Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Léto jako žádné jiné

Kapitola 12 SMAŽENÁ RYBA

Léto jako žádné jiné
Vložené: Jimmi - 23.02. 2009 Téma: Léto jako žádné jiné
Kaya nám napísal:
Preklad: Kaya Betareader: soraki
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 12 SMAŽENÁ RYBA


 Pozn. Something fishy je 'Smažená ryba' ale aj 'Něco tu smrdí', resp. 'Ryba smrdí od hlavy.'
 
 Za deset minut dvanáct byl Draco zpátky u koupaliště, ale protože měl na paměti Severusovo varování, aby se nechoval přehnaně nadšeně, počkal, dokud nebylo přesně dvanáct a pak teprve šel dovnitř. Nechtěl, aby si Rhiannon myslela, že nemá na práci nic lepšího, než se tu poflakovat a čekat na ni. Dokonce ani, když je to pravda.
 
 Právě když chtěl projít vstupní budovou, zastavil ho Rhiannonin mudlovský strýc. „Přes oběd máme zavřeno,“ oznámil a máchl rukou k ceduli, na která byla vyznačená otvírací doba. Znělo to, jako by pochyboval, že Draco umí číst. Draca stálo hodně sebeovládání, aby…
 
 Naštěstí ho vysvobodila Rhiannon. Vyšla z budovy a na sobě měla pohodlné džínové kraťasy a tričko s krátkým rukávem, které nádherně obepínalo její křivky. Draco si nemohl pomoct, aby se nezamyslel, jestli měla dost času se opravdu převléci, nebo jestli má pod oblečením pořád ještě plavky. Takovéhle myšlenky pokaždé způsobily, že mu začalo být tak trochu horko. Představoval si ji, jak si navléká šortky přes červené plavky. Nebo možná, jak si svléká plavky a obléká si místo nich nějaké krajkové kalhotky. Bílé? Béžové? Možná černé s drobnými proužky stužek, mířícími k jejím bokům…
 
 „Strýčku Stanley, tohle je Draco Snape,“ oznámila Rhiannon vyrovnaně. Draco se probral ze svého zasnění. Vždyť je právě představován. Snažil se donutit svou mysl, aby se soustředila na něco jiného, než je možná barva Rhiannoniných kalhotek. „Ten kluk, co mě minule po zkoušce doprovodil domů. Jdeme někam na oběd.“
 
 Stanley. Draco si byl stoprocentně jistý, že nikdy neslyšel jméno, které by znělo víc mudlovsky. Přesto se pokusil řídit Severusovou radou. Třeba by se Rhiannon opravdu urazila, kdyby byl Draco k jejím příbuzným hrubý. A to, i když si na ně sama pořád stěžovala.
 
 S těmito myšlenkami se Draco vzchopil a natáhl ruku k pozdravu. Věděl, že to gesto vypadá trochu napjatě, ale nemohl si pomoct. „Rád Vás poznávám,“ řekl. Málem dodal i pane, ale asi by to nedokázal vyslovit přesvědčivě. Byl sice vychován s velkým důrazem na dokonalé společenské chování, ale všechno má svoje meze. Nebyl veden k tomu, aby svým dokonalým vychováním plýtval na hrubé mudly.
 
 Mudla Stanley sice potřásl Dracovi rukou, ale jinak na něm bylo jasně vidět, že má vychování asi jako troll. Uvědomuje si ten muž vůbec, že mu byl Draco právě představen? Jen co pustil Dracovu ruku, otočil se k Rhiannon. „Pauzu na oběd máš do jedný,“ připomněl jí s přimhouřenýma očima. Slova skoro cedil mezi zuby. „Takže ne do jedný deseti nebo do čtvrt na dvě. Je to jasný?“
 
 Přikývla, vzala Draca za ruku a vedla ho z areálu koupaliště.
 
 „A Rhiannon? Myslím to vážně!“
 
 Draco se musel kousnout do jazyka, aby neřekl něco na její obranu. Opakoval si v duchu, že Severus má nejspíš pravdu, že by nereagovala dobře na to, kdyby začal kritizovat členy její rodiny. Bez ohledu na to, jak moc odporní byli.
 
 „Ano, rozumím,“ odpověděla a nenápadně protočila oči. Zatahala Draca za ruku a ten už neztrácel čas a vedl ji od koupaliště.
 
 „Občas mi připomíná Adriana,“ zavrčela, když už byli bezpečně z doslechu. „Adrian je báječný režisér a hodně mi pomohl, jak jsem ti říkala, ale je taky neuvěřitelný pedant na dochvilnost. Přála bych si, aby to strýček nebral tak vážně. Už tak toho mám dost ze zkoušek.“
 
 Draco se usmál a přikývl, přesně jak mu doporučoval Severus.
 
 „Ale dost už o tom,“ prohlásila Rhiannon najednou. „Co takhle dát si k obědu rybu a hranolky? Na mě.“
 
 Draco se nemohl rozhodnou, co ho víc vyděsilo, jestli to byla vyhlídka na tak plebejský oběd, nebo její návrh, že ten oběd zaplatí sama. „Ale ne, ne,“ vyhrkl a horečnatě se rozhlížel, jestli nezahlédne nějakou slušnou restauraci. Smůla, že si to lépe nenaplánoval. Skoro se v Exeteru nevyzná. „Pozval jsem tě přece, takže to nejmenší…“
 
 „Nebuď hlupák.“ Rhiannon zrychlila chůzi. „Slyšel jsi mého strýčka. Nemám moc času a navíc, platil jsi v kavárně. Teď jsem na řadě já.“
 
 Draco byl odhodlaný jí to rozmluvit a už otvíral pusu, když se mu najednou myšlenky úplně rozutekly, vlastně najednou nebyl vůbec schopný myslet, protože vítr právě rozevlál Rhiannoniny zlaté vlasy. Prve je měla stažené do ohonu, takže si je asi rozpustila…
 
 Oh, sladký Merline, byla nádherná. Draco řekl Harrymu, že její vlasy mají medově zlatou barvu, ale teď viděl, že mají celou myriádu zlatavých odstínů. Některé proužky byly vyloženě zlaté, jiné měly načervenalý odstín. Draco zatoužil probírat se prsty těmi pramínky. Přál si odhodit jí vlasy stranou z obličeje a hladit ji po ramenou, dotýkat se křivky jejích ňader, pohladit její oblé boky a pokračovat, dokud pod jeho něžnými dotyky nezačne sténat rozkoší a…
 
 „Máš doufám rád rybu a hranolky?“ zeptala se Rhiannon a přetrhla tak nit jeho snění. „Já to jídlo úplně zbožňuju.“
 
 Draco sice zrovna moc chuť na rybu neměl, ale jestli je to její zamilované jídlo, pak neměl námitek. „Jo, taky mi chutná,“ odpověděl proto a přemýšlel, že tohle je jedna z těch situací, kdy se hodí přísloví: Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Byla vychovaná mudly a evidentně jí přišlo v pořádku střídat se v placení, takže to Draco vzdal. Dokázal se smířit i s tím, že bude muset jíst smaženou rybu v nějaké zaplivané mrňavé hospodě.
 
 Už za okamžik byl hluboce rád, že si kvůli jejímu výběru jídla nestěžoval. Rhiannon mu totiž věnovala opravdu zářivý úsměv. „Někteří z těch kluků, co jsem s nimi chodila do školy, by raději umřeli, než aby je někdo viděl v parku, jak jedí rybu a hranolky, ale já věděla, že jsi jiný, než oni.“
 
 Pro Merlina, oni budou jíst v parku? Jenže Draco by udělal cokoli, jen aby s ním byla šťastná a navíc, on je sice bohatý, ale není jako ti, kteří ji uráželi a ponižovali celá ta léta, co chodila na hudební školu. Nemyslel si o ní, že je méněcenná, protože náhodou nemá dostatečné jmění.
 
 Přesto byl rád, že alespoň nějaké peníze má. Samozřejmě nechtěl, aby je utrácela za něho, ale přesto je jen dobře, že není úplně bez prostředků. Dobře pro ni a ne proto, že on by se o takové věci zajímal.
 
 Nezajímal. Nemohlo mu to vadit. Teď už ne.
 
 Rybu s hranolky si koupili u malého stánku v ulici Beacon Line. Draco si pozorně všímal, jak přitom Rhiannon postupovala, od způsobu jakým jídlo objednala a zaplatila, až po skutečnost, že než odešli, popadla z pultu dva malé balíčky.
 
 Potlačil zachvění z představy, že bude nucen jíst něco, co bylo v papírovém sáčku. To už by raději jedl v špinavé hospodě. A navíc od něj zřejmě čekala, že bude pít přímo z plastové lahve. Draco byl zvyklý pít pouze nápoje servírované v odpovídající sklenici.
 
 No, alespoň konečně zjistí, jak chutná dietní Cola.
 
 Rhiannon ho dovedla k malému parčíku a bez váhání se posadila na trávu pod vzrostlý jilm. Draco se posadil mnohem opatrněji a pokusil se na sobě nedat znát znechucení, když si vytáhla jídlo ze sáčku. Ta ryba byla dokonce zabalená v novinách. Jak příšerně… mudlovské.
 
 Málem zaskučel, když rozložila jídlo do trávy mezi ně. „Ocet?“
 
 Draco se na jídlo těšil ještě méně než prve. Pokud to tedy bylo možné. Nicméně to na sobě nedal znát. „Oh, jo, jasně. Děkuju.“
 
 Roztrhla několik malých sáčků a nalila jejich obsah na rybu, pak mu jednu porci přistrčila.
 
 Draco byl překvapený, ale ta ryba nakonec chutnala docela dobře. Byla křupavá a smažený obal nebyl nasáklý tukem. A tak chutné hranolky ještě nejedl. Ačkoliv, zrovna často hranolky nejedl.
 
 Na druhou stranu, dietní Cola byla naprosto příšerná. Draco si jednou lokl z lahve, kterou mu Rhiannon otevřela, a málem vyprskl. Ta tekutina chutnala jako jeden ze Severusových lektvarů proti vytrvalému kašli. Dokonce to cestou do žaludku bublalo, přesně jako některé lektvary.
 
 Rhiannon mu věnovala soucitný pohled. „Promiň. Měla jsem radši vzít normální, co? Nepřemýšlela jsem. Vzala jsem to, co většinou kupuju.“
 
 Ona má tuhle břečku ráda?!
 
 „Tak, proč mi nepovíš něco o tvých kouzelnických číslech?“ navrhla. „Jaké umíš nejlepší triky?“
 
 „Bože, já vlastně nevím,“ odpověděl Draco a snažil se, aby to znělo co možná nejvíc mudlovsky. Měl pocit, že se mu to moc nepovedlo, ale odsunul tu myšlenku stranou a pokusil se vymyslet, jaké druhy 'kouzel' by asi mohli předvádět mudlovští kouzelníci. Problém byl v tom, že neměl ani potuchy, co tak asi můžou mudlové předvádět za triky. Rhiannon o tom nepochybně ví víc než on. Pak si vzpomněl na něco, co zmiňovala. „Hm, třeba aby věci zmizely a tak.“
 
 „Asi ale ne tryskáč nebo Sochu svobody, že?“ smála se Rhiannon.
 
 Draco netušil, o čem to vlastně mluví, ale po chvíli ho napadlo, že ta první část měla nějaký smysl. „Ne, vodu ne,“ zamumlal.
 
 „Vodu?“
 
 „Říkala jsi tryskáč, to je slangový výraz pro vodotrysk, ne?“
 
 Rhiannon po něm vrhla podezřívavý pohled. „Máš opravdu divný smysl pro humor. Ale to je v pohodě. Mně se líbí. Tak jaká je největší věc, kterou dokážeš nechat zmizet?“
 
 Co by tak asi mohla být přiměřená odpověď, když má jen předstírat kouzlo? „Asi… stůl.“
 
 „Celý stůl?“ Rhiannoniny jasně modré oči se rozšířily údivem. „To musíš být opravdu dobrý!“
 
 Sakra. To trochu přestřelil. „No, vlastně jen konferenční stolek,“ pokusil se to napravit.
 
 Rhiannon se zasmála. „Myslím, že neznám nikoho, kdo by tomu říkal přesně takhle. Ale jestli ho dokážeš nechat zmizet… to je síla.“ Zněla opravdu ohromeně. „To bych moc ráda viděla.“
 
 To bude asi dost komplikované, zoufal si Draco. Toužil jí nějaké kouzlo předvést a sledovat její reakci, ale rozhodně nestál o dopis z ministerstva. Navíc, Severus by mu nejspíš sebral hůlku. A taky by mu to asi moc neprospělo, kdyby získal další záznam. K bystrozorům asi raději berou ty, kteří sami neporušují zákony.
 
 Draco si povzdech. To je tak nefér! Vždyť sedmnáct je mu už za chvíli. Ale taky už nemá takové problémy se sebeovládáním. „V nejbližší době zrovna nikde nevystupuji,“ řekl a potřásl hlavou. Zvláštní jak těžké je, muset ji zklamat. „Jinak bych tě pozval, abys viděla moje vystoupení.“
 
 „A nemohl bys jeden nebo dva triky předvést jen pro mě?“
 
 „Hm...“
 
 Rhiannon si odhrnula vlasy z obličeje. „Já vím, že bych tě neměla prosit.“ Její úsměv byl trochu posmutnělý. „Já jen… je to tak hloupé.“
 
 Draco odložil hranolek, který chtěl zrovna sníst a zeptal se: „Co?“
 
 Sklopila oči a dívala se teď na svoje ruce. „Vždycky jsem zbožňovala kouzelnická čísla. Když jsi mi ten večer ukázal hůlku, vyvolalo to ve mně spoustu vzpomínek. Víš, když jsem byla malá, myslela jsem, že kouzla jsou skutečná. Milovala jsem pořady s kouzelníky v telce. Rodiče mi říkali, že jsou to jen triky s kamerou a podobně, ale já jim nevěřila dokud… no, dokud jsem nebyla o hodně starší.“
 
 Draco měl pocit, že se dusí. „Kolik ti bylo?“ dostal ze sebe.
 
 „Devět nebo deset.“ Rychle se na něj podívala. „Nemyslíš si, že jsem hloupá, že ne?“
 
 „Ne, jistě, že ne.“ Draco se na ni povzbudivě usmál. „Magie je velmi přitažlivá, že? A ve všech směrech nádherná. Je samozřejmé, že v ni chceš věřit.“
 
 Teď už neklopila oči. „Podle toho, jak mluvíš, to vypadá, jako by opravdu existovala. Pamatuju si, jak jsem občas předváděla rodičům takové ty nejlehčí triky. Naučila jsem se je z knížky. Ale ani to mě nepřimělo, abych si uvědomila, že je to všechno jen na oko. V duchu jsem předstírala, že opravdu umím vytáhnout kytky z rukávu. Že umím vytáhnout z rukávu kytky, které jsem tam sama před chvílí neschovala.“
 
 Draco měl už už na jazyku, že je to pravda, že se Rhiannon nemýlí. Byla čarodějkou a tohle byl další důkaz. Hluboko uvnitř ní byla magie a snažila se, probojovat si cestu ven. A Rhiannon to hluboko v duši věděla.
 
 Žádný div, že magie zanechala stopu v jejím okouzlujícím zpěvu. Ať už v její rodině tehdy před staletími použili jakékoliv kletby, aby potlačili magii, měli smůlu. Magie zcela potlačit najde.
 
 „Mělas hůlku, když jsi byla malá?“
 
 Rhiannon se smála a utírala si mastné ruce do ubrousku. „Jasně. Nebyla tak pěkná jako ta tvoje, ta je opravdu nádherná. Elegantní. Ne, moje byla černá a plastová. Dostala jsem ji k Vánocům v kouzelnické sadě. Ani nevím jak říct, jak moc jsem si přála, aby mi opravdu fungovala, aby opravdu něco udělala.“
 
 „Tomu rozumím,“ zamumlal Draco.
 
 „No, každopádně to je ten důvod, proč jsem tolik chtěla, abys mi nějaké triky ukázal,“ uzavřela to Rhiannon. „I poslouchat o nich je něco jako deja vu. Víš, vrací mě to doby, kdy jsem věřila, že kouzla jsou skutečná, a když se budu dost snažit, taky se mi nějaké povede.“
 
 To je ono, napadlo Draca. To je cesta, jak všechno vyřešit. Tohle je způsob, jak jí ukázat, kým ve skutečnosti je. Skrz její oblibu magie, kouzelnických triků.
 
 Najednou Draca přepadla palčivá potřeba… ne, spíš sžíravá touha, vložit jí hůlku do ruky a sledovat, co se pak stane.
 
 Ale to nemohl udělat jen tak. Musel to nějak připravit, aby to vypadalo přirozeně, aby byla v pohodě a šťastná, až vezme hůlku do ruky.
 
 Tak, aby mohla slyšet zpěv hůlky vyvolaný magií uvnitř ní.
 
 „Udělám to,“ vyhrkl najednou a jeho mysl se rozběhla hledat způsoby, jak obejít ten pitomý zákon o nezletilých kouzelnících. Bylo neuvěřitelně hloupé, že v Devonu si může kouzlit, jak jen chce, ale teď a tady, kde by to opravdu potřeboval, nesmí udělat ani nejjednodušší kouzlo. Však on už najde způsob… Třeba by si mohl půjčit Severusovu hůlku.
 
 „Ukážeš mi nějaký trik?“
 
 Trik ne. Kouzlo. Opravdové kouzlo. Zákon o utajení v tomhle případě ani neplatí, no ne? Rhiannon je koneckonců čarodějka. Takže ani Ministerstvo by si nemohlo stěžovat, že předvádí kouzla před někým, kdo ke kouzelnickému společenství po právu náleží.
 
 Přesto, pořád je tu ta maličkost s plnoletostí. Hm, bude muset něco vymyslet. A když na nic nepřijde, pak bude muset počkat do narozenin.
 
 A pak ať si Ministerstvo třeba políbí…
 
 „Udělám pro tebe celé představení, když budeš chtít,“ řekl se širokým úsměvem. „A znám opravdu spoustu za… ehm, triků. Vsadím se, že až některé z nich uvidíš, tak uvěříš, že magie je skutečná.“
 
 „To bude báječné, vidět tě kouzlit.“ Rhiannon mu věnovala okouzlující úsměv. Její zuby byly zářivě bílé. „Už se moc těším. Je to od tebe milé.“
 
 „Potěšení na mé straně,“ zdůraznil Draco a myslel to ze srdce vážně.
 
 Rhiannon teď mluvila tak nadšeně, jak ji ještě neslyšel. „Umíš tahal králíka z klobouku?“
 
 „Spoustu králíků.“
 
 „A to s tím lanem, to umíš taky?“
 
 „Hm, co přesně s lanem máš na mysli?“
 
 „Přece to, jak rozsekáš lano na kusy, ale pak ho ukážeš znovu celé.“
 
 Všechno, co bude k tomuhle potřebovat, je jedno rychlé Reparo. „Jistě. To je snadné.“
 
 „A co přeřezání člověka napůl?“
 
 Draco se lekl, že se asi přeslechl. Ale ne, Rhiannon naznačovala rukou pohyb jako při řezání pilou a s očekáváním na něj zírala. Dokonce, jako by doufala.
 
 Merlinovy koule, ona to myslela vážně!
 
 Dracův žaludek udělal kotrmelec. V momentě, kdy zmínila něco tak krutého, se jeho myšlenky přenesly přímo k tomu tématu, o kterém se tak strašně snažil nepřemýšlet. K Samhainu.
 
 Jak se přemístil na mýtinu a čekal, až uvidí, jak budou Harryho mučit. A hůř, jak se na to těšil. Jak přemýšlel, co asi Pán zla Harrymu Potterovi udělá. Taky měl tehdy pár nápadů. Nápadů, ze kterých mu teď běhal mráz po zádech.
 
 Pravda, ani jednou ho nenapadlo, že by Harryho mohli rozříznout napůl, ale to, co si tehdy představoval, bylo podobně strašné. Možná strašnější. A pak, když opravdu viděl… Harryho, pevně přitisknutého k zemi a probodaného. Znovu a znovu. Harryho oči, které si nechali nakonec. Harry oslepený.
 
 Z celé té vzpomínky se mu dělalo špatně.
 
 A nejhorší na tom bylo, že to tak Dracovi tehdy nepřišlo. Byl příliš zaujatý celou tou záležitostí kolem změny paradigmatu, příliš šokovaný, když se dozvěděl tu strašlivou pravdu, že život ve službě Pána zla není nic jiného než otroctví. Krom toho nenáviděl Harryho, a když si uvědomil, že Harry je statečnější a silnější než všichni smrtijedi dohromady, nenáviděl ho o to víc. Bylo to tak nespravedlivé. Harry byl nepřítel, byl to ten, kdo pohrdl Dracovou nabídkou přátelství. Byl tím, kdo ho porazil ve Famfrpálu, kdo zničil plány Pána zla, kdo se snažil dostat Luciuse do Azkabanu. Harry mohl dokonce i za to příšerné léto, kdy byl Lucius rozzuřený ze ztráty domácího skřítka.
 
 Nebylo správné, že zrovna Harry dokázal zůstat nepokořený a sebejistý, zatímco smrtijedi se plazili Pánu zla u nohou.
 
 Nebylo to správné, ale byla to pravda, tak Draco udělal to nejlepší, co bylo v jeho zájmu. Sebral Luciusovi Harryho hůlku. Spřátelil se s ním, jak mu přikázali Severus a Brumbál. Řekl všem ze Zmijozelu pravdu, dokonce i když ho odmítali poslouchat.
 
 Nikdo z nich nebyl ochoten byť jen poslouchat, že někdo nečistokrevný může být lepší než Pán zla. Ubožáci jedni zaslepení. Ale nebylo divu, že to nemohli pochopit. Nikdo z nich nebyl na té mýtině. Nikdo z nich neviděl to, co viděl Draco.
 
 To mučení Draca nikdy zas tak moc netrápilo, ale teď se mu z celé té záležitosti zvedal žaludek. Pravda, tehdy nemohl vědět, že Harry bude jednou jeho bratr. Ha, možné to celé vězelo právě v tomhle. Harry je teď jeho bratr, a když si Draco vzpomněl, co mu Lucius udělal, když si vzpomněl, že on sám tak prostě jen tak stál a sledoval to…
 
 Není divu, že je mu z toho špatně.
 
 Snažil se, namluvit si, že ta ryba musela být zkažená, ale ve skutečnosti věděl moc dobře, že jsou to ty vzpomínky, ze kterých mu je teď na zvracení.
 
 „Draco?“
 
 Oh, sakra. Riannon čeká na odpověď, jestli má Draco ve zvyku řezat lidi napůl. Už jen z té představy mu běhal mráz po zádech. No, to jen dokazuje, jak moc se změnil. Nemyslel si, že by mu podobné myšlenky nějak vadily před… Samhainem. Možná trochu. „Ne, takové triky já nedělám.“
 
 Odstrčil jídlo a pokusil se vymyslet jiné téma k hovoru. Jeho pohled padl na kus novin, který povlával ve větru. Draco ho popadl a honem se podíval na titulky. „Tady,“ řekl zvučně. „Píše se tu, že budou stavět železnici z Paddingtonu do Bayaswateru. Vypadá to, že kvůli tomu budou muset zbořit spoustu domů, aby měla kudy vést.“
 
 Rhiannon povytáhla obočí. „Velmi vtipné.“
 
 Draco neměl ponětí, jak to myslí, tak se na noviny podíval pozorněji. Najednou si připadal jako blbec. Ty noviny nebyly pravé! Nebo jestli ano, pak byly víc než staré. Datum na horním okraji stránky byl z minulého století!
 
 „Trochu zvláštní, balit jídlo do sto let starých novin,“ nadhodil lehkým tónem, kterým se pokoušel zamaskovat svou zmatenost.
 
 Asi to fungovalo, protože Rhiannon se zasmála. „Jo, pravda. A pověz, nenapadlo tě, že to asi je reprodukce?“
 
 Aha. To dávalo smysl. Aspoň tedy trochu, jak o tom Draco přemýšlel. „Abych byl upřímný, tak pořád nechápu, proč vlastně používají noviny.“
 
 Možná měl být místo upřímnosti raději zticha.
 
 „To jsi ještě nikdy nejedl rybu a hranolky ze stánku?“
 
 „Ehm…“ Už bylo pozdě, aby vzal svou poznámku zpět. „Vlastně ne.“
 
 Podívala se po něm skoro, jako by ji právě hrozně zklamal. „Aha. Takže, tohle jídlo se tradičně balilo do novin, ale pak se lidi začali bát, že by tiskařská čerň mohla být jedovatá, takže teď se vyrábí speciální papír se vzorem starých novin. Barvivo, kterým to potiskují, by mělo být nezávadné.“
 
 „Oh.“
 
 „Myslela jsem si, že sis s tou železnicí dělal srandu. Ale teď… vsadím se, že jsi ještě nejel ani metrem, co?“
 
 Draco si nebyl jistý, co to to metro vlastně je, ale raději se neptal. Bylo to něco, co by měl zřejmě znát a pro dnešek už udělal hloupých chyb dost. V duchu si poznamenal, že se na to musí Harryho co nejdřív zeptat. „Ne. Myslím, že ne.“
 
 Podívala se na něj zpříma. „Nejspíš všude jezdíš nějakým nablýskaným autem, co? Asi se moc nespletu, když si tipnu, že je to Bentley.“
 
 Alespoň tentokrát dokázal odhadnout, co myslí tím Bentleyem. „Nikdy jsem nejel Bentleyem.“ Nebo jakýmkoli jiným autem, dodal v duchu. No, zdálo se jasné, že ať už je to metro cokoli, má to něco společného s dopravou. Jenže Draco si nedovedl představit co. Znělo mu to strašně.
 
 „Aha, tak to jo. Colin, jeden z těch nejbohatších kluků na Chathamu a naprostý idiot, pořád mlel jen o tom, že jeho otec má Bentley a jak je to úžasné auto. Ani nevíš, jak moc jsem ho chtěla nakopnout. Takoví lidi, co se dokážou bavit jen o tom, kolik mají peněz…“ Otřásla se. „Ale říkal jsi přece, že chodíš do školy ve Skotsku, ne? A to je dost daleko.“
 
 Snaží se zjistit, jak jsem jezdil do školy, došlo Dracovi. Asi si myslí, že jezdil nějakým soukromým autem. Že měl sluhu, který mu dělal řidiče, nebo tak nějak. No, teď má Draco skvělou příležitost ukázat, že není jako ti kreténi z Chathamu. „Jo, cesta k nám do školy trvá skoro celý den. Jezdím tam vlakem.“
 
 Vždycky si myslel, že cestovat Bradavickým expresem spolu s ostatními studenty včetně těch z mudlovských rodin, je poněkud zvláštní tradice. On sám by dal přednost letaxu. Ale teď byl rád, že má alespoň nějaké zkušenosti, které přijdou Rhiannon normální.
 
 „A tvůj otec tam učí. Hm… on to má jako hobby?“
 
 Tentokrát to byl Draco, kdo vrhl nedůvěřivý pohled. Tahle otázka byla krajně podivná. „Ne. Tedy, on má svůj předmět rád, ale… Proč si myslíš, že to má jen jako zálibu?“
 
 Rhiannon pokrčila rameny. Dracovi ten pohyb připadal skoro omluvný. „Podle mých zkušeností bohatí lidé nedělají práce, jako je tahle. Působí v bankovnictví, investicích, obchodu a tak.“
 
 „Ach,“ Draco ji konečně pochopil. „Myslím, že jsi to pochopila špatně. Severus není bohatý. To jen Harry a já.“ Pak mu došlo, že to znělo asi trochu hloupě a pokusil se to vysvětlit znovu: „Harry zdědil po rodičích spoustu peněz. A mě připadlo dědictví po vzdáleném příbuzném, po chlápkovi, kterého jsem nikdy ani nepotkal. Ale nic z toho nemá co dělat se Severusem.“
 
 Rhiannon si skousla ret. „Takže tvůj bratr je taky bohatý? Nechová se tak.“
 
 „Hm, tohle je trochu složitější, ale on se o svém majetku dozvěděl až před několika lety. Osiřel jako malý a vychovávali ho příbuzní, kteří se k němu nechovali zrovna hezky, ale ti pak také umřeli a tak ho adoptoval Severus.“
 
 „Zatímco ty jsi vyrůstal obklopen penězi.“
 
 Řekla to, jako by to byla nějaká vada charakteru. Ty bohaté děti jí museli znepříjemňovat život ještě víc, než si Draco myslel. Zjevně nedůvěřovala bohatým lidem a v Dracově případě zatím byla ochotná udělat výjimku.
 
 „Ano,“ odpověděl prostě.
 
 „Ale jsi také adoptovaný, takže tví rodiče museli umřít. Jak to, že jsi bohatý díky dědictví po vzdáleném příbuzném a ne po rodičích?“
 
 Draco polkl. Rád by Rhiannon vysvětlil, že přišel jen o otce, ale to přece nemohl, že? Poslání Remuse Lupina je pro Řád důležité a Rhiannon dříve či později zaujme své právoplatné místo v kouzelnickém společenství. Nemohl ji nechat, aby vykládala lidem, že Lucius Malfoy je mrtvý.
 
 „Jsem adoptovaný, protože moje vlastní rodina se mě zřekla,“ řekl Draco ztěžka. Pořád pro něj bylo těžké o tom přemýšlet a ještě těžší o tom mluvit. Jenže chtěl, aby ho Rhiannon znala. „Vydědili mě, řekli, že si nezasloužím nosit rodinné jméno a tak dále. A Severuse jsem znal už dlouho a vycházel s ním opravdu dobře, takže když jsem to měl ve škole těžké a potřeboval jsem rodiče, tak mě také adoptoval.“
 
 Rhiannon se při jeho vyprávění tvářila soucitně, ale když skončil, zamračila se. „A to bylo předtím nebo potom, co jsi získal to dědictví?“
 
 Dracovi chvíli trvalo, než pochopil, co Rhiannon naznačuje. „Ale ne. Tak to není. On mě neadoptoval pro moje peníze.“
 
 „Jen mi to přijde trochu podezřelé, když postupně adoptuje dva syny, kteří nejsou zrovna bez majetku.“
 
 „Když mě adoptoval, vypadalo to, že nemám ani gal… ehm, že nemám peníze. Vůbec žádné peníze. Bylo to až po adopci, kdy jsem získal to dědictví.“
 
 „A jak to bylo s Harrym?“
 
 Draco zvedl bradu. „Neadoptoval ho ze zištných důvodů. To mi můžeš věřit.“
 
 „Takže váš otec nespravuje vaše účty nebo investice, nebo tak podobně?“
 
 „To všechno si spravuji sám,“ řekl Draco a znělo to, jakoby to opravdu vyžadovalo hodně pozornosti. Naštěstí se nezeptala, jak je to s Harrym. Draco jí nechtěl lhát, ale určitě jí taky nechtěl říct, že Harry předal kontrolu nad svým trezorem Severusovi. Rhiannon jejich situaci prostě nechápala.
 
 Jenomže Draco taky některé věci nepochopil. Harry se v některých ohledech choval skutečně podivně. Jenomže Harry nebyl vychován k tomu, aby měl peníze. Možná se cítil nepříjemně, když jich měl tolik. To by možná vysvětlovalo, proč byl tak žhavý, aby se zbavil dědictví po Siriusi Blackovi.
 
 „Nechtěla jsem, aby to znělo urážlivě,“ omlouvala se Rhiannon jemně, natáhla se a něžně se dotkla Dracovi ruky. Ten dotyk na holé kůži v něm vyvolával chvění. „Asi jsem jen hrozně nedůvěřivá, kdykoli se něco týká peněz. Po těch letech na Chathamu…“
 
 „To je v pořádku.“ Draco musel uznat, že když někdo nezná všechny okolnosti, musí mu Severusovo adoptování dvou bohatých synů přijít trochu podivné. „Ehm, prosím tě neuraž se, ale zdá se mi, že máš docela výhrady ohledně bohatství.“
 
 „Jo, to asi mám.“ Rhiannon si povzdechla. „Možná mi pomůže, když strávím nějaký čas s tebou. Já vím, že je špatné, myslet si, že všichni bohatí jsou stejní. Ty jsi jiný.“
 
 Jistě, že je špatné, myslet si, že všichni bohatí jsou stejní. Jenomže Draco jí to mohl těžko vyčítat, že? Když on sám si celé roky myslel, že chudí si zaslouží jen pohrdání. Jenže Rhiannon byla jiná.
 
 Nebo Ronald Weasley, váhavě připustil Draco, taky si nezasloužil pohrdání. K nesnášení Rona měl ale poslední dobou mnohem víc důvodů, než jen jeho chudobu. Marša ho přiměla, aby si uvědomil, že se podvědomě obával toho, že Harry má Weasleyho raději než svého bratra.
 
 Obával. Ksakru. Draco si byl zatraceně jistý, že Harry má Weaslyho raději.
 
 „Promiň,“ špitla Rhiannon.
 
 „Ne, to je v pohodě. Opravdu.“ Draco se pousmál a pokusil se soustředit plně na jejich rozhovor. „Ačkoliv, ještě jedna věc: pokud jde o Severuse, možná tvůj úsudek ovlivnilo i to, že je učitel chemie.“
 
 „Jo, to je možný. Budu na to myslet.“
 
 To znělo nadějně, jako by chtěla s jeho rodinou vycházet. Dobré znamení. Možná také cítila, že vztah, který se mezi nimi rozvíjí, je mnohem víc, než nějaká letní láska. Možná si myslela, že on je pro ni ten pravý.
 
 Rhiannon se opřela o loket a jednou rukou se probírala travou. Draco si všiml, že má pěkně upravené nehty nalakované světle růžovým lakem. Vypadalo to velmi žensky a něžně.
 
 Náhle ho popadla chuť něco udělat. Od okamžiku, kdy ji spatřil poprvé, toužil vzít ji do náruče a políbit ji. Vypadala teď tak klidně a spokojeně. Šťastná, že tu s ním tak sedí. Vypadalo to, že je ráda v jeho společnosti.
 
 A protože ona vypadala tak spokojeně, celý svět byl jasný a zářivý, skoro jakoby tu opravdu byla ve vzduchu magie. Zvedl se vánek a přinášel rozličné vůně. Nebe bylo blankytně modré s načechranými bílými obláčky.
 
 A Rhiannon byla až neuvěřitelně nádherná.
 
 Protože nedokázal odolat, natáhl se do trávy vedle ní, opřel se o loket a prsty se lehce dotkl jejích rtů. „Jsi opravdu nádherná,“ zašeptal a cítil se přitom až slavnostně. Nikdy v životě zatím nic podobného necítil, ani s Pansy ne. Rhiannon byla ta pravá, tím si byl naprosto jistý, stejně jako si byl jistý, že každé ráno vyjde slunce. Byl to osud.
 
 Její tváře zrůžověly, ale nepokusila se vyhnout jeho upřenému pohledu.
 
 Její oči byly tak neuvěřitelně modré…
 
 Naklonil se k ní a dotkl se rty jejích rtů v pomalém a něžném polibku. Rhiannon pootevřela ústa, bylo to jako pozvání, objala ho a přitáhla k sobě.
 
 Sladký Merline, ten polibek chutnal jak sama esence štěstí, jako sluneční záře. Možná to zní hloupě, ale byla to pravda. Draco ještě nikdy nepotkal nikoho jako Rhiannon. Nikoho, kdo by ho tak moc přitahoval.
 
 Definitivně, ona je pro něj ta pravá.
 
 Zatočila se mu hlava a svět kolem nich jakoby se rozplýval. Ten pocit byl tak intenzivní, že byl ještě silnější, než pocity které zažil, když se loni v létě vyplížil na nejodlehlejší pozemky panství, aby si vyzkoušel mudlovské drogy, které se mu podařilo koupit Luciusovi za zády. Tehdy se cítil především dezorientovaný.
 
 Zatímco teď ten jediný polibek rozzářil celý svět.
 
 Draco měl pocit, jakoby se mu krev změnila na teplý med, jakoby mu obíhala žílami zpomaleně a celého ho ohřívala. A jeho krev nebyla pochopitelně to jediné, co reagovalo na Rhiannoninu tělesnou blízkost. Jeho srdce bylo tak rychle, měl pocit, že natéká a spolu s ním… ještě něco dalšího.
 
 Pokusil se na to nemyslet, ale stejně raději trochu odtáhl obličej a polibek tak ukončil. Bylo to příliš brzy, to věděl, ale nehodlal ztratit tu nejkrásnější čarodějku na celém světě jen proto, že se nedokáže ovládat. Nehodlal riskovat, že ji urazí.
 
 V tu chvíli se ovšem v jeho hlavě rozezněl tichounký hlásek a začal mu našeptávat: Byla vychována jako mudla, přemýšlí jako mudla, takže by ji to možná neurazilo. Mudlovské dívky jsou koneckonců v sexu mnohem přímočařejší.
 
 Ne. Draco se trochu zamračil, když mu to jediné slůvko problesklo myslí. Ne, ne, ne. Tohle sebeovládnutí ho téměř bolelo, nic totiž zrovna nechtěl víc, než pevně k sobě Rhiannon přitisknout, od hlavy až k patě a cítit její teplé, jemné tělo přitisknuté k té jeho části, která byla tak tvrdá, až to bolelo, ale přesto, že to tak moc chtěl, nechystal se to udělat. Nebude se k ní přece chovat jako k mudle.
 
 Draco byl odhodlaný prokazovat jí respekt, který si zasloužila, i kdyby ho to mělo zabít.
 
 Což by mohlo.
 
 Jenže tohle je teprve jejich druhá schůzka, takže bude muset počkat.
 
 Rhiannon se mu prsty probírala ve vlasech na zátylku, její jemné dotyky najednou nabyly na naléhavosti. Draco cítil, jak jeho srdce tluče ještě rychleji a zatímco ji líbal, naklonil se nad ni a rukama začal objevovat křivku jejích boků. Och, Merline. Pomyslel si, že tenhle okamžik by mohl trvat věčně. Na ničem jiném nezáleželo, na světě nebylo nic, jen oni dva. Jen on a Rhiannon.
 
 Nezáleželo na tom, že kolem nich v parku chodí lidé, Draco na ně úplně zapomněl. Celý svět zmizel v okamžiku, kdy ji poprvé políbil.
 
 A ona cítila to samé. To věděl jistě. Všechno to bylo v jejích polibcích, v jejím zrychleném dechu, v…
 
 Draco ucítil tlak na rameni a uvědomil si, že Rhiannon ho odstrčila. Jenže to nebylo, jako by se ho chtěla zbavit, jen chtěla získat jeho pozornost.
 
 O kousek se od ní odtáhl a usmál se. „Hm?“
 
 „Líbáš opravdu dobře, Draco.“ Natáhla se a rychle se rty dotkla těch jeho, jako by se nemohla polibků s ním nabažit. „Ale já už musím zpátky do práce.“
 
 Draco už měl na jazyku, že se může na práci vykašlat. Že mu udělá obrovskou radost, když jí bude moct věnovat byt a...
 
 Příliš brzo, příliš brzo, zarazil se. Krom toho, podle jejích poznámek by asi nereagovala zrovna nadšeně na takový projev bohatství. Mohla by si myslet, že se předvádí, zatímco on jí jen chtěl ukázat, že všechno, co je jeho, je i její.
 
 Ale ano, na to je brzo.
 
 Draco se postavil na nohy a natáhl ruku, aby jí pomohl vstát. „Jasně. Pracuješ i o víkendu?“
 
 Jestli musí být v práci i o víkendu, pak měl Draco v plánu strávit víkend plaváním, bez ohledu na to, že její strýc se bude motat kolem a bránit jim, aby se poznali víc. Alespoň bude v její blízkosti.
 
 „Bohudíky, ne. Ale zítra ráno mám zkoušku, pak už mám volno až do pondělka.“
 
 Jestli Draco někdy slyšel narážku, pak teď. Vzpomněl si na to, co Harry říkal, že mudlové dělají na schůzkách a nejistě navrhl: „Takže bychom mohli jít do kina? A možná na oběd?“
 
 A tančit, napadlo ho. Chtěl ji držet v náručí, přitisknout ji k sobě a pak se spolu s ní pohybovat parketem.
 
 Ale zatím to nenavrhl, nechtěl vypadat moc nedočkavě. Bude lepší to zmínit až po jídle.
 
 „To zní skvěle,“ odpověděla Rhiannon a sehnula se, aby posbírala nepořádek, který zbyl po jejich obědě.
 
 Draco zjistil, že se cítí rozpolceně. Na jednu stranu se mu nelíbilo, když ji viděl hrát si na domácího skřítka. Dívka jako ona by nikdy neměla dělat žádnou podřadnou práci. Jenomže, na druhou stranu, pohled na šortky napínající se přes její kulatý zadeček… téměř se nemohl přimět, aby mu opravdu vadilo, že sbírá papíry z trávy.
 
 Vyhodila odpadky do nejbližšího koše a oprášila si ruce. Pak nakrčila nos. „Asi jsem si měla schovat ubrousek.“
 
 Draca stálo každou špetku vůle, aby nevytáhl hůlku. Stačilo by jedno malé čistící kouzlo…
 
 Zasraný Ministerstvo, zaklel v duchu. No, zatím před ní nesmí kouzlit, ale on už něco vymyslí.
 
 Brzo.
 ***
 
 Na koupaliště se vrátili minutu po jedné hodině. Rhiannonin strýc na ně nepříjemně zíral, ale aspoň nekřičel. Rhiannon Dracovi zamávala a odběhla někam dovnitř.
 
 Draco se díval zasněně za ní a přemýšlel, jestli si teď prostě jen svlékne tričko a šortky, nebo jestli se svleče úplně a pak si teprve natáhne ty přiléhavé červené plavky.
 
 V puse mu vyschlo už jen, jak si to představoval.
 
 „Můžu ti nějak pomoct?“ zeptal se ho Rhiannonin strýc tónem, který naznačoval, že by ho nejraději popadl a vyhodil.
 
 Draco se rozhodl ten tón ignorovat. Byla to výzva k boji a on budě dělat, že si ničeho nevšiml. Bude silný a ukáže, že se umí ovládat.
 
 „Volné plavání začíná v jednu, že?“ řekl a udělal krok směrem ke koupališti.
 
 „Musím vidět tvoji permanentku.“
 
 Skutečně? To si myslí, že Draco chtěl proklouznout dovnitř? Myslí si, že ho chce Draco ošidit o dvě libry, které se platí za vstupné? Snad si nemyslí, že si to Draco nemůže dovolit?!
 
 Jaká drzost! Alespoň že Rhiannon je natolik vnímavá, že Draca odhadla jako člověka, který má spoustu peněz. I když jí to určitým způsobem vadí.
 
 Draco zalovil v kapse u kalhot s úmyslem elegantně vytáhnout svou permanentku, jenže narazil na malý problém. Ukázalo se, že ji u sebe nemá. No, pak si vstupné prostě zaplatí přímo. Má s sebou spoustu mudlovských peněz.
 
 „Draco, co to děláš?“
 
 Otočil se a spatřil otce a Harryho, kteří zrovna přišli.
 
 „Zapomněl jsem permanentku.“
 
 „Je navrchu,“ řekl Harry a podal mu obyčejný plátěný batoh.
 
 Draco vrátil desetilibrovou bankovku do kapsy, vytáhl z batohu tu zatracenou permanentku a ukázal ji. Rhiannonin strýc přikývl. Harryho se na vstupenku neptal, což Dracovi přišlo neskutečně hrubé. Jenže Harry přece nechodil s neteří toho hrubiána, že?
 
 Ačkoliv, Severuse zastavil.
 
 „Plánujete dnes plavat?“
 
 Draco si všiml, že Severus má další plátěný batoh. Přišlo mu to poněkud absurdní, že mají všichni tři úplně stejné baťohy. A navíc tak nevkusné. Severus je koupil, když byli posledně nakupovat, ale Draco netušil proč. Podle jeho názory vypadaly nepatřičně plebejsky.
 
 „Ano,“ odpověděl Snape.
 
 „Budou to dvě libry, podle toho, co si pamatuju, jste si permanentku nekupoval.“
 
 „Já to zaplatím,“ nabídl se Draco, když Severus začal hledat po kapsách. „Mám peníze po ruce.“
 
 Draco byl hodně překvapený, když ho Severus opravdu nechal zaplatit. Ale cítil se dobře. Harry měl pravdu v tom, co říkal o penězích. V rámci rodiny bylo dobré podělit se. Ne, že by Severus ty dvě libry potřeboval. Ale stejně se díky tomu Draco cítil dobře.
 
 „Nemyslel jsem, že jsi zrovna ten typ, co rád plave, tati,“ řekl Draco cestou k šatnám.
 
 Ha. Tati. Tentokrát mu Severus může jen těžko vyčítat, že to říká jen proto, že něco chce.
 
 „Umím plavat.“
 
 „Jistě, že umíš,“ zakřenil se Draco a položil batoh na betonovou lavičku. „Máš přece legendami opředenou vanu, kterou nikdo nesmí vidět. Vanu velikosti menšího bazénu. I když, měl bys vědět, slyšel jsem několik studentů z jiných kolejí prohlašovat, že kdyby se tě dotkla voda, tak se rozpustíš.“
 
 Severus překvapením zamrkal. „Rozpustím? Proč?“
 
 „To vlastně nevím,“ připustil Draco zmatený podobně jako jeho otec.
 
 „Opět Čaroděj ze země Oz,“ řekl Harry. „Čarodějnice se rozpustí, když ji pocákají vodou.“
 
 Jeho tón jako by říkal, že tím je všechno vysvětleno, ale Draco byl pořád zmatený. „Ale proč?“
 
 Harry na něj chvilku zíral a pak se uchechtl. „Ta čarodějnice byla totiž zlá, ďábelsky zlá. Ta z té knihy. Když o tom tak přemýšlím, tak ve většině mudlovských pohádek jsou čarodějnice vylíčeny jako zlé.“
 
 „To si děláš legraci, ne?“ vyhrkl Draco a jeho obočí vyletělo nahoru. „Opravdu?“
 
 Hm. To znamená, že bude muset být opatrný, co Rhiannon řekne. V jeho mysli ten plán nabýval stále jasnějších obrysů. Nejprve ji zaujme několika kouzly, někdy až budou sami venku. Potřebuje ji dostat do toho rozpoložení, kdy jako dítě věřila, že věci jako kouzla jsou skutečná. Pak jí dá do ruky svou hůlku, a až na ni hůlka zareaguje, vysvětlí jí proč a řekne jí, že může taky kouzlit, přesně jak si vždycky přála.
 
 Ale nepoužije přitom slovo čarodějka, poprvé určitě ne. Ne, dokud Rhiannon nepochopí, že to slovo neznamená nic špatného.
 
 Jediná část plánu, na které bude muset ještě zapracovat, je, jak se vyhnout dopadení za porušení Výnosu. Škoda, že ji nemůže jednoduše pozvat do Devonu, kde může kouzlit, jak chce a na jejich chráněném pozemku mu za to nic nehrozí.
 
 Věděl ale, že nemá cenu se na to Severuse třeba jen zeptat. Nikdy by nedovolil, aby se o jeho utajené chatě dozvěděl někdo další.
 
 Draco si povzdechl.
 
 Pak najednou všechny své plány pustil z hlavy, protože právě vytáhl z batohu měkkou bílou osušku a pod ní uviděl…
 
 „Ty hajzle! Ty totální kreténe!“
 
 Harry naklonil hlavu na stranu a tvářil se jako neviňátko. „Jsou celkem pěkné, ne?“
 
 Draco se otřásl. Ty plavky byly karmínové a po každé straně měly navíc zlatý proužek. Nebelvírské plavky!
 
 Harry se rozchechtal. „Neměl jsi mě popichovat.“
 
 „Nepopichoval jsem tě.“
 
 „Ale jo.“
 
 Tohle byl od Harryho pěkný podraz. Draco je ani nemůže přeměnit, tady ne. Pomalu začínal myslet na Výnos jako na svou životní překážku, no opravdu. Zatímco Harry si může čarovat, jak je mu libo a neriskuje, že by ho odhalili…
 
 Draco zatoužil, a nebylo to poprvé, aby to byl on, kdo může čarovat bez hůlky. Začínalo to být pořádně otravné, že to byl vždy Harry, kdo má nějaké zvláštní schopnosti. A že každou chvíli objeví nějakou novou schopnost. Aspoň jeden nový talent ročně. Draco byl zvědavý, co to bude příště, protože jak znal Harryho, tak pochyboval, že věštecké sny, temná magie a kouzlení bez hůlky je už všechno.
 
 A podívejme se, ne co své speciální schopnosti využívá!
 
 „Vrať je zpátky,“ požadoval Draco a mával těmi hroznými plavkami.
 
 „Ne.“
 
 Ha. Draco už věděl, jak na to. „Mám tě zas popichovat?“
 
 Harryho úsměv byl tak široký, až to vypadalo, že si natrhne obličej. „Ach, asi jsem se nezmínil, ale zrovna jsme s tátou mluvili o tom, že bych se neměl nechat zmanipulovat a dělat věci, které nechci. Takže se obávám, že dnes nemáš štěstí.“
 
 „Teda, ty jsi opravdový Zmi…, had!“
 
 „Jasně. A hrozně mě to baví.“ A pak Harry pokračoval nevinným, možná až příliš nevinným, hlasem: „Alespoň ta polokošile, cos chtěl, je bílá.“
 
 Draco ji podezřívavě vytáhl z batohu. Nevěřícně na ni zůstal zírat. „A co ten erb se lvem na kapse?“
 
 „Je skvělé, že už mám v kopírování takovou praxi,“ odpověděl se smíchem Harry. „Přesto, nechtěl jsem, aby to byla přesná kopie školního erbu, pro jistotu, tak jsem se pokusil, aby to vypadalo spíš komiksově.“
 
 Tohle slovo Draco neznal, ale asi to bude nějaké mudlovské synonymum pro dětinské. Kontura lva byla příliš zaoblená a ten idiotský úsměv! Vlastně to vypadalo spíš jako lvíče. Lvíče jako z dětské knížky. Tedy až na to, že tohle se nehýbalo.
 
 „Tuhle hrůzu si na sebe nevezmu,“ oznámil, založil ruce na hrudi a podíval se prosebně na Severuse, který celý ten problém mohl pochopitelně ve vteřině vyřešit, pokud by tedy chtěl. „A opravdu nemohu uvěřit, že jsi ho nechal, aby mi tohle provedl.“
 
 „Možná jsem myslel, že je na čase, aby sis rozšířil módní obzory.“
 
 Konec s prosbami. „Oh, zkrať ty kecy a řekni mi, co sis myslel, že dělá,“ zavrčel Draco.
 
 „Zdálo se mi naprosto spravedlivé, že pokud ti Harry měl přinést tvoje věci, pak bylo na něm, co ti přinese,“ zamumlal Severus. Znělo to skoro mile. Jako by rozhodně nechtěl Dracovi nějak uškodit. „Navíc, ta dobrá paní doktorka mi vysvětlila, že tyhle sourozenecké vtípky jen upevní vztah mezi vámi.“
 
 „Upevní?“
 
 „Přinesl ti tvé opalovací mléko.“
 
 Draco se otočil k Harrymu. „Taky jsi s ním něco provedl?“
 
 „To už by bylo na vtípek trochu moc. Něco takového bych ti neudělal.“
 
 Jo pravda. Draco věděl, že by Harry neudělal nic, co by mu ublížilo. Popadl batoh a zamířil do šatny, kde za sebou třískl dveřmi.
 
 Když se vrátil, plavky měl na sobě, ale tričko a ručník měl přehozené přes rameno. Otec s bratrem na něj čekali. To dávalo smysl, protože jeho opalovacímu mléku chvíli trvalo, než začalo působit a on se rozhodně nechystal vyjít ven k bazénu, dokud je jeho jizva viditelná. On sám pohled na ni nesnášel a rozhodně nechtěl, aby na něj zíral někdo cizí, nebo hůř, aby někdo cizí viděl, jak se aktivuje starček a jak jeho jizva najednou zmizí.
 
 Nikdo další se zatím neukázal, zdálo se, že o plavání není tak velký zájem. Nebo možná bylo ještě brzo.
 
 Dracův pohled se stočil k obrovskému mudlovskému obvazu, který zakrýval většinu Severusova levého předloktí. „Jsi si jistý, že to vydrží i ve vodě?“
 
 „Ano, celkem se vyznám v tom, jak udržet věci na místě,“ odpověděl Severus suše. Posadil se na lavičku a začal si na nohy mazat opalovací mléko. Merline, ten chlap je ale bledý. Draco si nikdy nevšiml jak moc, jenže na druhou stranu ho ještě nikdy neviděl v plavkách. Ty plavky byly dlouhé skoro až ke kolenům a trochu připomínaly koupací obleky tak obvyklé v kouzelnickém světě, ale něco na nich Dracovi nesedělo. Možná to bylo tím, že byl zvyklý na to, jak je Severus rezervovaný. Dokonce i přes pyžamo si oblékal hábit.
 
 „Ehm… jak je to dlouho, cos byl naposledy plavat?“ zeptal se, protože cítil potřebu něco říct.
 
 Na Severusově čele naskočila drobná vráska. „To bude asi dvacet let, myslím.“
 
 „Nemusíš do vody,“ navrhl Draco, kterého napadlo, že Severus asi neplave zrovna rád, když se bez toho dokázal obejít dvacet let. „Budu poblíž Harryho, kdyby měl nějaké problémy.“
 
 „Hej, mě už to docela jde…“
 
 „Ano, to ano,“ řekl Severus, zatímco si začal opalovacím mlékem natírat hrudník. „Ale při volném plavání nebudeš mít vedle sebe pana Yatese.“
 
 „Kdo je pan Yates?“
 
 „Roger,“ řekl Draco.
 
 „Aha.“ Harry se pousmál. „Roger je opravdu dobrej. A vlastně říkal něco jako, že pracuje celý den. Takže asi odpoledne dělá plavčíka.“
 
 „Ano, ale bude lepší, když budeš mít někoho, kdo ti může pomoci, víc po ruce, abych tak řekl. A na tom trvám. A zatímco tvá schopnost plavat se uspokojivě zlepšuje, neznamená to ještě, že to stačí, a že tě nechám plavat samotného. A ohledně tebe-“ otočil se k Dracovi. „Přítomnost té mladé dámy by tě mohla rozptylovat.“
 
 „Jako že nechám Harryho vdechnout vodu, protože se budu ohlížet po Rhiannon,“ zamračil se Draco. „Jo, tím bych na ní určitě udělal dojem.“
 
 „Myslel jsem, že jsi měl v úmyslu ležet na slunci, kde by tě mohla vidět.“
 
 Draco přikývl. „Dobře, děkuji. Ale kdyby mě Harry potřeboval… však víš.“
 
 „Ano, to vím.“
 
 „Takže jediný problém je, že pokud nikdo nezůstane tady na lavičkách, tak co uděláme s našimi… věcmi?“
 
 Měl na mysli hůlky. Ta jeho byla právě teď schovaná v srolovaných kalhotách, které se pravděpodobně hrozně pomačkají, pokud Draco nepřijde na to, jak je správně složit.
 
 „Prostě dej všechno sem,“ poradil mu Harry a otevřel kovovou skříňku, kde už leželi dva batohy, jeden pěkně na druhém. Bylo tam právě ještě tak místo na Dracův batoh. Podíval se znovu na Severuse, pak na Harryho a zamračil se. Ani jeden z nich neměl kam dát hůlku a jemu se nelíbila myšlenka, že by měli zůstat naprosto bezbranní.
 
 Severus zřejmě jeho výraz pochopil. „To bude v pořádku.“
 
 Jistě, Severus uměl tak trochu kouzlit bez hůlky, to Draco věděl. A Harry, pochopitelně, v tom byl už vynikající. Jenže Draco se pořád cítil nepohodlně, dokonce i když had na Harryho plavkách zajišťoval, že bude opravdu schopen kouzlit.
 
 „A krom toho, máš amulet,“ připomněl mu Harry.
 
 To byla pravda. Nosil ho teď pořád. Sice byl odpovědný za tu hroznou jizvu, ale zároveň mu zachránil život. Doslova. Kdyby ten amulet nevyzařoval tak mocnou magii, Nott a ostatní by ho dopravili přímo Luciusovi do rukou, hned potom co zavraždili Pansy.
 
 Uf. Poprvé po neuvěřitelně dlouhé době byl Draco schopný na Pansy pomyslet bez toho, aby cítil vztek nebo zoufalství. Ačkoliv už ho nemrzelo, že je mrtvá.
 
 Takže ano, Harry měl pravdu. Amulet ho varuje, kdyby se vyskytlo nějaké nebezpečí. Přinejmenším nebezpečí pro Draca.
 
 A to nestačilo.
 
 „Takhle to nejde,“ namítl potichu. Měl pocit, že se rozklepe. Exeter byl bezpečný, to věděl, ale to bylo jedno. Bylo by čiré šílenství jen tak se tam poflakovat, kdyby ani jeden z nich neměl hůlku. Bylo jedno, že Harry má svoje ruce. Jeho magie bez hůlky by nestačila, ne kdyby se tam objevil třeba celý houf smrtijedů.
 
 Jít někam bez hůlek bylo jako vyzývat pohromu.
 
 Mimoto, přišlo mu to jako přesně nebelvírské chování.
 
 „Znovu se obleču a budu sedět na lavičce,“ navrhl a polkl. Rhiannon si o něm bude myslet, že je divný, když bude celé odpoledne sedět a ani si nezaplave, ale s tím se bude muset nějak smířit. „Tak bude aspoň jeden z nás… ehm, připravený. Jen pro jistotu.“
 
 „Obdivuhodné,“ okomentoval to Severus a jeho oči zářili tím způsobem, který znamenal, že je potěšený. „Ale ne nutné. Já jsem, ve skutečnosti, dokonale připravený.“
 
 Jeho dlouhé prsty ukázaly nenápadně na kapsu po straně jeho černých plavek a Draco najednou pochopil, proč jsou tak dlouhé. Nebylo to jen tím, že Severus byl příliš rezervovaný, ne, měl totiž v kapse schovanou hůlku.
 
 Dobře, tak teď se Draco cítil mnohem klidnější. Ohledně jejich bezpečnosti i ohledně Severusovy soudnosti. Na okamžik byl totiž opravdu šokovaný..., ale měl už vědět, že Severus si najde způsob, jak mít hůlku po ruce.
 
 „Tak dobře, pojďme plavat,“ řekl.
 
 Všiml si, že Harry něco zašeptal ke skříňce. Pravděpodobně Coloportus v hadí řeči a Draca to uklidnilo ještě víc. Nechtěl by nechat svou hůlku, nebo i Harryho, někde, kde by se k ní mohli dostat mudlové.
 
 Pak si Harry sundal brýle, položil je na vršek skříňky a začal zuřivě mrkat. „Uf.“
 
 Severus popošel k němu a naklonil se nad jeho obličej. „Máš problém s očima? Můžeme znovu začít s Elixírem, kdybys cítil, že tvůj zrak třeba jen trošku slábne.“
 
 „Ne… vlastně… věci vypadají úplně stejně, když si sundám brýle. Žádné další rozmazávání, ani trochu…“
 
 Draco zprudka vydechl a pak mu došlo, že už chvilku zadržoval dech. Přesněji, od okamžiku kdy Harry začal mrkat. Na chvíli se bál, že ta rána, kterou Harryho před měsícem trefil do oka, mohla způsobit nějaké další poškození hojící se tkáně.
 
 Ale ne, vypadalo to, že všechno dopadlo dobře.
 
 Konečně.
 
 Harry už vůbec nepotřeboval brýle. Ačkoliv je samozřejmě bude muset v Bradavicích pořád nosit, dokud potřebuje vidět obrázek hada, který je na nich vyrytý. Ale jeho zrak je perfektní.
 
 Draco se zhluboka nadechl. Chtěl Harryho obejmout. Nebo se mu za tu pitomou ránu znovu omluvit. Místo toho se bratra zašklebil. „Pojď, dáme si závod k bazénu,“ vyzval ho a jako správný Zmijozel, kterým byl, se rozběhl napřed.
 
 ***
 
 Draco byl mile překvapený, když zjistil, že Rhiannon sedí na vysoké židli a sleduje dění ve velkém bazénu. Kdyby to věděl, trval by na tom, že přijdou plavat dřív. Znovu si stáhl vlasy do gumičky, což mu přišlo ostudné a nejen proto, že si myslel, že s vlasy na volno vypadá lépe. Raději by pozoroval Rhiannon, jak si stahuje vlasy, ruce za hlavou, její hrudník vyklenutý…
 
 Taková škoda, že to neviděl.
 
 S povzdechem položil Draco ručník na betonový stupínek u mělkého konce bazénu. Nevybral si to místo jen proto, aby jí byl nablízku, chtěl taky sledovat Severuse a Harryho. Nebo ve skutečnosti hlavně Severuse. Draco si toho muže totiž nedokázal představit, jak plave. A tak ho teď pozoroval, jak vstupuje do vody a jeho dlouhé plavky se nafukují, dokud nedošel do hlubší části bazénu.
 
 Zvláštní, jak ten chlap dokáže i v takovéhle situaci vypadat důstojně. Navzdory bledé až sinalé pleti, jak se na něj tak Draco díval, nemohl se zbavit představy vlajícího hábitu.
 
 Musí to mít něco společného s tím jeho hrůzu nahánějícím výrazem, pomyslel si Draco. Současně mu také došlo, proč Rhiannon říkala, že z něj jde strach. Ani se teď nesnažil o nějaké výhružné pohledy nebo něco podobného, ale těch několik mudlů, co už byli v bazéně, mu urychleně uhýbalo z cesty. Vypadalo to skoro jako by Severus použil nějaké odpuzující kouzlo.
 
 V jakém protikladu k němu byl Harry, který se nechoval důstojně ani trochu! Udělal jen krok nebo dva do hloubky a pak se vrhl dopředu, až voda stříkala. Dokonce se mu podařilo pocákat i Severuse.
 
 „Promiň,“ řekl, ačkoliv to tak zřejmě nemyslel. „Roger mi radil vrhnout se do toho po hlavě,“ a rozesmál se.
 
 „Ano, je zbytečné se bát,“ odpověděl Severus, opřel se o okraj bazénu s rukama roztaženýma pohodlně do stran. Nechal vodu, aby ho nadnášela. Dost nezvyklý pohled, vidět ho tak uvolněného.
 
 Jenže to byla jen finta. Severus čekal, dokud Harry nebyl dost blízko a pak najednou vykopl nohama a poslal na Harryho spršku vody, která ho celého zmáčela.
 
 Harry prskal a zuřivě si vytíral vodu z očí. „Ještě jsem nebyl připravený se celý namočit!“
 
 „Jsou to snad obavy, co právě slyším?“ zeptal se Severus hlubokým, temným hlasem plným humoru.
 
 „To bylo pěkně podlé,“ zabručel Harry, ale pak se na Severuse usmál, popošel kousek dál a pustil se do procvičování kraula na mělkém konci bazénu. Občas se mu někdo připletl do cesty, ale jakmile ostatní pochopili, že hodlá plavat sem a tam napříč bazénem, drželi se mu z cesty.
 
 Severus si chvíli protahoval krk a pak se podíval na Draca. „Tak, jak sis užil oběd s tou mladou dámou?“
 
 Draco si sice nemyslel, že by ho Rhiannon přes všechen ten ruch a povyk na koupališti mohla slyšet, ale stejně nechtěl říct nic, co by ji mohlo urazit. „Ne tak, jak jsem očekával.“
 
 „Hm?“ Severus se otočil zpátky k bazénu. „Přesuň si ručník blíž a vyprávěj.“
 
 Draco se přemístil, lehl si na břicho a opřel se lokty tak, že měl hlavu nad vodou. Jeho pohled zamířil opět k Harrymu, který už se ve vodě pohyboval poměrně sebejistě. Jeho styl byl sice pořád ještě příšerně neohrabaný, ale už se neutopí.
 
 „Je tu místo pro nás pro oba,“ řekl potichu Severus. Pak ztišil hlas ještě víc a pokračoval: „A jsem si jistý, že se bude tvým směrem dívat stejně často, i když budeš mokrý. Možná častěji.“
 
 Draco si dal velký pozor, aby se nepodíval Rhiannoniným směrem. Nechtěl vypadat jako zoufalec snažící se upoutat její pozornost. Pokusil se udržet svoje emoce na uzdě, když se zeptal: „Opravdu se na mě dívala?“ ale moc se mu to nepodařilo.
 
 „Ano a pravděpodobně začíná být poněkud rozmrzelá, že sis toho zatím nevšiml.“
 
 Tak takhle by to nešlo. Draco otočil hlavu a počkal, dokud se Rhiannon nepodívala jeho směrem, pak se zeširoka usmál. Vrátila mu úsměv a ten úsměv byl tak sladký, že Draco se cítil jako v nebi. Dokonce se s ní teď ani nelíbal, ale stejně měl ty samé pocity jako prve, všechny barvy zářily jasněji a vůně byly intenzivnější.
 
 Snad i ten chlór ve vodě mu v ten okamžik voněl příjemně.
 
 Severusův hlas jako by ho probudil ze sna. „… a podobně. Jenže ty mě vůbec nevnímáš, že?“
 
 „Ehm?“ Draco se otočil zpět k otci. „Říkal jsi teď něco?“
 
 „Zjevně nic důležitého.“
 
 Draco cítil, jak rudne a rychle sklopil hlavu a sčísl si ofinu do obličeje. „Co jsi říkal?“
 
 Severus potřásl hlavou. „Nevadí. Myslím, že ses mi chystal vyprávět o vaší schůzce?“
 
 Draco se zamračil. „Nikdy jsem nechápal některé spolužáky ze Zmijozelu, kteří šířili drby o holkách, jen co se vrátili ze schůzky s nimi. A pak se divili, když se o nich začlo říkat, že neudrží jazyk za zuby. Velmi špatná strategie.“
 
 Tedy bylo to tak jen tehdy, pokud chtěl chodit s jednou dívkou déle. Což byl vždycky Dracův případ. Byly to celé roky, co byl zamilovaný do Pansy. Ha, jako by ty roky zahodil.
 
 „V každém případě bych rád vyjasnil jednu věc, nejsem ten typ, co políbí holku a běží to všem říct. To bych Rhiannon nikdy neudělal.“
 
 „Velmi výstižně řečeno.“
 
 Za těmi slovy probublával smích. Draco ho téměř mohl slyšet a věděl, co to znamená. Severus si myslel, že Draco poněkud přehání. Nenapadlo ho, že už by se s Rhiannon dostali až k líbání. Draco pocítil samolibou radost, protože nejen, že se líbali, ale líbali se skoro... hm, opravdu netušil jak dlouho. Přišlo mu to jako vteřina i věčnost zároveň. Prostě dlouho. Jak už to u prvních polibků bývá, bylo to neskutečně skvělé.
 
 „A co mi tedy můžeš říct,“ zeptal se Severus stále tím pobaveným tónem.
 
 Draco poněkud ztlumil hlas. „Dobře, vzala mě ven na rybu s hranolkama. A jídlo platila ona. Přišlo mi to hrozně zvláštní. Zvlášť když ví, že mám peněz víc než dost.“
 
 Severus lehce potřásl hlavou. „Oh, Draco. Tys jí řekl o svém bohatství?“
 
 „Ne. No dobře, ano, ale až potom, co o tom začala mluvit ona,“ vysvětlil Draco. „Řekla, že to poznala. A vadí jí to. Má ohledně peněz předsudky.“ Napadlo ho, že bude lepší nezmiňovat, na co se ptala ohledně Severusových motivů pro jejich adopci. „Velké předsudky.“
 
 „No, žádný vztah není zcela bezproblémový,“ řekl Severus zlehka. Skoro jako by se pokoušel nedat najevo, jestli tenhle vztah schvaluje nebo ne.
 
 „Jedli jsme v parku. A seděli přitom v trávě,“ pokračoval Draco. „A jestli Harry někdy bude chtít koupit dietní Colu, zkontroluj z čeho je to vyrobené. Chutná to, jako by základní ingrediencí byl černouhelný dehet.“
 
 „Zdá se, že polovina zboží v tom velkém obchodě je plná chemie.“
 
 „No, alespoň je snad vyrábí v čistých podmínkách. I když bych si přál, aby měli více druhů zboží. Mám například moc rád ty speciální jahody, které se dováží z Chile, a když víš, kde nakupovat…“
 
 Zarazil se, protože si všiml, jak k Rhiannon došel její strýc, něco jí říkal a ukazoval Severusovým směrem. Draco se snažil, ale přes všechno to cákání z bazénu a šum hlasů nemohl nic slyšet. Rhiannon krátce přikývla, pak seskočila ze své židle a pohledem hledala Draca.
 
 Zcela zjevně, ať už po ní strýc chtěl cokoliv, ona to udělat nechtěla.
 
 Jenže si chtěla udržet svoji práci, dokonce, i když ji nesnášela, jak Draco věděl, takže po chvilce váhání vykročila. Její plavky jí obepínaly rozkošné boky, a jak se pohybovala… uf. Draco se musel napomenout, že zírání je nesmírně neslušné.
 
 A olizovat si rty se nehodí ani trochu.
 
 Prošla kolem rohu bazénu a zamířila přímo k nim. Zdálo se však, že to není Draco, za kým jde. Dřepla si na druhou stranu vedle Severuse a nervózně se na něj zadívala.
 
 „Pane Snape?“
 
 Kdyby Draco neměl obavy z toho, co se stalo, co je za problém, přišlo by mu zábavné, že i když Severuse nikdy nezažila při vyučování, má z něj stejný respekt jako jeho studenti.
 
 I Harry si jejího příchodu všiml a zastavil se uprostřed mělké strany bazénu. Severus otočil hlavu a podíval se na Rhiannon. „Ano, slečno Millerová?“
 
 Odkašlala si a vypadala přitom, jako by věděla o stovkách věcí, které by udělala raději než to, co se zrovna chystala udělat. Draco si jen nebyl jistý, jestli je tak vyděšená se Severuse, nebo jestli jí její strýc nakázal říct něco tak hrozného.
 
 „Já se opravdu velmi omlouvám, pane, ale… ehm, platí tu zákaz nosit v bazénu rozpuštěné vlasy.“
 
 Draco málem vyprskl smíchy.
 
 „Ach tak.“ Severus pokrčil rameny. „Pravidla jsou tu pochopitelně od toho, aby se dodržovala.“
 
 Draco mu byl ta tuhle odpověď vděčný víc, než by dokázal vyjádřit. Severus se jí to pokoušel usnadnit, nechtěl, aby se cítila nepříjemně, dokonce i když ho právě napomínala. Nechtěl, aby z něj Dracova dívka měla obavy o nic víc, než by něco takového chtěl Draco.
 
 „Ano,“ řekla Rhiannon, stále zjevně ne zcela ve své kůži. No, žádný div. Uvažovala o sobě jako o mudle a jak Harry jednou vysvětloval, tak v mudlovském světě jsou dlouhé vlasy u mužů poněkud neobvyklé. Nikdy neviděl mudlovského muže, který by měl tak dlouhé vlasy jako Brumbál, říkal. Takže není divu, že se jí tohle příčilo. Bylo hrubé upozorňovat jakéhokoliv muže, že jeho vlasy jsou moc dlouhé. Navíc muže, který je dvakrát tak starý jak ona. Zjevně to věděla.
 A to měla ze Severuse respekt už předtím. Když pokračovala, hlas se jí třásl. „Mohl byste si tedy ty vlasy prosím sepnout?“
 
 Severusův hlas byl jemný a klidný, skoro jak by pronášel nějaké zaklínadlo. Draco pochyboval, že by opravdu nějaké kouzlo použil, ale věděl, že Severus tohle dokáže byť jen pouhým hlasem. Měl v tom praxi. „Máte něco, co bych k tomu mohl použít?“
 
 „Oh.“
 
 Teď už byl Severusův hlas téměř pobavený. „Ano, většinou dávám přednost tomu, nechat si vlasy rozpuštěné.“
 
 Rhiannon sebou škubla, doopravdy a viditelně sebou škubla. Draco neměl ponětí proč, dokud nepokračovala, tentokrát opravdu velmi potichu. „Taky mi řekl, abych vám připomněla, že… oh Bože.“ Rychle se otočila k Dracovi a ústy naznačila slovo promiň. Vrátila se pohledem k Severusovi a rychle dořekla, co musela: „Řekl mi, abych trvala na tom, že se před vstupem do bazénu osprchujete. Je to vlastně jedno z pravidel tady na koupališti, ale on většinou nenutí jednoho každého návštěvníka, aby ho opravdu dodržoval. Prosím, promiňte mi, jestli…“
 
 Přitom vstala. „Podívám se po něčem, čím byste si mohl sepnout vlasy po… Až se osprchujete.“
 Obešla bazén a řekla něco Rogerovi, pak rychlým krokem zamířila do kanceláře.
 
 „Myslím, že můžeme s jistotou předpokládat, že osprchovat se má být eufemismus pro něco jiného,“ poznamenal Severus. Velmi suše.
 
 Jo, umýt si vlasy, pomyslel si Draco. To tím chtěla naznačit. Merline, to je tak ponižující, že jeho dívka musí jít a kritizovat hygienické návyky jeho otce.
 
 Nedovedl si představit, jak se teď Severus asi cítí.
 
 Až na to, že už věděl, že Severus se moc nestará o to, co si o něm kdo myslí. Tedy s jednou výjimkou. Zdá se, že mu není jedno, co si o něm myslí on a Harry.
 
 „Pokud jsem ti to u té mladé dámy nějak pokazil, Draco...“
 
 Draco mávl rukou. „To je v pohodě.“
 
 Severus se zamračil, jako by nesouhlasil, ale nic neřekl.
 
 Draco se zatím posadil rovně a sledoval Rhiannon, která právě došla do kanceláře. Oknem bylo vidět, jak hledá v zásuvkách. A pak se znovu začala dohadovat se strýcem, tentokrát mnohem živěji než prve, ale možná to bylo tím, že byli v budově a tím pádem si mysleli, že je nikdo nesleduje.
 
 Rhiannon rozhodila rukama, prudce se otočila a s tváří zkřivenou vztekem se vyřítila z kanceláře. Mířila k Dracovi. Harry se mezitím připojil k otci, ale místo toho, aby se opřel o kraj bazénu jako Severus, se jen chytil kraje rukama, položil se na břicho na vodu a procvičoval kopání.
 
 Severus už byl celý pocákaný, ale nezdálo se, že by mu to vadilo.
 
 Když k nim Rhiannon došla a dřepla si vedle Severuse, Harry s kopáním a cákáním přestal. „Nemohla jsem nic najít, ale můžu vám půjčit svoji gumičku.“ Přitom si rychle stáhla gumičku, která jí přidržovala vlasy v culíku. Její vlasy se volně rozprostřely, ten pohled byl nádherný. „Strýček Stanley to bude muset přežít, kdybych náhodou musela pro někoho skočit do bazénu.“
 Severus se odstrčil od kraje bazénu a postavil se do mělké vody, jeho prsty se letmo dotkly jejích, když si od ní bral jasně červenou gumičku. „Půjdu napravit své opomenutí.“
 
 Rhiannon se kousla do rtu a její hlas byl sotva slyšitelný. „Ehm… já, opravdu se moc omlouvám. Nikdy mě nenutí takhle otravovat zákazníky, ale teď říkal, že tohle byste měl držet dál od vody.“ A ukázala na obvaz na Severusově ruce. „Pro případ, že byste v tom měl infekci.“
 
 Severus povytáhl obočí. „Kdyby to byla rána, jsem si jist, že taková koncentrace chlóru, jaká je zde ve vodě, by si s tím poradila.“
 
 „Vy jste učitel chemie, to je jasné.“ Rhiannon si hrála s vlasy. „Chcete říct, že to není otevřená rána?“
 
 Draco málem zakvílel. Severus přesně na to zrovna odpověděl a měl ve zvyku rozcupovat studenty svými komentáři na kousíčky, kdykoliv po něm chtěli, aby něco zopakoval. Jenže Rhiannon nebyla jeho studentka. Jakmile Severus odpověděl, poznal Draco, že by mu měl víc důvěřovat.
 
 „Jedná se, obávám se, o tetování. O tetování, které by moji synové raději neměli vidět,“ lhal bez mrknutí oka. „Mladická nerozvážnost. Jsem si jist, že mi rozumíte.“
 
 „Oh…“ Rhiannon se zatvářila zvědavě. Pak jako by jí došlo, že je to nevhodné a pousmála se. „Pak je vše v pořádku.“
 
 Severus vstal a zamířil ke schůdkům. Pohyboval se přitom tak precizně, jako by ani voda nemohla narušit jeho obvyklý druh chůze. Rhiannon vypadala, že by nejraději zůstala a povídala si s Dracem, ale když se ohlédla na kancelář, její strýc stál u okna s rukama založenýma na hrudi. Byl příliš daleko na to, aby Draco mohl vidět jeho oči, ale přísahal by, že je má podezřívavě přimhouřené.
 
 „S tímhle plaváním pro veřejnost je víc problémů, než za kolik stojí,“ zamumlal Harry, když Rhiannon odešla.
 
 „To není její chyba.“
 
 Harry vylezl z bazénu za Severusem. Draco si povzdechl a šel za nimi. Vypadalo to asi trochu podivně, když se tak všichni tři vraceli do šaten, ale neměli na výběr. Severus byl jediný z nich, kdo měl hůlku.
 
 „Snad neodcházíte?“ zajímala se Rhiannon, která se otočila a šla zpátky k nim. Na čele jí naskočila drobná vráska. „Neodcházejte, prosím. Snažila jsem se být tak taktní, jak to jen šlo.“
 
 „Ehm…“ Draco se pokusil uzavřít svou mysl, aby mohl přijít s nějakou věrohodnou lží, proč se do šaten vracejí všichni tři, ale nijak mu to nepomohlo. Nevěděl jestli je to tím, že jí nechtěl lhát, nebo spíš tím, že uzavírat mysl je bez hůlky těžší.
 
 Naštěstí mu pomohl Harry. „Ne, neodcházíme. Prostě jsme se všichni zapomněli osprchovat.“
 
 Vrásky zmizely. „Aha, dobře, jak jsem říkala, ono to zas tak nevadí. Můj strýc je dnes nějak mimo, netuším proč…“
 
 Draco zatřásl hlavou a pokračoval v Harryho výmluvě. „Severus je někdy opravdu důkladný, pokud jde o pravidla,“ řekl a byl se sebou poměrně spokojený.
 
 „To si umím představit. Učitel chemie, to mluví samo za sebe.“
 
 „Jo, když studenti nedávají pozor na jeho pokyny, něco může vybuchnout,“ řekl Harry s vážným obličejem. „No, za chvíli jsme zpátky. Možná ti Draco bude chtít předvést pár skoků do vody. Je v nich dost dobrej.“
 
 Draco počkal, až budou v šatně a pak Harryho praštil do ramene. A ne zrovna zlehka. „Nepleť se do toho. Nepotřebuju pomoct s tím, aby mě Rhiannon měla ráda. Zatím si totiž vedu dobře.“
 
 „To bylo jako omluva za ty plavky.“ Harry nakrčil nos. „Karmínová ti opravdu nesedí.“
 
 „Opravdu,“ protáhl Draco. Počkal, dokud Harry něco nezašeptal k skříňce pak z ní vytáhl svůj batoh, položil si ho k nohám a sedl si, aby počkal na Severuse. Harry udělal to samé. Ne, že by čekali nějaké problémy, spíš jen tak pro jistotu. Možná v tom bylo ještě něco dalšího. Draco si potřeboval být jistý, že kdyby potřeboval, tak má přístup k magii. Jinak by si připadal jako… nahý.
 
 Harry byl zticha, dokud ze šatny neodešla skupinka mladíků a pak zašeptal: „Přemýšlel jsi, co vlastně táta používá? Nevzal si sebou žádný šampón.“
 
 Draco pokrčil rameny. Byl si jistý, že si Severus může prostě přivolat, cokoli potřebuje, ať už z Bradavic nebo z Devonu. I když to už by tam nejprve musel mít něco v zásobě. „Možná prostě používá mýdlo,“ zašeptal. „Výsledek je sice strašný, ale alespoň něco.“
 
 „Možná používá to samé, čím tehdy umyl vlasy tobě,“ přemýšlel Harry. „Je tam sám, nikdo by ho neviděl.“
 
 Comalavare, vzpomněl si Draco, který okamžitě pochopil, co má Harry na mysli.
 
 „Mohu slyšet každé slovo, které řeknete,“ zavolal na ně Severus z nejbližší sprchové kóje. Teď, když nebyla nablízku Rhiannon, zněl trochu otráveně.
 
 Draco raději zmlkl a všiml si, že Harry se zachoval stejně.
 
 ***
 
 Zůstali na koupališti až skoro do pěti hodin, kdy plavání pro veřejnost končilo. Draco strávil zbytek odpoledne plaváním, poleháváním na sluníčku a předváděním komplikovaných skoků do vody se spoustou otoček a vrutů. Věděl, že je v tom velmi dobrý. Byl si jistý, že na Rhiannon to udělalo dojem, i když občas se tak zvláštně ušklíbla, až Draca napadlo, jestli jí došlo, že musel chodit na soukromé lekce.
 
 Nákladné soukromé lekce.
 
 Raději se proto přestal předvádět a z bedny poblíž skokanského můstku sebral jednu z tyček, které v ní byly. Všiml si prve, k jaké hře se používají. Dlouhé plastové tyčky zářivých barev, které se ve vodě pomalu potápí. Hra spočívala v tom, potopit se za nimi a chytit je dřív, než se dotknou dna.
 
 S tyčkou šel na druhý konec bazénu, kde Severus s Harrym šlapali vodu a povídali si. „Co si zahrát?“
 
 Harry se zatvářil, jako že si není jistý, jestli je to dobrý nápad, ale pak se podíval směrem k Rogerovi a pousmál se. „Tak jo. Měl bych trénovat i potápění, i když se mi to moc nelíbí.“
 
 „Severusi?“
 
 „Budu vám házet.“
 
 Draco si pomyslel, že to je jen způsob, jak se vyhnout potápění, ale přikývl. Už tak měl štěstí, že potom, co se stalo prve, Severus netrval na tom, aby okamžitě odešli z koupaliště. Jeho vlasy už zase uschly a vypadaly teď naprosto otřesně. Vlnily se a kroutily všemi možnými směry.
 
 Možná je Severus nosí tak mastné právě proto, že pak mu aspoň netrčí všemi směry a prostě jen zplihle visí. Jenže stačilo by trochu kondicionéru a bylo by po problému. Opravdu.
 
 Harry s Dracem se potápěli za tyčkou, znovu a znovu Severus jim ji házel. Dracovi by se nejspíš pokaždé podařilo dostat se k ní první, ale myslel si, že to by Harryho sebevědomí zrovna neprospělo, tak se ani moc nesnažil.
 
 Po chvíli, když se Draco vynořil, aby se nadechl, vytřepal si vodu z očí a pomyslel si, že už by mu to stačilo. Harry k němu doplaval a plácl ho přes rameno. Hm, to bylo asi za tu ránu předtím.
 
 Nebo možná ne. „Až začne škola, tak tohle už nezkoušej.“
 
 „A co?“ zeptal se Draco nevinně.
 
 „Zahazovat zápas. Nesnažit se jak nejlíp umíš.“
 
 „Už jsem ti řekl, že s tebou zametu hřiště a...“ Draco se prudce nadechl, jak pochopil to, co Harry nevyslovil. „Aha. Konečně ses rozhodl. Budeš znovu hrát.“
 
 „Jo. Cítím se sice trochu špatně kvůli Ginny, ale je to můj poslední rok a ona má před sebou ještě dva. Mimoto, stejně v týmu zůstane, aspoň myslím.“
 
 „Ona se přes to nějak dostane,“ řekl Draco a pustil to z hlavy.
 
 Zdálo se, že Harrymu to pořád dělá trochu starosti, takže Draco začal být zvědavý, jak velký podíl na Harryho váhání měla Ginny Weasleyová. Harry nesnášel, když musel někoho zklamat. Možná to mělo nějakou souvislost s tím jeho zachráncovským komplexem.
 
 Když nastal čas k odchodu, Draco oznámil, že se půjde rozloučit s Rhiannon. „Takže se uvidíme zítra? Před divadlem?“ domlouval se s ní. Chtěl se znovu podívat na zkoušku, ale nechtěl na ní moc tlačit. „V kolik hodin?“
 
 „V sobotu většinou končíme ve dvě. I když, jestli Adrian bude mít zas jednu ze svých nálad, tak těžko říct.“ Rhiannon popadla ručník, který měla přehozený přes židli a omotala si ho kolem boků. „Počkej vteřinku, najdu si kus papíru a napíšu si tvoje číslo na mobil.“
 
 Draco byl rád, že tohle už mu Harry vysvětlil. „Já nemám mobil.“
 
 „Oh.“ Ta odpověď ji zjevně zaskočila. „Tak vaše číslo domů.“
 
 Znovu, Draco byl připraven. Promyslel si dopředu, co jí poví, protože čekal, že by jeho číslo mohla chtít. A taky adresu. Pořád ještě netušil, co udělá s tím, že ji nemůže pozvat do Devonu. Ale ohledně čísla už výmluvu měl.
 
 Naklonil se k ní blíž a chtěl ji vzít za ruku. Což by asi nebyl nejlepší nápad, když se tu kolem motá její strýc. „Severus je tak trochu zvláštní. V letním bytě nemáme vůbec žádný telefon. Vychutnává si dovolenou a říká, že kdyby s ním chtěl někdo ze školy mluvit, tak si prostě musí dát tu práci a přijít osobně.“
 
 Rhiannon vypadala úplně vyvedená z míry. Není divu, když mu Harry vysvětlil, že pro většinu mudlů je nepředstavitelné být bez telefonu.
 
 „Ale to není problém,“ pokračoval, nahnul se k ní a jemně ji políbil na tvář. Ať se strýc dívá, nebo ne, prostě nemohl odolat. „Přijdu prostě ve dvě a počkám na tebe.“
 
 „Vezmi si knížku,“ doporučila mu Rhiannon suše. „Jen pro jistotu.“
 
 Draco věděl, že nemá žádnou knihu, kterou by mohl nechat Rhiannon vidět. Tedy zatím ne. Ale už brzy. Nejprve ji musí seznámit s magií, pěkně pomalu, nejprve menší kouzelnické představení… Bude si myslet, že jsou to samé mudlovské triky, ale jakmile jí půjčí do ruky hůlku, pochopí.
 
 A nejlepší na tom je, že zatímco si tak plaval v bazénu, vymyslel způsob, jak obejít výnos o nezletilých kouzelnících. Způsob, který neselže.
 
 V noci pak počkal, až Harry i Severus usnuli, vyplížil se ke stolu a napsal jeden dopis. Jen pár pečlivě formulovaných vět a hotovo. Zastrčil malý čtverec pergamenu do obálky a nadepsal adresu. Raději by dal školní sově instrukce sám, ale vzhledem k tomu, jak posílali z Devonu poštu, neměl možnost.
 
 Draco nadzvedl víko očarované krabice a málem už vhodil dopis dovnitř.
 
 Pak si uvědomil, že vzhledem k tomu, s kým jedná, měl by raději přidat něco motivujícího. Popadl znovu dopis, doplnil post skriptum a přidal do obálky pár lesklých galeonů. Pak obálku zakouzlil tak, aby mince cestou necinkaly.
 
 Zadržel dech, strčil obálku do očarované krabice a rychle zaklapl víko. Když krabici znovu otevřel, dopis byl pryč. Už ráno, nebo možná ještě dřív, bude dopis na cestě, nesený bezpečně jednou anonymní školní sovou.
 
 Ne, že by dopis sám o sobě byl anonymní. Ani nemohl být, pokud chtěl Rhiannon všechno vyjasnit.
 
 Draco se vplížil zpátky do postele a pokusil se usnout, jenže neměl šanci. Ležel a přemýšlel. Plánoval. Dokonce snil. Už jen dva, možná tři dny a bude moct Rhiannon ukázat pár kouzel.
 
 A to, že ona může kouzlit taky.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Prehľad článkov k tejto téme: