Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
„Počkej,“ řekl Draco a zamračil se. Ležel na břiše s rukama pod bradou. Mudlové byli v mnoha věcech ještě divnější, než by ho kdy napadlo. „To jako musíš sedět a počítat slova? Abys měl jistotu, že je jich přesně pět set?“
Harry se zakuckal smíchy. Draco si všiml, že Harry se během dnešního večera směje až podezřele často. Ale nevadilo mu to, protože se nezdálo, že by se Harry smál jemu.
„Když učitel řekne, že chce pět set slov, tak můžeš klidně napsat i o něco míň nebo víc. A většinou je nikdo nepřepočítává. Schválně si zkus představit, jak dlouhá by asi byla esej o pěti stech slovech. Dostaneš se asi ke dvěma stránkám, možná a něco víc, když přeskočíš pár řádků.“
Někdy se Harrymu zdálo, že čím víc něco vysvětluje, tím zmateněji se Draco tváří. Draco totiž nečekal, že to bude tak těžké. Vždyť přece dokázal přečíst tu mudlovskou knihu o psychologii. A dokázal ji pochopit sám, tedy skoro sám.
Jenomže na druhou stranu byla většina té knihy o traumatech způsobených násilím, což bylo dost široké téma na to, aby se měl čeho chytit. Taky to bylo téma, se kterým měl Draco osobní zkušenost. Zatracené kouzelnické výprasky.
Pochopit systém mudlovského školství bylo mnohem těžší. Například ta poslední poznámka o přeskakování řádků mu nedávala žádný smysl. „To jako pokaždé když zadávají esej, tak určí nejen počet slov, ale i počet řádků textu?“
Další Harryho zahihňání. „Ne, to ne. Hele, když v mudlovském světě něco píšeš normálně, rukou na papír, tak ten papír bývá nalinkovaný, rozdělený na řádky. Abys psal rovně, chápeš?“
Draco si nemohl odpustit posměšnou poznámku: „Jak jinak by asi mudla mohl psát než rukou na papír?“
„Už jsem ti přece vyprávěl o psacích strojích a počítačích, pamatuješ?“
Aha. Tahle slova mu něco říkala, ale Draco jim příliš dobře nerozuměl. Počítač? To znělo jako něco, co by mohlo být užitečné v matematice, ale ve skutečnosti se to mnohem více podobalo televizi. Draco jeden takový počítač viděl, když byli na návštěvě u Harryho bratrance. A psací stroj? Už jen to slovo bylo pro Draca skličující. Jak jen si, pro Merlinovu hůlku, můžou ty mudlové zapamatovat, jaký knoflík mají zmáčknout, pro které písmeno? Draco si byl jistý, že na něco takového je potřeba paměťové kouzlo. Harry sice říkal, že ty knoflíky nesou označení podle písmen, která napíšou, ale když si někdo musí vyhledat každé písmeno, předtím než ho stiskne, neměl už by rychlejší, kdyby psal jednoduše brkem?
Perem, opravil se v duchu. Propisovací tužkou. Nesmí před Rhiannon mluvit o brku.
„Aha, pořád ale nechápu, na co potřebují papír s těmi linkami,“ řekl Draco a zívl. „To se na mudlovských školách neučí krasopis?“
„Ale jo, učí. Ale nemají očarované brky, aby psali za ně.“
„Většina kouzelníků je taky nemá,“ řekl Draco a ovládl se, aby se přitom neusmál. Harry by si mohl myslet, že se Draco mudlům posmívá a kdykoliv si to během posledního dne a půl pomyslel, přestal být ochotný dál něco vysvětlovat. Draco si přesto nemohl pomoct, aby na svůj očarovaný brk nebyl hrdý. Bylo obtížné, najít to správné zaklínadlo. Vlastně mu to tehdy zabralo polovinu letních prázdnin, ale o tom se raději, kdykoliv byl někdo ohromený jeho kouzelným brkem, nezmiňoval.
„A proč vlastně raději neudávají délku eseje v palcích tak jako my?“
Harry pokrčil rameny. „To netuším.“
„Ale když učitel chce, aby esej byla na dvě stránky, proč to neřekne rovnou?“
„Protože pak by spousta lidí roztahovala písmo co nejvíc, aby toho nemuseli psát tolik. Zadat počet slov je vlastně mnohem spravedlivější, než zadat počet stran nebo palců, když tak o tom přemýšlím.“
„No to tedy není.“ Svým způsobem to spravedlivější opravdu bylo, ale Draco nechtěl uznat, že by něco mudlovského mohlo být lepší.
„Ale je…“
„Jen si to představte,“ přerušil ho suše Snape, který stál ve dveřích do jejich pokoje. „Studenti, kteří píší větší písmena, jen aby toho nemuseli tolik vymýšlet.“
Draca by zajímalo, jak dlouho už tam tak stojí a poslouchá je.
Harrymu to vyrušení očividně nijak nevadilo, seděl na posteli a už zase se smál. „Vidíš Draco, tady to máš. Mudlovské školy se od těch našich nakonec zas tak moc neliší.“
Pro Harryho je snadné se tomu smát. Pro Draca to všechno bylo pořád komplikované. Ale musel to pochopit, ať už to bylo sebe podivnější. Jestli chtěl rozumět Rhiannon Millerové, neměl jinou možnost. Nemohl ji přesvědčit, že je čarodějka, dokud si nevytvoří určitý vztah. A jestli to znamenalo, že se bude muset učit o mudlech… no, tak se ty jejich zvyky naučí. Ona mu za to stála. Stála mu za každou vteřinu, kterou tím učením stráví.
„Pořád si myslím, že Rhiannon je tím strašně ochuzená,“ řekl. Taková tragédie, že se nikdy nedozvěděla o svém pravém původu. „Ale to se napraví.“
Severus a Harry si vyměnili pohled. Draco si toho všiml. Neuniklo mu, že ať už Harry říkal cokoliv, pořád ještě si myslel, že je nepravděpodobné, že by Rhiannon mohla být čarodějka. Ale celý den se opravdu snažil Dracovi pomoct a vyprávěl mu o všem, co by u mudlů vychovaná dívka mohla čekat, že bude vědět. Ne, že by Draco všemu, co mu Harry řekl, rozuměl. Některé věci se mu Harry pokoušel vysvětlit na různých příkladech a Draco je pořád nechápal.
Každopádně měl pocit, že se dozvěděl spoustu užitečných detailů. Třeba ty podivné věci na zdi v šatně na koupališti. Zásuvky a vypínače. Vlastně chápal spíš jen jak fungují vypínače. Mudlové je používali jako kouzelníci Lumos, jak mu Harry vysvětlil. Draco to dokázal pochopit, ale jen dokud nezačal přemýšlet, odkud se vlastně to světlo bere. Ale zástrčky? Podle Harryho byly plné něčeho, čemu říkal elektřina. Zjevně to bylo to, co pohánělo mudlovské stroje, ale když se Draco zeptal, z čeho je vyrobená elektřina, Harry se pustil do matoucích řečí o blescích a papírových dracích a o něčem statickém a pak začal žvanit o tom, že všechno je tvořeno z malých částeček, které v podstatě jsou nehmotné!
Jako by to s těmi zástrčkami na zdi mohlo nějak souviset. Podle Draca to navíc ani nebylo pravdivé.
Celý ten rozhovor o zástrčkách byl pitomý. A zbytečný. Harry se navíc trochu naštval, když Draco prohlásil, že nic z toho o blescích a malých částečkách nedává smysl. No dobře, jenže já chodil do mudlovský školy jenom do deseti let, protestoval. Sotva si můžu pamatovat všechno, co jsme v přírodovědě brali.
Že si to nepamatuje, bylo naprosto zjevné, ale Draco to raději neřekl nahlas. Nemělo smysl Harryho rozčilovat. A snad nebude moc vadit, že Draco neví všechno, co se mudlové učí v přírodních vědách. Rhiannon je přece nesnáší, takže se o nich, ó Merline díky, sotva budou bavit. Ach, asi by se před ní neměl zmiňovat o Merlinovi. Mudlové říkají: díky Bohu, a to většina mudlů v Boha nevěří o nic víc než v Merlina.
Jak podivní ti mudlové jsou!
„Je čas na večeři,“ upozornil je Snape.
„Nemám hlad,“ ohradil se Draco. Chtěl se o mudlech dozvědět víc, dokonce i když většina z toho byly nesmysly. Hm. Možná by tomu rozuměl lépe, kdyby alespoň rok chodil na studia mudlů. Harry pořád mluvil o 'souvislostech' a jak Draco ví hrozně málo na to, aby věci mohl chápat tak jako on.
„Je čas na večeři, ať už hlad máš, nebo ne.“
Draco věděl, co to znamená. Svalil se z postele, povzdech si a podíval se na otce. „Jistě. A já jsem na řadě, abych si hrál na domácího skřítka. A nemusíš se na mě takhle dívat. Nezapomněl jsem na to.“
„Nejsem si vědom toho, že bych se na tebe díval nějakým specifickým způsobem.“
„Ale ano, máš přivřené oči přesně tím způsobem, který znamená, že jen asi šedesát vteřin tě dělí od toho, abys byl otrávený.“
„Ano, jsem natolik otrávený, že jsem si dovolil vařit místo tebe. Čeká na nás dušené jehněčí.“ Severus pokrčil rameny. „Napadlo mě, že je to to nejmenší, co mohu udělat, když jste byli s bratrem celý den tak zaneprázdněni.“
„Och!“ Na Dracově tváři se nezadržitelně objevil úsměv. Sice už se ve vaření trochu zlepšil, ale jídla, která dokázal připravit, byla stále stěží poživatelná. Například posledně, když se pokusil o vdolečky, vyšly mu z toho spíš miniaturní potlouky, tvrdé a připálené do černa.
Severusovy výtvory sice taky sahaly jídlům uvařeným Bradavickými skřítky jen asi po kotníky, ale pořád vařil mnohem lépe než Draco. „Takže, když jsi dnes vařil místo mě, znamená to, že na mě je řada zítra? To ten rozpis posuneme, nebo si to prohodíme, nebo jak…“
„Draco,“ vzdychl Harry a potřásl hlavou.
„Co? Táta nechce, abych mu děkoval o nic víc, než včera chtěl moje galeony! A já ho o nic neprosím, jasný? Já se jen ptám.“
„Uvědomuješ si, že ten o kom mluvíš, stojí vedle tebe?“ ozval se Snape.
Harry vybuchl smíchy. „No tak, pojďme si dát to jehněčí. Však ono se to s těmi domácími pracemi nějak vyřeší.“
Takhle může mluvit jen někdo z Nebelvíru, pomyslel si Draco. Ale kdyby to 'ono se to nějak vyřeší' mělo znamenat, že už nebude muset tak často vařit, pak by to bylo skvělé.
***
„No tak, Harry, vstávej! Přece nechceš přijít pozdě,“ budil ho Draco druhý den ráno a třásl s ním přitom.
„Jsem utahanej,“ stěžoval si Harry a zahrabal se znovu do přikrývky.
„Vstávej!“
Harry mocně zívl a konečně se posadil. „No tak fajn. Stejně za to můžeš ty, že jsem tak nevyspalý. Co sis myslel, kdyžs mě nenechal usnout do dvou do rána?“
„Ale no tak, prskáš jak prasklá hůlka. Nemohl bych usnout, dokud jsem nepochopil, jak vlastně mudlové cestují.“
„Nemohl si mě nechat usnout, měl bys spíš říct.“
Draco zvedl bradu. „A co kdybych chtěl vzít Rhiannon někam, kam by to pěšky bylo daleko? To bych jí jako měl říct, ať si naskočí na moje koště?“
Harry si rukou prohrábl vlasy, které byly jako obvykle hrozně rozcuchané. Najednou se s podivným výrazem v obličeji zarazil. „Kdybys to řekl takhle, nejspíš by to pochopila, jako že máš na mysli něco… ehm, sexuálního.“
Draco se uchechtl, ale pak si vzpomněl, jak Rhiannon zareagovala, když si myslela, že slovo hůlka měla být sexuální narážka. Tak se chová dáma, opravdu. Což byl pro něj další důkaz toho, že Rhiannon nemůže být mudla, jak to tvrdí Harry. Protože ona evidentně má úroveň.
Dokonce i její plavky byly mnohem decentnější než ty, které nosily všechny ty mudlovské holky na koupališti. Rhiannon si možná nebyla vědoma toho, že je čarodějka, ale její chování mluvilo samo za sebe. Nebyla tak laciná a podbízivá jako byly mudlovské dívky.
Ne, ona byla opravdová čarodějka, ušlechtilá a zdrženlivá právě tak jako nádherná.
Draco by na to vsadil trezor.
„Jen běž udělat snídani,“ řekl Harry a zase zívl. „Já se zatím obleču.“
Draco ale nebyl na řadě. Pokud se tedy rozpis nezměnil tím, že večeři včera vařil Severus. Tak či tak, Draco se rozhodl, že se raději nebude hádat. Potřeboval, aby byl v Harry dobré náladě a ochotný dál vysvětlovat záludnosti mudlovského života a kultury. Tedy, ne že by mudlové měli něco, co by se mohlo nazývat kulturou, ale ať už tomu říkali jakkoliv, Draco tomu potřeboval rozumět.
Tak co mu to udělá, když jednou připraví snídani?
Součástí toho být ze Zmijozelu, pomyslel si Draco, bylo vědět, kdy nešťouchat spící chiméru do oka. Byl na sebe celkem hrdý, že si dokázal nestěžovat, že musel do misek nasypat cereálie a zalít je mlékem.
***
„Ahoj,“ pozdravil Draco Rhiannon, když došla k bráně, u které už čekal houf malých dětí.
Rhiannon se zářivě usmála. „Draco.“
Odemkla bránu a zavolala děti dovnitř. Jeden zrzek se kolem ní pokusil proklouznout se sáčkem chipsů v ruce. Rhiannon ho odchytila. „Přece znáš pravidla, Dustine. S jídlem se sem nesmí.“
Draco čekal, dokud se nevyšplhala na svou vysokou židli. „Myslel jsem, že jsi říkala, že tu není žádné volné plavání, když probíhají lekce plavání,“ řekl a pohledem sledoval děti, jak po sobě cákají vodu. „To tu pracuješ každý den tak, že na ně dohlížíš?“
Rhiannon pokrčila rameny. „Moje práce je vlastně hlídání dětí, než co jiného. Volné plavání pro dospělé je od jedné hodiny. Ehm, Draco? Chtěla jsem se omluvit, že jsem tě ve středu večer nepozvala dovnitř. Zvlášť, když jsi mě doprovodil až k domu. Ale nemám dovoleno brát domů přátele tak pozdě.“
Přátele. Draco se málem ušklíbl, ale nechtěl vypadat jako blbec, tak se ovládl a udržel neutrální výraz. „Taky jsem už musel domů,“ uklidnil ji a mávl rukou, aby zdůraznil, že mu to nevadilo. Což nebyla mimochodem tak úplně pravda. Docela rád by se setkal s jejími rodiči a možná také s její tetou, tedy se všemi, kterým bude potřeba říct o magii. Ale co její mudlovský strýc?
No, tomu se bude raději vyhýbat.
Což bude možná docela těžké, protože neuběhlo ani pět minut a ten muž napochodoval k bráně a začal hulákat. Taková nevychovanost.
Ještěže je to jen Rhiannonin nevlastní příbuzný.
„Kolikrát ti mám říkat, jak se máš chovat v práci? Nejsi tu proto, aby sis četla, nebo si lakovala nehty a už vůbec ne proto, aby ses vykecávala s přáteli! Máš hlídat ty děcka, aby se neutopily! A u všech svatých, koukej už chodit včas! Co mám s tebou jako dělat, přitáhnout tě s sebou, když jdu v osm do kanceláře?“
Rhiannon počkala, až její strýc nasupeně odešel a pak se v židli otočila. „Pořád mu něco vadí. Vždyť jsem dnes přišla pozdě jen o pět minut. A nikdo se tu zatím neutopil.“
Draco přelétl pohledem mělký bazén a cachtající se děti. „Zdá se, že si vedeš dobře.“
Rhiannon se pousmála a řekla: „Díky, Draco. Myslím ale, že bude lepší, když půjdeš k druhému bazénu. Jinak bych mohla dostat padáka.“
„Nevyhodí tě. Jste rodina.“
„Ha.“
Ona tuší, že není tak docela jako její strýc, pomyslel si Draco.
„Běž si vzít plavky a zaplav si,“ dodala Rhiannon. „Vážně, jestli mě vyhodí, budu muset skončit s tím letním divadelním projektem.“
Draco by si s ní sice moc rád dál povídal, ale nemělo smysl, dostat ji do problémů, zvlášť když její strýc je tak hrubý a nerozumný člověk. Rhiannon je teď závislá na jeho dobré vůli, ať už to je jakkoliv otravné.
Vlastně, ona by ho zas tak moc nepotřebovala, Draco by byl šťastný, kdyby pro ni mohl pronajmout apartmá. Mohl by jí nabídnout něco mnohem lepšího, než byl ten malý obyčejný domek, ke kterému ji předevčírem doprovodil. Bylo by ale krajně nevhodné, kdyby jí něco takového nabídl, dokud se nebudou znát lépe. Mnohem lépe.
Nebo možná ne. Jaké zvyky asi mají v tomhle směru mudlové? Draco netušil a rozhodně nehodlal nic riskovat. Už tak měl štěstí, že se Rhiannon dostala přes to jeho faux pas s hůlkou. Každopádně by se k ní neměl chovat, jako by ji považoval za mudlu. Rhiannon si zaslouží uznání a respekt, které jí jako čistokrevné čarodějce náleží, protože jí je, ačkoliv o tom zatím neví.
„V kolik hodin půjdeš na oběd?“ zeptal se rychle. „Mohl bych tě někam pozvat?“
Rhiannon se podívala na betonové stupínky, kde seděli Harry a Severus. „Ne, děkuji. Jsi tu přece s rodinou.“
Draco jí věnoval svůj nejpůsobivější úsměv. „Nebude jim vadit, pokud půjdeme sami.“
„Ach, sami?“ Rhiannon se tvářila překvapeně. „Myslela jsem, že chceš jít s otcem a bratrem a…“
„Ne, to ne. Ale víš, oni nekoušou,“ řekl Draco. „I přesto, že otec učí… ehm, chemii.“
„Vypadá tak přísně. Úplně jako…“
„Rhiannon!“
Tentokrát na ni strýc křičel přes celé koupaliště. Za jiných okolností by ho Draco jednoduše umlčel nějakou vhodnou kletbou a bylo by po problému. Ale když ho Severus sleduje, ministerstvo je celé žhavé zatknout každého, kdo nějak poruší zákony a Rhiannon neví, že Draco není žádný pouťový kouzelník?
Ano, lepší bude zachovat klid a nedráždit třaskavého skvorejše bosou nohou, rozhodl se Draco a zamířil k velkému bazénu.
„Pauzu na oběd mám přesně ve dvanáct,“ zavolala za ním Rhiannon.
Draco přikývl, aby věděla, že ji slyšel. A pro jistotu přidal další okouzlující úsměv.
„Ten její strýc je naprostý hulvát,“ stěžoval si Draco šeptem, když se posadil vedle otce.
„Protože ji připomíná, jaké jsou její povinnosti?“
„Ale no tak, vždyť přece může zároveň sledovat ty děti a mluvit,“ zabručel Draco. S povzdechem si upravil límeček. „Dnes je horko.“
Severus stále sledoval Harryho. „Všiml jsem si, že sis nevzal věci na plavání.“
Draco byl naštvaný, protože měl pocit, jako by ho okradli o něco mimořádně cenného. Skoro hodinu si mohl povídat s Rhiannon a její strýc to celé pokazil. „Proč bych si je měl brát s sebou? Myslel jsem, že strávím celou dobu hovorem s Rhiannon. A teď tu místo toho musím sedět a smažit se.“
„Zas tak velké teplo není.“
„Říká ten, komu je zima i v učebně s krbem a ohněm pod tuctem kotlíků.“
Po tomhle se na něj Severus podíval, ale jen na okamžik. „Pokud je ti tak teplo, proč si nesvlékneš košili?“
„Ale jistě,“ protáhl Draco a zkřížil ruce. „Bez opalovacího mléka?“
„Harry s sebou vzal svoje.“
Draco nevěřil svým uším. „To ale jen stěží mohu použít, že?“ teď už spíš syčel, než šeptal. „V jeho přece není přidaný starček! A víš, že potřebuju, aby to mléko i zakrylo tu…“
„Jsem si vědom toho, jak tato konkrétní přísada působí, děkuji,“ přerušil ho Severus ledovým hlasem. „Hlídej si, co říkáš.“
Draco se cítil trochu špatně. Byla to přece jen jeho chyba, že si vybral nevhodné oblečení. Košile s krátkým rukávem a džínsy… když se na sebe ráno díval do zrcadla, byl spokojený. Ale teď si přál, aby se byl natřel svým opalovacím mlékem. Nebylo dobré jen k tomu, aby se nespálil. Obsahovalo starček, který působil hluboko v jeho kůži a vytvořil jakousi clonu. Speciální clonu, která sice fungovala jen po omezenou dobu, ale pořád lepší, než nic. Jizvy způsobené magií jsou známy tím, že je lze jen těžko zakrýt. Dracova vlastní zaklínadla nedokázala nic, aby ta hrozná, hrubá a zjizvená kůže, kterou měl přes polovinu hrudníku, nebyla vidět. Díky Merlinovi za to, že Severus znal kouzlo, které spolu se starčekem fungovalo, jinak by si Draco na koupališti nikdy nemohl odložit triko.
„Promiň,“ zamumlal Draco. „Tvoje opalovací mléko je skvělé. Jen bych si přál, aby mi došlo dřív, co je její strýc za idiota.“
„Takovýmihle řečmi si přízeň té mladé dámy nezískáš.“
„Myslím, že ona ho taky nemůže vystát,“ Draco odolal pokušení posměšně si odfrknout. „A jednou, až jí všechno vysvětlím, pochopí, proč s ním nikdy nenašla společnou řeč.“
Severus potřásl hlavou. „Nemyslím, Draco. Ačkoliv má jistě své chyby, patří do její rodiny. Zamysli se nad tím. Také říkáš o Harrym věci, které by ti přišli jako urážka, kdybys je slyšel říci někoho jiného. Doporučuji ti, nechat ji, aby si na strýce stěžovala, jak je jí libo. Ale pokud chceš, aby ta konverzace dopadla pro tebe příznivě, nebudeš jí odpovídat jinak, než úsměvem, nebo přikývnutím.“
Hm, to je pravděpodobně dobrá rada, pomyslel si Draco dokonce, i když Severus sám nejspíš neměl ve věcech lásky moc štěstí. Hm. Možná to bude mít opravdu co dělat s jeho vlasy. „Mimochodem, pozval jsem Rhiannon na oběd,“ uznal za vhodné oznámit. „Možná se potom můžeme setkat zase tady? Volné plavání začíná v jednu a Harry by mohl být rád, že se může procvičit. A my jsme naše permanentky ještě nevyužili, zatím.“
„Oh, Harry by mohl být rád, že se může procvičit. Myslíš jen na jeho blaho, že?“
Draco pokrčil rameny a na rtech se mu objevil lehký úsměv. „Dobrá, myslel jsem, že vy dva byste mohli jít na oběd domů a Harry by mi mohl donést plavky. A opalovací mléko samozřejmě a pak bych si mohl také zaplavat. Nebo možná jen tak ležet na sluníčku.“
„Tak, aby na tebe jistá mladá dáma dobře viděla. Nemám pravdu?“
Draco se začervenal. Bylo to trochu nepříjemné, že byl pro svého otce tak čitelný. Hm, možná byl Severus k těmhle věcem mnohem vnímavější, než Draco předpokládal. Teď mu nezbývalo, než doufat, že Rhiannon ho nemá tak přečteného.
„Vypadá to, že Harry už na to skoro přišel,“ řekl Draco, když se zadíval na bazén, kde jeho bratr zrovna předváděl mimořádně nekoordinované plavání stylem kraul. Vypadalo to, jako by se spíš než plavat snažil zmlátit vodu kolem sebe, ale už se mu dařilo udržet se nad vodou a pomalu se pohybovat kupředu, což už byl pokrok. „Není to špatné, když vezmeme v potaz, že se to učí teprve týden.“
„Pan Yates označil jeho pokroky za výborné,“ zamumlal Severus.
„Yates?“
„Ten mladý instruktor.“
Aha, Roger. Draco přikývl. „To dává smysl. Jak dlouho mu trvalo naučit se… ehm, ten jediný sport, který se na naší škole učí? Je opravdu dobrý na pohybové aktivity.“
„A zdá se, že tento talent využije, až bude v příštím školním roce hrát za svou kolej.“
„Poslouchej se!“ štěkl Draco. „Za svou kolej. Ha. Na něco jsi zapomněl, ne? Patří přece do dvou kolejí!“
„Vím, za kterou bude hrát, pokud vůbec bude hrát.“
Draco se posadil trochu víc zpříma. „Dobře, já za sebe mohu říct, že se těším, až proti němu budu hrát. Je to kvalitní soupeř, což dokážu ocenit, zvlášť po posledním zápase v loňském roce.“
„Ale neoceníš, až tvoje kolej prohraje,“ řekl Severus a zkřížil ruce takovým tím svým přísným způsobem.
„Ach jistě, děkuji za tvou důvěru v mé schopnosti,“ odpověděl Draco kousavě. „Možná sis všiml, že i já mám určitý talent.“
„Ano, všiml. Ale doposud jsi Harryho v zápase nikdy neporazil, což nám do příštího roku dává poněkud chmurné vyhlídky za předpokladu, že znovu začne hrát.“
„No, pokud máš obavy, že nás porazí, mohl bys mu nařídit, aby nehrál,“ navrhl Draco. Ještě než mu Severus odpověděl, došlo Dracovi, jak hrozný návrh to je. „Ne, já vím, že to mu nemůžeš udělat. Harry je mnohem důležitější než nějaká trofej nebo získané body.“
„Naprosto.“
„Pro mě taky,“ pospíšil si Draco, který měl pocit, že mu Severus nevěří. „Přesto mám v plánu hrát proti němu, jak nejlépe umím. Nikdy nedovede svůj tým k vítězství, pokud se nebude opravdu snažit. Ale… ehm, nemáš doufám v plánu, pořídit mu taky XL, že ano? K narozeninám, nebo tak nějak?“
„Mám tomu rozumět tak, že si nepřeješ, abych s vámi zacházel stejně?“ Severusův hlas zněl uštěpačně. „Nechceš, abyste si byli rovni?“
„Ne v téhle konkrétní záležitosti,“ zamumlal Draco.
„Navrhuješ mi tedy, abych sabotoval Harryho šance na vítězství pouze proto, že bude pravděpodobně hrát za jiný tým než náš?“
„Pravděpodobně, ha. Radši zkus říct jistě.“
„V žádném případě není jisté, že vůbec bude hrát.“ Severus se zamračil. „Nezdá se, že by o tom chtěl mluvit. Ale na tom nezáleží. Před nějakou dobou jsem mu řekl, ať si na rozhodování vezme tolik času, kolik uzná za vhodné.“
„Pak je tu ovšem problém,“ řekl Draco a otočil se k otci. „Harry se bojí, že tě zklame. Aspoň myslím. Chce hrát za tým, za který vždycky hrál a pravděpodobně se obává, že to budeš chápat, jako že náš tým je podle něj horší.“
„Ty nejsi zrovna vzorem důvěry,“ prohlásil Severus suše.
„Já mluvím za Harryho, který co se týče Famfr… ehm, našeho oblíbeného sportu, je spíš vzorem nadměrné důvěry,“ odsekl Draco. „Jsem si jistý, že letos ho můžeme porazit. Hodně jsem se zlepšil a celý tým se cítí pořádně sebevědomě, když jsme minule vyhráli pohár.“
„Ty jsi si tak moc jistý vítězstvím, že po mně chceš, abych zajistil, že Harry nebude mít tak dobré… sportovní náčiní jako ty.“
Draco se zakřenil. „Oh, jistě. Tomu se říká strategie.“
Severusovi zacukaly koutky. „Ano, jistě.“
„Ale myslím si, že pokud Harry váhá, tak je to jen proto, že potřebuje ujištění, že se může rozhodnout, jak chce, Severusi. Měl bys mu říct, že je v pořádku pokud bude hrát za svou druhou kolej. Dokonce bys mu asi měl říct, že i kdybychom měli prohrát pohár, nebudeš mu to mít za zlé.“
„Myslím, že to už ví…“
„On to potřebuje slyšet.“
„Nechci na něj tlačit, aby hrál, Draco. Vypadal poměrně rozhodnutý nechat slečnu Weasleyovou, aby v minulém roce zůstala na postu, na kterém byla.“
Draco na otce zůstal zírat.
„No dobrá, kromě těch chvil, kdy se tak tak držel, aby se nerozběhl na hřiště,“ dodal Severus zamračeně.
„Vidíš? Snaží se tomu odolat, aby ti udělal radost, aby se necítil, jako že tě zklamal, když nebude hrát za tvou kolej. Raději by sis s ním měl promluvit.“
„Promluvit s kým?“ zajímal se Harry, který k nim právě přišel a ještě si vytíral vlasy ručníkem.
„S kým,“ opravili ho Draco i Severus současně.
Harry jim oběma věnoval otrávený pohled. „A s kým jsi tedy měl mluvit, tati?“
„S tebou,“ řekl Draco a poposedl si, takže rádoby nenápadně strčil do Severuse. Buď tohle jinak by do něj musel strčit, což by mu nejspíš neprošlo. „O hraní v příštím školním roce.“
Harry vzdychl. „Ron a ostatní mi neodpustí, když budu hrát za jinou kolej. To prostě nevydejchaj.“
„Jsem si plně vědom, že pokud vůbec budeš znovu hrát, bude to za ten samý tým, jako vždy,“ řekl Severus. „Pokud se snažíš odložit rozhodnutí z obavy z mé možné reakce…“
„To není kvůli tobě,“ řekl Harry rychle. Možná až moc rychle, pomyslel si Draco, ale ten dojem zmizel, když Harry znovu promluvil. „Já jenom, víš co. Rodina pro mě znamená víc než co jiného a já si myslím, že s Dracem nebudeme vycházet tak dobře, když pomůžu Ronovi a ostatním rozdrtit ho a...“
Dracovi vyletělo obočí až k vlasům a vstal. „Promiň? To jsi právě prohlásil, že mě rozdrtíš? Rozdrtíš? Mě?“
„Řekl jsem když.“
„Ale myslel jsi až, ty idiote.“
„Hele, já se jen snažím, aby k tomu nedošlo a...“
„Ale k tomu nedojde,“ řekl Draco a zatnul zuby způsobem, jako když se pokoušel zastrašit své spolužáky. „Budeš šťastný, pokud budeš vůbec schopný odejít ze hřiště, až skončí náš první zápas. To ti garantuju. A jestli teď řekneš, že proti mně nechceš hrát, tak mi nezbývá než prohlásit, že jsi zbabělec.“
„To je směšné!“
„Bojíš se, Pottere?“
Harry se rozesmál. „To si jen myslíš.“
„Takže budeš hrát?“
Byl to pravděpodobně Harryho váhavý pohled směrem k otci, který rozhodl.
„Zjevně si to přeješ,“ řekl Snape suše. „Nedělej si starosti, kdo prohraje nebo vyhraje, Harry, nebo co to udělá s body. Přál bych si, abys vyniknul ve všem, pro co máš předpoklady, ať už to bude mít za následek cokoliv.“
„No, asi budeš zklamaný,“ řekl Draco. „Harry tentokrát nevyhraje. Chystám se s ním vytřít hřiště a...“
„Já chci, abyste vynikali oba, vy pitomá děcka.“
„Pak ovšem budeš zklamaný, ať to dopadne jakkoli,“ rozesmál se Draco.
„Podívej, není moc milé, hrozit mi zraněním a pak se smát,“ reptal Harry.
Draco se ušklíbl. „Aha a kdy jsi nabyl dojmu, že jsem milý, Harry? Jak jsi na to, prosím tě, přišel?“
Ještě než Harry stihl odpovědět, Severus zdvihl ruku. „To by snad stačilo. Harry se rozhodne, jestli bude hrát nebo ne a my se zařídíme podle jeho rozhodnutí. Navrhuji, abychom teď šli ještě před obědem nakupovat. Začínají nám docházet základní potraviny.“
„Jo, už jsme skoro bez velrybího mléka a jačího másla,“ zavtipkoval Harry šeptem.
Draco ho ignoroval. Nebyla jeho chyba, že v mudlovských obchodech mají mizerný výběr zboží. Jednu věc ale říct musel. „Půjdu s vámi nakupovat, ale nepůjdu pak s vámi domů. Jsem domluvený na oběd s Rhiannon. Jen my dva. Ach a až se Rhiannon bude muset v jednu vrátit do práce, tak se sem se Severusem vrátíte na volné plavání a ty si budeš moct procvičovat, Harry.“
Harry se otočil k otci. „Ty se mnou půjdeš do vody?“
Draco si všiml, že Severus neodpověděl.
„A Harry, nezapomeň mi, prosím, donést co potřebuji,“ řekl Draco, když se začali zvedat, že půjdou z koupaliště. „Opalovací mléko, ano? Víš, které myslím? A jeden extra hebký ručník, jak jsou na dně skříně. Ty běžné mě hrozně škrábou. A plavky a nějaké tričko a pokus se ujistit, aby šly barevně dohromady a...“
„Máš pocit, že jsem tvůj sluha?“
Draca to ranilo. „Udělal bych pro tebe to samé.“
„Ach, jistě,“ řekl Harry. „Myslím, že se bude hodit, když ti donesu něco zlatého a něco červeného. Myslím, že ty barvy jdou k sobě výborně.“
Jako by Draco měl nějaké oblečení v tak hrozných barvách.
Pak si všiml lesku v Harryho očích. Draco sevřel rty a snažil se vzpomenout si, jestli Harryho lexikon obsahuje nějaké kouzlo, které by mu umožnilo přebarvit oblečení.
„To neuděláš,“ zasyčel na něj.
Harry se zasmál. „Ale já už nemám jinou možnost. Musím ti dokázat, že nejsem srab.“
„Neobleču si na sebe…“
„No fajn, tak pojď domů a vynechej rande.“
Draco se zašklebil. Pro Rhiannon by udělal cokoliv. Cokoliv.
Dokonce, pomyslel si s jistým mrazením, dokonce by si i oblékl nebelvírské barvy.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Monchieh
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4630
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 301
Užívateľov: 15
Spolu: 316
Online:
