Nejvyšší čas na změnu
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6430401/1/Facilitating-Change
Autor: Aurette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
V pondělí večer seděl Snape ve své kuchyni s nohama v botách na stole, rukou svíral sklenku brandy a vyhlížel z otevřeného okna sovu, o které věděl, že nepřiletí.
Už se neobjeví žádné další sovy. Už žádné společné jídlo. Už žádný smích. Už žádné bláznivé plány. Už žádné běhání do banky, aby zjistil, že je zase na mizině. Teď byl velmi bohatý muž a neměl nikoho, kdo by mu vybílil účet, když se nedíval. Neměl vůbec nikoho.
Podíval se na prázdné místo na stěně, odkud sundala hodiny. Ještě pár měsíců tu mohla být. Až do září ji mohl mít jen pro sebe, ale místo toho ji vyhodil.
Očividně byl idiot.
Nalil si další sklenku brandy.
Bylo osm hodin, když se začala ozývat jeho strážná kouzla a uslyšel klepání na dveře. Rychle zvedl hlavu, spustil dlouhé nohy na podlahu a vyskočil. Zapnul si hábit až ke krku a několikrát si rukou prohrábl vlasy, než přispěchal ke dveřím a otevřel je.
„Co jsi to udělal? Po všech těch letech, co tě znám, jsi dosáhl nového dna,“ zasyčela Minerva, zatímco se kolem něj protahovala dovnitř.
„O čem to k čertu mluvíš?“ zeptal se a zabouchl dveře.
„O tomhle!“ strčila mu pod nos noviny, které svírala v ruce. Vytrhl jí je a vyrovnal je, než na ně pohlédl. Na titulní straně dole byla fotografie Hermiony a neznámého muže. Titulek zněl: ‚KONEC! Snape vyhazuje svoji couru!‘ Na popisku pod obrázkem stálo: ‚Odkopnutá Grangerová byla viděna, jak opouští svůj dům s novým milencem, který vypadá jako mudla.‘
Muž na fotografii byl vysoký a hubený, měl krátké tmavé vlasy, poměrně výrazný nos a brýle. Vypadal samolibě, když s jednou rukou na jejích zádech odnášel cestovní tašku po schodišti od jejího bytu. Snapea naplnila iracionální nenávist k tomu muži. S tím panchartem očividně nebyla šťastná. Na fotografii vypadala zachmuřeně a naštvaně, s velkými váčky pod stále ještě opuchlýma očima.
„Jak jsi mohl takhle zničit poslední střípky její pověsti? Když už váš vztah přestal fungovat, nemohl jsi to zamlčet, dokud jí neskončila smlouva? To by tě tolik bolelo, kdybys ji nechal dokončit učednictví? Místo toho jsi z ukončení smlouvy udělal veřejnou záležitost! Musel jsi vědět, že se to dostane do tisku, jakmile vyplníš papíry. Její učňovská praxe byla neblaze proslulá. Víš, že teď už ji nikde nezaměstnají. Ministerstvo ji nepřijme zpátky, když odešla bez výpovědi. Zničil jsi ji. Poté, co jsi ji přede mnou a před všemi ostatními obhajoval, jsi to byl ty, kdo ji zničil!“
„Ne, nezničil,“ oponoval a hodil po ní noviny zpátky. „Neztratila nic, co by pro ni mělo nějaký velký význam. Grangerová nikdy neměla zájem být učednicí. Šlo jí jen o dvě věci. O pomstu a o peníze.“
Otočil se a zamířil zpět do kuchyně. Minerva ho následovala.
„Jak to myslíš?“ zeptala se, když sáhl pro čistou sklenici.
Nalil jí pití a počkal, až se oba usadí, teprve pak promluvil.
„Myslím, že si neuvědomuješ, jak hluboká je nenávist a odpor Grangerové ke kouzelnickému světu po té frašce s vyšetřováním jejích OVCÍ. Když jsem ji znovu potkal, bylo to o několik měsíců později, už spřádala plány. Rozhodla se, že bude ještě rok pracovat a střádat svůj mizerný plat, než nadobro opustí náš svět a už se nikdy nevrátí. Chystá se odstěhovat do Austrálie, aby se alespoň seznámila s těmi dvěma lidmi, kterým se narodila, a zjistila, jestli by nějak zapadla zpátky do jejich života. Jediní kouzelníci, na kterých jí ještě záleží, jsou Weasleyovi a Potter, a ty stále má. Nikdy o ně nepřijde.“
„Jak do toho všeho zapadáš ty?“
„Byl jsem vhodným nástrojem její pomsty. To ona přišla s nápadem obnovit všechny mé patenty a vydat mi na milost a nemilost celý kouzelnický svět. Stála za každou akcí, za každým převzetím, za každým odkupem, za každým projevem moci, které mě změnily ze všemi nenáviděného a opovrhovaného člověka na obávaného a také respektovaného muže. Prostě jsem ji odvedl z ministerstva a dal jí šanci používat mozek. Neznamenal jsem nic víc než bezpečné útočiště, odkud mohla plánovat, jak nejlépe začít znovu.“
„A předčasné ukončení smlouvy?“
Zavřel oči. „Už mě tu hru nebavilo hrát. Teď je velmi bohatá. Už mě nepotřebuje.“ Zhluboka se napil, zatímco Minerva na něj upřeně hleděla.
„Ty jsi s ní vůbec nespal, že ne?“
Bouchl sklenicí do stolu. „Ne,“ vyplivl odpověď. Mávl rukou k novinám na stole vedle ní. „Už několik měsíců chodí s tímhle hlupákem. Jmenuje se Reginald a silně pochybuju, že by se tvářil tak samolibě, kdyby věděl, že ho taky hodlá opustit, aniž by se po něm jedinkrát ohlédla zpět.“
„Taky?“ upřela na něj bystrý pohled.
„Stejně jako po nás všech ostatních,“ dodal.
Potřásla hlavou a sklopila oči ke své sklenici. „Ach, Severusi. Čím to je, že kdykoli se naštvu a jdu ti vynadat, vždycky nakonec vypadám jako blázen?“
Znovu se napila, položila sklenku na stůl a vstala. Snape ji doprovodil ke dveřím. Tam se otočila a položila mu ruku na rameno.
„To tě nikdy nenapadlo požádat ji, aby zůstala, ty chlape pitomá?“
Zamrkal a sklopil oči.
„Sbohem, Severusi. Až se na tebe příště naštvu, prostě ti pošlu sovu a jakmile ten dopis dostaneš, můžeš ho okamžitě spálit.“ Stiskla mu rameno a dodala: „Pití není řešení, chlapče. Z dlouhodobého hlediska to jenom víc bolí.“
xxx
Ve čtvrtek večer byl usazen na stejném místě. Seděl s nohama na zemi a hlavou v dlaních. Talíř s nedojedenou večeří byl odsunutý stranou a u okna ležel na hromádce štos důležité korespondence, neotevřené. Vypil už půl láhve brandy, když ucítil, jak se jeho strážná kouzla zachvěla, a uslyšel, jak se dveře s cvaknutím otvírají. Ztuhl a srdce se mu rozbušilo. Ani si neuvědomil, že se začal mírně kolébat sem a tam, dokud mu nepoložila ruku na rameno a nezastavila ho.
Polkl knedlík v krku, vztáhl ruku a sevřel tu její. Otočil hlavu na stranu a přitiskl tvář k její paži. Voněla po slunci a opalovacím oleji. Druhou rukou ji chytil za zápěstí a přitiskl rty na její hebkou pleť.
„Lhala jsi mi, Grangerová,“ řekl do její pokožky.
„Kdy?“
„Ten první den. Slíbila jsi, že nebudu litovat, když tě pustím do svého domu, ale já lituji. Ach, bohové, jak moc lituji. Kdybych se mohl vrátit v čase, zamkl bych před tebou dveře.“
„Proč?“ zašeptala zlomeně. Volnou rukou ho objala kolem hrudi a přitiskla si jeho hlavu na krk.
„Protože už tehdy jsem věděl, že pustit tě dovnitř mi způsobí bolest.“
„Nikdy jsi mě nepustil dovnitř.“
„Bolest by byla mnohem větší, až bys mě nakonec opustila. Nikdy jsem nechtěl, abys mě opustila.“
„Ty pitomý mužský. Proč jsi mě nikdy nepožádal, abych zůstala? Proč myslíš, že jsem pořád utrácela všechny naše peníze? Dělala jsem to proto, abych byla na mizině a nemohla se odstěhovat, a ty bys už neměl žádné další nápady mě předčasně vyhodit.“
„Zůstaneš? Poprosím na kolenou, jestli chceš. Už mi nezbyla žádná hrdost.“ Uchopil pevněji její paži a vtiskl tvář do měkké prohlubně mezi jejím krkem a ramenem. „Neopouštěj mě, Hermiono. Nemůžu snést, že tu nejsi.“
Cítil, jak se začala třást, a uvědomil si, že pláče. Vytrhl se z jejího sevření a pomalu zvedl hlavu, rozpačitý kvůli své opilosti, týdenním vousům a neupravenému oblečení. Když uviděl její slzy, na všechno ostatní zapomněl, prostě se k ní natáhl, rukou jí osvobodil ret ze stisknutých zubů a pak jí otřel slzy. Vztáhla k němu ruce a on si ji přitáhl do náruče, zabroukal jí, když začala plakat ještě silněji, schoval si její hlavu pod bradu a houpal ji.
„Taky už nesnesu nebýt tu, Severusi. Miluji tě. Už dlouho.“
Zavřel oči a zhluboka si povzdechl. Zamýšlený zvuk blaha zněl jako bolestný pláč.
„Je mi to sakra líto, Hermiono. Nemůžu uvěřit, že ses vrátila. Už to nikdy neudělám. Už nikdy tě neodstrčím. Dám ti všechno, co budeš chtít, to ti přísahám!“
„Já nepotřebuji věci, Severusi. Potřebuji jen tebe. Tebe celého.“
„Máš mě.“
Usmála se skrze slzy, naklonila se k němu a políbila ho.
Pevně ji objal a v hrdle mu zaskočil výkřik, když jí opětoval polibek. Líbal ji na ústa, na tvář, na víčka a pak si ji k sobě pevně přitáhl a tváří se opřel o její vlasy.
„A co Reginald?“ zeptal se.
Vyštěkla smutným smíchem. „Reginald je pořád v Řecku a léčí si pošramocené ego a oteklou tvář za to, že mě nazval bezcitnou mrchou nudnou v posteli.“
Snape ztuhl, jak v něm začal narůstat vztek.
Vyprostila se mu z náruče. „Neobtěžuj se,“ řekla, když viděla vražedný pohled v jeho očích. Vzala ho za ruku a odvedla ho z kuchyně. „Byla jsem bezcitná mrcha. Sbalila jsem ho v nočním klubu, protože vypadal k světu.“ Kouzlem zhasla světla, odvedla ho ke knihovně a poklepala na ni hůlkou. „Co se týče toho, že jsem nudná v posteli, chápu, kde mohl nabýt takový dojem. Jakmile jsem mu sundala brýle a podařilo se mi ho přimět, aby držel zobák, mohla jsem s ním souložit celé hodiny. Bohužel je to krátkozraký nervózní žvanil. Málokterý muž ocení, když mu v posteli někdo neustále říká, aby držel hubu.“
Vedla ho po schodech nahoru, do té části domu, kam ji nikdy předtím nepozval. Po tázavém pohledu a jeho kývnutí k pravým dveřím ho zavedla na to jediné místo, kde si o ní nikdy nedokázal nic nalhávat. K jeho posteli.
„Neměli jsme s Reginaldem nic společného a já jsem se nedokázala přimět, aby mě těšilo být pořád s mudlou. Nikdy neměl šanci, Severusi. Vždycky byl jen náhradník. Myslela jsem, že bych si měla najít někoho jiného. Tak jsem to udělala.“ Postrčila ho dozadu na úzkou postel.
Sehnula se a sundala mu boty, načež nakrčila nos nad tím zápachem. „Kdy ses naposledy koupal?“
Cítil, jak mu hoří tváře.
„V pátek,“ odpověděl.
„Hmm. To je na mě moc silné. Měla jsem v úmyslu tě prostě uložit do postele a pokračovat v téhle diskusi ráno, až budeš střízlivý, ale,“ naklonila se a sebrala z polštáře jeho župan, „musíš se jít umýt. Kam ukládáš svá trička? Můžu si jedno půjčit?“
Zamrkal na ni. „Zůstaneš tady?“ zeptal se chraptivým hlasem.
„Samozřejmě,“ odpověděla. „Požádal jsi mě o to. Udělám cokoli, o co mě požádáš, Severusi.“
„Polib mě,“ řekl.
„Nejdřív se vykoupej,“ zněla odpověď.
Zafuněl a vstal. „Proč mám podezření, že tohle 'cokoli, o co tě požádám' vždycky dopadne tak, jak si umaneš?“
„Protože jsi vysoce inteligentní muž. Co ta trička?“
Ukázal na příslušnou zásuvku a nejrychleji za celý svůj život se odkráčel osprchovat a oholit. Vytáhl lahvičku s lektvarem vystřízlivění a než si vyčistil zuby, vypil ji.
Když se vrátil do ložnice, ležela schoulená v posteli a četla si v jeho výtisku Chaucera. Zastavil se a díval se na ni. Vzhlédla a usmála se na něj. Najednou byl nervózní a přál si, aby zůstal opilý. Odložila knihu a odhrnula pro něj přikrývky, čímž odhalila kousek nahého stehna mezi prostěradlem a spodkem svého trička. Jeho trička.
„Tak pojď. Nekousnu tě, pokud nechceš. Ráno to všechno vyřešíme. Teď budeme prostě jen spát.“