Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
„Jo, už je to lepší,“ řekl Harry a protáhl si prsty. Ani si neuvědomil, jak moc ho ruce bolí, dokud se dnes ráno nepokusil otevřít láhev se zálivkou na salát a prudká bolest ho nedonutila zalapat po dechu. Snape mu doporučil, ať jde ven a zakouzlí pár kouzel s hůlkou. Samozřejmě to hned pomohlo. Po třech, čtyřech levitačních kouzlech byly jeho ruce zase v pořádku.
Otočil se a spatřil otce, jak se podmračeně opírá o dveře chaty. Dobře, postaví se tomu čelem, rozhodl se Harry a přešel k němu.
„Co?“
Na Snapeově pohledu bylo znát, že neschvaluje tón, který Harry použil. „Víš naprosto přesně co.“
Ano, Harry věděl. Jistě, že věděl. „Opravdu, já nemám problémy se zvládáním svých schopností. Já jen, že potom co se stalo tehdy, když jsem se ve tvém bytě tak rozzlobil na Draca…“
„V mém bytě?“
Způsob jakým Snape tu otázku položil, prolomil napětí. Harry se uchechtl. Není pochyby o tom, že Severus Snape je mistrem nejen v lektvarech. Dokonce i v otcovském rozhovoru přiváděl své umění ironických komentářů k mistrovství. „Chtěl jsem říct doma. Tehdy doma. I když o téhle chatě taky přemýšlím jako o domovu, víš, co myslím.“ Harry polkl a horečnatě přemýšlel. Nesnášel pocit, že svého otce zklamal. Opravdu hodně nesnášel. „Ehm, no, každopádně moje ruce jsou už v pohodě a taky už dlouho moje náhodná magie nezpůsobila žádnou katastrofu, a tak jsem myslel, že se to už znova nestane.“
„Poněkud nebezpečný předpoklad, řekl bych.“
Harry si povzdechl. „Jo, hádám, že asi jo.“
„Hádáš.“ Opakoval Snape suše. „Uvědom si, že nikdo jiný než ty nemůže ovládnout tvé temné síly.“
„Hluboké síly,“ opravil ho Harry. „Pořád nemám rád to druhé označení.“
Snape se zamračil. „Pokud bys už v sebe měl takovou důvěru, jakou bys měl mít, nevadilo by ti, že tvou moc charakterizuji takto. Jedná se o nejběžněji užívané označení, jak jistě víš.“
Harry zrudnul. „To není tak, že bych si myslel, že jsem temný kouzelník. Já si to ani nikdy opravdu nemyslel. Já se jen snažil zabránit tomu, abych se temným stal. Nechtěl jsem, aby někdo mohl můj strach z jehel použít proti mně.“
„Zdá se, že už se ti o tom alespoň lépe mluví.“
„Jo, myslím, že Marša ví, co dělá.“
„Buď to, nebo ti prospělo, že ses svěřil přátelům.“
Hm, možná to bylo opravdu v tom. Harry o tom prve moc nepřemýšlel, ale když se na to podíval zpětně, tak promluvit si o tom s Ronem a Hermionou byl nejspíš dobrý nápad. A napadlo to Snapea, ne Maršu.
„Jo, takže ty taky víš, co děláš,“ řek Harry zlehka. „věděl jsem, že budeš skvělým otcem. Přesně jak jsem napsal do svých adopčních papírů.“
Snape pokrčil rameny. „Kdybych věděl, co dělám, jak jsi to formuloval, pak je poněkud překvapující, že jsi ignoroval má doporučení ohledně tvých temných sil.“
Tentokrát slovo temných trochu zdůraznil, jako by chtěl naznačit, že si na něj Harry bude muset zvyknout.
„Dokud jsme pořád procvičovali souboje, bylo snadné pamatovat na to, abych vždycky v pauze vrhl pár kouzel s hůlkou,“ vysvětloval s povzdechem Harry. „Ale když jsem se vrátil do vyučování, měl jsem toho najednou moc.“
„A celé léto dřeš jako domácí skřítek.“
Tentokrát byl ten komentář spíš jedovatý než ironický, pomyslel si Harry. „No, od začátku léta jsem měl spousty volného času,“ uznal a znovu si povzdechl. „Ale… zapomněl jsem.“
„Zapomněl jsi.“
„Každý občas na něco zapomene, tati,“ namítl Harry a nakrčil horní ret.
„Jak hloupá odpověď. Takovou bych očekával od prváka. Od prváka z Mrzimoru!“
Harry zrudnul.
„A také neoceňuji ten pokus o manipulaci. Nezačínej chválit mé rodičovské schopnosti uprostřed rozhovoru o tom, jak nedostatečné zřejmě byly. Je to podobné, jako když mi Draco říká tati, jen když něco chce.“
„Snaží se s tím přestat,“ připomněl Harry. „A proč bych se neměl snažit s tebou manipulovat? Myslel jsem, že tě potěší, že umím manévrovat.“
Severus ohrnul ret. „Ach, jistě že ano. Ale ne v tomto případě.“
Tak to je skvělý, pomyslel si Harry. Ale nahlas řekl jen: „No, tak dobře. Zapomněl jsem na to. Ruce mě nebolely a neměl jsem žádný problém s náhodnou magií, tak mi to nepřišlo tak důležité, to je všechno.“
„Neměl jsi problémy s náhodnou magií, protože tě nikdo dostatečně nerozčílil. Přes všechny vaše nesmyslné hádky s Dracem.“
Harry mávl rukou. „No jo, on je občas dost otravný. Nejde o nic vážného. Zapomínáš, že jsem vyrůstal s Dudleym, takže si moc dobře pamatuju, jaké to je, mít opravdu příšerného bratra. Tedy, on nebyl můj bratr, ale víš, jak to myslím?“
„Nezapomínám na to,“ řekl Snape vážným hlasem. „přemýšlím o tvém předchozím domově víc, než si uvědomuješ.“
A taky to probírá s Brumbálem, pomyslel si Harry. Nebo možná s Maršou.
„Dobře, no, už na to taky nebudu zapomínat,“ řekl Harry. „Abych občas vypustil trochu hlubokých… ne, chci říct temných sil. A až se vrátíme do Bradavic, najdu nějaký způsob, jak v tom pokračovat. Možná bychom mohli vždycky po sezení s Maršou zajít sem. Tak budu moct kouzlit s hůlkou jednou týdně. Myslím, že by to mělo stačit.“
„Očekáváš, že její pomoc budeš potřebovat tak dlouho?“
„Ano.“ Když si vzpomněl na to, jak se bál, že ho Snape odadoptuje a potom na svou žárlivost, která ho spalovala pokaždé, když se Snape s Dracem zavřeli v laboratoři, aby spolu pracovali na nějakém exotickém lektvaru… Taky si vzpomněl na Luciusův portrét a jak ho Harry nechal, aby ho ovlivnil a jak si pak sám ubližoval… ne, Harry neměl nejmenší pochyby. „Ano, chci k ní chodit dál. Až si budu myslet, že už ji nepotřebuji, řeknu ti to.“
„A jsi si jistý, že znovu nezapomeneš na nutnost uvolňovat tvé temné síly?“
„Nezapomenu, fakt ne.“
„Protože se mi zdá, že tato situace se příliš neliší od případu, kdy například jistý mladý muž, který potřebuje pravidelně užívat jistý specifický lektvar, jednoduše zapomene vzít si po několik dní svou dávku a následně začne trpět následky své zapomnětlivosti. Co bys mu na to řekl?“
Harry zjistil, že je najednou těžké podívat se otci do obličeje. „Já... asi bych řekl, že je pitomec.“
Snape potřásl hlavou. „Nerad bych to o tobě říkal, Harry. Každopádně bych řekl, že, přinejmenším, to bylo od tebe velmi nedospělé.“
Harry se usmál, i když trochu křivě. „Nejspíš bych taky řekl, že si ten nedospělý mladý muž zaslouží trpět následky své hlouposti. Ale ty sis všiml, že nemůžu ani ohnout prsty a hned jsi mě poslal ven vrhnout pár kouzel s hůlkou.“
„Brzy by ti došlo, že to musíš řešit.“
Jo, to asi jo. Ale Harrymu se pořád líbilo, že na něj otec dává pozor. Dokonce, i když není dokonalý. Jenže, on přeci nemusí být dokonalý. Snape mu to dokonce i řekl, jen ne přesně těmi slovy.
„Tak, já půjdu asi dodělat oběd a…“
Harry se zastavil uprostřed věty, když k němu dolehl nezaměnitelný zvuk přenášedla oznamující, že někdo právě dorazil. V prvním momentě ho napadlo, že jejich chatu objevili smrtijedi i přes to, že byla nezakreslitelná a chráněná Fideliusem. Harry zvedl ruku, ve které stále ještě držel hůlku, do pohotovostní polohy a postavil se zpříma, připravený čelit možnému nebezpečí.
Ale byla to Dracova bledá tvář, co spatřil, když se otočil. „Bylo dobře, že jsi mi dal s sebou přenášedlo pro případ, že bych se potřeboval vrátit dřív,“ řekl, potřásaje hlavou.
Harry si všiml, že Snape si Draca pozorně prohlíží. „Nebylo zas tak obtížné ti nějaké opatřit.“
Harry se usmál. Předtím si toho nevšiml, ale Snape měl celou bednu jednorázových přenášedel, všechna očarovaná Brumbálem tak, aby fungovala jen pro ty, kdo už o chatě věděli. Snape dal ráno Dracovi jedno z nich s vysvětlením, že je to prozíravé, protože tak může strávit celý den lelkováním s tou mladou dámou, jak to označil, zatímco Snape může zůstat doma s Harrym.
Draco se zatvářil upřímně překvapeně nad otcovou volbou slov, ale pak řekl trochu uraženě: „Víš, že kdyby se stalo cokoli nečekaného a já se potřeboval vrátit domů dřív, tak se přece můžu jednoduše přemístit.“
„Víš dobře, co si o tom myslím. Každopádně, zanedlouho už složíš zkoušku,“ odpověděl Snape pevně.
Draco jen pokrčil rameny a řekl, že si stejně nedokáže představit, že by chtěl Rhiannon opustit už před jednou ráno. V jednu hodinu se totiž měl setkat se Severusem, aby se domů přemístili společně.
Ale bylo teprve půl druhé odpoledne a Draco byl tu.
„Stalo se něco?“ zeptal se Harry. Přišlo mu podivné, že se musí ptát. Kdyby se Draco dostal do nějakých problémů, tak by to řekl hned po přemístění. Navíc sledovací kouzla by je přece upozornila, kdyby se v Exeteru objevili nějací kouzelníci…
„No, ano,“ odpověděl Draco mdle. „Nic vážného. Tedy ano, je to vážné, ale ne tím život ohrožujícím způsobem. Pokud tedy není skutečně možné zemřít žalem z nenaplněné lásky.“
„Rhiannon se s tebou rozešla?“ Harrymu se to moc nezdálo, protože ještě včera to vypadalo, že i Rhiannon se o Draca zajímá.
„Rozešla?“ Draco se zasmál. „Nemyslím, že je to moc pravděpodobné, Harry. Vycházíme spolu perfektně a proč taky ne? Jsem zjevně její typ. Což dává smysl, když vezmeme v úvahu, že ztratila spojení se svou magií. Podporuje to teorii, že ji bude přitahovat někdo, kdo má magie tolik…“ Najednou se zamračil. „A dřív než řekneš, že v tom případě by měla začít dělat oči spíš na tebe, měl bys vědět, že má dostatek vkusu na to, aby poznala… ehm…“
„Co? Čistokrevného?“ zeptal se Harry a povytáhl obočí.
„Náležitou kouzelnickou úroveň, to jsem se chystal říct,“ oznámil Draco trochu kousavě.
Harry si ale vůbec nebyl jistý, jestli to bylo přesně to, co se Draco prve chystal říct.
„Proč nám prostě neřekneš, proč ses vrátil tak brzy, Draco,“ řekl Snape a jeho tón naznačoval, že se mu zdá, že se Harry s Dracem chystají pohádat, a že on se bez toho klidně obejde.
Což Harrymu stačilo, aby se pokusil přenést přes Dracovu otravnost.
Nebo to bylo možná tím, jak se na něj Draco podíval a jeho pohled byl… skoro prosebný.
„Dobrá. Rhiannon se utrhla ze zkoušky, aby mi řekla, že Adrian se dneska chová jak osina v zadku, jak to nazvala a že je bude na zkoušce držet nejmíň do půl čtvrté…“
„A nemohl jsi na ni počkat?“
„Ne, je tu ještě něco.“ Draco si odkašlal, zjevně byl dost nervózní. Bylo to patrné i z toho, jak jim situaci vysvětloval jakoby oklikou. „Ehm, Harry? Já vím, že je to velká prosba a takhle na poslední chvíli je to naprosto nevychované, ale… eh…“ Draco se slabě usmál. „Myslíš, že bys mohl jít dnes večer se mnou a Rhiannon ven? Víš, její strýc mě nemá zrovna v oblibě a já myslím, že by…“
„Ty myslíš?“
Draco se ušklíbl. „Přesně. Včera na koupališti to bylo poměrně zjevné. Myslel by sis, že to, co předvedl, by mu mělo stačit, ale teď to vypadá, že jí vymyslel nové pravidlo. Když bude chtít zůstat venku déle než do deseti, musí mít s sebou kamarádku.“
Harry se málem zasmál, protože to znělo tak absurdně. „Ale… vždyť je starší než ty, aspoň myslím, žes to říkal. Je už dospělá. Tak jak jí může nařizovat, jak dlouho může být venku nebo s kým a… aha.“
„Přesně tak, aha,“ řekl Snape a jeho černé oči těkaly od Harryho k Dracovi a zpátky. „Dokud žije v jeho domě, musí dodržovat jeho pravidla. To, že je dospělá, na to nemá vliv.“
„A kdyby nemohla bydlet v Exeteru, nemohla by se účastnit toho letního operního projektu,“ dodal Draco zamračeně. „Takže to vypadá, že se budu muset s pravidly jejího stupidního strýce smířit. Alespoň to něco dokazuje nade vší pochybnost. Ona se mnou opravdu chce jít ven, Harry. Než mi řekla o tom novém pravidle, domluvila se s dívkou jménem Cecile, že půjde s námi… a, to je proč jsem se vrátil dřív. Rhiannon chtěla, abych se tě zeptal, jestli půjdeš s námi.“
„Já?“ Harry potřásl hlavou. „Ne, děkuji.“
„Ale no tak,“ řekl Draco a jeho hlas byl prosebný stejně tak jako jeho pohled. „Prosím, Harry. Myslím, že Rhiannon nebude chtít jít, když odmítneš dělat Cecile společnost. Pořád říkala něco o tom, jak nechce, aby se Cecile cítila jako třetí kolo u vozu. Nestydím se přiznat, že mi význam toho rčení patrně uniká, ale stejně chápu, co tím myslela.“
„Bicykl,“ zamumlal Harry. „Vyprávěl jsem ti o nich. Mají dvě kola. Třetí je tak trochu zbytečné.“
Draco nakrčil čelo. „Aha. Bicykl. Ty věci přivázané u plotu koupaliště?“
„Jo, myslím, že tam nějaké byly.“
Draco se pokusil o vítězný úsměv. Harry musel uznat, že se mu docela povedl. „A ty nechceš, aby si tak Cecile připadala, že ne?“
Hezký pokus, pomyslel si Harry. „Tohle se ti nepovede. Právě jsi řekl, že Rhiannon ven nepůjde, kdyby s vámi Cecile šla sama.“
„Možná byste měli věnovat víc času povídání,“ navrhl Harry. „Proč třeba... co kdyby ses vrátil a řekl jí, že večer nemůžu, ale že bys byl nadšený, kdybyste mohli strávit večer u ní doma, abys poznal i její rodinu? Možná by tě tak její strýc víc poznal a mohl by slevit ze svých pravidel.“
Harry se usmál, protože mu přišlo, že vzhledem k okolnostem, vymyslel báječné řešení.
Jenomže Draco se tvářil naprosto zděšeně. „Zbláznil ses? Za prvé, pokud se chystám vstoupit do něčí residence, potřebuji pozvání...“
„Nejsi upír, Draco.“
„Ale taky nejsem natolik hrubý, abych se někam vnucoval,“ oznámil Draco s nosem nahoru. „A za druhé, pokud si myslíš, že hodlám strávit večer v přítomnosti mudly, no pak nezbývá než říct, že jsi zabedněný jako troll, že?“
Harry si jen povzdechl.
Dracův výraz se najednou proměnil. „Podívej, možná jsem měl spíš říct, že se mi nelíbí pomyšlení trávit čas s někým, kdo včera udělal, co mohl, aby Severuse ponížil.“
„Pokud můžeš, pak mě z tohoto laskavě vynechej,“ řekl Severus klidně. „Nijak neoceňuji, jak se ten muž zachoval, ale kdo ví, jak bych jednal na jeho místě. Přeci jen je zodpovědný za neteř, která stojí na prahu ženství a zcela zjevně ji přitahuje mladý muž, který náleží k jiné společenské třídě.“
Dracův obličej zrůžověl a Harry si uměl jasně představit proč. Na prahu ženství... málem vyprskl smíchy.
„Každopádně,“ řekl Draco napjatým hlasem. „Myslím to naprosto vážně, že se k ní domů nemohu pozvat sám, Harry.“
„To je jedině správné,“ přikývl Snape. „Nevím, jak je to u mudlů, ale podle kouzelnických měřítek je něco takového považováno za nevychovanost a...“
„Myslel jsem, že jsi chtěl, abysme tě vynechali.“
Snape se na Harryho zadíval a jeho černé oči byly dokonale nečitelné. „Nechtěl jsem, aby mě tvůj bratr používal jako záminku, proč postupuje ve svém vztahu tak, jak postupuje, ale myslím, že jsem už zmiňoval, že vám oběma prospěje vytvářet si lepší vztah.“
„Jako by to, že s ním půjdu na jeho rande, mohlo něčemu prospět.“
„Draco tě požádal o laskavost.“
A sakra. To to Snape musel říct zrovna takhle? A co bylo ještě horší, Harry věděl, že jeho otec má pravdu. Jenže to ještě neznamenalo, že by se Harry chtěl stát čtvrtým kolem k třetímu kolu - Cecile.
Podíval se na Draca omluvně a řekl: „Chápu, že potřebuješ pomoc, ale mě se opravdu moc nechce jít na dvojité rande. Já... ehm, moc to s holkama neumím.“
„Ale to vůbec nebude jako rande,“ vyhrkl Draco, potřásl hlavou a věnoval Harrymu povzbudivý úsměv. „Spíš něco jako přátelé, co jdou večer ven. I když my jsme s Rhiannon více než jen přátelé.“
„Jasně a dopadne to tak, že vy se vytratíte, abyste se někde mohli v klidu líbat a mě tam necháte sedět a přemýšlet, co bych měl sakra říct.“
Výraz, který přelétl přes Dracův obličej, potvrzoval, že měl opravdu v plánu se s Rhiannon někam vytratit. Jenže když chtěl Harryho přesvědčit, aby šel s nimi, bude mu muset slíbit, že to neudělá. „Tak to nebude, jo? Budeme se bavit dohromady, všichni čtyři. No tak, Harry. Myslel jsem, že bych vzal Rhiannon po večeři tančit. Copak se ti nechce jít do klubu?“
„Do klubu plného mudlů. Doufám, že si to uvědomuješ.“
Draco se usmál. „Do klubu plného Rhiannon. Víc mě nezajímá. Podívej, Rhiannon říkala, že tahle Cecile je opravdu pěkná a...“
„A má opravdu senzační povahu,“ dokončil Harry suše. „Fajn, dobře. Půjdu s vámi, i kdyby jen proto, abys tu nemusel škemrat dalších pět hodin.“
„Já neškemral!“ Ohradil se Draco. „Ale... díky, Harry.“
„Není zač.“
Tentokrát se na ně Snape podíval na oba. „Ale stále platí, že se setkáme hodinu po půlnoci před cukrárnou tři ulice od divadla? A přemístíme se domů společně.“
Draco přikývl, ale tvářil se, jako že se nemůže dočkat narozenin. Harry měl dokonce pocit, že Draco má pro to několik důvodů. Na tom ale nebylo nic divného. Harry se dost často cítil podobně.
Bylo to těžké být skoro, ale ještě ne úplně dospělý. Zvlášť pro Harryho, který byl zvyklý starat se o sebe sám už pěkně dlouho. Tedy víceméně sám.
Snape přikývl, očividně spokojený s tím, jak se domluvili. „Měl jsi něco k obědu? Harry se právě chystal připravit sendviče.“
„Jsem ještě sytý od snídaně, děkuji.“
„Jo, ty omelety, co táta udělal, byly skvělý,“ řekl Harry. Kdo by to byl řekl, že rozmarýn se tak výborně hodí k sýru ricotta? No, kdo jiný než Mistr lektvarů, že? „ale pořád mám trochu hlad. A ty bys měl taky něco sníst, než půjdeš za Rhiannon. Přece nechceš, aby ti před ní kručelo v břiše.“
Draco se zdál zděšený už jen z té představy. „Ne, to jistě ne. Tak dobře, udělej sendvič i pro mě. Paté de fois gras a pozor, abys pečlivě odkrojil kůrky a...“
„Jestli mi nepřestaneš poroučet, tak ti ten sendvič obarvím na rudozlatou. Dostaneš bagetu s kuřecími kousky a salátovým dresinkem stejně jako my.“
Draco otevřel ústa, ale tentokrát už Harrymu věřil, že to s tím obarvením myslí vážně. „Dobře,“ řekl krátce. „Musím se jít osprchovat. Pak se najíme a pak si promluvíme o tom, co si vezmeš na sebe, až půjdeme večer ven. Protože v tomhle jít nemůžeš,“ ukázal na Harryho zmačkané a už dost zamazané tričko.
„Blbečku“ odsekl Harry.
„Barbare,“ odpověděl mu Draco.
„Pitomá děcka,“ řekl Snape a potřásl hlavou.
***
Harry si protáhl nohy a pokusil se pohodlněji se usadit na dřevěné lavičce. Odolával pokušení podívat se znovu na hodinky. „Možná bysme jí tu mohli nechat vzkaz a jít si dát do hospody něco k pití,“ pokusil se vtipkovat.
„Zůstaneme tady, dokud ji Adrian nepustí,“ řekl Draco a odhrnul si vlasy z čela. „Je mi jedno, jestli tu budeme muset čekat třeba pět hodin.“
„Jasně, v pohodě.“ Harry se vrátil k bezmyšlenkovitému zírání před sebe. Jistě, měl spoustu věcí, o kterých by si s Dracem rád popovídal, ale o těch nemohl mluvit tady. Vyučování, famfrpál, ani to, že občas potřebuje vrhnout pár kouzel s hůlkou, nebyla dobrá témata, když kolem chodili mudlové a mohli něco zaslechnout.
A dokud nebude jen o trochu starší, nemůže použít ani obyčejné kouzlo zajišťující soukromí.
Harry si povzdechl. Bez pochyby dokonale rozuměl Dracově nedočkavosti, s níž se těšil na sedmnácté narozeniny.
„Přestaň s tím vzdycháním,“ řekl Draco a vrhl po něm podrážděný pohled. „Má zpoždění jen dvacet minut.“
„Zatím.“
„A není to její chyba. Nemůže odejít ze zkoušky dřív, ani kvůli mně ne.“ Bylo zvláštní, že Draco vypadal, že ho to těší. „Má úroveň. Má smysl pro povinnost. Na profesionální operní scéně ji čeká obrovský úspěch. Tím jsem si jist.“
Harry osobně si myslel, že Rhiannoniny výkony jsou dobré, ale ne vynikající, ale na druhou stranu si dokázal přiznat, že on asi není ten pravý, kdo by měl posuzovat rozvláčné staré zpěvy, které nemůže stejně oceňovat nikdo jiný, než naprostí snobi. I když Rhiannon se rozhodně nechovala jako namyšlený snob. Rozhodně ji rozčílilo, když ji strýc přiměl, aby řekla všechny ty ponižující věci Snapeovi.
Konečně něco, o čem můžeme mluvit, napadlo Harryho. „Táta se s tím vyrovnal dost dobře,“ nadhodil. „Víš, včera na koupališti.“
Draco ohrnul rty. „Otázkou zůstává, jestli ještě někdy půjde do vody.“
„Ale ano, půjde,“ mínil Harry. „Bude chtít být poblíž, kdybych potřeboval pomoc.“
„To je trochu hloupé.“ Draco se pohodlně opřel a založil ruce na hrudi. „Je zatraceně jasné, že už se neutopíš. Ty tréninky ti očividně prospěly.“
„Jo, to jo.“ Harry souhlasil a pokrčil rameny. Jedna jeho část měla ráda to, že je jeho otec tak ochranitelský. Možná to bylo tím, že Dursleyovým by bylo úplně jedno, kdyby se utopil. Kdyby jim to jedno nebylo, tak mu taky mohli zaplatit hodiny plavání, no ne?
Dobře, dost už s tím. Harry se snažil na Dursleyovi nemyslet, pokud se tomu mohl vyhnout. Dřív o nich přemýšlel až moc často. Což byla možná Maršina chyba, pomyslel si.
„Tak, co jste dělali se Severusem venku, když jsem přišel?“
Harry pokrčil rameny. Nemohl přece říct, že zrovna probírali jeho magické potřeby. „Ale, nic moc.“
„To je opravdu jasná odpověď.“
„Dobře, mluvili jsme o mých rukou. To už by mohla být jasná odpověď. Ráno mě začaly trochu pobolívat. Ale neboj, už jsme to vyřešili.“
Draco se na něj starostlivě podíval. „Jsi si jistý?“
„Jo, všechno v pořádku.“
„Dobrá.“ O chvíli později Draco vstal. „Už jde.“
Harry vstal taky a zahlédl Rhiannon, jak vychází z divadla zabraná do hovoru s vysokým, štíhlým chlapíkem, který vypadal tak na třicet.
Draco se zamračil. „Toho neznám.“
„Možná někdo z té nové opery co jsi říkal, že začali zkoušet.“
„Ještě jsem ho neviděl, ani když jsem byl na zkoušce.“
Harry nevěděl, co by ještě řekl, aby uklidnil Dracovu žárlivost. „Hm, možná to bude tím, že nechodí na zkoušky pravidelně, třeba je to návrhář kostýmů. Vsadím se, že je teplej.“
Draco po něm šlehl očima. „Zajímat se o módu, ještě nemusí znamenat, že je někdo teplý.“
To asi opravdu ne, vzhledem k tomu, jak byl Draco posedlý svým oblečením. I když v jeho případě za tím byla nejspíš nejistota. Draco si dokonce i na schůzku s Rhiannon chtěl vzít formální oblečení, tedy ten mudlovský oblek, ve kterém šel do opery. Harrymu se naštěstí nakonec podařilo ho přesvědčit, že mudlovská dívka, nebo mudly vychovaná dívka, jak ho Draco okamžitě naštvaně opravil, by to považovala za hodně divné.
Nakonec udělali kompromis. Draco si místo džínsů oblékl tmavě šedé kalhoty, ale doplnil je polokošilí s krátkým rukávem. Zelenou, pochopitelně, ale tentokrát ne v obvyklém odstínu jehličí nebo smaragdové zeleni, tentokrát si vybral světlejší barvu, o které tvrdil, že mu lépe jde k očím.
I přes to se Draco mračil, když si zapínal knoflíky až ke krku. Harrymu došlo, že chce schovat jizvu, i když ta už byla stěží viditelná.
No, Draco byl ohledně té jizvy dost citlivý.
Nakonec se v zrcadle ještě jednou kriticky prohlédl. Až když na něj zrcadlo pochvalně hvízdlo, zdál se spokojený.
Až teď vyplula jeho nejistota zpět na povrch. A to jen proto, že Rhiannon mluvila s tím cizím chlápkem.
„Hele, vždyť je jasně vidět, že o něj nemá vůbec zájem, no ne?“ zeptal se Harry, tím nejvěcnějším tónem, jakého byl schopen. „Prostě jen o něčem mluví.“
„Možná,“ připustil Draco. Harrymu přišlo, že se pořád tváří trochu popuzeně, ale aspoň měl dost rozumu na to, aby to rychle skryl, když se Rhiannon otočila a zamávala mu. Za chvilku domluvila a přišla k nim k lavičce.
„Harry, jsem tak ráda, že jsi mohl jít s námi,“ řekla vesele. „A Cecile tě moc ráda pozná.“
Harry měl chuť odpovědět něco ne moc zdvořilého. Opravdu se moc netěšil na setkání s touhle francouzskou dívkou, nebo co byla zač. Ale tak věděl, že nemůže sabotovat Dracovo rande s Rhiannon.
„Hm, myslím, že večer ve městě bude skvělá zábava,“ řekl a snažil se, aby to znělo, jako že to myslí vážně.
Rhiannon popošla k Dracovi, usmála se ještě sladčeji a její hlas zněl skoro jako nadšení samo. „Ahoj.“
Draco se usmál a objal ji.
Harry se otráveně odvrátil a počkal, až se políbí na uvítanou. I když polibek na uvítanou by nemusel trvat tak dlouho. Definitivně to byl francouzský polibek a podle tichých spokojených zvuků, které Rhiannon vydávala, si to moc užívala.
Harry si nemohl pomoct, aby si nevzpomněl na svůj vlastní líbací zážitek s Cho. Ta nezněla nikdy tak spokojeně.
To všechno dohromady způsobilo, že se cítil všelijak, jen ne dobře. Draco vypadal, že moc dobře ví o čem tohle je, zatímco on sám se tehdy prostě jen nějak dostal od začátku ke konci. Nešlo se divit, že mu po takové zkušenosti nijak nechtělo se s někým zaplést.
A taky nebylo divu, že si přál, aby nemusel jít s nimi a dělat doprovod té Cecile.
„Promiň,“ omlouvala se Rhiannon bez dechu. Harry si matně uvědomil, že ho poplácala po rameni. „Ne, že by se nám to vymklo z ruky, já jen že…“ Zasmála se a pak zašeptala zbytek věty, i když Harry si byl jistý, že Draco, který stál tři kroky od nich, to stejně slyšel. „Tvůj bratr je neodolatelný.“
Bez tohohle prohlášení by se Harry docela obešel.
A určitě by se obešel bez Dracova mrknutí.
Na druhou stranu, Draco vypadal šťastně, opravdu šťastně. Tak ho Harry moc často neviděl. Minulý rok byl pro ně oba strašný, a jestli Dracovi jeho románek pomůže se přes to přenést, jestli potřebuje… pauzu, jak to nazvala Marša, pak mu to Harry sotva může vyčítat.
Zvláště, když je ten románek odsouzen k brzkému zániku. V momentě, kdy Draco pochopí, že Rhiannon je skrz na skrz mudla, odhodí ji jako zlomenou hůlku.
Harry mohl jen doufat, že jí neudělá nic horšího, než že jí zlomí srdce. Měl pocit, že je… ne, ne zamilovaná. Možná ale byla na nejlepší cestě k lásce. A jestli se na ni Draco rozzlobí, jestli si bude myslet, že ho podvedla, že předstírala, že je čarodějka, nebo jestli ho napadne nějaká podobná pitomost… mohlo by to špatně skončit. Hodně špatně.
Vzpomněl si na to, jak se Nott rozesmál, když Harry prohlásil, že Draco vůbec není zlý. Nott, který spával v té samé ložnici co Draco celé roky. Nott věděl, o čem mluví. Netrvalo to dlouho a Draco uvařil Venetimoricu.
Harrymu se málem zvedl žaludek, když si vybavil, jak na to tehdy přišli. A jak se Draco musel doslova obrátit naruby, když za svůj zločin pykal.
No, snad si z toho vzal poučení.
Jenže to pořád ještě neznamenalo, že Rhiannon nebude zraněna. Draco k tomu opravdu nepotřeboval jed, jeho kousavé poznámky samy o sobě stačily. Harry na vlastní kůži poznal, že Draco umí být k lidem skutečně strašný.
Ale teď se tak špatně nechoval. Zjevně činil Rhiannon šťastnou. A ona jeho taky. A když to viděl, Harry jednoduše neměl to srdce, aby se proti jejich vztahu dál stavěl.
Ale to ještě neznamenalo, že by si odpustil potichu ironicky opakovat: „Neodolatelný, hm?“ Harry se podíval na Draca a zlehka pokračoval: „Je dobře, že se vy dva shodnete.“
„Cože…“
Rhiannon se jen zahihňala. Vzhledem k tomu, že byla starší než oni, to mohlo vypadat směšně. Ale nevypadalo.
„Tak, kde se máme sejít s Cecile?“ zeptal se Draco, vzal Rhiannon za ruku a propletl prsty s jejími. „Harry umírá touhou, už ji konečně spatřit. Jakmile jsem mu o ní řekl, začal ze mě dolovat informace. Jestli je blondýna, rudovláska, brunetka, vysoká, drobná, štíhlá nebo zaoblená... víš, takové věci.“
Uf. Harry měl čekat, že mu Draco jeho poznámku nějak oplatí. Ale tohle bylo mnohem víc, než si zasloužil, zvlášť když si všiml, jak se Rhiannon rozzářili oči a jak se na něj významně podívala.
„Oh. Prostě si musíš počkat, až ji sám uvidíš. Nemůžu ti přece zkazit překvapení.“
Překvapení. To znělo tak blbě. „A kde se s ní tedy máme sejít?“ zeptal se Harry bez nadšení.
„Má přijít k strýčkovu domu kolem páté. Strýček Stanley s tebou stejně chce mluvit, než půjdeme ven, Draco, tak jsme se dohodli takhle.“
Pohled na Dracův obličej byl v ten moment k nezaplacení, i když se dokázal rychle ovládnout. Harry ale pod jeho zdvořilým úsměvem stále viděl pravdu. Draco by raději snědl drceného tlustočerva, než mluvil s Rhiannoniným mudlovským strýcem.
Ale teď neměl na výběr. A podle Harryho mu to patřilo. On se přece nezajímal, jestli je Cecile hubená nebo zaoblená!
„Ehm… máš ponětí, proč se mnou chce mluvit?“ zajímal se Draco napjatě.
Rhiannon se znovu zasmála, ale tentokrát ne tak vesele jako prve. „Proč asi myslíš, hlupáčku? Nemůžeš se na něj zlobit. Je až směšně starostlivý. Má utkvělou představu, že moje výchova mi nějak pokazila morálku, nebo co.“
Harry povytáhl obočí, ale na Dracově výrazu se nezměnilo nic. Harry by se vsadil, přímo tady a teď, že má Draco chuť zeptat se: A pokazilo?
Draco by totiž od Rhiannon zjevně chtěl víc, než jen polibky.
Zmijozelský chlapec si odkašlal. „Co ho na tu myšlenku přivedlo? Podle toho, co jsi říkala o Chathamu, mi nepřijde jako místo, kde… kde by si někdo zkazil morálku.“
Rhiannon Draca poplácala po ruce a odpověděla, zatímco se vydali k jejímu domovu. „No, on rád pomlouvá moje rodiče. Mají úplně jinou povahu než on. Říkala jsem ti, že jsou umělci. A taky… volnomyšlenkáři, dalo by se říct. Strýček říká, že vedou bohémský život. Nakonec, pojmenovali mě podle písničky Fleetwood Mac.“
Harry věděl, že bylo lepší, kdyby mlčel, ale nemohl si pomoci. „Oni ti vážně dali jméno podle písničky? Písničky. No, není to zajímavé, Draco? A já si myslel, že máš jméno podle jedné známé velšské čarodějky!“
Draco trochu zvedl bradu. „Myslím, že je to dokonalé. Tví rodiče museli vědět, že budeš mít nesmírné hudební nadání. Bude v tom trochu jasnovidectví.“
Harry měl chuť protočit oči a výraz jeho obličeje Draca povzbudil, aby pokračoval. „Všimla sis někdy, že by někdo u vás v rodině viděl do budoucnosti, Rhiannon?“
Pokrčila rameny. „Máma si občas hraje s tarotovými kartami…“
Harry ji přerušil dřív, než se toho Draco chytí. „A jak se ta písnička jmenovala? Ta, po které tě pojmenovali.“
Rhiannon začala potichu zpívat: „Rhi-aaaaa-non… to už jsi určitě slyšel, že jo?“
Harry přikývl. Znělo mu to povědomě. Možná to kdysi slyšel v rádiu.
„Co ty, Draco?“
Draco se omluvně pousmál. „Nemyslím.“
„Oh.“ Rhiannon vypadala trochu zklamaně. „No, každopádně proto s tebou chce strýček mluvit. Moji rodiče se vzali teprve před pěti lety a on se bojí, abych neskončila jako…“ Zeširoka se usmála. „Poběhlice! Dokážete si to představit? V dnešní době? Že je to směšné?“
Překvapení v Dracových očích bylo teď jasně patrné. „Tvoji rodiče jsou svoji teprve pět let?“
„Ano, ale žijí spolu víc než dvacet let.“ Rhiannon pokrčila rameny. „Manželství přece není jen o nějakém papíru.“
Dracovi něco problesklo v očích. Harry nemusel moc přemýšlet, co to asi bylo. Bylo to přesně, jako když nakonec pochopili celou tu záležitost s adopcí. Že nebyla jen o nějakém papíru, vhodném k zarámování a pověšení na zeď.
„Jistě, důležitá je láska a vzájemné porozumění,“ zamumlal Draco.
„Věděla jsem, že to budeš chápat.“ Ocenila ho potěšeně Rhiannon. „Ale prosím, nedávej to najevo před strýčkem. On je v tomhle hrozně tradiční a bude lepší, když si bude myslet, že jsi stejný. Ne, že by na tom moc záleželo,“ dodala rychle. „Mě je jedno, co si myslí. Ale když si tě oblíbí, tak všechno bude mnohem snazší.“
„Myslím, že Draca nemá moc v lásce,“ podotkl Harry.
„Strýček Stanley prostě nemá rád představu, že bych se mohla utrhnout ze řetězu, jak tomu říká,“ odpověděla Rhiannon pevně.
„Copak ty jsi na nějakém řetězu?“ nechápal Draco.
Rhiannon se zastavila v chůzi a honem si dala ruku před pusu. Chvíli jí trvalo, než mohla zase promluvit. „To je vždycky tak legrační?“ zeptala se Harryho.
„Jo, jasně,“ řekl Harry. Vysloužil si za to podrážděný pohled od bratra.
„A kvůli strýčkovi si nedělej starosti,“ otočila se Rhiannon zpátky k Dracovi. Její modré oči už zase zářily, tentokrát ale ne potěšením. Harry mu to připadalo spíš jako vztek. „Jakmile si s tebou promluví, bude dokonale spokojený. Jen si to představ: už jen tvoje výslovnost ho dostane do kolen.“
Rhiannon se začervenala, jako by se lekla, že toho řekla moc.
„Rhiannon?“
„No, a je to.“ Zhluboka se nadechla. „Je mi nepříjemné přiznat si to o tvé rodině, ale jak se tomu vyhnout? Doslova to bije do očí, že vy dva se válíte v penězích…“
Harry zalapal po dechu.
„Ach, ano. Řekl jsem jí o tvém majetku. Chtěl jsem ti to říct,“ řekl Draco.
Rhiannon si povzdechla. „Neměla jsem o tom mluvit. Ale poslyš, Draco. Mí rodiče se nestarají ani o peníze, ani o společenské postavení a já taky ne, ale můj strýc je jiný. Trochu povrchní. Úplně si zamiluje způsob, jakým mluvíš.“
„Tvůj přízvuk je možná trochu moc vznešený,“ řekl Harry hlavně kvůli tomu, že Draco na Rhiannon zíral a zdálo se, že neví, o čem mluví.
„Jistě, že je. Vzpomeň si laskavě, kde jsem vyrůstal,“ řekl Draco otráveně. „Wiltshire,“ dodal směrem k Rhiannon.
K Harryho překvapení se trochu otřásla a pak nasadila odhodlaný výraz, jako by se právě rozhodla, že je potřeba obrátit situaci k lepšímu.
„Navíc, tvůj strýc už mě přece slyšel mluvit.“
Po tomhle se Rhiannon začervenala ještě víc. „Ehm, to ano. A věř mi, že je tak povrchní, aby ho už jen tvůj původ přesvědčil, pokud..., pokud…“
Nevypadala, že by byla schopná to doříct, ale Harryho najednou osvítilo pochopení. Najednou jí rozuměl a cítil se špatně za ni. A taky cítil vztek, ale ne na ni. Draco měl tehdy na koupališti pravdu, nebyla to její chyba.
„Všechno to včerejší otravování a nepříjemnosti kvůli Severusovi!“ Harry doslova vykřikl. „Tvůj strýc si myslel, že vypadá jako povaleč, že jo? Je tohle ten problém?“
„Říkala jsem mu, že učí na exkluzivní škole,“ řekla Rhiannon s ještě většími rozpaky. „Ale on se nemůže smířit s těmi dlouhými vlasy. Říkal, že mu váš otec připomíná moje rodiče. No a váš otec se obléká… trochu netradičně. Ale je to celé směšné! Jak by asi mohl být bohém? Proboha, vždyť učí chemii a ne moderní poezii nebo něco…“
Draco zvedl hlas, ale jen maličko. „Takže tvůj strýc se chce ujistit, že se k tobě budu chovat s náležitou úctou, protože si domyslel, že Severus mohl negativně ovlivnit moje morální postoje? Severus? Jestli si myslí něco takového, pak je úplně mimo!“
„Vždyť je to pitomec,“ uklidňovala ho Rhiannon zoufale. „Mrzí mě, že jsem o tom vůbec začala, ale myslela jsem, že bude lepší, když budeš vědět, jak to je.“
Draco pustil její ruku. „Takže chceš, abych pomluvil Severuse?“
„Ne, to vůbec ne!“
„Tak co přesně se mi snažíš říct?“
Rhiannon se tvářila jako by chtěla polknout a ona to zrovna jako na potvoru vůbec nešlo. „Ehm… Já vlastně nevím, vážně. Možná bys mohl svého otce popsat jako velmi konzervativního navzdory tomu, jak vypadá. I když tuším, že to asi bude dost těžké.“ Nadechla se. „Možná bys měl zkusit zdůraznit, že Wiltshirské myšlenky tě ovlivnily víc.“
Draco schoval ruce do kapes. Hluboko do kapes. „To už bych se spíš pozvracel!“
Tak tohle mluví za všechno, pomyslel si Harry.
„Měl jsem velké štěstí, že tu Severus pro mě byl,“ pokračoval Draco už klidnějším hlasem. „Bez něj bych… ale, to je jedno. Nechce se mi na to ani myslet. Asi bude stačit, když řeknu, že můj první otec vyhrožoval, že mě zabije a myslel to vážně a to jen proto, že jsem ohrozil ty Wiltshirské myšlenky, o kterých jsi mluvila. Rozhodně je nebudu vychvalovat, nikdy, nikomu, ani proto abych vycházel s tvým strýcem, který mi hrozně připomíná… Ale to je jedno.“
„Omlouvám se.“ Rhiannon položila ruku na Dracovo předloktí a pohladila ho. „Opravdu mě to mrzí. Já jsem nechtěla, abys… Já se jen snažila pomoct. Myslela jsem, že kdybys věděl, jak nejlíp mluvit se strýčkem... Neměla jsem vymýšlet žádné plány. Odpustíš mi to?“
Draco zůstal na moment zticha, ale pak pokrčil rameny a rychle ji políbil. „Většinou mám plány rád. Ale v tomhle případě… je to záležitost loajality.“
„Jasně, já to chápu,“ vydechla Rhiannon tak potichu, že ji Harry sotva zaslechl.
„Takže tvůj strýc mě klidně může nenávidět.“
Pokrčila rameny. „Pořád ještě tu je tvůj přízvuk. Bude ho respektovat, to ti zaručuju. A v případě, že by se mi pokusil zakázat se s tebou vídat, pořád ještě mu táta může brnknout.“
Harry se pokoušel do jejich hovoru nezasahovat, ale teď mu došlo, že by měl raději zasáhnout, než Draco položí další pitomou otázku, jako na co přesně může její táta jejímu strýci brnknout. „A on tvého otce poslechne?“
„Ne, ale myslím, že mu dojde, že překročil meze, pokud bude muset poslouchat, že mu táta vyčítá, že zasahuje do mého milostného života. K tomu by Stanley Tilden neměl právo, ani kdyby byl mým otcem. Což, díky Bohu, není.“
Draco se najednou rozzářil, nálada se mu o sto procent zlepšila a i jeho kroky byly lehčí a optimističtější. A Harry věděl proč. Ta dvě slova.
Milostný život.
Rhiannon řekla: milostný život.
A Dracova nálada díky tomu vyletěla do oblak.
***
Ukázalo se, že Cecile není nic moc, pokud by se tedy někdo zeptal Harryho. Byla menší než on, měla hnědé vlasy na ramena a nepatrně šilhala. Nejvýstižnější slovo, jakým by ji Harry popsal, bylo nepopsatelná. Nebyla ošklivá, ale taky se mu nelíbila.
Samozřejmě, neseznámili se za zrovna příznivých okolností.
Cestou k Rhiannon domů se zastavili u stánku se zmrzlinou a pak v parku, kde zmrzlinu snědli. Harry si nemohl nevšimnout, jak Draco na Rhiannon celou dobu zírá a nevěděl, jestli se má smát nebo zlobit. Nemusel být génius, aby mu došlo, na co Draco při tom zírání myslí. Rhiannonin růžový jazyk přejížděl po zmrzlině sem a tam a Draca to zjevně fascinovalo.
Harry netušil, jestli se snažila, aby to vypadalo tak provokativně, nebo jestli takhle jedla zmrzlinu pokaždé. Ať tak či tak, Draco od ní nemohl odtrhnout oči.
Když došli k domu Stanleyho Tildena, bylo už deset minut po páté a Cecile už tam čekala.
Vešli do domu a Rhiannonnin strýc vyšel ze své pracovny a více méně dal najevo, že Draco by měl jít za ním, aby si mohli promluvit 'jako chlap s chlapem'.
Pohled na Dracův výraz byl nepřekonatelný. Ještě nikdy nebyl uvnitř mudlovského domu a navíc nebyl zvyklý poslouchat, co mu nějaký mudla nařizuje. Chvilku vypadal zaskočeně, ale pak nasadil zdvořilý výraz a následoval Stanleyho Tildena do jeho pracovny.
Harry se díval za svým bratrem a cítil tolik obav, že se mu málem rozskočila hlava. Každý jiný mudla, který by se pokusil Dracovi poroučet, by se rychle stal terčem nějaké hodně ohavné kletby… a Draco nosil hůlku pořád s sebou. S jeho problémem se sebeovládáním by ho ani obavy z následků takového činu nemusely zastavit, zvlášť kdyby Rhiannonin strýc řekl něco urážlivého o Severusovi. Možná Dracovi city k Rhiannon pomůžou zachovat zdvořilé chování, ale s dalším problémem, kterému musí čelit, mu nepomohou zcela určitě. Draco musí předstírat, že je mudla. Rhiannonin strýc je vůči němu už tak podezíravý a pokud Dracovi odpovědi nebudou v pořádku, tak Stanley Tilden si to vyloží špatně.
Harry jen doufal, že nebudou potřebovat ministerské vymazávače paměti.
Rhiannon si odkašlala. Až moc hlasitě. „Cecile Harissová,“ představila dívku tónem, který naznačoval, že to nedělá poprvé.
Harrymu bylo ze srdce jedno jestli na Cecile udělá dojem nebo ne, ale rozhodně nechtěl, aby si o něm myslela, že je nezdvořilý. „Ahoj,“ podal jí ruku. „Harry Potter.“
Cecile mu krátce potřásla rukou. „Jo, Rhiannon se zmiňovala.“
Harry si pomyslel, že tohle bylo nezdvořilé.
„Harry i Draco chodí do školy ve Skotsku. Jejich otec tam učí,“ řekla Rhiannon. „Cecile, dáš si něco k pití?“
„Dám si něco venku.“ Cecile se posadila a přehodila nohu přes nohu. V krátké kostkované sukni, co měla na sobě, vypadaly její nohy trochu tlustě, všiml si Harry. Ta sukně sama o sobě byla taky příšerná.
„Harry? Něco k pití?“
Harry by si docela dal sklenici vody, zvlášť po té přeslazené zmrzlině, ale nechtěl si o ní říct, protože pak by zůstal sám s Cecile a netušil o čem s ní mluvit.
Jak se ukázalo, byla to chyba, protože Rhiannon pokračovala: „Tak dobře. Já se půjdu trochu upravit, nevadí? Ta zkouška byla dneska hrozně náročná.“
S těmi slovy zamířila dál do domu a nechala Harryho, aby se bezradně rozhlížel kolem. Uf. Na zdi viselo pár fotografií Rhiannon. Harry pocítil osten žárlivosti. Tohle ani nebyl její domov a stejně tu visí její fotky.
Harry byl ještě ztracený ve vzpomínkách, když se k němu Cecile otočila s výrazem plným očekávání. „Rhiannon říkala, že půjdeme na večeři. Kam vlastně?“
„Ehm. Já vlastně ani nevím. Prostě jen jdu s nimi.“ Pak, protože Cecile se tvářila, že stále ještě čeká na odpověď, se Harry pokusil otázku obrátit na ni. „Kam bys ráda šla ty?“
Kdyby věděl, co bude následovat, nikdy by se tak nezeptal. Cecila začala vykládat o jídle, včetně tak pitomých detailů, jako že kuchyně Gujarati je stokrát lepší než Panjabi, která se rovnou může schovat, jak se vyjádřila.
Harry byl rád, že aspoň ví, že mluví o indickém jídle.
Její posedlost tímhle tématem je alespoň zaměstnala na dalších deset minut, než se vrátil Draco. Tvářil se… no, Harry si nebyl jistý jak. Podle samolibého úsměvu by se zdálo, že všechno šlo dobře, ale v Dracových stříbrných očích se skrývala nějaká obava. Harry by se ho rád zeptal, co se stalo, ale něco takového nemohli probírat před Rhiannoninou poněkud nepříjemnou kamarádkou.
„Vyřízeno?“ zeptala se Rhiannon hned, jak se k nim připojila. Měla džínovou sukni doplněnou halenkou, která Harrymu přišla jako něco, co nosí jen cikáni. Možná ten dojem pramenil spíš z jejího účesu, protože si vlasy stáhla z čela olivově zbarvenou páskou, kterou použila místo čelenky. „Můžeme jít?“ Pak se rozhlédla kolem a zdálo se, že si něco uvědomila. „Tohle je Cecile Harrisová, Draco. Cecile, tohle je můj přítel. Draco Snape.“
Když Draco slyšel, jak ho Rhiannon představila, hodil všechny problémy za hlavu. Alespoň Harrymu to tak přišlo. A ještě víc ho potěšilo, když se na něj Cecile podívala a prohlásila. „Tak ty jsi ten, o kom Rhiannon pořád mluví.“
Rhiannon se trochu začervenala.
Draco zatím potřásl Cecile rukou.
„Co takhle francouzská restaurace?“ navrhl Draco a podíval se Rhiannon, jestli souhlasí.
Ale byla to Cecile, kdo odpověděl. „Radši ne. Trochu moc másla a smetany.“
„Tedy nějaký moderní podnik,“ řekl Draco znatelně chladnějším hlasem. „Nic luxusního, vzhledem k tomu jak jsem oblečen.“ Obrátil se k Rhiannon. „Neznám to tady v Exeteru moc dobře. Víš o nějaké restauraci?“
„Tady poblíž?“ Rhiannon potřásla hlavou. „Pokusím se přemluvit strýčka, aby mi půjčil auto.“
Strýček o ničem takovém nechtěl ani slyšet. „Ani omylem,“ řekl zachmuřeně, když vyšel z pracovny, Rhiannon šla poněkud schlíple za ním. „Nenapadlo mě, že nemáš auto,“ prohlásil na Dracovu adresu. Vlastně to znělo trochu jako obvinění. Jako by Draco prostě měl mít auto a to, že ho nemá, bylo zatraceně podezřelé.
Draco pokrčil rameny, ten pohyb by každému připadal naprosto přirozený. Harry ale věděl, že Draco klid jen předstírá a že právě začal uzavírat svou mysl. Což mu pomohlo, aby zalhal přirozeně.
„Říkal jsem vám, že můj otec je velmi přísný, pane. Obávám se, že mi zakázal auto, dokud si nezlepším známky tak, aby vyhovovaly jeho nárokům. Což pochopitelně nemůže být dříve, než v příštím školním roce.“
Ha. Draco měl Stanleyho Tildena pěkně přečteného. To, že mu řekl pane, bez ohledu na skutečnost, že nesnáší mudly, to, jak zaměřil své odůvodnění na přísnost, když věděl, jak přísně se ten muž snaží vychovávat svou neteř… Harryho napadlo, že kdyby se Dracovi podařilo přesvědčit kouzelnickou veřejnost, aby zapomněla na jeho vazby k smrtijedům, mohl by z něj být jednou úspěšný politik.
„To je správné,“ přikývl Rhiannonin strýc. „Rhiannonini rodiče by podle mě taky měli být ohledně známek trochu přísnější. Hudba, to není žádná pořádná práce a až bude jednou práci hledat, znalosti se jí jen hodí, že ano?“
Ke konci už mluvil přímo k Rhiannon.
Harrymu nepříjemně připomněl vlastního strýce, který si Snapeovi stěžoval na Harryho a Harry stál přímo vedle nich.
Rhiannon vypadala, že je na to zvyklá, přesně jako tehdy Harry. „Jistě, strýčku Stanley. Tak my půjdeme.“
„Budeš doma přesně v půl jedné, je to jasné? Zpozdíš se o minutu a máš domácí vězení celý příští týden. Bez legrace.“
„Ano, strýčku Stanley,“ odpověděla Rhiannon a usmála se hrozně falešným úsměvem. Harrymu přišlo, že chtěla, aby to tak vypadalo.
***
Nakonec se vydali zadními uličkami směrem k divadlu do řecké restaurace, o které Rhiannon řekla, že by ji ráda vyzkoušela. Harrymu tam chutnalo, ale docela by se obešel bez Cecile, která otravovala číšníka tím, že ho opravovala, když jim vysvětloval názvy jednotlivých jídel.
V jednu chvíli během večeře Harry zachytil Dracův pohled a snadno pochopil, co znamená. Jsem tvým dlužníkem.
Jo, to tedy jsi, odpověděl mu Harry očima. Ukázalo se, že Cecile je neuvěřitelně otravná. Jediná dobrá věc na ní byla, že se nezdálo, že by ji Harry zajímal. Což, jak doufal, znamenalo, že s ním později nebude chtít tancovat.
Protože už teď bylo jasné, že se po večeři vydají do nějakého tanečního klubu. Draco s Rhiannon se o tom bavili minimálně deset minut. Tedy pokud zrovna nevrhali jeden na druhého zamilované pohledy.
***
Rhiannon navrhla jeden podnik, o kterém řekla, že je in, ale ne snobský. Když ji Harry následoval dovnitř, viděl, že měla pravdu. Hudba řvala nahlas a v klubu nebylo k hnutí, ale rozhodně to tam nevypadalo jako ve Zmijozelské společenské místnosti po výletu do Prasinek.
Rhiannon popadla Draca za ruku a dostrkala ho na parket. Draco se zasmál a roztočil Rhiannon pohybem, který vypadal podivně nevhodný vzhledem k rytmu, který udávaly řvoucí reproduktory na stěnách. Jakmile se zamíchali mezi ostatní tanečníky na parketu, pochytil Draco rytmus a styl a pohyboval se v souladu s hudbou, i když stále držel Rhiannon za ruku.
Harry netušil, jestli si má myslet, že je to milé, nebo prostě divné.
„Něco k pití?“ zeptal se Cecile hlavně proto, aby je udržel dál od tanečního parketu. Možná, kdyby vypadala dobře, byla zábavná a vůbec, kdyby ho přitahovala, pak, možná, by s ní chtěl tancovat, i když ho tancování moc nebavilo. Ale když byla taková, jaká byla, tak se bez tancování obejde.
„Co?“ Cecile si dala dlaň k uchu, což bylo naprosto zbytečné gesto, protože Harry ji také neslyšel.
„Pití?“ zkusil to znovu a tentokrát křičel, aby ho slyšela i přes hudbu.
„Třeba panáka vodky,“ zakřičela na něj nazpátek. Znělo to skoro jako jekot. Otočil se od ní, aby se po tom zvuku vzpamatoval a částečně i proto, aby skryl překvapení. Na alkohol ani nepomyslel.
Na druhou stranu jeden nebo dva drinky by z ní mohly udělat přijatelnější společnost. Harry přikývl a protlačil se k baru, kde objednal dvojitou vodku. Barman se na něj zkoumavě zadíval, ale na občanku se neptal. Což bylo dobře. Harry stejně žádnou neměl.
Což by možná měl napravit, pokud bude trávit víc času v mudlovském světě. Ne, že by něco takového měl v plánu, ale Snape jednou říkal, že se možná kvůli válce budou muset skrývat mezi mudly.
Cecile nebyla tam, kde ji Harry nechal. Chvíli ji hledal a pak ji našel v malém boxu, kde netrpělivě bubnovala prsty do stolu. Tedy, ne že by to mohl slyšet. Jen to viděl.
Jestli bude v tomhle klubu dlouho, tak ohluchne. To mu bylo jasné.
Cecile si od něj vzala skleničku a na pár loků ji vyprázdnila. „Ty sis nekoupil?“ zakřičela otázku.
Harry se vsoukal do boxu naproti ní. „Nemám žízeň.“
Docela dlouho tam tak potichu seděli. Harrymu to nevadilo. Docela mu stačilo prohlížet si klub. Cecile ale mlčení brzy omrzelo, natáhla se k němu přes stůl a zatahala ho za rukáv.
Harry si v duchu povzdechl a podíval se na ni.
„Skotsko,“ zakřičela na něj. „Tam jsem nikdy nebyla.“
„Hodně zeleně,“ křičel Harry odpověď.
Bylo to směšné. Rozhovor za těchto podmínek byl takřka nemožný, i kdyby s ní opravdu chtěl mluvit. Harryho už z hlasité hudby rozbolely uši.
Naštěstí se konečně objevili Draco s Rhiannon, oba rozpálení tancem. Nebo možná něčím jiným, pomyslel si Harry s nechutí. Kvůli davu je oba ztratil z očí, takže by nebylo tak těžké, aby se na chvíli vypařili ven, bez ohledu na Dracův slib.
„Promiňte,“ hulákal Draco a neurčitě mávl rukou. „Mysleli jsme, že půjdete taky tancovat.“
„Harryho tancování moc nebaví, aspoň myslím,“ ječela Cecile.
Draco Harryho plácl přes rameno. „Sedni si k Cecile, ať můžu sedět vedle Rhiannon!“
Ani omylem. Harry se jen posunul na lavici.
Rhiannon se vmáčkla vedle něj a pak se zahihňala, protože Draco si sedl tak blízko k ní, že se jejich nohy dotýkaly. „Skvělé místo,“ řekl Draco nahlas. I tak ho Harry sotva slyšel. „Báječná hudba!“
Rhiannon nadšeně přikývla, ale pak si všimla Ceciliny skleničky. „Ou. Tak vodka? Skvělý nápad!“
Draco hned vstal. „Objednám pro všechny, ano?“
Ale Rhiannon zakroutila hlavou. „Nebuď hlupák. Platils za večeři a za vstupné. To nejmenší, co můžu, je zaplatit pití.“
„Mě nevadí…“
„Mě taky ne,“ trvala na svém Rhiannon a trochu zvedla hlas.
V tu chvíli byl Harry vděčný, že je hudba tak nahlas. Nechtěl poslouchat, jak se Draco s Rhiannon hádají. Nevěděl, co Rhiannon říkala, ale asi to bylo něco kousavého, podle toho jak Draco stáhl ústa. Po chvíli se však Draco uklidnil. Vstal a uhnul stranou, aby Rhiannon mohla projít.
Když vstala, políbila ho.
Pak se otočila k Harrymu a Cecile. „Pojď se mnou,“ zavolala na svou kamarádku. „Potřebuju si upravit rtěnku.“
Harry nemohl pochopit, proč kvůli tomu s sebou potřebuje Cecile, ale na druhou stranu byl rád, že se té dívky na chvíli zbaví. Jen co byla pryč, opřel se a zhluboka si oddechl.
Draco to nemohl slyšet, ale všechno viděl. „Promiň,“ zakřičel jen o něco tišeji než prve.
Harry pokrčil rameny. Stejně se nechtěl s nikým seznamovat, takže mu bylo celkem jedno, že byla Cecile taková, jaká byla. „Jsem zvědavý, jestli Rhiannon opravdu koupí panáka vodky pro všechny.“
Dracovy se zablesklo v očích. „Co myslíš, že by Severus udělal, kdybychom za ním přišli opilí?“
Harry se zachvěl. „Máš pravdu,“ zakřičel a měl pocit, že hudba hraje čím dál tím hlasitěji. „Takže si žádnou vodku nedám…“
„Ale, jeden panák s tebou nic neudělá a stejně máme ještě hodiny času.“
Hodiny. Hodiny s Cecile. Harry se otřásl a napadlo ho, že by to možná stálo i za kázání od Snapea, kdyby strávil zbytek času s Cecile namol. Rhiannon byla aspoň milá. Harry chápal, proč jí má Draco tak rád, ale bál se to bratrovi říct, protože netušil, jestli se Draco pořád ještě bojí, že by mu ji mohl přebrat. Což byl nesmysl.
„Tobě se ta hudba opravdu líbí?“
„Neslyším tě!“
Harry se zhluboka nadechl a pokusil se křičet ještě hlasitěji než prve. „Ta hudba! Tobě se líbí?“
Dracův úsměv byl široký a skoro nakažlivý. Harry byl šťastný, že vidí bratra tak spokojeného.
„Je to kouzelník!“
Harry se málem zalkl smíchy. A ne jen z Dracovy poznámky. Smál se i proto, že Draco prakticky tancoval vsedě. Pryč bylo předstírání vybraných způsobů nebo aristokratické odtažitosti. Draco vrtěl rameny nahoru a dolů do rytmu s hudbou a trochu kýval hlavou ze strany na stranu. Harryho by nepřekvapilo, kdyby zjistil, že Draco pohybuje i nohama, ale stůl mu blokoval výhled, takže chvíli odolával pokušení naklonit se a podívat. Když ho to napadlo, rozesmál se ještě víc.
„Jaké štěstí, že se ještě nevrátily s pitím,“ hulákal Draco. „Vsadím se, že by ses okamžitě polil. Nebo bys polil Cecile!“
„Její náladu by to už moc nezměnilo,“ odpověděl Harry a znovu se zasmál.
„No, vypadá to, že máme štěstí,“ oznámil Draco a napůl se postavil a zahleděl se přes dav k baru. „Nejsem si jistý, ale barman právě něco bere z chladničky a vypadá to, že právě mluvil s Rhiannon…“
„Stejně bylo trochu divné, jak trvala na tom, že zaplatí,“ křičel Harry.
Draco pokrčil rameny. „Je jisté, že se mnou nechodí kvůli mým penězům. Nesnáší bohatství. Myslím, že by byla radši, kdybych byl ze stejné společenské třídy jako ona.“
Když se nad tím Harry zamyslel, dávalo to smysl. Vysvětlovalo to, proč se tak zatvářila při zmínce o Wiltshiru. V Harryho očích to bylo plus. Bylo by hrozné, kdyby její zájem o Draca pramenil, i třeba jen z části, z jeho bohatství. Ale když jí vadilo pomyšlení, že se Draco doslova válí v penězích…
„Myslím, že už tě to napadlo,“ zakřičel Harry, už zase se smíchem, „Ale když je na tom s přístupem k penězům takhle, tak bys jí možná neměl dávat ten diamantový přívěšek, cos koupil…“
Sakra. Ani kdyby se Harry opravdu snažil, tak horší průšvih už udělat nemohl. Tedy, ne že by to byla jeho chyba. Už si zvykl, že musí křičet, protože hudba byla tak nahlas, že se sotva slyšel sám.
A v tom byl ten problém. Hudba ztichla právě uprostřed jeho věty, ale Harry si toho nevšiml a větu dokončil. Pochopitelně nahlas.
„...Bys jí možná neměl dávat ten diamantový přívěšek, cos koupil…“
Harry se s rozpaky ohlédl a doufal, že Rhiannon je pořád ještě u baru zaměstnaná kupováním pití. To štěstí však neměl. Byla jen asi tři metry od něj, v každé ruce jednu štíhlou skleničku. Cecile šla za ní a nesla další dvě.
Cecile vypadala okouzleně a hlavou jí proběhlo: To je tak krásné… Ale Harry si jí sotva všiml. Byla to Rhiannon, kdo upoutal jeho pozornost.
Tvářila se znechuceně. A naštvaně.
Na chvíli si Harry myslel, že se prostě otočí na patě a odejde. Ale pak došla k nim, praštila skleničkami o stůl tak, že bylo divu, že se nerozbily.
„Jahodové daiquiri?“ zajímal se Draco a pokusil se usmát, jako by se nic nestalo. „Dobrý výběr…“
„Sklapni,“ zasyčela na něj Rhiannon. „Nemůžu tomu uvěřit. Po všem, co jsem ti řekla, co jsem ti vyprávěla, jsi šel a koupil pro mě něco posázeného diamanty? Co to má být? Předvádění, přesně jako všichni ti zmetci z Chathamu?“
Harry by byl nevěřil, kdyby mu někdo řekl, že zatouží po tom, aby ta hlasitá hudby začala znovu hrát. Teď po tom toužil. Nechtěl poslouchat, co Rhiannon vyčítá Dracovi. Přišlo mu nevhodné, prostě tu sedět a poslouchat je, i když Cecile to očividně nevadilo. Dokonce na Harryho mávla, aby jí uhnul z výhledu.
Harry místo toho vstal a vzal ji pevně za ruku. „Myslím, že půjdem tancovat,“ oznámil, když zachytil Dracův pohled.
„Jo, dobrý nápad,“ zamumlal Draco. „Rhiannon… to bylo jinak. Poslouchej mě, prosím, chvíli…“
To bylo vše, co Harry zaslechl. Odtáhl Cecile od stolu tak daleko, jak to šlo a co nejrychleji to šlo. Pak stál na kraji parketu a netrpělivě podupával nohou, jak přemýšlel, jak dlouho ještě, než znovu začnou hrát.
Cecile mu podala jedno z pití, které pořád ještě držela v ruce a usrkla ze svého. „Opravdu?“ Cecile byla fascinovaná. „Opravdu jí koupil diamanty? Nedělal sis srandu?“
Závist v jejím hlase byla nepřeslechnutelná, Harryho to znechutilo. Cecile by asi byla šťastná, kdyby ulovila bohatého přítele. Hm, kdyby byla Rhiannon jiná, určitě by Cecile vyprávěla, že se Harry válí ve zlatě a pak by musel čelit neradostné vyhlídce na Cecile, jak na něj dělá oči a předstírá zájem.
Jenže Rhiannon nepatřila k lidem, na které majetek dělá dojem. A od svých přátel nečekala nic jiného.
„Myslím, že to je Dracova věc,“ odpověděl pevně a natáhl se, aby položil skleničku na prázdný stůl. Na první pohled to byl skvělý nápad, mít v hlavě vymeteno, ale teď to Harry nechtěl. Nevěděl, čím teď Draco prochází, taky bylo možné, že se s ním Rhiannon rozejde. Harry chtěl být připravený, kdyby ho Draco potřeboval.
„Jestli je to jeho věc, tak jsi to nemusel vyřvávat do celého světa, ne?“ zeptala se Cecile.
Už měla vypitou polovinu sklenky, ale Harry si nemyslel, že by ji to omlouvalo. Podíval se na ni co nejchladněji mohl. „Myslím, že víš, že jsem to neměl v úmyslu.“
Najednou začala hrát hudba. Harry vzal Cecile sklenku z ruky a zatáhl ji na parket. Bylo to nakonec lepší, než muset s ní mluvit. Za okamžik se parket zaplnil a ostatní tanečníci je obklopili. Což bylo dobře. Takhle neměl Harry pocit, že je lidé u stolů sledují. Teď je ani nemohli vidět.
Ukázalo se, že Cecile je výborná tanečnice, ale to nic neměnilo na tom, že jinak byla nesnesitelná.
Tancovali na pár písniček a pak už si Harry myslel, že uteklo dost času a že by se mohli vrátit ke stolu. Když tam došli, seděli u jejich stolu cizí lidi a Draca ani Rhiannon nebylo nikde vidět.
„Uf,“ řekl Harry a cítil se špatně. Cecile ho neslyšela, ale to mu bylo jedno. Po tom, co se stalo prve, se mu nechtělo zase křičet. Navíc ho už z křiku bolelo v krku.
Cecile nevadilo, zase začít křičet. „Vsadím se, že šli ven. Rhiannon s ním určitě nechtěla mluvit tady.“
Harry kývl, jako že ji slyšel a protože ho nenapadlo nic lepšího, zamířil k volným židlím zastrčeným v rohu. Posadil se, odvrátil se nenápadně od Cecile a předstíral, že ho baví pozorovat tanečníky na parketu.
Pochopila ho docela rychle a už nemluvila.
Trvalo docela dlouho, než zahlédl Rhiannon a Draca se vracet. Harry se s obavami posadil rovně a pokusil se z bratrova pohledu něco vyčíst. Bylo těžko poznat, na co Draco myslí. Nevypadal zklamaně, ale spíš jako by si procvičoval pokerový obličej.
Na druhou stranu Rhiannon vypadala uvolněně. Dokonce spokojeně.
Harry začal být opravdu zvědavý, co se venku stalo.
Dozvěděl se to až mnohem později večer, když už oba leželi v postelích.
„Byla kvůli tomu přívěsku hrozně naštvaná,“ zamumlal Draco a praštil rukou do polštáře.
Dokonce i v slabém měsíčním světle proudícím oknem si Harry všiml vrásek na Dracově čele.
„Ale vypadala v pohodě, když jste se vrátili z venku.“
Draco si povzdechl. A za chvíli znovu.
„Co?“
„Udělal jsem něco, co ji uklidnilo. Nakonec, když jsem jí všechno vysvětlil, přišlo jí to smutné i směšné zároveň.“
Harry se skoro bál zeptat.
Harry si povzdechl potřetí, odhodil přikrývku a posadil se na posteli se skříženýma nohama. „Mluvila o tom přívěsku, jako by to byla celá šňůra diamantů, tak jsem jí ukázal, že je to opravdu jen přívěsek a pak…“
„Tys ho měl s sebou?“
Draco pokrčil rameny a vzhlédl. „Pro štěstí. Chtěl jsem jí ho dát, sice ne tak brzy, ale když sis tak pustil pusu na špacír…“
„Já… omlouvám se.“
Draco se pousmál. „Rád bych ti to vyčítal, ale vím, že jsi to neudělal schválně. Nemohl jsi za to. No, každopádně, když ten přívěšek viděla, byla zděšená, i když to byl jen jeden jediný diamant. Začala chodit po ulici sem a tam a vysvětlovat, že peníze se dají použít mnohem lépe, třeba na pomoc lidem a že zrovna ona pomoc nepotřebuje a že je možná chudá, ale je spokojená.“
„Ale to už jsi všechno věděl,“ řekl Harry, kterého trápilo, že Dracův hlas zní tak… bolestně.
„Ještě jsi neslyšel to nejhorší.“
Harry se posadil na posteli tak, že mu nohy visely na zem. „Povídej.“
„Mluvila o tom, že jsou na světě lidé, pro které by peníze, které ten přívěsek stál, znamenaly hrozně moc a mohly by jim změnit celý svět a pokud to nechápu, pak neví, jestli mě vůbec chce ještě někdy vidět a...“ Draco zaváhal. „No, tak co jsem měl asi dělat, když jsem uviděl toho ubožáka jak, tam sedí na rohu s cedulí, že bude pracovat za jídlo? No vážně! Co jsem měl asi dělat? Myslel jsem, že mi něco naznačuje! Tak jsem mu ten přívěsek dal!“
Harry údivem otevřel ústa. „Tys mu dal ten přívěsek? Přívěsek, co stál…“
Draco zvedl hlas. „Ano, dal jsem mu ho! Proč ne? Rhiannon ho nechtěla. Chovala se, jako by ho nemohla ani vidět. A obvinila mě, že myslím jenom na sebe, tak jsem chtěl udělat něco pro někoho potřebného!“
„Jasně, jasně,“ uklidňoval ho Harry. Teď, když měl za sebou první šok z toho, co to Draco vlastně udělal, měl co dělat, aby se nerozesmál. Ale to by Dracovi nepomohlo, aby se cítil líp. „Hádám, že na to Rhiannon nereagovala moc nadšeně.“
„Nazvala mě idiotem,“ řekl Draco dutě. „Řekla, že ten muž je závislý na drogách a že si za ten přívěsek koupí drogy nebo alkohol a že na tom bude ještě hůř.“
„Nevzal jsi mu ten přívěsek?“
„On s ním utekl. Zatímco na mě Rhiannon křičela.“ Draco se začal kývat dopředu a dozadu. „Bylo to hrozné.“
Harry si pomyslel, že někdy je nejlepší, prostě se vypovídat. Dostat to ze sebe. Naučil se to od Marši, ale snažil se neznít jako ona, když Draca pobídl: „Ale asi se přes to dostala, ne?“
„Jo, když jsem jí to vysvětlil.“ Draco se ušklíbl. „Řekl jsem jí, že jsem nikoho závislého zatím neviděl a vyprávěl jsem jí něco o životě ve Wiltshiru.“
Harry zalapal po dechu. „Snad ne o…“
„Ne, jistě, že ne. O našem sídle. O pozemcích. Že není moje chyba, že nevím nic o tom, jaké to je nemít peníze a že jsem se tomu muži snažil pomoct a je mi líto, jestli jsem udělal něco špatně.“
Draco se přestal kývat a podíval se na Harryho. Konečně se trochu usmál. Dokonce pokojně. „Když jsem chvíli mluvil, pochopila, že jsem mu ten přívěsek nedal z uraženosti, protože že ho ona nechtěla. A pak… ehm, pak jsem měl pocit, že bych měl říct něco, co by na ni udělalo dojem, tak jsem jí řekl, že finančně podporuji sirotčinec. Víš, domov pro motáky… Pochopitelně jsem neřekl, že jsou tam motáci.“
Harry si odkašlal. „Ale, ty ten domov nepodporuješ Draco. To Walpurgis Black.“
„Mými penězi.“
„Nebyly tvoje.“
Draco si odhrnul vlasy z očí. „Jo, já vím, že to vidíš takhle. No, tohle se ti bude líbit. Chce ho vidět.“
„Domov pro motáky?“
„Ano a počítám, že pokud jim věnuji odpovídající částku, podaří se mi dojednat návštěvu, takže jim dám další peníze. Tentokrát z vlastní vůle.“
„Mám pocit, že dovnitř jen tak někoho nepustí.“
„Ha,“ Draco zívl. „Počkej a uvidíš. Možná máš spoustu peněz, ale nemáš ani ponětí, co se jejich pomocí dá dosáhnout. Darswaithe bude ještě rád, že nás bude moct s Rhiannon provést. Za to ručím. Jistě, u něj neuškodí, když použiji ještě jinou páku. Možná si nepamatuje na to, jak tě uřkl, Harry, ale můžeš se vsadit, že mu v rámci vyšetřování o všem řekli. A taky ví, že jsem to byl já, kdo ho zneškodnil. Hm. Možná bych jim ani nemusel dávat peníze. Vsadím trezor, že si omotám Darswaitha kolem hůlky během pěti minut.“
„Draco…“
„Neboj, nějaké peníze jim dám. Nakonec, chci, aby se o tom daru zmínili před Rhiannon. A krom toho…“ Draco si lehl a překulil se na bok tváří k Harrymu. „Pár dobře využitých galeonů vždycky všechno usnadní.“
Bylo zvláštní, že Draco pořád uvažoval takhle, i po celém tom fiasku s přívěskem. Ale dát peníze Domovu pro osiřelé motáky je dobrá věc, takže se Harry rozhodl, že se v tom nebude moc rýpat.
Draco znovu zívl. „Dobrou noc, Harry.“
„Dobrou.“
Ale nebyla to dobrá noc. Harrymu se zdálo, že je zpátky v nemocničním křídle, Snape a Draco seděli u jeho postele a drželi ho za ruce.
Vzbudil se zbrocený studeným potem, srdce mu bylo jako o závod a snažil se vybavit si detaily snu. Ale nedařilo se mu to. Zůstal jen ten jeden obraz.
Harry se zamračil a sáhl po lahvičce Bezesného spánku, kterou měl v zásuvce nočního stolku.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: Monchieh
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4630
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 106
Užívateľov: 20
Spolu: 126
Online: