Když voda opadne
After The Flood
Originál: https://www.fanfiction.net/s/9152048/1/after-the-flood
Autor: hiddenhibernian
Překlad a banner: Jacomo Betaread: Ivet
14. kapitola - Ještě jednou a s citem
Upozornění: V této kapitole jsou odkazy na užívání marihuany.
Vdovský dům, Malfoy Manor, Wiltshire
20. července 2005, 11 hodin dopoledne
Hermiona obdržela od svého snoubence urgentní sovu, ve které ji žádal, aby se co nejdřív dostavila do sídla Malfoyů. Už byla na jeho naléhavé přivolávání zvyklá, a tak počkala s přemístěním půl hodiny, aby ho trochu podusila.
Jakmile dorazila, Miffy jí nařídila, ať počká v přijímacím pokoji, kde se Hermiona zabavila tím, že se snažila přijít na lektvary, které by obsahovaly co nejvíc druhů rostlin ze zde naaranžovaných květin. Plánovala vbrzku skládat OVCE, takže každý trénink přišel vhod.
Zatímco zvažovala, jestli její kritéria lépe splňuje Amorův šíp nebo Poklidný doušek, Malfoy vtrhl do místnosti s Denním věštcem v jedné zaťaté pěsti a hůlkou v druhé. Noviny hodil do středu stolu tak prudce, až málem převrhl vázu, a vztekle ukázal na titulní stranu.
„Co tohle sakra je?” dožadoval se.
„Denní věštec. Podívej, píšou to v záhlaví!” odpověděla Hermiona pohotově. Když už věděla, co ho trápí, odmítla s ním tuhle hru hrát. Draco Malfoy byl pokrytcem celou dobu, co ho znala, takže to nebylo úplně neočekávané.
„Tohle!” zabořil prst do obrázku Nevilla a Hermiony, kteří se objímali před bradavickou branou. Drobné postavičky na fotce utekly do rohu a miniaturní Hermiona mu pohrozila pěstí. „Jak se opovažuješ jít si zadovádět s Longbottomem, když máš být zasnoubená se mnou?”
„Za prvé, nedováděli jsme. Jsme přátelé, kteří se dlouho neviděli. Nebelvírské objetí – zvykej si na to.” Zhluboka se nadechla a až potom pokračovala. „A za druhé, i kdyby ano,” prohlásila ledově, „co je ti do toho?” Kdyby se zuby nehty nedržela svého vzteku, výraz zuřivosti na Dracově tváři by ji téměř přiměl ustoupit.
„Máme dohodu, Grangerová. Jestli nedokážeš dodržet svou část úmluvy -”
Tohle je ten problém, uvědomila si, protože v takovém případě by totiž nebyl schopen s tím nic moc udělat.
„Uklidni se, Malfoyi. Řekla jsem, že své slovo neporuším. Udělám přesně to, na čem jsme se dohodli.” Vypadalo to, že se Draco poněkud uklidnil, a Hermiona hodila opatrnost za hlavu. Tohle se muselo dřív nebo později vyřešit. „Ale než způsobíš sám sobě infarkt, nezapomeň, že jsme se domluvili na svatbě jen na oko. Mezi mnou a Nevillem se nic neděje, ale kdyby ano -” na tváři se mu znovu shromáždily bouřkové mraky, „- a já jsem byla diskrétní, nic by ti do toho sakra nebylo!”
Pro jistotu vytáhla hůlku.
„Jak to, že by mi do toho nic nebylo? Jsi… budeš moje žena,” zavrčel Draco tónem velmi věrohodně napodobujícím intonaci jeho zesnulé tety. „V okamžiku, kdy budeš mít pletky s jiným mužem, bude to výsměch našemu manželství!”
Rázem se nad ní tyčil, přičemž použil svou výšku jako nástroj zastrašování stejně, jako to dělával jeho otec. Vždycky jí to u někoho, kdo věřil v nadřazenost magie nad svaly, připadalo poněkud rozporuplné.
„Udělej si v tomhle jasno, Grangerová; nebudu tolerovat, abych byl za blázna. Neuděláš ze mě paroháče,” prohlásil chladným, ovládajícím se hlasem.
Hermiona zuřila; úplně cítila, jak jí vlasy vztekle trčí kolem hlavy jako svatozář a její magie neměla daleko tomu, aby se vymkla kontrole. Přesto si v oné části mozku, která se nikdy nevypínala, dokonce ani když se chystala spontánně vybuchnout, našla čas přemýšlet, odkud vzal Draco svou slovní zásobu. Z Othella nebo z Nebezpečných známostí?
„A co ty? Měl jsi v plánu poskytnout stejnou laskavost i mně?” zeptala se ostře a přesně, jak očekávala, Draco se zatvářil trochu zmateně. „Slibuji ti tohle, Malfoyi. Budu se k tobě chovat stejně jako ty ke mně. Pokud se nebudeš scházet s Dafné Greengrassovou nebo jinou ze svých starých lásek -” Podle výrazu užasl, že o tom Hermiona ví. Procházení starších čísel Denního věštce rozhodně nebyl promarněný čas. „Taky se s nikým nebudu vídat. Alespoň ne na veřejnosti.”
Přistoupila k němu blíž a musela zaklonit hlavu, aby se mu mohla podívat do očí.
„Ale pamatuj si, Malfoyi. Jestli to uděláš za mými zády, zjistím to. Taky nenesu dobře, když vypadám jako blázen.” Toho si užila dost s Ronem. „A přiměju tě toho litovat. Aniž bych porušila naši dohodu.”
„Co tedy navrhuješ? Celibát?” Při té vyhlídce se Draco zatvářil pobouřeně.
„Buď to, nebo přestaneš být tak zatraceně pokrytecký!” zasyčela Hermiona.
„Takové uspořádání fungovalo tisíce let před tím, než ses narodila, Grangerová!”
„Aha, rozumím! Je v pohodě, že ty máš nějakou bokovku, ale císařova žena musí být mimo podezření! Vezmi si ty svoje zastaralé představy a udav se jimi! Pokud nedokážeš udržet ty proklaté kalhoty zapnuté -”
Draco otevřel pusu, aby jí odsekl, ale než stihl odpovědět, vstoupila dveřmi ze zahrady paní Malfoyová, ruce jí vylétly k puse a koš s květinami, který nesla, jí vyklouzl.
„Draco, slečno Grangerová! Co se děje?”
Rychle od sebe ustoupili a Hermiona se párkrát zhluboka nadechla, aby se uklidnila.
„Jen jsme právě probírali pár – pár detailů našeho nadcházejícího manželství, paní Malfoyová,” zvládla pronést vyrovnaně. Draco nebyl ve stavu přispět do konverzace; vypadal, jako kdyby na něj někdo z velké výšky shodil hipogryfa.
„Ach, opravdu?” zareagovala paní Malfoyová a podezíravě těkala očima z jednoho na druhého.
„Ano, šlo o důležitost – reciprocity mezi mužem a ženou,” pokračovala Hermiona, protože odmítla nechat Draca, aby z toho vyvázl. K jejímu velkému úžasu se mu tvář zbarvila do odstínu vyzrálého rajčete. Jednoznačně nebyl zvyklý se o těchto věcech se svou matkou bavit. Hermioně se s jistými obtížemi podařilo potlačit nenadálý smích.
„Ano, tvůj otec a já jsme to vždycky považovali za nanejvýš důležité,” poznamenala Narcisa a obrátila se k synovi, aby jí to vysvětlil.
Výraz prudkých rozpaků na Malfoyově tváři smíšený s hrůzou byl nakonec na Hermionu příliš a ona se rozesmála tak silně, až ji rozbolelo břicho. Když se konečně sebrala, odmítla polovičaté pozvání paní Malfoyové na čaj a svému snoubenci věnovala ostrý pohled.
„Quid pro quo, Draco,” připomněla mu a vyšla ze dveří.
***
Jejich druhá svatba se výrazně lišila od té první. Všude byla spousta květin, Hermiona měla oblečené bílé šaty a Draco se vystrojil do slavnostního hábitu, který jako kdyby se ve vzduchu vznášel. Po vzájemné dohodě a ke zklamání Narcisy šlo o soukromou záležitost jen s několika vybranými hosty. Po obřadu na trávníku před Vdovským domem měla následovat svatební snídaně v jídelně.
Jak se dalo předvídat, sestavení zasedacího pořádku byla značně pracná záležitost, která Hermionu vedla k dalšímu pokusu přimět Draca, aby celou věc odvolal.
„Tohle je směšné! Většina z nich se bude snažit jeden druhého zabít,” prohlásila a strčila mu seznam hostů pod nos. Seděli u velkého stolu v pracovně Vdovského domu, obklopení výzdobou pro čistokrevnou svatbu. V této fázi si Hermiona říkala, že bude naprosto šťastná, když už nikdy v životě neuvidí žádné další zlacené pozvánky.
Paní Malfoyová se necítila dobře a nemohla se k nim připojit. Hermiona mohla jen toužit po možnosti, jak uniknout plánování té nejméně představitelné svatbě od doby, kdy si paní Zabiniová vzala manžela číslo šest, který pár hodin po obřadu podlehl dračím neštovicím. Došla k závěru, že jediné, co je horší než debatovat s Narcisou Malfoyovou o otázkách etikety, jsou hádky s jejím synem. A aby toho nebylo málo, předmětem jejich hádky byla oslava faktu, že před sebou mají celý život dalších hádek, na které se mohou těšit.
„Přeháníš jako obvykle, Grangerová. To bylo ubohé, dokonce i na tebe,” odpověděl Draco a ani se neobtěžoval na seznam podívat.
„Ne každý trpí pohodlnou amnézií, pokud jde o nedávné události, víš. Každý z mých hostů bojoval ve válce. A taky na vítězné straně, jestli mohu dodat.”
„To sotva. Nevzpomínám si, že by Krum stál na kteréhokoliv straně, abych zmínil aspoň jednu výjimku,” poznamenal Draco nepřítomně a dál pracoval na návrhu řeči pro oddávajícího úředníka. Hermiona ji četla vzhůru nohama a viděla, jak přeškrtl část o překážkách, ve které se přítomných dotazoval, zda nemá někdo proti sňatku námitky. Nebylo třeba jejich hosty ještě ponoukat k merlinvíjakým nápadům.
„Byl jsi to ty, kdo trval na pozvání Viktora, ne já,” odsekla. Hermiona si s Viktorem dopisovala, dokud neskončila v exilu. Poté ho odsunula do stavu milých vzpomínek a vzpomněla si na něj jen vzácně, dokud se několik týdnů po jejím propuštění v okně neobjevila divoce vyhlížející sova s dopisem z Bulharska. Když byla odsouzena, Viktor se zjevně obrátil na britské úřady a pokoušel se rozsudek napadnout. Protože mu chyběly správné kontakty, bylo to k ničemu, ale Hermionu jeho vytrvalost dojala. Vždycky byl velmi loajální k těm, které považoval za své přátele.
Přirozeně to byl Draco, kdo trval na tom, že nemohou propásnout šanci, že se jejich svatby zúčastní mezinárodní hvězda famfrpálu. Tvrdil, že čím víc mediální pozornosti se jim dostane, tím efektivnější jejich svazek bude. Hermiona s tím byla nucena souhlasit navzdory obavám, jestli vůbec nějací hosté přijdou. Prohra v hádce aspoň znamenala, že se mohla těšit, že uvidí svého přítele. Rozhodně si toto těšení nechtěla kazit tím, že by se s Malfoyem znovu hádala kvůli Viktorově přítomnosti.
„Nechám tě nárokovat si tetičku Muriel, kvůli mě tam těžko bude,” připustila Hermiona, když pokračovala v pročítání seznamu. Muriel se pravděpodobně dala považovat za někoho, kdo bojoval na správné straně, přestože se v závěrečné bitvě neobjevila. Člověk musel brát i staříky.
„Jak to, že znáš mou pratetu Muriel?” zvedl Draco v upřímném úžasu hlavu.
„Je to i Ronova teta. Vrátíme-li se k aktuální situaci: z tvé strany tam budou dva známí Smrtijedi,” ironicky přikývl na znamení souhlasu, „nepočítám-li tvou matku, která byla minimálně stoupenkyně Voldemorta. O tvém strýci Hilariusovi nemám představu -”
„Prastrýci,” opravil ji a ona po něm vrhla jedovatý pohled.
„Prastrýci,” zopakovala s důrazem Hermiona. „Ať už je to s ním jakkoliv, pokud si dobře vzpomínám, Greengrassovi přispěli Voldemortovi poměrně štědře, když byl u moci.”
„Má všechno tohle nějaký důvod?” Draco očividně očekával, že to tímto uzavře, a nespletl se.
„Důvod je ten, že ty lidi by dohromady nesvedlo ani to, kdyby vypukla třetí světová válka,” namítla Hermiona a ignorovala jeho zmatek nad mudlovským příměrem. Věděla jistě, že měl povědomost o prvních dvou válkách a měla po krk tancování podle toho, jak pískal, a nadskakování při jeho neustálém drobném popichování. „Je naprostý nesmysl očekávat, že se sejdou, aby poklidně oslavili… radostnou událost typu svatba. Ergo, je také hloupé čekat, že uvěří tomu, že se vůbec chceme vzít.”
„Chystáš se mi vrátit slovo?” Pokud Draco během tohoto rozhovoru ještě jednou povýšeně zvedne obočí, Hermiona odmítá nést za své činy odpovědnost.
„Ne,” podařilo se jí procedit přes zaťaté zuby. Její rodiče by byli zděšeni napětím, kterému v těchto dnech svou čelist vystavovala. „Jen se dovolávám tvého lepšího úsudku. Uvědomuji si, že je to marná snaha, ale říkala jsem si, že to stejně zkusím.”
Věděla, že na vyvléknutí ze svatby s Dracem je příliš pozdě. Přesto stálo za poslední pokus, aby nemuseli opakovat sliby před jejími přáteli, kteří budou věřit, že je to poprvé. Měla malou naději na úspěch, u Malfoyů šlo vždycky o vnější dojem.
Nechtěla to přiznat, ale za tím nejméně představitelným seznamem hostů, jaký vznikl od doby, co se Banchorští bouráci rozhodli pozvat na svůj pozápasový večírek místní obry, byla přinejmenším elementární logika. Pokud by na jejich svatbě nikdo nebyl, nevyhnutelně by to vedlo k pomluvám o kletbě imperius a nápojích lásky, protože patřilo k všeobecné známosti, že se vzájemně nenávidí. Navzdory zjevnému úspěchu v přesvědčování veřejnosti, že se opravdu milují, měli oba nepřátele, kteří by se vrhli na jakýkoliv náznak slabosti.
„Nesmysl, Grangerová. Dokud vydrží tvoje nepochybně špatné herecké schopnosti, zvládneme to. Láska zvítězí nad vším. Jsem si jistý, že tvá nezměrná láska ke mně všechno spasí,” protáhl líně Draco.
„Fajn! Jestli to chceš mít takhle, tak fajn! Jak si usteleš, tak si lehneš, a až zjistíš, že to byl pitomý nápad, tak za mnou nechoď,” odsekla Hermiona.
„Neměj obavy, já rozhodně nebudu mít nic takového zapotřebí.”
„Nepřebírám odpovědnost za to, až Fleur prokleje Zabiniho za to, že má nenechavé ruce, tetička Muriel řekne něco kousavého tvé matce nebo si Goyle s Ronem dají pěstí na tanečním parketu.”
„Nebudeme mít taneční parket, Grangerová - tohle není žádná tuctová záležitost v obecní putyce. Nevyšiluj.”
Draco ji jako vždycky nechal se vztekat. Nikdo jiný, dokonce ani Ron, ji nedokázal tak důkladně naštvat už jen tím, že existuje. Hermiona zjistila, že když se skutečně snažil, bylo pro ni nesmírně těžké své podráždění ovládnout. Bude se muset naučit jak na to, nebo začít zkoumat kouzelnické léky proti stresu, jinak si pořídí žaludeční vředy.
Jak se dalo očekávat, Draco svůj názor ani na poslední chvíli nezměnil, a nastal den jejich druhé svatby. Hermiona uvažovala, že tím utrpením projde s kamenným výrazem bez pomoci, ale pak se rozhodla, že všechno má svůj čas a místo a tahle příležitost rozhodně volá po totálním zfetování. Zvládla tak zachovat ledový klid, dokonce i když z jejího krbu vystrčil hlavu Gregory Goyle.
„Grangerová, pohneš už zadkem a přesuneš se sem? Draco říká, že musíme hned začít!”
„Klid, klid - už jdu. Uhni mi z cesty, prosím.” Omotala kolem sebe plášť, aby ochránila svatební šaty před popelem, a houkla do krbu adresu.
Po hale Vdovského domu ve zběsilém spěchu pobíhali domácí skřítci, které tu Hermiona nikdy předtím neviděla, vedené Miffy, zřejmě stejně náročnou jako její paní. Se rty pevně stisknutými, čímž vyjadřovala nesouhlas s Hermioninými nedbalými způsoby, si Miffy nicméně našla čas na odstranění pár smítek popela z Hermioniných vlasů ještě předtím, než Bill ohlásil, že dorazil.
„Nevypadáš zrovna uvolněně, Hermiono,” poznamenal. Ron mu nepochybně vyprávěl o tom, že se zuřivě připravuje na zkoušky.
Bill byl vybrán z poměrně malé skupiny mužů, kteří ji mohli doprovodit uličkou. Kdyby ji ženichovi předával někdo z jejích svobodných kamarádů, mohlo by to mít skandální důsledky. Hermiona ho ve skutečnosti až tak moc neznala, ale věřila mu a nakrátko se ocitla v pokušení povědět mu pravdu.
Dohoda s Malfoyem přesně nestanovovala, komu to mohou říct, ale ve vzácném projevu jednomyslnosti se shodli, že své uspořádání udrží co nejvíc v tajnosti. I tak bude dost těžké zachovat zdání, přemítala Hermiona, když ji Bill vedl po zahradní cestičce k oddávajícímu úředníkovi a jejím nastávajícímu manželovi, vedle něhož stál jako svědek Theo Nott.
Překvapilo ji, že se Nott a Draco dali dohromady. Zjevně šlo o druh přátelského vztahu vzniklého až po Bradavicích; ten druh, kdy žádná ze stran plně nedůvěřovala té druhé. Přesto se setkávali, vyměňovali si drby a předstírají, že mají přátele, pokud to Hermiona chápala správně.
Malfoyovy směšně světlé vlasy jasně zářily v srpnovém slunci. S jeho ostrými lícními kostmi a ostražitýma očima vypadal jako padlý anděl. Hermiona udělala se svými průměrnými rysy a neupravitelnými vlasy, co mohla, ale pochybovala, že by i s vylepšením svatební aurou mohla vedle Draca vypadat nějak výjimečně. Naštěstí ji to nenaplňovalo zděšením.
Obřad byl požehnaně rychlý. Ron se mírně zhroutil, když byli prohlášeni za spojené až do smrti, ale Hermiona byla stále natolik zfetovaná, aby si toho nevšímala, a Malfoy si až příliš uvědomoval bdělé pohledy, než aby prozradil jakýkoliv ze svých skutečných pocitů.
Hostům se podařilo několik úctyhodných úsměvů, které zachytil fotograf Denního věštce. Hermiona předala článek o dnešním dni Ritě Holoubkové předem, takže reportérce nezbylo než zapisovat si jména čarodějek a kouzelníků, kteří pózovali na skupinové fotce. Nepředstavovalo to pro ni žádnou nepřekonatelnou výzvu, protože nejméně devět z nich už dřív pomlouvala, takže dobře znala jak zamračený výraz Viktora Kruma, tak smyslnost paní Zabiniové.
Nakonec byli novináři vyexpedováni z pozemku, Lenka milostivě slíbila, že nezveřejní nic z toho, co se bude dít na svatební snídani, a všichni mohli zasednout ke stolu.
Hermiona vystartovala na záchod v prvním patře, aby si dala dalšího jointa a mohla čelit náporu nevyhnutelných projevů něčím téměř podobným vyrovnanosti. Zklamalo ji, že proslovy jsou i v kouzelnickém světě v tomto druhu záležitostí považovány za nepostradatelné. Z řečnění na svatbě Billa a Fleur si pamatovala jen to, že bylo stručné a sladké. Dnes v tom nebude moc cukrování, ale rozhodně doufala ve stručnost.
U starožitného jídelního stolu seděla mezi Billem a Dracem čelem k Viktorovi. Ten právě vedl zdvořilý rozhovor s matkou Dafné Greengrassové. Po jeho druhém boku flirtovala paní Zabiniová s Charliem; pokud Hermiona mohla soudit, vypadalo to, že odolává. Rozhodně bylo moudré posadit Nevilla vedle Angeliny; přišla Hermionu laskavě podpořit, i když George stále odmítal uznat její existenci. Angelina ji ujistila, že nakonec se z toho trucování dostane a mezitím bude jejich rodinu zastupovat ona.
Bylo zbytečné uvažovat o pozvání Ginny a pro zachování klidu v rodině poslala paní Weasleyová jen gratulaci a objemný svatební dar. Když se Hermiona a Draco zasnoubili, Percy hlasitě projevoval nesouhlas, takže nebylo překvapením, že pozvání pro něj a Audrey odmítl. Percy byl připravený přehlédnout většinu přestupků, ale sňatek s Malfoyem k nim očividně nepatřil.
Po Hermionině levici se Bill za zády paní Malfoyové naklonil, aby šťouchl do Thea. Nott naštěstí nebojoval ve válce, jinak mohl vypuknout první dnešní boj. Mnoho válečných veteránů stále reagovalo na nečekaný fyzický kontakt tasením hůlky a někteří z nich měli reflexy, kterým by tleskal i Pošuk Moody.
Nott neohrabaně vstal a zvedl hůlku, která vydala zvuk podobný zazvonění. Všichni k němu obrátili pozornost, až na paní Longbottomovou, která pokračovala v hovoru s pratetou Muriel tak hlasitě, že se to nedalo přeslechnout.
„- ale má vynikající rodokmen, má drahá! Taková partie, kdyby nebyla válka…” Nott se zatvářil pobaveně a nechal ji domluvit. Nedala na sobě znát žádné rozpaky; Augusta Longbottomová byla ztělesněním zásady, že pokud žijete dostatečně dlouho, přestanou vás zajímat tak pomíjivé věci jako to, co si o vás myslí ostatní.
Nott představil Billa, který vstal a hlasitě si odkašlal, aby si zajistil pozornost okolí.
„Když jsem se poprvé setkal s Hermionou,” začal, „měla nos zabořený do knihy. Slýchal jsem, jak o ní Ron vykládá, že je chodící učebnice. A ze začátku jsem si myslel, že ji její kamarádi zatáhli do dobrodružství proti její vůli. Pak jsem jednoho dne zjistil, jak vylepšuje fungování ultradlouhých uší, a uvědomil si, že v naší Hermioně se toho skrývá mnohem víc.” Pokračoval vyprávěním, jak ji viděl během let vyrůstat a nezapomněl se zmínit o jejím excelování na vánočním plese.
„Nedivil bych se Dracovi, kdyby právě tehdy otevřel oči a zjistil, že Hermiona je víc než jen bystrá mysl. A otravná nebelvírka, samozřejmě.” K Hermionině úžasu Draco vypadal, že je z toho laskavého posměšku v rozpacích. To nemohla být jeho skutečná reakce. Měla by pamatovat na to, že znovu a znovu dokazoval, jaký je dokonalý herec. Aspoň tentokrát využil své schopnosti ve prospěch toho, aby přesvědčil její přátele, že je tohle reálné.
Bill se posadil za hlasitého potlesku poté, co se krátce zmínil o tom, jak Hermionu lépe poznal v Lasturové vile a po válce. Políbila ho na tvář, protože ji to přes veškerou snahu o opak dojalo; Bill udělal, co mohl, aby zastoupil jejího otce, a zvládl to na výbornou.
Ach, Merline, další byl na řadě Draco.
Naštěstí byla jeho řeč nejpozoruhodnější tím, co v ní nezaznělo. Nepadla žádná zmínka o nepřítomných přátelích, nedostatku družiček či jakýchkoliv hostů z nevěstiny rodiny, jen krátké uznání Weasleyových a toho, co pro Hermionu během let znamenali. Poděkoval ostatním hostům, že se připojili k oslavě, a nakonec vyzdvihl neochvějnou podporu své matky. V tomto bodě mu Hermiona opravdu věřila, že to myslí upřímně.
Na závěr Draco přivolal z kuchyně několik lahví šampaňského, ze kterých sršely jiskry a hvězdičky, které ozářily místnost, a požádal všechny, aby vstali a připili Hermioně za to, že byla tak laskavá a vzala si ho navzdory jeho mnoha selháním.
Nevěsta se rychle rozhlédla kolem stolu a studovala výrazy na tvářích jednotlivých hostů. Ron se tvářil jednoznačně nevěřícně, Lenka vyrovnaně a Angelina se škádlivě usmívala. Prastrýc Hilarius se otevřeně ušklíbal. Nebyl to zrovna vetchý, dobromyslný stařec; paní Malfoyová ji informovala, že má zakázaný vstup do většiny kouzelnických barů a hospod v Británii kvůli sklonu vyzývat lidi na souboj. Jeho temperament nedokázal ohladit ani čas.
„Na nevěstu!” Nesourodý dav pozvedl skleničky směrem k Hermioně a ta se pokusila zatvářit stydlivě. Na krátkou chvilku všechno vypadalo naprosto reálně, ale pak tu iluzi roztrhal na kusy rozzlobený hlas.
„To se pletete - já si myslím, že to on je šťastný, že ona bude s ním!” Viktor mířil robustním prstem do krásné tváře paní Zabiniové, nebezpečně blízko jednoho z volných pramenů jejích vlasů, které se líně vznášely ve vzduchu. Měla ten nejpropracovanější účes, jaký kdy Hermiona viděla; na ten by žárlila i Marie-Antoinetta. Paní Zabiniová se tvářila kysele a právě se chystala odpovědět, když se do toho vložil Blaise Zabini.
„Nech si své názory pro sebe, Krume. V Kruvalu tě nenaučili slušnému chování?” ušklíbl se.
„Myslím, že vás to v Bradavicích taky neučili, jestli nevíte, že nemáte urážet svoje hostitele!” Podle výrazu smutku ve tváři Viktor okamžitě poté litoval, že se nechal vyprovokovat, ale už bylo příliš pozdě.
„Co říkala?” Ron vstal s hůlkou v ruce a s tvářemi rudými díky hněvu a šampaňskému.
„Takhle s mojí matkou nemluv!” stoupl si i Blaise a probodával Kruma pohledem.
„Uklidni se, Blaisi, prosím!” prosila Dafné Greengrassová a držela ho za ruku s hůlkou. Hermiona si vybavila, že v případě nouze nikdy nebyla moc užitečná.
„Lucinda byla vždycky drzá husa!” Paní Longbottomová si myslela, že to panu Greengrassovi zašeptala, ale promluvila trochu moc nahlas a slyšeli ji všichni na jejich straně stolu. Včetně Blaise, který se rázem nemohl rozhodnout, jestli ji má taky konfrontovat, nebo se soustředit na Kruma.
„Pánové…” Teď už vstal i Bill. Nacházel se ale příliš daleko od svého bratra, takže ho nemohl usměrnit kopnutím, což očividně toužil udělat. I když by bylo uspokojující to sledovat, stejně by to nevyřešilo problém s dvěma dalšími pitomci.
„Co říkala?” vyptávala se prateta Muriel každého ve svém okolí, kdo ještě seděl.
„Všichni jste směšní!” zasmála se zlehka paní Zabiniová, ale znělo to neupřímně a nedokázala tím situaci zklidnit.
Hermiona zavřela oči a napočítala do tří (neodvážila se jít až do deseti pro případ, že by se věci ještě víc vyhrotily), a pak zvedla hůlku. Rána, hlasitá jako výstřel z mudlovské zbraně, v okamžiku všechny vyděsila.
Otevřela ústa, aby promluvila, než znovu propukne vřava, ale místo toho ji Draco začal vášnivě líbat. Nemilosrdně jí zaryl prsty do paže, aby ji pobídl, ať předvede jejich ohromenému publiku pořádné představení. Oddělili se bez dechu po velmi dlouhé minutě.
Malfoy se při pohledu na oněmělé hosty lišácky usmál a nadhodil: „Připraveni na svědkův proslov?”
Poté proběhl zbytek oslavy bez dalších příhod. Theodor Nott pronesl krátký projev, který navzdory nedostatku podrobností o předpokládané romanci šťastného páru obsahoval několik zábavných historek o Malfoyovi a jeho nehodách při první výpravě do mudlovského světa. Hermiona si úplně neuvědomila, jak uvolněně se v něm Malfoy pohyboval, a umínila si zjistit, co přesně tam podnikal.
Když slavnost skončila a hosté se loučili, Hermiona se postarala, aby se zejména paní Zabiniové dostalo pečlivého přístupu. Viktor věděl, že je mu odpuštěno, když ho Hermiona objala a políbila před odchodem na tvář; stále se však kvůli svému faux pas tvářil poněkud rozpačitě.
Zatímco domácí skřítci uklízeli místnost, Draco a Hermiona si prohlédli dary. Stopy po hostině zmizely tak rychle, že bylo těžké uvěřit, že se opravdu konala.
Hermiona se znovu převlékla do normálních šatů. Neměla v úmyslu začít trvale nosit hábit, přestože teď také už technicky patřila v kouzelnickém světě k Malfoyovým. Napadlo ji, jestli někdo Luciuse informoval o svatbě jeho syna; už jen kvůli jeho reakci by to skoro stálo za to. Po krátkém zvážení zavrhla myšlenku, že je do plánů, které jeho syn vymyslel, nějak zapojený. Lucius Malfoy, kterého znala, by se nikdy nesnížil k tomu, aby k rodokmenu připojil mudlorozenou čarodějku, i kdyby byl merlinvíjak zoufalý.
„Tak co teď?” zeptala se zdráhavě svého manžela, který navenek fascinovaně listoval v knize Hostina v minutě – to je magie.
I bez podívání na přiloženou kartičku věděla, že je to dárek od Charlieho nebo od Rona. Přesně něco takového by jejich matka doporučila jako vhodný dárek pro novomanžele. Určitě by se to hodilo, kdyby si vzala někoho jiného než Malfoye, obklopeného houfem domácích skřítků.
Draco si v jejich dohodě vymínil, že ho Hermiona nebude nutit, aby se skřítků zbavil. Vzhledem k tomu, že ho přiměla souhlasit s tím, že se nestane příštím Pánem zla, ani nikomu takovému neslíbí věrnost, považovala za vhodné přistoupit ohledně skřítků na kompromis. Aspoň prozatím.
„Teď naplánujeme, jak svrhnout ministerstvo,” prohlásil Draco a zaklapl knihu s bouchnutím, které Miffy přimělo nadskočit.
***
„Když se nad tím zamyslíš, je zábavné, jak se svět může obrátit vzhůru nohama,” nadhodila jednoho mlhavého říjnového rána Hermiona zamyšleně u snídaně a odložila Denního věštce stranou.
„Osvětli mi to.” Navzdory častému používání vulgárních výrazů mluvil Draco někdy tak, jako kdyby vystoupil z románu z devatenáctého století. Hodilo se to k němu; docela pěkně to doplňovalo jeho viktoriánské morálku, pomyslela si Hermiona nevrle.
„Když se to tak vezme, nejsi vrah, přestože ses přidal k Voldemortovi a přijal Znamení zla. Ale já jsem. Koho by to napadlo, že?” Na Dracově tváři se objevil záblesk podobný hněvu, ale zmizel dřív, než si tím mohla být jistá.
„Koneckonců jsi mohla za tu vyrážku na obličeji Marietty Edgecombeové. Severuse to docela ohromilo, jak ta kletba, tak to, že jsi vůbec uvažovala o možnosti, že by vás někdo zradil.”
„Vážně?” Hermiona se nadmula pýchou; nestávalo se každý den, aby zesnulý ředitel Zmijozelu ocenil vaši úskočnost.
Draco stočil rozhovor tímto směrem a přidal o Snapeovi pár informací, ke kterým by se nikdy nedostala jinak než přes jednoho z jeho zmijozelů, a zároveň přemýšlel, že se zpočátku dostala do popředí jeho zájmu díky své naprosté preciznosti.
Hermiona Grangerová byla vším, čím chtěl být on; nejbystřejší čarodějka jejich generace, kamarádka Pottera a impozantní bojovnice. Když mu ve třetím ročníku střelila facku, zastihla ho úplně nepřipraveného, stejně jako když odhalila, jak vydírala Ritu Holoubkovou. Pokud ji k tomu nutily okolnosti, udělala to, co bylo třeba udělat, což na vlastní kůži zjistil každý, kdo očekával, že se díky svým tendencím ke konání dobra projeví mírněji.
Draco si pamatoval, že ho uhodila kvůli nějakým ústrkům vůči tomu hloupému klíčníkovi Hagridovi. Tehdy ho to, koho se rozhodla bránit, šokovalo skoro stejně jako fakt, že byl napaden tak mudlovským způsobem, a odsoudil toto plýtvání soucitem na někoho tak podřadného jako naprosto nebelvírské a tudíž hloupé.
Uplynulé roky naučily Draca hodně o hodnotě loajality a o tom, že to, co na cestě vzhůru odmítáte jako sentimentalitu, může při pádu dolů znamenat rozdíl životem a smrtí. Snape své koleji vždycky kázal o důležitosti držet pospolu - bez ohledu na okolnosti. Když Pansy Parkinsonová po válce poprvé uštědřila Dracovi přímo učebnicovou podpásovku, konečně docenil, čeho se Snape snažil dosáhnout.
Vzhledem k tomu, že byl Zmijozel tak úzce spjat s Pánem zla a stranou, která ve válce prohrála, neměli někteří z jeho bývalých spolužáků čas na ty, kteří dál zůstávali vystaveni zvůli systému. Každý zmijozel v tom byl sám za sebe a tak se horečně snažil distancovat od všech, kdo by ho mohl namočit do jejich potupy koleje. Ministerstvo kolaps kolejní loajality nadšeně podporovalo, protože to považovalo za součást své strategie ‚rozděl a panuj‘.
Pro Draca bylo dvojnásob obtížné udělat cokoliv, aby Snapea v očích kouzelnického světa vykoupil. Pro něj byl Snape dokonalým příkladem toho, čeho může zmijozelská loajalita a mazanost dosáhnout, ale byl si dobře vědom, že je možná jediný na světě, kdo tento názor má.
Až na Hermionu.
Snape se pravděpodobně otáčel v mělkém hrobě při vyhlídce, že jeho pověst obnoví Hermiona Grangerová, kterou za svého života vždycky považoval za osinu v zadku, ale žebráci si nemohou vybírat.
Hermiona už začala s výzkumem pro svou knihu, ale Draco nikam nespěchal. Bude trvat roky, než ji půjde publikovat. Do té doby je potřeba udělat spoustu práce, aby se zajistilo, že ji kouzelnický svět neodmítne jako potrhlého šiřitele konspiračních teorií, které by i Jinotaj zavrhl jako příliš přitažené za vlasy.
A pak tu samozřejmě byl také malý dílek jeho dalších plánů.