Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.
Nejlepší způsob, jak si zlepšit nejisté plavecké dovednosti je jistě plavat, plavat a plavat, ale po půl hodině už to Harryho začínalo nudit, přesto, že občas na Rogerův povel změnil plavecký styl. Navzdory nudě pokračoval a ignoroval vzrůstající bolest v ramenou a zádech.
Až v okamžiku, kdy zjistil, že se mu svaly únavou třesou jako sulc, doplaval k otci a se zavřenýma očima se opřel o okraj bazénu.
„Začínáš dosahovat působivé vytrvalosti. Tady, napij se trochu vody.“
Harry pootevřel jedno oko a uviděl, že mu Snape podává kovovou placatku. Harry se málem rozesmál, když si představil, jak Rhiannonin strýc pošle plavčíka, aby Snapeovi vyčinil za to, že na koupališti pije alkohol. Proto se raději otočil zády k jeho kanceláři a pak si teprve vzal placatku a napil se. „Páni, tohle jsem opravdu potřeboval. Díky, tati.“
Snape pokrčil rameny a rozvlnil tak poklidnou hladinu bazénu.
„Draco se ještě nevrátil?“
Snape mu věnoval trochu posměšný pohled. No jo, ta otázka fakt byla trochu hloupá. „Jen si o něj dělám starosti,“ vysvětlil Harry. „Co když ho znovu pošle do háje?“
„Tak mu my dva pomůžeme se z toho dostat.“ Severus si od něj vzal placatku zpět a odložil ji na beton vedle bazénu. „Předpokládám, že tak to v rodinách chodí.“
„Předpokládáš?“
Hned jak tu otázku vyslovil, přál si ji Harry vzít zpět. Nechtěl vyzvídat. No, tedy, vlastně chtěl, ale ne takhle zjevně.
Snapeův výraz ztvrdl a jeho oči se zaměřily na něco v dálce. „Myslím, že víš, že jsem v mnoha ohledech neměl příliš ideálním dětství.“
To nebylo nic nového, nic co by Harry už neslyšel, ale přesto ho povzbudilo, že to Snape uznal a nerozčílil se kvůli jeho otázce. „Jo, to vím,“ řekl Harry po chvíli. „Jen by mě zajímalo, jak ses naučil být tak skvělým otcem.“
„Zkušenosti,“ odpověděl suše Snape. „Plnění mých povinností ve škole mi slouží jako jistý základ. Nicméně mě překvapuje, že mě nazýváš 'skvělým', Harry. Když se podívám zpátky, vidím celou řadu svých omylů.“
Harryho docela překvapilo, že to Snape vidí takhle. Pokud tedy nemluví o tom, jak měl ve zvyku ho ponižovat a zesměšňovat, jenže to bylo předtím, než se Harry stal jeho synem, takže to asi nebude ono. A taky rozhodně nebyla Snapeova chyba, že se stal závislým na Pravdivých snech, bral ten lektvar přece hlavně proto, aby pomohl Řádu a nějak se mu to vymklo z rukou.
Jediné, co Harryho napadalo, bylo, jak Snape trval na tom, že bude Notta vyslýchat sám, tehdy po tom útoku, místo aby Harryho nejdřív dostal zpátky do Bradavic. To mu vyčítal i Brumbál. Považoval to za chybné posouzení situace spolu s…
„Možná, když byla tvoje kolej vzhůru nohama, tak jsi je neměl nechat na starost řediteli, jen proto, aby ses mohl vrátit do té postranní uličky sesbírat pozůstatky prstenu mé matky,“ řekl Harry a pokrčil rameny. „To ale není žádná velká chyba.“
„Měl jsem na mysli spíš něco jiného.“
Harry už se chystal zeptat co, ale něco v otcově výrazu mu napovědělo správnou odpověď. Nervózně polkl a stočil pohled k svým rukám. „Aha, tohle. Ale ty nemůžeš za to, že jsem začal…“
„Já neřekl, že je to moje chyba,“ opravil ho Snape potichu. „Rád bych věřil, že jsi si vědom, co si myslím o tvé přetrvávající tendenci připisovat si neodůvodněně vinu za vše možné. Já se cítím odpovědným jen za své vlastní chyby, z nichž jedna byla nechat Luciusův portrét nedostatečně zabezpečený. Ne, že bych tehdy nevěděl, jaké problémy je ta věc schopná způsobit.“
Harry přikývl a cítil se v ten okamžik, jako by slunce zakryly mraky. Už na to nechtěl myslet. „Hm… jak se vlastně má Remus? Jak mu jde… ehm, ta jeho role?“
„Detaily ti raději řeknu později, ale ve zkratce se mu daří asi natolik dobře, jak se dalo předpokládat.“
„Co má tohle znamenat?“
„Myslí si, že se jeho manželka začala chovat poněkud zvláštně.“
„Čí manželka?“ ozval se za nimi Dracův hlas.
Harry se ve vodě otočil a spatřil Draca, kterak si sedá na betonový stupínek. „Jak to šlo?“
Draco se zazubil. „Oh, vše je v pořádku. Dokonce mě nechala, abych jí pomohl plít zahrádku.“
Harry se pokusil si to představit. „Tys plel zahrádku?“
Draco si poklepal na kapsu u kalhot.
„Měl jsem tušit, že budeš podvádět,“ řekl Harry pokoušeje se o bezstarostný tón. Věděl, že by měl být šťastný, že se Draco s Rhiannon usmířil. Opravdu šťastný. Co jiného to mohlo znamenat, než že se Draco začíná dostávat ze zajetí těch směšných názorů, že být čistokrevný něco znamená? Což bylo skvělé, skoro to nejlepší, co se mohlo stát.
Bez ohledu na to, jak se snažil, stejně ho to celé trochu… znepokojovalo. Dracův vztah s Rhiannon mu přišel jako pořádně špatný nápad. Copak takový vztah může fungovat? Draco se snažil zapomenout na Pansy a nenapadlo ho nic lepšího, než si najít její pravý opak. Od čistokrevné čarodějky k mudle. Jaký je tohle asi základ vztahu?
No, alespoň jednu věc z těch, které ho trápily, může teď škrtnout – už se nemusel obávat, že by Draco tu dívku mohl proklít. To teď asi opravdu nehrozilo.
Nezdálo se, že by si Draco všiml Harryho váhání, na to byl příliš v zajetí euforie. „Měli byste vědět, že Rhiannon byla mou pomocí s plením naprosto nadšená. Tak, o čí manželce se tu vy dva bavíte?“
Harry se kousl do rtu, protože mu bylo jasné, že Draco moc neocení, že se tu se Severusem bavili o Narcisse. Tedy, vlastně se ani nebavili o ní, jen na ni přišla řeč.
„O Luciusově manželce,“ odpověděl Snape úsečně. „Pravděpodobně bychom měli jít domů, kde můžeme mluvit otevřeně.“
Draco se naklonil ke kraji bazénu, jeho šedé oči plné očekávání. „Takže máš novinky.“
„Nic obzvlášť důležitého.“ Severus potřásl hlavou. „Přesto tuto konverzaci raději odložíme na později.“
Harry bez obtíží rozeznal touhu v bratrově obličeji. Na jednu stranu mu to vadilo, protože si myslel, že Draco má cenu deseti takových, jako je Narcissa Malfoyová. Ta by navíc asi nebyla zrovna nadšená, kdyby zjistila, že její syn chodí s mudlou. Na druhou stranu… no, Harry dokázal pochopit, že Draco chce vědět, jak se daří jeho mámě.
Draco svou matku miluje, to bylo více než jasné. Miluje ji i přesto, že neměla dost odvahy veřejně vystoupit a oznámit Luciusovy intriky, které měly vést k Dracovu zajetí a zabití. Miluje ji přesto, že mu vlastně dost ublížila a potřebuje slyšet každý ždibec informací, které mu Remus může vzkázat.
„No, myslím, že už mám plavání pro dnešek dost,“ řekl, opřel se o ruce a vytáhl se z bazénu. Když se postavil na nohy, všiml si, že Severus udělal to samé.
I Draco se zvedl z betonového stupínku a nakrčil nos. „Taky bych řekl. Máš kůži svraštělou jako zralý scvrklo…“
Snape si zrovna ručníkem sušil vlasy a nějak se mu podařilo, aby pár kapek vody skončilo na Dracově tváři. Harry to považoval za náhodu, dokud Snape nespustil ruku s ručníkem dolů a nebezpečným tónem se nezeptal: „Jako staré co jsi říkal?“
„Jako starý… stará švestka jsem chtěl říct. Asi jsi byl ve vodě moc dlouho.“
Draco se zakřenil, zjevně unesený vlastním důvtipem, ale Harry se ho poťouchle zeptal, odkud zná něco tak obyčejného jako staré švestky.
„Rhiannonin strýc má švestku na zahradě,“ odpověděl Draco bleskově.
„To je div, že sis toho stromu všiml, když jsi měl tolik práce s plevelem.“
Draco se zatvářil, jako že má chuť Harryho praštit, ale spíš jen z legrace. Ale řekl jen: „Pojďme domů. Poslechneme si, co nám může Severus říct.“
Harry přikývl a vyrazil k šatnám nechávaje Draca a Severuse u bazénu samotné.
K obědu si koupili smaženou rybu a hranolky, takže nemuseli 'ztrácet čas vařením', jak to označil Draco. Draco dokonce trval na tom, že za jídlo zaplatí on a podotkl, že vzhledem k okolnostem by se měl snažit rychle si zvyknout na zvláštní systém dělení peněz na setiny. Prodavač se na něj po tomhle výroku zvláštně zadíval a i Severus mu věnoval jeden mimořádně ostrý pohled, ale Draco se tvářil tak šťastně, že Harry pochyboval, že si těch pohledů vůbec všiml.
Harry sám z toho měl špatný pocit, protože věděl, jistě věděl, že s Rhiannon to nedopadne tak, jak si Draco zjevně přeje.
Připadal si přitom jako špatný bratr, když nedokázal myslet na dobrý konec. Věděl, že by měl mít radost, že je Draco šťastný. A ten byl šťastný jako batole, vzhledem ke způsobu jakým mluvil s prodavačem. Tohle byl jasný důkaz toho, jak se zmijozelský chlapec změnil k lepšímu. Začátkem léta jednal s tím prodavačem v obchodě s pánskými obleky jako se špínou, tehdy bylo jasně vidět, že si Draco myslí, že ten muž si nezaslouží víc úcty než hadr na podlahu. Zato teď byl dokonale zdvořilý a v jeho hlase nebyl ani stín sarkasmu.
Pravda, bylo na něm poznat, že ho to stojí jisté úsilí, ale snažil se a to se přece počítá. Choval se slušně k mudlovi. Co už by mohlo být lepším důkazem toho, že vztah s Rhiannon na něj působí příznivě?
Bohužel tahle myšlenka Harryho deprimovala ještě víc. Byl to přece taky jasný důkaz toho, jak je Rhiannon pro Draca důležitá. A to Harryho přivedlo zpět k jeho původním obavám, tedy, že pokud tenhle vztah nedopadne dobře, což je dost pravděpodobné, tak to Draca zničí.
Harry si v duchu povzdechl, ale podařilo se mu neříct nic z toho, co se mu honilo hlavou, nahlas. Nemohl Dracovi kazit jeho šťastný den.
Z nějakého důvodu ale nemohl své starosti vypudit z hlavy. No, tedy až do chvíle, kdy dorazili domů do chaty, posadili se k jídlu a Snape začal vyprávět o svém posledním setkání s Lupinem.
„Vypadá dobře, Harry. Zdá se, že se s tlakem, aby celou dobu udržoval jisté vystupování, vyrovnává poměrně uspokojivě.“
„Vypadá dobře?“ Harry vytřeštil oči. „Myslel jsem, žes říkal, že bude celou dobu vypadat jako Lucius.“
„Ano, to ano. Měl jsem na mysli, že se zdál v dobré náladě.“ Snape se na něj podíval zúženýma očima. „A nelíbí se mi, že naznačuješ, že jsem ti snad lhal.“
Harry se zastyděl. „Dobře, já jen, že loni jsi mu dělal problémy, když mě chtěl navštívit. Celé měsíce.“
„Měl jsem na něj zlost. A důvody pro to jistě dobře znáš.“ Snape se podíval stranou, rysy mu ztuhly a promluvil jakoby jen velmi neochotně. „Nicméně, Lupin si zaslouží více úcty, než bych mu kdy byl ochoten přiznat. Byl bych raději, kdyby ses s ním nesetkával v momentech, kdy má Luciusovu podobu, ale kromě toho už jiné výhrady nemám.“
„Takže příště, až se staví pro nějaký lektvar nebo tak něco, tak se s ním můžu vidět?“
Snape krátce přikývl. „Pokud bude sám sebou, pak ano.“
„Jakkoli velké je Harryho chorobné zaujetí pro vlkodlaky,“ protáhl Draco, „já stále čekám na nějaké aktuální informace. Je něco nového?“
Snape stočil pohled k Dracovi, který ještě ani nezačal jíst. „Nic podstatného. Lupin se jen zmínil, že mu Narcissa krátce poté, co přišel na Malfoyovic panství, přišla napjatá.“
„Napjatá?“ Dracovi na čele naskočila zamyšlená vráska. „Zajímalo by mě, jestli něco tuší.“
„Lupin nemůže Luciuse zahrát dokonale do nejmenších detailů,“ pokrčil rameny Snape. „Proto byla koneckonců rozšířena informace, že Lucius byl napaden a necítí se zcela ve své kůži. To už samo o sobě by mohlo být předmětem jistého zájmu tvé matky. Ačkoliv si nejsem jist, že to vysvětluje i fyzické symptomy, které Lupin zmiňoval.“
„Fyzické symptomy?“ Draco ohrnul rty. „Jestli jen položí svou chlupatou pracku na…“
„Žaludeční nevolnost,“ skočil mu Severus do řeči. „Ale zdá se, že nijak vážná. Lupin o tom ví jen díky tomu, že zahlédl lahvičku lektvaru na jejím nočním stolku.“
„To by mě zajímalo, co měl co pohledávat v její ložnici!“
„Neptal jsem se.“
„No, příště až ho uvidíš, tak se zeptáš, jasné?“
Snape potřásl hlavou. „Nic takového neudělám, Draco.“
Na to Draco vyprskl: „Ale co když on… Co když s ní...“
„To zcela jistě ne.“
„Jak to můžeš vědět, pokud se nezeptáš? Pokud možno poté, co mu do čaje ukápneš pár kapek veritaséra…“
Harry si pomyslel, že takový návrh je hrozný, naprosto hrozný, ale Snape se tvářil spíš, jako by ho něco pobavilo. Trochu mu zacukaly koutky, pak se ale ovládl a nasadil pečlivě vážný výraz. „Vím to, protože Lupina znám a to je vše, co k tomuto tématu hodlám říct.“
„Jistě. No, ale jestli někdy zjistím, že se jí třeba jen dotkl tou svou prackou, tak ho…“
„Važ dobře svá slova,“ přerušil ho Snape ostře. „Až budeš žádat o zařazení do bystrozorského výcviku, mohli by s použitím veritaséra vyslýchat tebe a případně se tě zeptat, zda jsi někdy někomu a vážným úmyslem vyhrožoval vraždou.“
„Cože? To budu asi muset změnit všechny plány, co mám do budoucna a vybrat si jinou kariéru, protože něco takového jsem udělal už asi tisíckrát!“
Snapeův hlas byl jako samet. „Ach ano, nicméně oni se při prověřování omezují jen na dobu po dosažení dospělosti. Nezískal jsi jen nová práva Draco, musíš vzít v úvahu, že dospělost s sebou přináší i povinnosti.“
„Oh,“ Draco chvíli mlčel a čekal, až se trochu uklidní, i pak byla jeho slova trochu temná. „Pak tedy řekněme, že pokud se Lupin bude k mé matce chovat nevhodně, pak budu velmi, ale velmi nespokojený.“
Harrymu přišly Dracovi obavy směšné. Ano, Narcissa Malfoyová je krásná žena, ale pouze svým vzhledem. Uvnitř byla zlá a zkažená a to byl nejspíš ten důvod, proč Lupin řekl, že může být přitažlivá, jak chce, pro něj přitažlivá není.
Přesně tak, pomyslel si Harry. To se nestane, aby si Remus chtěl začít s někým, jako je Narcissa Malfoyová.
Věděl ale, že kdyby to vysvětlil Dracovi takhle, nedopadlo by to nejlíp.
„Tak a nějaké jiné novinky?“ zajímal se Draco teď už normálním hlasem.
Snapeův hlas byl věcný. „Lupin se domnívá, že tvá matka se v nerozumné míře věnuje nákupům.“
„Jo, matka nakupování miluje. To není nic zvláštního.“
„A dlouhé výlety na kontinent, na které jezdí sama, patří k jejím zvykům také?
Draco pokrčil rameny. „Občas. Dává přednost francouzským kouzelnickým návrhářům před místními. A také tam navštěvuje nějakou vzdálenou sestřenici.“
„Pak se zdá být vše v pořádku. S Lupinem jsme uvažovali o možnosti, že ten výlet je známkou toho, že si uvědomila, že žije s někým, kdo Luciuse jen hraje.“
„No, to je možné,“ polekal se Harry. „A mohla by Remuse zradit Voldemortovi…“
„Na co máš mozek prosím tě?“ štěkl Draco. „Už s ním přece nějakou dobu žije! A nikdy by nešla za Pánem zla s podobnou informací. Jen by ji obvinil, že to nenahlásila dříve!“
„To nemůže vědět!“
„Ona by to měla vědět.“
„Což by přesně bylo stanovisko, které by zaujal Voldemort,“ řekl potichu Snape. „A Narcissa to jistě ví. Podle Voldemorta by nesla odpovědnost za vše, co Lupin dělá, Harry. Navíc nemáme jediný důvod myslet si, že má podezření, ne teď, když víme, že podobné výlety na kontinent podniká pravidelně.“
„No tak jo,“ povzdechl si Harry. On prostě Narcisse Malfoyové nevěřil a děsilo ho, že Lupinova bezpečnost je závislá na její… no, jistě by to nenazval dobrá vůle. Na její potřebě chránit sebe samu, možná.
Na její zmijozelskosti.
No, Harry věděl, že ona je zmijozelská skrz na skrz, takže pokud Lupinovo bezpečí závisí na tomhle, pak by nejspíš mohlo všechno dobře dopadnout.
„A něco o Voldemortovi?“ zeptal se Harry a obrnil se proti špatným zprávám.
Snape jen pokrčil rameny. „Stále se zotavuje po svém pokusu nechat si odstranit kostní dřeň tak jako ty. Po té proceduře byl nějaký čas nemocný, ale jeho magie se nezlepšila tak, jak si přál. Stále je zmatený, jak se ti ho loni podařilo vyhnat z hlavy takovou silou. Lupin hlásil, že se nachází ve velmi nesnášenlivém rozpoložení. Volá ho jen zřídka a pak většinou jen dlouhé hodiny sedí a není ochoten podělit se o své myšlenky.“
„Jak vlastně může Voldemort Remuse zavolat?“ zajímalo Harryho. „I když jsi vylepšil Mnoholičný lektvar, tak aby Remus měl i Luciosovo Znamení zla, tak přece Znamení nemůže být aktivní, ne?“
„Ne, nemůže.“
Draco si pohrdavě odfrkl. „Ale no tak. To to potřebuješ vysvětlovat, Harry? Ten Udržovací lektvar, ve kterém jsou uchována Znamení zla? Severus už jich má docela slušnou sbírku. Což je dobře. Tento druh falzifikačních kouzel je nutné neustále obnovovat.“
Falzifikační kouzla… Harry se otočil k otci. „Ale to, i když… ehm, jedno z nich přiděláš Remusovi, tak je to pořád tvoje Znamení. Nebude žhnout, když Voldemort volá Luciuse, jen když volá tebe. Nebo, když volá všechny.“
„Správná úvaha,“ řekl Snape. „Pokaždé když připravuji pro Remuse nové Znamení, musím do něj jemně vpravit Luciusův magický podpis.“
„Vysoce pokročilá magie,“ dodal Draco. „Velmi působivá. Není mnoho kouzelníků, kteří tohle dokážou.“
Snape Dracovi věnoval poněkud otrávený pohled. „Ani já bych to nedokázal, ne bez jisté výhody, jakou je to přenášedlo, které je Luciusovým dílem. Kingsley byl natolik laskavý, že ho poskytl Albusovi, aniž se na cokoli ptal.“
Na minutu Harry nechápal, ale pak si vzpomněl. Darswaithe pod kletbou Imperius se ho pokusil unést. Draco tehdy přísahal, že přenášedlo, které u něj našli, nese zcela jistě Luciusův magický podpis. Takhle zpětně se ukázalo jako dobrý nápad, že Řád zatajil jisté důkazy, jako třeba právě to přenášedlo, ale copak ředitel mohl už tehdy vědět, že bude potřeba? A proč vlastně Snape potřebuje zrovna přenášedlo?
„Nestačilo by cokoli jiného, co Lucius očaroval? Remus by přece mohl něco donést z Malfoyovic sídla.“
„Kdyby Lupin 'donesl něco' Luciusovo, bylo by to příliš podobné krádeži, což by znemožnilo přenos magického podpisu. Tato kouzla vyžadují předmět vytvořený se zlým úmyslem a navíc taková věc musí být jaksi dobrovolně poskytnuta tvůrcem.“
„Aha a něco takového je těžké sehnat.“
„Nepochybně.“
„Je to pokročilá oblast kouzel, jak jsem říkal,“ zasmál se Draco. „Ale ty bys to měl chápat, Harry. Je to podobné, jako když tehdy strážní kouzla napoprvé selhala, protože jsi v otcových komnatách jen bydlel, ale nebyl jsi tam právoplatně doma.“
Harry přikývl. „Když už mluvíme o Dudleym…“
„Já o něm nemluvil.“
„No dobře, ale já ano. Tati, co bys řekl na rodinný oběd v úterý? Když se najíme o něco dřív, tak budeme mít čas na návštěvu ještě před sezením s Maršou.“
K Harryho překvapení se Draco široce usmál. Ale ne sarkasticky. Jakmile promluvil, pochopil Harry proč. „Úžasné. Rodinný oběd. Trvám na tom, aby s námi šla i Rhiannon. Chci, aby viděla, že Harry má mudlovského bratrance. Oh, jen před ní nepoužívejte slovo mudla, nelíbí se jí.“
„Vzpomínám si,“ ušklíbl se Harry. Napůl očekával, že Snape Dracovi řekne, že rodinný oběd je jen pro rodinu. A Rhiannon do rodiny nepatří, zatím.
„Bude mi potěšením poznat tu mladou dámu lépe,“ řekl však Snape. „Předpokládám, že už jsi ji seznámil s asistovaným přemisťováním?“
Draco se usmál. „Přemisťovali jsme se u ní doma z jednoho pokoje do druhého.“
„Tedy jen uvnitř domu?“ zeptal se Snape ostře. „Veřejně se nemůžeš přemisťovat bez někoho, kdo už složil zkoušky.“
„Jen u ní doma,“ potvrdil Draco vážně, ale pak se zakřenil na Harryho. „Zbožňuje přemisťování.“
Harry údivem otevřel ústa. Pamatoval si svoje první asistované přemístění se Snapem. Jak se mu po něm chtělo zvracet, ten pohyb byl prostě… nepohodlný. „Zbožňuje?“
„Povídal jsem ti, že miluje vše, co souvisí s magií. Přemisťování ji připadá snadné jako hrabákovi hledání zlata. Vůbec jí nebylo špatně, říkala, že má pocit, jako by měla v žaludku motýly.“ Draco stiskl rty. „Ona by opravdu měla být čarodějka. Není spravedlivé, že ji osud nedopřál magii, když ji tak zbožňuje. Ale kdybych se zamiloval do slepé dívky, asi bych chtěl být jejíma očima, takže…“
„Mohl bys jí uvařit Zrakobnovující lektvar,“ poukázal Harry.
Když Draco odpověděl, jeho obličej byl napjatý. „No, lektvar, který by někomu dokázal darovat magii, neexistuje, Harry, a není způsob, jak ho vytvořit. Ani ta nejčernější magie takovou možnost nepřipouští.“ Odstrčil talíř s nedojedenou večeří. „Vím, jak ráda by byla, kdyby mohla kouzlit, ale není žádná možnost, jak to zařídit.“
„Myslím, že spousta mudlů by cítila to samé.“ Harry si povzdechl. „To je přece hlavní důvod toho, že kouzelnický svět je nutno držet v tajnosti, ne? Žárlivost. Dokážu pochopit, jak se asi Rhiannon cítí. Když jsem ztratil svou magii, tak jsem…“
„Ale Rhiannon nežárlí,“ skočil mu Draco do řeči. „Jen je zaskočená, že jsou kouzla skutečná. Víš, ona vždy snila o tom, že to tak je.“
„A jak víš, že tě nevzala na milost jen kvůli magii?“
Když Draco odnášel talíř, jeho pohled byl ledový. „Myslím, že půjdu pracovat na domácích úkolech. Omluvte mě, prosím.“
Snape počkal, dokud se za Dracem nezavřely dveře a pak potichu promluvil. „To byla skoro urážka, Harry.“
Opravdu? Tak to ale Harry nemyslel.
„Jak jsi čekal, že ti na takovou otázku odpoví?“
Snapeův hlas nebyl ani chladný, ani zrovna spokojený. Harry spěšně odložil skleničku s vodou. „Ehm… já opravdu nevím.“
Snape na něj dlouho zíral. „Zvláštní, že jsi zmiňoval zrovna žárlivost. Začínám uvažovat o tom, zda to nemůžeš být právě ty, kdo má tento konkrétní problém.“
Harry se na otce nevěřícně podíval. „Ty myslíš, že chci Rhiannon pro sebe?“
„Je to mimořádně pohledná mladá dáma.“
„Jo, to je,“ uznal Harry, ale přesto zakroutil hlavou. „Ale je to přesně tak, jak řekl Remus o Dracově mámě. Můžu klidně říct, že je velmi krásná, ale není nic pro mě.“
Snape potichu seděl a jeho černé oči se znovu změnily v nekonečné tunely, jako by zrovna zvažoval vhodný okamžik přidání přísady do komplikovaného lektvaru. Pak se jeho výraz projasnil a on se podíval na Harryho. „Ty přirovnáváš Rhiannon Millerovou k Narcisse, že? Neměl jsem ponětí, že nemáš Dracovu 'petite amie' v lásce.“
„Tak to není. Já to myslel jinak.“ Harry se kousl do rtu a pak ztlumil hlas pro případ, že by je Draco poslouchal. Podle toho, jak Snape mluvil potichu, to nejspíš byla pravda. „Myslím, že jsem chtěl tím, co jsem řekl Dracovi… já jen, byl bych radši, kdyby s námi na oběd s Dudleym nešla.“
„Překvapuje mě, že jejich vztah nepodporuješ. Snad tvé pozornosti neuniklo, jak blahodárný vliv by to na něj mohlo mít. Nebo už má.“
„Já vím, já jen…“ Harry se poškrábal ve vlasech. Asi by nemělo cenu vykládat Snapeovi, že se bojí, že ten vztah nemůže dopadnout dobře. To už od něj Snape slyšel a řekl jen, že je to Dracova věc. A Marša říkala to samé, takže možná to je on, kdo se plete. „Dám si větší pozor, co před Dracem říkám. A jistě, Rhiannon s námi na ten oběd může jít.“ Pokusil se usmát, ale podle otcova výrazu to nebylo moc přesvědčivé.
Snape se totiž tvářil, jako by doslova nevěděl, co říct. Tenhle výraz u něj Harry často neviděl.
Harry se začal cítit opravdu špatně. Rozhodně neměl v úmyslu nikoho rozčílit. Dokonce ani Draca. „Hele, Rhiannon je v pohodě. Nic proti ní nemám.“
„Harry…“ Snape počkal, dokud se na něj Harry nepodíval. „Věřím ti to, nicméně stále mám pocit, že si můžeš připadat jaksi vynechaný. Citově. Z toho úhlu pohledu mi přijde, že to, cos řekl Dracovi, by mohlo být odrazem tvých vlastních obav.“
Bylo zvláštní, jak mu šlo na nervy, když slyšel otce takhle mluvit. Harryho milostný život nebo jeho nedostatek… to je jen jeho věc. Ta poslední slova však Harryho nutila k otázce: „Mých vlastních obav?“
„Že v tvém případě, pokud se do někoho zamiluješ, pak budou tvé city opětovány jen kvůli tvé slávě.“
Harry prudce vydechl. „Jo, o tom jsem přemýšlel, to mi můžeš věřit.“
„Draco se podobným potížím vyhnul, když si vybral dívku, která s naším světem nikdy nepřišla do styku. Tedy, ne že by byl obzvláště slavný, jen jeho dřívější příjmení vyvolává jisté asociace.“
„Ale pro Rhiannon ne.“
„Ne, pro Rhiannon ne.“
„No, je dobré, že dokáže zapomenout na válku natolik, že může mít vztah,“ řekl Harry a snažil se to myslet vážně. „To já nemohu.“
„Ale můžeš, Harry,“ řekl Snape a jeho hlas zněl naléhavě. „Taky můžeš někoho mít.“
Harry odpověděl plochým, prázdným hlasem. „Ne, tati, nemůžu.“
Snape odstrčil židli od stolu a vstal. Tvářil se přitom podivně posmutněle. „Mrzí mě slyšet, že to vidíš takto, ale dost o tomto tématu. Předpokládám, že máš také nějaké domácí úkoly, které by si zasloužily tvou pozornost, nebo se pletu?“
Harry se ušklíbl. „Esej na Přeměňování.“
„Raději nenechávej učení na poslední chvíli. Je to tvá častá chyba.“
„Hele, většinou jsem v létě nesměl mít u sebe učebnice, takže jak asi…“
Snapeovy oči se třpytily. „Ne, tos nesměl. Jenže já nemluvil pouze o letních domácích úkolech.“
„Oh.“ Harry vstal od stolu. „Tak fajn, já se do toho pustím. A řeknu Dracovi, že mě mrzí, co jsem řekl…“
„Ne.“ Snape zvedl ruku. „Raději se k tomu tématu nevracej, Harry. Vůbec. Dopřej svému bratrovi tu laskavost a důvěřuj mu, že se s tím dokáže vypořádat bez tvých zásahů.“
Což byla přesně to, co dělal Snape, došlo Harrymu.
„Jo, jasně,“ odpověděl a zamířil do svého pokoje.
***
Draco strávil sobotní odpoledne a večer s Rhiannon a potom i celou neděli.
Kdyby nemusela chodit do práce, nejspíš bychom Draca viděli až v září, pomyslel si Harry v neděli pozdě večer, když Draco konečně dorazil domů.
„To byl, ale den,“ utrousil a osadil se na pohovku vedle Harryho.
„Problém?“ zeptal se Harry a až pozdě si uvědomil, že to možná neměl říkat s takovou nadějí v hlase.
Naštěstí se zdálo, že si toho Draco nevšiml. „Ne, vlastně ani ne. Jen jsem musel čelit zatracené první večeři s jejími rodiči, to je celé.“
Snape, který pracoval u stolu, najednou vzhlédl a jeho pohled byl ostrý jako žiletky. „Ty jsi opustil Exeter?“
„Ne, pan Tilden je pozval k němu domů.“
„Dobrá, protože ty máš dovoleno se pohybovat pouze v Exeteru.“
Draco se na pohovce narovnal. „Víš, Severusi, já už teoreticky tvůj souhlas k ničemu nepotřebuji. Každopádně její rodiče bydlí v Porlocku, což není nijak daleko, jen v Somerse…“
„Já vím, kde je Porlock,“ nenechal ho Snape domluvit. „A ty tam nepůjdeš, ani nikam jinam, kde jsem neumístil ochrany, aniž bys mi o tom předem řekl.“
„Jinak co?“
Harry se prudce nadechl a zabořil se hloub do opěradla. Nedokázal si představit, že by použil v rozhovoru s otcem takový tón, nebo že by mu do očí řekl, že už ho nehodlá poslouchat.
„Budu po tobě truchlit,“ pronesl Snape dutým hlasem.
Draco se tvářil zaskočeně, přesto se nedal. „Není potřeba být hned melodramatický…“
„Takže melodramatický?“ Snapeův hlas přetékal chladným vztekem. „Nemohu tě udržet naživu, pokud se hodláš vrhat do zbytečných a hloupě riskantních akcí, právě tak jako není v mých silách položit ochrany napříč celou Británií jen pro tvé pohodlí. V tuto dobu je ovšem smrt jen zlomek z toho, co ti hrozí. Už jsme to probrali, takže víš, že Voldemort tě nejprve bude mučit, abys mu vyzradil, co víš o Harrym. A dále…“
„Stačí,“ řekl Draco dutě. „Omlouvám se. Vidíš, jak už v tom začínám být dobrý? Já… já bych do Porlocku nešel, aniž bych ti o tom řekl, Severusi.“
„Uděláš víc, než že mi to jen řekneš. Nepůjdeš, dokud ti nepotvrdím, že je to bezpečné. Už jsi dospělý, Draco. Svoje obtíže se sebeovládáním bys už měl mít vyřešené. Rozumíme si?“
„Ano, pane.“
A ani stopa po sarkasmu, pomyslel si Harry. Snape zjevně věděl, co na Draca platí.
Snape ale ještě neskončil. „O tomto jsem dříve nemluvil, Draco, protože jsem si nebyl jist, zda tvá náklonnost ke slečně Millerové přetrvá, když jsi odhalil skutečnost, že je to mudla. Nyní vidím, že je potřeba ti to sdělit.“
„Co?“
„Tvá mladá dáma, jakmile její existence vejde ve známost, se stane terčem smrtijedů právě tak, jako jsi jím ty.“
Oh Bože. Pokud Draco vypadal zděšeně z představy, že by mohl být mučen, tak teď pro jeho výraz nebylo slov. Snad jen: čirá hrůza. V obličeji zezelenal a prudce polykal jako by se dusil.
A pak, slabým hlasem řekl tu nejméně sobeckou věc, jakou od něj Harry kdy slyšel: „Pak se s ní raději rozejdu. Dokud neskončí tahle válka, dokud…“
„To nebude nutné,“ řekl Snape jemně. „Pokud zachováš přiměřenou opatrnost, bude v naprostém bezpečí. Například pokud se budete scházet jen v Exeteru, kde zatím nebyly žádné známky aktivity smrtijedů a kde jsou ochrany, které by mě okamžitě varovaly, kdyby se na tom něco změnilo. A navíc Lucius Malfoy už nebude intrikovat, aby tě zajal. Voldemort by bez pochyby uvítal možnost dostat z tebe informace, ale ve skutečnosti ti největší riziko hrozilo ze strany Luciuse.“
„To je pravda, ale…“
„Pokud na sebe, nebo na ni nebudeš poutat pozornost, pochybuji, že by se Voldemort někým z vás zabýval. Z Lupinova hlášení vyplývá, že jeho mysl teď zaměstnávají jiné plány, které odmítá svěřit i svým nejbližším následovníkům.“
Draco se zamračil. „To je tím, jak Lupin loni vystupoval jako Lucius a snažil se vytvořit zdání, že někteří smrtijedi nejsou zcela loajální. Nikdy mi to nepřišlo jako dobrý nápad. Jediný výsledek, který to přineslo je, že Voldemort už nevěří vůbec nikomu z nich.“
„Pamatuj, že s tímto konkrétním postupem jsem neměl nic společného.“
Draco kývl hlavou. „Nikdo ze Zmijozelu by s tím plánem nesouhlasil. Takže Rhiannon a opatření. Zůstaneme v Exeteru. A hádám, že o ní ve své koleji nakonec nebudu moct mluvit?“
Harry překvapeně zamrkal. „Ty ses chystal říct svým kamarádům, že ses zamiloval do mudly? Vážně?“
„Nechám-li stranou skutečnost, že to nejsou přátelé, pak ano.“
Snape zkřížil ruce na prsou. „Nepřijali by to o nic lépe, než tvé prohlášení loni. Pokud si vzpomínáš, tehdy tě napadli.“
Draco si odfrkl. „Jako bych na to mohl zapomenout, Severusi. No, když už to musíš vědět, tak nejdřív jsem měl v plánu udržet Rhiannon v tajnosti, ale pak mě Grangerová přiměla to přiznat a pořád dokola mi opakovala, jak to znamená, že se za ni vlastně stydím a jak by to Rhiannon mohla poznat a…“
„Ale tak to přece není, že by ses za ni styděl,“ namítl Harry ostře, otrávený z Hermiony. „Jen by to znamenalo, že ji nechceš vystavit nebezpečí. A bez urážky vy dva, ale Zmijozel je plný pitomců, kteří by byli štěstím bez sebe, kdyby něco takového mohli vyzradit smrtijedům.“
„Ano, bez urážky, to platí i pro tebe,“ ozval se Snape. „Nebo jsi zapomněl, že i ty patříš do Zmijozelu?“
„Zjevně zapomíná na nebelvírské, kteří toho byli schopní také,“ dodal Draco.
Harry je oba ignoroval. „Myslím, že bude lepší, když o ní nikomu nepovíš. A ani ne tak kvůli tomu, že je mudla. Spíš proto, že je pro tebe důležitá.“
„To, že je mudla, jí ale situaci ještě zhorší, pokud se o ní dozví někdo, kdo nemá.“
Draco pokýval hlavou. „Jistě, můj první nápad je mnohem lepší. Nikomu o Rhiannon neřeknu. Hm, myslím, že bych měl něco z toho vysvětlit i rodičům Grangerové. Nachystám jim dostatek pergamenových obálek, těch co vypadají jako z kouzelnických obchodů…“
„O čem to mluvíš?“
„S Hermionou jsme vymysleli, jak si můžeme s Rhiannon posílat dopisy. Pokud se to podaří, tak mi od Rhiannon budou chodit dopisy, které budou vypadat jako odpovědi na mé objednávky z obchodů. A když jí budu psát já, tak dopisy vložím do Hermioniny pošty rodičům, na tom není nic divného, že, když dívka píše domů a tak…“
„Když zmiňuješ slečnu Grangerovou, tohle ti od ní před chvílí přišlo,“ oznámil Snape. Jedno mávnutí hůlkou a dopis přeletěl pokoj k Dracovi. Ten se do něj okamžitě začetl a přitom se mračil. „Ale no tak.“
Harry se musel hodně držet, aby se nenaklonil a nekoukl Dracovi přes rameno. Už se však nedokázal zdržet otázky: „Co se děje?“
Draco pohodil dopis na stolek vedle pohovky. „Rodiče Hermiony nebudou dělat prostředníky pro dívku, kterou Hermiona nikdy ani neviděla, píše.“
„To není nijak nepochopitelný postoj,“ odtušil Snape. „Co s tím hodláš dělat?“
Draco na něj vrhl pohled. „Jak to vidím, tak mám jen jednu možnost. Hermiona se bude muset setkat s Rhiannon. A protože nechci, aby se ty dvě proti mně spikly, bude lepší, když s námi půjde i Harry. Co na to říkáš, Harry? Dvojité rande?“
Podle toho, jak se mu třpytily oči, se Draco těšil na Ronovu reakci.
„Ne, díky,“ odmítl Harry spěšně. Ron nejspíš není natolik zabedněný, aby ho napadlo, že Harry má zájem o Hermionu, ale na druhou stranu už Rona v minulosti pár pitomostí napadlo.
„Ale no tak. Bude to zábava. Hermiona není jako ta Celesta.“
„To mám pořád ještě u tebe.“
„Ne, nemáš. Byli jsme přece všichni na pláži, když sis řekl.“
„No jo.“ Harry zapomněl, že tuhle laskavost si už vyplýtval. Možná by nemuselo být špatné, strávit nějaký čas s Hermionou. Až budou Draco s Rhiannon zabraní do svého cukrování, bude se jí moct zeptat, jestli už sehnala ten univerzální překladač, nebo co to bylo. „Souhlasím, ale s jednou podmínkou. Nebudeš si kvůli tomu Rona dobírat. Nikdy. A přestaň tomu říkat rande. Prostě půjdeme ven jako kamarádi, to je celý.“
„To jsou dvě podmínky.“
„Jo, tak to jako správný Zmijozel přijmi dřív, než si vymyslím další.“
Draco se pomalu usmál. „Domluveno. Ačkoli v mém případě to definitivně bude rande. Takže kdy… Rhiannon ve čtvrtek nemá zkoušku, protože ve čtvrtek mívají představení a tento týden nehrají takže… Napíšu Hermioně a snad se nějak domluvíme.“ Podíval se na Snapea. „Nebude vadit, když jí pošlu jedno z těch přenášedel, co máš od ředitele?“
„Naposledy jsi necítil potřebu se ptát,“ protáhl Snape.
„To znamená ano nebo ne? Nějak to nepoznám.“
„To znamená, že jsem raději, když se mě zeptáš.“
Dracův úsměv povadl. „Ano, pane. Měl jsem se zeptat. Ale tyhle přenášedla přece fungují jen tehdy, když osoba, která je chce použít, už o tvé chatě ví a navíc je ředitel zabezpečil tak, aby je ministerstvo nemohlo zaznamenat, takže nevidím, v čem je problém.“
„Možná to s tvou impulzivností nebude tak špatné, pokud jsi toto vše zvážil.“ Snape mávl hůlkou. „Jedno jí poslat můžeš. Ale neber si je sám, Draco. Ředitel je svěřil mě. Rozumíme si?“
„Ano, pane,“ opakoval Draco.
Harry si pro sebe pomyslel, že měl Draco docela štěstí, že za to nedostal písemný trest. Možná si Snape myslel, že když už je jeho syn dospělý, tak by se to nehodilo. Harry v to doufal, protože jeho vlastní narozeniny se už blížily.
Pokusil se dodat svému hlasu nadšení a zeptal se: „Bude moct Rhiannon jít s námi v úterý na oběd?“
„Oh, bohužel ne, promiň,“ odpověděl Draco se zaúpěním. „Volala tomu Adrianovi, ale ten jako naprostý hajzl, jí řekl, že se ze zkoušky ulejt nemůže. Dobré na tom je to, že jsem se konečně naučil používat telefon.“
Harry se málem zasmál. „To přece není těžké.“
„Ne, ale přijde mi naprosto zbytečné pamatovat si všechna ta čísla, která vůbec nijak nesouvisí s osobou toho, komu chceš volat. Není to jako kouzelné formule, které alespoň většinou něco znamenají…“ Najednou se zakřenil. „Když o tom tak mluvím, tak Rhiannonino číslo už jsem si zapamatoval. Škoda jen, že nemáme jeden ten, jak jen se jim to říká? Znělo to podobně jako mobilicorpus…“
„Mobil,“ napověděl mu Harry. A jistě, že by mohli jeden mít. Nakonec, Harry přece mobil používal, když byl v domě na Grimmauldově náměstí č. 12, ačkoli se tehdy divil tomu, že baterie vydrží bez dobíjení. Rozhodl se ale, že to teď raději nebude zmiňovat.
Protože nepochyboval o tom, že kdyby měl Draco přístup k telefonu, tak by každou bdělou minutu strávil telefonováním s Rhiannon a nejspíš i polovinu každé noci.
***
„Harry,“ uvítal ho Piers slizkým úsměvem, jakmile otevřel dveře. Na moment to vypadalo, že Piers má oči jen pro Harryho, skenoval ho očima odshora dolů a tvářil se trochu jako predátor připravující se ke skoku. Pak se jeho výraz změnil a on se podíval i na ostatní dva stojící na prahu. „Draco, pan Snape… Pojďte dál, prosím. Dudley říkal, že dnes přijdete.“
Harry potlačil chuť se zamračit a šel za Piersem do obýváku. Tak moc doufal, že dnes Pierse neuvidí… Copak bezpečnostní agentury nemají pro své zaměstnance práci i odpoledne?
„Dudley by měl každou chvilku dorazit z práce,“ pokračoval Piers a s hlučným cvaknutím zavřel dveře. „Tak, posaďte se, jako doma, jako doma…“ Zasmál se a v tom smíchu zazněla touha. „Vlastně, Harry, ty jsi tu doma, jak víš…“
Harry se spěšně posadil na černou koženou pohovku a snažil se ignorovat, že do ní zapadl, jakoby se ho její měkké polštáře pokoušely spolknout. Okamžitě byl sám ze sebe otrávený. Piers by neměl být schopný ho takhle rozhodit. Jenže to možná nebyla jen Piersova slova, ale celý tenhle pokoj, co na něj působilo. I když přestavěný a jinak vyzdobený, i když už tu na každé zdi nevisely Dudleyho fotografie, přesto Harry cítil, jak na něj dopadá minulost jako neviditelná tíha.
Snape se posadil vedle něj, jeho rty byly pevně stisknuté. Harry netušil proč. A neměl šanci se zeptat, protože v tu chvíli si všiml, že Draco ještě stojí.
Sledoval směr bratrova pohledu a všiml si, že Dudleyho televize s širokoúhlou obrazovkou je zapnutá a jen zvuk je stažený na minimum. Draco na televizi zíral jako u vytržení, jako zhypnotizovaný. Přitom nedívali nic zajímavého, jen nějakou hloupou reklamu na prací prášek.
Zatímco ho Harry pozoroval, poklesla Dracovi čelist.
Harry vyskočil na nohy. „Mohl bys nám donést nějakou vodu, Piersi? Nebo líp třeba kolu nebo tak něco? S trochou ledu?“
Piers pokrčil rameny a otočil se. Jakmile byl z dohledu, přistoupil Harry k Dracovi a poklepal mu na rameno. „No tak, to je jenom televize,“ řekl mu potichu. „Říkal jsem ti o nich.“
Draco zamrkal, ale jeho pohled byl stále přitahován obrazovkou. „Je to tak… nemyslel jsem, že to bude tak jasné a barevné… A navíc, taky jsi říkal, že jejich obrazy se nikdy nehýbají.“
„To jsem ale mluvil o fotkách. Posaď se Draco…“
„Počkej. Chci vidět, za jak dlouho se to zopakuje.“
Harry se uchechtl a postrčil bratra směrem k židlím, které byly evidentně ze stejné sady jako pohovka - také potažené černou kůží. „Nebude se to opakovat. Obraz se pořád mění. Copak se Rhiannonin strýc nedíval minulý víkend na televizi, když jsi u nich byl?“
Draco potřásl hlavou a naklonil se, aby mu Harry nestál ve výhledu.
Hm, možná bude nejlepší, když si Draco na mudlovské vynálezy zvykne co nejdříve. Harry si povzdechl a natáhl se pro ovladač. Několikrát přepnul na jinou stanici a ukazoval Dracovi, jak se to dělá. Pak mu ovladač podal. „Zkus si to.“
Draco začal metodicky přepínat z jednoho kanálu na druhý, oči přišpendlené k obrazovce.
Harry se podíval na Snapea, který jen pokrčil rameny a rukou mu naznačil, ať se posadí.
Když se Piers vracel z kuchyně, skleničku v každé ruce a třetí přidržoval mezi rukou a tělem, Draca právě zaujal jeden program, ale dokázal odtrhnout oči od televize a vzít si sklenku, kterou mu Piers podal.
Harryho fascinovalo, že Draco se ani neušklíbl při představě, že by měl pít něco, co právě připravil mudla. Že by byl příliš zaujatý sledováním obrázků míhajících se v televizi? Pokud ano, stačil jeden lok bublinatého nápoje, aby ho vrátil do reality.
Draco se otřásl a rychle sklenici odložil na stolek.
Když Harry upil ze své skleničky, pochopil. Dietní kola. Draco na ni nadával už od toho dne, kdy si koupili rybu a hranolky. Rhiannon si tohle pití zjevně oblíbila a Draco to nemohl pochopit. Harrymu tohle pití docela chutnalo. Žíznivě vyprázdnil svou sklenku a položil ji na stolek vedle Dracovy.
„Tak, Harry, jak teď v létě zabíjíš čas?“ zajímal se Piers a doprovodil svou otázku protivným hrdelním smíchem. Sedl si na poslední volnou židli a zaujal pozici, která zjevně měla vypadat ležérně.
Harry se na něj ani nepodíval. Po jejich poslední návštěvě byl pevně rozhodnutý neříkat a nedělat nic, z čeho by Piers mohl usoudit, že je Harry schopen jeho přítomnost snášet. „Lekce plavání,“ řekl úsečně.
Další smích. „Opravdu, lekce plavání? Ale vždyť už jsi skoro dospělý, ne? A dospíváš v poměrně pěkného mladého muže, musím říct…“
Harry si pomyslel, že Piersova slova jsou tak kluzká, že je div, že mu z pusy nekape na podlahu olej.
Snape seděl strnule, prsty kolem skleničky pevně sevřené, ještě se ani nenapil.
Nezdálo se, že by si Piers všiml, že se každým dalším slovem dostává do většího nebezpečí. Jeho úlisný výraz se nezměnil. „A jak se ti líbí tvé lekce plavání, Harry? Pěkně jsi se přitom opálil, že?“ Jeho pohled mířil na spodní polovinu Harryho těla. „Normální plavky nebo šortky?“
„Vaše otázka je dotěrná a příliš osobní, pane Polkissi,“ ozval se Snape chladně.
Piers se jen znovu zasmál, už ten zvuk šel Harrymu dost na nervy. „Oh, ale my jsme s Harrym staří přátelé, no nemám pravdu?“
„Ne,“ odsekl Harry. V tu chvíli byl rád, že je televize zapnutá, protože teď mohl předstírat, že ho zaujalo něco ve zprávách, na které Draco nakonec přepnul. Bylo to pěkně deprimující, zrovna mluvili o nějakých pohřešovaných dětech z Dungannonu.
Když ho ignoroval, tak Piers konečně sklapnul a Harry tak raději pokračoval ve sledování zpráv.
Naštěstí to musel vydržet jen několik minut, než Dudley dorazil. „Harry, Draco, profesore Snape! Rád vás všechny vidím!“ Přeletěl pohledem místnost. „A vidím, že Piers vám dělá společnost…“
„Ve skutečnosti nás spíše obtěžuje,“ oznámil Snape dříve než mohl Harry něco říct. „Způsoby tvého spolubydlícího jsou otřesné.“
„Tyhle lidi naprosto nemaj smysl pro humor,“ postěžoval si Piers. „Jen trocha přátelského pošťuchování mezi mnou a Harrym, nic víc se nestalo, Dude.“
Dudley přimhouřil oči, což na jeho obtloustlém obličeji vytvořilo poněkud prasečí výraz. Byl teď hodně podobný strýci Vernonovi, a když promluvil, byla ta podoba patrná ještě více. Vzhledem k tomu, co řekl, to ale Harrymu nijak nevadilo.
„Pokud se nedokážeš k Harrymu chovat slušně, budeš si muset hledat nové bydlení, Piersi! On sem může přijít, kdykoli chce a jak často chce a já nechci, aby se tu necítil dobře, rozumíš? A myslím to vážně, ještě jedna stížnost a letíš! Jasné?“
Piers vyskočil na nohy a defenzivně zkřížil ruce na hrudi. „Všiml jsem si, že Harry si ještě nestěžoval, jen jeho otec. I když by mě vážně zajímalo, proč někdo v Harryho věku potřebuje být adoptovaný…“
„Jestli si to myslíš, tak jsi pitomec,“ řekl mu Dudley ostře. „Každopádně, Harry nemá zrovna ve zvyku si stěžovat, a pokud si profesor myslí, že ses choval nevhodně, tak mě to stačí.“
Tichý praskavý zvuk jim oznámil, že Draco právě přišel na to, jak se televize vypíná. „Možná bysme měli jít,“ řekl s důrazem na každé slabice. Asi stihl sledovat nejen televizi.
A jako by to měli secvičené, Draco i Snape vstali, Harry jen o zlomek vteřiny po nich.
„Jistě,“ souhlasil Dudley. „Ehm… běžte napřed. Skočím si pro něco nahoru a jdu za vámi.“
Harry slyšel, jak pod Dudleyho váhou schody tiše skřípou, když vyběhl do patra.
Piers, jako by se rozhodl, že jim dokáže, že je přesně tak pitomý, jak o něm Dudley řekl, se na ně na všechny odporně usmál. Harryho v tu chvíli napadlo, že je to první upřímný výraz, který na něm dnes vidí. Možná to bylo jen tím, jak se hodil k jeho krysí tváři. „Dobrá, dobrá. Vždycky jsi měl ve zvyku utíkat z boje, ale dřív jsi za sebe alespoň nenechával bojovat jiné.“
Harry na něj nevěřícně zíral. „Co já dělám nebo nedělám, není tvoje věc.“
Dracův hlas byl tichý a plný vzteku, když se postavil vedle Harryho. „Nemáš nejmenší ponětí, o čem mluvíš. A taky, kurva, nemáš ani ponětí, s kým to vlastně mluvíš, ty…“
„Draco, to stačí,“ zarazil ho Snape opatrným hlasem. „Pane Polkissi, počkáme na Dudleyho venku.“
Harry si myslel, že to jeho otec zvládá docela v klidu, ale to bylo jen dokud neprošli kolem Pierse, který měl najednou obličej celý mokrý a na podlahu tiše kapala dietní kola. Snape jako jediný z nich měl dosud v ruce svou sklenici…
Před domem se Harry nemohl rozhodnout, jestli se má smát, nebo jestli má otce obejmout, ale pak si všiml, jak Snape zírá na Draca a chuť na oboje ho přešla.
„Nehoda,“ řekl Draco, ale oči se mu třpytily. „Však víš, problém se sebeovládáním.“
„Taková nehoda se může stát leda děcku bez vychování, ne dospělému v posledním ročníku!“
„Ale no tak, není to nic tak hrozného, jako vyrazit všechna okna, Severusi.“
„Takže to vlastně ani nebyla nehoda, že?“ zeptal se Snape, slova odsekával tak že práskala jako bič.
Harry si všiml, že Draco si zastrčil hůlku ještě hlouběji do kapsy. „Ne, pane. Ale nikdo přece nebude vyšetřovat takovouhle prkotinu. Vždyť už jsem dospělý.“
„Harryho bratranec si bude myslet, že jsem to byl já, kdo na jeho spolubydlícího vychrstl pití!“
Vypadalo to, že mu to opravdu vadí. Což Harryho zvláštně dojalo. Věděl, že jeho otci je většinou ukradené, co si o něm lidé myslí, i když si všiml, že od toho dne, kdy za nimi Rhiannon přišla na koupališti s těmi váhavými výtkami, jsou jeho vlasy mnohem čistší. Harry věděl, že to asi dělá pro Draca. A teď, tahle obava, co si o něm Dudley pomyslí… vůbec mu přitom nešlo o Dudleyho.
Harry se na otce usmál a lehce se dotkl jeho ruky. „To bude v pohodě, tati.“
Když Dudley za okamžik vyšel z domu převlečený do jiného trička – to, co měl prve na sobě, už bylo dost propocené – ani slovem se o tom incidentu nezmínil. Bylo pravděpodobné, že o něm ani nevěděl. Copak by si Piers stěžoval, když věděl, že Dudley by si nejspíš myslel, že Piers zase řekl něco urážlivého? Když věděl, že Dudley by pak mohl splnit, čím mu hrozil a vykopnout ho z domu?
Harryho úsměv se rozšířil. Proč taky ne? Představa, že by Dudley zašel tak daleko se mu totiž zamlouvala, protože pak by sem chodil na návštěvu mnohem raději. Což mu něco připomnělo.
„Dudley… to jak jsi říkal minule, jak musíš sdílet náklady s Piersem… ehm…“ Harryho pokus o velkorysost odumřel v polovině věty, protože si vzpomněl, jak špatně reagoval Draco, když mu kdysi nabídl peníze. Na druhou stranu, jakmile si Draco uvědomil, že jsou rodina, jeho postoj se změnil.
Dudley právě odemykal boční dveře modrého sedanu, který stál na příjezdové cestě před domem, ale zarazil se a podíval se na Harryho. „Co je?“
Harry polkl. Asi by se měl nejdřív poradit s otcem, než něco takového nabídne, to věděl, protože vlastně ani neměl u sebe svůj klíč od trezoru, ale… na to teď bylo pozdě. „Ehm… kdybys ho kvůli mně vyhodil z domu, tak bys asi těžko vyšel s penězi a já chtěl říct, chtěl jsem, abys věděl, že… no, že ti můžu pomoct. Kdybys potřeboval…“
Dudley otevřel dveře od auta a natáhl se dovnitř, aby odblokoval ostatní dveře. „A jak asi? Vždyť ještě rok budeš chodit do školy, ne?“
Ale ne… Harry pocítil malé bodnutí svědomí. To se o tom za celou tu dobu, co spolu strávili ve Snapeově bytě ani nezmínil? Teď nezbývalo než doufat, že se Dudley nenaštve. „No to jo, ale zdědil jsem docela dost peněz po tátovi.“
Dudleyho oči zalétly ke Snapeovi, ale pak mu to došlo. „Aha, ty myslíš toho druhého. Myslel jsem, že ten byl nezaměstnaný, ne? A taky že to byl alkoholik a…“
Draco vydal zvuk, který měl opravdu velice blízko k vrčení.
„To jsou jen pomluvy,“ řekl Harry opatrně klidným hlasem. Ještě nedávno by ho podobná slova rozzuřila k nepříčetnosti, jenže Dudley si ani nic jiného myslet nemohl. „Tví rodiče neměli mého otce rádi. Jsem si jistý, že dokážeš uhodnout proč asi.“
Dudley sklonil hlavu. „Promiň, Harry.“
„To je v pořádku. Ale kdybys potřeboval nějaké peníze…“
„Nepotřebuju, teď když chodím do práce.“ Dudley se přes Harryho podíval na Draca a Snapea. „Posadíte se dozadu? Harry, pojď si sednout vedle mě.“
Draco vytřeštil oči. „Ty čekáš, že vlezu do tohohle… vozidla?“
„Zas tak moc se to třeba od vlaku neliší,“ uklidňoval ho Harry netrpělivě. Byl docela překvapený, že Draco ještě autem nejel, když trávil tolik času s Rhiannon. Jednou se přece zmiňovala, že mají auto… ale Draco jim přece říkal, že jeho přítelkyně má raději přemisťování.
A Draco zjevně taky. „Severus už vybral restauraci a jsem si jistý, že nás tam může dostat. Všechny.“
Snape povytáhl obočí. „Za jasného dne a vprostřed hustě obydlené oblasti? Raději ne, Draco.“
„No, tak můžeme…“
„Vlez do toho auta,“ přerušil ho Harry. „Nakonec, Dudley musel jet Bradavickým expresem, aby mě mohl navštívit a myslím, že to pro něj bylo těžší než tohle pro tebe.“
Draco se přesto ani nepohnul, dokud ho Snape nepostrčil. Pak to vzdal a s odporem a pevně zaťatou čelistí se nasoukal do auta. Harry si málem povzdechl. Vsadil by se, že by Draco jízdu autem považoval za zajímavé dobrodružství, pokud by to auto ovšem řídila Rhiannon.
No, alespoň Snape si nestěžoval. Jeho výraz byl dokonale klidný, když přešel na druhou stranu auta a posadil se dovnitř. Naklonil se dopředu a podal Dudleymu pergamen s hrubě načrtnutou mapou. Dudley ji chvilku studoval, pak nastartoval a rozjel se. K restauraci trefil bez bloudění.
Draco celou cestu seděl vzpřímeně a napjatě, a když vystupoval, zavřel za sebou dveře s mnohem větší silou, než bylo třeba.
Harry se usmál a mávl rukou směrem k francouzské restauraci specializované na rybí speciality, kterou našli nedaleko ulice, kde měla kancelář Marša. „Včera jsme tu s tátou byli na obědě a ujistili jsme se, že tu budou mít něco, co ti nebude vadit při tvojí dietě.“
Draco něco zamumlal, ale Harry nemohl přijít na jediný důvod, proč by si měl stěžovat. No a co, že se Snapem šli na oběd sami? Draco byl přece jako obvykle na obědě s Rhiannon.
„Eh, kvůli mně jste si nemuseli dělat starosti,“ zamumlal Dudley. „Já teď… na chvíli jsem dietu přerušil.“
„Ale ne, to přece nemůžeš…“
„Harry,“ přerušil ho Snape. Víc neřekl, ale stačilo to. Dudley je dospělý a schopný rozhodovat sám o sobě i o své dietě. To Harry věděl, ale přesto si umínil, že Dudleymu svůj názor řekne. Pokud se tedy Dudley zeptá.
„Merveilleuse,“ četl Draco nápis nad dvojitými dveřmi restaurace. „Nějak se mi to nezdá.“
„Ten název je pravděpodobně slovní hříčka vycházející ze slova marvellous, tedy zázračné a mer znamená ve francouzštině moře…“
Draco zvedl bradu. „Ano, toho jsem si vědom. Na rozdíl od některých lidí totiž francouzsky umím, jak jistě víš.“
Namyšlený pitomec… Harry škubl za jedno z vesel, připevněných vertikálně na dveře místo kliky. Trochu zvláštní, ale asi to mělo spolu s rybářskými sítěmi pod stropem vytvářet atmosféru. Restaurace byla uvnitř zařízena v podobném duchu, vypadalo to tam jako na rybářské lodi. Harrymu se to líbilo, ale věděl, že nechodí do restaurací moc často a do podobných jako tahle už vůbec ne. Vlastně až donedávna, kdy Snape navrhl, že by se měli po nějaké dobré restauraci porozhlédnout.
Draco se tvářil, jako by jíst v podobném podniku bylo hluboko pod jeho úroveň. Hm, možná byl jen otrávený, že s nimi nemohla jít Rhiannon. Nebo spíš Draco litoval, že tu musí být on. Bez pochyby by raději seděl v divadle a poslouchal Rhiannon, jak pořád dokola zpívá to samé.
Když je hosteska přišla usadit, počkal Draco, až se všichni usadili a pak si vybral židli co nejdál od Dudleyho, popadl menu a držel si ho před sebou skoro jako kříž na ochranu proti upírům.
Harry už zase měl chuť si povzdechnout. Draco si od rozhovoru s Hermionou zvykl popovídat si trochu s každým mudlou, kterého potkal. Bylo jasné, že mu poradila, ať si to trénuje nebo tak něco. Ale dnes neřekl Dudleymu ještě ani slovo, ačkoliv když byli minule na návštěvě v Zobí ulici, tak Dracovi rozhovor s mudlovským chlapcem nevadil.
Zato teď… člověk by neuhodl, že Draco alespoň tuší, co je to slušné chování. Tvářil se naprosto znechuceně, že musí sedět v mudlovské restauraci a kdykoli vzhlédl od svého menu, ohrnul horní ret.
Harry to vůbec nechápal. Jak to mohla Rhiannon ještě zhoršit, tenhle Dracův přístup k mudlům?
Pitomec, myslel si Harry. Nemohl přijít na nic, kromě té jízdy autem, co mohlo Draca tak rozčilovat. Možná jen potřebuje chvíli času na to, aby se s tímhle novým zážitkem srovnal. Možná je na tom Snape podobně. Nevypadal tak rozčílený jako Draco, ale přesto byl příliš zticha.
Možná nechával Harryho, aby vedl rozhovor sám, protože to byl on, kdo měl zájem na udržování vztahů s Dudleym. Po chvíli začalo jít ticho Harrymu na nervy a tak se otočil k bratranci a zeptal se: „Říkal jsi, že máš práci? Co vlastně děláš?“
Dudleyho obličej trochu zrůžověl, když odložil menu a odstrčil ho na kraj stolu. „Není to nic moc, ale aspoň mám z čeho platit účty. Doplňuju police ve videopůjčovně.“ Pak se usmál. „Můžu si domů vzít pásek, kolik chci, což je na té práci dobré.“
Dracovo menu plesklo o stůl, jak je položil s příliš velkou silou. „Jak toho můžeš pořád tolik opravovat? To jsi takové nemehlo?“
Harrymu chvíli trvalo, než mu došlo, co tím Draco myslel. Aha, pásky. Draco si musel vzpomenout na čarolepu… přesto to nevysvětlovalo hrubost jeho otázky, ani stopu nepřátelství v jeho hlase. Harry se k němu naklonil a zašeptal: „On myslí pásky jako videokazety. To je něco jako… nahrává se na ně to, cos viděl v televizi, takže se na nějaký program můžeš dívat, kolikrát chceš.“
Draco vzal do ruky sklenici s vodou, ale nenapil se, jen točil sklenkou v ruce tak, aby se voda roztočila v kruzích. Nedíval se na to, co dělá, jeho pohled se znuděně zaměřil na Dudleyho. „Jak může někdo potřebovat ještě víc, než dávají v televizi na všech těch kanálech?“
Řekl to tak, jako by si myslel, že Dudley je jen tlustý povaleč, který nedělá nic jiného, než že kouká na televizi. Což by nebyl tak špatný popis Dudleyho ještě tak před rokem, ale i kdyby to byla pořád ještě pravda, tak Draco neměl žádné právo to komentovat.
„Co je to s tebou?“ zasyčel na něj Harry. „Byl jsi přece s Rhiannon celé dopoledne. To jste se pohádali nebo co?“
Draco položil ruce na stůl. „Jak tě něco takového může napadnout? Vycházíme spolu s Rhiannon skvěle.“
„Rhiannon?“ zajímal se Dudley.
„Dracova přítelkyně,“ vysvětlil Harry stručně.
„Jsem si celkem jistý, že jsem o ní minule mluvil,“ dodal Draco uhlazeně. „Možná máš poškozenou paměť ze sledování všech těch kazet.“
„Draco,“ napomenul ho Snape a mírně potřásl hlavou.
Draco zmlkl a začal předstírat, že ho nesmírně zajímají námořnické obrázky na zdi. Snape se ho několikrát pokusil zapojit do hovoru, ale Draco jako by je nevnímal. Než k nim přišla číšnice, řekl sotva dvě slova a pak, jako by jim potřeboval dokázat, jak namyšlený dokáže být, začal s tou nejnemožnější objednávkou, jakou kdy Harry slyšel. „Tak, pro začátek to bude La Pôchouse, horké a čerstvé, myslím, a pak Espadon ŕ la Rouille. Na salát bych prosil dressing Vinaigrette a prosím ujistěte se, že kuchař použije pravou dijonskou hořčici, ano? Některé restaurace používají místo ní nějakou pochybnou německou a to prostě není ono.“
Tahle restaurace patřila mezi ty dražší, takže servírka jen bezvýrazně přikývla. „A k pití, pane?“
„Perlivou minerální vodu. Přineste mi ji v láhvi a s čistou sklenicí. Toto si laskavě můžete odnést.“ Draco ukázal na svou sklenici s vodou.
Servírka pevně stiskla rty, ale neodpověděla. Snape také nic neříkal, ale jeho výraz na jeho obličeji vydal za tisíc slov. Draco, jak si Harry všiml, se pečlivě díval stranou.
Harry si objednal a po něm i Snape, oba dva si vybrali polévku bouillabaisse a jako předkrm cibulový koláč. Harrymu to přišlo docela zábavné, protože se na tom nedomlouvali. Možná, až si příště v Bradavicích objednají 'něco vhodného', budou to on a Snape, kdo dostanou stejné jídlo.
Draco jejích shodné chutě nijak nekomentoval, ale Dudleyho výběr nápoje u něj nastartoval nové kolo nepřátelství. „Dietní kola?“ posmíval se. „To by mě zajímalo, jaký má smysl pít dietní kolu, když si zároveň objednáš rybu zalitou máslem a pečenou bramboru? A proč se i doma obtěžuješ s dietní kolou, když ses na svou dietu vykašlal?“
Ke konci už mluvil tak hlasitě, že se po něm lidé u vedlejších stolů začali otáčet.
„Draco,“ zasyčeli na něj Snape i Harry zároveň.
„Ne, mě to nevadí,“ řekl Dudley a vylovil z košíku, který jim na stůl postavila servírka, kus chleba. „Snažím se zůstat u dietní koly, protože kdybych teď začal pít tu sladkou, bylo by pak mnohem těžší znovu držet dietu. Navíc mi docela chutná.“
„Chutná ti?“ Draco naprosto ignoroval bratrovy a otcovy pokusy o jeho umlčení a teatrálně se otřásl. „To máš tedy otřesný vkus.“
„No, Rhiannon teda asi taky,“ odtušil Harry naštvaně.
„Ve skutečnosti je Rhiannonin vkus vynikající,“ řekl Draco a ďábelsky se pousmál. Hned se však vrátil k popichování Dudleyho. „Ty nemáš přítelkyni, že ne? Ani se nedivím. Kdybych byl tebou, vrátil bych se pěkně rychle k té dietě. Tedy, ne že bych si myslel, že ti to nějak pomůže, když vezmu v úvahu tvou výchovu…“
Snape popadl ubrousek, který si nachystal do klína a hodil ho na stůl. „Doprovodíš mě k autu, Draco. Ihned.“
Draco se zamračil, ale zvedl se od stolu. S omluvným pohledem ho Snape následoval. Jakmile byli oba z dohledu, naklonil se Harry k bratranci. „Omlouvám se. Opravdu netuším, co to s ním dneska je.“
Dudley jen pokrčil rameny. „Moji přátelé se k tobě chovali mnohem hůř a já taky, takže hádám, že si jen těžko můžu stěžovat. Ale taky mě to překvapilo. Předtím se choval mnohem přátelštěji.“
„Jo, já vím,“ povzdechl si Harry. Co se to jen stalo s tím Dracem, který byl potěšený, že může Dudleymu předvádět kouzla, nebo který seděl na dvorku čísla čtyři v Zobí ulici a pozorně poslouchal, jak mu Dudley líčí záludnosti přípravy steaků na grilování? „On jen… nemám ponětí. Asi něčím prochází, ale nevím čím. Ale to neomlouvá jeho hrubost.“
Draco se za několik minut vrátil ke stolu a po dobu jídla už neřekl ani slovo. Ani jedno jediné slovo.
Snape taky vypadal vyvedený z míry – nebylo se ani čemu divit – ale ignoroval Dracovu náladu a lehce konverzoval s Dudleym a Harrym. I přes to bylo pro ně takřka vysvobozením, když konečně dojedli a odešli z restaurace.
„Děkuji vám za oběd, profesore Snape,“ řekl Dudley, když seděli v autě. „Já… doufám, že se zase brzy uvidíme.“ Harry si všiml, jak jeho bratranec polkl. „Všichni.“
Draco jen zíral skrze Dudleyho, jako by byl vzduch.
„Děkujeme za svezení,“ odpověděl Severus svým nejzdvořilejším hlasem. „nyní máme ještě nějaké povinnosti a předpokládám, že už bychom měli jít. Rád jsem tě viděl, Dudley.“
Harry bratrance krátce objal a pak spěchal za Snapem a Dracem, kteří na něj čekali na rohu. „Alespoň jsi se mohl rozloučit, Draco,“ Harry si nemohl pomoct, aby jeho hlas nezněl vyčítavě. „A nechápu, proč jsi musel být tak hrubý.“
Draco zvedl bradu. „Vhodnější otázka je, proč jsi ty byl tak nesmírně zdvořilý.“
„Možná proto, že je to můj bratranec?“
„Povedený bratranec,“ zamumlal Draco.
Harry zaťal zuby. Tolik k tomu, že Rhiannon bude mít na Draca blahodárný vliv. Místo toho se Draco vrátil ke svému starému zvyku nesnášet všechny mudly.
„No fajn, mě může být jedno, co si myslíš. Je to jediný bratranec, kterého mám.“
„To už lepší nemít žádného, než takového…“
„To už by stačilo, mladý muži,“ přerušil ho Snape. „Zbytek svých myšlenek si můžeš schovat pro sezení s milou paní doktorkou.“
„Draco by asi měl jít první,“ řekl Harry a zvedl bradu tak, jak to dělával Draco. „Protože je dnes mimořádně nesnášenlivý.“
„Půjdu první a vysvětlím jí, že zjevně trpíš bludy…“
„Dost!“ Snape tentokrát zvedl hlas. „Dělá se mi z tebe špatně od žaludku a nejsme už v restauraci, kde jsem ten pocit mohl potlačit s pomocí jejich výborného jídla. Mluvím jasně?“
„Ano, pane,“ procedil Draco skrz zuby.
„Jistě, tati,“ řekl Harry.
Draco vydal něco jako zaúpění a potom už nikdo z nich nepromluvil, dokud nedorazili do Maršiny malé čekárny.
Vitajte, ste prihlásený ako Neprihlásený
Členstvo:
Najnovšie: 
Nových užívateľov dnes: 0
Nových užívateľov včera: 0
Celkom zaregistrovaných užívateľov: 4630
Online návštevníkov:
Návštevníkov: 247
Užívateľov: 1
Spolu: 248
Online: