Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Léto jako žádné jiné

Kapitola 20 ČTYŘHRA

Léto jako žádné jiné
Vložené: Jimmi - 30.06. 2009 Téma: Léto jako žádné jiné
Kaya nám napísal:
Preklad: Kaya Betareader: soraki
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Draco Harryho ignoroval, dokonce, i když dorazili do Mar šiny ordinace, zvláštní. Prohrabával se chvilku hromadou časopisů, jeden si vybral a zaujatě se do něj začetl, pomalu obracel stránky a vůbec se tvářil, jako by ho na světě nic jiného nezajímalo. Opravdu zvláštní chování od někoho, kdo si většinou stěžoval, jak mudlovské ty tiskoviny jsou.
 
 Teď se zdálo, že se čtení nemůže nabažit.
 
 Snape se s rozladěným výrazem posadil, vytáhl hůlku a vykouzlil lahvičku s něčím růžovým a napěněným. S pohledem upřeným na své syny, což Harrymu za daných okolností přišlo poněkud nespravedlivé, lektvar na jeden lok vypil a lahvičku schoval do kapsy u bundy.
 
 Za chvilku do čekárny přispěchala Marša. „Moc se omlouvám,“ řekla, když se podívala na hodinky. „Bohužel mám dnes čas jen na jedno sezení. Byla jsem požádána o konzultaci u jednoho případu v místní nemocnici.“
 
 Pak se na ně trochu vyčkávavě zahleděla.
 
 Harry byl první, komu došlo, že rozhodnutí, kdo dnes půjde na sezení, nechává na nich. „Oh, trvám na tom, aby šel Draco,“ řekl a poposedl si. „Jsem si jistý, že po týdnu, jaký měl, bude potřebovat spousty terapie.“
 
 „Ne, to tedy ne. Půjdeš ty. Potřebuješ to mnohem víc!“
 
 „Nepotřebuju! Já to nebyl, kdo každým svým slovem Dudleyho urážel!“
 
 „Ne, tys jen celou dobu zíral na svojí vidličku! Na ty ostré hroty!“
 
 „To jen proto, že jsem vážně přemýšlel, že jí po tobě hodím!“
 
 Jejich hádku utnul až Snapeův hluboký hlas. „Věřím, že v tomto případě by možná nejlepším řešením bylo dvojité sezení. Možná se vám podaří je upomenout na skutečnost, že jsou bratry.“ To Draca umlčelo, všiml si Harry. Jeho to ovšem umlčelo taky. „Doktorko Milá, nebude vám doufám vadit, když se na hodinu vzdálím? Sklenka něčeho ostrého by mi přišla docela vhod.“
 
 Harrymu údivem poklesla čelist. Snape během jejich sezení ještě nikdy neodešel. Vždycky seděl v čekárně.
 
 „Dobrá práce, Harry,“ protáhl Draco, jakmile za Snapem zaklaply dveře. „Kvůli tobě teď táta začne pít!“
 
 „Pch, jako bych to byl já, kdo právě pokazil skvělý oběd…“
 
 „Pojďte prosím dovnitř,“ řekla Marša. „Dnes nemám čas ztrácet čas.“
 
 V její ordinaci si Harry vybral židli vedle okna a ani ho moc nepřekvapilo, že Draco se posadil co možná nejdál od něj. „Nic takového,“ zklamala je Marša. „Na pohovku, oba. Tak, v čem je problém?“
 
 Harry místo odpovědi otevřel zásuvku, ve které uchovávala skořicové žvýkačky, které si zvykl žvýkat během sezení, a jednu si vzal. Ne, že by tu téměř pálivou chuť nějak zvlášť potřeboval, necítil potřebu škrábat si ruce.
 
 Tedy cítil, ale ne moc.
 
 Nicméně si myslel, že pokud něco neudělá, tak by mohl podlehnout pokušení praštit Draca. Téměř instinktivnímu pokušení, které mu žvýkačka pomáhala udržet na uzdě natolik, že si s nádechem černého humoru dokázal vzpomenout na prohlášení, že jeho instinkty jsou v zásadě správné.
 
 „Ten problém?“ opakovala Marša a ostře se na ně oba zadívala.
 
 „Draco je otrávený z toho, že musel jít na oběd se svou rodinou, když chtěl být raději s Rhiannon.“
 
 „Harry je otrávený, že někdo byl k jeho bratranci pro změnu upřímný.“
 
 Marša se na židli předklonila a s pichlavým pohledem je usadila. „Nic takového už od vás nechci slyšet, jasné? Můžete mluvit jen o svých vlastních pocitech. Nebudete popisovat pocity druhých, nemůžete přece vědět, jak se cítí. Rozumíme si?“
 
 Jo, jistě, že tomu rozumí. Harry už to všechno jednou slyšel. „Jo, jasně. Takže já mám pocit, že Draco by byl raději se svou přítelkyní a udělal všechno proto, aby nám to všem došlo!“
 
 „To není pravda,“ odsekl Draco. „Já jsem s radostí nechal Rhiannon zkoušet. Je to dobré pro její kariéru a mě na její kariéře záleží, což doufám neuniklo tvé pozornosti. A navíc já nebyl ten, kdo si začal.“
 
 Harry překvapeně vydechl. „A nebyl jsi to náhodou ty, kdo chrstl Piersovi do obličeje pití?“
 
 „Za to, jak s tebou mluvil, by si zasloužil něco mnohem horšího!“
 
 „A co udělal Dudley? Čím si zasloužil, že jsi mu řekl, že je tlustý, hloupý a líný?“
 
 „No, ale to on všechno je, Harry! Jedinou záhadou je, jak to, že to sám nevidíš?“
 
 „Všechno, co ty vidíš, jediné, co tě kdy zajímalo, je původ! A Dudley zřejmě nesplňuje požadavky!“
 
 „To máš zatraceně pravdu, že ne!“
 
 V tom okamžiku se Harry pozastavil nad tím, jak mohl vůbec věřit, že Draco Malfoy se mohl změnit. A v tom okamžiku pro něj byl Draco Malfoy, ne Snape. Tohle, to jak se choval… dokonalý Malfoy. „A to si představ, že táta si měl takovou bizardní představu, že chození s Rhiannon by pro tebe mohlo být dobré, mohlo by z tebe udělat menšího rasistu, ale ty jsi desetkrát horší, než kdy dřív! Alespoň jsi býval schopný mluvit s Dudleym a nechovat se k němu jako k odpadu.“
 
 Draco prudce škubl hlavou, skoro jako by dostal facku. Jeho oči nabraly barvu oceánu za bouře. „Ty si myslíš, že mám problém s tím, že je mudla?“
 
 „No, buď to, nebo máš asi svoje dny.“
 
 „Cože?“
 
 Doktorka Milá si odkašlala. „Tak se říká jistému období v měsíci u žen, Draco.“
 
 Draco zaťal zuby, přesto nezabránil tomu, aby v obličeji nezrudnul. „To jako chceš říct, že jsem zženštilý?“
 
 „Ne, to tím nemyslí,“ řekla Marša a zvedla ruku. „A rozhodně nenecháme tento hovor sklouznout k vzájemnému urážení se. To, o co se Harry snaží, byť poněkud neefektivně, je vyjádřit frustraci způsobenou tvým chováním. Je to tak, Harry?“
 
 Harry strnule přikývl a silně skousl žvýkačku.
 
 „Teď bys Draco možná mohl odpovědět na Harryho otázku.“
 
 Draco pokrčil čelo. „Otázku?“
 
 „Proč ses rozhodl urážet Harryho bratrance. Naznačoval jsi, že tě něco rozzlobilo.“
 
 Draco se zamračil. „No, neměl jsem zrovna radost z toho, že jsem byl nucen vlézt do jedné z těch smrtících pastí hned potom, co jsem deset minut sledoval, co se stane, když se spolu srazí.“
 
 Och… aha, ty zprávy opravdu zahrnovaly i reportáž o srážce aut na dálnici M5. Ale rozhodně ne desetiminutovou. „To vážně hodláš tvrdit, že jsi se bál jet autem a to je jediná příčina toho, jak ses pak choval?“ Harry rozšířil nozdry. „Myslím, že pak by ses asi měl vykašlat na famfrpál. Protože ten je zatraceně nebezpečnější než krátká jízda autem po Surrey.“
 
 „Bojíš se, Pottere? Chceš se zabavit konkurence? Protože já tě v příštím zápase porazím tak dokonale, že až se z toho vzpamatuješ, nebudeš ani tušit, jaký je rok!“
 
 „To si můžeš leda tak přát!“
 
 Marša najednou vyskočila a prudce otevřela dveře do komory. Něco tam popadla, otočila se na patě a hodila to Harrymu. Ten zjistil, že v ruce drží něco jako válcovitý polštář zakončený vycpaným držadlem. Přesně takový teď hodila i Dracovi. „Do toho,“ pobídla je Marša, ruce založené v bok. „Dostaňte to ze sebe! Možná jsem se o tom zapomněla zmínit, ale já na tohle nemám dneska čas a rozhodně vás nepošlu zpět k otci, když se hádáte jako pětileté děti. No tak, udeřte se navzájem.“
 
 Harry se okamžitě zastyděl a odložil polštář na stolek vedle pohovky.
 
 Rozhodně mu nezlepšilo náladu, že v ten samý okamžik ho Draco svým polštářem praštil přes hlavu. Silně.
 
 „Au, ty pitomče!“
 
 Draco spěšně odhodil polštář a s rozpáleným obličejem se omlouval. „Eh… promiň.“
 
 „Jste připraveni bavit se jako dospělí?“ Její tón byl velmi výmluvný. Konečně… to bylo to slovo, které neřekla nahlas.
 
 „Ano,“ přikývl Harry.
 
 „Ano,“ řekl Draco o poznání zdráhavěji.
 
 „Dobrá,“ řekla doktorka a znovu se posadila. „Tak, Draco. To byla tvá první jízda autem, chápu to správně? A to ti tolik vadilo?“
 
 Draco zastrčil ruce hluboko do kapes. „No, moc mi to nepomohlo, protože tou dobou jsem už byl pořádně otrávený.“
 
 Harry odolal nutkání poznamenat: Jo, tak to jsme si všimli. „To, že je Piers idiot, nemá nic společného s Dudleym.“
 
 Draco zavřel oči a chvilku to vypadalo, jako by se modlil. Možná prosil Merlina o trpělivost. „Já nemluvím o Piersovi. Ty ho zjevně nemůžeš vystát, abych tak řekl. Já jen… nedokážu pochopit, proč jsi schopen vystát svého bratrance. Je to příšerný člověk!“
 
 „Protože je mudla?!“
 
 „Ne, to není tím, že je mudla! Já jednu mudlu miluji, Harry. To není to, co jsem chtěl říct.“
 
 „Oh, jistě, to perfektně vysvětluje, proč jsi mluvil o jeho výchově.“
 
 Draco prudce otevřel oči. „Mluvil jsem o jeho rodičích, ne o mudlech všeobecně. Zasraný Dursleyovi a to všechno, co ti udělali…“ Draco najednou vypadal unaveně. „Jejich syn byl součástí toho všeho. Sledoval rodiče, jak tě zamykají v přístěnku pod schody, přihlížel tomu, jak tě trápí hlady. Copak ti to nevadí, Harry?“
 
 Harry sevřel ruce v pěsti. „To nebyla Dudleyho chyba.“
 
 „Ale jeho chyba byla, že ti nepropašoval nějaké jídlo. Měl to udělat. Víš, že by to udělat mohl. Když jsi vyrůstal, chovali se k tobě, jako bys byl odpad a on toho byl součástí. Tak proč sakra jsi ochoten podstoupit všechny potíže spojené s tím, aby byl součástí tvého života.“
 
 Žvýkačka, ne žvýkačka, Harrymu vyschlo v ústech. „Tak proto jsi byl na Dudleyho dnes naštvaný? Kvůli mně?“
 
 Draco na moment stiskl zuby. „Já vím, jaké to je, když někdo jen tak stojí a přihlíží, zatímco se děje něco strašného, Harry. Například kouzelnický výprask!“
 
 Oh… není divu, že byl Draco tak naštvaný. Tohle nebylo jen o Harrym, bylo to i o Dracovi. O tom, co cítil ke své matce, která nikdy nezastavila Luciuse, když uskutečňoval svou zvrácenou představu výchovy. Která se vzdala svých rodičovských práv, když se Lucius rozhodl, že Draco není hoden být i nadále jeho synem…
 
 Ale ty dva případy jsou jen stěží srovnatelné. „No tak, Draco, Dudley byl jen dítě. Co měl asi tak dělat, aby zastavil svoje rodiče?“
 
 „Aha, takže on je vlastně učiněné neviňátko, že?“ Draco zkroutil rty do úšklebku. „Říkal jsem ti přece, že se ledacos povídalo? Třeba o tvém bratranci, který měl ve zvyku tě mlátit a smát se tomu!“
 
 Harry vyplivl žvýkačku do papírku a hodil ji do odpadkového koše vedle pohovky. „Jo, to je pravda, ale to bylo ještě před tím útokem mozkomorů…“
 
 „Měls jim ho tehdy nechat.“
 
 „To je od tebe pěkně hnusné, cos teď řekl.“
 
 „A co on, když pořád ještě uráží tvoje rodiče? Dokonce si dneska dovolil nazvat tvého otce nezaměstnaným alkoholikem a to přímo před tebou! Ani trochu se od svých rodičů neliší!“
 
 „Ale ano, liší,“ řekl Harry pevně. „Kdysi možná ne, ale teď ano. Dudley prostě jen nevěděl, že to, co o Jamesi Potterovi slyšel, není pravda. Jak by to taky mohl vědět?“
 
 „Prosím tě,“ namítal Draco. „Vždyť i já to vím.“
 
 „Draco, tohle je dost iracionální,“ ozvala se Marša, která zatím jen tiše seděla a zjevně nechávala Draca a Harryho, aby si to vyříkali. „Ty jsi žil v prostředí, kde je normální znát základní fakta o životě Jamese Pottera. I před tím, než Harry přežil smrtící kletbu, byla Potterovic rodina známá a respektovaná. Dudley k takovýmto informacím neměl přístup a tak pochopitelně věřil tomu, co mu jeho rodiče řekli.“
 
 „Pořád to neznamená, že by patřil k příjemným lidem,“ zamumlal Draco a odvrátil se.
 
 Marša ho přiměla, aby se otočil zpět a stačila jí k tomu jen síla jejího klidného hlasu. „Jsi dostatečně inteligentní na to, abys věděl, že jediná poznámka, navíc když nebyla míněna zle, není důvodem toho, že jsi dnes na Dudleyho tak rozhněvaný. Jsem si jistá, že jsou zde zapojeny ještě další faktory. Otázkou je, zda je dokážeš identifikovat, Draco?“
 
 Harrymu najednou svitlo. „Aha! Nelíbilo se ti, že jsem mu nabídl peníze, je to tak, Draco? Myslíš, že to by znamenalo, že opravdu patří do rodiny?“
 
 „Harry,“ napomenula ho Marša. „Není zrovna nejlepší, snažit se pomoci tím, že identifikuješ Dracovy problémy za něj. To přece víš.“
 
 Harry to opravdu věděl, Marša po nich totiž vždycky chtěla, aby na všechno přišli sami.
 
 Draco se posměšně uchechtl. „Můžeš svoje zlato rozhazovat, jak je ti libo, mě je to opravdu jedno. A navíc, vím moc dobře, že ty už ho bereš jako součást rodiny. On si to ale nezaslouží, to je ten problém.“
 
 Jenže to ani Draco, pokud by to Harry posuzoval podle jeho dřívějšího chování. Měl ale na paměti, co Marša říkala a tak na to raději neupozornil. „Tak proč jsi k němu až do dneška byl vždycky tak milý?“
 
 „Ty víš proč! Nedůvěřoval jsi mi a já se to snažil změnit!“
 
 Je defenzivní, pomyslel si Harry a byl si jistý, že jde ještě o něco jiného. Jen netušil o co. „Jo, to chápu. Ale to nevysvětluje, proč jsi na něj byl milý ještě před dvěma týdny.“
 
 „Za dva týdny se toho může hodně změnit,“ řekl Draco a pořád to znělo hrozně defenzivně.
 
 „A co se změnilo, Draco?“ pospíšila si Marša. „Zamysli se nad tím, prosím.“
 
 Zdálo se, že Draco potřeboval nějaký čas, aby dokázal své myšlenky formulovat. „Hm… Hádám, že…“ Najednou si povzdechl a zkřížil ruce na hrudníku. „Před dvěma týdny jsem si myslel, že jsou všichni stejní, rozumíte? Nelíbilo se mi, jak se Dudley k Harrymu choval, ale myslel jsem, že takoví jsou všichni mudlové a on si prostě nemůže pomoct.“
 
 „Zatímco teď?“ naléhala Marša laskavým hlasem.
 
 Draco se ušklíbl. „Nemluvili jsme spolu od doby, kdy jsem si uvědomil, že Rhiannon je mudla, jinak byste se nepotřebovala ptát.“ Obrátil se k Harrymu. „Oni nejsou všichni takoví, jako byla tvoje rodina, Harry, ale já si to uvědomil až nedávno. A… a… copak to nechápeš? To znamená, že Dursleyovi jsou teď v mých očích mnohem horší. To, jak se k tobě chovali… to nebylo proto, že všichni mudlové nesnáší kouzla. Bylo to proto, že oni byli strašně špatní lidé, stejně tak i Dudley. Ty si zasloužíš něco lepšího.“
 
 Oh Bože. Takže Draco se ho snažil bránit. Před urážkami a ranami z minulosti, před minulostí, která nemůže být změněna. Možná právě vědomí té nezměnitelnosti a frustrace z toho plynoucí vysvětlovala jeho dnešní neuvěřitelně hrubé chování.
 
 Harry se usmál, ale byl to hořký úsměv. „Co mám teď dělat, poděkovat ti? Počítám, že jsi to myslel dobře… ale asi jsi přitom myslel kolenem, Draco. Ničemu nepomůže, když budeš Dudleyho vinit z něčeho, co udělal tehdy, když byl ještě jiný, když byl dítě. Věřil tomu, co ho rodiče učili.“ Harry se zhluboka nadechl. „Eh… vlastně přesně jako i ty.“
 
 Dracovi stříbrné oči se třpytily. „Někdy je pro mě těžké uvěřit, že jsi mi odpustil.“
 
 „Pak bys měl být rád, když mě vidíš, jak odpouštím Dudleymu. Je to důkaz, že umím odpouštět.“
 
 „Dokazuje to…“ Šlachy na Dracově krku se napjaly. „Harry, jediné, co to dokazuje je, že bys měl být naštvaný na nás oba.“
 
 „Bez obav. Byl jsem. Ale dostal jsem se z toho.“ Harry se natáhl pro svůj polštář a velmi zlehka s ním Draca udeřil do nohou. „Za čas se z toho taky dostaneš.“
 
 Draco krátce přikývl a jejich pohledy se na okamžik setkaly. Pak se Draco odvrátil a z profilu vypadal jeho obličej jako vytesaný do kamene.
 
 Hmm… Harry se rozhodl, že raději neřekne nahlas, co ho právě napadlo. Přišlo mu zvláštní, jak to nakonec dopadlo. Kdysi si myslel, že Draco a Dudley nemají společného vůbec nic, tedy snad až na odpor k hadům. Teď viděl, že toho mají společného mnohem víc. Oba dva v dětství učili nenávidět vše odlišné. Oba dva z toho našli cestu ven a oba stejným způsobem. Díky duševnímu otřesu. Dudleymu ho způsobili mozkomoři a Dracovi poznání, že jeho dosavadní životní cesta vede k otroctví a smrti.
 
 „Harry, možná bys mě mohl nechat dokončit dnešní sezení jen s Dracem,“ požádala Marša jemně.
 
 „Jistě.“ Harry vstal a usmál se na Draca. „Omluvám se za tu poznámku o 'tvých dnech'.“
 
 Draco se přidušeně zasmál a neodpověděl.
 
 Když Harry vešel do čekárny, Snape tam ještě nebyl, ale dorazil jen o pár minut později. „Vše v pořádku?“
 
 „Jo.“ Harrymu nepřišlo správné vyprávět, proč byl Draco k Dudleymu tak nepřátelský. Když bude Draco chtít, aby to táta věděl, může mu to vysvětlit sám. „Ehm, Draco bude za chvíli končit. Co sis dal k pití?“
 
 „Nic. Raději jsem se šel projít.“
 
 „Možná by nám pak procházka taky neuškodila.“
 
 „Myslíš, že si s bratrem zasloužíte odměnu za to, jak nádherné odpoledne jste nám dokázali připravit?“
 
 Harry se okamžitě začal cítit špatně. Ne, že by ve srovnání s Dracem měl velký podíl na zkaženém odpoledni, ale mělo mu dojít dřív, proč se Draco choval jako osina v zadku. Nebo možná ne. Celé to bylo dost zmatené. Co se zdálo být zvýšenou nechutí k mudlům, se nakonec ukázalo jako pravý opak. Ne… to by nikdo nedokázal pochopit bez vysvětlení.
 
 „Možná bys nás mohl odměnit za to, že jsme si to vyříkali,“ navrhl Harry. „Promluvili jsme si o tom a už jsme v pohodě.“
 
 Snape mu věnoval upřený pohled a pak pokrčil rameny. „Tedy dobrá. Nedaleko odtud jsem šel kolem hospody. Mohli bychom tam zajít, pokud se dokážete vyrovnat s těmi výpary, které jsem viděl proudit dveřmi. Mně totiž nevadí.“
 
 Výpary? Aha, asi myslí kouř. Harry se usmál a zvedl ze stolku časopis, aby si ukrátil čekání na Draca.
 
 ***
 
 Ve čtvrtek odpoledne jim zdvořilé zaklepání na dveře oznámilo Hermionin příchod.
 
 Harry byl u dveří jako první. „To víš, moc návštěv tu nemáme,“ vysvětloval s úsměvem. „A navíc jsme tě čekali.“
 
 „Přesto mi přišlo vhodnější zaklepat.“
 
 Draco vzhlédl u stolu, na kterém měli se Snapem rozloženou knihu, položenou tak, aby do ní oba viděli, zatímco si z ní na pergamen dělali výpisky. „Ahoj, Hermiono.“
 
 „Ahoj. Dobré odpoledne, profesore Snape.“ Hermiona přišla blíž, zjevně přilákaná knihou. „Etika? Vážně?“
 
 „Nový povinný předmět pro sedmé ročníky, slečno Grangerová.“
 
 „Víte už, kdo ji bude vyučovat, pane?“
 
 „Oh, jistě,“ protáhl Snape.
 
 Pro jednou měla Hermiona trochu delší vedení. To je snad poprvé, pomyslel si Harry škodolibě.
 „Kdo tedy?“
 
 Draco odložil brk a upřeně se na Hermionu zadíval.
 
 I tak jí to ještě chvilku trvalo. „Ach, profesor Snape?“
 
 „Ne, u Merlinova vousu! Asi nás to bude učit trojhlavý pes!“ odsekl Draco. „Copak? Myslíš, že Severus nemá na to kvalifikaci?“
 
 „Tak jsem to nemyslela. Jen by mě nenapadlo, že by někdy mohl přestat učit Lektvary.“
 
 „Což rozhodně nemám v úmyslu, slečno Grangerová.“ Snape si přerovnal pergameny. „Tento rok bude pro nás všechny náročný.“
 
 „Budou se z Etiky skládat i OVCE pane?“
 
 Snape vstal a podíval se na ni přes svůj dlouhý nos. „Ne, což je vlastně letos jediné rozumné rozhodnutí ministerstva ohledně zkoušek.“
 
 Zatímco se zavířením hábitu zmizel ve svém pokoji, Hermiona se zmateně rozhlédla. „Řekla jsem něco špatně?“
 
 Draco si kriticky prohlížel své dokonale upravené nehty. „Myslíš ještě něco kromě toho, že jsi pochybovala o jeho morálním kreditu potřebném pro výuku Rtiky?“
 
 „Nic takového jsem neřekla!“
 
 Draco se zasmál. „Ne, to ne. Nicméně na okamžik jsi se tvářila, jako by Severus byl tou poslední osobou kvalifikovanou učit Etiku…“
 
 „Jen jsem chtěla říct, že by mě nikdy nenapadlo, že by mohl kvůli tomu nechat Lektvarů.“
 
 „Na někoho tak chytrého by měla vědět, co je to popichování, ne?“ zeptal se Draco Harryho.
 
 Tomu se Hermiona zasmála taky a když se na ni Draco zakřenil, ušklíbla se na něj nazpátek.
 
 Harry si pomyslel jak je to fajn vidět ty dva spolu vycházet. Konečně se spolu bavili opravdu jako přátelé a ne jako dva lidé, kteří se rozhodli vyhnout soubojům, protože není taktické bojovat se svými spojenci.
 
 „Dobrá, půjdu se upravit. Za chvíli jsem zpátky.“ Draco se otočil na patě, až to zasvištělo a zmizel v ložnici.
 
 Hermiona počkala, dokud za ním nezaklaply dveře, pak se otočila a užasle se na Harryho podívala. „Wow. Myslím, že jsem ho ještě nikdy neviděla tak šťastného. Tedy možná jen, když vyhráli famfrpálový pohár, ale ani tehdy si nepamatuji, že by z něj úsměv udělal tak jiného člověka, jako dnes.“
 
 „Chceš něco slyšet o tom, jak moc se změnil? Procvičuje si teď konverzaci s mudly, pokaždé když se mu naskytne příležitost. A co víc, většině z nich přijde naprosto okouzlující.“
 
 Hermiona se znovu usmála a oči jí jen zářily. „Nemůžu se dočkat, až tu Rhiannon uvidím. Zdá se, že by mu mohla hodně, ale opravdu hodně prospět.“
 
 „Taky mu asi prospělo, cos mu tehdy řekla, ať to bylo cokoli. A Rhiannon…“ Harry si povzdechl. Rozhodně jim nechtěl zkazit večer, tak jako to udělal Draco s Dudleym, ale už se mu po povídání si s Hermionou stýskalo. Vytáhl z kapsy Salsu. „Pojďme ji vzít na sluníčko.“
 
 Když došli až na kraj pozemku, Hermiona protočila oči. Zjevně dokázala číst mezi řádky. „Ty nemáš Dracovu přítelkyni rád?“
 
 „Tak jsem to přesně neřekl.“
 
 „Harry, jak můžeš nesouhlasit s něčím, co tvému bratru tak prospívá? Copak se k tobě chová nějak špatně, nebo co v tom je?“
 
 „Ne, ona je vážně milá. No, občas by mohla zkusit chodit do práce včas,“ dodal Harry. „Já jen, no vždyť víš, co se loni stalo. Nemyslíš, že je pro něj trochu brzy naskočit zpátky na koně?“
 
 „Zajímavá analogie.“
 
 „Ty si to nemyslíš?“
 
 Hermiona si povzdechla. „Jak to mám vědět? Jediné co mohu říct, je, že pokud je pro něj ten vztah dobrý, tak by ti to mělo stačit.“
 
 „Já ale vím, že to nedopadne dobře,“ trval Harry na svém. „Věděl jsem, že Pansy nikdy neměla dobré úmysly s těmi dopisy, co mu psala, prostě jsem to věděl a…“
 
 „Chceš říct, že Rhiannon to taky nemyslí dobře?“
 
 „Ne,“ řekl Harry a prudce vydechl. „Ale ona nemiluje Draca tak, jako on miluje ji, alespoň myslím.“
 
 Hermiona mu věnovala soucitný úsměv. „Ach, Harry. Já vím, že nechceš, aby Dracovi ublížila, ale copak to nevidíš? Kdyby každý čekal, až bude bezpečné se zamilovat, tak se nikdy nikdo nezamiluje.“
 
 Harry udělal obličej. „Jo, já vím, já vím.“
 
 Hermiona si zamnula ruce, jako by chtěla za tímhle tématem udělat tečku. „Tak, kam vlastně dnes půjdeme? Draco to v dopise nezmiňoval. Jen doufám, že jsem dobře oblečená.“
 
 Harry se na ni podíval a pokrčil rameny. Její světle modré šaty mu přišly trochu moc slavnostní, ale ne tolik, aby si toho každý všimnul. „Rhiannon pro nás doma uvaří večeři. Její strýc by měl být pryč, kvůli nějakému jednání a tak jsme mysleli, že budeme moct mluvit volně, víš… lepší než v restauraci. Ale Draco chce, abychom si nejdřív došli půjčit nějaký film.“
 
 „Film.“ Hermiona se zahihňala. „Draco.“
 
 „Jo, tenhle týden poprvé viděl televizi a úplně se do toho zbláznil. A prosím tě, nezapomeň mu v nějakou vhodnou chvíli říct, že není nutné půjčovat si film na videu, protože v televizi je tolik kanálů, že to docela stačí.“
 
 Hermiona povytáhla obočí. „A proč bych něco takového měla říkat?“
 
 „Soukromý vtípek.“
 
 Hermiona potřásla hlavou. „Vy dva jste opravdu bratři.“
 
 „Jak jsi na to zrovna teď přišla?“
 
 „Věř mi, takových vtípků jsem v Doupěti slyšela spoustu.“
 
 Harry sundal Salsu z kamenné zídky, na kterou se hádek vydal a položil otázku, která mu v hlavě strašila celý týden: „Co ta kniha o zrcadlech, kterou ti poslal Viktor? Jak jde překlad z bulharštiny?“
 
 „Pomalu,“ povzdechla si Hermiona. „Použití toho překladače je mnohem složitější, než jsem si myslela. Zvládne to jen jeden řádek najednou a problém je, pokud je nějaká věta delší. Slovosled pak je trochu podivný. Přesto postupuju. Pošlu ti sovu, jakmile najdu něco, co by ti mohlo pomoct to zrcadlo znovu zprovoznit.“
 
 Harry se snažil, aby na něm zklamání, které cítil, nebylo poznat. Možná je Zrcadlo všech duší nenávratně rozbité. Možná? Sakra, určitě to tak bude! Vždyť i Brumbál to zkoušel a selhal. Harry vzdychl a sklesle se opřel o kámen ohraničující konec pozemku. Možná by se k možnosti znovu vidět svoje rodiče a moct s nimi mluvit neměl tak upínat. Věděl, že by mu na tom nemělo tak záležet. Má teď přece Snapea, Draca a dokonce i Dudleyho, má vše, po čem tak dlouho toužil. Má rodinu, které na něm opravdu záleží, rodinu tvořenou lidmi, kteří budou stát při něm, bez ohledu na okolnosti. A což bylo ještě důležitější, má rodinu tvořenou lidmi, které může mít rád.
 
 Co je proti tomu nějaký odraz v Zrcadle všech duší?
 
 Draco má přece pravdu, řekl si posmutněle. Neměl by už nikoho dalšího potřebovat. Jeho rodiče jsou mrtví, to si dobře uvědomoval. I když je uvidí v Zrcadle všech duší, nic se na tom nezmění, stejně jako když je viděl v Zrcadle z Erisedu. I kdyby přišel na to, jak zrcadlo opravit… což se mu nejspíš nepovede.
 
 Nejspíš by na to měl zapomenout a přestat chtít to, co nemůže mít. Vždyť by to pro něj mělo být snadné. Nebylo to nijak odlišné od toho, co už zvládl dřív, ne?
 
 Vzpomněl si, co řekl Snapeovi: nebudu prosit o to, co nemůžu dostat.
 
 Problém byl v tom, že něco z toho už získal. A navíc má teď někoho, komu může říct, když něco potřebuje. Pomoc, radu… hodiny plavání. Harry se trochu hořce pousmál.
 
 „Harry?“
 
 Snažil se myšlenkami vrátit do přítomnosti a vzpomenout si, co vlastně chtěl Hermioně říct. Rhiannon… něco s Rhiannon… aha, už to má. „Draco říkal, že jeho přítelkyně by ráda mluvila s více kouzelníky, že ji magie opravdu fascinuje, ale stejně jsou tu věci, o kterých je lepší před ní nemluvit…“
 
 „Dobře, stejně jsem neměla v úmyslu začít jí vyjmenovávat členy Řádu.“
 
 „Já vím, že před ní nebudeš mluvit o válce. Stejně, copak by to mohla pochopit? Problém je v tom, že nemůže vystát slovo mudla. Myslí, že je to nějaká nadávka.“
 
 Hermionin pohled nabyl ostrosti. „To není moc překvapivé, když to slovo poprvé slyšela od Draca.“ Když viděla, že ji chce Harry přerušit, zvedla ruku. „Ale taky chápu, že už to Draco vidí jinak. Tak… co bude vlastně dělat váš otec, když bude večer doma sám?“
 
 Harry pečlivě udržoval vážný výraz. „To fakt netuším, ale vsadím se deset ku jedné, že nám s Dracem řekne, ať jsme hodní, až budeme odcházet.“
 
 Hermiona se zasmála. „Jo, to zní přesně jako on. Mimochodem, co to mělo znamenat s tím ministerstvem a OVCEmi? Snape zněl… vlastně dost naštvaně.“
 
 Teď už Harry vážnou tvář neudržel a zakřenil se. „Dnes ráno mu oficiálně oznámili že, protože je jeho předmět tak náročný, tak počínaje letoškem budou od uchazečů o práci bystrozora požadovat jen NKÚ z Lektvarů. Je vzteky bez sebe.“
 
 „To si dovedu představit.“ Hermiona se na něj podívala. „Proč se tak šklebíš?“
 
 „No proč asi? Mohl bych nechat Lektvarů, což je něco, o čem jsem snil celé roky, až na to, že nemůžu, protože můj táta by s tím nikdy nesouhlasil.“
 
 „Za chvíli ti bude sedmnáct, budeš o svém studiu moct rozhodovat sám…“
 
 Harry se nevesele usmál. „Jo, ale jestli nechám Lektvarů, budu to mít denně na talíři. Dovedeš si to představit?“ Napodobil Snapeův hluboký hlas i způsob, jakým občas přivíral oči. „Tak ty věříš tomu, že ministerstvo by za celou dobu své ubohé existence dokázalo přijmout jedno jediné moudré rozhodnutí?“
 
 Hermiona se rozesmála, což Harryho popíchlo, aby pokračoval.
 
 „Navíc, ty pitomé děcko, pevně věřím, že naučit se více, než jsou minimální požadavky, rozhodně není nerozumný nápad…“
 
 „No, v tom má ale docela pravdu, ne?“
 
 „Tak dík za morální podporu!“ Harry ji vzal za rameno. „Pojď, podíváme se, jestli už je Draco připravený.“
 
 „Tak, teď k vašemu výletu,“ začal Snape, jakmile se Draco konečně vynořil z pokoje. „Moje zásoba přenášedel není neomezená, a proto…“
 
 „Oh, já mám pořád ještě tu tkaničku, kterou mi Draco poslal,“ přerušila ho Hermiona a vytáhla dotyčný předmět z kapsy. „Tady, pane. Nakonec jsem ji ani nepotřebovala.“
 
 „Ty si složila zkoušku z přemisťování!“ rozzářil se Harry.
 
 „Ano, zrovna předevčírem.“
 
 „To značně zjednodušuje situaci,“ řekl Snape a pokýval hlavou na znamení gratulace. „To přenášedlo si, slečno Grangerová, ponechejte pro případ nouze, Harry a Draco budou mít také jedno…“ Při těch slovech podal každému z chlapců zmačkaný obal od bonbónu. „Pokud se nic nestane, nebudete je potřebovat. Přemístím se s vámi na obvyklé místo v Exeteru, a protože slečna Grangerová už složila zkoušku, dohlédne na vás při vašem návratu.“
 
 Draco si trpitelsky povzdechl. „Severusi, my přece dohled nepotřebujeme. Víš, že jsme dokonale kompetentní se přemisťovat sami.“
 
 „Dokud nesložíte zkoušku, tak vám zákon zakazuje přemisťovat se na veřejnosti bez někoho, kdo ji už složil,“ Snapeův hlas dával jasně najevo, že námitky se nepřipouští.
 
 „Ale no tak, vždyť vám bude oběma za chvíli sedmnáct,“ připomněla Hermiona. „Vlastně už jen týden, co Harry? A Draco o pár dní později.“
 
 Draco se zatvářil napjatě. „To by mě opravdu zajímalo, odkud můžeš znát datum mých narozenin.“
 
 Hermiona se trochu začervenala. „No jsem prefekt… a tak…“
 
 „Taky jsem byl prefekt! To s tím nijak nesouvisí.“
 
 „No dobře, ale nebyl jsi prefektem na konci školního roku, kdy jsme začali vytvářet seznam dat narození, abychom příští rok mohli pro každého připravit na narozeniny něco pěkného. Na posílení kolejní sounáležitosti!“
 
 Draco na Hermionu chvíli zíral, pak se zatvářil, jako že se vzdává. „Aha. Každopádně se pleteš. Mě už totiž sedmnáct bylo, děkuji pěkně, takže nebuď překvapená, když před Rhiannon předvedu nějaké kouzlo.“
 
 Hermiona zamrkala. „Tobě už je sedmnáct? Ale já jsem si jistá, že profesor jednou řekl, že máš narozeniny až po Harrym a Harry přece ještě narozeniny neměl!“
 
 „To je v pořádku, slečno Grangerová,“ ozval se Snape. „Mohl jsem se přeřeknout.“
 
 „Vy, pane? Ale…“
 
 „To je v pořádku.“
 
 Tón, který nepřipouštěl další diskuzi. Hermiona to zjevně pochopila. „Ano, pane.“
 
 Snape se na Hermionu znovu podíval. „Ach, ještě jedna věc, slečno Grangerová. Vaše hůlka. Byla byste tak laskavá a půjčila mi ji na okamžik.“ Snape nad hůlkou něco zakouzlil, pak přimhouřil oči a několikrát s ní mávnul. Z hůlky vyšlehlo tenké zlaté vlákno, které se ve vzduchu opět rozplynulo.
 
 „Pane?“
 
 „Zanesl jsem vaši hůlku do systému ochran v Exeteru.“
 
 „Ten kouzelný alarm, který nás informuje o všech kouzelnících a čarodějkách, co by se tam objevili,“ vysvětloval Harry, zatímco Snape Hermioně vrátil hůlku. „Dobrý nápad, tati.“
 
 Snape mu věnoval neveselý úsměv. „Snažím se. Jste všichni připraveni? Asistovaně se přemístím se slečnou Grangerovou, která Exeter nezná. Harry, Draco, budete nás následovat.“
 
 Za několik vteřin už všichni čtyři stáli v aleji v Exeteru, kde jako vždy nebyla ani noha díky šikovnému kouzlu, které tam Snape v létě zakouzlil. Draco si oprašoval oblečení, ačkoliv na něm, jako obvykle, neměl ani smítko.
 
 „Tak,“ promluvil k nim Snape a jeho temné oči vypadaly spokojené, ačkoli, v mizerném světle, které v aleji panovalo, si Harry nemohl být jistý. „Užijte si všichni večer. Harry, Draco, buďte hodní.“
 
 Hermiona se zahihňala a po straně zachytila Harryho pohled. Harry věděl, co ji napadlo: že se Snape chová jako typický otec.
 
 Byl to dobrý pocit, vědět, že si to konečně naplno uvědomila a pochopila. A že z toho měla radost.
 
 „K videopůjčovně je to kus cesty,“ oznámila jim Rhiannon několik minut poté, co došli k jejímu domu. Naservírovala jim čerstvou limonádu, kterou připravila 'Speciálně pro Draca', jak se vyjádřila a teď si chvíli povídali. Harry byl mile překvapený, že je hned nezasypala otázkami o kouzlech. Možná měla Draca opravdu ráda a nebylo to jen kvůli magii.
 
 Na druhou stranu se ovšem rozplývala nadšením, když Draco Hermionu představil jako kamarádku ze školy. Zjevně přesně věděla, co to znamená a tak Harry čekal, že dříve nebo později otázky přijdou. Ukázalo se, že nemusel čekat dlouho, i když to, co řekla jako první, nebyla vlastně otázka.
 
 „No, každopádně,“ začala Rhiannon, která seděla vedle Draca na pohovce a držela ho za ruku, „strýček Stanley říkal, že si dnes večer můžu půjčit auto, ale kdyby to nevadilo, tak bych se tam raději… víte co. Přem… ostila. Eh… umíte to všichni?“
 
 „Přemístila,“ opravil ji Draco. „Umíme, ale je potřeba to trochu naplánovat. Nemůžeme riskovat, že se objevíme někde, kde by nás mohli nekouzelníci vidět.“
 
 „No, dobře.“ Harry čekal, že Rhiannon začne žadonit, ale zdálo se, že jí odmítnutí nevadilo. „Takže pojedeme autem. Jdeme?“
 
 Harry se významně podíval na Hermionu. Vypadala trochu otráveně, ale přesto se zeptala: „Proč vlastně chodit do videopůjčovny? Copak potřebujeme ještě víc, než dávají v televizi?“
 
 „Opravdu vtipné, Harry,“ zavrčel Draco.
 
 Harry se rozchechtal. „Promiň. Nemohl jsem odolat.“ Pak se obrátil k zjevně zmatené Rhiannon. „Přesně to totiž Draco prohlásil, když před pár dny zjistil, co je to televize.“
 
 Rhiannon se otočila k Dracovi. „Tys nevěděl, co je to televize? Ale… jak se ti povedlo chovat se tak… tak normálně, když jsi mluvil s mými rodiči?“
 
 Draco pokrčil rameny. „Improvizoval jsem.“
 
 „Ale ty víš, co je to televize,“ řekla Rhiannon Hermioně.
 
 „Ano. Nevěděla jsem, že jsem čarodějka, dokud mi nepřišel dopis z Bradavic. Vyrůstala jsem v mu... tedy v nekouzelnickém světě.“
 
 Harry si všiml, jak se Dracova napjatá čelist uvolnila.
 
 „Takže Draca znáš pět nebo šest let, že jo?“
 
 „No jistě,“ odpověděla Hermiona a potměšile se jí zablesklo v očích. „A myslím, že ho znám opravdu dobře. Co já bych ti jen o něm všechno mohla vyprávět! Co všechno ve škole navyváděl!“
 
 Ups. Teď se Draco tvářil dokonale zděšeně. Hermiona se na něj široce usmála, její oči ale říkaly, že se nemusí bát. Harry ovšem pochyboval, že si to Draco vyloží správně.
 
 „To si vážně ráda poslechnu.“ Rhiannon vstala. „Co kdyby sis sedla vedle mě dopředu, Hermiono? Kluci si můžou vlézt dozadu.“
 
 A když vycházeli z domu, povídali si dívky, jako by se spolu kamarádily odjakživa.
 
 Draco vstal a trochu nejistě zamířil za dívkami. „Uklidni se,“ řekl mu Harry a položil mu ruku na rameno. „Hermioně můžeš věřit. Jen si z tebe dělá legraci, jako ty prve z ní.“
 
 „Paráda.“
 
 „Není to tak špatné. Takhle si Rhiannon aspoň nevšimne, jak se bojíš jet autem.“
 
 „Já se nebojím,“ sykl Draco, zvedl bradu a s hlavou hrdě vztyčenou vyšel z domu na ulici.
 
 Ve chvíli, kdy Harry a Draco nastoupili do auta, Hermiona zrovna líčila, jak se Draco jednou převlékl za mozkomora, aby vyděsil Harryho. Pochopitelně některé detaily příběhu trochu upravila. Draco se nepřevlékl za mozkomora, ale za 'démona' a taky vynechala tu část, že kdyby Dracovi jeho trik vyšel, Harry by se při pádu nejspíš zabil. Jedno si ale neodpustila a s pohledem na Draca dodala: „Počítám, že ho to teď pěkně mrzí.“
 
 „Co kdybys radši vyprávěla o tom, jak ses s pláčem schovávala na záchodcích, když se do hradu dostal troll,“ navrhl Draco a zkřížil ruce na hrudi.
 
 „Harry, to musíš Dracovi povídat o všem?“
 
 „Kolejní drby,“ opravil ji Draco.
 
 „Oh, musím toho o Dracově minulosti slyšet víc,“ řekla Rhiannon a hlas jí přetékal nadšením. „Největší podvod, o který se přede mnou pokusil, bylo předstírání, že je iluzionista.“
 
 Hermiona se zasmála a otočila se na sedačce. „Vážně?“
 
 Rhiannon přikývla, dala znamení a zabočila za roh.
 
 „A jaké bylo jeho představení?“
 
 „Zjevně až příliš dobré,“ odsekl Draco. „Už napoprvé poznala, že předstíraná magie by nestačila na moje…“
 
 „Triky?“ Hermiona zněla jako by se každou vteřinou měla rozesmát.
 
 „Kouzla,“ opravil ji Draco.
 
 „A které kouzlo tě tedy prozradilo, ó Draco Veliký?“
 
 „Povětrnostní kouzla…“
 
 „Tys začal s povětrnostními kouzly a myslel sis, že nepozná, že něco není v pořádku?“
 
 „Byl to jen takový větřík…“
 
 „Už předtím jsem měla podezření,“ ozvala se Rhiannon. „To kvůli králíkovi, kterého nechal objevit se v klobouku, který jsem měla zrovna na hlavě.“
 
 To už Hermiona nevydržela a vybuchla smíchy. „Draco, to sis nezkoušel o iluzionistech aspoň něco zjistit?“
 
 „Knihy, které jsem měl k dispozici, nepojednávaly o něčem tak výstředním, jako je předstírání kouzel,“ odtušil Draco.
 
 „Což je jen dobře,“ řekla Rhiannon. „Jsem ráda, že vím, že magie je skutečná. Tak, co ještě Draco vyvedl ve škole? Když je se mnou, chová se jako dokonalý gentleman, ale jsem si jistá, že znáš ještě spoustu historek…“
 
 Draco zavřel oči, když Hermiona začala vyprávět, jak jednou vylákal Harryho po večerce z kolejní ložnice tím, že si s ním domluvil souboj, na který nepřišel a jak za to Harry dostal školní trest. Pak ale dodala, že to víc než napravil, když Harrymu vrátil hůlku, poté, co mu ji ukradli.
 
 „A pak jednou to s tím hipogryfem jménem Klofan…“
 
 Draco se ušklíbl a raději se napjatě díval z okna, zatímco Hermiona pokračovala v příběhu a raději vynechala, že se Draco snažil ze všech sil, aby Klofana popravili. Zmínila jen to, že ho Klofan poranil.
 
 „Oh, ty můj chudáčku,“ vykřikla Rhiannon.
 
 „Jo, málem mi utrhl ruku. A to jen proto, že jsem se mu nepoklonil dost hluboko.“
 
 Jak si to pamatoval Harry, tak nejen, že se Draco nepoklonil vůbec, ale ještě Klofana urážel. Harry ovšem raději mlčel.
 
 „Teda, myslím, že by škola neměla dopustit, aby kolem studentů pobíhala takhle nebezpečná stvoření!“
 
 „Ha, a to si představ, že máme jeden předmět, celý zaměřený na to, jak s těmito bytostmi zacházet,“ oznámil jí Draco.
 
 „No, letos je už jen volitelný, Draco, a hádám, že ty si ho asi nezapíšeš,“ podotkl Harry.
 
 „Správně, neměl by sis ho zapisovat, Draco. Už tak stačí, že hraješ tu hru nebezpečnou na košťatech. Budu se o tebe celý rok bát!“
 
 A to nezná ani polovinu pravdy, pomyslel si Harry a vyhlédl z okna. Cítil se trochu provinile, že ji ohledně války s Voldemortem a jejich úlohy v této válce nechávají v nevědomosti. Poznal, že Draco si myslí to samé, dokonce se ani nepokoušel uzavřít svou mysl, když Rhiannon ujišťoval, že se mu ve škole nemůže nic stát.
 
 Naštěstí si Hermiona vzpomněla na další příběh a tím je bavila až k videopůjčovně. Naštěstí to nebylo daleko, protože upravitelné příběhy o Dracovi už jí pomalu docházely.
 
 „Vidíš, není to tak špatné,“ zašeptal Harry Dracovi, když vystoupili z auta.
 
 Nezdálo se, že by Draco souhlasil, protože ze sedačky vyskočil, jako by měl pod zadkem hnízdo třaskavých skvorejšů a v obličeji byl ještě bledší než obvykle. Možná se mu z jízdy autem udělalo špatně.
 
 „Tak, na co máme dnes náladu?“ uvažovala Rhiannon nahlas, když procházela uličkami. „Drama, romantika, komedie… co myslíš, Draco?“
 
 Věnoval jí sardonický pohled a vzal ji za ruku. „Jistě pochopíš, že můj názor je poněkud limitován.“
 
 „Oh…“ Rhiannon zářily oči. „Pravda. Hm… tak co třeba… horor? Co tohle?“ vytáhla z police jednu kazetu a podala ji Dracovi.
 
 „Interview s upírem,“ četl Draco, jedno obočí zvednuté, jak si prohlížel obal. Netrvalo mu dlouho, než se rozesmál tomu, co bylo napsané na zadní straně. „Nemělo by to být zařazeno mezi komediemi? Zní to pěkně směšně.“
 
 „Já Rice úplně miluju!“
 
 Draco se zasmál. „Podívej, já mám rýži (Rice, zde jméno, ale také anglicky rýže, pozn. překl.) taky rád, ale tenhle příběh je pěkná pitomost. Já sice žádného upíra osobně nepotkal, ale vím, že nejsou takoví, jak se tady píše…“
 
 Harry si hlasitě odkašlal.
 
 „Jo, jasně.“ Draco vrátil kazetu Rhiannon a pak vytáhl z police několik náhodně vybraných filmů. Jak si tak pročítal obaly, tvářil se čím dál překvapeněji. „Na tohle se někdo může chtít dívat? Zdá se, že jsou všechny dost… temné.“
 
 Rhiannon se naklonila, aby se podívala, co má v ruce. „Oh, tyhle jsou. Ale je to docela zábava, nechat se znovu a znovu vyděsit až k smrti, no ne?“
 
 Draco zaťal prsty. „No, to tedy není.“
 
 Rhiannon se na něj pozorně podívala a tak Draco raději celou věc otočil v legraci a donutil se zasmát. „Nemyslím, že bych měl náladu na horor.“ Harry by se vsadil, že v duchu dodal něco jako: těch už jsem měl dost v opravdovém životě. „Možná by bylo lepší něco lehčího a optimističtějšího.“
 
 „Zamilovaný film.“ Rhiannon si stoupla na špičky a jemně Draca políbila na rty. „Báječný nápad.“
 
 Harry se v tu chvíli cítil jako třetí kolo u vozu, tak se raději stáhl, aby jim poskytl trochu soukromí. Zamířil k Hermioně, která si prohlížela police v sekci s označením 'Klasika'.
 
 „Něco tě zaujalo?“
 
 „Hm, napadlo mě, že třeba nějaký historický film, by mohlo být to pravé. To, co jsme se učili ve škole, nezahrnuje celé dějiny, jak jistě víš.“
 
 Harry to věděl, ale bylo mu to celkem jedno. Kouzelnické dějiny byly dost nudné a tak nebyl zrovna nadšený z představy, že by se měl učit ještě mudlovské. A rozhodně nechtěl promarnit příležitost shlédnout nějaký film čímkoliv, co by mu připomínalo Binnsovo monotónní drmolení.
 
 „Možná Casablanca…“
 
 Harry se zadíval na obal a přemýšlel, jak jí ten nápad rozmluvit. „Hm… myslím, že bude lepší barevný film, než černobílý…“
 
 „Jo, nejspíš máš pravdu…“ Hermiona hledala dál, vytahovala jeden obal za druhým, a jak je prohlížela, natáčela si pramen vlasů na prst.
 
 Harry si prohlížel vystavené DVD, až mu najednou padl zrak přesně na ten film, co potřebovali. „Perfektní! Tohle si musíme půjčit,“ prohlásil a popadl Čaroděje ze země Oz. „Jednou jsem o něm Dracovi vyprávěl. On ani táta o něm nikdy ani neslyšeli, věřila bys tomu?“
 
 „A navíc to Dracovi a Rhiannon poskytne pěknou záminku k probrání různých pohledů na… kouzelnické triky.“
 
 No jistě, že to Hermionu muselo napadnout. „Tak se jich pojďme zeptat.“
 
 Když Rhiannon viděla, co Harry vybral, zasmála se. „Výborně. Vezmeme tohle. Pamatuju si, že jako malá jsem ten film viděla každý rok. Vždycky jsem pak přemýšlela… ráda se na to podívám znovu.“
 
 Draco se posměšně ušklíbl. „K čemu to může být dobré? Vždyť Oz ani není reálné místo!“
 
 Nějaká žena středního věku v polovině uličky se po těch slovech na Draca otočila.
 
 „Pšt,“ napomenul Harry Draca, vzal ho za rameno a vedl ho k pultu.
 
 „Ach, jistě.“
 
 „Ukaž, já to vyřídím, mám s sebou kartičku,“ řekla Rhiannon. Harry si byl jistý, že Draco její poznámce vůbec nerozuměl, ale nechal ji vzít kazetu k pultu a pak pozorně sledoval, jak zaplatila půjčovné.
 
 Když vyjeli zpátky domů, Rhiannon trvala na tom, že bude Draco sedět vepředu s ní. Zatvářila se trochu překvapeně, když se ukázalo, že Draco nemá ani ponětí, k čemu je dobrý bezpečnostní pás. I když mu to vysvětlila, odmítl si ho Draco zapnout. Harry měl pocit, že nechce skončit uvězněný v hořícím autě nebo něco podobného. Rhiannon se k němu naklonila tak blízko, že se jejich rty téměř dotkly a zašeptala jediné slovo: „Prosím.“
 
 Draco už se dál nehádal, ačkoliv si neodpustil několik poznámek na mechanismus pásů.
 
 Když dojeli k domu Stanleyho Tildena, zdržela se Hermiona venku a položila Harrymu ruku na rameno, jako žádost, aby chvilku počkal. Úplně přitom zářila. „Je moc milá, přesně jak jsi říkal. A zdá se, že spolu vycházejí výborně. Být tebou, Harry, nechala bych to být.“
 
 Harry zamumlal něco nesouhlasného a zamířil do domu.
 
 Rhiannon se chystala připravit k večeři salát, ve kterém měla být asi stovka různých přísad, spousta z nich zjevně ze zahrádky za domem. Podala Harrymu a Dracovi proutěný košík a požádala je, aby 'šli sklízet'.
 
 Jakmile byli venku, začal si Draco stěžovat, že je Rhiannon s Hermionou sama a že se mu nelíbí, co by jí o něm mohla Hermiona navykládat.
 
 „Je z tvého vztahu úplně nadšená,“ uklidňoval ho Harry. „Myslím, že si nemusíš dělat starosti.“
 
 Draco přikývl, ale přesto natrhal rajčata, několik druhů salátu a bylinek v rekordním čase.
 
 Rhiannon poprosila Harryho, aby všechnu zeleninu omyl a Draca, aby utřel česnek na dressing a pokračovala v konverzaci s Hermionou, která zrovna krájela okurku na tenké plátky. Jejich hovor se točil kolem Hermionina dětství, jaké pro ni tehdy bylo vyrůstat s magií, o které nikdo z jejího okolí nevěděl a nerozuměl jí.
 
 Rhiannon se zrovna chystala položit další otázku, když jí padl pohled na Hermionino a Dracovo prkýnko a zastavila se vprostřed slova. „No páni,“ vydechla a naklonila se blíž. „To je… pěkně precizní práce, oba dva. Neříkejte mi, že v Bradavicích nabízejí i kuchařské kurzy?“
 
 Harry mu přišly jak okurky, tak česnek dokonale normální… jenže on už sledoval lidi připravovat přísady do lektvarů šest let.
 
 Draco zjevně taky hned pochopil, proč je tak překvapená. „Říkal jsem ti, co náš táta učí,“ řekl, pečlivě nabral česnek na nůž a přesunul ho do mísy na dressing. „A věř mi, že když Severus řekne utřít, tak třeš. Nekrájíš, nesekáš, nedrtíš ani nekrájíš na kostičky. Nemůžeš, protože jinak by ti lektvar vyšel třeba zelený, když má být fialový.“
 
 Hermiona přikývla. „A když něco krájíš na plátky, pak by všechny měly být naprosto stejně silné. Takže je to pro nás už síla zvyku. Vždycky, když doma vařím, tak maminka jen kroutí hlavou.“
 
 „No, je od tebe milé, že jí i přesto pomáháš s vařením, když to pro tebe musí být nuda oproti…“ Nedomluvila, protože jí padl zrak na rajčata, která začal krájet Harry. Polovina z nich byla na kaši.
 
 „Jo, mě totiž Lektvary vůbec nejdou,“ přiznal a pokrčil rameny.
 
 „Ale to není pravda!“ vyhrkli Draco s Hermionou prakticky současně.
 
 „Díky, ale já vím, že to fakt není můj nejlepší předmět. Táta to ví taky. Škoda, že si je nemůžu vyškrtnout, když už nejsou povinné.“
 
 Rhiannon se konejšivě usmála. „Víš, moje máma je blázen do přírodních léčiv. Takže mi nevadí čaj z vrbové kůry nebo tablety Echinacei, ale z toho, co vyprávěl Draco, jaké přísady musíte používat… Lektvary mi přijdou pěkně nechutné. Na tvém místě bych si je vyškrtla.“
 
 Její slova podnítila diskuzi o rozdílech mezi kouzelnickou a mudlovskou medicínou, ačkoliv před Rhiannon pochopitelně nikdo nevyslovil slovo mudlovský. Diskuze nicméně brzy skončila, protože Rhiannon prohlásila, že si nechce před jídlem kazit chuť.
 
 Salát s česnekovým chlebem snědli u kuchyňského stolu. Důvod pro tak lehké jídlo Harrymu došel, jakmile dojedli a Rhiannon vytáhla sáček s popcornem do mikrovlnky a obrovský pytlík gumových medvídků. Jak se dalo předvídat, Draco fascinovaně sledoval, jak se popcorn v mikrovlnce otáčí a praská.
 
 Film Draca uchvátil podobným způsobem, což Harryho docela pobavilo. Draco sledoval obrazovku s rozšířenýma očima a ani jednou si neztěžoval, že příběh je nepravděpodobný nebo nesmyslný. Jediné, co prohlásil, bylo, že, udělat zlou čarodějnici zmijozelsky zelenou je neodpustitelná urážka jeho koleje.
 
 „Ve skutečnosti má zelená barva té čarodějnice i Smaragdového města symbolizovat americké papírové bankovky jako protiklad k zlatým cihlám…“ Harry Hermionu umlčel pomocí jedné rány polštářem z pohovky. Vrhla po něm znechucený pohled, ale už se zdržela podobných přednášek.
 
 Nejvtipnější okamžik večera přišel, když se Draco s vážným výrazem otočil k Hermioně a prohlásil: „Jedno pořád ještě nechápu. Možná bys mi to mohla vysvětlit Hermiono. Co přesně mají symbolizovat ty létající opice?“
 
 Hermiona už otvírala pusu, že odpoví, když všichni ostatní vybuchli smíchy. Rhiannon ji hned uklidňovala: „Nic si z toho nedělej, Hermiono. Já třeba nikdy neměla mozek na to, abych odhalila nějakou symboliku a podobné věci.“ Pak s mrknutím dodala: „Mě ty létající opice vždycky přišly zlé, hlavně kvůli tomu házení hovínek z výšky.“
 
 Po tomhle se Harry málem udusil popcornem. Tolik asi k Dracově představě distingované operní divy. Jenže Draco se smál taky, z čehož měl Harry radost. Draco se už potřeboval trochu uvolnit. Další důvod, proč by měl Harry jeho malý románek podporovat.
 
 Všichni čtyři si ještě chvíli povídali, ale pak se přiblížila stanovená hodina návratu. Když se zvedli k odchodu, obrátila se Hermiona s úsměvem k Rhiannon. „Nevím, jestli to Draco říkal, ale moji rodiče chtěli, abych se s tebou setkala, protože nechtěli přeposílat dopisy pro někoho úplně cizího. Bez ohledu na to, jsem moc ráda, že jsem tě poznala. A pochopitelně jim povím, že vám s Dracem moc ráda pomůžu, abyste si mohli psát.“
 
 Draco se usmál. „Díky Hermiono.“
 
 Vzal Rhiannon za ruku a propletl prsty s jejími. „Uvidíme se zítra na koupališti, až bude mít Harry hodinu. Budeš končit ve tři jako obvykle? Možná bychom mohli jít na pláž nebo… cokoli bys chtěla podniknout ty?“
 
 Harry si pomyslel, že si je Draco hodně jistý. Co když už má Rhiannon jiné plány, nebo, co když se jí nechce strávit veškerý svůj volný čas s ním? Harry si dělal zbytečné starosti.
 
 „Oh, mám báječný nápad! Můžeme se jít podívat na ten dětský domov, který podporuješ?“
 
 Hermionin hlas přetékal nedůvěrou. „Draco podporuje dětský domov?“
 
 „Je pro děti kouzelníků, které se narodily bez magie,“ přikývla Rhiannon. „A já si přeju, abych tehdy tak neutekla. Chtěla jsem vidět, jak se těm dětem daří.“
 
 „A proč nejsou u svých vlastních rodičů?“ zajímala se Hermiona pochmurně.
 
 Harry ji vzal za rameno. „Protože ti se jich zřekli, Hermiono. Jejich rodiny prostě nechtěli děti, které nemohou kouzlit. Víš přece, jací někteří kouzelníci jsou.“
 
 „No jistě?“ zamumlala Hermiona. Pak se podívala na Draca a pohled jí trochu zněžněl, jako by mu chtěla říct, že dělá velké pokroky.
 
 „Zítra je trochu brzy, myslím, že bude lepší dát jim vědět trochu víc předem. Co kdybych se to pokusil domluvit na sobotu?“ Draco se tvářil, jako by nevnímal ostatní stojící vedle něj. Měl oči jen a pouze pro Rhiannon. „Kdy myslíš, že vám bude končit zkouška?“
 
 „Měla by v jednu, ale znáš přece Adriana.“
 
 Hermiona si odkašlala. „Taky bych ten domov ráda viděla. A v sobotu by se mi to hodilo.“
 
 Draco otočil hlavu a chvíli na ni zíral. Pak pokrčil rameny. „Fajn. Můžeš jít s námi. Harry? Pořád by ses tam rád podíval?“
 
 „Myslíš, že nás tam pustí, po tom, co se stalo minule?“
 
 „Ale no tak. Darswaithe bude radostí bez sebe z další hromady zlata.“ Draco se prudce nadechl otočil se k Rhiannon. „Eh… promiň.“
 
 „Když tvoje peníze pomůžou opuštěným dětem, neuslyšíš ode mě ani slůvko stížnosti,“ pronesla jasným hlasem.
 
 „Tak v sobotu v jednu odpoledne. Počkám na tebe před divadlem.“ Draco se otočil a významně se na Harryho zadíval. Jeho stříbrné oči se třpytily. Tedy dokud je neprotočil, protože Harry ho zjevně nechápal.
 
 „Oh…“ Harrymu to konečně došlo, začervenal se a postrčil Hermionu ven ze dveří. „Myslím, že na tebe počkáme venku, Draco.“
 
 Trochu ho otrávilo, že museli čekat plných patnáct minut. Procházeli se zatím po ulici sem a tam, aby Dracovi poskytli trochu soukromí.
 
 Zdálo se, že Hermioně dlouhé čekání nijak nevadí. Ve skutečnosti se opřela o strom a nadšeně vzdychla. „Draco je docela romantik, že ano? Nikdy bych to do něj neřekla.“
 
 „Jen se nezapomeň zmínit Ronovi,“ navrhl jí Harry hořce.
 
 „Oh, tak jsem to nemyslela…“ Hermiona se zasmála. „Tak teď jsi mě dostal.“
 
 „Hele, zaslechl jsem, co si o něm povídají holky v Nebelvíru. Myslí si, že je… jak to slovo bylo…“
 „Sexy?“ navrhla Hermiona a zahihňala se. „Taky jsem je slyšela.“
 
 „To nebylo to slovo…“
 
 „Pohledný? Nádherný? Neobyčejný?“
 
 To všechno Draco je, uvažoval Harry, ale stejně se mu nelíbilo, když to slyšel od Hermiony. „Co to má být? Nacvičuješ si jak přimět Rona žárlit?“
 
 „Ne, jen přemýšlím dopředu. Všechny ty hlupačky ve společenské místnosti… říkávala jsem jim, že Draco nestojí ani za zlámanou grešli. Myslím, že příští rok, už to říkat nemohu. Ne po tom, co jsem ho viděla s Rhiannon.“
 
 Harry si odfrkl. „No jistě. Řekni jim, že Draco je krásný zvenku i zevnitř. Jsem si jistý, že Ron z toho bude nadšením bez sebe.“
 
 „Nech toho. On ví, že Draca takhle ráda nemám.“ Hermiona naklonila hlavu na stranu a pozorně se na Harryho zadívala. „Když už mluvíme o Ronovi, co si myslíš o té šachové partii? Je možné, že by tvůj táta naschvál prohrával?“
 
 „Víš, on je docela chytrý,“ protáhl Harry. „Nemyslíš, že by dokázal prohrát, kdyby to měl v plánu?“
 
 „Oh, já myslela, že mu jeho hrdost nedovolí nechat se porazit studentem,“ přemítala Hermiona. „Navíc s někým z Nebelvíru.“
 
 To je všechno pravda, ale… „Proč by Snapea mělo zajímat, jestli Ron ty peníze vyhraje nebo ne?“
 
 „To nevím,“ připustila Hermiona. „Ptám se jen proto, že mě o to Ron požádal. Není si jistý, jestli se tvůj otec opravdu snažil. Osobně si myslím, že prostě jen nedokázal uvěřit tomu, že by opravdu mohl porazit Snapea.“
 
 „Řekni mu, že je to možné,“ zakřenil se Harry. „A řekni mu, ať někdy navrhne odvetu, ale až bude víc času, jo?“
 
 „Dobře.“
 
 O minutku nebo dvě později, když Draco vyšel z domu, Hermiona se zvláštním výrazem v obličeji stiskla rty k sobě. Harry nechápal proč, dokud nepromluvila. „Máš na obličeji trochu rtěnky,“ řekla a ukázala kde. „Tady. A tady.“
 
 „A tady,“ dodal Harry.
 
 „Ano, no jistě, přece se milujeme,“ odtušil Draco povýšeně, ale přesto se trochu začervenal. Pak dokázal, že už to s hůlkou opravdu umí, protože si otřel růžové šmouhy z obličeje do kapesníku, který se mu zčistajasna objevil v ruce. Nepromluvil, dokud neušli pěkný kus cesty od domu, přičemž se rozhlíželi po nějakém opuštěném a temném zákoutí, odkud by se mohli přemístit. „Hermiono? Děkuji, že jsi dnes šla s námi.“
 
 „Ach, nemáš zač.“
 
 „A děkuji za…“
 
 „Kreativní úpravu historek?“ popíchl Harry.
 
 „Ano, přesně.“
 
 „A mně nepoděkuješ?“
 
 „Ne,“ řekl Draco a podíval se na Harryho. „U bratra je to přece normální, ne?“
 
 „Pitomče.“
 
 „Ne, to nejsem. A navíc, něco jsem pro tebe dneska udělal. Nechtěl jsem o tom mluvit, ale Marša říkala, že bych měl.“
 
 Harry si zpětně prošel dnešní den, ale nic ho nenapadlo.
 
 „Poslal jsem dopis Arabelle Figgové, protože Severus mi poradil, že ho může předat tvému bratranci.“ V měsíčním světle si Harry všiml, jak se svaly na bratrově krku pohnuly, jako by polykal. „Omluva za mé poznámky tehdy odpoledne. A neomluvil jsem se proto, že bych změnil názor. Já jen, myslel jsem, že bys to ocenil.“
 
 „A já si toho cením,“ řekl Harry a taky polkl. Bože, Hermiona měla pravdu. A Severus taky. Rhiannon měla na Draca přímo neuvěřitelně dobrý vliv. Dokonce, i kdyby to mělo mezi nimi špatně skončit, je dobře, že s ní Draco chodí.
 
 Harry se v duchu rozhodl, že už si kvůli budoucnosti nebude dělat starosti. Nakonec, všechno, co má každý jisté, je přítomnost. Maximálně ještě tak zítřek.
 
 „Připraveni?“ zeptala se Hermiona potichu a přelétla pohledem z Harryho na Draca a zpět.
 
 „Jo,“ řekl Harry. Chtěl toho Dracovi říct mnohem víc, ale nedařilo se mu najít ta správná slova. Stejně, v Hermionině přítomnosti se to asi nehodilo. Přesto se na Draca usmál a věděl, že tomu jeho bratr porozumí.
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 13.03. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Prehľad článkov k tejto téme: