundsovi v ruce ani kosti.“

„Já vás chápu,“ vzdychl Harry a prohlížel si svoje boty. „Ale byl jste na mě tak naštvaný, že vám bylo úplně jedno, že mi dnes fungoval letax. Chci tím říct, že jste ze mě neměl radost.“

Snape dal prst pod chlapcovu bradu a donutil ho podívat se mu do očí. „Nechci, aby sis myslel, že to, jestli z tebe budu mít radost, nebo na tebe budu pyšný, je založeno na tvých schopnostech!“

Harry zamrkal. Mělo to znamenat budu se o tebe starat, ať už se tvoje magické schopnosti vrátí nebo ne? Samozřejmě, že věděl, že ho Snape neadoptoval, protože se předpokládá, že zabije Voldemorta. Ale nyní se to zdálo víc jako něco, s čím mohl počítat, co ho posilovalo.

„To je dobře, řekl bych,“ připustil Harry a věnoval Snapeovi kradmý pohled. Měl chuť ho obejmout, ale nebyl si jistý, jak to udělat. Ten nápad mu připadal nemístný. „Když se vrátím k tomu letaxu, co myslíte, že to znamená?“

„Chtěl si se mnou naléhavě mluvit,“ vysvětloval Snape a udělal krok dozadu. „Je možné, že pocit zoufalství ti pomohl odblokovat tvoji sílu. Je to naléhavost, která podnítila tvoji divokou magii, a včera to byla naléhavost, která tě donutila pokusit se ji zastavit.“

„Takže říkáte, že Draco má pravdu a celý problém je v tom, že nechci být lepší, protože to znamená, že jednoho dne budu čelit Voldemortovi?“

„Obávám se, že mu budeš muset čelit tak jako tak.“

„Já také, ale to není odpověď na mou otázku.“

Snape pokrčil rameny. „Možná, že vůle je částí toho problému. Na druhou stranu si myslím, že by sis s tím neměl dělat starosti. Tvoje magie se vrátí, až na to budeš připraven, a jakkoli velký strach ti ji nepomůže přivolat dřív.“

„Ale, co když se už nikdy nevrátí? Chci tím říct, že použití letaxu nic neznamená, když nejsem schopen kouzlit. Potřebuji být schopen bojovat, abych se mohl bránit.“

„Když se nevrátí, tak se nevrátí,“ řekl Snape jemně s citem, kterému Harry trochu nerozuměl, dokud nedodal, „nebudeš proto o nic méně mým synem, jestli to je to, co tě trápí.“

Harryho ta slova zasáhla, ale stejně vzdychl. „Ale budu to méně já,“ vysvětloval. „Tomu asi nemůžete rozumět. Před tím, než jsem se dozvěděl, že jsem kouzelník, jsem byl nikdo. A teď každý, kdo se na mě podívá ví, že jsem Harry Potter, superkouzelník. Myslí si, že jsem vyhrál ten proklatý Turnaj tří kouzelníků! Chtěl jsem ho vrátit a dát do Denního věštce oznámení, že Skrk mi pomohl vyhrát podvodem, ale samozřejmě, že to nešlo, protože lidé přeci potřebují hrdinu, že?“

„Ty rád přeháníš, viď. Myslíš, že všichni vidí v Harrym Potterovi jen čaroděje?“

„Vy a moji přátelé ne,“ připustil Harry

„A všichni, co tě znají,“ doplnil ho Snape. „Mohl bych si stěžovat úplně stejně. Jen ti, kdo mě opravdu znají, vědí, kdo doopravdy jsem, Harry. Protože celý můj zjev křičí černý mág, není to tak?“

„Jo, ale vy ten obraz podporujete,“ opáčil Harry. „Jste vždy v černé, jako chodící smrt. A ehm... tedy... no... celý váš vzhled je poněkud... odpuzující?“ Chtěl ještě říct něco k vlasům, ale nakonec se rozhodl, že bude lepší se o nich nezmiňovat. „A to nemluvím o tom, jak ohavně se dokážete zcela s rozmyslem chovat.“

„Chtěl jsem jen vysvětlit, na základě čeho jsem posuzován. Třeba Draco je posuzován podle peněz a jména, ty podle své jizvy.“

„A Hermiona podle své inteligence a Ron podle bratrů. Pochopil jsem. Ale stejně si myslím, že to mám horší.“

„Máš,“ souhlasil Snape. „Ale rozdíl je v míře, nikoliv v podstatě. Nejsi tak sám, jak si myslíš, ani jak se cítíš. A svojí magii dej čas. Tvoje temné síly se vyvíjejí, to už je jasné. Poprvé jsi byl schopen je kontrolovat a potlačit je. Nyní se ti podařilo užít letax, i když to bylo pokaždé, když jsi se cítil zoufalý.“

Harryho před nutností odpovědět zachránil Draco, který si odkašlal ve dveřích kanceláře. „Jsou tu nějací lidé, kteří se přišli podívat na Harryho.“

„Lidé?“ zeptal se Snape ostře.

„Nebelvírští.“

„Ron a Hermiona?“

„Hermiona s celou hordou,“ vrčel Draco. „Neptej se mně kdo. Copak myslíš, že znám všechny tvé spolužáky z koleje jménem? Jo, myslím, že jsem v tom davu zahlédl Longbottoma a jednu z holek Pattilových. Tentokrát tu druhou.“

Harry vyšel do dveří kanceláře, ale tam se zastavil: „O kolika lidech tu vlastně mluvíme?“

„O deseti nebo dvanácti. Přesně to nevím, je jich plná hala.“

„Tys je nepozval dál?“ podíval se Harry krátce na Draca.

„Poté, co jsem se nad tím zamyslel, ne,“ řekl Draco hlasem tak vážným, že podobný od něj Harry snad nikdy neslyšel. Otočil se k učiteli Lektvarů. „Chtěl jsem se nejprve zeptat tebe, Severusi. Zdá se mi, že mají dost příšernou náladu. Trochu se obávám, že přišli Harryho vyloučit z Nebelvíru.“

Harry zaťal zuby: „Jo, tak to bychom se na to měli jít podívat.“

„Něco takového se jim nemůže povést,“ ujistil ho Snape.

„Mohou způsobit, že se bude cítit tak nevítaný, že to pro něj bude skoro stejné,“ poznamenal Draco.

„Proč se prostě nejdeme podívat, co chtějí?“ navrhl Harry se staženým žaludkem. Bylo to tak nespravedlivé. Nechtěl volit mezi svým nově nalezeným otcem a svojí kolejí! Ale nechtěl volit ani mezi Snapem a Ronem.

Ale bude to muset udělat, tak jde na to.

„Tak jo,“ rozhodl se Harry, „když to budu odkládat, nestane se to snazší.“ Už byl skoro v otevřených dveřích kanceláře, když si všiml, že Snape se vrátil ke známkování esejí. „Co to děláte? Musíte jít se mnou. Jako morální podpora.“

„Moje přítomnost by to jen zhoršila,“ tiše protestoval Snape. „A opravdu, Harry, nechci stát mezi tebou a tvými přáteli, třebaže je moc v lásce nemám.“

„A já zase nechci předstírat, že pro mne nejste to, co pro mne jste, a je mi jedno, že oni vás nemají rádi,“ ostře odpověděl Harry. „Jsem váš syn, ať se děje, co se děje, pamatujete? Totéž platí i z mé strany. Jste můj otec, ať se děje, co se děje. Takže jdeme.“