Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 12: Přecházení

Únor 1997

„Dobrý den, třído! Dnes je den svatého Valentýna,“ praví nadšeně učitel lektvarů. Dvě třetiny třídy jsou mladí muži, kteří jeho nadšení nesdílí. Zbylá třetina jsou čtyři dívky, které se z celého ročníku nejméně hihňají a nemají zájem o věci tak frivolní, jako je rozdávání valentýnek. Profesor Křiklan jejich nezájem ignoruje a pokračuje ve své hodině. „Dnes budeme vařit amortencii! Sice nemá žádné praktické využití, ale říkal jsem si, že to bude perfektní lektvar pro dnešní sváteční den. Už jsem vás s ní seznámil první den vyučování, ale dnes ji máte za úkol vytvořit. Máte na to zbytek hodiny. Začněte!“

Než se teenageři pustí do práce, ozve se hlasitý sbor sténání a reptání. I když se nacházejí ve sklepení v období na konci zimy, ve třídě je díky ohňům pod kotlíky a stoupající páry z bublajících lektvarů jako v sauně. Mnoho studentů shodí své hábity, svetry i vesty. Některé dívky se rozhodnou ve dnech, kdy mají lektvary, nosit místo punčocháčů jen podkolenky. Jak je v místnosti stále tepleji, chlapci i dívky si vyhrnují rukávy, rozepínají košile a povolí kravaty.

Když se lektvary vaří už nějakou dobu, Blaise Zabini vzhlédne od svého kotlíku. Místnost je jako sud střelného prachu plná pubertálních hormonů, které se chystají explodovat – všichni si svlékli už polovinu uniforem, z čela jim stéká pot, a dokonce i dívky si rozepnuly košile a zavázaly je pod prsy. Co se to tu k čertu děje? Dělá to ten lektvar? „Draku. Draco. Pssst!“ Snaží se upoutat pozornost svého přítele.

„Co?“ odpoví Draco naštvaně. „Už jsem skoro hotový. Můžeme si pokecat až pak?“

„Ne. Jen se rozhlédni,“ pobídne Blaise spolužáka s manickým výrazem, že Dracovi nezbude než zvednout oči. Jako by se všichni pohybovali zpomaleně. Zkrátily se dívkám sukně? Ukazují mnohem víc kůže, než schvaluje školní řád. „Neříkal jsem ti to? Podívej, jak Grangerová prohýbá záda, když kontroluje svůj kotlík. Hříšný pohyb.“ Zvedne hůlku a řekne: „Můžeme?“

Přeruší je Theodor Nott, kterému je jasné, co mají Blaise a Draco za lubem. „Jestli se vy dva čůráci pokusíte zvednout sukni Daphne, zabiju vás.“

„Uklidni se, Theo. Víme, že ona je zapovězená. Kromě toho, to mudlovské šmejdky mají ty sexy kalhotky,“ Blaise mrkne na nejpilnějšího zmijozelského studenta.

Theo se na ně zamračí, pak se vrátí ke svému lektvaru a zkontroluje, jak je na tom Daphne s tím svým.

„Tak. Hotovo.“ Draco si přivoní k lektvaru a ucítí její vůni – růže a polní květiny, zelená jablka a léto. Zatraceně, pomyslí si. „Teď už si s tebou můžu hrát, Blaisi.“

Blaise namíří hůlku na Hermionu a nepatrný vánek sotva pohne vlněnou sukní.

„Ubohé. Musíš počkat, až se pohne. Buď trpělivý,“ řekne Draco samolibě.

Jakmile Hermionin lektvar odhalí svůj perleťový lesk, vdechne jeho vůni a je šokována. Amortencie voní trochu jinak než první školní den. Nikdy to nikomu nepřiznala, ale tehdy cítila stopy Ronova šamponu a tentokrát voní jinak. Podívá se na Rona, který stále pracuje na tom svém, a Harry opět skončil dřív. Hermiona se nenápadně prosmýkne k profesoru Křiklanovi, aby se ho zeptala na to, co by mohlo způsobit tu rozdílnost.

Přejde místnost směrem k profesorovi a prochází kolem zmijozelského stolu.

„Teď,“ zašeptá Draco Blaiseovi a udělá hůlkou vířivý pohyb. Hermionina sukně se nadzvedne a vznáší se dost dlouho na to, aby si chlapci mohli dobře prohlédnout její průsvitná tanga, které odhalují, že je čerstvě oholená a má dokonale vypracovaný zadeček. Draco se při tom pohledu zakousne do pěsti a přestane se soustředit.

„Ach bože,“ pronese Blaise s napjatým výrazem ve tváři. Překoná rozpaky, ukáže na své kalhoty a řekne: „Pulírexo.“

Draco zašeptá: „Blaisi, ty ses právě-“

„Drž hubu, Draco.“ Praští Blaise čelem do lavice.

„Pane profesore, můžu se vás na něco zeptat v soukromí?“ zeptá se Hermiona tiše, aby na svůj dotaz neupozornila celou třídu.

On ji vezme za rameno a odvede ke skladu, do kterého ale nevejdou. „Ano, slečno Grangerová, co potřebujete?“

„No, dokončila jsem svůj lektvar, ale nevoní stejně, jako první hodinu. Naposledy, když jsem si přivoněla k amortencii, cítila jsem pergamen, čerstvě posekanou trávu a jedno velmi dobře rozeznatelné aroma,“ trochu se začervená nad tou myšlenkou, čehož si profesor všimne. „Ale teď je cítit jinak.“

„Aha. Nejsou ve vašem milostném životě nějaké změny? Nechci vyzvídat, ale dávalo by to smysl.“ Vypadalo to, že se Křiklan nenápadně snaží vyzvědět nějaké drby.

„No,“ zrudne ještě více než předtím. Hermiona si toho nevšimne, ale Draco kolem ní proklouzne, aby vrátil do skladu nějaké suroviny a nářadí. „Ano, je tu někdo, ale ten lektvar nevoní ani trochu jako on. Z něj cítím vanilku, lehké pižmo a koření.“

„To je velmi exotická a svůdná kombinace,“ profesor má dobrou paměť, pokud jde o vůně, a snaží se Hermionin popis přiřadit k tváři. „Ale říkáte, že váš lektvar není cítit po vašem tajemném muži? Jak voní?“

„Pořád voní jako pergamen a tráva, ale teď také dřevitě a více svěže než květinově,“ odmlčí se, jak se snaží vůni určit a bezmyšlenkovitě se nadechne. Výpary z amortencie zaplňují místnost a aroma je tak silné, jako by pocházelo z místa přímo vedle ní. „Jako pomeranč nebo citron.“

Draco odchází od Hermiony a profesora s křivým úsměvem na tváři. Hermiona trhne hlavou jeho směrem, protože ví, že zaslechl jejich rozhovor, ale otočí se zpátky k profesorovi.

Křiklan zvedne obočí a řekne: „Mně to připadá, že se změnilo to, co vás nejvíc přitahuje.“

„Co tím myslíte?“ zeptá se ho ohromeně.

„Má drahá, srdce je vrtkavé a chce, co chce. Amortecie, ačkoli je zábavné ji vyrábět a zjišťovat výsledky, není v žádném případě prorocká. Prostě si užijte hodinu a až skončíme, tyhle lektvary vylejeme. Ale jestli si chcete nechat lahvičku pro výzkumné účely, abyste zjistila, jestli se vůně zase změní, dovolím vám to,“ řekne jí s jiskrou v oku.

„Děkuji, pane profesore,“ řeknu mu a je zmatená snad ještě víc, než když za ním přišla. Když prochází kolem zmijozelů, Blaise a Draco se tváří velmi podezřele. Jedna její část je zvědavá, ta druhá ví, že když to zahrnuje Malfoye i Zabiniho, nemůže to být nic dobrého.

„Ahm. Hermiono – tvoje – ehm-“ Ernie McMillan pokyne směrem k její sukni, která je celá vyhrnutá a zkroucená a odhaluje značnou část její pravé nohy včetně pozadí.

„Ach můj bože,“ je úplně zděšená, když si uvědomí, že právě mluvila s profesorem a on jí na to VŮBEC neupozornil. Teď už ví, na co se dívali Draco s Blaisem – perverzáci. Všichni jsou perverzáci, včetně profesora Křiklana. Zatracení zmijozelové. „Díky, Ernie. Teď vím, že v našem ročníku je aspoň jeden GENLEMAN,“ řekne hlasitě, aby ji Malfoy i Zabini slyšeli a oni nedokáží zadržet svůj smích.

Hermiona si uhladí sukni, shrne rukávy, zastrčí si košili a přitáhne kravatu. Na svetr a hábit je stále příliš horko.

„Cítila jsi něco zajímavého?“ zeptá se jí Harry.

„Nevím. Nebylo to úplně to, co jsem čekala,“ odpoví mu. „Proto jsem šla za Křiklanem.“

„No, je to lektvar. Jak asi přesný může ve skutečnosti být?“ Harry se snaží číst mezi řádky, ale není si úplně jistý, co tím Hermiona může naznačovat.

„Asi ano, ale stejně.“ Nalije trochu do lahvičky a schová si jí do kapsy. „Profesor říkal, že si ji můžu nechat pro výzkumné účely. Jestli se vůně bude měnit.“

U zmijozelského stolu šeptá Blaise Dracovi: „Takže když jsme čistokrevní, znamená to, že se můžeme oženit jen s čistokrevnou dívkou, aby naši dědici byli čisté krve, mám pravdu? Není nějaká klauzule, která říká, že můžeme dovádět s mudlorozenými i polokrevnými, pokud si je nevezmeme?“

„Nerad ti to říkám, kámo, ale pravidlo je: Dívat se – nesahat,“ upozorní Blaise Draco, ačkoli toto pravidlo sám porušil.

„To je na prd. Musím jet do Francie nebo tak něco. Víš, jak je těžké najít čistokrevnou holku, se kterou jsem ještě nešukal nebo s ní nejsem příbuzný?“

„Ty máš co povídat. Můj rodokmen začíná vypadat spíš jako pavučina.“

Oba mladíci si přitakávají, ale jejich profesor je přeruší: „Skvělá práce, studenti. Teď se můžete rozejít.“

Draco vstane ze své židle a nakloní se k Blaisovi. „Na rozdíl od tebe vydržím trochu dýl. Ale je čas jít na záchodky a dokončit to. Materiálu na honění mám dost.“

„Nikdy mě nenecháš na to zapomenout, co?“

„Ani náhodou. Možná to dokonce jednou řeknu Grangerové.“

„To bys neudělal.“

Věnuje svému příteli ďábelský úsměv, nadzvedne obočí a vykročí ke koupelnám.

Březen 2030

Draco vstoupí do své ložnice a uvidí, že Hermionino oblečení leží na kupičce na podlaze. Aniž se ho zeptala, vklouzla do vršku jednoho z jeho saténových pyžam. Zatímco si spíná vlasy do culíku, zachytí jeho odraz v zrcadle a otočí se.

„Vypadáš v tom o tolik líp než já.“ Po hodinách, kdy ji nemohl obejmout ani políbit, ji vezme za ruku, přitáhne si ji do náruče a přitiskne své rty na její. Připadá jí, jako by to byla celá věčnost. On jezdí rukama nahoru a dolů po černém hedvábí a cítí všechny její křivky pod volným vrškem. „Když ses převlékla do pyžama, hádám, že tu plánuješ strávit noc?“

„Můj dům je tak prázdný a osamělý.“ Přitiskne se mu tváří ke krku a vdechuje jeho vůni. „Tvoje vůně. Nemůžu se jí nabažit.“

„No, ten samý parfém používám už třicet pět let.“

„Opravdu? Víš, že jsem si měsíce schovávala tvůj šál, abych si k němu mohla přičichnout pokaždé, když si na tebe vzpomenu? Co je to za vůni?“

„Vyrobila ho jen pro mě parfumérie na jihu Francie. Už je to tak dávno, nepamatuju si úplně všechny položky, ale myslím, že je tam santalové dřevo a citrus, pak je tam ještě něco, ale co se mi na tom nejvíc líbilo bylo to, jak mi to vždycky připomnělo famfrpálové hřiště a nové knihy.“

Znenadání se jí vybaví dávná vzpomínka. „Pamatuješ si hodinu lektvarů pro pokročilé v šestém ročníku na den svatého Valentýna?“ Nemůže setřít ten hloupý úsměv z tváře a on přesně ví, kam tímhle příběhem míří.

„Ale ano, pamatuju si ten den moc dobře. Cítila jsi mě ve své amortencii?“ Políbí ji na klíční kost a přivoní si k jejímu parfému, který na něj má ten stejný účinek, jako jeho koloňská na ni. „Chceš říct, že všechno, co jsem měl udělat, bylo toho na sebe nastříkat o trochu víc a byla bys má?“ Draco vypadá, že je se sebou docela spokojený, zatímco ona protočí oči.

„O tom už jsme se bavili. Musel bys udělat o mnoho víc, abys mě tehdy získal.“ Rozevře rty a tím ho láká k polibku. Její jazyk vnikne do jeho úst a ona ucítí jeho poslední drink.

„Můžu konečně prohlásit, že jsem si tě získal?“

Sarkasticky mu odpoví: „Ano. Draco Malfoy si konečně získal srdce Hermiony Grangerové.“

„Musím mít šťastný večer. Pořád vyhrávám,“ řekne samolibě, zatímco jeho dlaně putují dál po jejím těle.

Ona se ale tak rychle nevzdává a ptá se: „Když už o tom mluvíme, co jsi udělal se svou výhrou?“

„Dal jsem ji dětem, ať to použijí na hospodu.“

„To je štědré – dát párku bohatých dětí ještě víc peněz.“

„Ale my ty bohaté děti milujeme. A hele, byla to docela fuška obehrát všechny ty ministerské patolízaly,“ vychloubá se.

„Nepoznal bys fušku, ani kdyby sis na ni sedl a ona tě kousla do zadku.“

Hraje uraženého. „Mám ti připomenout – samoživitel – sám jsem se naučil osm jazyků, hrát na kytaru, piano a každý týden čtu novou knihu. Také pouze nevybírám šeky, aktivně se podílím na mých investicích. Možná si to neuvědomuješ, ale není snadné řídit dvě nemovitosti, dokonce ani s pomocí kouzel. A, paní ministryně, nezapomínej, že jsem byl navržen pro řád Merlina třetí třídy za mou práci na lektvarech. Takže jsem sice nikdy neměl zaměstnání, ale to neznamená, že nevím, co je tvrdá práce.“

„Mmm. Jsi sexy, když mi ukazuješ, že se mýlím.“

„Řekni to znovu.“

„To, že jsi sexy?“

„Ne. To, že se mýlíš.“

„Zmlkni.“

Jejich ústa se znovu setkají, tentokrát jen s malou zdrženlivostí. Zatlačí ho směrem k lenošce. Sáhne dolů, aby mu rozepnula pásek a kalhoty. Odtáhne se, ale jsou stále dost blízko sebe na to, aby cítili dech toho druhého, a zašeptá: „Myslím, že musím splatit svůj dluh.“ Opatrně mu vsune ruku do kalhot a začne ho hladit po celé délce. Zatímco mnoho žen nemá rádo předehru, ona se v ní vyžívá. Cítí se mocná, když ví, že může muže proměnit v tmel pouhýma rukama nebo ústy. Hůlku má schovanou ve speciální kapse vypůjčeného svršku. Odloží ji a přivolá lahvičku s hřejivým lubrikantem. Několik kapek si kápne do ruky, aby to lépe klouzalo.

Pod jejím kouzlem se mu podlomí kolena, zasténá a chytne se jí za bok pro podporu. Olízne si rty, potěšená svým dílem, a postrčí ho, aby se posadil. Její prsty mu rychle svlékají svetr a košili, boty a ponožky, a nakonec i kalhoty a spodky. Zatímco on je plně vystaven na odiv, ona si oblečení ponechává. Dracova tvář prozrazuje, že opět touží po její pozornosti. Ruce jí sklouznou po jeho stehnech, připravena splatit svůj dluh. Začne ho olizovat, jako by to byla její oblíbená příchuť zmrzliny. Její jazyk a rty se snaží zapamatovat si jeho křivky, hrbolky a rýhy a to, jaké činnosti vyvolávají nadšené reakce. Když ho konečně vezme do úst, zvuky jeho vzrušení jí rozbuší srdce. Její ruce ho dál hladí – do úst se jí nevejde celý. Každé pohnutí její hlavy ho přibližuje k vrcholu. Její oči ho sledují a připomínají mu, že ona je ta, která má vše pod kontrolou. Draco si myslel, že když ho bude "obsluhovat", dostane se do dominantní role, ale zdá se, že je to právě naopak – prozatím.

„Zůstaneš oblečená?“ lapá Draco po dechu.

Ona mu neodpoví a místo toho zrychlí své tempo. Jeho tvář ji napovídá, že už se blíží do cíle.

Draco už má dost toho, aby byl pouze její hračkou a odtáhne se. „Vstaň. Všechno si svlékni a sedni si mi na ptáka. Pak teprve uznám dluh jako splacený.“ Jeho příkaz je tak důrazný a sexy, ale ona ještě není připravena se vzdát své moci.

„Omlouvám se, ale nevzpomínám si, že by takové byly podmínky naší dohody. Ty jsi řekl, že tě musím 'obsloužit',“ odmlouvá mu, našpulí rty a položí si prst na bradu, jako by přemítala o smlouvě. „Ta formulace se mi zdá vágní. Myslím, že jsi našel skulinku a já ti musím vyhovět.“ Všechno ostatní ve svém životě má tak pod kontrolou, že to, že se vedení ujme někdo jiný, je docela osvobozující.

Když ji konečně vidí nahou, cítí se, jako by právě rozbalil vánoční dárek. Pomalu na něj klesne a on cítí její vlhkost. Zalapá po dechu a ona se zachytí za jeho ramena. Její boky se jemně pohupují, touží uvolnit napětí. Předehra byla zábavná, ale nesnesitelná. Její tempo se zvyšuje. Prsty mu zajede do vlasů a zatahá ho za ně, jak se do něj agresivně opře.

Kousne jí do ramena a ona vydá zvuk, který v něm vyvolá potřebu ji uspokojit. Jeho zuby putují po její kůži a hledají citlivé části jejího těla, aby je okusily.

Nenechá se odbýt, chytne ho za ruku a začne mu sát prsty, zatímco na něm pokračuje v jízdě. Draco je ztracen v okamžiku a líbí se mu, jak je Hermiona při milování průbojná. Pomalu mu vytáhne prsty ze svých úst, pak si položí obě jeho ruce na zadek a zasténá: „Stiskni. Silně.“ On jí s radostí vyhoví.

Jejich pohyby jsou tak divoké, že se na okamžik obává, že se pod nimi starožitná lenoška zlomí. Pokusí se ji zvednout z lehátka a přenést ji na postel, ale změna polohy zesílí pocit a oba dosáhnou vrcholu. Padnou zpátky do sedačky; jsou vděční, že se ještě nerozbila.

„Děláš ze mě velmi zlobivou holku,“ řekne mu.

„Opravdu? Nic si nenalhávej. Myslím, že jsi vždycky zlobila, ale nikdy tě nepustili z klece. Jestli budeš dál takhle divoká, zničíš mi rodinné dědictví.“ Zůstávají ve spojení, zatímco on se vzpamatovává.

Ona mu přejede nehty po hrudi. „Hrozně se mi líbí, že tě nezastrašuju."

„Moc rád se tebou nenechám zastrašit zas a znovu.“

„Možná dnes jen jednou. Nespala jsem celý den, jako někdo. Potřebuju si odpočinout a ráno musím brzy vstávat a doma se nachystat. Kéž bych si přinesla něco s sebou.“

„Tak běž ještě rychle domů a vem si pár věcí. V šatně mám spoustu volného místa a šuplíků.“

Ona z něj konečně sleze a řekne: „Možná to udělám.“

Oblékne si vršek jeho pyžama a kalhotky. Než odejde, konečně si vzpomene, že měla napsat Ginny.

—xoxox—

Hermiona: Ahoj. Jak to probíhalo? Už se odstěhoval?

Ginny: Jo. Ještě jsme s Ronem v letním domě. Snažíme se to tu nějak zabydlet. Ron sklapnul a je zticha. Kde jsi byla?

Hermiona: V nové hospodě dětí. Řekl ti o ní Albus? Rose a Scorpius mi to zatajili.

Ginny: Ano! Byl tak nadšený a řekl mi, že s ním dnes dělala rozhovor Polly Chapmanová. Zítra si to přečtu, až přijdu do kanceláře.

Hermiona: Aha, tak to byla ona! Nepoznala jsem ji s těmi modrými vlasy a tetováním. Mohli by se k sobě s Albusem hodit…

Ginny: Uvidíme ;). Vypadá to, že ho uprostřed interview pozvala na rande.

Hermiona: Děláš si srandu! Tak to se opravdu nemůžu dočkat, až si ten článek přečtu.

Ginny: Líbí se mi. Jestli se mi povede přimět aspoň jedno mé dítě, aby se usadilo, budu moc vděčná.

Hermiona: Ale no tak. Vždyť mluvíme o Albusovi. Jako by se zrovna on mohl usadit.

Ginny: Mám z toho dobrý pocit. Můžeš to nazvat mateřským instinktem.

Hermiona: Ach, Gin. Ale můžu tedy domů? Je dům prázdný?

Ginny: Můžeš si užívat svou samotu. Nebo ne ;)

Hermiona: Lol díky, Gin!

—xoxox—

„Musela jsem napsat Ginny, abych se ujistila, že v domě nikdo není. Hned budu zpátky,“ dá mu rychlý polibek na tvář a přesune se domů.

Poté, co projde krbem, zamíří ke své skříni; je prostorná a velmi dobře uspořádaná. Je plná obleků, šatů, županů, kabátů a každodenního oblečení. Spatří své vintage sako Burberry ve vojenském stylu se zlatými kovovými a vyšívanými detaily a odpovídající pouzdrovou sukni se zlatým zipem, který vede po celé délce zadního švu. Kombinuje ji se smaragdovou halenkou, smaragdovými náušnicemi a černými lakovanými lodičkami. V domnění, že by se z toho mohl stát zvyk, popadne několik náhodných kousků spodního prádla a běžného oblečení, které u něj může nechat. Poslední úkol, make-up a toaletní potřeby. Nacpe je do své kabelky od Chanelu, která je samozřejmě očarovaná nezjistitelným roztahovacím kouzlem.

Když se vrátí do jeho ložnice, je zmatený, proč má u sebe jen malé psaníčko. Jakmile do ní sáhne celou rukou, všechno dává smysl. Jdou ke skříni a ona si začne věšet věci. On vidí, co vytáhla, a schvaluje to. „Otírá se o tebe můj smysl pro styl?“

„Pro tvou informaci, to je vintage a já jsem čekala pár let, než se to vrátí do módy. Ale vzala jsem si k srdci tvé doporučení, abych se oblékala do zelené.“

„Hmm.“ Není o tom úplně přesvědčen a pomáhá jí uklidit věci. Chystají se do postele a zdá se, že jsou spokojeni tím, že spolu dělají některé z nejvšednějších věcí, jako je mytí obličeje a čištění zubů. Je to tak úžasně obyčejné a připomíná mu to, že tyto maličkosti jsou stejně příjemné jako neuvěřitelně vášnivé chvíle. Zalezou do postele a nastaví si budík. Hermiona si opře hlavu o polštář, zatímco on se k ní zezadu přitulí. Najednou ucítí jeho rostoucí erekci na svém pozadí.

„Draco, musíme spát. Zítra mám v práci velký den a pak ten rozhovor. Nezapomeň, že i ty máš práci.“

„Nemůžu si pomoct. On má svou vlastní hlavu.“

A zdá se, že i její tělo má svou vlastní hlavu a začíná se o něj třít. „Dobře. Ještě jednou, ale pak budeme spát.“

Příště nás čeká: Draco a Hermiona si nacházejí ranní rutinu. Také dlouhý článek v Denním věštci, který je zábavný a flirtuje se v něm a který nám dává nahlédnout do next generation a budoucího spin-offu.