Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
Severus trval na tom, že Harryho na lekci plavání doprovodí. Draco to pochopitelně čekal. Pán zla si sice někde v ústraní kontinentální Evropy léčí následky svých neuvážených pokusů s mudlovskou medicínou, ale to neznamená, že by Anglie byla v bezpečí před jeho nohsledy.
Draco považoval za nepravděpodobné, že by se jim zrovna v Exeteru něco stalo, ale možná měl Severus ještě další důvod, proč chtěl jít s nimi. A ten důvod určitě nespočíval v tom, že ani Draco, ani Harry se ještě nesmí přemisťovat sami. To byla jen záminka. Pravým důvodem byl jen a jen Harry.
Severus si nejspíš právě tak jako Draco všiml, že čím víc se první hodina plavání blížila, tím byl Harry nervóznější.
To se dalo pochopit. Když netušíte ani trochu, jak plavat, pak asi není nejlepší začínat s plaváním tak, že spolknete žaberník a vrhnete se do jezera obývaného nepřátelskými jezerními lidmi. Draco si jen stěží dokázal představit, jaké to asi bylo. Ten den si pamatoval jasně. V ten den byl na Harryho, tehdy ho vnímal jako Pottera, hrozně naštvaný. Z hloubi duše si přál, aby se Harry utopil. Tehdy si nevšiml, že Harry si napůl myslí, že přesně to se stane. A teď měl jít zase do vody.
Když si Draco představil sám sebe na jeho místě, zachvěl se.
„To bude dobrý,“ řekl, když Harry vyšel z převlékací kabinky a začal nejistě přešlapovat na místě. „Uvidíš. Nezapomeň, co jsem ti říkal.“
Nemohl to upřesnit, protože Severus stál vedle něj, ale podle záblesku porozumění v Harryho očích poznal, že ho bratr pochopil. Draco by ho nenechal utopit, ani kdyby musel použít nadnášecí kouzlo na koupališti plném mudlů. A pak, Severus by nedopustil, aby se Harrymu něco stalo.
Takže bylo trochu směšné, že Harry vypadal tak… no, ani ne vystrašeně, ale jako by ho přepadly špatné vzpomínky. Draca by zajímalo, jestli myslel na druhý úkol, nebo na to, jak jeho bratranec chodil na lekce plavání a Harry se mohl jen dívat. To byla asi pěkně hnusná vzpomínka.
„Je přesně deset,“ oznámil Draco. „Raději bys tam měl jít.“
„Och, bože,“ vydechl Harry, když vyšli ven do oslepující sluneční záře.
Draco se podíval stejným směrem jako Harry na skupinku malých dětí postávajících u železné brány. Vypadalo to, že na něco čekají. Draco netušil na co, ale všiml si, že bazén za plotem vypadá, že je sotva hlubší než půl metru. Málem řekl, no tak, běž za svojí skupinou, Harry, ale rozmyslel si to. Jeho bratr vypadal už tak dost rozrušeně. „Ty asi budeš v tom velkém bazénu,“ řekl místo toho a ukázal směrem, kde stál mladý muž v červených plavkách.
„Ahoj, ty budeš Harry,“ pozdravil mladík, jen co k němu došli a podal mu ruku. „Já jsem Roger, tvůj učitel plavání. Myslím, že bude lepší, když si sundáš brýle.“
Harry podal brýle Dracovi, který šel stranou za Severusem. Ten už seděl na jednom z betonových stupínků. „Zatraceně, to je ale nepohodlné,“ zamumlal Draco a dal si Harryho brýle do kapsy. „Nemohl bych prostě trošku…“ zakroužil ukazováčkem ve vzduchu.
„Buď rád, že jsme ve stínu.“
Draco za to byl rád, sice se doma napil Lektvaru na ochranu před slunečními paprsky, ale co kdyby. Severus ten lektvar uvařil speciálně pro něj a Harryho, ale Draco si myslel, že spíš kvůli němu, protože je náchylnější se spálit. Jeho rodiče na to vždycky dávali pozor, stejně jako dohlíželi na to, aby nikdy neonemocněl.
Severus by ho nejspíš klidně nechal, ať se spálí, kdyby něco provedl, pomyslel si Draco kousavě. Ještě teď se při vzpomínce na Venetimoricu neubránil skřípání zubů. Zato mu ta vzpomínka zabránila, aby nenápadně vytáhl hůlku a použil na tvrdý beton pod svým zadkem změkčovací kouzlo.
„Nezdá se ti ten instruktor trochu moc mladý?“
„Je mu devatenáct. Plavání učí třetím rokem, má na to licenci a také má kurz první pomoci. Učil už…“
„Jasně. Stačí,“ přerušil ho Draco rychle a zvedl ruce před sebe, jako by chtěl ten příval informací zadržet. „Chápu, žes prostě jen tak namátkou nevybral jeden kurz ze seznamu a neposlal sovu do banky…“
„Ehm, ehm.“
„Jasně,“ uvědomil si Draco chybu. Vyvarovat se podobných výrazů, tak přirozených pro kouzelnický svět, pro něj bylo těžší, než by si myslel. „Proč jsi vlastně Harrymu neřekl, žes mu zaplatil soukromé hodiny?“
„Protože nezaplatil. Jen jsem se ujistil, že nebude ve skupině s malými dětmi. Předpokládám, že je prostě ve své věkové kategorii jediný začátečník.“
To dávalo smysl. Draco se otočil, aby mohl pozorovat Harryho. Severus neodtrhl oči od bazénu ani po dobu jejich rozhovoru, takže Draco si teď připadal nedůsledný. Musí se mít ustavičně na pozoru, jak říkal Moody na posledním setkání Řádu.
Když uviděl, co se děje v bazénu, dalo mu hodně práce, aby se nerozesmál. Instruktor se snažil Harryho naučit splývat na zádech a tomu se to ne a ne podařit. Hlava se mu pořád potápěla pod vodu, právě tak akorát aby mu přes obličej přeběhlo pár vlnek. To by ještě nebylo tak špatné, jenomže Harry pokaždé ztuhl jak prkno a pak se pochopitelně začal potápět celý. Roger, který držel ruce pod Harrym, ho pokaždé zdvihl, takže to mohl zkusit znova. A znova. A znova.
Začínalo to být poněkud nudné.
Draco se naklonil k otci a šeptem se zeptal. „Proč jsi Harrymu nezařídil normální hodiny plavání? Takové, jako jsem měl já?“ Měl na mysli kouzelnického instruktora, který by si při výuce pomáhal třeba nadnášecími kouzly. Tenhle způsob byl naprosto neefektivní. Harry právě doslova prskal, jak si lokl vody.
Severus se opřel a spojil prsty do stříšky.
Takže se Draco musel pokusit znovu. „No, proč?“
Severus na něj vrhl varovný pohled. „Jestli si budeš Harryho kvůli tomuhle dobírat, dočkáš se něčeho horšího než opisování vět. A myslím to vážně.“
„Oh.“ Draco se cítil ukřivděně. Kdy si Harryho dobíral? No, možná že dřív ano, ale poslední dobou? Jistě, dal jasně najevo, co si myslí o tom vlkodlakovi, ale to bylo spíš proto, že měl starost o matku. Možná zbytečně. Narcissa Malfoyová se o sebe umí postarat sama. Možná, že už poznala, jak se věci mají a má své důvody, proč nic neřekla. Nakonec, chtěla přece být na Dracově straně. Což nemohla, dokud byl Lucius na živu a schopný ji zradit Pánu zla.
Draco se vrátil k Severusovým slovům. „Jestli si myslíš, že jsem tak podlý, abych si Harryho dobíral kvůli skutečnosti, že jsi mu mohl zařídit mnohem lepší hodiny plavání než tyhle, tak sis asi poslední dobou ničeho nevšiml,“ pronesl, jak nejnadutěji mohl. „Možná spolu občas nevycházíme, ale já ho nechci nijak ranit. Kdyby ano, napadá mě bezpočtu jiných věcí, které bych mu mohl říct.“
Severus natáhl ruku a poklepal ho po noze, Dracovi to gesto přišlo velmi ochranitelské. Na druhou stranu to bylo milé, takže neudělal obličej, nebo tak něco.
„Všiml jsem si toho, Draco,“ ujistil ho klidně. „A Harry posledně poznamenal podobný postřeh.“
Najednou byl Draco rozpačitý. „Tak se ti zas povedla pěkná aliterace,“ pokusil se nejistotu zamaskovat drzostí.
Severus mu naposled poklepal po noze, jako by ho uklidňoval, že se nezlobí.
Draco se zamračil, pomalu mu docházelo, že něco není v pořádku. Severus sice nebyl tak bohatý jako on nebo Harry, ale taky nebyl zrovna chudý. „Ehm… proč jsi tedy nezařídil Harrymu lepší hodiny?“
Severus po něm bleskl očima. „Nemyslím, že by si to tvůj bratr uvědomoval, ale tohle pro něj znamená víc, než jen plavání. Zdá se mi, že si ve skutečnosti chce vynahradit to, co dosud neměl.“
Draco se na chvíli zamyslel. „Aha, jako s těmi krekry. Harry je chtěl, protože je jako malý nikdy nedostal.“
Severusova rysy zjemněly. „Přesně tak. A hodiny plavání toho druhu, jaký jsi měl ty, by nebyly to pravé.“
„Tohle ti vysvětlila Marša, nebo jsi na to přišel sám?“
„Pochybuješ o mém vhledu do duše mého vlastního syna?“
Draco se uchechtl. „Nepochybuji o tvé schopnosti vyhnout se odpovědi.“
„Obvykle jsem se v létě musel obejít bez zmijozelských vtípků,“ usmál se Severus zlehka.
Takže ho teď potěšilo jeden slyšet. Draca to vědomí zahřálo u srdce. Jistě, Severus dal už mnoha způsoby najevo, že má Harryho rád a že má rád jaký Harry je, ale nikdy si s ním nebude rozumět tak, jako s někým ze Zmijozelu. Nic na tom neměnilo ani to, že Harry mohl být do Zmijozelu zařazen, nebo to, že je teď něco jako čestný člen. To nebylo to samé. Harry byl dokonalý Nebelvír.
Ale Dracovi to nevadilo, už si zvykl.
„Jsi dobrý otec,“ pronesl potichu a díval se přitom dolů na svoje ruce.
„Pro vás oba, doufám.“
Seděli pak potichu a pozorovali Harryho snažení. Draco brzy zjistil, že nuda je slabé slovo. Ten Roger se zrovna snažil naučit Harryho ponořit hlavu pod vodu. Harry vypouštěl bubliny. Jak nedůstojné.
Najednou Draco zachytil koutkem oka záblesk červené a zapomněl, na co myslel. Instinktivně se otočil, aby si mohl prohlédnout kolem jdoucí dívku, v pěkných jednodílných plavkách, trochu moc vystřižených, takže její boky bylo vidět víc, než by považoval za slušné. Draco málem hvízdl.
V příští minutě byl velmi rád, že to neudělal.
„Kolikrát ti to mám opakovat?“ ptal se s křikem vysoký hubený muž, který se vynořil ze dveří s nápisem Kancelář. „Přesně v deset, Rhiannon!“
Rhiannon? Dracovo srdce vynechalo několik tepů. Předklonil se a prohlédl si opodál stojící dívku lépe. Dlouhé, medově blonďaté vlasy spletené do copu… mohla by to být ona, ale Draco si nebyl jistý. Vypadala trochu jinak, když teď na sobě neměla kostým Královny noci.
Jestli to tedy byla ona.
Draco se otočil k Severusovi. „Vypadá to, že tu máš všechno perfektně pod kontrolou. Nevadí, když se… půjdu trochu projít kolem?“
Sardonický pohled v černých očích prozrazoval, že se jejich majitel nenechá jen tak oklamat, ale pak Severus na Draca mávl, ať jde.
Draco vstal, oprášil se a zamířil k dívce, vybíraje si přitom delší cestu, aby si mohl lépe promyslet, co řekne. Ona zatím odemkla bránu, u které čekal houf malých dětí, a posadila se na směšně vysokou židli. Při jejich předchozí návštěvě koupaliště Harry říkal, že tyhle židle jsou pro plavčíky.
Rhiannon Millerová je plavčice?
Draco se málem vrátil zpátky, protože už si myslel, že to nemůže být ona. Ale pak dívka promluvila, napomínajíc jedno z dětí, aby neběhalo a on tak zaslechl její hlas. Ten známý, melodický, naprosto okouzlující hlas. Najednou ho taky napadlo co říct, a tak zamířil přímo k ní.
„Viděl jsem tě v opeře. Zpíváš překrásně.“
Jak na něj shlédla z výšky své židle, zahrál jí na rtech zářivý úsměv. „Oh, děkuju. Je milé to slyšet.“
Draco se také usmál. Připadalo mu, jako by jím proplouvalo povzbuzující kouzlo. Nemohlo to jít lépe, i když ho nenapadalo jak pokračovat. No, možná by se mohl představit. „Draco Snape,“ řekl a podal jí ruku.
„Rhiannon Millerová.“ Když mu potřásla rukou, všiml si, jak je její pokožka hladká a jemná.
A co teď? Draco jako by měl na jazyku uzel. Jeho žaludek na tom taky nebyl nejlíp. Co se to s ním děje, že je tak nervózní? S Pansy takové problémy nemíval. Nikdy.
Možná jsi Pansy nemiloval, ne doopravdy, šeptal hlásek v jeho hlavě. Možná sis to jen namlouval. A teď je to jiné, teď je to doopravdy.
„Ehm… překvapilo mě, že jsem tě tu potkal,“ řekl. A to byla pravda. Nedokázal pochopit, proč by měla mít práci, jako je tahle. Harry by řekl, že je to proto, že je mudla, pomyslel si Draco znechuceně. Určitě pro to bude nějaké vysvětlení. Nějaké jiné vysvětlení. „Opera tě nezaměstnává naplno?“
„Ach, to bych si přála,“ povzdechla si Rhiannon. Otočila se v židli a její úsměv pohasl. „Nenávidím tuhle práci!“
Draco povytáhl obočí.
Rhiannon se zasmála, její smích zněl jako stříbrné zvonky. Ó Merline! Všechno na ní bylo tak nádherné. Všechno.
„Já vím, neměla bych si stěžovat. Od tety se strýčkem je hezké, že mě u nich nechají přes léto bydlet. Jinak bych nemohla zpívat s tím operním souborem. Všechno, co za to chtějí je, abych jim pomohla na koupališti a…“ Rhiannon pokrčila rameny.
Draco v tom pořád měl zmatek. „Ehm…“
Rhiannon se znovu zasmála. „Promiň. Tohle koupaliště patří strejdovi.“
Aha. Takže její rodina patří mezi obchodníky - Draco potlačil nutkání se při té představě otřást - a všichni musí pomáhat. No, alespoň má dost důvtipu, aby to nenáviděla. Vypadá to, že je v pořádku.
„Možná by mi to vadilo míň, kdyby opravdu potřeboval pomoc,“ pokračovala Rhiannon. „V naší rodině... oh, promiň. To je na dlouhé vyprávění.“
Draco si pomyslel, že čím delší, tím lépe. Už jen poslouchat její hlas byl požitek. Chtěl zas vidět její úsměv, cítit znova jemnost její kůže, když mu podala ruku… „Ne, povídej. Chci říct, jestli se ti chce.“
„Takhle, řekněme, že moji rodiče si se strejdou moc nerozumí. Jsou prostě… jako jiný druh lidí, chápeš?“
Jiný druh lidí. Kdyby tohle nebyla šifra pro mudly na jedné straně a kouzelníky na druhé, tak už nic.
Rhiannon mluvila dál. „Mamka s tátou mi schvalují, že se věnuju zpěvu. Myslím, že tetě to vlastně taky nevadí, ale strejda trvá na tom, že musím mít nějakou opravdovou práci, jak to nazval. Místní operní společnost hledala na léto zpěvačku na záskok a já byla šťastná, že mi dali šanci, ale potřebovala jsem někde bydlet. A strejda měl tuhle jedinou podmínku. To je všechno.“
Draco si uvědomil, že ten chlápek, co ho před chvílí viděl, je její strýc. Nikdy neslyšel o tom, že by nějaký kouzelník provozoval koupaliště, což považoval za dobrý důkaz toho, že Rhiannonin strýc je mudla. Představoval si, že Rhiannon pochází z čistokrevné rodiny, ale její teta se provdala za mudlu. Nešťastné rozhodnutí, ale občas se to stane. Dokonce i v Dracově rodině, alespoň jak tu a tam někomu uklouzlo. Ne, že by se o tom mluvilo veřejně!
Draca by zajímalo, jestli ona ví, že on je kouzelník. Spíš asi ne, zvlášť když se představil jako Snape. Malfoy bylo přece jen známější jméno. Rhiannon neví nic o Dracu Snapeovi, pokud tedy náhodou nečetla oznámení o adopci vytištěné titěrným písmem na zadní straně Denního věštce.
„No, já jsem tu jen na léto,“ začal opatrně, rozhodnutý zjistit, proč nechodila do Bradavic. Jakmile bude Draco mít vysvětlení přímo od Rhiannon, Harryho bude mrzet, že kolem toho tolik nadělal. „Co ty? Chodíš do školy někde tady poblíž?“
„Oh, to už mám za sebou,“ usmála se Rhiannon. „V září mi bude osmnáct.“
Takže je starší než on, ale ne o moc. Dracovi to bylo jedno, ale zato chtěl pořád ještě vědět, proč nechodila do Bradavic, aby to mohl říct Harrymu. „A kam jsi tedy chodila do školy?“
Rhiannon trochu poklesly koutky. „Já… ehm, vlastně jsem do školy nechodila. Učila jsem se doma.“
Soukromí učitelé, přesně jak si Draco myslel. Její rodiče budou zámožní, teta se asi vdala pod svou úroveň. Překvapovalo ho, proč jí rodiče jednoduše nepronajmou byt, aby mohla v klidu budovat kariéru. Ale nepřemýšlel o tom nijak dlouho. V čistokrevných rodinách si většinou dcery velmi dobře hlídají, její rodiče tak asi chtějí, aby byla u někoho z rodiny. Jak se Draco domýšlel, asi také chtějí, aby se něco dověděla o mudlovském světě.
Podobně jako když je Severus nutil nakupovat v mudlovském obchodě.
„To jsi se naučila tak zpívat doma?“
Rhiannon se rozzářila. „Proč by ne. Moje mamka taky zpívá. Vlastně je mnohem lepší než já.“
„Tomu nevěřím.“ Ta slova ji znovu rozesmála a Draco se cítil skvěle. Mohl by tu s ní mluvit celý den, tak báječný to byl pocit. Tiché odkašlání ho upozornilo, že nejsou sami.
Otočil se. Severus i Harry stáli z druhé strany plotu obklopujícího dětský bazén. Draco nejdřív pocítil rozčarování z vyrušení, pak si ale vzpomněl, že má ještě u sebe Harryho brýle a napadlo ho, že tohle by mohlo být zábavné.
Draco popošel k plotu, podal brýle Harrymu a zašeptal. „Dobře se dívej.“ Elegantně mávl rukou. „Rhiannon, rád bych tě představil své rodině. To je můj otec, Severus Snape, a můj bratr, Harry.“
„Těší mě,“ usmála se rezervovaně Rhiannon.
Draco si nemohl pomoct, ale jeho vlastní úsměv byl spíš uličnický. „Severusi, Harry, tohle je Rhiannon Millerová. Možná si ji pamatujete, viděli jsme ji minulý čtvrtek v tom představení. Jako Královna noci byla nepřekonatelná, že?“
„Potěšení na naší straně,“ protáhl Severus.
„Ahoj,“ pozdravil Harry. Tvářil se poněkud samolibě, což Draca docela štvalo. Určitě teď začne tvrdit, že když Rhiannon pracuje na místě, jako je tohle, musí být mudla. Draco zuřil. No, Harry se ještě dočká překvapení… Ale na to teď nebyl čas.
Draco se vrátil k Rhiannon a ztišil hlas. „Doufám, že se ještě potkáme. V létě není nic, co by mi zabránilo v plavání.“
Rhiannon si nedůvěřivě prohlížela jeho kalhoty a polokošili. „Nevypadáš na to, že bys často plaval.“
Dracovi okamžitě vyschlo v ústech. Zoufale se snažil uzavřít svou mysl, aby na něm nepoznala, že lže a pak ze sebe vymáčkl odpověď: „Oh. Hm... dnes jsem jen přišel sledovat bratrovu lekci. Nenapadlo mě, že bych směl do vody.“
„Během výuky opravdu nemáme otevřeno pro volné plavání, ale nikomu nebude vadit, když skočíš do bazénu na druhé straně.“
Draco kývl. I když, než aby si během Harryho hodiny jen tak o samotě plaval, raději si zajde popovídat s Rhiannon sem k dětskému bazénu. „Ehm… býváš tu každý den?“
Rhiannon se ušklíbla. „Od pondělka do pátku, od deseti do tří.“
Harry má další hodinu ve středu, což je až pozítří. Dracovi se to zdálo jako věčnost.
„Možná bych přemluvila Rogera, aby to na chvíli vzal za mě, takže bych si mohla udělat pauzu.“
Dracovo srdce vesele poskočilo. Naznačovala snad, že by s ním ráda strávila víc času? Čekalo se od něj, že ji někam pozve na jídlo? Bylo jedno, že je sotva po jedenácté. Najednou zatoužil být na koupališti sám. S rodinou motající se kolem bylo všechno mnohem těžší. Draco si všiml, že Harry už je převlečený z plavek a povzdechl si. „Hádám, že už musím jít.“
Když si všiml, jak se na něj Rhiannon podívala, přál si, aby tu poslední větu nikdy neřekl. Bylo jasné, že musí jít, když už otec s bratrem čekají jen na něj. Harry se dokonce uculoval, jako by věděl, že Draco je většinou důvtipnější.
Draco se pokusil získat zpět důstojnost. „Zatím nashledanou, Rhiannon.“
V odpověď jen kývla hlavou, pak se otočila a trochu sklesle se vrátila k pozorování dětí ve vodě.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Monchieh
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4630
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 308
Užívateľov: 16
Spolu: 324
Online: