Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Léto jako žádné jiné

Kapitola 17 POZDRAVY

Léto jako žádné jiné
Vložené: Jimmi - 20.04. 2009 Téma: Léto jako žádné jiné
Kaya nám napísal:
Preklad: Kaya Betareader: soraki
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Preklad: Kaya

Betareader: hatifnatif



 Harry údivem otevřel pusu dokořán. Zjevně se nedokázal vypořádat s tím, co Draco právě prohlásil: potřebuje se setkat s Hermionou Grangerovou.
 
 Civěl tak navzdory tomu, že Dracovy důvody byly naprosto zjevné. „No?“ zeptal se Draco a netrpělivě podupával nohou. „Máš s tím nějaký problém?“
 
 Zjevně ano. Harry začal pohybovat ústy, jako by se pokoušel zformovat slova a něco mu v tom bránilo. „S Hermionou Grangerovou?“
 
 Draco protočil oči. „To jsem právě řekl, ano.“
 
 „Ale…“
 
 „Pro Merlina.“ Draco si povzdechl a dal si záležet na tom, aby z těch dvou slov jasně zaznělo jeho utrpení. Vždyť už tu stojí a debatují o tom více než minutu, zatímco by měli být na cestě k domovu té holky. „Kolik Hermion Grangerových znáš?“
 
 Pak se ale Draco začervenal. Uvědomil si, jak divoce mává rukama. Nemohl si pomoct. Potřeboval se dostat ke Grangerové hned teď, aby mu řekla, co má udělat, když chce získat zpět dívku vychovanou mudly.
 
 Nebo spíš, získat zpět mudlovskou dívku. Draco už se přestal snažit myslet na ni jako na čarodějku. Ona je prostě to, co je. A i když to, jak se narodila, je opravdu nešťastné, on se nad to dokáže povznést. Protože ona stejně není taková jako většina mudlů.
 
 To, že je Rhiannon mudla… ano, je mudla, tak to je vlastně jen formalita.
 
 Spustil ruce podél těla a pokusil se o klidný, rozhodný tón. Tón staršího bratra přebírajícího zodpovědnost. Možná se mu tak podaří konečně přesvědčit i Harryho, který pořád ještě překvapeně mrkal, jako by nemohl uvěřit vlastním uším. „Mohli bychom jít? Utíká nám čas.“
 
 „Předpokládám, že čas je právě ten problém,“ poznamenal Severus důrazně.
 
 Aby pochopil, co tím má na mysli, nepotřeboval Draco nitrozpyt. „Není tak pozdě,“ řekl rychle. „Můžeme tam být za vteřinku. A navíc, známe přece Grangerovou. Nejspíš je ještě vzhůru a čte si.“
 
 „Co ti říkají tvoje hodinky?“
 
 Dracovi se nechtělo podívat a zjistit pravdu. „No, asi bych chtěl moc, kdybych čekal, že ukážou: čas navštívit Hermionu Grangerovou, když jsem za ně zaplatil z toho, čemu říkáš kap…“
 
 Stačil jeden pohled na Harryho obličej, aby si lépe rozmyslel volbu slov.
 
 „Ehm… koupil jsem je za tu poněkud skromnou částku, kterou nám dal k dispozici Severus. Předtím, než jsem zase získal vlastní trezor. Nejsou ale jako ostatní moje hodinky, které byly opravdu přesné.“
 
 „Přesto bych rád věděl, co ti teď říkají,“ trval Severus sametovým hlasem na svém a naklonil se k Dracovi. Hm, s tím kapesným asi šlápl vedle, ten hlas byl až moc sametový. Nebezpečně sametový. „Hmm?“
 
 Tak to je bez šance, Severus to nevzdá. S povzdechem si Draco vyhrnul rukáv saka a podíval se na zápěstí. „Čas jít spát,“ přiznal a ušklíbl se.
 
 „Představ si to. Někdo v tuto hodinu už spí.“
 
 Bez sarkasmu by se Draco docela obešel. „Ještě přece není ani půlnoc.“
 
 „Je čtvrtek a je skoro půlnoc,“ řekl Harry, který vypadal, že už se dostává z šoku. Nebo spíš z transu. Každopádně už ho to přešlo, ať to bylo cokoli. „Oba Hermionini rodiče musí zítra do práce, to snad víš.“
 
 Ne, to Draco nevěděl. A co víc, bylo mu to jedno. Krom toho, nepotřebují přece moc energie na… hm. Nevěděl, co přesně že to dělají. Taky proč by měl? Za celou dobu, co byla v Bradavicích, se nestaral ani za mák, co dělají rodiče nějaké mudlovské šmejdky.
 
 I když možná bylo teď v jeho nejlepším zájmu zájem předstírat.
 
 „No, předpokládám, že spousta lidí jako oni musí pracovat, Harry. Co to vlastně dělají?“
 
 Harry naklonil hlavu, jako by větřil nějaký úskok. Nebo se pokoušel. „Jsou dentisti.“
 
 Dracovi chvíli trvalo, než to slovo pochopil. Dentisti… dentální kouzlo… „Aha. Spravují zuby?“ Málem se zachvěl. Oni přece nemohou použít dentální kouzlo, no jistě. Takže musí opravovat zuby ručně? To jako tráví dny s rukama v ústech cizích lidí? V ústech mudlů?
 
 Naprosto nechutné.
 
 Draco se pokusil tu myšlenku setřást. „Dobře, nedovedu si představit, že by to povolání bylo nějak zvlášť vyčerpávající,“ řekl a pokrčil rameny. „Teď poslouchej. Další lekci plavání máš zítra, což znamená, že se na koupališti setkám s Rhiannon. A proto musíme jít za Hermionou dnes večer. Potřebuji vědět, co mám Rhiannon zítra říct.“
 
 Draco se usmál s vědomím, že jeho argumenty jsou naprosto logické. Nakonec, tohle bylo přece jediné logické řešení.
 
 Na Harrym bylo vidět, že váhá a Severus potřásl hlavou.
 
 Tohle není dobré, pomyslel si Draco, což byl zřejmě eufemismus století. Zoufalství mu vytěsnilo z hlavy všechny ostatní myšlenky. „Musím vědět, jak to dát všechno do pořádku,“ řekl a hlas se mu přitom trochu třásl. A pro jednou nic nehrál. „A Hermiona bude vědět jak! Nakonec, je přece jedna z nich, no ne?“
 
 Harry se naježil. „Je jedna z nás.“
 
 Draco málem protočil oči. Opravdu, takovéhle poznámky byly přece už naprosto zbytečné. Copak se už měsíce nechoval ke Grangerové hezky? Byla to snad jeho chyba, že v kouzelnickém světě nevítali všichni ty u mudlů narozené s otevřenou náručí?
 
 Raději zastrčil ruce do kapes. „Nikdy jsem neřekl, že není…“
 
 „Co jsi řekl, a to minimálně tisíckrát, bylo, že by neměla být jednou z nás. Že nemá žádné právo chodit do stejné školy jako my! Že znečišťuje vzduch a...“
 
 No tak Draco několikrát projevil přání znát nějaké opravdu dobré kouzlo na ochranu před nedýchatelným vzduchem! Každopádně už o tom nemluvil celé roky. Přesně od doby, kdy měl možnost se na vlastní oči přesvědčit, jak špatně takové bublinové kouzlo v praxi vypadá. „No tak. Tohle přece není o Grangerové!“
 
 „Opravdu? Nakonec za ní tedy jít nechceš?“
 
 Severus věnoval Harrymu varovný pohled. Už taky bylo kurva načase. Pak ovšem věnoval jeden i Dracovi, což tedy nebylo ani trochu spravedlivé. Draco zatoužil po tom, aby mohl ten pohled ignorovat a být tak sarkastický jako před chvílí Harry – ha, mohl by být ještě sarkastičtější, kdyby chtěl. Jenže by to nejspíš dopadlo tak, že by ho Severus chytil za ruku a asistovaně ho přemístil.
 
 Což byl jednoznačně konec, jaký Draco nechtěl, a tak se pokusil promluvit smířlivým tónem. Smířlivým, ale ne prosebným. Jen... uklidňujícím. „Ano, chci za ní jít. A mimochodem, když jsem řekl, že Grangerová je jedna z nich, myslel jsem tím jen to, že může tuhle situaci pochopit lépe než já. To je všechno, Harry.“ Draco udělal pauzu, aby Harry mohl přemýšlet o tom, co právě slyšel. Pořádně přemýšlet. Když se zdálo, že se Harry opravdu zamyslel, pokračoval Draco pevným, přesvědčivým hlasem. Jeho tón říkal: pojďme do toho. „Tak, kam musíme jít? Do Essexu?“
 
 To bylo nejmudlovštější místo, na které si dokázal vzpomenout. A už jen to, že ze všech kouzelníků zrovna on na takové místo chtěl jít, dokonce zoufale, by mělo každého přesvědčit, že si zaslouží, aby tam mohl, ať už je před půlnocí nebo ne.
 
 S nadějí pohlédl na otce a zjistil, že jeho předpoklady jsou mylné. Poznal ten pohled, který říkal, že mu hrozí lekce. „Draco, jak jistě dobře víš, není vhodné vtrhnout k někomu domů vprostřed noci a…“
 
 Draco zvedl bradu, jako by tím chtěl říct, že nepotřebuje poučovat o dobrých způsobech. Věděl moc dobře, co je a co není vhodné, ale taky věděl, že tato pravidla momentálně neplatí. No vážně! Grangerovi jsou mudlové. A i přesto měl v úmyslu brát na ně ohledy. Nebyl tak zabedněný, aby si myslel, že s ním Hermiona bude ochotna mluvit, pokud by se zachoval jinak. „Mám v úmyslu zazvonit. A vím jak. Slyšel jsem o tom.“
 
 Severus povytáhl obočí a dal tak najevo, že by byl raději, kdyby Draco nebyl drzý, ale Harry zavrčel.
 
 „Poslyš…“ začal Draco, ale byl přerušen. Hrubě přerušen. To Harry by zjevně potřeboval poučit o slušném chování.
 
 „Proč raději jednou neposloucháš ty? Pro začátek třeba to, že právě tím, že nebereš v úvahu pocity ostatních, se dostáváš do problémů! Mě je úplně jedno, jak umíš zvonit. Hermionini rodiče jsou moc milí lidé a my je nebudeme budit.“
 
 Tentokrát už Draco nedokázal svoje slova zadržet. Měl pocit, že se Harry snaží zabránit mu získat jakoukoli pomoc s Rhiannon. Už od začátku se ohledně jejich vztahu choval jako idiot. „Takže by bylo naprosto v pořádku je vzbudit, kdyby nebyli tak milí? To jsi chtěl říct?“
 
 „To už by stačilo, Draco.“ A s tím Severus zamířil k aleji, do které se prve přemístili. Draco za ním chvíli zíral. Přemýšlel o tom, že bude trvat na svém, ale pak si uvědomil, jak hloupé by to v tomto případě bylo. Sotva může vyžadovat, aby se přemístili z chodníku před divadlem. To by přece nebylo vhodné, že?
 
 S povzdechem si proto pospíšil, aby otce a bratra dohnal. Když šel zas vedle nich, co nejvážněji řekl: „Vždyť přece nemusíme nikoho budit... Pošleme Hermioně zprávu po Patronovi a ona za námi půjde ven. Co říkáte?“
 
 „Třeba už bude taky spát…“
 
 Draco se na Harryho podíval a najednou pochopil, o co tady vlastně celou dobu jde. Bylo to jasné jako Lubantum, jen těžko uvěřitelné. Draco pod tíhou té pravdy dokonce o krok ustoupil. A nebylo divu, protože se cítil dezorientovaný, jako by jeho mozek dělal přemety. „Ty nechceš, abych získal Rhiannon zpět, že jo? Ty se mi to snažíš překazit!“
 
 Vypadalo to, že Harry ztěžka polkl, ale v tom slabém světle si tím Draco nemohl být jist. Zato si mohl být jistý tím, jak unaveně Harry zněl. Unaveně celou tou záležitostí. Možná až vyčerpaně. „Tak to není. Prostě je jen pozdě na návštěvy, to je všechno.“
 
 „To není všechno.“
 
 Harry neodpověděl, jen trochu potřásl hlavou.
 
 „Co?“ zeptal se Draco hlasitěji. „Co je?“
 
 Harry se opřel o špinavou zídku ohraničující alej. „Co bys tak asi myslel? Kdykoli šlo o Rhiannon, choval ses naprosto iracionálně, ale teď už ses musel zbláznit! Kde bereš tu jistotu, že ti Hermiona bude chtít s tímhle pomoct, po všech těch tvých řečech na téma my versus oni?“
 
 Draco se cítil, jako by dostal facku. Takhle o tom nikdy nepřemýšlel. Vlastně si myslel, že Grangerová bude nadšená, že mu může pomoct, protože přece žádal o pomoc, aby porozuměl mudle. Jak by se tohle mohlo Hermioně Grangerové nelíbit?
 
 A mimochodem, co se na tom nelíbilo Harrymu?
 
 Tuhle otázku si Draco musel nechat na později, protože Severus ho vzal za ruku. „Můžeš slečně Grangerové ráno poslat sovu, Draco. Teď půjdeme domů.“
 
 Draco pevně zatnul zuby. Co se to se všemi děje? Jeho plán poslat zprávu po Patronovi byl perfektní! Zamračil se na Harryho, který se pořád ještě opíral o zídku a už si stihl příšerně pomačkat sako.
 
 „Neobviňuj svého bratra,“ řekl Severus klidným hlasem. „Také si myslím, že není vhodný čas na návštěvu u Grangerových.“
 
 Po tomhle prohlášení měl Draco chuť zamračit se i na Severuse.
 
 Ale nemělo by to žádný smysl.
 
 Trochu šoupal nohama, když se nechal otcem odvést hlouběji do aleje. Poslat Grangerové sovu... Pokud je to to nejlepší, co může udělat, tak dobře. Pochopitelně neměl v úmyslu počkat s tím až do rána. Pošle jí sovu hned, jak dorazí do Devonu. S trochou štěstí bude ještě vzhůru s nějakou bichlí a odpoví mu obratem, takže si s ní bude moct domluvit schůzku na ráno.
 
 Možná to tak bude opravdu nejlepší, když si s ní Draco promluví ráno. Hned před tím, než půjdou na koupaliště, takže Draco bude mít její rady ještě čerstvě v paměti. Nechtěl Rhiannon znovu rozčílit tak, jako se mu to povedlo před chvílí v zákulisí.
 
 Něco v něm se v tu chvíli zlomilo. Sladký Merline, bylo mu těžko i při vzpomínce na to, jak vypadala. Oh, jak byla rozzuřená, její modré oči metaly blesky, ale za všemi těmi emocemi se skrývala ještě jedna.
 
 Bolest.
 
 Rhiannon byla zraněná. Hluboce zraněná. Natolik, že dokonce popřela i jejich lásku. Tak tebe zajímá, co si myslím? Zeptala se ho a každé slovo bylo jako břitva. Myslela jsem, že bys spíš chtěl víc toho, co jsi měl během oběda, tehdy u mě doma.
 
 Nemyslela to vážně. Nemohla to myslet vážně, nemohla si o něm doopravdy myslet něco takového. Ne, ne, ne. Rhiannon nemohla věřit tomu, že by od ní Draco chtěl jen sex, že by ji takhle využil.
 
 Řekla to jen proto, že byla tak zraněná. Byl to její způsob jak se s tím vyrovnat.
 
 Což mohlo znamenat jen to, že jí není lhostejný. Že jí vůbec není lhostejný. Možná by si přála, aby byl, ale není. A když si to uvědomil… to vědomí ho ničilo, protože o ni tolik stál. Stál o ni možná víc, než ona o něj. Nakonec, nebyla vychována k tomu, aby kouzelníky nenáviděla a stranila se jich. Kouzla měla dokonce ráda. A on byl odhodlaný přehlížet její mudlovský původ, což už samo o sobě bylo důkazem toho, jak moc mu na ní záleží.
 
 Musí ji získat zpět. Jiná možnost nepřichází v úvahu. Jen musí přijít na to, jak s ní promluvit, to je celé. Milovala ho stejně jako předtím a na něm je, aby ji přiměl to vidět. Škoda jen, že neměl ani ponětí, jak na to.
 
 Ale Grangerová… ta bude vědět.
 
 Draco polkl, jak mu na mysl přišla nová myšlenka. Myšlenka tak zvláštní, až z ní někde uvnitř jeho duše čišel chlad... Nebyl si jistý, jestli ho ta myšlenka neporazí. Tohle bylo proti všemu, co ho odmala učili. Proti všemu, v co vždy věřil. Jistě, několikrát řekl, že je Hermiona chytrá. Dokonce uznal, že by mohla být užitečná, když tehdy chodila na vyučování a pomáhala Harrymu, zatímco Draco byl zavřený ve sklepení.
 
 Ale i přes to všechno, ji nikdy v Bradavicích nechtěl. Jen uznával, že když už tam je, tak by mohla být užitečná.
 
 Ale teď si Draco myslel něco jiného. Nebo ne myslel, to nebylo to pravé slovo. Zvažoval, to sedělo líp.
 
 Možná na tom, že do Bradavic přijímají i studenty z mudlovských rodin, je přece jen něco dobrého.
 
 ***
 
 Hned jak dorazili domů, sedl si Draco k čtvercovému stolu v kuchyni a nachystal si pergameny a brk.
 
 Jeho otec prošel kolem něj a zamířil do svého pokoje. Ve dveřích se ale otočil, temné oči nepatrně zastřené, jako by stále zvažoval, co říct. Nebo spíš jak formulovat to, co chtěl říct.
 
 „Nemyslíš, že bys jí měl poslat sovu až ráno, jak jsme se dohodli?“
 
 Draco se posadil zpříma. „Ty ses dohodl. Já nesouhlasil.“ Pak mu něco došlo a on si povzdechl. „Oh, pro Merlina. Ten dopis stejně může být poslán až ráno. A já to nemohu urychlit, pokud nemohu jít do Bradavic a vrazit ten dopis sově do zobáku osobně.“
 
 Severus neodpověděl. Jen dál zíral na Draca těma svýma temnýma, nečitelnýma očima.
 
 Draco znervózněl, což se mu nestávalo zrovna často. „Eh… předpokládám, že bys mi asi nedovolil zaskočit si do Bradavic, jen na chvilku…“
 
 „Teď v noci?“
 
 „Ano, mohl bych přece vzbudit nějaké skřítky,“ zamumlal Draco a mávl rukou. „Já vím, já vím. V létě jsou tam speciální bezpečnostní opatření. Mohl bych toho vzbudit víc než jen skřítky. Nevadí. Prostě dám ten dopis do krabice a budu doufat.“
 
 Když se vrátili do chaty, šel Harry rovnou do jejich pokoje. Teď z něj vyšel s pyžamem přes ruku. „Možná by ses měl nejdřív pořádně vyspat a pak teprve zkusit napsat Hermioně.“
 
 Draco tušil, že má Harry pravdu, protože se cítil unavený natolik, že neměl ani sílu se hádat. Jenže tohle prostě nemohlo počkat. „Dobrou noc,“ bylo jediné, co řekl a mávl rukou na Severuse i Harryho.
 
 Severus narážku pochopil a zamumlal: „Dobrou noc.“ Pak konečně vešel do své ložnice a s tichým cvaknutím za sebou zavřel dveře.
 
 Harrymu, jak jinak, Dracova narážka nedošla. „No vážně,“ řekl a zněl tak upřímně, až to bylo otravné, „když ten dopis napíšeš až ráno, bude to…“
 
 „Pozdě, protože pak nebudu mít šanci setkat se s Grangerovou ještě než na koupališti otevřou,“ přerušil ho Draco chladně. Možná až moc chladně, protože si byl vědom toho, že bratr se mu jen snaží pomoct. „Harry… já to potřebuji udělat teď. Jdi do postele.“ Draco málem dodal prosím, ale ještě než se k tomu dostal, Harry to konečně vzdal.
 
 „Tak dobře. Dobrou noc.“
 
 Draco počkal, dokud za Harrym nezaklaply dveře, a pak si před sebe rozložil svitek pergamenu. Jenže tenhle pergamen nebyl prázdný, jak si prve myslel. Merline, to už je tak moc unavený?
 
 Na stránce bylo Severusovou rukou nadrápáno něco, co vypadalo jako hrubý návrh nějakého dopisu. Nebylo tu žádné oslovení, ani pozdrav a tak Draco nemohl poznat, komu byl dopis určen.
 
 Změny, které navrhujete, jsou zcela jednoznačně absurdní, začínal první odstavec. Byl o Vašem záměru informován Albus Brumbál, ředitel Bradavické školy čar a kouzel? Jsem si jist, že je Vám známo, že on je první, kdo by měl být uvědoměn o rozhodnutích, která mohou mít vliv na vzdělávací systém. Zároveň by mě zajímalo, jestli byly Vaše návrhy konzultovány s odpovědnými zaměstnanci Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů. Nedovedu si představit, že by Oddělení bystrozorů opravdu souhlasilo s tím, aby jejich uchazeči začínali výcvik tak žalostně nepřipraveni. Vzhledem k tónu naší předchozí komunikace bych si troufl hádat, že s Vámi nikdo z kouzelníků mimo Vaši vlastní organizaci nechtěl mluvit. Dovoluji si podotknout, že je to právě takováto byrokratická fušeřina, která činí Ministerstvo kouzel akceneschopným, nepřipraveným terčem vtipů celé kouzelnické společnosti?
 
 Tato problematika se netýká prosté otázky zvládnutí praktických dovedností. Váš stupidní návrh by vedl jen k tomu, že by uchazeči o povolání bystrozora oplývali mnohem menší disciplinovaností, kterýžto fakt by vyústil v omezení v jejich postupu při výcviku a ten by tak v mnoha ohledech vykazoval značně menší efektivitu než doposud. Nepochybuji o tom, že Vám tento aspekt unikl právě proto, že Vaše vlastní minuskule mysl je tak dokonale nedisciplinovaná-
 
 Zde dopis končil.
 
 Draco zklamaně odložil pergamen na stranu. Čeho jen se ten dopis mohl týkat? Zjevně se chystají nějaké změny v bystrozorském výcviku. Draco by rád věděl jaké.
 
 A proč se tu ten návrh dopisu jen tak povaloval? Nejjednodušším vysvětlením by bylo, že Severus ten dopis ještě nedokončil a stále rozvažoval, jak své myšlenky formulovat. Možná chtěl ještě zapracovat na tónu dopisu. Jenže u Severuse je vždycky těžké poznat, co má v úmyslu. Intriky na druhou. Záměry v záměrech. Zjevně chtěl, aby Draco ten dopis našel. Ale proč?
 
 No, na to Draco dnes večer nepřijde. Má na práci něco jiného.
 
 Připravil si čistý pergamen, odzátkoval lahvičku s inkoustem a namočil brk. Taková škoda, že nemá po ruce jeden ze svých samonamáčecích brků, nebo ještě lépe svůj očarovaný brk, který by psal za něj. Ten měl v ložnici, kde spal Harry, a kdyby se tam Draco pokusil vplížit, Harry by se jistě probudil a otravoval ho otázkami, jak mu to jde. Nebo by se ho spíš pokusil přesvědčit, aby to odložil na ráno a šel spát.
 
 Draco zamrkal, protože mu došlo, že se naschvál zdržuje. No jistě, takovýhle dopis přece ještě nikdy nepsal, že? Psával sice těm se smíšeným původem a u mudlů narozeným ve Zmijozelu, ale ty nikdy nežádal o pomoc. Spíš se je snažil přesvědčit, aby se ve válce přidali na stranu, která má lepší šance na vítězství. Na jeho stranu, na Harryho stranu. Vlastně se jim snažil pomoct. Pomoct jim uvědomit si, že Zmijozel nemusí stát na straně Pána zla, protože být na jeho straně znamenalo jen dvě věci: otroctví nebo smrt.
 
 Tenhle dopis je o něčem jiném. Tentokrát je to on, kdo potřebuje pomoc. A prosí o ni Grangerovou. Draco nevěděl, jak začít, takže se nedivil, že se nemůže odhodlat začít.
 
 No, nic nezkazí, když začne oslovením, ne?
 
 Milá Grangerová…
 
 Ne, to je úplně špatný začátek. Draco se pokusil kouzlem vymazat, co právě napsal, ale po jeho zaklínadle zůstala na pergamenu šmouha, tak pergamen zmačkal, odhodil na podlahu a popadl nový.
 
 Drahá Hermiono…
 
 To nevypadalo o moc lépe. Znělo to neupřímně. Jako by žádal o laskavost. Což byla pochopitelně pravda, ale nechtěl, aby to tak viděla i Grangerová. Bylo pro něj obtížné oslovovat ji jménem, takže by asi zavětřila nějaký úskok, kdyby tak začal svůj dopis. A drahá taky nebyl nejvhodnější výraz.
 
 Draco hodil na podlahu i druhý pergamen a s povzdechem začal potřetí. Do třetice všeho dobrého, jak slyšel říkat Harryho. Draco v to doufal. Tentokrát se zamyslel, ještě než začal psát. Probíral v duchu jednotlivá oslovení a jak by asi vyzněla. Připomněl si všechny ty nezbytné zdvořilosti, které tento typ korespondence vyžaduje. Nemohl jít hned k jádru věci. Ne u žádosti o laskavost. A pokud tu laskavost žádá po někom, ke komu se v minulosti choval poněkud… nezdvořile.
 
 Hmm, když vezme v úvahu vše, co jí kdy řekl, možná nebude na škodu, zmínit se trochu o mudlovských záležitostech. Ovšem jen natolik, aby si všimla, že Dracův pohled na svět není už tak vyhraněný, jako býval. Jeho názory se sice zásadně nezměnily , protože Rhiannon je, navzdory svému původu, v mnoha ohledech spíš jako čarodějka, než jako mudla. Ale to Draco zmiňovat nemusí. Vždyť mu jde o to, aby s ním Grangerová mluvila.
 
 Draco mumlal tichou prosbu k Merlinovi. Pak si přitáhl čistý pergamen a začal pomalu, krasopisně a s rozvahou psát.
 
 Slečně Hermioně Grangerové:
 
 Doufám, že si užíváš příjemného léta a že se ti příliš nestýská po vyučování. Za nás s Harrym mohu říci, že nám škola nechybí vůbec. Počasí nám dopřálo několik opravdu kouzelných dní, které jsme využili k létání. Domnívám se, že nadcházející famrpálová sezóna bude opravdu výjimečná.
 
 Harryho lekce plavání pokračují dobře. Jeho trenér, mudla jménem Roger, je opravdu zkušený a zdá se být velmi přátelský, kdykoliv Harry přijde na koupaliště, přivítá ho širokým úsměvem.
 Také jsme s Harrym strávili nějaký čas v sirotčinci, kde se starají o opuštěné mladé motáky. Je politováníhodné, že je jejich rodiny zavrhly, ale alespoň se o ně kouzelnický svět stará, jak nejlépe je možné. Poskytl jsem jim sponzorský dar v naději, že pro ty děti dokáží i nadále zajistit špičkové vzdělání.
 
 Jak trávíš své léto ty? Jsem si jist, že tě zaměstnává celá řada důležitých záležitostí. Což mě přivádí k problému, který v současnosti nejvíce zaměstnává mě.
 
 Stalo se mi něco, co by se dalo nazvat odhalením hodnot. Musím se přiznat, že nevím, jak to vysvětlit, jak napsat něco bližšího. Vím, že náš vztah v minulosti nebyl prost hořkosti, abych to tak nazval. Domnívám se, že za těchto okolností by tě mé novinky mohly zaskočit. Harry byl velmi překvapen a to si troufám věřit, že mě zná lépe než ty. Abych to shrnul, Hermiono: Zjistil jsem, že s tebou nutně potřebuji mluvit. Raději bych nezabíhal do detailů takto v dopise, ale snad postačí, když napíšu toto: zjistil jsem, že mezi mnou a mudlovským světem není až taková propast, jak se vždy domníval.
 
 Budeš ochotná si se mnou o tom promluvit? V našem rozhovoru budu mnohem sdílnější, to slibuji. Dopisy jsou tak neosobní… a tato záležitost je pravým opakem neosobního.
 
 Prosím mohla bys mě navštívit v našem letním sídle, pokud možno co nejdříve? Přikládám k dopisu přenášedlo, které ti návštěvu umožní. Pokud je pro tebe nemožné vydat se na cestu sem, prosím dej mi vědět a já navštívím tebe, ať jsi kdekoli.
 
 S úctou tvůj
 
 Draco Snape
 
 ***
 
 První věc, co Draco ráno udělal, bylo, že zkontroloval poštovní krabici.
 
 Nic. Tedy nic kromě obvyklého Věštce, který jim chodil každé ráno.
 
 Harry se na noviny zamračil, což dělal pokaždé. Draco se mu už kolikrát snažil vysvětlit, že na čtení novin není nic špatného. I když jsou plné nepřesností a zjevných lží, přesto je možné se mezi řádky dopátrat užitečných informací. Harry se prostě nedokázal přenést přes to, jak ohavně se k němu Věštec v minulosti zachoval.
 
 Draco se kvůli tomu začal cítit trochu špatně, protože kdysi pomohl Ritě Holoubkové, ale raději by to nepřiznával nahlas. Bylo to tak dávno a navíc, omluvy jsou známkou slabosti, ne?
 
 Draco se zamračil a vzpomněl si, jak se omluvil Rhiannon. No, když jde o lásku, podobná pravidla nejspíš neplatí.
 
 Rozložil noviny a pohodlně se usadil ke čtení, ale přečetl sotva tři slova, než se rozhodl jít znovu zkontrolovat poštovní krabici. Jen pro případ, aby ten dopis náhodou nepromeškal.
 
 Ale ne, krabice zela stále stejnou deprimující prázdnotou.
 
 No, nezbývalo než čekat. Bylo už po osmé, takže bradavické sovy už jistě pilně létají. Grangerová si nejspíš právě teď čte jeho dopis a každým okamžikem tak může čekat odpověď…
 Draco cítil, jak mu kleslo srdce. Ať Grangerová odpoví jakkoli rychle, stejně bude muset počkat, než přesměrovací kouzlo vykoná své. Do Devonu sovy nelétají.
 
 Snažil se potlačit zklamání a nepřemýšlet nad tím, co řekne Rhiannon, až přijdou na koupaliště. Pravdou bylo, že neměl jediný nápad jak začít a na tom se nic nezmění, dokud si nepromluví s Grangerovou. Nemá cenu, aby si to teď po tisící promítal v hlavě.
 
 Místo toho se pokusil zaměřit pozornost na noviny. Měl ve zvyku si je ráno projít, i když je nikdy nečetl celé, článek po článku. Právě to se ale chystal udělat teď. Buď tohle, nebo propadnout zoufalství.
 
 „Zajímavé zprávy?“ zeptal se Severus, který právě vyšel z ložnice.
 
 „Hmm,“ odpověděl Draco nepřítomně. Zatím ho nic v novinách nedokázalo zaujmout a pochyboval, že by vůbec mohlo. Jeho myšlenky se stále stáčely k Rhiannon. A k té zatracené Grangerové, která je tak pomalá, i když za to možná mohly spíš sovy nebo ty přesměrovací kouzla.
 
 „Žádná pošta?“ Ta otázka byla položena celkem vlídně, ale Draco neměl náladu o tom mluvit. Ani chuť přiznat, jak moc potřebuje pomoc od někoho narozeného u mudlů. Navíc toho k tomuto tématu dost řekl už včera večer. Potřásl hlavou, podíval se na Severuse přes noviny a najednou ho napadlo, že potřebuje odpoutat pozornost od všeho, co souvisí s jeho milostným životem. Nebo s momentálním nedostatkem milostného života.
 
 A navíc, Severus je na řadě s vařením.
 
 „Dal bych si dvě vejce osmažená na pořádném másle a ne na té podivné nažloutlé napodobenině, co si vynutil Harry. A ať jsou pěkně křupavá a zlatavá, prosím. A ano, toast bych prosil středně opečený, podávaný s bohatou porcí šlehačky.“
 
 Severus povytáhl obočí. „Šlehačku na toast?“
 
 Do pokoje vešel Harry a poškrábal se rukou ve vlasech. Což by vysvětlovalo jeho obvyklý neupravený účes, uvědomil si Draco. „Jo, on to tak jí. To sis toho nikdy nevšiml, tati?“
 
 Draco otočil stránku Věštce, jako by měl na práci něco mnohem důležitějšího, než povídat si o snídani. „Mohl jsem si o to říct jen tehdy, když měl Severus hodinu.“
 
 „Mohl?“ zajímal se Severus suše.
 
 „No, objednával jsem si to tak, když jsi s námi nesnídal.“ Draco odsunul noviny, aby mohl otci věnovat pohled. „Bylo mi jasné, co bys mi na to řekl.“
 
 Harry se posadil na židli a s nakrabaceným čelem přelétl pohledem od Severuse k Dracovi. „Šlehačka je stejně jenom máslo, které nebylo… ehm, já vlastně nevím, co s ním dělají… Každopádně je trochu divné, dávat si na toast šlehačku, ale nechápu, proč to tak řešíš Draco?“
 
 Draco cítil, jak se mu do tváří hrne krev a zatvrdil výraz, aby se nezačervenal. „Je to tak trochu Malfoyovská tradice.“
 
 Harry otráveně stáhnul obočí dohromady. „Tak co to má jako znamenat? Podle tebe je v pořádku chovat se jako Malfoy přede mnou, ale před tátou ne?“
 
 Draco začal ostentativně oškrabovat toast. „Mám pocit, že táta je právě přítomen. Možná jsem si jen říkal, že je poněkud hloupé snažit se ztratit i stravovací návyky. Neztratil jsem toho i tak dost?“
 
 „Máš na mysli třeba otce, který vypsal odměnu za tvou hlavu?“
 
 „Myslel jsem matku, která mě miluje a nemůže mě přijít navštívit, protože musí předstírat loajalitu tvému vlkodlačímu kamarádíčkovi!“
 
 Severus si hlasitě odkašlal. „Je mi naprosto lhostejné, jestli máš rád toasty se šlehačkou, Draco. Nyní, protože se zdá, že mám na starost snídani, čemu bys dal přednost, Harry?“
 
 Harry pokrčil rameny. „Cokoli si dá Draco.“
 
 „Zase by si oškraboval toast,“ pronesl naoko vážně Draco. „Pro něj raději palačinky.“
 
 No, tím alespoň otce s bratrem rozesmál a odvedl pozornost od hovoru o Narcisse. Draco se na ni snažil raději moc nemyslet. Věděl, že neměla moc na výběr a musela se postavit na Luciusovu stranu a tedy proti němu, přinejmenším tedy na veřejnosti. Taky věděl, že se snažila zajistit, aby nezůstal bez prostředků, když byl vyděděn, ale stejně… když na ní myslel, bolelo to.
 
 Rozhodně o ní teď nechtěl mluvit.
 
 Až do snídaně si pročítal noviny a pak je teprve odložil stranou.
 
 Severus, místo toho, aby si je vzal, jak míval ve zvyku, pokračoval v jídle. „Něco zajímavého?“
 
 Draco pokrčil rameny. „Nic zvláštního. Několik oznámení, spousta reklamy. Oh ano. Percy Weasley učinil nějaké prohlášení.“
 
 Harry se ušklíbl. „Takže Věštec teď cituje Percyho? O čem mluvil?“
 
 „Jen že nemají žádné konkrétní podezření ohledně nějakých pohřešovaných nečistokrevných…“
 Harry ho zarazil. „Jakých pohřešovaných nečistokrevných?“
 
 Draco chvilku šťouchal do vajíček na talíři, než odpověděl. „Opravdu bys měl více sledovat zprávy, Harry. Je to už pár týdnů, co psali o tom, že se pohřešují dva studenti. Dnes píší, že zmizel další. Nic, kvůli čemu by bylo třeba si dělat starosti.“
 
 „Není třeba si dělat starosti!“ vybuchl Harry a otočil se k Severusovi, který právě mával hůlkou, aby na pánev poslal další vajíčka. „Věděl jsi o tom, že celé léto mizí studenti?“
 
 „Sotva se dá říct, že celé léto,“ odvětil Severus. „Ale ano, jsem si vědom toho, že před několika týdny došlo k zmizení dvou studentů.“
 
 „Co když je za tím Voldemort?“ zaječel Harry. „Proč jste mi to neřekli?“
 
 „Protože není nic, co bys s tím mohl udělat a navíc není důvod očekávat hned to nejhorší.“ Znovu mávl hůlkou a osmažená vajíčka se elegantně přemístila na jejich talíře. „Také jsem ti nechtěl kazit léto myšlenkami na Voldemorta, pokud by to nebylo nezbytně nutné.“
 
 Harry vypadal, jako by se obrňoval proti špatným zprávám. „A kdo se vlastně ztratil?“
 
 „Ta poslední je Laura Madleyová,“ řekl Draco. „Zjevně z Mrzimoru. Čtvrtý ročník.“
 
 „A ty další?“
 
 „Ehm… Walter nebo Wally… nebo…“
 
 „Wayne Hopkins a Su Li,“ řekl tiše Severus.
 
 „Ty jsou z našeho ročníku,“ vydechl Harry a otočil se k Dracovi. „A ty si ani nepamatuješ jejich jména?“
 
 „No, nevěnuji moc pozornosti jiným kolejím, Harry.“
 
 Harry se otočil zpět k otci. „Pořád nemůžu věřit, žes mi o tom neřekl!“
 
 „Nebyl k tomu důvod.“ Severus poslal mávnutím hůlky na stůl další talíř, posadil se a napil se čaje. „Pan Hopkins a slečna Li… řekněme, že se o nich vědělo, že k sobě patří. A vše ukazuje na to, že spolu utekli.“
 
 „Utekli před posledním ročníkem školy? To se mi nezdá.“
 
 „Možná je ta mladá dáma v jiném stavu.“
 
 „Oh.“
 
 „Tak proto se tím noviny dál nezabývaly!“ vyhrkl Draco. „No jistě. Je hrozné faux-pas, nechat něco takového stát se, dokud ještě navštěvuješ školu. Myslel by sis, že i nečistokrevný bude mít dost rozumu…“
 
 Severus si povzdechl a položil šálek s čajem. „Neříkal jsem, že je jisté, že slečna Li čeká dítě, Draco. Jen jsem spekuloval.“
 
 „No a co Laura Madleyová?“ nevzdával se Harry.
 
 „O jejím zmizení teď slyším poprvé. Draco, podej mi prosím noviny.“
 
 Severus si článek pozorně přečetl, i když nebyl příliš obsáhlý. Vlastně jen několik krátkých odstavců. Hm. Možná už to o něčem vypovídá, napadlo Draca. Snažil se Věštec neupozorňovat čtenáře na to, že se za tím zmizením může skrývat nějaký plán Pána zla?
 
 „Je zde o slečně Madleyové jen velmi málo informací,“ oznámil Severus a odložil noviny. „Zdá se ale, že Percy Weasley si vede v práci dobře. V této době být asistent ministra.“
 
 Draco si odfrkl. Věděl, že je ministerstvo plné pitomců – taky kdo to nevěděl, že? – ale pořád mu bylo zatěžko smířit se s představou, že takový svatouškovský nekňuba jako Percy Weasley má tak rychlý kariérní postup. „A zjevně je oprávněn dělat tisková prohlášení.“
 
 Severusův úsměv byl poněkud křivý. „Oh, to je jen představa ministerstva o rafinovanosti. Pokud se ukáže, že se mýlil a že mezi těmi zmizeními je přeci jen nějaké spojení, pak bude Percy litovat, že vůbec nějaké prohlášení učinil. Popletal za tyto informace odmítne převzít zodpovědnost.“
 
 Harry zněl netrpělivě, jako by mu bylo úplně jedno, jestli Percyho vyhodí. „Možná ty první dva utekli spolu, kdo ví? Ale Laura Madleyová je na něco takového moc mladá. Tak co se s ní stalo? Už po ní začali pátrat?“
 
 Draco poznal ten tón a rozhodl se, že už toho bylo dost. „To už je z tebe kvalifikovaný bystrozor, Harry? Naposledy jsem slyšel jen to, že jsi projevil úmysl vstoupit do výcviku.“ Což Dracovi něco připomnělo. Rozhlédl se po pergamenu, který si četl včera večer, ale nikde ho neviděl. No nic. „Severusi, co měl znamenat ten nesmysl o chystaných změnách v požadavcích na výcvik bystrozorů? Nechal jsi tu ležet nějaký návrh dopisu, který se toho týkal.“
 
 Severus si stiskl kořen nosu. Jak to tak vypadalo, už jen z pomyšlení na tu záležitost ho rozbolela hlava. „Vzpomínáš si, jak mě Ministerstvo požádalo o úpravu osnov ve smyslu mírnějších požadavků? I přes můj odpor v tom pokračovali a oznámili mi, že moje požadavky při NKÚ se vyrovnají požadavkům jiných škol na OVCE.“ Severus si najednou povzdechl. „Navrhují, aby pro výcvik bystrozora nebyly už požadovány OVCE z Lektvarů.“
 
 Harry údivem rozšířil oči. „Takže chodím na Lektvary a ono to už není potřeba?“
 
 „To není pravda,“ vyštěkl Severus. „Zatím se jen chystají změnit požadavky. A já jim v tom zabráním, i kdybych měl využít své postavení celebrity jakožto otec Harryho Pottera, i kdyby to znamenalo, že budu muset dát rozhovor každým novinám v kouzelnické Británii!“
 
 „Přesně tak,“ přikývl souhlasně Draco. „Co si vlastně myslí?“
 
 „Asi, že tátovy hodiny Lektvarů jsou opravdu těžké,“ řekl suše Harry. Zdálo se, že by se lektvarů opravdu rád zbavil, což Dracovi přišlo nevhodné. A taky hloupé. Co je na vaření lektvarů tak složitého?
 
 „Být bystrozorem je těžké,“ řekl Severus kousavě. „A nemysli si, ty absolvuješ Lektvary v sedmém ročníku a složíš z nich OVCE bez ohledu na to, co si o tom myslí ministerstvo.“
 „Jasně, já vím,“ pousmál se Harry. „Že tvůj syn bude plně kompetentní v oboru lektvarů a máš tím na mysli opravdu kompetentní, nejméně na úrovni OVCÍ.“
 
 „Tobě se ta myšlenka nezamlouvá?“
 
 „No, vlastně ani ne. Já jen že… Je to trochu, nevím, roztomilé?“
 
 „Roztomilé!“
 
 Draco se málem rozesmál, když viděl, jak to slovo Severuse překvapilo.
 
 „No, ano.“ Harry se na chvilku zamyslel. „Je to, jako bys byl náš opravdový otec. Hele, lektvary jsou pro tebe důležité. Hodně důležité. A nesnaží se o něco podobného každý otec? Aby jeho děti měly stejné hodnoty a tak?“
 
 Najednou přestal být jejich rozhovor tak zábavný. „A stejnou loajalitu,“ dodal Draco hořce. „Proč rovnou nezačneš znovu o tom, jak moc jsem podobný Luciusovi?“
 
 „Když to chceš vědět, myslel jsem spíš na strýce Vernona a Dudleyho.“
 
 „Oh.“ Zatracený problém se sebeovládáním. Draco si začal přát, aby mohl vzít svoje slova zpět.
 Severusovi se Harryho srovnání zjevně nezamlouvalo, protože zúžil oči a řekl: „Nesrovnávej mě s Vernonem Dursleym, Harry. Co po něm asi tak mohl podědit jeho syn? Neobvyklou zálibu v pojídání pudinku?“
 
 „Pravda,“ povzdechl si Harry.
 
 „Dále,“ pokračoval Severus nepatrně zvýšeným hlasem, „od tebe neočekávám, že budeš v lektvarech vynikat jen proto, že je to můj oblíbený obor. Znalosti, které tak získáš, stejně jako duševní disciplína nezbytná k výrobě lektvarů ti mohou být užitečné v mnoha životních situacích.“
 
 „Jasně, jasně. Takže nejsi fotbalový táta. Pochopil jsem to.“
 
 „Fotbalový táta?“
 
 Fotbal... Draco si matně vzpomínal na Harryho vyprávění o mudlovských zvycích a o popisu některých sportů. I když proč považovat za sport něco, při čem se kope do kulatého míče? „Myslím, že chtěl říct famfrpálový táta,“ poradil Severusovi.
 
 „Ne, to zcela jistě nejsem,“ řekl Severus.
 
 Draco si vyměnil rychlý pohled s Harrym. Hodně rychlý. Přišlo mu vtipné, že ví přesně, co si jeho bratr myslí. Pokud šlo o Lektvary, choval se jejich otec opravdu umanutě, ale to by mu Draco nikdy neřekl. Navíc jeho vaření lektvarů bavilo.
 
 Harry měl zjevně taky dost rozumu, než aby v tom tématu pokračoval. „tak co je tedy s Laurou Madleyovou?“
 
 Výborně. Téma, při kterém se Draco cítil kontrolovaně. „Teď není nejvhodnější doba na tvůj zachráncovský komplex, Harry,“ řekl a bylo mu jedno, že to zní jako poučování. Jen nechtěl, aby se Harry sebral a udělal něco hloupého. Něco Nebelvírského. A že by toho Harry byl schopen.
 
 „Dokonce nevíme ani to, jestli potřebuje zachránit, že tati?“
 
 „Ano, je tu několik pochybných okolností. Ten článek v novinách obsahoval informaci, že rodiče té dívky jsou v rozvodovém řízení a bojují o přidělení do péče. Zabývá se tím i Úřad pro záležitosti kouzelnických rodin…“
 
 „Tak tady to máš.“
 
 Severus ještě nedomluvil. „Nicméně, oba rodiče přísahali, a to za použití Veritaséra, že nemají informace o aktuálním místě pobytu své dcery.“
 
 Draco se ušklíbl. „No, to pochopitelně nemají. Kdokoli ji skrývá, bude mít komplice, který umí paměťové kouzlo. Jak prosté.“
 
 „Trochu mě děsí, že tě to napadlo tak rychle,“ řekl mu na to Harry. Pitomec.
 
 „Prosím tě, je to téměř přesně to, co se stalo Belladonně.“
 
 „To jo, ale nemůžeme vědět, že tady jde o to samé…“
 
 „Za tím zmizením toho může být více,“ souhlasil Severus, „nicméně momentálně nemáme nic, na čem bychom mohli stavět teorie. Možná tě trochu upokojí, že se dnes hodlám spojit s Lupinem a zjistit, zda o tom nemá nějaké informace.“
 
 Harry se na židli narovnal a alespoň pro jednou tak předvedl, že dokáže sedět normálně. „Dneska?“
 
 „Ano, jsme domluveni, že se odpoledne setkáme v Bradavicích. A ne, nemůžeš jít se mnou.“
 
 „Ale…“
 
 „Stále bude pod vlivem mnoholičného lektvaru.“
 
 Draco mohl pozorovat, jak se Harry s tou představou vyrovnává. Sledoval, jak se jeho bratr zase nahrbil a opřel se předloktími o stůl. „Jo, chápu, ale myslím, že to zvládnu…“
 
 „Harry, ne,“ řekl Severus podle Draca možná až příliš ostře. Naklonil se přes stůl, jako by chtěl položit svou ruku na tu Harryho, ale Harry se odtáhl z mužova dosahu. Když Severus znovu promluvil, byl jeho hlas mírnější. „Není to dobrý nápad. Opravdu ne.“
 
 Harry najednou vstal a Draco jen zděšeně sledoval, jak natahuje obě ruce dopředu a natáčí je tak, aby bylo vidět na jeho předloktí. Zelené oči mu svítily nějakou silnou emocí, když zvedl hlas: „Máš strach, že bych s tím zase začal? Tak se podívej. Už jsem to nedělal celé týdny, vydržel jsem to a…“
 
 „Já vím,“ řekl Severus tak zvláštním tónem, až Draco zapřemýšlel, jestli na Harryho nepoužívá nějaké sledovací kouzlo. Nebo jiný prostředek kouzelnického dozoru. Merlin ví, že se Severus nezdráhal použít to v jeho případě. „Ale to ještě neznamená, že by ses měl nechat vystavovat stresujícím situacím. Nemyslíš, že by se mnou ta dobrá doktorka souhlasila?“
 
 Harry něco zamručel a sesul se zpátky do židle. „Jo, ta by souhlasila. Ale co to vlastně znamená, kromě toho, že vy dva si o mně myslíte, že to mám v hlavě totálně pomotané?“
 
 „Jediné co to znamená, je, že jsi jen člověk, Harry. Už jsme o tom mluvili.“ Severus mluvil velmi uklidňujícím hlasem, ale pak přešel k normálnímu tónu. „Krom toho, Harry, máme s Lupinem poměrně náročnou práci, která se má pokusit zajistit, aby za současné situace přežil. On rozhodně nepotřebuje být rozptylován tvou přítomností.“
 
 „Oh.“ Harry se zhluboka nadechl, ale tvářil se podivně poraženě. „Dobře, jestli to pomůže vyhrát válku, pak fajn. Ale pozdravuj ho ode mě, ano? Vyřiď mu, že bych ho rád viděl. Až to tedy bude možné.“
 
 „Uvidíš ho znovu,“ uklidňoval ho Severus a natáhl se znovu k Harryho ruce. Tentokrát Harry neuhnul. „Ale bude to muset počkat, dokud to nebude kolidovat s jeho povinnostmi Řádu. Myslím, že tomu rozumíš.“
 
 „Jo, chápu to.“
 
 Draco počkal, dokud to nevypadalo, že jejich otec-se-synem okamžik je pryč. „Když už vyřizuješ vzkazy…“ Musel polknout, než mohl pokračovat. „Mohl by ses zeptat, jak se daří mé matce?“
 
 „Ano, zeptám se.“ Severus se na něj podíval a jeho tmavé oči byly ještě temnější než obvykle. „Jistě, že se zeptám.“
 
 Draco si povzdechl, přál si, aby ho matka mohla navštívit. Bylo však nemožné, aby věděla, kde se nachází jejich chata. Nešlo by ale zařídit setkání někde na neutrální půdě? Nebo přinejmenším, by mu mohla napsat. Nebo ne? Znala přece způsob, jak poslat dopis, aniž by o tom její 'manžel' věděl. Ne, že by Lupina něco takového zajímalo, ale musel předstírat, že ho to zajímá.
 
 A tak Draco předpokládal, že se Narcissa bojí něco zkoušet. Navíc už to nebylo nijak zvlášť nutné. Teď už nebyl kompletně bez prostředků a nezajištěný. Přesto by ho zajímalo, jak to jeho matka může vědět. Zmínil se jí snad ten vlkodlak, že Draco získal dědictví po Siriusi Blackovi? Ale jak by o tom věděl on?
 
 Pokaždé, když se nad tím moc zamyslel, rozbolela ho hlava.
 
 „Nemyslím si, že by měl Věštec tak zdůrazňovat, jaký má kdo původ,“ prohlásil najednou Harry a odstrčil prázdný talíř stranou. Zvláštní, Draco si ani nevšiml, že Harry už vyluxoval každý drobeček toastu a každý ždibec vajíček. Což jen potvrzovalo, jak moc se ztratil v myšlenkách o Narcisse, a že tím strávil víc času, než mu bylo milé.
 
 „Měli prostě jen napsat, že se pohřešuje dítě!“ pokračoval Harry naštvaně. „Proč musí psát o tom, že je Laura Madleyová nečistokrevná? Jen nečistokrevná… To tím chtěli říct!“
 
 „Oh, tak to určitě nemysleli,“ oponoval Draco. „Jen uvádí relevantní fakta.“
 
 „Proč je něco takového relevantní?“
 
 Draco si nebyl jistý, jen se mu zdálo, že to tak je. „Ehm… no… možná tak chtěli naznačit, že se tím zabývají i mudlovské úřady.“
 
 „Přinejmenším může být ta informace užitečná při stanovení vzorce,“ dodal Severus, což Draca poněkud otrávilo, protože ho to taky mohlo napadnout. „Všichni tři zmizelí studenti jsou nečistokrevní a to by mohlo být důležité. Zeptám se Lupina, zda neslyšel o nějakých plánech zahrnujících studenty.“
 
 „Nenahlásil by něco podobného okamžitě, kdy by se o tom dozvěděl?“
 
 „Pokud by to bylo jednoznačné, pak jistě.“ Severus se poněkud křivě usmál. „V jeho postavení nás nemůže kontaktovat příliš často, to jistě chápeš. Nebylo nijak jednoduché zařídit ani naše odpolední setkání.“
 
 Harry s povzdechem přikývl a vypadalo to, že se snaží vymyslet nové téma k hovoru. A na jedno taky přišel, když otevřel jejich očarovanou poštovní krabici, kterou Draco kontroloval už od rána. „Od Hermiony nic?“
 
 „Vypadá to jako by něco přišlo?“ Draco neklidně bubnoval prsty na stůl. „Skoro si přeju, abych tu mohl zůstat a čekat na odpověď.“
 
 „A proč bys nemohl? Vím, žes o mě měl ze začátku strach, ale už to ve vodě zvládám. I kdybych to nezvládal, myslím, že Roger by mě utopit nenechal.“
 
 „Ano, jistě, jediné co mě na koupaliště tak přitahuje, je možnost sledovat tě, jak se plácáš ve vodě. Bude tam Rhiannon a já si za nic na světě nenechám ujít příležitost ji vidět.“ Draco zvedl bradu. „za nic na světě. Je mi jedno, jak moc se na mě zlobí. Dokonce i moct ji vidět z dálky… Působí na mě jako povzbuzující kouzlo. A to teď přesně potřebuji.“
 
 „Jasně, jasně. Nemusíš se hned rozčilovat.“ Po těch slovech se Harry soustředil na svůj čaj.
 
 Draco pořád ještě doufal, že dopis dorazí. Nebo že se Grangerová rovnou objeví. Nebo neví jak použít to přenášedlo? To mu jako vysvětlení moc nesedělo. Vždyť ví, jak se používá brk. Nebo spíš to strašné plastové pero, vzhledem k tomu, že jsou prázdniny.
 
 Draco zíral na poštovní krabici a přál si, aby už něco udělala. Navzdory jeho přání zůstávala prázdná. A byla pořád prázdná, když se přemisťovali do Exeteru.
 
 Jak se ukázalo, jít na koupaliště mu na náladě nijak nepřidalo. Rhiannon tam totiž nebyla.
 
 Nejdřív si Draco myslel, že se jen opozdila. Pozoroval Rogera, jak se snaží naučit Harryho plavat znak a přitom přemýšlel, co bude dělat, až Rhiannon dorazí. Usoudil, že za daných okolností by asi nebylo nejchytřejší hrát nepřístupného a nad věcí.
 
 Hm. Pokud půjde všechno jako obvykle, tak na ni strýc začne ječet – pochopitelně přede všemi, protože nemá ani ponětí o slušném chování – jakmile se objeví. Měl by ho Draco usadit? Postavit se na její obranu?
 
 Možná to ocení a možná taky ne. Navíc, další konflikt s jejím strýcem by Dracovi do karet zrovna nehrál, protože Rhiannon u toho chlapa bude bydlet až do konce léta…
 
 Nakonec se tedy rozhodnout nemusel. Rhiannon do práce nedorazila. Místo ní přišla nějaká malá, podsaditá dívka. Prodrala se hloučkem čekajících dětí s takovým spěchem, že to jasně ukazovalo, že ji zavolali na poslední chvíli.
 
 Přišla pozdě, později než chodívala Rhiannon, ale Draco si všiml, že na ni Stanley Tilden nekřičel.
 
 Takže… Rhiannon do práce nepřijde vůbec? Draco se zamračil, ale pak si pomyslel, že je to spíš dobré znamení. Nechtěla se s ním vidět, což znamená, že pro ni pořád ještě něco znamená. Kdyby jí byl Draco ukradený, nevadilo by jí, že se s ním může potkat.
 
 Severus sedící vedle něj najednou zpozorněl. Možná proto, že Harryho hlava právě zmizela pod hladinou. Když se Harry vynořil, prskal vodu a kašlal. Draco se předklonil, ale jeho napětí pominulo, jakmile si všiml, že Roger je na místě, připravený zasáhnout, s nataženýma rukama jen několik čísel od Harryho, který se dokázal dostat na hladinu sám.
 
 A ani nevypadal polekaně nebo tak nějak. „Znak je mnohem těžší než kraul,“ slyšel ho Draco žbrblat.
 
 „No tak, zkus to znovu,“ vybízel ho Roger konejšivým hlasem. Vzal Harryho za zápěstí a ukazoval mu, jak má správně pohybovat rukou. Znovu a znovu.
 
 Draco se zachvěl. Když se učil plavat on, a to už bylo dávno, měl pořádný kouzelnický plavecký výcvik, kde se využívala spíš nadnášecí a další podobná kouzla než fyzická dopomoc. Nezdálo se ale, že by to Harrymu nějak vadilo. Usmíval se dokonce i teď, když splýval na zádech a nechal Rogera, aby mu mával rukou sem a tam.
 
 No, vypadalo to, že si to Harry docela užívá a vynahrazuje si to, co mu chybělo v dětství. Vynahrazuje si dětství strávené v přístěnku pod schody…
 
 Kdysi si Draco takové zvěsti vychutnával jako kvalitní víno. Teď se snažil nemyslet na to, jak hrozné to muselo být.
 
 Nebo jak strašně se tehdy choval on sám.
 
 Za další půl hodiny vzdal Draco čekání na Rhiannon. „Jdu do kanceláře,“ oznámil Severusovi, který jen přikývl a jako obvykle dál pozorně sledoval dění v bazénu.
 
 Stanley Tilden seděl za pultem a v předklonu lovil ze zásuvky nějaká lejstra.
 
 Draco si odkašlal. Dvakrát.
 
 Pak ten muž konečně vzhlédl.
 
 „Dobré ráno, pane Tildene,“ řekl Draco s úsměvem a snažil se přitom o normální tón. Doufal totiž, že se Rhiannon o jejich neshodách strýčkovi nezmínila. „Přijde dnes Rhiannon?“
 
 „Vzala si volno. Prý jí není dobře.“
 
 Ach, ne. To byla kvůli Dracovi tak rozčílená, až se jí udělalo špatně? No dobrá, Draco ji z toho dostane. Už jen to, že ho uvidí, by ji mohlo pomoci, pomyslel si Draco. Ale asi bude nejlepší zjistit, co jí vlastně je. „Doufám, že to není nic vážného?“
 
 Muž za pultem se narovnal a zamračil se. „Neřekl jsem, že je nemocná, Draco, jen že jí údajně není dobře a proto prý potřebuje volno.“
 
 Oh… no, to by dávalo smysl… prostě se vymluvila z práce. Draca trochu překvapilo, že ji Tilden nechal, ale možná předstírala, že je nemocná a Tilden ji pro jistotu nechal doma. Což se mu tedy moc nepodobalo.
 
 Takže Rhiannon je v depresi a Tilden to ví.
 
 Dobře, Draco to mezi nimi dá do pořádku. Jen potřebuje jednu nebo dvě rady, aby to ještě víc nezhoršil.
 
 „Potřeboval jsi ještě něco, Draco?“ zeptal se Tilden otráveně.
 
 „Ne, ne,“ odpověděl Draco a nasadil svou obvyklou zdvořilou masku. „Mohl byste vyřídit Rhiannon, že se moc omlouvám a že mi chybí? A kdybych toho po vás nežádal příliš, tak ještě, že jí přeji brzké uzdravení.“
 
 „Jo, vyřídím.“ Tilden vzhlédl a podezřívavě přimhouřil oči. „Nechtěl bys jí zavolat a říct jí to sám?“
 
 Přistrčil Dracovi nějaký předmět. Okrově zbarvený telefon.
 
 Draco jí nechtěl volat, protože nevěděl, co jí říct. Ještě horší bylo, že neuměl používat telefon. Pravděpodobně na tom nebude nic moc složitého, ale neměl náladu dělat ze sebe před jejím strýcem idiota. Zvlášť, když si o tom všem pořád ještě nepromluvil s Grangerovou.
 
 „Ehm, ne. Děkuji, ale ne.“
 
 Tilden znovu přimhouřil oči. „Lepší je nenechat tu hádku dojít moc daleko, mladý muži.“
 
 Draco zvedl obočí. „Hádku? Ona snad…“
 
 Tilden potřásl hlavou. „Ne, nic neříkala, ale já Rhiannon znám. No, tvoje věc, jestli jsi moc hrdý na to, abys jí zavolal první.“
 
 Otočil se a začal se zase přehrabovat v papírech.
 
 ***
 
 Když se přemístili zpátky do Devonu, zaměstnávala Draca jen jedna otázka, jedna jediná otázka. Bude ta zatracená krabice na dopisy pořád ještě prázdná?
 
 Spěchal po sluncem vysušené trávě, dveře otevřel tak prudce, jako by je chtěl vytrhnout z pantů a pak se zarazil při pohledu do chaty.
 
 Hermiona Grangerová seděla na pohovce za dveřmi a vedle ní nikdo jiný než Ron Weasley.
 
 Co ty tu děláš? To byla první otázka, která Draca napadla, ale raději ji spolkl. Nechtěl začínat hádku. Hermiona by ho asi jen stěží vyslechla, kdyby začal tím, že bude hrubý na jejího neschopného přítele.
 
 Draco se snažil na to myslet a donutil se k úsměvu. Bylo mu jasné, že to není moc vstřícný úsměv, ale lepší momentálně nezvládl. „Rone. Hermiono. Jak milé vás oba vidět.“
 
 „Ale, tohle si strč někam, Mal- Snape,“ odpověděl Ron a doslova se vymrštil na nohy. Hermiona vstala také, ale mnohem klidněji.
 
 „Jmenuje se Draco,“ řekl Harry, který zrovna prošel dveřmi. „Pamatuješ? Na něčem jsme se dohodli.“
 
 „Tak to sotva.“ Ron se rozkročil a celý jeho postoj doslova křičel, že má chuť se hádat. „Chtěl bych vědět, co to má být za pošahaný hry! Co tě to napadlo, psát Hermioně za mými zády zamilovaný dopis?“
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 13.03. 2023
| |
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme: